Skip to main content

Full text of "Archiv český; čili, Staré pisemné pamat́ky české i morawské, sevrané z archivuw domácich i cizich. dil. 1-"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 






li. ijWjí-s 



ARCHIV ČESKÝ 

rii.i 

STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY 

ČESKÉ 1 MORAA^SKÉ, 

SEBRANK Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. 



N*Ki*DH liO«ESllK<LSÍI!íJ FUMi K5SL0»11[ CESKťHD 

KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PSl KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 

l;Kli\Knili: JONKF KALOVSKK. 

CÍL xm. 
REíilSTUA SOriM" k'(iM(ll;NÍll(l IO(i:i— ir)ll. 

VVIiU \ JAROMÍR ČELAKOVSKÝ. 



V 1'liAZK IRIU. 

v KMMMM^I iíMIIKI )'l I r. I i:i ISjK ,v i 



i 



^s-)- 



■rWQ. 



Slavil} hi>r()rioírraf Fraiiti.M»k Paliiikv r. líSiO 
vyžádal si o«l tehdojšího stjivov^krlio víbíiru zoin- 
skéhí» bvoliMií, aby ihákladein stavuv království i\- 
skólio molil vydávati listiny a listy, kteróž si-psánv 
byly ve stolctírli XIV., Xv! a XVí. jazykem reskviii 
a jsou duložity^ ke zpytování dějin ěeskycli oiuWli 
dob. Archivu Ceskrho, jakž nazvána jest tato sbírka 
pranienu déjinnych, vyšel díl I. roku 1840, díl II. 
I«i2, díl III. 184 1, ilíl IV. 1H4í;: když pak po 
několika leterb Palarky bodlal pokrařovati ve vy- 
ílávání Arcbivu Českého, v\bor zeniskv roku lH;>;j 
()db»žil to na did»u neurřitou: i)o dlouliýeli pi'e- 
htávkáeb a vžily pf) ni»véni i)nzniv('Mii rozhodnutí 
výlíoru zeniskéhí) vydal PalarkV jeíté díl V. r. 1^02 
a díl VI. roku 1872*). Vií předmluvě k toinutí» 
VI. dílu Arcbivu Ceskéhfí poznamenal Palaeký. že 
,.un)ínil obmeziti práci svou pídll)ežně jen na pÍM-m- 
\ut<ť\ pocházející z <loby nejstarší až <lo r. ir)2»5. 
zfiNfiivujo péci o ilal.M v té véci pokničování svým 
potomkům." Av.;ak Františkovi Palackému, stojícímu 
tebíhiž již na skhmku svélio úéinnébo života, nebvlo 
dáno. aby tuto publikaci tírba jen v obmezení im- 
poNÍi'dy přijatém přiveill k zamýšlenému kimci: 
ilíl VI. Arcliivu Českého byl jKiNlední, j(íjž Palacký 
vydal, ack(di on sám nejléiic védél ještě o znaiiif- 
nitýcb záN(d)á<li příhodných )»ramenu hi?5torickýcb 
z doliy pi'ed ndvem 1521), ii opisy některých zvěčnělý 
dcjei>i>tíc sám si byl (»j>aíril a jich k vylíčení věku 
.Ia;rellnnského také použil. 

Spolek Historický v í*raze, uznávaje potřebu 
a příhodnou chvíli, aby se pokracovab) ve vydávání 
An*hivu Českého, podal dne 1. října 1884 žáilo>t 
ke sněmu králov.Ntvi Ccskéjio. uby na ten úcd zase 
pi>ví»b)val >uijiiriu iicněz z jirostrcilku zemskýcli. jakáž 
před smrti Františka Pabické-iio ( ISTM) stávala v roz- 
počte zemském. Po návrhu v\boni zí*m>kéln» sneni 
ěíísiký pri vyíizo\ání rozpočtu zemského na n»k Iš-^íi 
učinil toto ursiiesení: .,Iv dalNÍmu \ vdávání Archivu ! 
Českého ])ovoluje .se na rok 188<) částka ;>()oi) zl. \ 
b tím doložením, že rozhodování o tom, jaké )>ra- 
meny by se vydávati měly, se >věnij<' Král. č^:•^ké 
Společnosti Nauk, a že zemskému výboru se ukládá, 
aby dalíí potřebné kroky se společností tf>u ujednal, 
a sice v tom :>myslu, aby ekonomická stránka pod- 
niku zůstala jako druhdy vě<-í výboru zemského.^ 
Také rozpočet zemský na rok 1887 vykazoval 
ÍJOOO zl. k tomu účelu; potom pak sněm povolil 
takovou každoroční summu k vvdávání Archivu 



*; Viz Františka Palackého spis: Zuř bohiaischen 
(ieschichtschreibung. vyšlý v Praze 1871. na str. ; 
87, 1:^1. 1.H7; — též předmluvu k VI. dílu Archivu 
Českého. 



Či;8kého na pět lei 1888— lí>l»2, a po jich v} pr- 
kení opět na léta 1893—1897. 

Král. Ce^ká Společnost Nauk, dohodnuv^ se 
s výborem zcm-kým, zřídila k vykonávání úkolu 
sněmem na ni vzneseného kommissi, do kteréž r. 
ISSí) byli zvoleni její členové: Vá<'^lav Vladivoj 
Tomek jakožto předseda kommis^e, Antonín Gin- 
dcly, Josef Kmler, Josef Kalousek. Jan»mír Čela- 
kovskýj Jaroslav (roll, Antonín Rezek. Po smrti 
Gindelyho (ý 24. října 1892) zvolen byl na jelio 
místo do kř)mmisse František DvorskV, nástupce jeiio 
v arehivářství zemském. K bezin»strcdiiímu a je- 
dnotnému vedení podniku, pri němž •^ic účastni si* 
nyní miu»zí vydavatelé, kommi^.so uziiala zapotivbi 
u>tanoviti ze ^ebe reilaktora, za ktcréliož zřízen bvl 
clen níže pode^ktaný. 

Archiv ('e>ký > vdává se dále v té/e spůso])ě 
a jMídíibě, v jakéž prvníi:li šest dílu péci Františka 
Palackéhn na světlo vvsb> lile pr.)u'rainu, jenž v v- 
tištěn jest pi*i díle prvním roku 1840. ObNahujt^ť 
z pravidla písemnosti ja/ykem čc^kCm i>>ané, a ?5Íi"e 
v pčri oddílci-h : 

A) P^aní itoxolací nvIíUcí.íi druhu. 

nj ZápÍM- ZLin>ké oluMiié a snéniOMií, též 
listin v královské a úřední. 

Cj Li^íiiiy soukrmné. 

f)) Vý[>i>ky právní a ilejinné. 

E) Včtahv a přehled v z listiíi čerpá i.č. 

I.i^ty a listiny vydávají m; i;e i*i»ru/MU, ale 
vžtlv sbírka ku^-u k »obě nějak náležitxch. Pře- 
ilčvším hledí se k ti»mu, abv tv druh\ a sbírkv 
l)ramenú. jež I^ilacký vydá\al, doplnily a «lovedly 
se až do roku ló2í>. ač tento mk ani nvní nemá 
býti přeliraibíu, kterou by ^.e měla trhati >lnrka pi- 
M.'mno>tí. ježto dohroinadv •íííuvísí původem svvm 

ť « I • 

nebo jn'íjemcem anebo nějakou stránkou věeni>u. 
Díl Vír. vy<-ház<?l, tak jako díly diívější, po 
sešitei*h 15arcliovveh. Počínaje dílem VIII. ústa- 
noveno za pravidlo, aby >e vydal vždy celý díl 
najednou. Z příčin oznámených ve předmluvě k dílu 
XII. oblíben byl posleilně ten spůsob vydávání, aby 
tisklv 60 vždv dva dilv Archivu Českého současně, 
7. nichž jeden má býti vyplněn jedinou velkou 
sbírkou pramenu, druhý pak má obsahovati sbírky 
drobnější. Podle toho pravidla jířítoninV díl XIII. 
vyhrazen byl celý Registrům soudu komorního, a 
díl XIV., jenž vyjde v prvních měsících r. 1895, 
věnován jest sbírkám menším. 

V Praze v prosinci 1894. 

J. Kalousek. 



/•^. 



*\ , . 







195 

v. 15 



ÚVOD. 



Vydávajíce y tomto dílu Archívu Českého půhony a nálezy soudu komorního z let 
1503—1511, jakož i svédomí při úřade nejvyššího hofmistrství v letech 1510 a 1511 za- 
psaná, chceme v úvodu pojednati o složení, působnosti a jinakém významu tohoto soud- 
ního dvoru v těchto letech ; při čemž arci zpředu poukazujeme k tomu, co jsme o soude tom 
pro dobu před r. 1500 na dvou místech této publikace byli pověděli.^) Zde přihlédneme hlavné 
ke zménám, které po vydání zřízení zemského z r. 1500^) v postavení jeho v české organi- 
saci soudní nastaly, jakož i k událostem politickým, jež zejména na kompetenci jeho vliv 
měly. Materíálie pak soudu toho uveřejněné jednak v předcházejících třech dílech Archivu 
Českého, jednak v tomto díle budou při tom hlavním záPkladem našeho pojednání.^ 

Soud tento komorní následkem toho, že král Vladislav v ten čas větším dílem meškal 
v Uhrách a že svazek zemí přivtělených ke království Českému valně se uvolnil, přestal býti 
nejvyšší soudní stolicí královskou pro všechny země České a stal se toliko vyšším soudem 
zemé České, jenž v soudní organisaci zemské obdržel vykázáno podřízenější místo, nežli soud 
zemský. V zachovaných nám registrech soudu komorního z let 1500 — 1511 není aspoň ani 
jediného dokladu, že by pře ze zemí přivtělených na tomto soudě bývaly rozsuzovány ; a dů- 
vodně se dá souditi, že král stížnosti, jež byly ke dvoru jeho na Budíne ze zemí Českých 
podávány, sám přesuzoval s radami při dvoře jeho meškajícími anebo vyřízení jich přikazoval 
stavovslrfm soudům v jednotlivých zemích.^) V tom ohledu nastávala změna toliko za těch 
dob, kdy král meškal dvorem svým v Čechách, jako tomu bylo r. 1502 a 1509, a kdy sám 

») ArchiT český VIL str. 446—460 a X. str. 441—446. 

^) Cittyeme nadále toto zřízení y Archiva Českém Y. na str. 9—265 a?eřejněné = ZZ., a opakiigeme, 
le o sonda komorním jednigí jeho články 36, 210, 226, 380, 470 a 471. 

^ Pfihony a nálezy z !• 1600 (od rokn sy. Martina) —1503 uveřejnili jsme t Arclii?a Českém t dílech 
X. na str. 551—560 (6. 978—989), XL str. 606—560 (č. 990—1069) a XII. str. 463—560 (S. 1070-1209). V tomto 
XnL díla pokraécgeme t této pnblikaci s ton zménon, že od r. 1510 UTeřejňojeme též sTédomí sonda ko- 
morního. Dospéli jsme při tom na str. 646 k 5ísla 2011, a chtéjíce aspořití místa, citujeme t tomto ÚTodu 
toliko Sísla nálezfty a svédomí ▼ téchto čtyřech dílech nveřejnéná s označením R.; tedy R. č. 978 až 2011. 

*) Král Vladislav na př. listem d. na Bndíné 17. září 1502 nařizoval Petra z Rosenberka jakožto 
správci hrabství Kladského, aby néjakého Sokolíka, úředníka na Eladsté, jenž vsadil král. úředníka nngeltn 
do vezení, ^pode ctí a vérú zavázal, by před ním králem zde na Budíne (30. listopadu) stál a toho se 
zpravil" (Archiv Český X. str. 106). Naproti tomu podal král nékteré pře, o které mely strany před ním 
v Budíne činiti, k rozeznání do soudu komorního (R. č. 1179 a 1232). 

a* 



IV D. XIII Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod: 

/asodal na soude královském, příslušném arci pro všechny země České; o tom však jakožto 
přípa(l(> mimořádném nfže promluvíme, při čemž povšimneme si pak poměru soudu komorního 
k soudu královskému tehdy zasedajícímu. Avšak soud komorní byl netoliko proto českým 
vyAšíni soudem zemským, že pravomoc jeho soudní toliko na zemi Českou se obmezovala; 
nýbrž i proto, žo nabyl povahy soudu mnohem více stavovského, tudy zemskiho, nežli králov- 
skťho, třebas mnozí členové jeho náleželi v}'trvale k horlitolfim za silnou moc královskou. 
Přtídsrda jeho, nojv. hofmistr království Českého, byl nejvyšším úředníkem zemským, jenž na 
sni^mě i na soudě zemském první místo držel po nejv. purkrabí Pražském a jenž přísahou 
byl zavázán králi i „vší obci království Českého**. Při tom byl ťiředuíkom nesesaditelným, 
a t4>prv když zemřel aneb místa svého se vzdal, mohl král úřad jeho uděliti jiné osobě stavu 
panského ^s radou pánův a vládyk^."') Rovněž tak přísedící soudu komorního, členové 
rady královské, byli přísahou zavázáni králi i zemi,'') a skutečně v ten čas byli více závislými 
na vyšších stavech, ke kterým ostatně sami patřili, ^nežli na králi. Xelze se tedy diviti, že 
sám král i stavové považovali soud v komoře královské odbývaný za soud stavovský, za 
druhý soud ccmský. 

Kdy/, pak povážíme, že zřízení zemské v posledním článku přiznávalo vyšším stavům 
svobodu .,práv svých přičiniti aneb ujii^ti*", a to jak na obecním snému, tak i „o soudu 
zemském aneb u jinýcJi soudů v", tedy pochopíme, proč organisace i kompetence soudu ko- 
morního mohla se stiUi v ty časy mnohem více závislou na vůli vyššícli stavů, nežli na vůli 
královské. Zajisté nebylo překážky, aby působnost soudu komorního nebyla vždy více obmezo- 
vána na prospěch soudu zemského anebo aby soud onen uveden nebyl do podobného odvislého 
postíivoní k včt^ímu soudu zemskému, v jakém se nalézal k němu na př. menší soud zemský, 
.loslližo se tak nestalo, jestliže toliko některé důležitější případy soudní bvlv mu v ten čas 
odňaty a vyhnizonv zůstaly soudu zemskému, a jestliže celkem nevalné pokusy se staly 
podříditi soud komorní soudu zemskému,') tedy toho hlavní příčina byla okolnost, že soud 
komorní byl ve skutečnosti soudem stavovským rovněž tak jako soud zemskv, a že na soudě 
zemském bylo by nastali^ přetížení prací, kdyby působnost komorního soudu vesměs aneb 
včtším dilom bývala ío mu přikázala. Kromě t»ho, jak ze všech zpráv vysvítá, přispívala 
nomalo autorita předsedy jeho, bohatého, mocného a učeného páua českého, nejvyššího 
hofmústrti království Črshho, junhi VHtnui z rtrnštcina, k tomu, že řízený jím soud komorní 
v těchto časech udržel se na posavaduí výši a neutrpěl větší újmy na svém významu.*) Nic- 
ménč tehdejší poklesnutí moci královské a houževnatý zápas stavů vyšších se sUwem městskvm 
o hranici obapoliiych prav, zejmóna ve věcech soudních, neostaly bez závažného vlivu ani na 

■■: /./.. ČI í.'S. í-í'. ::;?i :« 4::::. 

*) V\c .'.:. č: í:i' ph>.ib.Vii pani .^ vljdvknTi- do soudu komorního a do rady králoTské „kráU, 
Tio::: i^inoin a Tl.HdTk.^xa i vřio ob.i kríiloT>tTÍo i eskoho. n.ipiod JKMti rady a rj^jnosii zachovati, k obecnéma 
dobromu Těrnř a praTi radili, a t jxchi nidáoh a soudu komorniem pnavďu visti a křivdu tupiti, a to ani 
pro přii^ioů ani pro :;oprii>xe:i aui pro kiorn jimi vře-. 

05ar.:t:i' . >.^u na pr. případy, kdv soud komorní hrál nauóoni u soudu /omskoho R. c. 1446 a 1461). 

* Král Fordinand I v proposici řníinovui r. liSíT navrhoval, aby .v soudu komorním bea pntom-^ 
r..''«;i JKM:: v :o:-io kr.V.ovsiTi ;o všecko mohlo souzono býti. coi bjvá a muoi soiizivio býti t JMEské pří- 
^^z:^.o^u-. p.-r.oa.i: obyvAtoli^ .k spravodlnostom svým pro toliko soudu zoniskoho ranoj rázdnění t dloahých 
fafi:h pr::h.vrii ner. .-»;...-. a poncvadi p:> ,^iest to i prre tak so zjiohovaralo od íiarodavna a zv:mí za hoj- 

. r.í.f i n-.-.r, tj. .:.c. •/■'•-y i ..'.;: r.3*;. .::'; v* -V--^ •'■'••. /'■•!>'..};:;; ■ .y- ..- Snémy Ceskě L 8tr. 260). 



Ústeniék i pAsobnost soudu komorního eúSeny. Vilém a Pemšteina. V 

působnost soudu komorního *) a yjsvětlují také dostatečně, proč práyě předseda tohoto soudu 
byl osobností nejspůsobílejší státi v čele strany, která usilovala o povznesení mocí královské 
a o přátelské urovnání sporft stavovských. 

Nebude od místa vénovati zde nejprve některou pozornost panu Vilémovi z Pem- 
šteina, bez odporu jedné z nejznamenitějších osobností v době Jagiellonské,*®) arci toliko 
potud, pokud rozsáhlá činnost jeho veřejná s působností soudu komorního v těchto letech 
souvisela. Jemu udělil král Vladislav majestátem d. na Budíne ee dne 27. září 1490 pro 
mnohé, ustavičné a pilné služby, které mu prokázal, práce a nákladův znamenitých v tom ne- 
lituje, „úřad najvyššieho hofmistrstvie v království Českém k pravému jmění, držení a poží- 
vánie se všemi toho úřadu spravedlivými příslušnostmi^, dokládaje, že chce, aby pan Vilém 
„ten úřad jměl a držel a jeho požíval do živnosti své, nejsa toho zbavován ani kterak od- 
tiskán od nás ani od budúcích naších, králuov Českých, ani od žádného jiného bez své svo- 
bodné vuole".'^*) Vilém z Pernšteina napotom r. 1500 vymohl sobě a svým nástupcům v úřadě 
nejv. hofmistrství právo předsedati soudu komornímu, a také po celou tu dobu, z které zde 
prameny soudu komorního uveřejňujeme, předsedal soudu tomuto. Soudě pak v komoře krá- 
lovské „se pány a vladykami, krále JMti raddami, v soudu komorním sedícími", a staraje se 
svědomitě o spravedlivé a nestranné konání soudní moci na tomto soudě, zjednal sobě tou 
cestou pověst doma i za hranicemi věhlasného státníka a vynikajícího soudce. Po vyhlášení 
zřízení zemského bylo v červnu r. 1500 vyjednáváno s p. Petrem z Roseuberka, aby převzal 
opět úřad hejtmanství zemského, následkem čehož by některé případy trestné, jako rušení 
míru a jiné výtržnosti v zemi, bylý nově zřízenému soudu hejtmanskému bývaly připadly ; 
avšak sešlo z toho, když mnozí z vyšších stavů na tom zůstávali, žádného hejtmana nepod- 
nikati, a králi do Budína oznamovali, že toho není potřebí, aby hejtmana v zemi bylo, „po- 
něvadž pan Pernšteinský soudy komorní držeti má**.^') Král koncem ledna 1502 dostavil se 
do Čech osobně, aby urovnal spory stavovské, a když se mu to nevalně podařilo, odebral se 
koncem března téhož roku do Uher. Po čas pobytu svého v Praze soudil kromě velké pře 

^) Pro spory ty často bylo soudu komornímu přerušiti svá zasedání. Tak soud ten r. 1502 vynesl k roku sv. 
Martina toliko tři nálezy (R. 6. 117(5—1179), načež odročil se (srov. R. c. 1219, též Archiv Český Ví. str. 277, 
V. str. 263 a Palackého, Dějiny n. C. V. 2 str. 49); r. 1604 o tv. Martinu a 1605 o Svátosti vůbec nezasedal; 
rovnéŽ po celý rok 1507 (srov. v tomto dfle str. 141); z r. 1609 o Svátosti nejsou v registrech sondu komor- 
ního sapsány žádné nálezy, poněvadž král meškaje tehdy v Praze sám soudil, a konečně o Svátosti 1611 rovněž 
soud komorní nezasedal, poněvadž tehdy odbýván sněm o útisky v náboženství. 

'*) Srov. Palackého, Dějiny n. Č. V. 1 str. 358 násl , Archiv Český I. str. 69, IV. str. 173 a VI. str. 
493, a Riegrův Naučný Slovník VI. str. 255. 

^^a) Majestát tento zachoval se v přepise v rukop. Františkova musea v Brně č. 235 na 1. 77 (dle la- 
skavého sdělení p zemského archiváře Dvorského) a též v rukopise Pemšteinském v Českém Museum cho- 
vaném c. 146 (Archiv Český VI. str. 624). V majestátu tom ustanovuje se též plat nejv. hofmistru, a sice král 
Vladislav přiřekl Vilému z Pernšteina, že mu má „ne s právem, ale z milosti z komory královské na každý 
rok tisíc kop grosuov českých širokých stříbrných vydávati do jeho Živnosti beze všeho zmatku a zadržo- 
vánie" ; avšak při tom ustanovil, že p. Vilém bude povinen menšímu hofmistru dvoru království Českého z to- 
hoto tisíce kop vydávati 150 kop gr. českých stříbrných a dobrých každý rok při sv. Václave. Druhým mhje- 
státem (2. na hradě Pražském v pondělí den sv. Stanislava (8. května) 1497 ustanovil, poněvadž hofmistru dvora 
královského král sám 150 kop vydává, že pan Vilém má bráti služby toliko zbývajících 850 kop, a to tak, že 
mu každý týden má býti placeno počnouc od sv. Havla nejprv příštího po 16 kopách gr. č. z mince královské 
na Horách Kutnách, a že poslední týden roku pořád zběhlého má mu býti vydáváno po 34 kopách gr. č. (Kop. 
v rukop. Františkova musea v Brně č. 235 na 1. 82.) 

»») Archiv Český VI. 'str. 220 a X. str. 97 a 98. 



VI D. XlIL Hegistra soudu komorního 1S03—1511. Úvod: 

yyfiších stavů s mésty i jiné rozepře, o něž strany na něho se obrátily.'') Členové soudu 
komorního jakožto rada královská byli při tom zajisté £Ieny soudu, kterému král předsedal. 
Ve velké rozepři stavovské povoláni byli do soudu královského též asi někteří nejv. úředníci 
zemští, z nichž nejv. hofmistr Vilém z Pernšteina dle všeho už tehdy marně usiloval o urovnání 
rozepře stavovské cestou přátelského dohodnutí/') O poměru soudu komorního k soudu krá- 
lovskému nebylo tehdy třeba uvažovati, poněvadž soud komorní teprve v dubnu k roku Svá- 
tosti — tudy po o4Jezdu krále z Čech — sezení svá obvyklým spůsobem odbýval.**) 

Po r. 1503, když proti Bratrské jednotě příkře vystupováno a Vilém z Pernšteina, 
ačkoli katolík, bratří se horlivě ujímal, pomlouván jest u krále, že pomocí pikhartův chce se 
zmocniti koruny v Čechách; a když ve sporech náboženských a stavovských až do r. 1508 
stál v čele strany podobojí a městům náchylné, vzbudilo mu to mnohé nepřátelství při dvoře 
královském i ve šlechtě. *') Pomýšleno tehdy nato, příměti jej k složení úřadu hofmistrského. 
V listopadu 1506 císař Maximilian nabízel mu, aby přijal úřad hejtmanství země rakouské, 
a radil mu, aby nejv. hofmistrství hleděl synu svému Vojtěchovi opatřiti; avšak páni čeští 
opřeli se tomu, aby tak důležitý úřad mladý jeho syn převzal.*^) Když pak v lednu 1507 
zemřel nejv. purkrabí Jindřich z Hradce, jednalo se mezi šlechtou též o to, zdali by pan 
Pemšteinský neměl býti ponavržen králi za jeho nástupce; avšak přítel p. Vilémův, nejv. 
komorník Jan ze Šelnberka, podával 22. ledna 1507 zdání své v ten smysl, že pan Pem- 
šteinský nestojí o úřad nejv. purkrabství jednak pro pokročilé stáří, jednak též proto, že 
nejv. purkrabství méně vynáší nežli nejv. hofmistrství.^^) Pan Vilém z Pernšteina, který, jak 
známo, byl nejzámožnějším té doby šlechticem v Čechách, osvědčil se tedy i při této příle- 
žitosti vypočítavým hospodářem. Tehdy dostalo se nejvyšší purkrabství Zdeňkovi Lvu 
z Rožmitála, s kterým pan Vilém z počátku byl v přátelských poměrech. Novému nejv. pur- 
krabí podařilo se napotom tak zv. smlouvou Svatojakubskou, v červenci 1508 na sněme uje- 
dnanou a 10. srpna o. r. králem potvrzenou, společně se soudci zemskými obdržeti neobyčejný 



*^) Edjž král 11. února 1502 sázel konšely y městech Pražských, ta rozkázal čísti obcem některé 
artykule, v kterých nafízoTalo se mezi jiným, Že každý z obce neb řemesel má na krále vznésti, kdyby se 
mu zdálo, že má stížnost na konšely, a že král rozkáže napraviti, jakž toho bude kázati potřeba. Různice 
mezi řemesly mají sice konšelé podle výsad konečnými rozsudky arornati; avšak ^pakli by byly nesnadné 
a obtiežné věci mezi nimi, ješto by jich tak brzo a lehce sami srovnati nemohli, migí je králi vypsané po- 
slati, aby je s radami svými ohledal a povážil prve, nežli by odsud odjel, a potom těch cest a prostředků 
pohledal, kterými by ke konečnému srovnání přivedeny byly" (Archiv Český VI. str. 233). Příklad pak krá- 
lovského soudu poskytuje mocná výpověď, kterou král Vladislav 22. března 1502 učinil ve při stavu panského 
a rytířského s Pražany a jinými městy království Českého (Tamže str. 249). 

*^) Palacký u. m. V. 2 str. 39. dokládá, že tehdy našel se již některý počet osob stavu panského 
i rytířského, kteří ve sporech stavovských ukazovali se býti netoliko nestrannými, ale i městům náchylnými. 
Nemáme za pochybné, že již tehdy pan Vilém z Pernšteina k osobám těmto patřil, a sotva se mýlíme, když 
zigímavý prostředkující návrh ve sporech stavovských z r. 1502, jenž se v archivu kutnohorském č. 16 za- 
choval a jenž městům byl mnohem příznivější, nežli svrchu zmíněná výpověď královská, p. Vilémovi z Pern- 
šteina připisujeme. Níže o obsahu jeho promluvíme. 

^*) Zasedal tehdy komorní soud od 8. až do 21. dubna (R. č. 1099—1175). 

*^) Srov. Palackého u. m. V. 2 str. 61 a Archiv Český VI. str. 301 a 304. 

»*») Palacký u, m. V. 2 str. 110. 

") Psalt pan ze Šelnberka: „Což se dotýče pana hofmistra, pana Pemšteinského, to jest také pán 
mocný, ale již něco letitý; a také já nemám té naděje, by on svuoj ouřad pustil pro purkrabstvie ; nebo ne 
purkrabstvie jest poctivost větší; ale proto hofmistrstvie jest také ouřad poctivý, a jeho užitek bez nákladu 
dvakrát větší než purkrabstvie ; a protož já nemám naděje, by on o purkrabstvie stál** (Archiv Český VI. str. 344}. 



Vilém Pernšteina. Soudy královské 1502 a 1509. VII 

vliv na správu země. Zdeněk Lev z Rožmitála jsa místodržícím královým, potáhnul na sebe 
takořka všechnu moc královskou v Čechách a vykonával ji s „pány a vladykami, kteří v soudu 
zemském sedají", jakožto zprávci nei regenty království Českého. S nimi společná náleželo mu 
také jménem krále konati soud, zemena „kdyby byly potřeby v zemi mimo řád a právo 
a soudy". NejvyšSí hofmistr Vilém z Pernšteina, předseda to rady královské, zasedal v re- 
gentstvu aneb radě zemské toliko jako přední člen zemského soudu ; kdežto radové soudu ko- 
morního byli přítomni sezením regentstva jenom tehdy, když je nejv. purkrabí byl k tomu 
povolal. Kromě toho nejv. purkrabí s ostatními regenty měl králi „buď na úřad aneb do soudu 
zemského a též do jiných soudfl" hodné osoby ponavrhovati a ve případě úmrtí krále i do- 
sazovati.^') Za takových okolností musilo soudu komornímu hroziti nebezpečí, že bude úplně 
podřízen zemskému soudu jakožto regentstvu; avšak pan z Pernšteina stoje v tehdejších po- 
měrech při straně Rožmitálské i proti městům a jsa sám jedním ze správců zemských, dovedl 
soudu komornílnu i tentokrát uhájiti samostatného post^vení.^*) 

Když pak král Vladislav v únoru 1509 do Čech přijel a zde celý rok pomeškal, tu 
moc regentů zemských přestala a úřady a soudy nabyly opět pravidelné působnosti. Král 
sám soudil na svém královském soudě mnohé rozepře, jež by jinače byly připadly k roz- 
souzení soudu regentskému aneb soudům zemskému a komornímu, a konal soud arci napořád 
podle potfeby, nejsa vázán na určitý čas, jak tomu bylo při těchto soudech. Přísedícími jeho 
sondu královského byli, pokud víme, v některých případech biskupové, knížata Slezští a pánové 
Moravští, pH dvoře královském právě meškající;*®) v jiných případech nejv. úředníci a soud- 
cové zemští, ale obyčejně radové královští zasedající v soudu komorním, jehož předseda, nejv. 
hofaustr p. Vilém z Pernšteina u přítomnosti a jménem krále řízení soudní asi obyčejně vedl.*') 
Bohužel o činnosti královského soudu z tohoto roku zachovalo se nám toliko několik kusých 
zpráv, nebot registra královská, která se při něm vedla a napotom při dskách zemských 

»») ArdÚT Český VI. str. 386—390, též Palacký u. m. V. 2 str. 140. 

^*; Palacký a. m. str. 149 a Staří LetopisoYé str. 297. Dle ZZ. či. l a 232 sedel nejv. hofinistr na 
soadé lemském po pravé mce nejy. purkrabí Pražského (Archiv Český V. str. 11 a 128). 

^) Palacký o. m. str. 149 a Staří letopisoTé str. 301. Král na př. dmhoo TýpoTéď t roiepři mést 
s Tyášími stavj učinil 20. března 1609 „s raddami svými**, a na kopii výpovédi v archirn Třeboňském & 3448 
chované jest poznamenáno, že „ta na tom sudé při králi JMti sedéli tři biskupi a kniežata Slezská nékterá 
a páni Morayátť* 

**) Buďtež uvedeny zde nékteré případy konání soudní moci na soude královském. Brzo po přQezdu 
sYém do Prahy soudil král 13. března rozepři panstTa českého s nejy. kancléřem Albrechtem z KoloTrat o zne- 
užívání pečetí králoTských (Palacký u. m. Y. 2 str. 148; Desky zemské kv. YL nal. 6. 30). Vyslaný Chebský 
Kašpar Meynl psal o tom 16. března do Chebu: „dass an dem vergangenen ertag dy| herm, nemlich der 
herre von Pemstein, her Leb etc. mit sampt iren peystandt, auch vili von der ritterschaft und etlich pischoff, 
dy dy šach antrifit, wyder herm kanczler gestanden sein und do auf im vor mein herm dem konig etlich 
grosse schwer artyckel und mysshandels vorgepracht, insunderhayt der sygyl halben, vnd wy oft pryf in 
kunigl. Mt namen zu Offen ausgangen sein, und dy pryf zu Prag oder auf Grawpen geschrieben sein, und 
sust vil handels, dy sich nicht leyder wellen zu schreyben. Derhalben im pede klein und grosse sygel ge- 
numen sein worden, und dapey erkennet und peschlossen, dass hinfnr zu ebigen zeiten kein kanczler kein 
sygel haben soli, sunder wo mein her konig hof helt, do soUen dy sygyl ouch sein.** — Staří Letopisové píií 
na str. 301, že 22. března „král Vladislav osadil a zasedl soud**, a že Pražané a jiná mésta Žalovali, jaká pří- 
koří se jim dala t nepřítomnosti jeho, ale „král jako díté, paměti dobré nemaje ani tém věcem co rozum^*e, 
sám nic, než Bendi, a pan Pemsteinský, pan Lev purkrabě Pražský, pan Radslav Stemberk piknosý z Be- 
chyně s jinými pány, nepřátely našimi, nás soudili i Žalovali i pře Tedli, krále nic neposlouchigíce, a tudy na 
Pražany pomstu činíce, z sTé zlosti nálezy činili. . . . Ale oni králi moc odjali a stou vůli proTodili, jak chtěl. 



Vm D. XIII. Registra soudu kotnorniho 1503—1511. Úvod: 

chovala,*') vzala asi roku 1541 s těmito deskami za své. Následkem zasedání soudu králov- 
ského přerušil soud komorní svá sezení při roku Svátostí, a teprve o sv. Martinu 1509 z po- 
ručení královského vyřizoval ty případy, o néž strany byly k němu půhony podaly.*^ 

Po odjezdu krále z Čech koncem února 1510 nabyla smlouva Svatojakubská opět 
platnosti; soud zemský maje v čele nejv. purkrabí Zdeňka Lva z Rožmitála, vykonával opět 
vedle pravidelné své pravomoci soudní působnost též mimořádnou, kterou mu správa země 
ukládala,'^) a soudu komornímu bylo se obmezovati na případy soudní, jichž vyřizování 
v posledních letech byl sobě uhájil. Pan Vilém z Pemšteina, jenž se správci zemskými měl 
mnohé neshody, pro které i úřadu svého vzdáti se chtěl,'^) setrval nicméně v předsednictvu 
soudu komorního a rady královské po celý čas, o kterém pojednáváme. 



aby bez jich TŮle a védomí nic žádnému nečinil ani dával.*" Dle týchže Starých Letopisů str. 304, když král 
Yladislay 30. března 1509 obnoToval rado na NoTém městě, poTStal spor mezi Staroměstskými a NoToměstskými 

počet konselfty a o Trch práva, ^,1 př^al to král k rozsouzení mezi nimi prve**. Konšelé obou měst stáli 
4. května „na hradě před králem, jakož jim ten den JMt uložU**, a po některých odkladech a když marné 
p. Pemšteinský „slovem královským** jich napomínal, aby se přátelsky smluvili, učinil král 18. května „svou 
raddon výpověď**, kteráž se jim obojím prý líbila a dskami byla zapsána; (sroT. též Čelakovského, Sbírka 
pramenů p. m. I. str. 306). Avšak druhého dne, když přišli na hrad před krále pro sepsanou výpověď pod 
pečetí, tu byla t ní veliká proměna, takže jí přijati nechtěli, a nejv. kancléř Albrecht z Kolovrat omlouval se 
jim, že se ta proměňte sltala bez jeho vědomí a prý, „kdo jest pak koli to pověděl (Že by on byl tím 
vinen), byt pak byl z královské raddy, že se jest takový nad svoo ctí i nad svou duší zapomněl** (Staří 
LetopisoTé str. 309). — Dále 20. éervna soudil král žalobu některých sousedů na Novém městě Pr. na konšely, že 
usilují o jednotu se Starým městem, a král učinil nález, kterým se snahy po jednotě obcí mařily a o kterém 
ustanoveno, že «má ve dsky vložen a vepsán býti a potom z desk zemských v knihy městské*" (Staří Léto. 
pisové str. 313). — Y archivu státním ve Vídni (Boh. č. 1535) zachoval se souč. opis nálezu, který 11. záři 
1509 „král JMt se pány a vladykami JKMti raddami** vynesl ve při mezi Albrechtem Rendlem z Oušavy 
a bratřími z Gutšteina o nářek ctí, kdež Gutsteinové psali pánům do soudu zemského, že Rendl nemá býti 
soudcem. Nálezem tím byl Rendl opatřen na poctivosti a Gutsteinové vzatí v kázeň královskou. Srov. též 
Palackého n. m. Y. 2 str. 163. — Téhož roku 18. prosince král s raddami svými učinil výpověď ve při stavů 
s Mikulášem TrČkou z Lípy o platnost zápisu na Zdechovice, kterýžto zápis obdržel Trčka od krále v ná- 
hradu za Opavsko proti majestátům o neoddzování zámků, mést a zboží od království, a soud královský pro- 
hlásil zápis ten za neplatný (D. Z. YI. list F. 21 dle výpisu z desk druhých Yádava z Chvojence na 1. F. 11). 

*^ Na svrchupsaném nálezu ze dne 11. září 1509 (Státní archiv ve Yídni Boh. č. 1535) je pozna- 
menáno, že jest to výpis místopisaře království Českého Yáclava z Chvojence r. 1511 z rozkázání soudu zem- 
ského a pod pečetí zemskou „z regitter královaJcjch" vydaný. 

**) Srov. R. č. 1503—1547. Nejv. hofmistr arci stále mu předsedal; toliko v jednom případě (R. č. 
1541), kdy nejv. hofmistr byl sám stranou, která poháněla, vynášela nález rada královská bez něho. 

^) Palacký u. m. Y. 2 str. 179. Jsou nám známy případy, kdy správcové zemští konali soud na 
místě krále; tak z rozkazu královského soudili „páni a vládyky, kteHi v toudu zemském sedají, správce krá- 
lovstviů Českého'^ 17. dubna (tedy mimo suché dny) 1510 uhléře o jich svobody a učinili „« pány a vladykami, 
radami krále JMti^ výpověď, že svobodní uhléři královští mají se správo vátí nejv. mincmistrem (Kop. v archivu 
kutnohorském č. 1 22). Ačkoli tehdy zasedal též komorní soud, výpověď ta nebyla zapsána do register jeho. 
Podobné v srpnu 1510 správcové zemští učinili jménem krále výpověď o odumřelý statek erckaféře Pavla 
v Kutné Hoře, a to na prospěch tamější obce (Liber rubeus na 1. A. 11 v témže archivu). 

'^) R. 1510 žádáno na p. Yilémovi z Pernšteina, aby převzal rukojemství za dluhy královské. Petr 

1 Rosenberka psal nejv. purkrabí 28. dubna 1510, že z listu p. hofmistrova vyrozuměl, kterak týž pán „než 
by sliboval za krále JMt, radši v soudě sedati nechce** ; avšak z jiného listu že seznal, „kterak se zase na- 
pravuje, vobávaje se vo úřad*' (Archiv Český XI. str. 144). Y horním archivu kutnohorském č. 271 a 273 za- 
chovaly se dva listy nejv. hofmistra Yiléma i Pemšteina ze dne 16. a 21. ledna 1511 (první d. z Poděbrad, 
druhý I Pardubic) nejv. mincmistru Janu Žampachovi z Potenlteina, v kterých jej velmi horlivě npomínú 
o zaplacení dluhů za krále, jednak o 500 kop, kteréž králi zapůjčil, jednak o 2200 kop za měď. 



Složení soudu komorního, IX 

Pokud 86 sloíení soudu komorního v ty časy t]^če, tedy v něm zasedali stále čleuové 
rady královské ; avšak nikoli všichni radové královští, které král v čas přítomnosti své v zemi 
povolával na př. do soudu královského, nýbrž toliko ti, kteří králem nejv. hofmistru byli do 
soudu komorního .přidáni*'. Činilt se stále rozdíl mezi Hrsi a uiéí radou královskou. Nejvyšší 
úředníci a soudcové zemští i jiní členové vyšších stavů byli členy širší rady královské,^") 
aniž měli spoluúčastenství v sezení soudu komorního. Snesením sněmovním ze dne 3. října 1500 
bylo sice nejv. úředníkům a soudcům zemským přiznáno k tomu výslovně právo,^^) aby soud 
komorní nabyl spíše povahy soudu stavovského ; avšak nezdá se, že by byli práva toho užívali. 
Teprve smlouvou Svatojakubskou z r. 1508 soud komorní podřízen jest vlastně úplně soudu 
zemskému ; regenti, jak jsme vyložili, obdrželi vliv na obsazování jeho a povolávali rady ko- 
morního soudu časem i k svým sezením. Za přítomnosti krále Vladislava stalo se 19. listo- 
padu 1509 na sněmu snesení o zřízení soudu komorního, jehož obsah není nám dostatečně 
znám. Pouze tolik víme, že páni a vládykové zdráhali se v soudě komorním seděti, a že to 
bylo hlavním podnětem k tomuto snesení, kterým bylo každému z vyšších stavů za povinnost 
uloženo nejméně rok v soudě komorním vyseděti, když by na to místo králem aneb nejv. hof- 
mistrem byl dosazen.^') Snad tímto snesením anebo už dříve na některém sněme bylo ustanoveno, 
že sezením soudu komorního, jež se na hradě Pražském napořád dvakráte v roce o Svátosti 
a o sv. Martině odbývati mají, má býti přítomno nejméně 12 radů kráhvských,^^) V registrech 
soudu komorního zachovala se nám pak jména radů, přítomných sezením soudu toho, teprve 
z let 1510 a 1511, a tu seznáváme, že kromě nejv. hofmistra sedělo o Svátosti r. 1510 na 
soudě 8 pánův a 16 vládyk; o sv. Martině téhož roku 3 páni a 11 vládyk, a r. 1511 o sv. 
Martině 4 páni a 11 vládyk.'^; Tudy skutečně bylo sezením soudním přítomno nejméně 12 

^) Jména nékterých členů královské a zemské rady uYádéjí se r. 1502 t soupisu pánů a rytířstva, 
kteří králi podávali přímlavj o obsazení úřadů zemských po resignaci nejv. purkrabí Jence i Janovic. Z pánA 
jmentgí se Jan ze Šelnberka nejv. kancléř, Petr z Rosenberka, Yok z Rosenberka, Vilém z Pernšteina nejv. 
hofmistr, Petr Holický ze Šternberka, Jetřich Bezdružický z Kolovrat, Ladslav ze Šternberka, Petr ^džovský 
z Wartenberka, Zdenek Lev z Rožmitála purkrabí Karlsteinský, Jan Zajímač z Konstátu, Puta Svihovský 
z Risenborka nejv. sadí, Bohuše Kostka z Postupic nejv. mincmistr; a z ryUřstva Albrecht z Leskovce pod- 
komoří, Mikulád Trčka z Lípy, Burian Trcka z Lípy, Jiřík Karlík z Nežetic, Bohuslav Břekovec z Ostromede, 
Jan ápetle s Prudic, Otík Kamýcký z Tropoic, Sigmund z Ghmelic purkrabí hradu Pražského, a Albrecht 
Rendl z Ouiavy král. prokurátor (Archiv Český VL str. 279). — Jako mezi úřednictvem zemským vznikaly 
časem spory o pořadu sedání a hlasování, tak tomu bylo i mezi členy královské rady. Král Vladislav 21. 
února 1502 rozhodnul na hrade Pražském různici toho způsobu mezi pány ze soudu zemského a Zdeňkem 
Kostkou z Postupic, při čemž doložil: „A což se urozeného Bohuše Kostky z Postupic dotyce, ten má to 
miesto držeti, které nynie v soudu komomiem a v raddi nMe drží<* (Registra kr. Vladislava z let 1498—1602 
v státním archivu ve Vídni č. 201 na 1. 273). 

") Archiv Český VL str. 222. 

'^) Král Vladislav psal 21. prosince 1509 uroz. panu Bořitovi z Martinic naSmečně takto: „Urozený 
vémý náš milý I Jakož sme zřídili na obecním snému a to zřízení i zapsali, jaký má zpuosob býti o súd ko- 
morní zachován, a na kohož by koli uloženo bylo z pánuov nebo z vládyk, aby ten v sudu sedal a rok vy- 
seděl; pakli by se jemu nezdálo po roce sedati déle pro příčinu kterúžkolivék, tehda má hofmistru ni^vyi- 
símu, který súd komorní na našem místé zpravuje, oznámiti, a on jiného má na to místo dosaditi tak a tiem 
zpuosobem, jakož to zřízenie naše samo v sobě síře ukazige. Protož my na tobé žádáme, aby ty o Svátosti 
najprve přísti v Praze byl a do sudu vsedl a při tom zřízení našem tak se zachoval, jakož piúc, jak a jakým 
pořadem sedati máte, to zřízeni naše v sobe ukazuje. Protožt přikazcgem, že toho jinak neučiníš a tak se 
v tom zachováš** (Kop. v archivu Smečenském.) 

^) Archiv Český V. str.^ 172 a X. str. 444. 

30) V tomto díle Arch. Českého str. 279 a 375. a v registrech soudu komorního č. IIL na 1. 17 6 atd. 

Archiv český XUI. b 



X D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod: 

radů, z nichž yětšína stavu vládyckému přináležela. Podržoyalf y soudě tom převahu živel 
vládychý a poněkud i úřednický, kdežto na soudě zemském stav panský, jak známo, v roz- 
hodné byl většině. 

O kompetenci soudu komorního do r. 1500 pojednali jsme na jiném mfstě,") ukázavše 
tam, kterak mu zůstávaly do té doby toliko případy rušení míru zemského a rozmanité „menší 
případy'^ vyhrazeny, když o ně strany před soud se poháněly; kdežto soudu eeniskému při- 
znávala se příslušnost ve „velkých přech^^ zvláště jež se týkaly hrdla i statku. Půhony o čest 
mohly se podávati buď k tomu buď onomu soudu. 

Než působnost soudu komorního tenčila se po r. 1500 poněkud tím, že stranám po- 
necháváno na vůli, zdali i v těch případech, jež posaváde příslušely před soud komorní, 
chtějí se poháněti k soudu zemskému,'^) a že časem soud královský, po r. 1508 i soud sprdvcú 
zemských neboli regentů zasahoval v pravomoc soudu komorního. Kromě toho stavové vyšší 
sami, držíce se zásady, že mohou práv svých přičiniti neb ujíti, ujímali soudu komornímu 
část jeho působnosti a přikazovali ji soudu zemskému. Tak r. 1505 stalo se snesení sně- 
movní, že všechny pře o čest a vraždu mají se souditi toliko na soudě zemském, a soud ko- 
morní vynesl 19. listopadu t. r. obecný nález, že „takové všecky puohony a pře k soudu 
zemskému podle obecnieho zuostání zemského se podávají**.^^) Na sněmích 10. června 1509 
a 16. října 1510 stala se další snesení, kteří „artykulové za moc mají poctěni býti"", a tu bylo 
ustanoveno, že ve všelikých těchto případech rušení zemského míru provinilec má k soudu 
zemskému býti obeslán a tam souzen. ^^) Následkem toho zůstávaly případy rušení míru jenom 



3») ArchiT Český X. str. 446. 

^'^) Poučný případ t tom ohledu yypray^je k r. 1503 Schlesingrem Tydaná „Die Chronik der Stadt 
Elbogen" na str. 112 násl. Při známé krraTé sTatbě na zámku EarloTarském 6. února 1503 odbývané (Palacký 
o. m. str. 66) chtěl Sebastian Šlik uyrhnoati bratry Pflugy do věže, ponéradž prý ukládali o život jeho ; avšak 
páni Gutdteinové s kri^Vm Loketským přiměli jej, že je propustil, když se zavázali státi o sv. Martině (11. 
listopadu) bez půhonu před soudem komorním (Áir den hem zu Prag). Skutečně manové a měsfané Loketští 
stáU o nejbližším roku o Svátosti před soudem komorním (fnrm kammerreehten) na hradě Pražském, chtějíce 
odpovídati na žaloby p. Šlikův i viniti je z rušení práv ; avšak rada so^du komorního prokurátor Rendl z Ou- 
šavy sdělil jim, že se pře jich k roku sv. Martina odkládá, poněvadž páni Šlikové, setkavše se na Hradčanech 
s pány Gutšteiny, dostali se s nimi do svády a v pfttce ztratili prftvody k soudu připravené. Ale před tím 
též král Vladislav obeslal obě sporné strany před soud zemský a zejména 24. srpna psal p. Šlikům, Že na- 
řídil soudcftm zemským, aby při tu na jeho místě ku konci přivedli (an unser stát der hem unser krone 
Během, so das landrecht besitzen, dyselbigen irrigen sachen auf ein ende zu verhoren). Když pak 3. řQna 
manové i měšfané Loketští, jsouce poslušní rozkazu královského, k soudu zemskému se dostavili, odepřel 
Sebastian Šlik odpovídati k žalobě, dovolávaje se toho, že má o tutéž věc rozepři před soudem komorním. 
O roku sv. Martina (11. listopadu) dostavil se také k tomuto sondu, a když zase Loketští nestáli a toliko jich 
poručník Mates Hyserle se rozkazu královského dovolával, aby jich pře na soudě zemském byla rozhodnuta, 
tu soud komorní dál p. Šlikovi proti Loketským za právo stáné (dy hem des cammerrechtens haben hem 
Sebastian sein šach erstanden zuerkant in rack den von Elpogen). Loketští sice podali stížnost ku králi, že 
o jednu při před dvěma soudy měli odpovídati (fur zweyen rechten zu stehen), a král také poslal list Šlikovi, 
v kterém mu vytýkal takovéto jednání (der du dy vom Elpogen habst furgenomen mit dem cammerrechten 
und sie vermeinst damit zu ubereilen); avšak Šlik nepř^al prostě listu královského, a Loketští na ten čas 
zůstali v neprávu. Srov. další akta pře Šlikovské v Archivu Českém YL str. 292, 294, 300, 307, 311, 821 
a 327; též R. Č. 1260. Nestání Loketských není v registrech soudu komorního č. ni. zapsáno; což je důkazem, 
že do rukopisu toho jenom některá stáná práva byla přepsána. 

*») R č. 1378. 

^) Orig. v archivu Třeboňském č. 3434; kop. v rukop. Roudnickém na 1. D. 8 a F. 2. 



Přishišnost soi*du komorního. Poměr jeho k jiným vyééim soudům. XI 

potud soudu komornímu, pokud spadaly pod pojem ,ypychu^, na néjž peněžité pokuty se 
ukládaly, a pokud strany před tento soud o ně poháněly. 

Soud komorní byl pak nucen často sám ustanovovati hranice své kompetence v po- 
měru k soudu zemskému a jiným soudům. Zdvihalf půhony a odkazoval strany, aby se po- 
háněly práívem neb soudem zemským, když šlo o pře : 

a) jež se týkaly staikú svobodných, gruntů dědičných neb zemských, dědin, dědictví, 
luk, břehů, domů atd., když šlo o uvázání se v cizí grunty, o bezprávné zorání dědin a jiné 
rušení držby, pokud pod pojem pychu nespadalo, o odpor kladený vedení práva na dědiny od 
úřadu desk zemských, o spolek rolí, o nevydávání platů dědičných, ročních neb úročních 
z dědin a o ujetí takovýchto platů ; '^) 

b) když šlo o pře vodního práva, o topení gruntů rybníkem, o skopání rybníků, o lo- 
vení ryb, o udělání haltéře;*®) 

c) když šlo o podací kostelní^ o platy kněžské, o nevydávání desátků, o vrchnost 
a panství kláštera panského;'^ 

dj o zadrželý úrok komorní, poněvadž se pře desk dotýkala;'^) 

e) o mord a loupeS; '*) f) o nářek ctí;*^) g) o moc ;*^) 

h) o lidi eběhU a dědičné ; ^^ 

chj o majestáty a výsady^ o výplaty zápisné, o bezprávné vybírání cla;*^) a 

i) o rozsuzování úřadů zemských. ^^) 

Ve všech těchto případech komorní soud odmítal konati soudní moc, uznávaje pravo- 
moc soudu zemského. Podobně v několika případech zdvihnul půhony a odkázal strany 
k soudu dvorskému^ aneb ku krajinskému soudu manskému (na př. Trutnovskému), když byl 
pohnán man aneb šlo o statky neb služby manské/^; O soudě duchovním činí registra soudu 
komorního toliko dvakráte zmínku, uznávajíce, že o věc manželskou možno před tímto soudem 
viniti a že mu přísluší trestní a disciplinární moc nad kněžstvem.^^) Poměr pak soudu komorního 
k soudu purkrabskému neboli purkrabí hradu Pražského a k menšímu soudu zemskému nehrubě se 
lišil od poměru, v jakém soudy tyto stály k většímu soudu zemskému. Purkrabí hradu Praž- 
ského^ jsa podřízen nejv. purkrabí Pražskému, měl jednak samostatnou pravomoc soudní, jež 
se správou věží hradu Pražského souvisela, jednak spolupůsobil při konání soudní moci na 



•5) R. 5. 1000, 1102, 1120, 1121, 1137, 1142, 1161, 1162, 1172, 1186, 1242, 1366, 1376, 1380, 1389, 
1390, 1424, 1434, 1436 a 1647. Brof. též ZZ. a 444 a 446 a R. c. 996, 1018, 1023, 1067, 1090, 1261, 1278, 
1274, 1778, 1796 a 1966. 

w) R & 1197, 1226-1230 a 1296. SrOT. též R. S. 1044, 1104, 1144, 1260, 1274, 1830, 1716, 1720, 1736, 
1790-1793, 1961 a 1962. »0 R- č. 1187, 1191, 1282, 1294, 1296, 1390 a 1391. 

««) R. (L 1820. «») a S. 1299, 1362 a 1378; sroT. též d. 1326. 

*•) R 5, 1386, 1887, 1646, 1690, 1638, 1772 a 1776. — SroT. též ZZ. ŽL 86. 

") R. L 1296. SroT. též ZZ. 61. 408. 

*^ R. ě. 991 a 1234. SroT. též R 6. 1246, 1246, 1796 a 1986. 

*^ R í. 984, 1120, 1267, 1372 a 1676. Naproti tomu jsou též případy, kdy i komorní soud soudil 
o miyestáty a o Tybírání cla, tak R 6. 984, 987, 988, 1017, 1097, 1169, 1288 a 1287. 

♦*) R 6. 1678. 

*») R č. 1019, 1272, 1276, 1360, 1666 a 1711. SrOT. též ZZ. dl. 63 a 304-379. V jednom případě 
Boodil komorní soud při o manský statek, když se strany dobroTolné o to STolily, aby o tu Těc byl piilion 
před tímto soudem a když také král dal k tomu STolení (R & 1093). 

*^ R 6. 1466 a 1610. 

b> 



XII D. XIIL Begistra soudu kofnomiho 1503—1511. Úvod: 

vyšších soudech, tedy také na soude komorDÍm, na kterém pravidekié asi zasedal ^^ a jehož byl 
exekutivným orgánem. Proto odkazoval soud komorní jeho soudu pře, jež se týkaly věcí 
listovních, při nichž šlo o listy na dluhy, jež v sobe držely pokuty (ležení, vězení) a rukojem- 
ství.^^) Šlo-li o případy trestní a rozhodnul-li soud komorní, že pohnaného bére v svou kázeň 
* a jej trestati chce, tu arci byl to purkrabí, jenž jakožto správce vezení královského provinilce 
v moc svou anebo v kázeň královskou vzal, „do věže sázel^ a zase z věže propouštěl, pů- 
vodu na obviněného „právo zde na hradě dopustil učiniti,* slovem obviněného dle uznání soudu 
trestal. Rovněž soud komorní nařizoval purkrabímu v případech rušení držby neb sporův 
o meze, jež měly povahu pychu, aby „na meze vyjel,^ na místě věc vyšetřil, soud fnezní 
tam zasednul, svědky vyslyšel a vážil a pak soudu komornímu zpróvu o všem podal.^^) 

Podobně náleželo na menší úředníky Pražské neboli desk zemských, aby spolupůsobili při 
provádění nálezů soudů vyšších, tedy také komorního, a aby soudili pře o škody útrainí a ná- 
Uadní,^^) Edyž strana při v komoře vyhrála neb právo ustála, dána o tom relace ke dskám, 
a soud menší obeslav strany rozhodnul, jaké útraty má nésti strana prohrávající. Rovněž jsou 
strany soudem komorním odkazovány na soud menší, jehožto předsedou byl purkrabí hradu 
Pi*ažského neb místopurkrabí, aby tam provedly jinaké své nároky, jež s předmětem hlavní pře 
souvisely, tak na př. aby na schválení úředníků menších prokázaly škodu, jež se jim stala, aneb 
aby prokázaly cenu sporného předmětu, aneb aby učinily spravedlivý počet z peněz neb statku 
sirotčího, nedílného, užívaného, obstaveného, pobraného atd.^^) Takovým způsobem menší úředníci 
Pražští činívali stranám pHsudek v téže při, o kterou na soudě komorním byla se stala výpověď. 

Velmi spornou byla příslušnost soudu komorního v rozepřích obyvatelstva městského. 
Právě v této době usiloval stav městský o uznání zásady, že obyvatelé městští pravidelné 
mají býti poháněni a viněni toliko před soudy městskými, a že stavovské soudy nemají nad 
nimi soudní moci vykonávati. Z toho pravidla nevyjímal ani soudu komorního. Měl-li arci 
obyvatel městský při s členem vyšších stavů, nebylo pochybné, že má jej poháněti k vyššímu 
soudu stavovskému podle toho, před který pře taková příslušela. Avšak jinak tomu bylo, 
když šlechtic poháněl obec městskou, měšfana neb jiného obyvatele městského, aneb když obce 
městské neb obyvatelé i*ůzných měst mezi sebou měli při. Tu bylo spomo, který soud v ta- 
kovýchto případech má býti příslušným, zdali vyšší soudy stavovské^ k nimž i bývalé soudy 
královské, soudy komorní a podkomořský, se počítaly, anebo soudy mSstské. 

Stav městský dovolávaje se privilegií svých, arci hájil autonomii obecní ve věcech 
soudních. Dle jeho názorů obyvatel městský měl státi a odpovídati toliko před soudem měst- 
ským, měl souzen býti příslušníky toliko svého stavu. Jedinou výjimku z tohoto pravidla 
připouštěl, když by šlo o svobodný statek, jehož držitelem byl by měšCan neb město, anebo 
když by šlo o případy s držením takového statku související, zejména o AÍKlé poddané neb 
o zběhlou čded. V takových případech měl souditi soud zemský. Soud komorní neměl vyko- 
návati nad obyvatelstvem městským vůbec žádné pravomoci soudní, i žaloby na rady městské 
měly vyřizovati buď vyšší soudy městské aneb nově zvolené rady městské. 

*^) Tak r. 1510 a 1511 sedel na sondě komorním Bohaslav GhrtsErtína, purkrabí hrada Pražského, 
(sroT. str. 279 a 375 v tomto díle ArchÍTn Českého). *^) R. č. 1018, 1042, 1637 a 1546. 

*«) R. 5. 1031, 1086, 1104, 1112, 1117, 1122, 1127, 1188, 1190, 1804, 1361 a 1778. Srov. též ZZ. 61. 
54, 255, 381-407. O regUtrech úřadu purkrabského činí se často smínka, na př. R. & 1214, 1226, 1453, 1525, 
1671, 1771 a 1932. »•) na př. R. 6. 982, 1052 a 1061. 

^*) R. 5. 999, 1110, 1181, 1208, 1279, 1348, 1383, 1457, 1747 a 1769. SrOT. o kompetenci menšího 
sondn 2Z. či. 254-286, 295 a 298. 



Poměr soudu komorního h soudům městským. Pře o to meei stavy. XIII 

Zcela opačného stanoviska přidrželi se vyšší stavové. Držíce se zásady, že mohou práv 
svých přičiniti a njíti, uznávali kompetenci městských soudů jenom potud, pokud výslovně byla 
jim přiznána;**) kdežto jinak přiznávali svým soudům právo rozhodovati, zdali a pokud chtějí 
konati soud v případech městských. Dle jich názorů město a měštan, držíce statky deskové, 
byli v každém ohledu podřízeni soudu zemskému a ostatním soudům vyšším; kromě toho 
všechny žaloby šlechticů na obce neb obyvatele městské měly se na stavovských soudech vy- 
řizovati, poněvadž o soudech městských předpokládalo se, že by obyvatelům městským stra- 
nily. Takovým způsobem soudy městské měly vlastně podržeti toliko nižší soudní pravomoc 
v těch případech, v kterých obyvatelé jednoho a téhož města se mezi sebou soudili; na nej- 
výše měly soudy městské býti příslušný v rozepřích, jež by příslušníci městského stavu, na 
př. obyvatelé dvou měst, mezi sebou měli. 

Otázky tyto, souvisejíce tésně se státoprávním postavením stavu městského v zemi, 
byly jedním z předních kusů stavovského sporu právě v těchto letech, a jest známo, že strany 
nemohouce svému stanovisku zjednati platnost po dobrém, hleděly druhdy cíle svého po 
zlém dojíti. 

Hned po vydání zřízení zemského začaly se na sněme o sv. Václave r. 1500 spory 
o kompetenci soudů stavovských a městských. Stav městský žádal, aby páni a rytířstvo ne- 
dopouštěli poháněti obyvatele městské ku svým soudům „z lehkých věcí, totižto ze rčenie, svě- 
řenie jakéhoikóli^ z dluhuov, z kšaýtuov, z nedrienie snUúvt/^ z svád i z jiných věcí, z kterýchž 
nynie poháněni jsúce, někdy odpoviedati proti právóm našim sme musili, jakožto z koně, 
z loíe, z sedmdesáti groSuov miešenských dluhu a z jiných rovných věcí, kterýchžto my na 
našich rathúziech nesúdíme, ale rychtáři naši/ Města oznámila také na sněme tom, že jest 
jich vůle k takovýmto půhonům nestáti, leč toliko, když budou pohnáni „z dědin svobodných, 
lidí zběhlých a čeledi.*" Erál z návodu vyšších stavů přísně je pokáral, že naň dříve ta- 
kovou potřebu nevznesla, vyhrožuje každému, kdo by svévolně k právu státi zanedbal, že má 
proti němu po právu stáném jíti a že král i celá země mají proti němu pomocni býti. Ko- 
nečně nařizoval městům, aby 6. ledna 1501 vyslali hodné lidi z sebe do Prahy k jednání 
s vyššími stavy o to, „z čehož by jmenovitě měli poháněni býti.*" Jednání to nemělo však 
žádného výsledku, a proto města poslala králi 12. ledna 1501 list, kterým omlouvala a hájila 
své jednání na posledním sněmu, a žádala jej, aby psal „pánóm a rytieřstvu i do zemského 
i do komomieho sudu,'' aby oni jich „takovými lehkými puohony, kteříž jsú mimo zřiezenie 
a svolenie zemské, neobtěžovali," dokudž král mezi nimi té věci spravedlivě nerozezná.*') 
Erál odkazoval města na sněm, aby se tam s vyššími stavy srovnali, a když se to nedařilo, 
odložil záležitost tu do svého příchodu do Čech, dada v prosinci 1501 ntďízení městům, aby 
k sněmu nejbližšímu vyslali posly s výsadami a právy, které mají ve při se stavy vyššími, 
poněvadž je chce bud slušnými prostředky srovnati aneb mezi nimi soudem spravedlivým roz- 
sudek učiniti.*^) Po i^jezdu svém do cech 29. ledna 1502 svolal sněm obecní na 25. února, 
aby na něm spory stavovské se vyřídily. Před tím však svolával rady královské do Prahy, 
aby to, co v radě bude obecného dobrého zavřeno, hned na tom sněme se konati mohlo, a také 
k návrhu rady královské den před sněmem (24. února) schválil zřízení zemské, přiřknuv 



^*) Tak ZZ, T <U. 65 astanoTnje: „Jestliže kto měštěnína z méaUki vid, kteréi pod ío» přUlui^i, 
k kterémnkolivěk soudu jinam pohonil, kromé před městský soud, aby naň Žaloval, ten pnohon také jemu 
bude idvižen.*" ^^ ArchiT Český YL str. 223-226, Palacký a. m. Y. 2 str. 18. 

") ArchiT Český VI. str. 228 a VIL str. 423. 



XIV D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod: 

slovem královským, že chce právo obhajovati a že na každého, kdož by „k právuom a k sou- 
duom stávati a rozsudkuom panským dosti činiti nechtěl/ chce mocí sáhnouti, při čemž odbojníci 
práva i jich zastanci mají čest ztratiti/^) Rozhodnutí toto královské nedávalo městům tušiti 
ničeho dobrého ve velké jich při s vyššími stavy, kterou během března 1502 před králem 
a jeho radou vedli. Ve stížnostech svých uváděli, že je páni a rytířstvo přes jich svolení, že 
z dědin svobodných a z čeledi zběhlé chtějí právo zemské nésti, z jiných věcí dobře lehkých proti 
jich svobodám pohánějí někdy k zemskému a někdy ke komornímu soudu, kdežto oni o každou 
věc, krom věcí svrchupsaných, mají před purkmistrem a konšely svými býti souzeni. Vyšší 
stavové však položili odpor jich tvrzení. „Rozdíl velmi veliký jest," pravili, „mezi stavem 
naším a jich (městským), neb my t; ničemS k jich právu, ale oni k našemu ve všem jakož od 
starodávna tak i nynie jsú poddáni a příslušejí odpoviedati/ Předkové Pražanův i jiných 
měst i oni sami prý vždycky k půhonům před soudy stavovskými stávali, odpovídali, nálezy 
trpěli, sami se poháněli, práva na ně stáná byla vedena a vydávána, jakž toho dokladem 
jsou půhony a královské a zemské rozsudky. Podle toho nechat se i nad^e zachovávají.^^; £rál 
ve výpovědi své ze dne 22. března 1502 dal i v tomto kuse, jako ve většině jiných, za právo 
pánům i rytířstvu, uznav, že „od starodávna poháněli měšfan z nářku cti^ ze škod i z jiných 
rozličných věcí^ před soudy zemské, že také měšťané z rozličných věcí před soud zemský sami 
se poháněli, a že i budoucně má při tom zůstati; avšak prý ^znamenitě s takovým opatřením, 
jestliže by který pán neb rytieřský člověk pohnal Pražan neb kterého města obce vší neb 
osoby zvláštní z jakéžkolivěk věci, ježto by k jich právu městskému a pod jich šos příslušela, 
když ta pře k sudu přijde a oni to pokáží, že taková věc, oč jsú pohnáni, k jich sudu a pod 
jich šos přísluší, a že jest věc městská, že toho páni a vladyky v sudu zemském ani komorním 
súditi nemají, než mají ten puohon hned zdvihnouti, a puovod bude jim povinen bez puohonu 
podle seznání úředníkuov menších podle práva ve dvú nedělích škody zaplatiti, což by pro- 
vedli, kteréž by pro ten puohon jezdíce utratili." ^^) 

Nálezem tím král přijal stanovisko vyšších stavů, ponechal vyšším soudům na vůli, aby 
sami rozhodovali, které pře náleží jim rozsuzovati a které soudům městským, a zároveň uvalil 
na města břemeno průvodní, zdali která pře náleží před soud městský či nic. Při tom vy- 
hradil soudu zemskému neb komornímu podle toho, který by nejprv měl přijíti, aby trestal 
šlechtice, kdyby půtku ve městech způsobili, a soudu komornímu ještě přikazoval k rozsouzení 
půhony na ty, kdo by vrata, jež jsou byla od starodávna na jezích, svévolně zahrazoval a je 
otevříti nechtěl.") 

Před vynesením této výpovědi pokoušel se král i někteří královští radové, aby obě 
strany „slušnými prostředky" srovnali, a zachovaly se nám také zajímavé návrhy sprostředkovací, 
jež nejspíše od nejv. hofmistra Viléma z Pemšteina anebo od jiného rady královského, městům 
nakloněného, pocházely. Dle těchto návrhů měl šlechtic měStana a i měštan měštana poháněti 
k vyšším soudům, zemskému, komornímu neb dvorskému o dědiny svobodné^ zápisné^ manské 
a duchovni, pro j^nevt/dáni Slovíka, sirotka^ čdedina, kmetOny^, z nářku cti, z majestátu^ z moci^ 
ze zrádného a nešlechetného skutku^ ze svěřeni a z falše, a před soud purkrabího „z listovních 
věcíy kteréž jsú s pokutami ležením.*' O jiné věci neměl na měšťana půhon býti dáván, a jestli 
by měštěnín na měštěnína o jinou věc předce půhon vzal a půhon z nevědomí byl vydán, měl 



55) Archiv český V. str. 262 a X. str. 102. 

^ ArchiT Český VI. str. 240 a 244. '^ ArchÍT Český VI. str. 266. 

^») Archiv Český VI. str. 262 a 264. 



JPře stavovská o příslušnost soudů vyšších a městských. XV 

purkmistrem a konšely, před něž ta věc náležela, trestán býti. Naproti tomu půhony měly býti 
dávány na konšely neb obce městské z kteréSkoli věci ; toliko Pražané neměli býti poháněni pro 
ortel a rozsudek, nýbrž jen „pro neučinění a nedopompžení práva." ^^) Vyslaní měst nesouhlasili 
zajisté ani s tímto návrhem sproslředkujícím, tím méně s výpovědí královskou ; pročež rozjeli 
se ihned ze sněmu. Po odjezdu krále z Čech zavázal se stav městský 2. května 1502 na 
sjezdu, aby „žádný měštěnín po tento čas žádného měštěnína ni před soud zemský ni před 
soud komorní nepoháněl pro jinú žádnu věc, jedině leč z dědin svobodných, lidí zběhlých 
a z čeledi," a „pakli by kto pohnal, tehdy každý z toho města, v kterémž bydlí, tná vypo- 
vědien býti a do jiného města královského nikoli nemá nikterakž přijat býti." Pakli by šlechtic 
pohnal měštana z něčeho jiného, nežli k čemu svolili, má pohnaný sice ku právu státi, aby 
právo se neurazilo; avšak nemá z ničehož takového odpovídati; nýbrž Pražané mají mluviti, 
že jest to věc městská, a žádati, aby pře taková byla odi*očena do sněmu budoucího. Když by 
přes takové podání soudy vyšší proti měšfanu dali komu za právo, tu by proti němu se moc 
dala, a celý stav městský povinen bude se ho ujmouti a mocí takové moci odepříti. ^^) Naproti 
tomu vyšší stavové na nejbližším sněme 15. listopadu 1502 zapsali se, že chtějí pevně trvati 
při rozsudku královském v rozepři jich s městy vyneseném a že na každého, kdo by je chtěl 
od rozsudku toho mocí tisknouti, mají sobě vespolek pod závazkem práva obhajování pomáhati 
a sebe neopouštěti.^^) 

Odtud nastávaly mezi stavy dlouholeté rozbroje, jež král a někteří milovníci obec- 
ného dobra mamě se snažili utišiti. Obě strany držely se pevně svého stanoviska, a nej- 
hůře vedlo se těm, kdož se z jednoty jedné neb druhé vytrhli. Na sněme 1. května 1504 
odbývaném ohlásila se opětně města, že k pflhonům, ku kterým nejsou povinovati, více stá- 
vati nebudou; toliko ti z měšťan, kteří mají na zemi, mohou odpovídati na hradě Pražském 
z dědin svobodných, z čeledi zběhlé a z list&v vedle prvního dskami zapsaného zůstání. ^') 
Následkem toho byl soud komorní nucen na rok zcela přerušiti svá zasedání,®^) Král 29. 
července 1504 zmocnil purkrabí Karlšteinského Zdeňka Lva z Rožmitála, aby srovnal různice 
a nesnáze, které „z příčin rozličných a skrze rozličná jedněch proti druhým podpalování 
a pozdvihání vznikly a povstaly sú, skrze kteréžto roztržnosti a rozdvojení, což mohli jedni 
proti druhým s přátely svými na zdoru a protivenství činiti, toho hleděli a činili, obecného 
dobrého království toho, mezi tím též i našeho, zanedbavše." ^*) Sprostředkování toto nemělo 
však výsledku, ani když na sněme o sv. Václave t. r. „všecky závazky a punty" mezi stavy 
jsou králem zdviženy. Strana Rožmberská naopak ještě utužila svou jednotu "') a hleděla města 
rozdvojiti a tak odpor jich seslabiti. První, kteří se dali k tomu na čas zneužití, byli Novo- 
městští, kteří majíce mnohé pře se Staroměstskými, vymohli sobě na králi 27. října 1504 
v Budíne majestát, v kterém jsou jim nové milosti uděleny, poněvadž prý se proti králi 
„v žádné stranné věci a jednání nedávali. ** Mezi jiným jim král povolil, že jich konšelé jsou pří- 
slušnými souditi i v hrdelních případech králi vyhrazených, jako pro žhářství, loupež, vraždu i jiné 



^) 8oa& kopie t archíTii katnohorském o. 15. 

^ Archiv Český VI. str. 270. Do téže doby patrné náleží zápis na spojení se všech mést krá- 
lovských v politickou jednotu (tamže str. 217), kterýžto zápis Palacký omylem do r. 1600 položil. 
•») Archiv Český V. str. 263 a Palacký u. m. str. 49. ") Staří letopisové str. 268. 

**} Aspoň v registrech soudu komorního (str. 88 v tomto díle Archivu Českého) není Žádných ná- 
lezů v ani z r. 1504 o sv. Martine ani z r. 1505 o Svátosti. 

«*) Archiv Český Yl. str. 306. «») Tamže str. 310 a 314. 



XVI D. XIIL Begiara mmIm bm^múho 1003— lóíL Útcd: 

pHbodj, pro kteréžto úíinkj bj nápad a pokuta na krile dle starodámflio obyčeje i^padalj. 
Pře, iel se týkají .gruntu t mfeteeh jich"*, náleží roTnéž sondíti koniellkni; aTÍak jde4i o zboží 
áéáíéaé^ fTobodné, manské nebo záfósné na zemi, o platj komorní na dědinách srobodných. 
o fena a o listj obranné a na Treh prára doredeoí po aiázání po náleafch panakjdi i po 
práTÍ^h stáných, tn má každéma na tďIí býti ponecháno, chce-li se o to práfiem méalským 
sooditi aneb na sond zemský odvolati a táhnouti Konečné mél každý na TýpoTčdkh kooželA 
XoToméstekých přestati, na žádné yyiáí práTo se neodTolá^aje, kromě před králcL'"*^) K sondn 
koBomímn tedj objrratel Novoměstský neměl býti Tíce poháněn, neboC soud městský na 
XoTém městě anebo soud zemský re riech případech, kdy obyratd Noroměstský byl po- 
hnán, měli býti přísluinýmL Na sněme o STátosti 1505 dle přání králova měk> se znoru 
jednati o viem, ^.což by slúžilo k STomostí a obecnímu dobrému;* ^'> aTÍak TyjednáTáno mamě. 
Následkem toho 22. října lf/J5 prrní rozsudek královský ve při stavů z r. 1502 vložen byl 
do desk zemských,'"'*) nabyv tím moci práva, a spory stavovské stále se přiostřovaly. Vyšší 
stavové 5. března 15^)7 obnovili svůj zápis proti méstfim, ku kterému i strana Viléma z Pem- 
šteina nyní přistoupila, a města 29. července t r. uzavřela znovu jednotu proti všem svým ne- 
přátelům/'^; Konečné 22. března 1508 došlo na sněme prostředkováním p. VUána z Pemšteina 
k prvnímu jakémus dohodnutí s městy, a sice Pražané i jiní poslové z měst jakožto třetí 
stav království Českého slíbili „podle panského a rytieřského stavn práva obhajovati proti 
všem právu odporným"" tak a pod těmi pokutami, jak zřízení zemské ukazuje, a zase páni 
a rytířstvo také přiřkli „práva a súduov jejich městských, kteréž jim náležie, obhajovati^ 
proti každému, kdož by se jejich soudům a právům městským zprotivil mocí a násilím. '^'^i 

Ačkoli však i ve smlouvě sv. Jakubské král i stavové vyšší zavázali se, že stav 
městský při prŠLYf^h jeho zachovají a že každý musí práva dopomoci obhajovati, jak zněl 
dřívější zápis, předce toto příměří ve sporech stavovských uzavřené nemělo dlouhého trvání. 
Obec Staroměstská 18. prosince 1508 vyzvala konšely, aby ,od svých práv a svobod neustu- 
povali a v nic stranního se nedávali, ani k čemu svolovali mimo svá privilegia a svobody, 
také aby k žádným půhonům nestávali, než z dědin a z lidí zběhlých a z listův, kdož by 
se listem zavázaP. Kdo by proti snesení tomu jednal, měl od obce býti trestán. Y lednu 1509 
obce Pražské uzavřely, nes[iravovati se více regenty, a vyslaly ku laráli osoby se stížnostmi, 
„kterak se pod těmi regenty zle p&sobilo** ;'\) avšak od krále, jenž 17. února přijel do Čech, 
mam('; tehdy očekávali, že se nakloní jich žádostem. Žalovalit mu na vyšší stavy, že „přes 
jích povolení a přes jich svobody pohánějí jich k svým soudům, kdežto oni podvolili se toliko 
větrech kuších práva jich podniknouti^. Na to král s radou svou 20. března 1509 vypověděl, 
že „to zflstavuje při prvním nálezu a výpovědi.'' ^') Mělo tedy i nadále záviseti na vůli soudu 
zemského a komorního, jakou působnost chtějí dopřáti soudům městským. Letopisec Pražský 
dokládá, kterak „pro tento odsudek, že se Pražanům zlá a nelibá výpověď stala, byl mnohý 
v zámutku.'' ^*) V únoru 1510, když král Vladislav meškal v Kutné Hoře, pokusili se ještě 
Horníci zjednati aspoů Hobě v těch věcech nějaké polehčení. Král už 20. ledna 1507 z Budína 
potvrdil jim majestátem stará jich práva, dle kterých vyňati byli z pravomoci soudů zemských 

'") ("JelakoTflký, Prifilegia měst Pražských str. 820, též 326. 

*0 Orig. T archiTu sv. Václavském 6. 283. »») Výpis z desk v archivu Třeboňském c. 3448. 

*^) Archiv Oeský VI. str. 346 a Chaos remm memorab. na I. 829 v archivu m. Prahy. 

'<Ó Archiv ^Jeský VI. str. 868 a 364. '*) Staří letopisové str. 292 a 293. 

^') Kop. v archivu Třeboňském č. 3448. ^^) Staří letopisové str. 301. 



Příslušnost soudu komorního ve věcech městských, XVII 

a podřízeni toliko soudu městskému a hornímu, při čemž ustanovil, že z nálezů místních 
jich soudů má jíti odvolání toliko ke králi neb k nejv. mincmistrovi, a že jinam jedni druhých 
k soudům nemají potahovati, "^0 ^y^^ podali Horníci králi stížný spis, že na ně „obtížení přicházejí 
skrze puohony k soudu zemskému neb komornímu, kdež jest to proti právuom a svobodám,^ 
kteréž mají od předešlých králův i od krále samého dané a stvrzené ; i žádali, aby, nemůže-li 
jinače býti a musí-li k půhonům stávati, aspoň jim byla učinéna ta milost, by „páni 
JMt, jakž zasednou, ty pře, kteréž se Horníkuov dotfkají, ráčili slyšeti a rozeznati ; a jestliže 
by horní věc byla, aby ráčili podle jich výsad a svobod to zdvihnuti ; pakli by se toho ne- 
týkalo, zuostaĎ při témž pořádku, jako jiné pře." ^*) Král odjížděje do Uher, odložil však 
rozhodnutí na jinou dobu, a tak města byla nadále odkázána toliko na vlastní svépomoc. 
Obec Staroměstská 19. srpna 1510 také obnovila snesení, že měštané a obyvatelé nemají se 
k soudům vyšším poháněti pod pokutou vypovědění z města, a podobná snesení i druhá města 
Pražská v ten čas učinila a také provádělaJ^) 

Zajímavé jest nyní ďledovati, jaké stanovisko soud komorní v otázce kompetence soudů 
městských v ten čas zaujímal. Nemáme sice celkový obraz judikatury jeho z této doby, 
poněvadž registra půhonů, do kterých se připisovala také nestání stran, se nám nezachovala; 
avšak tuto uveřejněná registra nálezů poskytují přece dostatečného v tom ohledu poučení. 

Soud komorní zdvihal půhony a odkazoval strany, aby se vinily před soudem měst- 
ským^ druhdy s výhradou vyššího práva: aj když pře na právě městském byla začala, avšak 
ještě konce nevzala ; ^^) bj když šlo o grunty městské ; ^^) cj o platy roční neb dědičné z dě- 
dictví, z domů, z vinic, z masných krámů a j. ; ^^) dj o dluh^ o obstavení pro cUuh^ o právo 
lislovní;^^ e) o pych ^^) a/) o iaiohu na městského rychtáře, na př. pro nedopomožení práva.") 
Ve dvou případech, v kterých šlo o vrácení svěřených peněz a o dluh za dům, kde konšelé byli 
svědkové, odkázal soud komorní při k rozsouzení podkomořímu při nejbližší obnově rady 
městské, *«) 

Naproti tomu uznával soud koinomí příslušnost svou ve věcech městských : 

1. když byl podán půhon na purkmistra a radu král. města pro nejsachovávání dobrého 
řádu a práva při konáni soudní moci (H. č. 1032 a 1091); pro nedopomoSení právu (č. 997, 
1006, 1100, 1109, 1154, 1180, 1206 a 1249); pro nepořádnou a nespravedlivou výpověď (č. 1016, 
1034, 1145, 1620 a 1673), pro nedostiučinění výpovědi e vyššího práva (č. 1003, 1029, 1099 
a 1281); pro bes^rávné věznění a zatýkání (č. 1095, 1160, 1175, 1251, 1389, 1573 a 1644); 
pro nevydání neb bezprávtd drSení statku pozůstcdého (č, 10 1 8 a 1543) ; pro bezprávné vytisknuti 



''*) Transumpta prÍTilegionun na 1. 81 ? archiTa m. Hory Kutné. Otištěno chybné v Sternbergo vých 
Umrísse einer Geschichte der bdhm. Bergwerke I. 2 str. 149. 

^') liber mbeuB decret ant. na 1. A. 1 t archivn Entnohorském. 

7«) Kniha archivu m. Prahy o. 994 na listé 86 v. a R. č. 1858, 1863, 1887 a 2010. Jsou tu STédectrí, 
le méStané Pražiti, když k nim přišli poslové od úřadu nejT. hofimstra Viléma z Pemšteina, nechtéli půhony 
j^ř^imati, láli ncJT. ho^stru i poslům, pravíce, že .nechtějí na hradě státi, neb migí purgmistra a pány,^ 
a že i konšel žalobce, který proti svolení obecnímu na hrad poháněl, obeslal, pravě mu, „že musí města 
práiden býti i s ženu svú**. 

") R. 6. 1742 a 1748. ") ě. 1366 a 1676. '») ě. 1076 a 1379. 

"<Ó R* č. 1005, 1241, 1520, 1667, 1733 a 1768. Ard když měštan pohnaný o dluh nestál, dáno proti 
němu sa právo stáné (ě. 1248 a 1419); ano v jednom případě (ě. 1508) dáno proti pohnané městce za právo 
pro dluh poiůstalý. 

«) R. ě. 1124. •*) ě. 1002 a 1089. •«) ě. 1163 a 1196. 

ArchlrČetký XIII. C 



XVm D. XUL Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod: 

ee statku (č. 1396); pro needríeni smlouvy (č. 980); a pro dosti neučinění rčení, íe statek bude 
zapsán v městské knihy dědičné (č. 1149); 

2. když byl podán půhon na obyvatele městského: a) ze riení^ ačkoli pohnaný na- 
mítal, že věc přísluší k právu městskému (B. č. 1366 a 1368); b) z nevydání svěřených peněz 
(č. 1417 a 1660); c) z pychu, když měStan na šlechtice sáhl a jej bíti chtěl (č. 1018), a d) 
z nářku cti^ když pohnaný měšťan nestál (č. 1331 a 1341). 

Z výpočtu toho jest patrno, že komorní soud v několika málo případech soudil, když 
byl pohnán obyvatel městský; avšak že dosti pilně vrchní dozor vykonával na konání soudní 
moci ve městech, z kteréhožto dozoru postupem času mohla se vyvinouti pravidelná pravomoc 
soudní v druhé instanci nad obyvatelstvem městským. Celkem stanovisko jeho k požadavkům 
městským v otázce příslušnosti soudní bylo tedy městům příznivé a srovnávalo se dosti se 
sprostředku jícím návrhem, který r. 1502 byl králi a sporným stranám předložen.®*) Stavu 
městskému arci ani toto stanovisko nevyhovovalo, nebot nechtěl soudu komornímu vůbec 
žádného vlivu přiznávati na soudnictví městské. 

Přihlédneme-li nyní k ostatní kompetenci soudu komorního, tedy seznáváme, že pří- 
slušnost jeho byla nepopíranou v téch případech, jež nebyly výslovně jiným soudům vyhrazeny 
a v kterých strany na něho se obracely. Původ®*) i přímo pohnaný k tomuto soudu musili 
býti lidé osobně svobodní. Lidi poddané soudila vrchnost; proto bylo původu, jenž vinil pod- 
daného, nejprve na soud vrchnostenský se obrátiti, a teprve pak, nebylo-li tam dopomoženo 
ku právu proti poddanému, bylo mu pohnati vrchnost před soud komorní, aby člověka podda- 
ného postavila. Následkem toho vznikaly často spory, zdali původové a pohnaní jsou lidé 
,, dobří," „svobodní," „urození," „vládyčtí," „královští," anebo zdali jsou to lidé přikázaní, dědiční, 
sedlští, gruntovní atd., a takovým způsobem přišlo soudu komornímu nejednou také o „chlapství^ 
(de vili rusticitate) rozhodovati. ®®) Případy pak, v kterýchž soud komorní v tento čas půhony 
na lidi svobodné i také nesvobodné, když je vrchnost byla postavila, přijímal a o nich nálezy 
vynášel, jsou kromě svrchu zmíněných případů městských tyto: 

1. z nevydání, nevráceni neb pobrání svrchkú, nábytků (koní, klisen, krav, vozů, peřin, 
šatů, zbroje), obUí, peněz, klenotů, stříbra (R č. 978, 1016, 1088, 1108, 1153, 1189, 1192, 
1196, 1204, 1206, 1245, 1319, 1374, 1392, 1409, 1411, 1421, 1437, 1453, 1467, 1468, 1467, 
1494, 1501, 1526, 1538, 1617, 1636, 1641, 1647 a 1661); 

2. z rušení držby (č. 1276, 1286, 1286, 1288 a 1359); 

3. z nekladení statku ve dsky, z neoprávněného kladení do desk, z neočištění statku 
zavazeného (č. 1169, 1268, 1352 a 1398); 

4. z nesdríení smlouvy, z dosti neučinění smlouvě, pečetmi neb řezanými cedulemi 
stvrzené, (č. 980, 1012, 1018, 1027, 1036-1038, 1044, 1047, 1066, 1063, 1104, 1106, 1110, 
1113, 1131, 1134, 1137-1139, 1143, 1144, 1171, 1187, 1198, 1202, 1207, 1224, 1234, 1238, 
1239, 1250, 1260, 1282, 1316, 1322, 1326, 1330, 1358, 1382, 1393, 1415, 1440, 1444, 1470, 
1474, 1476, 1478, 1496, 1524, 1630, 1636, 1687, 1625, 1654, 1666-1659, 1663, 1672, 1699, 
1745, 1746 a 1772); 

6. z nezdrzení smlouvy nájemné (č. 1083, 1094, 1162, 1209, 1264 a 1428); 



«) Srov. str. XIV. tohoto úvodn. »») R. é, 1064, 1264 a 1529. 

»•) R. č. 983, 990, 991, 998, 1006, 1020, 1054, 1064, 1191, 121.3, 1238, 1239, 1262, 1264, 1300, 1383, 
1433, 1529, 1636 a 1768. — Srov. též ZZ. 61. 45 a 471 a R. 6. 1107, 1425, 1562, 1564, 1565, 1681, 1682, 1884, 
1953 a 2004. 



Příslušnost soudu komorního. XIX 

6. ze rčení neb pHríení něco dáti, čiaiti neb nečiniti, z dosti neučiněni rčení (č. 996, 
997, 1010, 1090, 1121, 1140, 1149, 1156, 1212, 1217, 1223, 1254, 1265, 1298, 1310, 1316, 
1319, 1320, 1364, 1366, 1368, 1376, 1403, 1412, 1431, 1438, 1439, 1443, 1452, 1455, 1456, 
1466, 1479, 1481, 1486, 1517, 1521, 1536, 1566, 1572, 1607, 1618, 1630, 1640, 1646, 1662, 
1674, 1675, 1693, 1711, 1718, 1719, 1728, 1744, 1748, 1750, 1752, 1755, 1757, 1761, 1762, 
1764 a 1779); 

7. z dosti neučiněni slibu (č. 1212, 1216, 1217, 1223 a 1632) ; 

8. z dluhu, ze sammy peněz půjčené, nedodané neb nedoplacené (č. 979, 1014, 1024, 
1025, 1051, 1066, 1068, 1098, 1111, 1118, 1157, 1168, 1174, 1193, 1201, 1202, 1211, 1221, 
1245, 1247, 1258, 1263, 1297, 1311, 1314, 1351, 1353, 1365, 1369, 1373, 1395, 1402, 1405, 
1414, 1418, 1420, 1429, 1464, 1472, 1473, 1487, 1492, 1493, 1495, 1506, 1519, 1627, 1633, 
1534, 1537, 1642, 1544, 1545, 1570, 1605, 1613, 1620, 1621, 1632, 1636, 1650, 1677, 1707, 
1742, 1747-1749, 1753, 1755, 1759, 1760, 1762, 1767, 1782 a 1783); 

9. z dluhu po eemřdém e&stalého (č. 1255, 1303, 1308, 1370, 1394, 1419, 1454, 1460, 
1502, 1507, 1508, 1532, 1533, 1585, 1589, 1619, 1651, 1664, 1665, 1673, 1756, 1768 a 1775); 

10. z obstavení pro dluh, též pro zločin (č. 1052, 1078, 1184, 1349, 1383 a 1813); 

11. z leiení, z prolelélého a nedoplatku jeho (č. 986 a 1401); 

12. ze svěření, z nevrácení věci svěřené, půjčené, k věrné ruce schovati dané (č. 982, 
985, 1016, 1034, 1041, 1262, 1309, 1328, 1371, 142i5, 1442, 1500, 1528, 1667, 1770 a 1781); 

13. ze svěření peněz, z nevydáni peněz Ic věrné ruce svěřených, schovaných neb při- 
jatých (č. 1077, 1146, 1153, 1164, 1334, 1411, 1462, 1498, 1652, 1557, 1582, 1620, 1628, 
1635, 1660, 1764, 1786, 1829, 1850, 1862 a 1876) ; 

14. ze svěření neb schování listu (majestátu, listu hlavního, trhového, zápisného, dobré 
vůle a j.), z nevydání listu k věrné ruce přijatého neb svěřeného, z položení listu (č. 985, 
1036, 1199, 1200, 1214, 1235, 1243, 1246, 1270, 1333, 1348, 1385, 1416, 1423, 1427, 1539 
a 1627); 

16. z rukojetnství, zejména za věno, z nevypraveni rukojemství, z dosti neučiněni 
slibu a rukojemství (č. 1001, 1011, 1028, 1048, 1065, 1123, 1216, 1223, 1268, 1280, 1301, 
1339, 1356, 1388, 1399, 1404, 1408, 1430, 1441, 1445, 1452, 1454, 1459, 1471, 1482, 1483, 
1499, 1511-1514, 1516, 1522, 1593, 1600, 1622-1624, 1648, 1653, 1668-1670, 1731, 1819, 
1822, 1852-1855; srv. též svrchu položené č. 7.); 

16. ze záUadu propadeného (č. 993, 994, 1072, 1407, 1408, 1468, 1634, 1683 a 1763); 

17. ze Mjetí neb zájmu dobytka (č. 1071, 1076, 1078, 1081, 1190, 1885, 1889, 1890, 
1898, 1941, 1942, 1956, 1969 a 1970; srv. též ZZ. či. 477); 

18. ze svazku manídského (é. 1345, 1376, 1447, 1465, 1560, 1561, 1614 a 1634); 

19. z věna a výpravy (č. 992, 1028, 1065, 1212, 1223, 1241, 1317, 1321, 1356, 1415, 
1499, 1618, 1686, 1604, 1640, 1661 a 1741, srov. též ZZ. él. 504-515); 

20. zporučenstvf (č. 989, 1048, 1080, 1106, 1107, 1114. 1166, 1171, 1181, 118(i, 
1328, 1336, 1338, 1373, 1384, 1417, 1861 a 1980; srov. též ZZ. či. 483-503); 

21. z nedílnosti statků, z nevydání dílu po rozdělení statku nedílného, z položení dílčích 
ceduU (č. 989, 1132, 1177, 1215, 1246, 1246, 1279, 1292, 1365, 1367, 1394, 1403, 1410. 
1437, 1655, 1802 a 1955; srov. ZZ. či. 516-524); 

22. z práva dědického, z dosti neučiněni kšaftu a odkazu, z nevydání peněz a věcí na 
smrtedlné posteli poračených a odkázaných (č. 978, 1078, 1080, 1115, 1121, 1160, 1204. 

c* 





XX T>. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511, Úvod: 

1205, 1210, 1213, 1218, 1222, 1226, 1242, 1354, 1373, 1382, 1462, 1484, 1490, 1497, 1500. 
1502, 1525, 1526, 1533, 1542, 1558, 1559, 1571, 1609, 1617, 1637, 1658, 1671, 1676, 1761, 
1765, 1776, 1777, 1812, 1818, 1827, 1857, 1872, 1927, 1928, 1971 a 1994); 

23. z nářku cti (do r. 1505), z řečí hanlivých a důtklivých, z nešlechetných cedulí 
(6. 1008, 1026, 1031-1033, 1038, 1049, 1053, 1058, 1073, 1074, 1085, 1096, 1150, 1151, 
1170, 1176, 1179, 1219, 1220, 1225, 1231-1233, 1240, 1245, 1252, 1256, 1266, 1267, 1269, 
1291, 1292, 1306, 1318, 1323, 1327, 1331, 1338, 1340-1341, 1350, 1357, 1362, 1378, 1381, 
1386, 1387, 1590, 1638, 1725 a 1774; srjov. též ZZ. či. 38); 

24. z hanéni soudu (č. 1055, 1173, 1188, 1486, 1929, 1931 a 1949); 

25. z pychu neb výstupku proti osobě svobodné, když pohnaní neb jich lidé původa honili 
v mírné a pokojné zemi, jímali, do véže vsadili, zranili, na zdraví mu uškodili, jej zbili, jej 
pomáhali bíti, chtěli zabiti, když pohnaný původu výhrůžky činil, do jeho vsi zbrojné přijel, na 
Bibiici koně mu vypřahal, manželku mu unesl atd. (č. 1008, 1045, 1059, 1129, 1135, 1136, 
1169, 1269, 1325, 1362, 1425, 1465, 1476, 1489, 1504, 1523, 1561, 1614 a 1773); 

26. z pychu proti osobě nesvobodné (z pokuty 50 neb 10 kop), že pohnaný původu 
člověka jeho poddaného neb služebníka zamordoval, pomáhal bíti neb mordovati, zloupil, 
zsekal, kázal stíti, zbil, zraněl, zchromil, jal, vězel, úklady strojil, na zdraví uškodil, naň 
zločince najímal, výhrůžky činil, aneb že pychu takového poddaní pohnaného se dopustili (č. 998^ 
1022, 1052, 1060, 1061, 1112, 1117, 1155, 1167, 1191, 1194, 1271, 1277, 1278, 1289 z „ray- 
boje\ 1299, 1307, 1312, 1325, 1397, 1406, 1413, 1422, 1431, 1436, 1448, 1450, 1451, 1463, 
1469, 1476, 1477, 1488, 1503, 1504, 1509, 1515, 1529, 1555, 1594, 1598, 1602, 1633, 1642, 
1643, 1645, 1649, 1652, 1679, 1736, 1750, 1751, 1784, 1815, 1816 a 1987); 

27. z pychu proti majetku (z pokuty 50 neb 10 kop), sse vzatku, odjeti neb pobrání 
statku, svrchků, nábytků, peněz ; ze spálení statku, z porouhání lesa, z posečení louky, z po- 
brání obilí neb sena, ze zabití zvířete (č. 1004, 1018, 1046, 1062, 1069, 1086, 1116, 1122, 
1141, 1147, 1148, 1182, 1287, 1304, 1305, 1336, 1355, 1363, 1392, 1397, 1506, 1531, 1540, 
1576, 1721, 1743, 1756, 1817 a 1888; srov. též ZZ. či. 444); 

28. ze zlodějstvi a z kupování věcí kradených (č. 981, 1127, 1128, 1190, 1346 a 1347); 

29. z honu, shonu a lovu na cizích gruntech (č. 978, 1057, 1125, 1361, 1424, 1548, 
1569, 1631 a 1778; srov. též ZZ. či. 531-537); 

30. z nehonění a ýedrováni zločinců (č. 999, 1101, 1103, 1183, 1426 a 1768; srov. 
též ZZ. či. 532, 536-549). 

Konečně dle či. 380 ZZ. byl každý povinen státi před soudem královským, koho král, 
jsa v zemi, listem obeslal, a podobně i komorní soud jménem královským mohl obesílati strany 
a vjmášeti mezi nimi tak zvané „stranné nálezy^.^^) Takovým způsobem mohl soud komorní 
vyřizovati stížnosti na soudy vrchnostenské neb obecní pro nedopomáhání práva i nepořádné 
konání soudní moci (R. č. 990, 1133, 1302, 1337, 1432 a 1758), jakož i stížnosti poddaných 
neb jich zastanců na jich vrchnosti ; avšak takovéto pře poddanské jsou v těchto letech na 
soudě komorním velkou řídkostí (R. č. 1119, 1159 a 1226). 

Tolik o působnosti soudu komorního, jež tudy přes všechnu nepřízeň okolností byla 
v těch časech dosti rozsáhlá a zejména pro dějiny práva soukromého a trestního velmi zajímavá. 

Náleželo by zde pojednati ještě o řízení při tomto soudě a o rozdílech tohoto řízení 

•^ ZZ. 61. 246 mluTí o přech stranných (cause extraordinarie), o něž osoby od úřadu byly listem 
obsílány a jež prý už minuly (Archir Český V. str. 131). 



Dávání svědomí k soudu komornímu. XXI 

od procesu na soudě zemském užívaného; avšak véc ta musí jinému místu býti zůstavena/^) 
Toliko o jedné stránce řízení průvodního, o dávání svědectví, jest se nám zde ještě zmíniti, 
poněvadž otázka tato byla předmětem též sporů stavovských, a poněvadž uveřejňujíce v tomto 
díle svědomí soudu komorního z let 1510a 1511, musíme též poněkud k formální jich stránce 
přihlédnouti. Zřízení zemské z roku 1500 činilo rozdíl mezi svědectvím, jež před soudem 
zemským a jež před soudem komorním mělo se skládati. Svědkové, nechat byli stavu kte- 
réhokoli, neskládali ústního svědectví před soudem samým, nýbrž oni prve, nežli došlo k lí- 
čení pře, vydali svědectví před úřadem, kdež ústní jich svědectví písař soudu zapisoval 
a pak na soudě četl. Šlo-li o při před soudem zemským, tu byl povinen svědek, jsa pohnán 
k svědomí, z pravidla osobně před písaře se dostaviti, přísahu složiti^ že věrně a právě poví, 
čeho je svědom, a pak ústně svědčiti. Při tom páni a vladykové měli přísahati, k svědomí 
stojíce a zdvihnuvše dva prsty proti východu slunce; kdežto městský a obecní lid měli 
kleknouti proti východu slunce a položiti dva prsty na znamení božího umučení. Svědomí 
listovní na místě takovéhoto svědectví ústního nemělo se na soudě zemském přijímati ; toliko 
„městská svědomie podle prvnieho svolenie zemského měla býti přijímána". Naproti tomu na 
soudě komorním mohla se na místě ústního svědectví přijímati svědomí listovní jak od vyšších 
stavů, tak i od obyvatelů městských ; toliko lidé obecní z městeček a ze vsí musili býti vrch- 
nostmi postaveni při úřadě nejv. hofmistra na hradě Pražském, když byli k svědomí pohnáni 
a když jim na cestu byly dány peníze.®^) 

Na počátku března 1501 učinil však sněm zřízení, „což se svědomie v soudu ko- 
morniem dotýče**, takové, že svědomí listovní má se v komoře toliko od panského a vlády- 
ckého stavu přijímati, a sice že má svědomí to býti dáváno zavřené a že má v něm býti zapsáno, 
kterak svědek bére to na svou víru a na svou duši, že jest pravda, což svědčí. Naproti tomu 
„jiní lidé obecní**, tudy i měšťané a ostatní obyvatelé městští, měli svědčiti osobně přísahu 
učiníce, jako v soudu zemském, a strana, jež jich pohnala, měla jim dáti od míle 2 groše 
jako v témže soudu. Toliko jednu výjimku zřízení to připouštělo, totiž že v kraji „před dvěma 
dobrými a zachovalými člověky** t. j. šlechtici mohli lidé obecní svědčiti a přísahu též skládati 
v nepřítomnosti stran, načež svědomí jich mělo se sepsati, zapečetiti a patrně úřadu nejv. hof- 
mistrství zaslati.^^) Rozumí se, že se tak dalo toliko v tom případě, když svědkové dobrovolně 
svědčili a nebyli půhonem k svědomí připraveni. Pochopitelné, že obyvatelstvu městskému bylo 
velmi obtížno dostavovati se na hrad Pražský a tam přísahu činiti k svědomí tak, jak lidu 
selskému byla předepsána. Yždyt druhdy obyvatel městský skládal přísahu i svědectví před 
svým úřadem městským, jenž sepsav a pověřiv svědectví jeho, odesílal je k soudu zemskému 
neb komornímu. Měniti zařízení to nebylo příčiny. Stav městský následkem toho ve stížnostech 
svých králi Vladislavu v březnu 1502 předložených uváděl též, „kterak páni a rytieřstvo 
a zvláště ti, kteřížto v soudiech sedají, svědomie listovního od súsed našich podle obyčeje 
prvnieho a práva našeho pod městskú pečetí vydaného přijímati nechtie," ačkoli druhdy mnoho 
let je přijímali a nálezy podle něho činili. I žádal, aby „mimo prvnie a staré obyčeje k ta- 
kovým přísahám nuceni podle jich vuole nebyli, neb jest to prve a zvláště při soudu ko- 
momiem nebývalo." ^*) Vyšší stavové namítali, že i oni jsou povinni osobně svědomí dávati, 
jakož na povahu stavů jich přísluší, a tudy aby i měšťané se tak zachovávali; načež král 



") Srov. ZZ. ČI. 295 a 380. 8») ZZ. či. 16, 35, 211-213, 270, 272, 290 a 880. 

•^ Archiv Český V. str. 172 a VI. str. 280, též R. č. 1021. 
»») Archiv Český VL str. 241. 



XXII D. Xin. Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod: 

22. března 1502 yy pověděl, že páni a rytířstvo dobře mohli udělati „zřízení k svým súduom 
o přísahách k svědomí mezi všemi stavy, ^ a že to tak ode všech má býti zachováno; avšak 
pokud se dávání listovních svědectví týče, že přáním stavu městského poněkud má býti vy- 
hověno. Potvrdil, že k soudu zemskému mají obyvatelé městští přísahu k svědomí osobně 
a klečíce činiti; avšak k soudu komornímu že mohou konšelé na tu přísahu, kterou učinili 
k úřadu svému, dávati svědomí svými zavřenými listy, a „kteří jsú měšťané osedlí a nejsú 
konšelé'', ti že mají přísahu udělati před konšely svého města, a to stojíce a dva prsty na kříž 
položíce. Což tak před konšely seznají, to má v list vepsáno býti, a pečetí městskou zape- 
četěno, a nemá to od žádného otvíráno býti, než před soudem komorním. Toliko kdyby šlo 
o nářek cti, tu že měštané mají jako páni a rytířstvo osobně státi a svědomí pod přísahou 
vydati.*') Poslední ustanovení arci pozbylo významu, když pře o čest r. 1505 soudu komor- 
nímu jsou odňaty. ^^) Y březnu 1509 opětně Pražané a jiná města vinili před králem vyšší 
stavy, „že svědomí od měšfan listovního v soudech přijímati nechtějí tak, jakž jsú prve od 
staradávna přijímali, a jestliže by nechtěli od nich tak svědomí přijímati, že by na ně záhuba 
veliká přišla" ; avšak král 20. března 1509 zůstavil toho artykule „o přijímání svědomí 
k soudům*' při znění předešlé výpovědi.'^) Máme za to, že stížnost měst v tomto kuse ne- 
týkala se soudu komorního, jenž na základě prvního rozsudku královského z r. 1502 od 
konšelů a měštan listovního svědectví přijímal. 

Z vytištěných pak v tomto díle svědomí**) je patrno, že nejvyšší úředníci svědčili 
„na tu přísahu, kterou králi JMti i vší zemi učinili'';*^) páni a vladykové seznávali proste, 
co „jim jest dobře svědomo a v paměti," berouce druhdy vyznání své „k své víře a k své 
duši, že jest to v pravdě tak";*^) menši úředníci svědčili „na tu přísahu, kterou k úřadu 
svému učinili'' ; *^) konšelé „na tu přísahu, kterou králi JMti při přijímání úřadu konšelského 
učinili";*') knéií „na tu přísahu, kterou biskupu při vzetí kněžství svého učinili";***) kdežto 
měštané a lidé obecní svědčili, „učinivše přísahu na kříži". Ve většině případů šlo asi o pí- 
semné svědomí šlechticův, duchovních, konšelův i měšťanův, kterážto svědectví byla zape- 
četěná posílána úřadu nejv. hofmistrství a písaři soudu komorního do register svědomí pře- 
pisována. Toliko lidé obecní, jsouce pohnáni k svědomí, byli povinni dostaviti se na hrad 
Pražský a po vykonané přísaze svědčiti buď původu buď pohnanému anebo oběma stranám. 
Nejsouce pohnáni k svědomí, mohli arci svědčiti u přítomnosti dvou šlechticů, ktefí jich svě- 
dectví pak sepsali a do Prahy zaslali.'^') Svědčilí-li svědkové osobně na hradě Pražském, 
svědomí jich písaři soudu komorního zapisovali na listy a odtud po nějakém čase přepisovali 
je společně s došlými listovními svědomími do vložek, jež pak jsou svazovány v y^registra 
svědomí^ a běžným číslem i rejstříkem jmen sporných stran opatřovány. Před soudem ko- 
morním četl arci písař toliko tak neb onak sepsaná seznání svědků. 



^^) ArchiT Český VL str. 268. »») R. 6. 1151 a 1378. 

^) SoQČ. kopie T archiya Třeboňském c. 3448. 

•5) R. 6. 1648-1616, 1679-1740 a 1786-2011. ^ej R. g. ^599, 

«^) R. c. 1613, 1711, 1909, 1922, 1934, 1963, 1976, 1993, 1996, 2003, 2006-2007. 
»«) R. c. 1679, 1684, 1711 a 1941. ^) é. 1562, 1679, 1696 a 1974. 

^•®) R. 6. 1651, 1565, 1678, 1681, 1678, 1701, 1718, 1798, 1807, 1808 a 1918. 

*^*) R. 1503 pohnaný Petr ze Šternberka prayil, že „svédomie jich pnovodnov nenie dostatečné, a to 
proto, že ti obecní lidé, kteříž svédomí dávají, nezachovali sú se podle prá?a, ale ie 8Ú po marílalech svédcUi 
(R. č. 1217). Patrně šlo tu o takovéto listovní svědomí obecních lidí. 



Svědomí při soudě iomomím, O registrech. XXIII 

Pro důležitost, kterou tato svědomí mají pro politickou, právní a hlavně kulturní hi- 
storii, jakož i v ohledu jazykovém, rozhodli sme se uveřejniti je v chronologickém pořádku 
společně s půhony a nálezy soudu komorního ; toliko ta svědomí, jež měla týž aneb podobný 
obsah, jako svědectví předcházející, jsme vynechávali. 

Prameny pak, z nichž v tomto díle čerpáme, jsou : 

1. Registra černá aksamitová půhonův a nálezů, z let 1500 — 1511 (= R. III.), psaná 
za urozeného pána, p. Viléma z Pernšteina, v rukopise Českého Musea, jehož popis podali sme 
v Archivu českém X. na str. 446. Z památné této knihy vydáno je nyní skoro všechno, a sice 
v X. díle Archivu Českého č. 978-989, v díle XI. č. 990-1069, v díle XH. č. 1070-1209 
a v tomto díle Xm. č. 1210-1547, 1617-1678 a 174M784. Zbývá vydati toliko ještě 81 pů- 
honův a nálezů vynesených o sv. Martině 1. 1511. Pozoruhodné jest, že písař tohoto rukopisu 
přepisoval jednak z běSných register soudu komorního, do nichž nálezy zajisté v chronologickém 
pořádku se psaly, jednak též ze zvláštních register tohoto soudu, z register památných ^^^) 
a z register půihonných, do kterých nestání stran a tedy práva staná^^^) se zapisovala. Z těchto 
zvláštních register dle všeho jenom malá část byla do rukopisu musejního převzata. 

2, „Třetí registra svědomí krále JMti komorní^ (ruk. Českého Musea sign. 3 G), jež 
obsahují na 1. A i — T 7 přepisy svědomí jdoucí od února r. 1510 až do srpna r. 1513. Ozna- 
čujeme je sign. B. IV. 

Ve vydání jich v tomto díle Archivu Českého dospěli sme k listu M 18 a do listo- 
padu 1511. Rukopis nasvědčuje tomu, že asi tři písařové soudu komorního účastnili se zapi- 
sování a přepisování svědomí do těchto register. Jména jich jsou nám neznáma. Snad mezi 
nimi nescházel „pan Johannes", o kterém ve svědouil z r. loll (R. č. 1873) se praví, že 
k soudu komornímu „puohony vydává". Písaři, přepisujíce svědomí do register, nechávali úmy- 
slně prázdná místa, aby pozdější svědectví v téže rozepři vydaná mohli k předešlým svědomím 
připisovati, a nestačilo-li místo, učinili odkaz k jinému prázdnému místu, kamž nová svědomí 
připsali. Svědomí psána jsou vesměs českým jazykem ; na několika málo místech jest znáti, 
že jsou překladem německého svědectví. * ^^) 

Přihlédneme-li blíže k obsahu těchto svědomí, shledáváme, že nám poněkud objasňují 
poměry zemských úřadů (R. č. 1909); mezního soudu (č. 1576, 1712, 1897, 1954 a 2000); 
šlechtí/ (č. 1560, 1561, 1614, 1679, 1704, 1708, 1789, 1794, 1844, 1845, 1847, 1851, 1858, 
1885, 1889, 1890, 1894-1896, 1912, 1956, 1962 a 1969); kněístva (č. 1584, 1698, 1701, 1702, 
1705, 1713, 1769, 1798, 1800 a 1996); university (č. 1551, 1558, 1559 a 1676); obyvatelstva 
městského (č. 1610, 1684, 1704, 1804, 1818, 1826, 1827, 1830, 1831, 1856, 1872, 1892, 1901, 
1907, 1908, 1929, 1931, 1949, 1974, 1981, 1992, 1994 a 2002); obchodu (č. 1596, 1689 
a 1881); soudnictví vesnického (č. 1568, 1834, 1835, 1864, 1865 a 1993); obyvatelstva selského 
(č. 1562-1664, 1577, 1581, 1582, 1729, 1809-1811, 1824, 1834, 1835, 1864, 1865, 1868, 1870, 
1874, 1875, 1879, 1884, 1896, 1910, 1920, 1925, 1926, 1930, 1935, 1936, 1939, 1940, 1953, 

»•') R. 6. 1109, 1120, 1178, 1232, 1244-1247, 1266, 1273, 1274, 1290, 1291, 1318, 1332, 1340, 1343, 
1358, 1377, 1378, 1381, 1484, 1486 a 1491. Též asi náfezové ttranni (é. 1119, 1159 a 1179) byli vypsáni z re- 
gister památných. 

><») R. c. 1018, 1248, 1351, 1402, 1433, 1443, 1482, 1483, 1516, 1635, 1636, 1669, 1670, 1763 a 1782-1784. 

'^) Že při soudech vyšších byli translátoři ustanoveni, toho dokladem je zpráva, že na sněme 
r. 1504 Mikoláš Šlik omlouval se, kterak ve své při s Loketskými, nechtěje na soudě zemském česky mlu- 
viti, „iádal tlumaČuov, kUrýmii král JMt ráH opatřili soud zemsky a komomi, kterýž pak jeden Erištof Damar 
v ty časy při tom byl" (Archiv Český VI. str. 311). 



XXrV D. Xin. Registra soudu komorního 1603—1511. Úvod. 

1967, 1958, 1973, 1985 a 1989); věssení (c. 1737); stavitelství (č. 1707); že dále obsahuji 
popis svrchků, šatů, klenotů, nábytku, náčiní kuchyňského atd. (č. 1553, 1574, 1583, 1706, 
1798, 1827, 1882, 1883, 1892, 1899, 1918, 1943 a 2009); zbroje (č. 1549, 1786, 1834, 1835 
a 1917); hanby neb myslivosti (č. 1548, 1569, 1594, 1615, 1708, 1937 a 2001); hry v kostky 
(č. 1580) a j. v. Zajímavost zápisů těchto je tudy samozřejmá, a tím cennější je obraz staro- 
českého života, jejž nám podávají, že podobných původních pramenů z doby Jagíellonské se 
nám nemnoho zachovalo. 

Eu konci jest nám podotknouti, že při ukončování tisku tohoto dílu byli jsme p. 
prof. A. Sedláčkem upozorněni, že v deskách dvorských pod č. 32 zachovala se registra svě- 
domí 1. 1502 — 1505, jež mylně za registra dvorského soudu byla pokládána a jež za nej- 
starší zachovaná registra svědomí soudu komorního považovati se musí, jak dokazuje poro- 
vnání s půhony a nálezy tohoto soudu z těchto let v tomto díle uveřejněnými. Rukopis tento 
čítá 936 stran, a nám arci při vydání tohoto dílu Archivu Českého nebylo ho lze užiti. Svým 
časem, až publikace register soudu komorního dospěje aspoň k r. 1526, bude záhodno v do- 
datcích i tato svědomí uveřejniti. 

V Praze, dne 15. listopadu 1894. 



Vydavatel. 



D. xin. 

KEGISTRA SOUDU KOMORNÍHO. 

Vydává Jaromír Čelakovský. 

(Čísla 1070—1209 z let 1501—1503- viz v dfle XH, stí. 463 až 560.) 

Puohonové a nálezové k roku Svátostí léta MDIII'. 

1210. 
Mezi Jindřichem Dubánkem a Alžbětou z Barchova o yydánl odkazu. 1503, 4. května. 

Jindřich Dubánek pohnal Alžběty z Barchova na Eumborce. Vinil ji z ne- 
vydáni padesáte kop grošuov, kteréž nebožtík Jan Zdechovský, manžel jejie, Eathe- 
řině, dceři jeho Dubánkově, na smrtedlné posteli poručil a rozkázal jí po své smrti 
vydati ; ale ona paní Alžběta tomu dosti učiniti prodlévá. Vložen puohon léta MD^n^ 
v pátek den přenesení svatého Václava [4. března]. 

V té při mezi Jindřichem Dubánkem s jedné, a Alžbětu z Barchova s strany 
druhé. -Kdež tj-ž Dubánek vinil ji z nevydání L kop grošuov, kteréž nebožtík Jan 
Zdechovský, manžel jejie, poručil jí vydati Kateřině, dceři jeho Dubánkově etc, tak 
jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Alžběta pohnaná 
odpírajíc pravila, že jest byla vězeň muže svého a že z svého věna nenie povinna 
toho dáti. Zase proti tomu Dubánek pověděl, že jest ona nápad po muži svém 
vzala, a na to ukázal vajpis kšaftu z desk téhož nebožtíka manžela jejieho. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory, 
svědomí i kšaft, takto JMt o tom nalezli: Poněvadž ona Alžběta pohnaná sama po- 
věděla, že jest jí nebožtík manžel jejie rozkázal těch padesáte kop grošuov dáti, 
a ona že jest je řekla vydati, a on puovod na ni dostatečně to rčenie provedl, 

ArchiT Čfltký XID. 1 



t 
1 



^•í ^ 



2 Z>. Xin. Registra soudu komorního. 

a také poněvadž jest nápad po témž muži svém dědičný i svrchky, což jest jí kšaftem 
odkázal, vzala ; z těch příčin aby ona jemu Dubánkovi puovodovi těch L kop grošuov 
dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve 
čtvrtek před svatým Florianem. 

R. m. 1. 98. b. 

1211. 

Mezi Janem Mrázem z Radimovic a Zikmundem Baršem z Kamenice o dluh. 1503, 4. května. 

Jan Mráz z Radimovic pohnal Zigmunda Barše z Kamenice. Vinil ho z pěti 
kop grošuov českých, kterýchž mu puojčil. Vložen puohon léta MDII^ v pondělí po 
květné neděli [21. března]. 

V té při mezi Janem Mrázem z Radimovic s jedné, a Zigmundem Baršem 
z Kamenice s strany druhé. Kdež on Mráz vinil jej Zigmunda z pěti kop grošuov 
českých jemu puojčených etc, tak jakož puohon svědčí. A na to některých objTa- 
teluov Nového města Pražského ukázal svědomí. Proti tomu Zigmund Bareš pohnaný 
odpíraje pravil, že jest to svědomí nedostatečné, a poněvadž nenie podle práva a zuo- 
stání zemského, že jest ten puohon zmatečný. A k tomu také pravil, chce-li Mráz 
vzieti to na svů vieru a na svú duši, že mu ty penieze dáti chce. A dále proti 
tomu, kdež Mráz praví, že jest tomu na tři léta, když mu těch peněz puojčil, a to 
když měl ku panu hofinistru zemskému JMti jeti, takto pověděl, že jest tomu na 
pět let, jakž jest k JMti panu hofinistrovi v službu jel. I JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofinistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli : Poněvadž on Mráz dostatečně 
toho vedle práva neprovedl a k tomu zřetedlně a dobrovolně, což jest mu Bareš 
podával, přijíti nechtěl, dává se z té příčiny jemu Zigmundovi pohnanému za právo. 
Stalo se ve čtvrtek před sv. Florianem. 

R. m. 1. 140. b. 

1212. 

Mezi Janem a Jindřichem Penízky ze Slatiny a Janem Ojířem z Očedělic spolu s Mikulášem 
Šmohařem z Rochova a Jindřichem ze Lhoty o splnění slibu. 1503, 4. května. 

Jan a Jindřich Peniezkové, strajci z Slatiny, pohnali Jana Ojíře z Očedělic, Mi- 
kuláše Šmohaře z Rochova a Jindřicha ze Lhoty. Vinili je z dosti neučinění slibu, 
kdež sú slíbili za věno za puol druhého sta kop grošuov míšeňských za Václava 
z Neuměřic, a jsúce k tomu napomínáni, nemají se k tomu, aby tomu učinili dosti. 
Vložen puohon léta MDII v pondělí před svatým Tiburcím [11. dubna]. 

V té při mezi Janem a Jindřichem Penízky, strajci z Slatiny, s jedné, a Janem 
Ojířem z Očedělic, Mikulášem Šmohařem z Rochova a Jindřichem ze Lhoty s strany 



k- 
F 



Nálezy s rohu 1503 o Svátosti, 3 

druhé. Jakož nadepsaní strajci a pnovodové vinili je pohnané z dosti neučinění slibu za 
pnol drahého sta kop grošuov míšeňských věnných etc., tak jakož puohon šíře nkazuje. 
A na to ukázali svědomí. Proti tomu pohnaní odpírajíce pravili, že se k tomu slibu 
znají, ale že jest ještě čas placení té summy nepřišel. I JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i svědomí, takto o tom nalezli : 
Poněvadž to svědkové zřetedlně vyznávají, že sů nadepsaní pohnaní tak slíbili, že 
má svým věnem paní Anna, manželka jeho Václavova, opatřena býti, z té příčiny 
aby svrchu dotčení pohnaní tomu dosti učinili podle slibu svého a jí to věno ujistili 
podle řádu a obyčeje, a to ve dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo 
se ve čtvrtek před svatým Florianem. 

R. m. 1. 140. b. 

1213. 

Mezi MikuláSem Pánkovým z Čejetic a Alšem Zručským z Chřenovic o vydání věcí pozů- 
stalých po rodičích. 1503, 4. května. 

Mikuláš, Pánkuov sjn z Čejetic, pohnal Alše Zručského z Chřenovic. Vinil 
ho z nevydání svrchkuov, nábytku a hotových peněz po otci a po mateři jeho Mi- 
kulášově tu ve Zruči zuostalých, kteréžto svršky, nábytek a hotové penieze, meno- 
vitě XVm kop grošuov míšeňských, nebožka Uršila, mátie jeho, jemu Mikulášovi na 
smrtedlné posteli poručila a odkázala. Vložen puohon léta MDII** v úterý před svatým 
Urbanem [24. května]. 

V té při mezi Mikulášem, Pánkovým synem, s jedné, a Alšem Zručským 
z Chřenovic s strany druhé. Kdež on Mikuláš vinil jej Alše z nevydánie svrchkuov, 
nábytku a hotových peněz, menovitě XVIII kop grošuov míšeňských etc, tak jakož 
puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Aleš odpíraje pravil, 
že on jest jeho člověk dědičný, a že k tomu lepší spravedlnost má nežli on Mikuláš 
Pánek. Tu on Aleš Zručský jsa od pánuov JMtí tázán, sliboval-li jest jemu člověčenstvie 
Mikulášuov Pánkuov otec, a on pověděl, že sliboval. I JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, takto o tom 
nalezli: Poněvadž on Aleš Zručský pohnaný od JMtí pánuov jsa tázán, sliboval-li 
jest jemu člověčenstvie Mikulášuov Pánkuov otec, a on pověděl, že sliboval, ale toho 
jest ničímž neprovedl, i z té příčiny, poněvadž jest ničímž toho nepokázal, by mu 
otec jeho člověčenstvie sliboval, aby jemu Mikulášovi puovodovi on Aleš pohnaný to 
navrátil a dal, což jest podle práva provedl, to jest osmnácte kop grošuov míšeňských, 
vovce a včely, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve 
čtvrtek před svatým Florianem. 

R. m. ]. 192. a. 



4 D. XIII, Registra soudu kofnomfho. 

1214. 

Mezi Mikulášem z Čejetic a Alíem Zrnčským z Cbřenoyic o postavení poddaného pro vydání 

listu k věrné ruce svěřeného. 1503, 4. května. 

Mikuláš, Pánkuov syn z Čejetic, polmal Alše Zrufiského z Chřenovic, aby 
Václava, Pánkova syna, poddaného svého, ze Zrutče postavil přede pány v soudu 
komorním. Vinil ho z nevydání listu hlavnieho na XXX kop groěuov českých svěd- 
čícieho, v němž Mazancové rukojmie sú, kteréhožto listu nadepsaný Mikuláš témuž 
Václavovi k věrné ruce svěřil. Vložen puolion léta MDIF v úterý před svatým Ur- 
banem [24. května]. 

V té při mezi Mikulášem, PánkovýTn synem, s jedné, a Alšem Zručským 
z Chřenovic s strany druhé. Jakož on Mikuláš pohnal jej Alše, aby postavil přede 
pány Václava, Pánkova syna, poddaného svého, že ho chce viniti z nevydání listu 
hlavnieho, na XXX kop grošuov českýcli svědčícieho a jemu svěřeného etc, tak jakož 
puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., 
najvyšěí hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
takto o tom rozkázati ráčili: aby on Aleš Zručský jemu Mikulášovi puovodovi ten 
list dal hned, a oni oba, puovod i pohnaný, aby jím upomínali, mohli-li by jím co 
vyupomínati. Pakli by jím nic vyupomínati nemohli, tehdy aby strany stály před 
JMtí pány s vajpisem z register purkrabových i s tiem listem na těch XXX kop 
grošuov českých svědčícím i s jinými se všemi potřebami svými, a to na den svatého 
Martina najprv příštieho. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. 

R. HL ]. 192. b. SroY. předcházející nález č. 1213. 

1215. 

Mezi Mikulášem Hochhauzarem z Hochhauzu a jeho bratrem Janem o odbytí dílem otcovským. 

1503, 4. května. 

Mikuláš Hochhauzar z Hochhauzu pohnal Jana Hochhauzera, bratra svého 
nedielného. Vinil ho z dostineučiněnie smlouvě dobrými lidmi mezi nimi učiněné 
v tom, že jeho Mikuláše v času určeném měl dielem otcovským odbyti. Tomu neučinil 
dosti. Vložen puohon léta MDII ve čtvrtek před rozesláním apoštoluov [14. července]. 

V té při mezi Mikulášem Hochhauzarem s jedné, a Janem odtudž, bratrem 
jeho, s strany druhé. JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj- 
vyěší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, toto 
zapsati ráčili rozkázati: že on Jan pohnaný dobrovolně před JMtí pány se podvolil, 
že od dnešnieho dne ve Čtyřech nedělech pořád zběhlých chce jemu Mikulášovi, 
bratru svému mladšiemu, cedule dielčí položiti. Protož puohon tento jest vymazán. 
Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. 

R. m. I. 192. b. 



Nále$y z rohu 1503 o Svátosti. 5 

1216. 

Mezi Petrem z Černého Blata a Petrem Holickým ze Šternberka o postavení lidí pro ruko- 

jemství. 1503, 4. května. 

Petr z Černého Blata pohnal pana Petra Holicského z Šternberka a na Leštně, 
aby před najyyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti 
lidi své Martina a Jana z Janovic postavil. Vinil je jakožto podpuorce za Marka 
z Janovic, bratra jich, za kteréhož on Petr k Fukovi, úředníku jeho, páně Petrovu 
na Štemberce, za deset kop grošuov českých slíbil a potom své podle panského 
nálezu zaň dáti musil. Vložen puohon léta MDII^ v pátek den Svátosti, jinak před 
svatým Tiburcím [8. dubna]. 

V té při mezi Petrem z černého Blata s jedné, a mezi Martinem a Janem 
z Janovic, lidmi páně Petrovými z Šternberka, s strany druhé. Kdež týž Petr z Čer- 
ného Blata vinil je, Martina a Jana pohnané, jakožto podpuorce za Marka z Janovic, 
bratra jich, za kteréhož on Petr k Fukovi úředníku jeho, páně Petrovu, za X kop 
grošuov českých slíbil a své potom zan dáti musil etc., tak jakož puohon šíře svědčí. 
A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpierajíce pravili, že sú sobě oni 
puovod etc. tu podporu tajně jednali na lidech páně bez vuole páně, a když byl 
základ přepaden, že jest pán na ten základ nekvapil; než kdyby mu byli jeho člo- 
věka postavili, že by jej byl přijal; ale oni sú ho, Petr puovod s svým tovařišem, 
svévolně postaviti nechtěli pod přepadením základu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, s obú stranu pře líčení, odpory 

v 

i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest on Petr z Černého Blata puovod to 
dostatečně provedl, že jsú mu oni pohnaní za to podpuorce byli a jemu slíbili, že 
za to rukojemství nic nedá, i z té příčiny aby tíž pohnaní jemu Petrovi těch X kop 
grošuov českých dali od dnešnieho dne ve dvú neděU pořád zběhlých, tak jakž 
puohon v sobě ukazuje. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. 

Léta MDin° v pondělí před svatů Markétu [10. července] vydán jest Petrovi 
z Černého Blata od úřadu list zatykači na Martina a Jana z Janovic pro dosti ne- 
učinění a nedání summy jemu podle tohoto panského nálezu. 

R. m. 1. 234. b. 

1217. 

Mezi bratiřími z Březí a Petrem Holickým ze Šternberka o splnění slibu. 1503, 4. května. 

Petr a Přibík, bratří vlastní a nedielní z Březí a v Trkově, pohnali pana 
Petra Holicského z Šternberka a na Leštně. Vinili ho z slibu, že jest jim sliboval, 
pravě: Já vám slibuji, že za to věno, o kteréž se se paní Alenu z Radonic, macechu 



6 D. XIII. Registra soudu komorního. 

svú, soudíte, nic nedáte, ješto potom oni již menovaní bratří jí Aleně tři sta kop 
grošuov míšeňských toho věna dáti musili. Vložen puohon léta MDIT v úterý den 
svatého Petra na stolici vsazení [22. února], 

V té při mezi Petrem a Přibíkem bratřími vlastními a nedielnými z Březí 
s jedné, a mezi panem Petrem z Šternberka a na Leštně s strany druhé. Jakož již 
menovaní bratří a puovodové pohnali jsú jeho, pana Petra z Šternberka, viníce jej 
z slibu, že jest jim sliboval pravě: „Já vám slibuji, že za to věno, o kteréž se se 
paní Alenu z Radonic macechu svú soudíte, nic nedáte," ješto potom oni prve me- 
novaní bratří jí Aleně tři sta kop grošuov míšeňských toho věna dáti musili etc., 
tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázali sú některých dobrých i také obecních 
lidí svědomí. Proti tomu pan Petr z Šternberka pohnaný odpieraje pravil, že se ten 
puohon s svědky nesrovnává; nebo v puohonu se menige z slibu, a svědci vyznávají, 
že řekl. Dále pravie, že to svědomí jich puovoduov nenie dostatečné, a to proto, 
že ti obecní lidé, kteříž svědomí dávají, nezachovali sú se podle práva, ale že sú 
po marštalech svědčili. A na to ukázal svědomí pánuov a některých dobrých lidí, 
z nichž někteří vyznávají, že jsúce při něm, při panu z Šternberka, že sú toho od 
něho nikdy neslýchali, by jim kdy co přiříkal, což se toho věna dotýče. A nad to 
pravil, by pak i sliboval, jakož jest nesliboval, proto se naii tuto neprovozuje, že 
by řekl: „Jestliže paní Aleně to věno dáte, že já vám je navrátím." Zase proti tomu 
Albrecht Rend [sic] z Aušavy, krále JMti prokurátor, na miestě puovoduov prosil 
pánuov JMtí za opatřenie, poněvadž Jiřík Karlík svědomí od těch lidí panu z Štern- 
berka přijímal a podle téhož pana z Šternberka na roku stojí, že podle svolenie 
zemského takové jeho svědomí nemá přijato býti, táhna se toho na soud pánuov 
z Kolovrat, že takovíž svědkové, kteréž vedl pan Mašťovský, těch, kteříž s ním té 
chvíle na roku stáli, přijati nebyli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, puohon, žalobu a s obú stranu pře líčenie, odpory i svědomí vyslyševše, 
takto o tom nalezli: Poněvadž oni puovodové dostatečně sú to provedli, že on pan 
Petr jim za to přiřiekal a sliboval nejednú ale nmohokrát, že za to věno nic ne- 
dadí, a jim toho nedovedl, neb oni věno to, těch tři sta kop grošuov míšeňských, 
jí paní Aleně, maceše své, dáti musili, a také on pan Petr to dostatečně svým svě- 
domím podle práva neodvedl, by jim nepřiřiekal a nesliboval, i z těch příčin dávají 
jim puovodóm proti témuž panu z Šternberka pohnanému za právo, a že jest jim 
těmi třmi sty kopami grošuov míšeňských, kteréž sú oni nadepsané Aleně dáti mu- 
sili, povinen, a ty aby jim puovodóm dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád 
zběhlých. Stalo se ve čtvrtek před svatým Florianem. 

R. m. 1. 236. a. 



Náleisy e roku 1503 o Svátosti. 7 

1218. 

Mezi Zikmundem Baršem z Kamenice a Alžbětou z Barcbova o vydání odkazu. 

1503, 4. května. 

Zigmund Bareš z Kamenice pohnal Alžběty z Barchova. Vinil ji ze sta kop 
grošuov čed^ch, kteréž jest rozkázal jí vydati jeínu nebožtík Jan Zdechovský, manžel 
jejie, když by se vdala. Vložen puohon léta MDIF v úterý den obrácenie svatého 
Pavla na viem [25. ledna]. 

V té při mezi Zigmnndem Baršem z Kamenice s jedné, a paní Alžbětu 
z Barchova s strany druhé. Kdež on Bareš vinil ji ze sta kop grošuov českých, 
kteréž mu nebožtík Jan Zdechovský rozkázal dáti etc, tak jakož puohon šíře svědčí. 
A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Alžběta odpírajíc pravila, že on Bareš má 
pokutu a že ta pokuta jest v kšaftu, kdež se uvázati mají, jestliže by jim dáno 
nebylo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hoftnistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu, odpory i svědomí, takto o tom vypověděli a nalezli: Poněvadž on Zigmund 
Bareš dostatečně to provedl, že jest jemu to ona Alžběta sama pravila, že jest jí 
nebožtík Zdechovský její manžel těch sto kop grošuov českých rozkázal dáti, i z té 
příčiny aby ona Alžběta jemu Zigmundovi puovodovi těch sto kop grošuov českých 
dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, a to proto, poněvadž jest 
nápad z statku po něm, po nebožtíku muži svém, i také svrchky vzala. Stalo se ve 
čtvrtek před svatým Florianem. 

R. m 1. 254. a. SroY. nález č. 1210 na str. 1. 

1219. 

Mezi Annou Nelžejovskou z Nelžejovic a Anežkou z Míkovic o postavení pacholka pro nářek 

ctí. 1503, 5. května. 

Anna Nelzejovská z Nelžejovic pohnala Anežky z Míkovic, aby Pavlem, pa- 
cholkem a čeledínem svým náchlebním, dobře se ujistieci, jej postavila přede pány 
etc. Viniti ho chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDII^ v středu po svatém Ja- 
kubu [27. července]. 

V té při mezi Annu z Nelžejovic s jedné, a Anežku z Míkovic s strany druhé. 
Kdež ona Anna pohnala ji Anežku, aby před JMtí pány postavila Pavla, pacholka 
a čeledína svého náchlebnieho etc., že ho ona viniti chce z nářku cti etc, tak jakož 
puohon šíře ukazuje. Proti tomu ona Anežka odpierajíc pravila, že jest jej o svatém 
Martině toho Pavla zde měla, a soud že odložen byl, a že by jej byla tehdáž posta- 
vila; potom že jest týž pacholek u ní dosloužil a pryč od ní šel, a že již slouží 
u urozeného dobrého člověka, a že jest od ní slibem, ctí a vierú zavázán, aby zde 



g D. XIIL Registra soudu komorního. 

dostál, a při tom žádajíc, aby jí dáno bylo hojemstvie. Ta JMt pán, pan Vilém 
z Pernšteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž ona Anna pohání 
ji Anežku, aby postavila nadepsaného Pavla, a že ho viniti chce z nářku cti, že ona 
Anežka pohnaná za toho Pavla hojemstvie bráti nemuož, poněvadž jí ona Anna vi- 
niti nechce, než jeho toho Pavla, ale že jest ho postaviti měla: i z těch příčin jí 
Anně puovodovi dává se proti témuž Pavlovi za právo. A poněvadž ona Anna po 
své cti stojí, že jí ten nářek na jejie cti a dobré pověsti k žádné škodě ani ůjmě 
nenie a býti nemá, což jest týž Pavel o ní mluvil. Než ona Anežka, poněvadž to 
vie, u kterého jest dobrého člověka ten Pavel, a jest od ní ctí a vierú zavázán, 
protož aby jej ona Anežka buď právem aneb jinak připravila a postavila na den 
svatého Martina najprv příštieho, aby týž Pavel jí Anně vedle obecného n^ezu 
o nářek cti nápravu učinil. Pakli by ona Anežka toho neučinila a jeho toho Pavla 
na svrchupsaný den nepostavila, tehdy aby táž Anežka před JMtí pány na čas prve 
dotčený sama stála. Stalo se v pátek den svatého Floriana. 

R m. 1. 7. a. Srv. nálezj č. 1122 a 1188 y ArchÍTU Českém Xn na str. 602 a 645. 

1220. 

Mezi Annou Polomcovou z Erašovic a Fridrichem Tetaurem z Tetova o nářek cti. 

1503, 5. května. 

Anna Polomcová z Krašovic pohnala Frydrycha Tetaura z Tetova. Viniti ho 
chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDIP v úterý před svatým Vavřincem [9. srpna]. 

V té při mezi Annu Polomcovú s jedné, a Frydrychem Tetaurem s strany 
druhé. Kdež táž Anna vinila jej z nářku cti, tu on Tetaur stoje před JMtí pány 
pověděl, že jest na ni na Annu Polomcovú nic nepravil a nepraví. I JMt pán, pan 
Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypoviedají: Poněvadž jest to on 
Tetaur pověděl před JMtí pány, že jest na ni na Annu nic nepravil a nepraví, a ona 
jest to od něho přijala, z té příčiny ten nářek jí Anně ke škodě na jejie cti ani 
k újmě jejie dobré pověsti nenie. Stalo se v pátek den svatého Floriana. 

R m. L 7. b. 

1221. 

Mezi knězem Baltazarem Mrzákem a Jiříkem Pšeničkou spolu s jeho dcerou Annou o dluh. 

1503, 5. května. 

Kněz Baltazar Mrzák z Miletínka pohnal Jiříka Pšeničku z Jehlice a Annu, 
dceru jeho odtudž. Viniti je chce z dluhu tří kop grošuov českých bez VI grošuov 
českých, kteréž jest k jich žádosti Duchkovi, sukna kráječi, Starého města Pražského 



Nálezy e roku 1503 o Svátosti. 9 

měštěnína, za sukna dal. Vložen puohon léta JVIDIF v sobotu po svatém Františku 
[8. října]. 

V. té při mezi knězem Baltazarem Mrzákem z Miletínka s jedné, a Jiříkem 
Pšeničkú z Jehlice a Annu, dceru jeho odtudž, s strany druhé. Jakož on kněz Bal- 
tazar vinil je pohnané z dluhu ze tří kop bez šesti grošuov českých. A na to ukázal 
svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpierajíce pravili, že to svědomí nenie podle práva. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obů stranu 
pře líčení, odpory i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž jest on Jiřík pohnaný 
toho neodepřel, by dcera jeho toho sukna nebrala, z té příčiny aby ona Anna po- 
hnaná jemu knězi Baltazarovi ty tři kopy grošuov bez VI grošuov českých dala od 
dnešnieho dne ve dvů nedělí pořád zběhlých. Stalo se léta MDIIP v pátek den 
svatého Floriana. 

Létha MD pátého v sobotu před svatým Urbanem [24. května] vydán jest 
list zatykači knězi Baltazarovi Mrzákovi na Annu z Jehlice pro dosti neučiněnie 
nálezu tohoto. 

R. m. ]. 26. a. 

1222. 
Mezi Dorotou ze Straškova a Zibřidem z Jistebna o vydání odkazu. 1503, 5. května. 

Dorotha z Straškova pohnala Žibřida z Eystebna a na Hostivici. Vinila ho ze 
sta kop grošuov míšeňských, jí od paní Katheřiny z Pakoměřic nebožky na něm 
kšaftem odkázaných. Vložen puohon léta MDIP ve čtvrtek u vigiljí svatých Šimona 
a Judy apoštoluov [27. října]. 

V té při mezi Dorothú z Straškova s jedné, a Zibřidem z Eystebna s strany 
druhé. Kdež ona Dorota puovod vinila jej Žibřida ze sta kop grošuov míšeňských, 
jí od někdy paní Katheřiny z Pakoměřic na něm kšaftem odkázaných etc, tak jakož 
puohon plněji svědčí. Na to ukázala kšaft a vajpis z desk. Proti tomu on Zibřid 
pohnaný odpieraje pravil, že jest se podle pokuty desk zachoval, a komu kšaft 
svědčí, že jest to dal. A na to ukázal ortel Malostranských. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i pruovody, 
takto o tom nalezli : Poněvadž dsky Katheřininy ukazují zevně, že ta výmienka v nich 
stojí, komuž by kterů summu kšaftem odkázala, a nedali-li by tomu, komuž se za- 
pisuje, že pokutu s komorníkem ukazuje, aby se s komorníkem v statek ten uvázali, 
komuž by nebylo dáno. I poněvadž jest on Žibřid těch sto kop grošů míšeňských 
jí Anně, kteréž její kšaft poslední ukazuje, dal, že nadepsané Dorotě puovodovi těch 
sto kop grošuov míšeňských v puohonu dotčených nenie povinen dáti, a to z té pří- 

ArchiT Četký XIH. 2 



10 -D. XILL. Registra soudu komorního. 

činy, poněvadž sobě ve dskách té výmienky neučinila, aby mohla poručníky, co od- 
káže, učiniti, než toliko pokutu s komorníkem sobě zuostavuje. Stalo se v pátek den 
svatého Floriana. 

R. m. 1. 70. s. 

1223. 

Mezi Janem Ojířem z Očedělic spolu s Mikulášem Šmohařem z Bocbova a Jindřichem Lhotou 
ze Lhoty a Zikmundem Stříbrným z Hořemiřic o vyvážení z rukojemství. 1503, 5. května. 

Jan Ojieř z Očedělic, Mikuláš Šmohař z Kochova a Jindřich Lhota ze Lhoty 
pohnal Zigmunda Střiebméha z Hořemiric. Vinili jej z nevypraveni rukojemství, kdež 
sú k žádosti jeho slíbili Peniezkóm za věno proti XXXti kopám grošuov českým 
podle řádu zemského, kteréž po paní Anně, manželce syna jeho, věnněny sú, a on 
Zigmund slíbil ji, paní Annu, věnem opatřiti a je puovody z toho slibu vyvaditi; 
ale toho až dosavad neučinil a nedbá učiniti. Vložen puohon léta MDJF v středu 
den svatého Urbana [25. května]. 

v té při mezi Janem Ojieřem z Očedělic, Mikulášem Šmohařem z Kochova 
a Jindřichem ze Lhoty s jedné, a Zigmundem Střiebmým z Hořemiřic s strany druhé. 
Kdež již jmenovaní puovodové vinili jeho Zigmunda z slibu, kdež sú slíbili k Pe- 
niezkóm za věno proti XXXti kopám grošuov českým právem zemským etc., tak jakož 
puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj- 
vyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto 
o tom vypověděli a rozkázali : Poněvadž se jest on Zigmund pohnaný k tomu dobro- 
volně podal i k tomu se seznal, že tomu chce učiniti dosti a je puovody z toho 
slibu vypraviti; i z té příčiny aby on Zigmund tomu dosti učinil a je puovody z toho 
vypravil od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek den sva- 
tého Floriana. 

R. m. 1. 141. a. SroY. nález č. 1212 na str. 2. 

1224. 
Mezi Janem Smiříckým ze Smiřic a Janem Byšickým o zdržení smlouvy. 1503, 5. května. 

Jan Smiricský z Smiftc pohnal Jana Byšického z Byšic. Vinil ho z nezdržení 
smlouvy v tom, kdež jest mu týž pan Smifícský dal tri kopy grošuov českých, aby 
mu úrok vybral na lidech na zboží Housecském; ale on Byšický tomu jest neučinil 
dosti. Vložen puohon léta MDIL" v pondělí po svatém Havlu [17. října]. 

V té při mezi panem Janem z Smiřic s jedné, a Janem z Byšic s strany druhé. 
Jakož týž pan Smiricský vinil jej Byšicského z nezdržení smlouvy tří kop grošuov 
českých etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina 
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti 



Nálezy z roku 1503 o Svátosti. U 

raddamí, takto o tom nalezli: Poněvadž ten zámek Houska ani lidé ti nejsú jeho Byšic- 
ského, než toliko že jest tu úředníkem a nájemm^kem u svého pána, u Hrzaně, a smlouva 
naň neukazuje, i z té příčiny on Byšický jemu, panu Smiřicskému, tu povinovat nenie. 
Než chce-li pan Smiřicský k Hrzaňovi o to hleděti, právo mu se nezavírá. Než tiemto 
jest Byšicský vinen, když by mu pán jeho nehájil, poněvadž jest penieze za to dal, aby 
mu ty úroky vyupomínal, a on Byšicský aby témuž panu Smiřicskému počet učinil do 
dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo se v pátek den svatého Floriana. 

R m. 1. 141. b. 

1225. 
Mezi Linhartem z Krakova a Annou Polomcovou z Erašovic o nářek cti. 1503, 5. května. 

Linharth z Krakova, na hradě Pražském obývající, pohnal Anny Polomcové 
z Krašovic. Vinil ji z nářku cti. Vložen puohon léta MDIP v středu po svatém Brikcí 
[16. listopadu]. 

V té při mezi Linhartem z Krakova s jedné, a Annu Polomcovú z Krašovic 
s strany druhé. Kdež týž Linhart vinil ji Polomcovú z nářku cti. A na to ukázal 
svědomí. Proti tomu ona Polomcová odpírajíc pravila, že jest on se Linhart s jejím 
mužem Polomcem o zlodějskú věc smlúval. A na to ukázala vajpis z register pur- . 
krabie hradu Pražského. Zase proti tomu on Linhart odpíraje pravil, že jest jej Po- 
lomec věží k tomu připravil, a také že zevně v tom zapsání stojí, kdež by se Po- 
lomec svého doptal, aby k tomu zloději právem hleděl, a také že jest on před panem 
Jencem ten vajvod učinil, že mu to jest pan Jenec chválil, že se jest z toho vyvedl. 
A na to ukázal rozsudek z register páně Jencových. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory, pruovody i svědomí, takto 
o tom vypověděli : Poněvadž Polomcová postavila tu děvečku, kteráž jest ten krádež 
učinila, aby on Polomec k té děvečce o své zlodějstvie hleděl, jakž se jemu zdá; 
a kdež táž děvečka naň na Linharta praví, že by on to od ní přijal, i poněvadž to 
ona zevně zná, že jest zlodějka, že jí té děvečce takovým zpuosobem nenie hodno 
věřiti. A protož poněvadž ona Polomcová jeho Linharta takovými neduovodnými slovy 
dotýkala, z té příčiny JMt páni ji Polomcovú podle obecnieho nálezu v svú kázeň berou, 
a aby jemu podle téhož nálezu nápravu učinila. Stalo se v pátek den svatého Floriana. 

R. m. L 180. b. 

1226. 

Mezi Mandelenou z Waldfiteina a bratrem jejím Jindřichem o brání velkého úroku z lidí 

zboží Bychmburského. 1503, 5. května. 

Man dělena z Walšteina a na Děteniciech pohnala pana Jindřicha z Walšteina 
a na Rychmburce, bratra svého. Vinila ho z toho, že jest se nezachoval podle kšaftu 

2* 



12 D. XIIL Registra soudu komorního. 

paní Anežky, mateře své, v tom, kdež v kšaftu jej zavazuje, aby s lidí zboží Rychm- 
burského nebral úroku než na míšeňský groš na^věčné časy, a on toho nezachoval, 
ale vzal na groš český proti témuž zřiezení. Protož ona jakožto jedna nápadnice 
téhož zboží žádá toho, aby se on tak zachoval v tom, jakž zřiezenie kšaftu ukazi^e. 
Vložen puohon léta MDIP v úterý [sic] den svatého Valentina [14. února]. 

V té při mezi paní Mandelenú z Walšteina s jedné, a panem Jindřichem 
odtudž z Walšteina s strany druhé. Kdež táž paní Mandelena vinila jej pana Jin- 
dřicha, že se jest nezachoval podle kšaftu paní Anežky, mateře své, že jest neměl 
bráti s lidí zboží Rychmburského úrokuov než na míšeňský groš etc, tak jakož 
puohon šíře svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj- 
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Po- 
něvadž sú k tomu statku jiní nápadníci, kteříž by také poháněti mohli, a ona, paní 
Mandelena, toho ničímž neprovedla, by podle ní poháněti nechtěli, i z té příčiny 
JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek den svatého Floriana. 

R. m. 1. 193. a. 

1227. 

Mezi Mandelenou z Walšteina a bratrem jejím Jindřichem o pych pro pobrání úroku z lidí 

zboží Albrechtického. 1503, 5. května. 

Mandelena z Walšteina a na Děteniciech pohnala téhož pana Jindřicha z Wal- 
šteina. Vinila ho z pychu a pro ten pych z L kop grošuov Českých, protože jest 
pobral diel úroku svatojirského s lidí zboží Albrechticského, k kterémuž ona spra- 
vedlnost má podle kšaftu a zřiezení paní Anežky, mateře jich. Vložen puohon léta 
MDn® v úterý [sic] den svatého Valentina [14. února]. 

V té při mezi paní Mandelenú z Walšteina s jedné, a panem Jindřichem 
odtudž z Walšteina s strany druhé. Jakož táž paní Mandelena vinila jeho pana Jin- 
dřicha z pychu a pro ten pych z Lti kop grošuov českých, že jest pobral diel úroku 
na tom statku svatojirského s lidí zboží Albrechticského etc, tak jakož puohon šíře 
ukazuje. Proti tomu on pan Jindřich pohnaný odpíraje pravil, že jest pychu neučinil, 
ale že jest ty úroky jakožto držitel vybieral a že ještě tehdáž kšaft ve dskách nebyl. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu i odpory, takto o tom nalezli: Poněvadž puovodovi kšaft svědčí, že mu hned 
mělo postoupeno býti, z té příčiny aby strany stály před úředníky Pražskými men- 
šími na zajtřie svaté Markéty najprv pí-íští, a což tu ona paní Mandelena na schvá- 
lenie týchž úředníkuov provede, což jest jí těch úrokuov on pan Jindřich vzal, tu 
aby jí dal týž pan Jindřich od toho pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo 
se v pátek den svatého Floriana. 

R. m. 1. 193. a. 



Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 13 

1228. 

Mezi bratřími ze Šebířova a Janem Fíršicem z Nabdína o postavení člověka pro lovení v řece 

Vltavě. 1503, 6. května. 

Petr a Radslav bratří z Šebířova, poručníci sirotkuov a statku někdy Jin- 
dřicha, bratra jich odtudž, pohnali pana Jana Firšice z Nabdína, aby postavil člo- 
věka svého Jana rybáře z MlČechvost. Vinili ho z pychu a pro ten pych z X kop 
grošuov českých, protože jest lovil v řece Vltavě u Mieřejovic ryby, nemaje k tomu 
práva ani spravedlnosti. Kteréžto řeky nadepsaní bratří ta dva diely drží. Vložen 
puohon léta MDIF v úterý před svatým Jiljím [30. srpna]. 

V té při mezi Petrem a Radslavem bratřími z Šebířova s jedné, a mezi 
Janem rybářem z MlČechvost s strany druhé. Kdež oni puovodové vinili téhož člo- 
věka z pychu a pro ten pych z X kop grošuov českých, že jest lovil v řece Vltavě 
u Miřejovic ryby etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, nig vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž oni puovodové vinili z pychu, že by 
jim ten člověk lovil v řece, a svolenie zemské ukazuje, aby se pro takové pychy 
právem hleděli, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sů. Stalo se v pátek den sva- 
tého Floriana. 

R m. 1. 235. b. 

1229. 

Mezi bratřími ze Šebířova a Janem Firšicem z Nabdína o postavení lidí poddaných pro lov 

v řece Vltavě. 1503, 5. května. 

Petr a Radslav bratří z Šebířova etc. pohnali pana Jana Firšice z Nabdína, 
aby postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále 
JMti člověka svého Jíru Mikasa z MlČechvost. Vinili ho z pychu a pro ten pych 
z desieti kop grošuov českých, že jest lovil v řece Vltavě etc. Vložen puohon léta 
MDn** v úterý před svatým Jiljím [30. srpna]. 

V té při mezi Petrem a Radslavem bratřími z Šebířova s jedné, a mezi 
Jírů Mikasem z MlČechvost s strany druhé. Kdež oni puovodové vinili toho Mikasa 
z pychu etc, tak jakž puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, tento puohon zdvihli sú z příčiny té jako první puohon. 

V té pH mezi týmiž bratřími z Šebířova s jedné, a Pavlem Záhvozdů z Ho- 
holic s strany druhé. Kdež tíž bratří vinili jej Pavla z pychu a pro ten pych etc. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sů 
z příčiny té jako první. 



14 D. XIIL Registra soudu konwmího. 

V té při mezi týmiž bratřími z Šebířova s jedné, a Rozkošem z Hoholic 
s strany druhé. Kdež tíž bratři vinili téhož člověka z pychu a pro ten pych etc., 
že jest lovil v řece Vltavě etc, tak jakž první puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú z příčiny té jako 
i první. Stalo se v pátek den svatého Floriana. 

R. m. 1. 285. a. 

1230. 

Mezi Pavlem Samuelem z Hrádku a Janem z Šumburka o pych pro udělání hnltéře. 

1503, 5. května. 

Pavel Samuel z Hrádku pohnal pana Jana Šumburka z Šumburka na Březně. 
Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, protože je sobě 
udělal altéř v gruntiech jeho páně Pavlových. Vložen puohon léta MDII® v středu 
před svatým Havlem [12. října]. 

V té při mezi panem Pavlem z Hrádku s jedné, a panem Janem Šumburkem 
s strany drahé. Jakož on pan Pavel vinil jeho pana Šumburka z pychu etc, tak 
jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami : 
Poněvadž se ta věc zřetedlně grantuov dotýče, haltéře, z té příčiny JMt ten puohon 
zdvihli sú. Stalo se v pátek den svatého Floriana. 

R. m. 1. 236. a. 

1231. 

Mezi Václavem z Pairu a Kateřinou Sýkorovou spolu s Anežkou Zajíčkovou o nářek cti. 

1503, 5. května. 

Václav z Payru pohnal Katheřiny Saykorové, městky Starého města Praž- 
ského. Vinil ji z nářku cti. Vložen puohon léta MDH^ ve čtvrtek po svatém Vavřinci. 

Václav týž pohnal Anežky, někdy manželky Jiříka Zajiečka v Starém městě 
Pražském. Vinil ji z nářku cti. Vložen puohon léta MDH® ve čtvrtek po svatém 
Vavřinci [11. srpna]. 

V té při mezi Václavem z Payra s jedné, a mezi Kateřinu Sýkorovu a mezi 
Anežku Zajiečkovú s strany drahé. Kdež týž Václav chtěl je viniti z nářku cti. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž ony pohnané 
třikrát volány jsůce nestojí, a on Václav stojí po své cti, že to jemu Václavovi na 
jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie, čím sú jej nařkly. Stalo se 
v pátek den svatého Floriana. 

H. m. 1. 282. a. 



Nálezy a rohu 1503 o Svátosti. 15 

1232. 

Mezi Janem Hrzaněm z Harasoya a Hejncem Zajdlicem ze Šenfeldu spolu s jinými o nářek 

cti. 1503, 5. května. 

Mezi Janem Hrzaní, Heynczem Czedlicem a jinými. My Jan 
z Šellenberka, najvyšší kancléř královstvie českého, Jetrich z Gutšteina, Albrecht 
Rendl z Anšavy, prokurátor krále JMti, Mikuláš Žďárský ze Žďáru, mocní ubrmané 
v té pK mezi Janem rzaném z Harasova s jedné, a mezi Heyncem Zaydlicem 
z Ssefeldu, mezi Václavem Budovcem z Budova, Juonkem z Sslavkova a Buryanem 
z Hředčic s strany druhé. Jakož sů na nás mocně přestali o ty všecky pře, o kteréž 
sů před králem JMtí v Budíne činiti měli, a JKMt ráčil jich podati na komorní 
soud, a najvyšší hofinistr královstvie českého, JMt pan Vilém z Pemšteina, s raddami 
krále JMti ráčili toho podati, aby na nás toho mocně přestaU. A my s raddú JMtí 
takto mezi nimi vypoviedáme o ty všecky pře a ruoznice, kteréž sů mezi nimi byly : 
Z čehož sů koli oni ^zaně vinili, buď z skutku nebo z řeči, že naň nic uvedeno 
nenie, co by jeho cti nebo dobré pověsti ke škodě býti mělo, a že on buď skrze 
řeč nebo skutek [sic], že na jeho cti a dobré pověsti nenie žádná urážka nynie ani na 
budůcí časy. A což se dotyce jich čtyř z druhé strany, což sů koli v skutku nebo 
v řeči proti Hrzaňovi činiti měli, že na ně také nic uvedeno nenie, co by jich cti 
a dobré pověsti ke škodě býti mělo; a že též na jich všech ctech a dobrých po- 
věstech nenie žádná urážka nynie ani na budůcí časy, což sů mezi sebů činiti měli 
skutkem nebo řečí. A také oboje strany cožkoli listuov mají, buď od krále JMti 
neb od pánuov, aneb jaká svědomí k té při, to všecko pánóm smlouvčím JMti vrátiti 
mají, a to všecko má ztrháno a zkaženo býti. Stalo se v pátek den svatého Floriana. 

R. m. ]. 328. b. Za nápisem : Begistra památná. O Svátosti MDIW. 

1233. 

Mezi jeptiškou Kateřinou Prachovskou a hejtmanem hradu Pražského Závišem Sulkem 
z Hrádku o postavení služebné Aničky pro sepsání nešlechetných cedulí. 1503, 6. května. 

Panna Katheřina Přechovská, jeptiška kláštera svatého Jiří na hradě Pražském, 
pohnala Závise Sulka z Hrádku, hejtmana hradu Pražského, aby postavil přede pány 
v soudu komorním tu ženu Aničku, čeledína svého, kteráž prve byla u Nábky; chce 
ji viniti z nešlechetných cedulí, kteréž jest kázala na ni sepsati a je nosila panu 
Janovi z Janovic, najvyššiemu purkrabí Pražskému, a pánóm prelátóm kostela Praž- 
ského, jí panny Katheřiny na jejie cti a dobré pověsti vysoce dotýkajíc proti řádu 
a svolení zemskému. Vložen puohon léta MDII® v pondělí před svatým Bartholo- 
mějem [22. srpna]. 

V té při mezi pannu Eatheřinú, jeptišku kláštera svatého Jiří na hradě 



16 D. XUL Registra soudu komorního. 

Pražském, a mezi Annu z Nymburka. Kdež ona Katheřina pohnala ji Aničkn, chtieci 
ji viniti z nářku cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., 
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
takto o tom vypověděli: Poněvadž jest ona Katheřina puovod stála, po své cti stojéc, 
a ona, Anička pohnaná, třikrát volána jsůc, nestála jest, z té příčiny dává se jí 
Katheřině proti nadepsané Aničce pohnané za právo stané^ a ona Katheřina puovod 
aby se v tom zachovala podle svolení zemského, a že to její cti a dobré pověsti 
takové dotýkání ke škodě ani k újmě nenie a býti nemá nynie i potomně, poněvadž 
jest po své cti stála a dostála. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. 

R. m. 1. 51. a. 

1234. 

Mezi Jindřichem z KoloTrat oa Eornhauze a otcem jeho Zbyňkem z Kolovrat o lidi sběhlé. 

1503, 6. května. 

Pan Jindiich z Kolovrat na Komhauze pohnal pana Zbyňka odtudž z Ko- 
lovrat, otce svého. Vinil ho z nezdrženie smlouvy, což se lidí a sirotkuov zběhlých 
k Komhauzu a k tomu zboží příslušejíciech dotýče, že mu v těch nemá překážek či- 
niti, tak jakž ta smlouva dskami mezi nimi tvrzená šíře a plněji ukazuje; ale tomu 
nečiní dosti. Vložen puohon léta MDII® v středu po svatém Brykcí [16. listopadu]. 

V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a panem Zbyňkem odtudž 
z Kolovrat, otcem jeho, s strany druhé. Kdež on pan Jindřich vinil jeho pana Zbyňka 
z nezdrženie smlouvy etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hoftnistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž sú se strany obsielaly a pohá- 
něly o lidi zběhlé, aby se zachovali podle svolenie zemského a tu aby sebe hleděli, 
kdež sebe hleděti mají o takové lidi zběhlé. A protož z té příčiny JMt tento puohon 
zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. 

R m. 1. 94. a. 

1235. 

Mezi Jindřichem z Kolovrat na Komhauze a otcem jeho Zbyňkem z Kolovrat o vráceni ma- 

jestátův na Komhauz. 1503, 6. května. 

Pan Jindřich týž pohnal pana Zbyňka téhož. Vinil jej z nevrácenie majestátuov, 
listuov a všech zápisuov na Komhauz a na ta všecka zboží, kteráž k Kornhauzu přie- 
slušejí, svědčíciech. Vložen puohon léta MDII° v středu po svatém Brikcí [16. listopadu]. 

V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a panem Zbyňkem 
odtudž z Kolovrat, otcem jeho, s strany dmhé. Kdež týž pan Jindřich vinil jeho 



Nálepy e roku 1503 o Svátosti. 17 

pana Zbyňka z nevrácenie majestátuov, listuov a zápisuov na Kornhauz svědčíciech 
etc., tak jakož pnohon plněji svědčí. Proti tomn pan Zbyněk odpíraje pravil, kteréž 
jest majestáty měl, že jest mu je dal, a kteréž právo k těm mi^estátóm má, kteréž 
jest pan Jetřich dal schovati heytmann na hradě Pražském, že mu také on své právo 
k těm majestátóm dává ; a také že listuov chce hledati, kteréž by koli nalezl, že mu 
je chce vrátiti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvySší 
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto nalezli : 
Chce-li on pan Jindřich puovod k těm listóra po svém otci právo mieti, kteréž jest 
pan Jetřich nadepsanému heytmanu schovati dal, a poněvadž mu dal otec k nim 
právo, chce-li o ně koho právem viniti, právo mu se nezavírá. A kdež jest on pan 
Jindřich pana Zbyňka vinil z listuov smluvních na rybníky i z jiných věcí a nepo- 
kazige jakých, a poněvadž on Zbyněk pověděl, že mu chce vrátiti, ač jestliže které 
najde, protož aby jich on pan Zbyněk hledal, a kteréžkoli najde, ty aby mu navrátil 
od dnešnieho dne ve dvů nedělí pořád zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým 
Stanislavem. 

R. m. 1. 94. b. SrOT. předcházející nález c. 1234. 

1236. 

Mezi Jiřím Horynou z Honbic a matkou jeho Kateřinou z Dobronína o vydání odkazu. 

1603, 6. května. 

Jiřík Horyna z Honbic pohnal Katheřinu z Dobronína, mater svú, poručnici 
dětí Jindřicha Horyny z Honbic. Vinil ji z puol drahého sta kop grošuov českých, 
jakožto poračnici a držitele statku nadepsaného Jindřicha, otce jeho, kterýžto diel 
on nebožtík otec jeho k sobě přijal od nebožtíka Václava, bratra jeho Jiříkova, od 
někdy pana Haška Střézka z Lužan jim odkázané. Vložen puohon léta MDHI^ 
v pátek den svaté Školastyky [10. února]. 

V té při mezi Jiříkem Horynú z Honbic s jedné, a Katheřinu z Dobronína, 
mateří jeho, s strany druhé. Kdež on Horyna vinil ji Katheřinu, mater svú, z puol 
druhého sta kop grošuov českých etc, tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázal 
vajpis z desk a nález první. Proti tomu ona Katheřina odpírajíc pravila, že jí z té 
pře po drahé pohání, a že jest na tu při JMtí pány nález učiněn ; při tom také pra- 
vieci, že jest ten nález [sic] učinil na zmatek. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory a praovody, takto o tom na- 
lezli: Poněvadž on Jiřík z té pře po druhé pohání a nález se o tu při prve stal, 
z té příčiny on Jiřík puovod ten puohon učinil jest na zmatek, a pro ten zmatek 
JMt jej v svú kázeň beru. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. 

R. in. 1. 96. a. SroT. nálezy č. 1083 a 1166 y ArchiTU Českém XII na str. 473 a 630. 

ArchiT Čeaký XUI. 3 



18 D, XIIL Registra soudu kofnorního. 

1237. 

Smlouva mezi Kateřinou z Dobronína a synem jejím Jiříkem Horynou z Honbic o nápad po 

otci. 1503, 6. kvétna. 

Mezi Katherinú z Dobronína a Jiříkem Horynú, synem jejím. 
Létha MD třetieho v sobotu po svatém Florianu stala se smlouva mezi paní Kathe- 
rinú z Dobronína s jedné, a Jiříkem Horynú z Honbic, synem jejím, s strany druhé. 
Což se dotyce najprve toho, kdež jest on Jiřík ji paní Katheřinu mater svú pohnal 
z puol druhého sta kop grošuov českých, a tu při tom puohonu jest témuž Jiříkovi 
pány JMtí zmatek nalezen, a tu k žádosti přátel téhož Jiříka ona paní Kateřina jest 
témuž Jiříkovi tu pokutu, kterúž jest pro ten zmatek propadl, i věži odpustila; 
a k tomu, kdež táž paní Kateřina pohnala jeho Jiříka ze sta kop grošuov českých, 
že také též jeho propustila a tiemto zápisem propouští úphiě a docela. A k tomu 
také týž Jiřík slíbil jest a tiemto zápisem slibuje i s dědici a budůcími svými, [že] 
svrchu dotčené paní Katheřiny, mateře své, dědicuov ani budúcích jejiech ani sestr svých 
s žádného nápadu po svém otci někdy Jindřichovi Horynovi z Honbic ani z toho, 
což jest témuž otci jeho odkázáno, nemá napomínati ani poháněti ani jakýmkoli vy- 
myšleným obyčejem před každým živým člověkem nikterak neviniti ani žádný jiný 
jménem jeho nynie i na budúcí časy věčné. A také jestliže jsú kterékoli puohony 
aneb odpory mezi svrchu dotčenu paní Kateřinu a jím Jiříkem, buď k jakémukoli 
soudu, zemskému neb komornímu aneb k jakémukoli jinému, ty všecky mezi sebú 
mají úplně a docela propustiti a vymazati beze všeho dalšieho prodlévání. A to jest 
všecko on Jiřík Hory na, což tuto psáno stojí, slíbil ctně a právě zdržeti beze vší 
odpornosti. Stalo se ut supra. 

R m. 1. 329. a. Za nápisem: EegUtra památná, O SvátotU MDIIP. — SroT. nálezy č. 1083 a 1166 
T ArclÚTu Českém XII. na str. 473 a 530 a předcházející nález c. 1236. 

1238. 

Mezi Jiřím Yostrským ze Sulevíc a Kunšem ze Sulevic o postavení ndyuáře pro neosazení 

mlýna. 1503, 6. května. 

Jiřík Vostrský z Sulevic pohnal Kunše z Sulevic a na Ostrém, aby člověka 
svého Petra mlynáře pod Velemínem, příjmí Hladkého, postavil přede pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, v soudu komorním. Vinil ho z nezdrženie smlouvy 
v tom, že mu měl ten mlajn pod Oparnem osaditi o masopust nynie minulý; tomu 
se nestalo dosti. Vložen puohon léta MDIH® ve čtvrtek po zvěstování Matky boží 
[30. března]. 

V té při mezi Jiříkem Vostrským s jedné, a Petrem mlynářem pod Vele- 
mínem s strany druhé. Jakož on Jiřík vinil jej Petra z nezdrženie smlouvy, že mu 



Nálezy z rohu 1503 o Svátosti. 19 

mlýna jeho neosadil pod Oparnem etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to 
ukázal tu smlouvu. Proti tomu on Petr mlynář odpíraje pravil, že jest tomu dosti 
učiniti chtěl, ale kým je chtěl ten mlajn osaditi, že jest on Vostrský toho přijíti 
nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany, 
jich pruovody a odpory, takto o tom nalezli: aby on Petr mlynář ten mlýn osadil, 
a to do svatého Martina najprv příštieho konečně, člověkem hodným, a do téhož 
času aby tomu dosti učinil konečně, a když tomu dosti učiní, jakož se svrchu píše, 
aby on Jiřík to od něho přijal vedle těch smluv. Stalo se v sobotu před svatým 
Stanislavem. 

R. DL 1. 95. a. 

1239. 

Mezi Jiřím Vostrským ze Sulevic a bratřími z Račiněvsi o osazení mlýna. 1503, [6. května]. 

Jiřík Vostrský z Sulevic pohnal Bícena, Kryštofa a Balcara bratří z Rači- 
něvsi a v Nedvědici, aby člověka svého Zycha mlynáře pod Vlastislaví v tom mlajně 
postavili přede pány a vladykami v soudu komorním. Vinil ho z nezdrženie smlouvy, 
že mu měl ten mlajn pod Oparnem osaditi o masopust nynie minulý; tomu neučinil 
dosti. Vložen puohon MDIIť léta ve čtvrtek po zvěstování Matce boží [30. března]. 

V té při mezi Jiříkem Ostrským z Sulevic s jedné, a Zychem mlynářem pod 
Vlastislaví s strany druhé. Kdež on Vostrský vinil jej mlynáře z nezdrženie smlouvy, 
že mu měl mlajn osaditi etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal tu 
smlouvu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nález učinili slovo 
od slova, jako napřed stojí psán s prvním mlynářem. 

R m. 1. 96. b. SroY. předchásející nález & 1238. 

1240. 

Mezi Jindřichem Loučenským a Janem Hrzaněm z Haraše va o nářek cti. 1503, 6. května. 

Jindřich Loučenský z Kopydlna pohnal Jana Hrzaně z Hai'asova. Vinil ho 
z nářku cti. Vložen puohon léta MDIIF v středu před svatým Tiburcím. [12. dubna]. 

V té při mezi Jindřichem Loučenským s jedné, a Janem Hrzaněm z Hara- 
sova s strany druhé. Jakož on Jindřich pohnal jej Hrzaně, chtě ho viniti z nářku 
cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypo- 
věděli: Poněvadž on Loučenský puovod k tomu puohonu stál, po své cti stoje, z té 
příčiny dává se jemu Jindřichovi proti témuž Hrzaňovi za právo stáné, a on Jindřich 
aby se k něniu k Hrzaňovi zachoval podle svolenie zemského, a že ten nářk jemu 

3* 



20 D. XIII. Registra soudu komorního. 

na jeho cti a dobré pověsti ke škodě nenie a býti nemá věčně. Stalo se v sobotu 
před svatým Stanislavem. 

R. m. 1. 66. b. 

1241. 

Mezi Havlem Šimůnětem a Dorotou Marijovou o dluh. 1503, 6. května. 

Havel Šimůně, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Dorothy Marijové, 
městky Nového města Pražského. Vinil ji jakožto držitele statku po někdy Jindři- 
chovi Marijovi, manželu jejím, z Lti kop grošuov míšeňských dluhu, ješto jest on 
Šimůně puojčil těch padesáte kop nebožtíku Marijovi, manželu jejiemu, a on nebožtík 
Marije k tomu se seznal před dobrými lidmi, že jest těch Lte kop jemu dlužen; 
a v tom týž Marije umřel a jemu Šimůnovi jich nezaplatil. Vložen puohon léta 
MDH^ v středu po květné neděli [23. března]. 

V té při mezi Havlem Šimůnětem, měštěnínem Nového města Pražského, 
s jedné, a Dorotu Marijovú, měštkú téhož města Pražského, s strany druhé. JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami : Poněvadž jest ona Dorotha městka 
a pod právem městským sedí, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sů. Stalo se 
v sobotu před svatým Stanislavem. 

R. m. 1. 115. a. 

1242. 

Mezi bratřímí z Řečice a Janem Mrázem z Radimovic o neučinéní dosti kšaftu. 1503, 6. května. 

Jan a Martin bratří z Řečice pohnali Jana Mráza z Radimovic. Vinili jej 
z toho, že jest neučinil dosti kšaftu a rozkázání Jakuba Mráza, otce svého, kdež 
jest slíbil témuž otci svému rukou dáním tomu kšaftu dosti učiniti, i neučinil, a v tom 
že jest duom jich jim dědem jich odkázaný bez vuole jich prodal, kterýž oni sto kop 
grošuov českých pokládají. Vložen puohon léta MDHP ve čtvrtek po svatém Lon- 
ginu [16. března]. 

V té při mezi Janem a Martinem bratřímí z Řečice s jedné, a Janem Mrázem 
z Radimovic s strany druhé. Kdež již menovaní bratří a puovodové vinili jej Mráza, 
že jest neučinil kšaftu a rozkázání dosti nebožtíka Jakuba Mráza, otce svého etc., 
tric jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 

v 

šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami: Poněvadž se ten puohon grunthuov a domu dotýče, z té příčiny JMt ten 
puohon zdvihli sů. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. 
R. m. 1. ui. b. 



Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 21 

1243. 
Mezi Václavem z Fairu a Kerunkem z Loma o položení listů na Šonwald. 1503, 6. kvétna. 

Václav z Payru pohnal Genmka z Lomu a před pány JMtí etc, aby položil 
msgestát krále Jiříeho na Šonwald i jiné všecky listy, kteréž při témž majestátu sú, 
na jmenovaný Šonwald svědčící. Vložen puohon léta MDin^ ve čtvrtek po svatém 
Longinu [16. března]. 

V té pH mezi Václavem z Payru s jedné, a Gerunkem s strany druhé. Jakož 
on Václav pohnal jeho Gerunka, aby položil majestát a listy na Šonwald svědčící 
etc. Proti tomu on Gerunk pravil, že jest je po strýci svém nalezl a že je rád vrá- 
titi chce, a že ten hospodář Jiřík Sovka rozkázal, aby je jemu Václavovi vydal. 
I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., na,j vyšší hofinistr královstvie 
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tomu neodpírají, a chce-li kto o to 
k komu právo mieti, právo mu se nezavierá. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. 

R. m. 1. 282. b. 

1244. 

Smlouva Zbyňka z Kolovrat a manželky jeho Kateřiny se synem Jindřichem o přátelské 

urovnání mnohých rozepří. 1503, 8. května. 

Mezi panem Zbyňkem Kornhauským z Kolovrat, synem jeho 
panem Jindřichem a paní Katheřinú z Dube, téhož pana Zbyňka 
manželkou. Pan Zbyněk Komhauský z Kolovrat a paní Katheřina z Dube, man- 
želka jeho, i také pan Jindřich odtudž z Kolovrat, syn jeho, o všecky jich puohony, 
kteréžkoli a cožkoli a očkoli mezi sebou mají, že o ty o všecky věci mocně a docela 
přestali jsú a přestávají na panu Albrechtovi z Kolovrat, najvyšším kancléři královstvie 
Českého, a na strýciech svých, a pokudž jim koli týmž panem kancléřem a týmiž 
strajci jich nalezeno bude, to sobě mají ctně a právě, jako na dobré pány sluší, 
držeti a to zachovati nynie i na budúcí časy. A za to mají všichni prositi nade- 
psaného pana kancléře i strýcuov svých, aby jim o to rok o suchých dnech let- 
ničních najprve příštiech [7. — 10. června] složili. 

Toto jest zapsáno z rozkázánie urozeného pána, pana Viléma z Pernšteina 
na Helfenšteině etc., najvyššieho hofmistra královstvie Českého, pánuov a vladyk, krále 
JMti radd soudu komorního. Stalo se v pondělí po svatém Florianu. 

R. DL 1. sas. a. za nápisem: „Begistra památná. O SvátOěH léta MDIW." Srv. nálesj č. 1283 a 1234. 

1245. 

Mezi Zbyňkem z Kolovrat a synem jeho Jindřichem o ntíek cti a pych, o svrchky a peníze, 
o čeleď a lidi sběhlé, o listy a dobré vůle a j. [1503, po 8. květnu.] 

V té při a ruoznici mezi panem Zbyňkem z Kolovrat a z Komhauzu s jedné, 
a panem Jindřichem z Kolovrat, synem jeho, s strany druhé, o všecky ruoznice a ne- 



22 !>• Xin. Registra s(mdu hnnomího. 

snáze, kteréž mezi nimi s obú stran vznikly, takto vypoviedáme mezi nimi, poněvadž 
sú na nás, strýcích svých, z podánie pana hofmistra najvyššieho královstvie českého 
s raddami krále JMti z sondn komorního podáni k mocnémn rozsúzení našemu. 

Najprve kdež pan Zbyněk vinil syna svého, že jest jeho nařekl tiem, že kte- 
réžkoli jest s ním smlůvy měl, buď králem JMtí aneb jinač, těch smluv znamenitý počet 
jmenovav, že žádné smlouvy od otce jeho, pana Zbyňka, nejsú jemu držány, i také 
jeho psaním mnohým duotkliv}'mi slovy k panu Smiřickému a k Malostranským 
učinil [sic], tiem jeho dotýkaje, že by on měl býti vymíšen od jiných otcuov a té po- 
ctivosti a cti hoden od něho nebyl, co jsů synové otcuom povinni. Také v tom mezi 
nimi vjTpoviedáme, poněvadž pan Jindřich na otce svého pana Zbyňka toho jest ničímž 
neprovedl a těch žádných příčin slušných nedovedl, proč by to pan Zbyněk, otec 
jeho, vší poctivosti od něho hoden býti neměl, kterúž syn otci jest povinen, že jest 
on jeho tiem dotknuti neměl a v tom jest jemu krátkost a křivdu učinil; neb my 
jsme nenalezli ani nalézáme, by pan Zbyněk v čem to ztratil aneb na své pověsti 
v čem dotčen býti mohl duovodně, ješto by tudy on od něho v tom poslušenstvie 
a poctivosti neměl od pana Jindřicha, syna svého, zachován býti, tak jakož synové 
jiní otce své zachovati a ctíti povinni jsú. A také pan Jindřich takových posměšných 
slov mluviti a psáti o otci svém jest neměl; neb každý syn povinen jest ctíti otce 
svého. A protož aby jemu to napravil těmito slovy pan Jindřich a řka: „Pane otče 
milý! Což sem v tom koli proti vám učinil z nerozomu svého a řečí svú i psaním, 
prosím pro Buoh i pro Matku boží, račte mi to odpustiti, byste viece hodni nebyli, 

v 

co otec od syna jest hoden. Činil jsem vám v tom křivdu. " A pan Zbyněk má řieci : 
„Odpouštím." 

Což se svrchkuov dluhu sto kop a úroka i také dluhu na lidech pozuosta- 
vených dotýče i také služebníkuov, poněvadž smlúvce vyznal, jsa právem k tomu 
připraven, že ten zápis dskami učiněný jest mezi nimi skrze něho tak narovnán, že 
[při] ceduli, kteráž mezi nimi učiněna jest, při tom zuostati má, jakž z ničehož jsú dsky 
nedosáhli, aby se v tom proti sobě podle ceduli zachovali, v kteréž stojí zejména, 
kteří svrchkové jemu panu Jindřichovi mají postúpeni býti. A k tomu zejména sobě 
osoby některé vymínil a dluh na lidech tú cedulí, aby se v tom ve všem zachoval 
podle zněnie té cedule. A zuostali[-li] sú panu Zbyňkovi Komhauzskému na Komhauze 
jací svrchkové a nábytkové neb na lidech dluhové, kteréž sobě tú smlúvú vymínil; 
ty jemu jest pan Jindřich povinen rozkázati vydati i svrchky všecky, buď sena, stohy 
obilné, a to konečně od dnešnieho dne ve dvú nedělí, k čemuž se sám seznal. Než 
což se těch sto kop a osm kop úroku dotýče, poněvadž dsky ukazují, že žádných 
dluhuov, staň se to před tiem zápisem anebo po zápisu, naň ani jiné bratry uvozo- 
vati nemá, že se jest pan Zbyněk tady z toho dluhu vyvedl a žádné svědomie desk 
přesvědčiti nemuož. Protož pan Jindřich toho platiti povinen nenie. A poněvadž sobě 



Nálezy z rohu 1503 o Spátosti. 23 

pokoje některé pozuostavil do času jmenovitého, tak jakož cedule okazuje, cožkoli 
jest on pan Zbyněk tam nechal, neměl jest jemu na to pan Jindřich sáhati ani těch 
pokojuov odvierati bez jeho vuole. Protož aby to jemu všecko, k čemuž se zná pan 
Jindřich, že jest tam v těch pokojích nalezl, též i o kniehy, aby jemu vrátil a yydal 
od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Pak-li co přes to pan Zbyněk viece 
mieti chce, což pokáze a provede před úředníky Pražskými menšími podle práva na 
jich zchválenie konečně od dnešnieho dne v týchž dvú nedělí, to on jemu pan Jindřicli 
navrátiti má beze všie odpomosti. A jestliže jest kterých svrchkuov pan Zbyněk podle 
zněnie cedule panu Jindřichovi nepostúpil, ty aby jemu dal konečně ve dvú nedělí 
pořád zběhlých. Pak-li jest co viece svrchkuov, než cedule drží, u sebe zadržal, ty 
aby jemu vydal ; poněvadž zápis desk se mu na žádné svrchky nevztahuje, on k žádným 
svrchkóm dskami práva nemá, kromě což cedule podle vyznánie Chmelicského v sobě 
ukazuje, ty svrchky jemu zuostati podle té cedule zněnie mají. A v tom jemu, panu 
Zbyňkovi, za právo dávají. Než kdež jest pan Jindřich pravil i svědky vedl, že jest 
paní jemu všech svrchkuov nechala pravieci, že toho moc má, poněvadž jest listu 
mocného od pana Zbyňka neměla a on jeho neukázal ani provedl, by list mocný na 
to měla, i v ničemž jest jeho zavázati nemohla. Item, jakož jest týž pan Zbyněk 
pohnal jeho pana Jindřicha z nevydánie čeledi jeho, totiž Jana z Dobrovize, Vaíikova 
syna, Jana Berku, kteréž sobě v ceduli zejména vymienil, poněvadž jest jeho o ty 
dva čeledíny sobě pozuostavené právem pohnal z pokuty podle zřiezenie zemského, 
aby jemu podle práva z každého pokutu položil a ty dvě osobě vydal konečně od 
dnešnieho dne ve dvú nedělí. A v tom jemu dáváme za právo. 

Než kdež jest pohnal jeho pana Jindřicha, syna svého, pan Zbyněk z Marthy 
děvečky a Matěje pohoniče, poněvadž jest toho svědomím neprovedl, by jeho čeledí- 
nové byli, a v ceduli nejsú postaveni, by je sobě vymienil a za své pozuostavil, dali 
jemu, panu Jindřichovi, za právo, že jemu těmi pokutami povinen nenie. 

Item, kdež jest vinil pan Zbyněk pana Jindřicha z toho, že maje opatrovati 
syny a zvláště Jana, syna jeho, že ho ničííhž neopatruje, a že jest mu on sám sukně 
koupil, také na ztravu naň nakládá ; takto mezi nimi vypoviedáme, aby pan Jindřich 
ty sukně koupené zaplatil, poněvadž bratřie své k opatrování přijal zápisem desk jakožto 
nedíelné na miestě otcovském jako bratr starší jeho, také aby slušně opatřil, aby nač 
živi měli býti, poněvadž on z toho statku opatrovati má, v tom aby je slušně opa- 
troval k jich živnosti podle desk zněnie jako bratr starší, drže statek společní bratrský. 

Což se koně lysého dotýče, poněvadž v ceduli nestojí, by jemu, panu Jin- 
dřichovi, měl dán býti, než stojí v ceduli, že mimochodník má pan Jindřich panu 
Zbyňkovi svuoj dáti, a pan Jindřich toho neprovedl, by mu pan Zbyněk ten kuoň 
dal, protož aby mu jej vrátil konečně ve dvú nedělí pořád zběhlých. 

R m. 1. 336. a. — SroT. nálezy ě. 1233, 1234 a smloam č. 1244. 



24 D. XIII. Registra soudu komorního. 

1246. 

Mezi Jindřichem z Kolovrat a otcem jeho Zbyňkem o pánev a světnici na hrade Eomhaaze, 
o listy, zápisy a dobré vůle, o lidi poddané a j. [1503, po 8. květnu.] 

V té při mezi panem Jindřichem z Kolovrat a na Eomhauze s strany jedné, 
a panem Zbyňkem z Kolovrat, otcem jeho, s strany druhé o puohony, kterýmiž po- 
honí pana Zbyňka z Kolovrat, otce svého, o kteréž pře na nás mocně přestali sú, 
takto mezi nimi vypoviedáme: 

Item najprve, kdež jeho vinil z pánve z pivovára, z světnice z bašty, kteréž 
odvezl pryč: že pan Zbyněk pánve jemu povinen dáti nenie, poněvadž jemu, panu 
Jindřichovi, dskami žádných svrchkuov nezapsal než cedulí, kterýchž svrchkuov jemu 
panu Jindřichovi nechati má. I poněvadž v té ceduli nestojí, by mu ta pánev zuo- 
stati měla, ani také jakým svědomím to provedl, by mu ji pan Zbyněk otec jeho 
dal, že mu jie vrátiti povinen nenie pan Zbyněk. Ale poněvadž jest pan Zbyněk 
zápis dskami učinil, že zapisuje jemu hrad Komhauz etc. bez vymienky, že jest sta- 
vení odtud žádného odvozovati nemohl, poněvadž zápis desk jest předešlý, než jest 
tu světnici preč odvezl. Protož aby jemu tu světnici na též miesto postavil a tak 
dobru, jakž jest ta byla, anebo panu Jindřichovi aby zaplatil na zchválenie úředníkuov 
desk zemských, zač by stála, a to konečně zaplacení aby učinil od tohoto dne ve 
dvú nedělí pořád zběhlých po rozeznání. 

Item což se listuov a zápisuov a dobrých volí dotýče na ta zbožie, kdež ho 
pohnal pan Jindřich pana Zbyňka z nevydánie, ty aby jemu vydal podle zápisu desk 
takovým obyčejem, jsú-li ti zápisové kteří společní, ješto jiným osobám viece svědčí 
a náleží a ne samému panu Komhauzskému starému, tehdy daj jemu dobru vuoli 
na ně a právo své na něho všecko převeď. A též jsú-li listové, ješto jemu samému 
panu Zbyňkovi náležie, ty jemu k věrné ruce ležeti mají, kdež ležie, ty jemu vydají 
beze všie odpomosti, kromě listuov na Dobroviz a na to, což sobě dskami pozuo- 
stavil. Při tom se pan Zbyněk zachovaj, jakž dsky svědčí a ukazují. Také jemu 
panu Jindřichovi aby pan Zbyněk dobré vuole zdělal na listy a majestáty, kteréž 
s jinými společně má. A jiné listy, má-li které, jakž se nahoře ukazuje, aby vydal, 
a tomu všemu aby dosti učinil od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. 

Item jakož opět pohnal jeho a vinil z toho, poněvadž smlouva ukazuje dskami, 
i také o kteréž jest Chmelicský mezi nimi vyznal, jak se při nie zachovati mají, 
a podle toho pan Jindřich pohnal pana Komhauzského starého, v kteréž stojí, aby 
jemu na lidi jeho zběhlé i také na sirotky sbožie toho, kteréž jemu postoupil, nesáhal : 
i poněvadž jest toho ničímž neprovedl, by jemu pan Komhauzský na které sáhal 
a je držal, toho při tom, jakž smlouva znie, zuostavujem, že se pan Komhauzský 
starý na žádné lidi zběhlé anebo sirotky toho zbožie, kteréhož jest panu Jindřichovi, 



Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 25 

synu svému, postúpil a dskami zapsal, tálmúti ani na ně sáhnutí nemá nižádným 
právem, kromě těch osob, kteréž jest sobě túž smluvú zejména pozuostavil, k kteréž 
smlúvě pan Jindřich pohnal o ty lidi své zběhlé a sirotky. 

Item kdež pohnal pan Jindřich pana Zbyňka o člověka svého Jana Chudého 
z Chaynovic, že jest s něho dvě kopě grošuov a X grošuov českých vzal úroka. Po- 
něvadž jest pan Zbyněk jemu toho člověka propustil a lidí beze všie výmienky po- 
stúpil a sobě smlúvú na tom člověku ani na jiných úrokuov zadržalých nevymienil: 
že jest toho úroku z něho bráti neměl, protož aby jemu ten úrok vrátil zase, totiž 
dvě kopě a X grošuov konečně od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. 
A tu panu Jindřichovi dávají za právo. 

Item kdež druhým puohonem pohnal téhož pana Zbyňka a vinil jeho z pychu, 
že jest vzal člověka jeho čeřen a IV vrše; a on se jest pan Zbyněk k tomu znal, 
že jest jemu dobrovolně ten čeřen dal a ty čtyři vrše, a to svědky dvěma provedl 
dostatečně vedle práva, by mu je pychem vzal, vedle puohonu svého, že jemu pan 
Zbyněk tiem pychem a pokutou na to učiněnu nebo uloženu povinen nenie, dáváme 
panu Zbyňkovi za právo. 

R nL 1. 336. b. za nápisem: Begiatra památná, O Svátosti léta MDIIP, SroT. předcházející nálezy 
i. 1234, 1236, 1244 a 1245. 

1247. 

Mezi Jindřichem z Kolovrat a macechou jeho Kateřinou z Dube o dluh, svědomí a pych. 

[1503, po 8. květnu.] 

Item v té při, kteráž jest mezi panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a paní 
Kateřinu z Dube s strany druhé. Tu kdež ji vinil a pohnal, že jest ceduli vyřezánu 
přijavši, jeho jest kvitovala z padesáti kop grošuov míšeňských a deset kop jest jemu 
odpustila, na to jest vedl některé svědky, a že jest on těch deset kop dodati musil ; 
i poněvadž jest ceduli přijala, kterúž kvituje jeho z padesáti kop grošuov míšeňských : 
že jest jemu těch deset kop povinna dáti, a ty aby jemu dala konečně od dnešního 
dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. A jemu panu Jindřichovi za právo dávají. 

Item kdež jest týž pan Jindřich pohnal o svědomie paní Kateřinu z Dube, 
dav jí ceduli, žádaje na nie svědomí proti panu Zbyňkovi, manželu jejiemu : že tiem 
svědomím jemu dáti proti panu Zbyňkovi, manželu svému, povinna nenie podle zřie- 
zenie zemského. 

Item kdež pohnal týž pan Jindřich paní Katheřinu z pychu pro len vytrhánie 
a pro ten pych z pokuty na to uložené. Poněvadž ona jest to ukázala smluvní ce- 
dulí, kterúž má pan Jindřich s panem Zbyňkem, otcem svým, že jest sobě ten len 
paní Katheřina vymínila, že jest přes to pohnati neměl ; a poněvadž jest ničímž toho 
neprovedl, by jemu ten len kudy náležel, i z té příčiny jemu tú pokutu o pych 
poviíma nenie ani toho pychu na ni jest provedl. Protož jí paní Kateřině dávají za právo. 

ArchiT Čcdcý XIU. 4 



26 D. XIII. Registra soudu komorního. 

Vajpoyěď tato napřed psaná mezí panem Zbyňkem Eornhaozskjm z Kolovrat, 
paní Katherínú z Dube, manželku jeho, a panem Jindřichem z Kolovrath, pány z Ko- 
lovrat, strajcí jich, mezi nimi učiněná v registra tato komorní památná vepsána jest 
z rozkázánie urozeného pána, pana Viléma z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj- 
vyššího hofmistra královstvie Českého, léta MD čtvrtého v úterý den svatého Ře- 
hoře [12. března]. Relator pan Albrecht z Kolovrath na Libšteině etc., nejvyšší 
kancléř královstvie Českého. 

R. nL L 387. b. za nápisem : Begútra pamáíná. O Svátosti lita MDIIP SroT. předcháiejíd sápisj & \%U^lt4cl. 

1248. 

Mezi Jindřichem Loučenským z Kopidlna a Florianem kožišníkem z Loun o dluh. 1503, 22. srpna. 

Jindřich Loučenský z Kopydlna léta MDIP v sobotu po XI tisíc svatých 
panen [22. října] pohnal Floriana kožišníka v městě Lounech obyvajícieho z Lil 
kop grošuov českých ostatních podle smlouvy mezi nimi učiněné etc. Tu na rok jim 
položený v pátek po svatém Brykcí [18. listopadu] dáno jemu Loučenskému proti 
Floryanovi témuž za právo stáné. Dal památné. 

Léta MDIII v úterý před svatým Bartholomějem [22. srpna] vydán jest list 
zatykači na Floriana pohnaného. 

a m. L 317. b. Za nápisem : Stáná práva k roku Svátotti létha MDIIP. 

Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MDlIř. 

1249. 
Mezi Kuncem Waldungkem a radou mésta Mostu o nedopomahání práva. 1503, 13. listopadu. 

Kuncz Waldungk pohnal purgmistra a konšeluov města Mostu. Viniti je chce 
etc., tak jakož dva puohonové napřed psaní ukazují etc. 

V té při mezi Kuncem Waldungkem puovodem s jedné, a měšťany města 
Mostu 8 strany druhé. Kdež jim obojím stranám JMtí pány ty pře mezi nimi až do 
tohoto času odloženy jsú, což se Kašpara Fišara a Marthy Waldunkové, jich spolu- 
obyvateluov, dotyce, aby oni Moští pohnaní to provedli dostatečně, že sú nálezóm 
panským předešlým dosti učinili, a on Kunc puovod aby provedl, že se jim dosti 
nestalo vedle ortele Maydburského etc, tak jakož JMtí panské odloženie o tom šíře 
v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší 
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
8 obů stran pře líčenie, odpory, Maydburské ortely i svědomí, takto o tom vypo- 
věděli a nalezli : Poněvadž oni Moští pohnaní dostatečně sů to provedli, že sú vajpo- 
vědem a nálezóm panským předešlým i Maydburským ortelóm dosti učinili, a on 
Kunc Waldungk toho jest ničímž neprovedl, by oni Moští podle nálezuov panských 



Nálezy z roku 1503 o sv. Martini. 27 

předešlých jemu neučinili dosti, z té příčiny oni Moští pohnaní jemu Kuncovi Wal- 
dunkovi puovodovi ničímž dále povinovati nejsú, a jim se Mostckým v tom proti 
témuž Kuncovi Waldunkovi dává za právo. Stalo se v pondělí den svatého Brikcí 
léta MDm^ 

R. m. 1. 51. a. SroY. nálezy č. 1099, 1100 a 1180 t ArchiTU Českém Xn. str. 484, 486 a 639. 

1250. 

Mezi Henrychem z Plavná a bratřími Šliky z Holejče o splnění smlouvy. 1503, 13. listopadu. 

Pan Henrych z Plavná etc., purkrabie Míšeňský etc, pohnal pana Šebestiána, 
pana Qwirina a pana Albrechta bratří Šlikuov z Holayče. Vinil je z dosti neučinění 
smlouvě Iraymarku, někdy panem Jeronýmem Šlikem, otcem jich, učiněné o krá- 
lovské lesy a o jeho páně z Plavná svěcská léna v Lokecském kraji, že on pan 

v 

Jeroným Slik ani nadepsaní pohnaní synové a dědicové jeho té smlouvě dosti neuči- 
nili sú v tom, jestliže by páně z Plavná léna lepší byla nežli královští lesové, že jest 
to pan Jeroným Šlik a dědicové jeho podle rozeznání Voldřicha z Czediivicz a Andresa 
z Hozlaw panu z Plavná to, což by léna lepší byla nežli královský les, zaplatiti 
[povinni], a ta vajpověď měla jest v jednom roce vypovědiena býti. A za to ti smlouyce, 
aby to na se vzali a učinili, od obojí strany měli prošeni býti. A podle toho pan 
z Plavná těch smlouvcí prosil. Měl jest také pan Jeroným Šlick i dědicové jeho od 
krále JMti povolenie zjednati, aby panu z Plavná takový královský les svobodna 
učinil. Pakli by toho neučinil, tehdy aby jemu jeho lén zase postoupil, a proti tomu 
pan z Plavná jemu královských lesuov také zase aby postoupil. Ale to jemu, panu 
z Plavná, od pana Jeronýma ani od dědicuov jeho nenie držáno ani se tomu dosti 
stalo. Vložen puohon léta MDP v úterý před svatým Šimonem a Jůdů appoštoluov 
[26. října]. 

Pan Henrych z Plavná puovod poroučí při svú Mates Hyserlovi, Purkhartovi 
Čichalovcovi, Janovi Jiskroví a Bohuslavovi Zumrovi, všem spolu, třem, dvěma aneb 

« 

jednomu z nich na zisk i na ztrátu. 

V té při mezi panem Henrychem z Plavná s jedné, a mezi panem Šebe- 
stianem, panem Quirinem a panem Albrechtem bratřími Šliky z Holayče s strany 
druhé. Kdež týž pan Henrych z Plavná puovod vinil je pohnané z dosti neučiněnie 
smlouvě fraymarku etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on, pan Henrych z Plavná etc, 
puovod toho ničímž neprovedl, by oni páni Šlikové pohnaní jemu v čem té smlouvy 
nezdrželi a jí neučinili dosti, z té příčiny JMt dávají jim, pánóm Šlikóm, pohnaným 
proti témuž panu z Plavná za právo. Stalo se v pondělí den svatého Brikcí. 

R. ni 1. 116. b. 

4* 



28 D, XIIL Registra soudu komorního. 

1251. 

Mezi Václavem Veselíkem a některými konšely Nového mésta Pražského o dopomožení práva. 

1503, 13. listopadu. 

Václav Veselík z Menšieho města Pražského pohnal Štěpána Honcladera, 
Václava Selíka z Podskalé, Jilka Rybu, Víta Hájka a Zigmunda Huolku, měšťan No- 
vého města Pražského. Vinil je z toho, že jsůce na úřadě konšelském tudiež v Novém 
městě Pražském, kdež tehdáž on Veselík o statek svuoj s někdy Mikulášem Far- 
kašem, v ty časy měštěnínem téhož Nového města Pražského, o puol druhého sta 
kop a o deset kop grošuov českých právem činiti měl, na kterémžto Farkašovi o již 
menovanú summu v soudu komorním té chvíle za pánuov hejtmanuov královstvie 
Českého právo ustál, a po témž právu stáném list zatykači vzav, toho Farkaše tiem 
listem zatykacím tu na Novém městě Pražském zatekl. Tu oni nahoře menovaní 
měšťané Novoměští v ty časy konšelé jsúce, jemu Veselíkovi na toho Farkaše dále 
práva dopomoci nechtěli, ale jej vězeli a tiem vězením jemu k dosažení jeho spra- 
vedlnosti a té summy nadepsané na tom Farkašovi cestu zavřeli. Vložen puohon léta 
MD prvnieho v neděli před svatým Šimonem a Judu [24. října]. 

V té při mezi Václavem Veselíkem z Menšieho města Pražského s jedné, 
a mezi Štěpánem Huncledarem, Václavem Selíkem z Podskalé, Jilkem Rybou, Vítem 
Hájkem a Zigmundem Huolkú, měšťany Nového města Pražského, s strany druhé. 
Kdež týž Václav Veselík vinil již měno váné pohnané z toho, že jsůce na úřadě kon- 
šelském tudiež v Novém městě Pražském, kdež tehdáž on Veselík o svuoj statek s někdy 
Mikulášem Farkašem, v ty časy měštěnínem téhož Nového města Pražského, o puol 
druhého sta kop grošuov a o deset kop grošuov, vše českých, právem činiti měl, 
že oni nadepsaní pohnaní jemu dále práva dopomoci nechtěli sú etc, tak jakož 
puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpí- 
rajíce pravili, že jest toho listu zatykacieho on Václav Veselík podle práva rychtáři 
ani tomu, komuž ta věc příleží, nedodal aniž penieze od zatknutí dal. Tu JMt pán, 
pan Vilém z Perfišteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, 
se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon a s obú stranu pře líčení, odpory 
i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž to on Václav Veselík puovod 
tími svědky provedl, když jest před ně do raddy vstoupil tu na Novém městě Pražském 
a vinil starů raddu, kdež tíž svědkové takto seznávají, že radda, kteráž v tu chvíli 
byla, tázala se jeho Veselíka, koho viní, a on pověděl, že starů raddu, a že jim vinu 
dává pro Farkaše, na kteréhožto Farkaše po ustáném právu dále práva jemu do- 
pustiti nechtěli, kteréhožto Farkaše byl listem zatekl, a oni, stará radda, tu žalobu 
na se slyševše, nic tomu tehdáž neodepřeli, než žádali za prodlení do dvú nedělí ; i po- 
něvadž on Václav Veselík to dostatečně provedl, že jest ho zatekl, toho Farkaše; 



Nálezy a rohu 1503 o sv, Martině. 29 

z té příčiny JMt dávají témuž Veselíkovi puovodovi proti nadepsaným pohnaným za 
právo, tak aby oni pohnaní tu summu jemu, to jest těch puol druhého sta kop gro- 
šuov a deset kop grošuov vše českých dali od dnešnieho dne ve dvú neděU pořád 
zběhlých, tak aby z nich každý dielem svým to, což z té summy na koho přijde, 
odbyti mohl, poněvadž sů toho ničímž neprovedli, by mu práva dopomoci chtěli. Což 
se pak Zigmunda Huolky spolupohnaného jich dotýče, poněvadž nestojí, že JMt stáné 
právo na něho dávají. Stalo se v pondělí den svatého Brykcí. 

Léta MD třetieho v pátek po svatém Thomasi apoštolu [22. prosince] vyšel 
jest list zatykači na Zigmunda Huolku pohnaného po právu stáném, tak jakož tuto 
v nálezu panském položeno jest. 

R. m. 1. 282. b. SroY. nálezy & 1095 a 1175 y Archivu Českém Xn. str. 483 a 537. 

1262. 

Mezi Jindřichem z Nebilova a Janem z Merklína o postavení poddaného pro nářek cti. 

1503, 14. listopadu. 

Jindřich z Nebielova pohnal Jana Merklínského z Merklína, aby člověka 
svého Jobšta z Vidic postavil přede pány a vladykami krále JMti v soudu komorním. 
Vinil jej z nářku cti. Vložen puohon léta MDIP v pátek den Svátosti [8. dubna]. 

V té při mezi Jindřichem z Nebielova s jedné, a Janem z Merklína s strany 
druhé. Kdež týž Jindřich pohnal jeho Jana, aby postavil přede pány a vladykami, 
krále JMti raddami, v soudu komorním člověka svého z Vidic Jobšta, kdež ho vinil 
z nářku cti etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu 
on Merklínský odpíraje pravil, že týž Jobšt nikdy jest jeho nebyl Merklínského člověk 
než přikázaný toliko, a k tomu, když jest mu puohon dodán, že jest již týž Jobšt 
u něho nebyl. A na to jest ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr králo\stvie českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, té pře odložili až do Svátosti najprv příští, aby na ten čas on 
Jan téhož Jobšta před JMti postavil v soudu komorním. Pakli by ho nepostavil, aby 
na ten čas strany zase stály, že JMt jim ráčí o to konec učiniti. A v tom času ne- 
uchoval-li by Buoh které strany smrti, že to jim a jich cti a dobré pověsti nic ke 
škodě býti nemá. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. 

R. DL 1. 96. a. 

1253. 

Mezi Janem z Otradovic a Johankou z Cholpic o pobrání svrchkův. 1503, 14. listopadu. 

Jan z Otradovic pohnal Johanky z Cholpic. Vinil ji z pobrání svrchkuov, 
klenotuov, hotových peněz a šatuov etc, tak jakož puohon napřed psaný ukazuje etc 

V té při mezi Janem z Otradovic s jedné, a Johanku z Cholpic s strany 



3<) />. XlIL Eegisira soudu komorniho. 

druhé. JMt pán, pan Vilém z Pernštein<a na Helfenšteině etc, naJTyšší hofinistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, v3'povědéli a roz- 
kázali, aby Jindřich z Nebilova se všemi potřebami a spravedlnostmi svými před 
JMtí stál na den Svátosti najpr\' přísti, a ji Johanku pohnanou na ten čas aby 
v tom zastoupil. A protož tato pře jí Johance a jemu Jindřichovi odkládá se do 
téhož času Svátosti najprv přísti. Stalo se v úterý po svatém Br}'kcí. 

R. ni. ]. 142. a. SroT. nález c. 1192 y AnhÍTa Českém XII. str. 548. 

1254. 

Mezi Janem z Byšic a Kateřinou Peřinovou z Ko&íně o rčení. 1503, 14. listopadu. 

Jan z Byšic pohnal Katheíinu Peřinovu z Kosine. Vinil ji ze rčenie, že jest 
mu řekla X kop gi-ošuov míšeňských dáti aneho šubu za X kop kupiti. Vložen puohon 
léta MDír^ v pátek po svatém Matéji [25. února]. 

V té při mezi Janem z Byšic puovodem s jedné, a Katheřinú Peřinová z Ko- 
sine pohníinů s strany druhé. Kdež týž Jan vinil ji Katheřinú ze rčenie, že mn 
řekla X kop grošuov míšeňských dáti etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to 
ukázal svědomí. Proti tomu ona Katheřina také zase svědomí ukázala. Tu JMt pán, 
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon a svědomí, takto o tom 
nalezli: Poněvadž jest on Jan piiovod to dostatečně provedl, že jest jemu ona Ka- 
theřina pět kop ^'ošuov českých, když jí zápis najdo. řekla dáti, a ona KatheHna 
toho jest podle práva neodvedla, by mu dáti těch pět kop grošuov českých neřekla, 
z té příčiny dává se jemu Janovi puovodovi za právo, tak aby ona Katheřina jemu 
těch pět kop grošuov českých díila od dnešnieho dne ve dvů nedělí pořád zběhlých. 
Stalo se v ůterj' po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 142. b. 

1255. 

Mezi Janem z Křičova a Dorotou Peštalkou z Košíně o dluh. 1503, 14. listopadu. 

Jan z Křičova. syn někdy Mikuláše odtud, maje léta spravedlivá, králem JMtí 
daná a v^-plněná. pohnal Dorothu Peštalku z Košíně. Vinil ji jakožto nápadnici statku 
někdy pana Pavla z Jenšteina z nedodání summy, totižto XLIII kop grošuov mí- 
šeňských, od téhož pana Pavla jmenovanému Mikulášovi, otci nadepsaného Jana, po- 
zuostalých. Možen puohon léta MDIl^ v pátek po svatém Matěji [25. února]. 

V té při mezi Janem z Křičova. majícím léta spravedlivá, králem JMtí daná 
a v}-plněná, s jedné, a Dorotu z Košíně s strany druhé. Kdež již menovaný Jan 
vinil ji Dorothu jakožto nápadnici statku někdy pana Pavla z Jenšteina ze XL tří 
kop grošuov míšeňských, někdy otci jeho Janovu od téhož pana Pavla zuostalych 



Náiesy roku 1503 o sv. Martině, ol 

etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to téhož pana Pavla ukázal kšaft, 
vajpísy z desk a svědomí, pří tom žádaje panno v JMtí za opatřenie. Proti tomu ona 
Dorotha pohnaná odpírajíc pravila, že sú téhož pana Pavla nebožtíka před sebú 
měli za živnosti jeho a naň toho nikdy neuvedli, by to dluh byl spravedlivý, a že 
on nebožtík sám toho vždycky odpieral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory s obů stranu, pře líčenie, kšaft 
téhož pana Pavla, dsky i svědomí, takto o tom nalezli : Poněvadž jest on Jan puovod 
toho ničímž neukázal, by ta panu Pavlovi věc svěřena byla, a také toho jeho svěd- 
kové neseznávají, jakožto Václav Sak a Mikuláš z Duchcova, by on ty zlaté za těch 
XVte kop grošuov míšeňských jemu dal na ten dluh, i z té příčiny JMt dávají jí 
Dorotě pohnané za právo. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 142. b. 

1256. 

Mezi Mikulášem z Kolovrat a Jindřichem z GutSteina o néiék cti. 1503. 14. listopadu. 

Pan Mikuláš z Kolovrat a na Žehroviciech pohnal pana Henrycha z GutSteina 
na Tachově. Vinil ho z nářku cti, tu kdež jest přes své svolenie a přirčenie i prve 
před tiem jej haněl, na cti a dobré pověsti jeho dotýkaje. Vložen puohon léta 
MDII® v pátek po svatém Matěji [25. února]. 

V té při mezi panem Mikulášem Žehrovským z Kolovrat puovodem s jedné, 
a panem Henrychem z Gutštein9, pohnaným s strany druhé. Kdež již menovaný pan 
Mikuláš vinil jej pana Henrycha z Gutšteina z nářku cti, tu kdež přes své svolenie 
i přirčenie i prve před tiem jej haněl, na cti a dobré pověsti jeho dotýkaje etc, 
tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc., najvyšší hoíinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami: Poněvadž on pan Mikuláš v svém píiohonu tato položil slova, že jej* 
pana Henrycha z Gutšteina chce viniti z nářku cti, kdež přes své svolenie a přirče- 
nie i prve před tiem jej haněl, tak jakož puohon ukazuje, z kterýchžto slov zřetedlně 
znáti jest, že ze dvojí věci pohání: z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Ale po- 
něvadž on pan Mikuláš po své cti stojí a po právu šel a jde, a naíi nic vedeno 
nenie skrze pana Henrycha, z té příčiny, že ten puohon zdvižen, protož jemu panu 
Mikulášovi ten nárok na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti 
nemá nynie i na budúcí časy; ač jestliže by také které strany v tom pán Buoh 
smrti neuchoval. Než jestliže by sebe strany chtěly o tu při, kteráž zdvižena jest, 
právem hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 193. b. SroT. nález ě. 1160 t Archivu Českém XH str. 620. 



32 D. XIII. Registra soudu, komorního. 

1257. 

Mezi opatem i konyentem kláštera Oseckého a bralíími ze Sulevic o rušení práv kláštera 

proti král. majestátům. 1503, 14. listopadu. 

Michal, opat kláštera Osecského, svým i všeho konventu téhož kláštera jménem 
pohnal Václava, Buška, Purkharta, Petra a Jana bratří z Sulevic a na Duchcově. 
Vinil je z toho, že jej a konvent jeho obtěžují robotami, lovy, kusem louky, s kteréž 
seno berou, majcením lesuov, vody vedením, plotuov děláním, záseky, kaplana cho- 
váním na hradě Oseku. Vložen puohon léta MDII v úterý po svaté Dorotě [8. února]. 

V té při mezi knězem Michalem, opatem kláštera Osecského, s jedné, a mezi 
Buškem, Purkhartem, Petrem a Janem bratřími z Sulevic s strany druhé. Kdež týž 
kněz Michal opat vinil již menované pohnané svým a kláštera svého jménem, že jej 
a konvent jeho obtěžují robotami, lovy etc, tak jakož puohon plněji to v sobě za- 
vierá. A na to mnohá svá privilegia a předkuov krále JMti obdarování ukázali sů. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se ta věc 
majestátuov královských dotýče, z té příčiny ten puohon JMt zdvihli jsú. Stalo se 
v úterý po svatém Brykcí. 

R. m 1. 194. a. 

1258. 
Mezi Wolfem z GutSteina a jeho bratrem KriStofem o očištění statku. 1503, 14. listopadu. 

Pan Wolf z Gutšteina pohnal pana Kryštofa z Gutšteina, bratra svého. Vinil 
ho z toho, že mu statek jeho zavadil, aby mu jej očistil. Vložen puohon léta MDIP 
v pátek den Svátosti [8. dubna]. 

V té při mezi panem Wolfem z Gutšteina s jedné, a panem B[ryštofem odtudž, 
bratrem jeho, s strany druhé. Kdež on pan Wolf vinil jej pana Kryštofa, že mu 
statek jeho zavadil, aby mu jej očistil etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on pan Wolf 
puovod toho v svém puohonu nepoložil a zejména nevyslovil, který mu statek on 
pan Kryštof zavadil, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v úterý po 
svatém Brykcí. 

R. m. 1. 283. b. 

1259. 
Mezi Kuncem Ofem z Wrzentalu a Matějem Mlýnkem pro odepření svědectví. 1503, 15. listopadu. 

Kuncz Off z Wrzentalu pohnal Matěje Mlajnka, měštěnína Starého města Praž- 
ského. Viniti ho chce z toho, že pro jeho u desk nesvědčení před úředníky Praž- 
skými přišel etc. 



Nálezy z rohu 1603 o sv. Martině. 33 

V té při mezi Kancem Offem z Wrzentalu puovodem s jedné, a Matějem 
Mlaynkem, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. Kdež 
týž Knnc vinil jej Mlajnka z toho, že pro jeho u desk nesvědčení před úředníky Pražskými 
přišel o summn okolo XVn kop grošuov míšeňských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž jest on Kunc v svém puohonu nepoložil 
zejména summy menovité, než toliko okolo XVII kop grošuov míšeňských, z té pří- 
činy JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se léta MDIII® v středu po svatém Brykcí. 

R, m. 1. 58. b. 

12G0. 
Mezi Janem z Dubce a radou Starého města Pražského o zdržení smlouvy. 1503, 15. listopadu. 

Jan z Dubce na Próhoniciech pohnal purgmistra a raddy i vší obce Starého 
města Pražského. Vinil je z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné a jich s obú 
stran a dobrých lidí pečetmi tvrzené v tom, že mu vodu půštějí skrze nový rybník 
o dvú hrázech na dolejší jezera jinač, než táž smlouva ukazuje mezi nimi. Vložen 
puohon léta MDF v sobotu po svatém Jiří [24. dubna]. 

V té při mezi Janem z Dubce s jedné, a mezi purgmistrem a raddů i vší 
obcí Starého města Pražského s strany druhé. Jakož týž Jan puovod vinil je Staro- 
městské pohnané z nezdrženie smlouvy mezi nimi s obú stran učiněné, že mu vodu 
pouštějí skrze nový rybník o dvú hrázech na dolejší jezera jinač, než táž smlouva 
ukazuje etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal touž smlouvu 
a svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že ta smlouva ukazuje, že sobě 
mají vodu pouštěti sobotní a nedělní na nový rybník a odtud do jezera, a sobotní 
a nedělní vodu že mají k své potřebě mieti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 

v 

na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, puohon, žalobu, odpor, smlouvu a svědomí i purkrabovu hradu Pražského 
zprávu vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž smlouva to zřetedlně ukazuje, že 
pánuom Pražanuom voda sobotní a nedělní vokazuje, že ji mají k své potřebě mieti, 
z té příčiny je Pražany při tom zuostavují, což se té vody sobotní a nedělní dotýče, 
jakž smlouva ukazuje; a dále aby se strany k sobě zachovaly podle znění též 
smlouvy, jakž sama v sobě zní, ve všech struhách. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

R. in. 1. 143. a. Sry. nálezy c. 1044 a 1104 v Archivu Českém XI. str. 541 a XII. na str. 488. 

1261. 

Mezi Janem z Dubce a poručníky sirotků Jana Muttrplosa z Tedražíc o vydání desátku 

ročního. 1503, 15. listopadu. 

Jan z Dubce na Próhoniciech pohnal Václava Hyndráka z Habrová, miesto- 
písaře královstvie Českého, a Petra Markolta z Tedražic. Vinil je jakožto mocné 

ArchW Český Xni 5 



34 D. XIII. Begistra sondu komorního. 

otcovské poručníky sirotkuov a statku někdy Jana Muttrplosa z Tedražic z nevydá- 
vání desátku ročnieho z tvrze a dvoru sirotčieho Dobřejovic, menovitě XII strychuov 
obilé, tři strychy žita, tři pšenice, tři ječmene a tH vovsa, k kostelu a faráři do 
Šeslic, kteréhožto kostela tyž Jan z Dubce pán podací jest, ješto k témuž kostelu 
od starodávna týž desátek odtudž placen. Vložen puohon léta MDII^ v pátek den 
Svátosti [8. dubna]. 

y té při mezi Janem z Dubce s jedné, a mezi Václavem Hyndrákem z Ha- 
brová, miestopísařem královstvie Českého, a Petrem Markoltem z Tedražic, mocnými 
otcovskými poručníky sirotkuov a statku někdy Jana Mutrplosa z Tedražic s strany 
druhé. Kdež on Jan puovod vinil je pohnané z nevydávání desátku ročnieho s tvrze 
a dvora sirotčieho Dobřejovic, menovitě XII strychuov vobilé etc., tak jakož puohon 
plněji v sobě zavierá. A na to ukázal vajpisy z desk a svědomí. Proti tomu oni po- 
hnaní odpírajíce pravili, že nebožtík Jan Muttrplos z Tedražic koupil jest to všecko 
zboží Dobřejovské dědicsky beze vší výmienky od Bavora z Žiechova, a na to uká- 
zali vajpis z desk téhož Bavora. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- 
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, vyslyševše žalobu, vajpisy z desk i svědomí, nalezli: Poněvadž jest to on 
Jan puovod dostatečně provedl, že jest desátek z Dobřejovic dáván k témuž záduší 
do Šeslic, z té příčiny JMt páni dávají jemu puovodovi, pokudž puohon ukazuje, za 
právo. A chce-li týž Jan puovod dále je pohnané z čeho viniti, právo mu se neza- 
vírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 143. b. 

1262. 

Mezi Janem ze Dyoi*ův a poručníky sirotků Bohuslava Litovského ze S vinař o náhradu 

za svěřené koně. 1503, 15. listopadu. 

Jan ze Dvoruov pohnal Elšky z Běšín na Lithoviciech, Jeronýma z Skuhrova, 
miestokomomíka královstvie Českého, a Bohuslava z Oujezdce, mocných otcovských 
poručníkuov sirotkuov a statku někdy Bohuslava Litovského z Svinař. Vinil je z toho, 
jakož jest byl témuž Bohuslavovi koně z Polsky poslal a jemu jich svěřil, že jest 
týž Bohuslav jeden z těch koní prodal a nic mu zan nedal, a druhý kuoň on Bo- 
huslav dal, komu se mu zdálo, a za ten kuoň mu také nic nedal, ješto on Jan ty 
koně LXX kop grošuov pokládá. Vložen puohon léta MDII® v pátek den Svátosti 
[8. dubna]. 

V té pH mezi Janem ze Dvoruov puovodem s jedné, a mezi Jeronýmem 
z Skuhrova, miestokomomíkem královstvie českého, a Bohuslavem z Újezdce, poručníky 
sirotkuov a statku někdy Bohuslava z Svinař, s strany druhé. Kdež týž Jan puovod 
vinil je pohnané z toho, že jest svěřil dvú koní témuž Bohuslavovi Litovskému, za 



Nálezy z rohu 1603 o sv. Martině. 35 

kteréž mu nic nedal, kteréžto koné on Jan LXXti kop grošnov pokládá etc, tak 
jakož pnohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni poručm^ci 
pohnaní pravili odpírajíce, že o tom dluhu nic nevědí, a také že by on Jan puovod 
ty koně jemu Bohuslavovi nebožtíkovi dal, kteréž mu byl poslal. A na to ukázali 
list, kterýž on Jan jemu Litovskému poslal s těmi koňmi; ale on Jan tomu listu 
odepřel. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, nejvyšší hofmistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, 
odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on puovod to provodí, že sú dva jeho koně 
k němu k Litovskému přivedeni, protož aby strany před úředníky Pražskými men- 
šími stály na zajtří svatého Fabiána najprv příštieho, a což tu on Jan před týmiž 
úředníky na jich schválení provede, zač sů ti koni stáli v tu chvíli, když sú k němu 
k Lithovskému přivedeni, to aby oni pohnaní jemu Janovi z statku sirotčieho dali 
od toho pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v středu po svatém Brikcí. 

R. m. ]. 144. a. 

1263. 

Mezi Staroměstským měšťanem Matoušem od zlatého Iva a Dorotou Eošinkou z Eošíně o dluh 

za kamehy neboli látky hedvábné. 1503, 15. listopadu. 

Mathúš od zlatého lva, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Dorothu 
Eošinku z Košíně. Vinil ji z XXI kop grošuov míšeňských, kteréž mu zuostala za 
kamehy. Vložen puohon léta MDIP v pátek den Svátosti [8. dubna]. 

V té při mezi Mathoušem od zlatého lva, měštěnínem Starého města Praž- 
ského, s jedné, a Dorothú z Košíně s strany druhé. Kdež týž Mathouš vinil ji Do- 
rotu z XXI kop grošuov míšeňských, jemu za kamehy zuostalých etc, tak jakož 
puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Dorota pohnaná odpí- 
rajíc pravila, že po svém muži statku žádného nedrží, než toliko po svém bratru. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor 
i svědomí nalezli: Poněvadž jest ona Dorotha v tom listu, kterýž ukázán jest, 
s mužem svým nerozdielně slibovala, že jemu Mathúšovi osm kop grošuov českých 
zuostávají, a nad to že potom sama jest koupila od téhož Mathouše kamehy za pět 
kop grošuov a za XXI grošuov míšeňských, a na to mu nezavdala než toliko XX kop [sic] 
míšeňských. I poněvadž to on Mathouš dostatečně provedl; z té příčiny dávají JMt 
jemu Mathoušovi za právo, tak aby ona Dorotha jemu těch XXI kop grošuov mí- 
šeňských dala od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. V středu 
po svatém Brikcí stalo se. 

R. in. L 194. b. 

6* 



36 D. XIII. Registra s(mdu komorního. 

1264. 

Mezi Petrem Kučerou z Dřínová a bratřími ze Šternberka o uvázání se ve statek proti smlouvě. 

1503, 15. listopadu 

Petr Kučera z Dřeňová pohnal pana Ladslava, pana Jana, pana Albrechta 
bratří z Šternberka. Vinil je z toho, že nebožtík pan Zdeněk uvázal se v statek, 
v dvuor Zalešany, po paní Elšce, manželce své, proti smlouvě etc. 

V té při mezi Petrem Kučerů z Dřeňová s jedné, a panem Ladslavem, panem 
Janem a panem Albrechtem bratřími z Šternberka s strany druhé. Jakož týž Petr 
pohnal nadepsaných pánuov, vinně je z toho, že nebožtík pan Zdeněk uvázal se 
v statek, v dvuor Zalešany, po paní Elšce, manželce své, proti smlouvě, kterouž 
jest měl týž Petr s poručníky statku někdy Bernartha Opple z Fictum, ješto skrze 
téhož pana Zdenka v týž dvuor Zalešany uvázánie a jeho Kučery odtavad dřéve 
času vytištěnie týž Kučera vzal jest újmy na statku svém za CCC kop grošuov 
českých etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina 
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, tento puohon zdvihli sů z této příčiny: že on Petr Kučera ne- 
maje na dědinách svobodných, rukojmí k soudu nepostavil. Stalo se v středu po 
svatém Brikcí. 

R. IIL 1. 236. b. Srov. nález č. 1152 y ArchiTU Českém XII. na str. 521. 

1265. 

Mezi Václavem Královským z Želetavy a Václavem Vencelíkem z Vrchovišf o rčení. 

1503, 15. listopadu. 

Václav Královský z Želetavy pohnal Václava z Vrchovišť na Žirovnici. Vinil 
ho ze rčenie, že jest mu řekl k těm tisíci zlatým uherským dopomoci, kterýchžto 
tisíc zlatých on Václav z Vrchovišf Mikulášovi Tulešacskému puojčil, ale tomu rčenie 
nedbá učiniti dosti. Vložen puohon léta MDIF v pondělí po svatém Urbanu [30. května]. 

Létha MDin^ v středu po svatém Brykcí Václav Královský puovod, nemaje 
na dědin&ch svobodných, postavil jest rukojmie Žibřida a Mikuláše bratří Žďárské ze 
Žďáru přede pány v soudu komorním etc, tak jakož zřiezenie zemské ukazuje. 

V té při mezi Václavem Královským z Želetavy puovodem s jedné, a Vá- 
clavem Vencelíkem z Vrchovišť s strany druhé. Kdež týž Václav Královský vinil 
jeho Vencelíka ze rčenie, že jest mu řekl k těm tisíci zlatým uherským dopomoci, 
kterýchžto tisíc zlatých on Václav Vencelík Mikulášovi Tulešicskému pójčil etc, tak 
jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Vencelík pohnaný 
pravil, aby to on Václav Královský provedl, kdež jest těch peněz jemu Tulešicskému 
pójčil. A k tomu dále ukazoval list a vajpisy z desk jeho Královského Václava vode- 
rčenie i také svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, 



Nálezy z rohu 1503 o sv. Martině. 37 

naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: 
Poněvadž on Václav puovod pohnal z tisiece zlatých uherských, pravě je býti jemu 
Tulešicskému od něho od Václava Vencelíka pójčené, a jinač jest vedl svědomí, nežli 
jest v puohonu položil o tom pójčení: i z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. 
Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 283. b. 

1266. 

Smlouva mezi Týmem z Pešky a Mikulášem Chotkem z Hočkova o nářek cti. 1503, 15. listopadu. 

Mezi Týmem z Pošky a Mikulášem Chotkem z Hočkova. 
Stala se smlouva urozeným pánem, panem Henrychem z Gutšteina a na Tachově 
a Jiříkem z Záduba a v Čebivi mezi urozenými panoši Thémem z Pošky a Mi- 
kulášem Chotkem z Hočkova. Tu kdež týž Mikuláš byl jest dotekl jeho Týma 
i otce jeho a na cti nařekl, my svrchu psaní mocní smlouvce vypověděli sme mezi 
nimi takto, že týž Mikuláš jemu Thymovi a otci jeho ten nárok napravil těmito 
slovy: „Pane Thym, jakož sem tě nařekl a otce tvého, i mám tě za dobrého a uro- 
zeného člověka, jako tě král JMt a páni i jiní dobří lidé mají. Neviem na tě nic 
zlého ani na otce tvého. Prosím tebe, odpusť mi.'- A pan Thym mu odpustil. Na 
toto v registra památná vepsání rektorové byli sů: Pan Jetřich z Gutšteina a na 
Chyšech a urozený vladyka pan Albrecht Rendl z Aušavy, krále JMti prokurátor, 
od pánuov vyslaní k tomuto. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

R. m. I. 829. b. Za nápisem : Regiatra památná, K roku svatého Martina Utká MDIW, 

1267. 

Mezi Annou Nelžejovskou a Anežkou z Mikovic o postavení pacholka pro nářek cti. 

1503, 16. listopadu. 

Anna Nelžejovská z Nelžejovic pohnala Anežky z Mikovic, aby Pavlem pa- 
cholkem svým ujistieci se, jej postavila etc, jakož puohon napřed. 

Tu létha MD třetieho ve čtvrtek po svatém Brykcí v té při mezi Annu z Nel- 
žejovic s jedné, a Anežku z Mikovic s strany druhé. Kdežto ona Anna pohnala ji 
Anežku, aby Pavlem, pacholkem a čeledínem svým náchlebním, dobře se ujistieci, jej 
postavila před pány JMti, že jej viniti chce z nářku cti etc, tak jakož puohon 
a nález panský na to prve učiněný plněji to v sobě zavierají. JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom nalezli: Poněvadž jest se jim ona 
Anežka pohnaná tiem Pavlem neujistila dostatečně a jeho nepostavila, že jest jí Anně 
puoYodovi táž Anežka těmi všemi škodami, kteréž jest na ten soud naložila, povinna, 
a ona Anna že jest prvním nálezem dosti na své cti opatřena, a vedle práva aby 



38 D. Xin. Registra soudu komorního. 

ještě na téhož Pavla zatykači list vzala pro poknty a opravy, a právem aby jeho 
sobě připravila. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 7. b. SroT. náleey & 1122 a 1188 ? Archira Českém XII. na str. 502 a 546, a i. 1219 zde na 8tr. 7. 

1268. 

Mezi Janem ze Záp a Kateřinou z Eofiíně o rukojemstvf. 1503, 16. listopadu. 

Jan z Záp pohnal Katheřinu z Kosine. Vinil ji jakožto držitele statku Sen- 
dražic, kterýžto statek byl jest koupil nebožtík Jiřík z Převor a jej držal a on Jan 
byl jest rukojmí za téhož Jiříka za Lte kop grošuov českých na ten statek ; i z těch 
padesáti kop grošuov českých ji Kateřinu vinil. Vložen puohon léta MDII® v pátek 
[sic] den svatého Michala [29. září]. 

V té při mezi Janem z Záp puovodem s jedné, a Katheřinu z Košíně s strany 
druhé. Kdež ji on Jan vinil jakožto držitele statku Sendražic z padesáti kop gro- 
šuov českých etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i odpory, takto o tom 
nalezli : Poněvadž ona Katheřina pohnaná držitel ani nápadnice toho statku Sendražic 
po Jiříkovi nenie, z té příčiny ona jemu Janovi puovodovi tu nic povinovata nenie. 
Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R. m. ]. 144. b. 

1269. 
Mezi Janem Vácovským a Nevlasem z Kněžic o pych. 1503, 16. listopadu. 

Jan Vácovský pohnal Nevlasa z Kněžic. Vinil jej z pychu jemu učiněného 
přes slib svuoj etc. 

V té při mezi Janem Vácovským puovodem s jedné, a Nevlasem z Kněžic 
pohnaným s strany druhé. Kdež on Jan vinil téhož Nevlasa z pychu jemu učiněného 
přes slib svuoj etc, tak jakož puohon ukazuje. I poněvadž jest toho on Jan puovod 
zjevně nepoložil, v čem mu jest ten pych učinil, z té příčiny JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek po 
svatém Brykcí. 

R. m. 1. 144. b. 

1270. 

Mezi Mikulášem z Čejetic a Alšem Zručským z Chřenovic o postavení poddaného pro 

vydání svěřeného listu. 1503, 16. listopadu. 

Mikuláš, Pánkuov syn, z Čejetic, pohnal Alše Zručského z Chřenovic, aby 
Václava, Pánkova syna, poddaného svého ze Zruče, postavil před najvyšším panem 



Nálezy z rohu 1503 o sv. Martině. 39 

hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z nevydání listu 
hlavního na XXX kop grošuov českých svědčícieho, v němž Mazancové rukojmie sú, 
kteréhožto listu nadepsaný Mikuláš témuž Václavovi k věrné ruce svěřil. Vložen 
puohon léta MDIť v pátek den Svátosti [8. dubna]. 

V té při mezi Mikulášem Pánkovým synem z Čejetic s jedné, a Václavem, 
Pánkovým synem odtudž z Čejetic, s strany druhé. Kdež jej Václava on Mikuláš vinil 
z nevydání listu hlavnieho, na XXX kop grošuov českých svědčícího etc, tak jakož puo- 
hon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Při tom pravě, že jest list již pro- 
mlčaný, a že sů někteří rukojmie zemřeli, krom jediný, a ten že jest v Moravě a že 
nic nemá. Proti tomu Aleš Zručský od člověka svého odpíraje pravil, že jest on 
vedle nálezu páně purkrabova ten list vydal a že jím Alšem promlčenie nepřišlo. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, ža- 
lobu, odpory, purkrabuov nález i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž on Václav 
pohnaný list u sebe zadržal, že jím Mikuláš puovod nic upomínati nemohl, protože 
sů rukojmie zemřeli ; z té příčiny aby on Václav pohnaný jemu Mikulášovi puovodovi, 
bratru svému, XVte kop grošuov českých dielu jeho dal od dnešnieho dne ve dvú 
nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Mikuláš jeho Václava dále z zadržalých úrokuov 
viniti, co se na jeho diel mělo dostati, právo mu se nezavierá. Než on Mikuláš 
puovod jemu Václavovi aby dal ten list a naň dobru vuoli, kterýžto na XXXti kop 
grošuov českých jim svědčí, jakož on puohon jest, a on Václav muože-li jím sobě 
co vyupomínati, to aby jeho bylo. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 195. a. 

1271. 

Mezi bratirími z Pohnání a Jindřichem ze Švamberka o postavení služebníka pro zranění mly- 
náře. 1503, 16. listopadu. 

Petr a Jan, bratří vlastní a nedielní z Pohnání, pohnali pana Henrycha 
z Švamberka a na Zviekově, aby postavil před najvyšším panem hofinistrem krá- 
lovstvie českého a raddami krále JMti služebníka svého jménem Vaňka z Milenovic. 
Vinili ho z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že jim člověka jich 
zbil a zranil Bartoše mlynáře nad Milenovici. Vložen puohon léta MDII^ v pátek den 
Svátosti [8. dubna]. 

V té při mezi Petrem a Janem, bratřími z Poznaní [sic], s jedné, a VaĎkem z Mi- 
lenovic, pohnaným s strany druhé. Kdež již menovaní bratří vinili téhož Vaňka 
z pychu a pro ten pych z X kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji 
svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofiaiistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypo- 



40 D. XIIL Registra soudu komorního. 

věděli: Ačkolivěk ta pokuta na všecky vuobec podle svolenie zemského vztahige se, 
což se pychu dotyce; ale poněvadž jest on Vaněk pohnaný ukázal vajpis z desk 
dvorských, že jest manem, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Než chtie-li ho 
oni puovodové tiem právem hleděti manským, poněvadž jest man, u soudu dvorského, 
právo se jim nezavierá. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 237. a. 

1272. 

Mezi Václavem Králickým z Krsovic a Adamem z Vitiněvsi o rčení. 1503, 16. listopadu. 

Václav Králicský z Krsovic pohnal Adama Kamenicského z Vitiněvsi. Vinil 
ho ze rčenie, že mu řekl pět seth kop grošuov míšeňských zjednati, a na to aby se 
ubezpečil, a potom tomu rčenie neučinil dosti. Vložen puohon léta MDIP ve čtvrtek 
den svatého Michala [29. září], 

V té při mezi Václavem Králicským z Krsovic s jedné, a Adamem z Viti- 
něvsi s strany druhé. Kdež týž Králicský vinil jeho Adama ze rčenie, že mu řekl 
pět seth kop grošuov míšeňských zjednati etc, tak jakož puohon plněji v sobě za- 
vírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Adam pohnaný odpíraje pravil, že jest 
mu řekl těch peněz pójčiti, když by mu to na Králicích ujistil, však tak, aby na 
nich žádných jiných závad a zápisuov nebylo. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor i svědomí, 
takto o tom nalezli: Poněvadž jemu Václavovi puovodovi on Adam řekl těch pět 
seth kop grošuov míšeňských zjednati, aby mu pójčeny byly na Králice, i z té pří- 
činy aby mu je on Adam zjednal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád 
zběhlých ; a zase on Václav Králicský aby to ujistil jemu Adamovi na Králicích aneb 
tomu, od kohož by mu Adam zednal, a to beze všech závad aby mu Králic postoupil, 
ktož mu jich koli puojčí, tak jakž námluva mezi nimi ukazuje. Stalo se ve čtvrtek 
po svatém Brykcí. 

R. m. ]. 284. a. 

1273. 

Smlouva mezi Kathefínou z Jistebna a bratranem jejím Zvěstem o dědictví. 1503, 16. listopadu. 

Mezi Katheřinú z Eystebna a Zvěstem bratranem jejím. 
Stala se smlouva mezi Katheřinú z Eystebna s jedné, a Zvěstem, bratranem jejím 
odtudž, s strany druhé, a to taková: že ona Kateřina nemá jemu Zvěstoyi na 
jeho grunth a dědictví sáhati budúcně ani na jeho budúcí. A on jest jí uničil za to 
XV kop grošuov míšeňských dáti, a ve dvú nedělí pět kop míšeňských a na svatého 
Jiří najprv příštieho X kop míšeňských. A toho jest byl smlouvce pan Jetřich z Gut- 



Nálesy z rohu 1503 o sv. Martině. 41 

šteina a na Chyáech a Závis Sulek z Hrádku, hejtman hradu Pražského. Stalo se ve 
čtvrtek po svatém Brykcí. 

R. in. L 330. a. la nápisem : Begistra pam^Uná. K roku $wUiho Martina liíha MBIII\ 

1274. 

Smlouva mezi Kryštofem a Jetřichem bratřlmi z Gutšteina o lesy a řeku. 

1503, 16. listopadu. 

Jakož sů mocně přestali na nás, na panu Ladslavovi z Štembergka na Be- 
chyni a na Markartovi z Hrádku, pan Kryštof z Gutšteina s jedné, a pan Jetřich 
odtudž z Gutšteina s strany druhé. Item zejména o tyto lesy a o řeku: Stavadlo, 
Meziříče, Kolejka, Malá Stříbmice, Veliká Stříbmice, Paseka, Pohořelý, okolo Veliké 
vsi Balkové až po Číhanovské meze i s horami tak, pokud v svých mezech a hra- 
nicích leží, a také řeka ta, kteráž teče od Čihanovských mezí až k Balkovského 
řece, takto mezi nimi o ty lesy a řeku my svrchu psaní ubrmané mocně vypovie- 
dáme: Poněvadž pan Jetřich to dostatečně provodí, že jsou v uvázání těch lesuov 
k Chýším byli za několika práv i za těchto také on sám v uvázání jest, a žádný ho 
nenařiekal právem : i z té příčiny aby pan Jetřich při těch lesích v uvázání i v držení 
zuostal. A pan Kryštof ani jeho budúcí aby jemu v těch lesích nepřekážel. Než po- 
něvadž jest Rabštýn k královstvie, jestliže by král JMt aneb budúcí králové čeští 
byli v držení toho zámku Rabšteina a ráčili-li by právo k těm lesuom svrchu do- 
tčeným jmieti, že se králi JMti, nynějšiemu i budúcím králuom Českým, právo ne- 
zavírá. A ta svědomí páně Kryštofova že jsú všecka na Karlšteině, kdež se jest soudil 
o lesy pravě, že by k Rabšteinu byly králi JMti k potřebě. Tato smlouva vložena 
a vepsána v registra komorní s povolením pana Viléma z Pemšteina etc. i všech 
pánnov [a] vladyk, kteříž v soudu komorním sedají, poněvadž se ta vajpověď JMti raddú 
stala. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R UL 1. 330. b. za nápisem : Begutra památná, K roku svatého Martina létha MDIIP, 

1275. 

Mezi Krištofem Hofmanem z Minichhofu a Šebestianem Šlikem z Holejče o bránění popravy. 

1503, 17. listopadu. 

Kryštof Hofinan z Minychhofu pohnal pana Šebestiána Šlika z Holayče. Vinil 
ho z toho, že mu brání popravy v Chodau etc. 

V té při mezi Kryštofem Hofmanem z Minychhofu puovodem s jedné, a panem 
Sebestyanem Šlikem z Holayče pohnaným s strany druhé. Jako jest jej pana Šlika 
vinil, že mu brání popravy v Chodau, statku jeho, a dopustiti mu jí nechtěl, ješto 
jest to proti téhož Kryštofa právu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 

AxcUt Čedcý Xm. 6 



L'- 



42 D. XIII, Registra soudu komorního. 

raddami nalezli : Poněvadž to zboží, na kterémž táž poprava býti měla, jest manstvie, 
z příčiny té puohon tento zdvihli sú, a strany aby se tiem, k kterémuž příslašejí, 
hleděly právem. Stalo se léta MDIIF v pátek po svatém Brjkcí. 

R. m. 1. 69. a. 

1276. 

Mezi farářem v Starém Kníně Jiříkem a Janem Dobešem z Yesec o pych. 1503, 17. listopadu. 

Kněz Jiřík, farář v Starém Kníně, pohnal Jana Dobeše z Yesec a v Starém 
Kníně. Vinil jej z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu stodola 
jeho k jeho faře příslušející zamekl, klíče od ní vzal a těch mu ani navrátiti ani 
stodoly té otevřieti chce, tak že on kněz Jiřík toho obilé, kteréž v ní má, užívati 
nemuože. Vložen puohon léta MDIF v pondělí [sic] den svatého Filippa a Jakuba 
[1. května 1502]. 

V té při mezi knězem Jiříkem, farářem v Starém Kníně, s jedné, a Janem 
Dobešem z Vesec s strany druhé. Kdež týž kněz jeho Dobeše vinil z pychu a pro 
ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu stodolu zamekl etc, tak jakož puohon 
plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Dobeš odpíraje pravil, že jest 
toho neučinil a stodoly té nezamekl ani při tom byl, kdy mu ji zamkli, než že jest 
paní Markéta z Říčan kázala tu stodolu zamknuti ; a na to též paní Markéthy ukázal 
svědomí, kterážto sama na se seznává, že jest kázala zamknuti, a k tomu i jiné svě- 
domí ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- 
mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslySevše ža- 
lobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on Jan pohnaný to dostatečně provedl, 
že jest toho neučinil a té stodoly zamknuti nedal, z té příčiny JMt dávají jemu po- 
hnanému za právo. A poněvadž se ona Markéta k tomu zná, že jest tu stodolu 
zamknuti kázala, chce-li on kněz Jiřík o to právem k komu hleděti, právo mu se 
nezavierá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 96. b. 

1277. 

Mezi Jindřichem Kroem z Ruckerswaldu a Mikulášem z Rachmberka o postavení syna pro 

vraždu služebníka jeho. 1503, 17. listopadu. 

Heinrych Kro z Ruckerswaldu pohnal Nykle z Rachmberka a v Jansdorfé, 
aby syna svého Wolfganga z Rachmberka postavil před najvyšším panem hofinistrem 
královstvie českého a raddami krále JMti. Vinil ho z mordu, že jest mu služebníka 
jeho Haniše Zumra zamordoval pro list zatykači. Vložen puolion létha MDII® v pátek 
den Jedenácti tisíc panen [21, října]. 

V té při mezi Heyntychem Kro s jedné, a Niklem Rachmberkem s strany 



Náleey z rohu 1503 o sv. Martině. 43" 

druhé. Kdež týž Heynrych pohnal jej Nikle, aby postavil před najvyšším panem hof- 
mistrem královstvie Českého a raddami krále JMti syna svého Wolfganga, kdež jej 
viniti z morda chce etc., tak jakož pnohon šíře ukazuje. A na to ukázal svědomí. 
Proti tomu on Nikl Rachmberk odpíraje pověděl, že list puohonní Wolfganga syna 
jeho u něho nezastihl, a kdyby byl zastihl, že by se chtěl byl podle puohonu za- 
chovati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž to 
on Nykl pohnaný dostatečně provedl svým svědomím, že jest puohon syna jeho 
u něho nezastihl, z té příčiny on Nykl jemu Heynrychovi tu nic povinovat nenie: 
než chce-li on Henrych k Wolfgangovi, k synu Niklovu, Rachmberkovi o to hleděti 
a jej z toho viniti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 116. a. SroT. náles é. 1167 ? ArchÍTa Českém Xn. na str. 531. 

1278. 

Mezi Jindřichem Kroem z Buckerswaldu a Mikulášem z Bachmberka o postavení lidí pro 

pomoc při vraždě. 1503, 17. listopadu. 

Heynrych Kro z Buckerswaldu pohnal téhož Nykle z Rachmberka a v Jansdoríě, 
aby Henzle Hegera a Maršíka postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie 
českého a raddami krále JMti. Vinil je z toho, že sú služebníka jeho Hanuše Zumra 
pomohli zamordovati. Vložen puohon léta MDH^ v pátek den Jedenácti tisíc panen 
[21. říjnal. 

V té při mezi Heinrychem Kro s jedné, a Nyklem Rachmberkem s strany 
druhé. Kdež týž Heynrych pohnal jeho Nykle, aby postavil před najvyšším panem 
hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti Henzle Hegera a Maršíka, že 
je chce viniti z mordu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Nykl 
pohnaný odpíraje pověděl, že jich těch osob puohon u něho nezastihl. A na to vedl 
svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž on 
to Nykl pohnaný dostatečně provedl svým svědomím, že jest puohon Henzle Hegera 
a Maršíka u něho nezastihl, z té příčiny on Nykl jemu Heinrychovi puovodu tu nic 
povinovat nenie. Než chce-li on Henrych k Henzlovi Hegerovi a k Maršíkovi o to 
hleděti a je z toho viniti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 116. b. SroT. předcházející nálec ě. 1277. 

1279. 

Mezi Janem z Pohnání a bratrem jeho Petrem o rozdělení statku otcovského. 1503, 17. listopadu. 

Jan z Pohnání pohnal Petra odtudž z Pohnání, bratra svého. Vinil ho, že 
jakožto starší bratr statek jich otcovský rozděliti prodlévá a obmeškává, kterýžto 

6* 



t 



44 D. XIIL Registra soudu komorního. 

statek na ně na oba po otci jich nedielném píieslaší. Vložen puohon léta MDII^ ve 
čtvrtek den svatého Michala [29. záff|. 

V té pH mezi Janem z Pohnání s jedné, a Petrem odtudž, bratrem jeho, 
s strany druhé. Kdež on Jan vinil jej Petra, že jakožto starší bratr statek jich otcovský 
rozděliti prodlévá etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Při tom pravě, že jest 
těm smlúvám, kteréž mezi nimi učiněny byly, dosti učinil. A na to ukázal svědomí. 
Proti tomu on Petr pohnaný odpíraje pravil, že jest té smlouvě dosti učinil, a ještě 
na tom jest, že všemu tomu, pokudž mezi nimi narovnáno a smluveno bylo, chce 
ve všem učiniti dosti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj- 
vyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vy- 
slyševše žalobu a s obú stranu pře líčenie, smlouvu, pruovody i odpory, takto o tom 
nalezli: aby on Petr jemu Janovi podle smluv mezi nimi učiněných diel dal, a to 
konečně od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, spravedlivý podle práva. 
A týž Petr aby jemu Janovi od datum též smlouvy počet učinil ze všeho statku 
před úředníky Pražskými menšími na zajtří svatého Fabiána najprv příštieho na 
schválení týchž úředníkuov. A což tu týmiž úředníky nalezeno bude, což by na jeho 
polovici přijíti mělo, to aby jemu také on Petr dal od toho počtu ve dvú nedělí 
pořád zběhlých z těch užitkuov toho statku; a nechtěl-li by on Jan na tom počtu 
přestati, což by viece provedl, že by užíval on Petr statku toho, před týmiž úře- 
dníky, má jemu to též dáno býti ve dvú nedělí pořád zběhlých, tak jakož se nahoře 
píše. A nadepsaný Jan má jemu Petrovi své dluhy dáti sepsané; a jestliže by on 
Petr nechtěl jemu toho duověřiti o těch dluziech, aby on Jan také ty dluhy dosta- 
tečně provedl před svrchupsanými úředníky na čas svrchu dotčený na schválenie 
týchž úředníkuov. A také což se zástavy aneb prodaje téhož statku dotýče, při tom 
aby se nadepsaní bratří k sobě zachovali podle smluv svrchu dotčených a mezi nimi 
dobrovolně učiněných. Stalo se v pátek po svatém Brikcí. 

R. m. 1. 146. a. 

1280. 

Mezi Janem ŽíchoTcem z Daban a Adamem z Dube o dostíučinění slibu. 1503, 17. listopadu. 

Jan Žiechovec z Duban pohnal pana Adama z Dube. Vinil ho z dosti ne- 
učinění slibu, kdež jest mu slíbil za Václava Březenského, obyvatele Nového města 
Pražského, ruku dáním za LXXTT kopě grošuov míšeňských, že tajž Václav na čas 
určený touž summu jemu Žiechovcovi položiti měl; tomu se nestalo dosti. Vložen 
puohon léta MDJF ve čtvrtek před svatým Michalem [22. září]. 

V té při mezi Janem Žiechovcem z Duban s jedné, a panem Adamem z Dube 
s strany druhé. Kdež týž Žiechovec vinil jej Adama z dosti neučínění slibu, kdež 
jest mu slíbil za Václava Březenského etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to 



Nálezy roku 1503 o sv. Martini. 45 

ukázal SYědomí jednoho spolorukojmí, kněze Filipa. Proti tomu on Adam odpíraje 
pravil, že toliko jedním svědkem to on Jan provodí, žádaje podle práva zuostaven 
býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemáteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž 
jest to on Jan puovod provedl, že jest jemu nadepsaný Adam pohnaný slíbil za 
summu v puohonu položenu, a to jedním spolurukojmím, a k tomu se sám seznal, 
že jest rukojmí, z té příčiny aby jemu Janovi Žiechovcovi on Adam, což na jeho 
diel přísluší, dal, to jest XXXVI kop grošuov míšeňských, a to konečně od dnešnieho 
dne ve dvů nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

B. m. L 146. b. 

1281. 

Mezi Jakubem Hupaufem z Milčan a Janem z Lobkovic o postavení služebníka Hyrše pro 

dostíneučinění ortele. 1503, 17. listopadu. 

Jakub Hupauf z Milčan pohnal pana Jana z Lobkovic a na Hasišteině, hejt- 
mana kraje Žateckého, aby služebníka a poddaného svého Jiříka Hyrse z Kadaně 
postavil před nejvyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. 
Vinil ho z dosti neučiněnie ortele, purgmistrem a raddou Starého města Pražského 
mezi nimi učiněného, jmenovitě v tom, kdež v tom orteli takto stojí: aby on Hirš 
registra položil a všecky dluhy až do sedmi seth a XXXti kop grošuov míšeňských 
z nich věrně a právě vypíše, Jakubovi Hupaufovi dal, a dluhy až do těch sedmi seth 
a XXXti kop jemu ukázal, a to ve čtyřech nedělech od toho ortele, a kto jest co 
a zač dlužen, aby před ním oznámil; a jestliže jest Hyrš po té smlouvě, kteráž 
mezi nimi učiněna byla, které dluhy vyupomínal, ty aby navrátil etc., tak jakož 
puohon v registřích ukazuje. Vložen létha MD** druhého ve čtvrtek den svatého Mi- 
chala [29. září]. 

V té při mezi Jakubem Hupaufem z Milčan s jedné, a Jiříkem Hyrsem z Ka- 
daně s strany druhé. Kdež týž Hupauf vinil jeho Jiříka z toho, že tomu orteli, 
kterýž se mezi nimi purgmistrem a raddú Starého města Pražského stal, dosti učiniti ' 
nechce etc., tak jakož puohon a ortel plněji a šíře v sobě znějí. A na to ukázal ' 
jest list toho ortele pod pečetí Starého města Pražského. Proti tomu on Jií:ík Hyrš 
odpíraje pravil, že by tomu všemu dosti učiniti chtěl, jediné aby to on Hupauf pro- 
vedl, z čehož jest pohnal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- 
dami, nalezli: aby strany před úředníky Pražskými menšími stály na zigtřie svatého 
Fabiána najprv pMštieho, a což tu on Hupauf před týmiž úředníky na jich schválení 
na ten ortel provede, to aby on Jiřík pohnaný jemu dal ve dvú nedělí od toho 
pruovodu pořád zběhlých. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 146. a. 



t;. 



46 D. XIIL Registra s<mdu komorního. 

1282. 

Mezi Janem z Doapoya a Jakubem z Yřesovic o plat kněžský na Válči. 1503, 17. listopada. 

Jan z Donpova a v Libediciech pohnal Jakuba z Yřesovic a na Yalči. Vinil 
ho z nezdržení smlouvy, což se dotyce platu kněžského na Yalči, jakož pak ten ar- 
tykul v té ceduli smluvní položený šíře svědčí a ukazuje. Vložen puohon léta MDII^ 
ve čtvrtek před svatů Alžbětu [17. listopadu], 

V té při mezi Janem z Doupova s jedné, a Jakubem z Yřesovic s strany 
druhé. Kdež týž Jan vinil jeho Jakuba z nezdrženie smlouvy, což se platu dotýče 
kněžského na Yalči etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal touž smlouvu. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie 
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž on Jan puovod 
pohnal z smluvní cedule a ta cedule svědčí na trh, v kteréžto ceduli dotýče se platu, 
z té příčiny JMt ten puohon zdvihlí sú. Než chtie-li sebe strany právem hleděti 
zemským, právo se jim nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 146. a. 

1283. 

Mezi obcí Velvarskou a EliSkou z Lantšteina o postavení Filipa krčmáře z Hoholic pro 

rušení výsad městských. 1503, 17. listopadu. 

Purgmistr a konšelé i všecka obec města Yelvar pohnali paní Elšku z Lant- 
šteina, aby postavila v soudu komorním Filipa krčmáře z Hoholic, člověka paní Fir- 
šicové. Vinili jej z toho, že proti v^jsadám jich starodávním suol měří jim i jich 
městu k újmě etc. 

V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Yelvar s jedné, a Fi- 
lipem krčmářem z Hoholic, člověkem paní Firšicové, s strany druhé. Kdež oni Vel- 
varští vinili jeho Filipa z toho, že proti vajsadám jich starodávním suol měří jim 
i jich městu k újmě etc, tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, ntgvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami : Poněvadž sú oni Velvarští toho neučinili a ku paní ElSce 
z Lantšteina o to prve, aby to ona zastavila, neposlali, ani jí za to žádali, z té 
příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 237. a. 

1284. 

Mezi obcí Velvarskou a Eliškou z Lantšteina o postavení Filipa krčmáře pro rušení výsad 

městských. 1503, 17. listopadu. 

Purgmistr a konšelé i všecka obec města Yelvar pohnali paní Elšku z Lant- 
šteina, aby postavila Filipa krčmáře, člověka paní Firšicové. Vinili ho jedním puo- 



Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 47 

honem, což se soli dotýče, druhým, že řez dělá, třetím, že obilé láduje, a čtvrtým, 
že kovárnu drží etc. 

V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Vel var s jedné, a Fi- 
lipem krčmářem, člověkem paní Firšicové, s strany druhé. Kdež tíž Velvarští vinili 
jeho Filipa jedním puohonem, což se soli dotýče, druhým, že řez dělá, třetím, že 
obilé láduje, a čtvrtým, že kovárnu drží etc., tak jakož všichni čtyři puohonové 
plněji v sobě zavírají. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., 
najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: 
Poněvadž sú oni Velvarští toho nepokázali, by o to ku paní Elšce z Lantšteina 
posielali, jakožto ku paní gruntu toho, aby to táž paní Elška zastavila, z té příčiny 
JMt ty puohony zdvihli sů. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

B. m. L 287. b. SroT. předcházející nález & 1283. 

1285. 

Mezi Václavem Satanéřem z Drahovic a bratrem jeho Oldřichem o pych. 1503, 17. listopadu. 

Václav Satanéř z Drahovic pohnal Voldřicha Satanéře odtudž, bratra svého. 
Vinil ho z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu brání vodu 
voziti k hradu jeho lidem z Hinckmausgrynu. Vložen puohon léta MDII® v úterý 
[sic] den svatého Filipa a Jakuba [1. května]. 

V té při mezi Václavem Satanéřem z Drahovic s jedné, a Voldřichem, bratrem 
jeho odtudž, s strany druhé. Jakož on Václav vinil jej Voldřicha z pychu a pro ten 
pych z Xti kop grošuov českých, že mu brání vodu voziti k hradu jeho lidem 
z Hynckmausgrynu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Voldřich po- 
hnaný pověděl, žádaje za opatřenie podle práva, že mu se zdá, že toho pychu naíi 
ničímž neprovozuje dostatečně. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
nalezli : Poněvadž on Václav puovod toho puohonu naň, na Voldřicha, ničímž nepro- 
vedl, z té příčiny JMt dávají jemu Voldřichovi pohnanému za právo. Stalo se v pátek 
po svatém Brykcí. 

R. m. l. 284. b. 

1286. 
Mezi Václavem Satanéřem z Drahovic a bratrem jeho Oldřichem o pych. 1503, 17. listopadu. 

V té při mezi týmž Václavem Satanéřem s jedné, a Voldřichem, bratrem 
jeho odtudž, s strany druhé. Kdež on Václav vinil jej Voldřicha z pychu a pro ten 
pych z desieti kop grošuov českých, že mu poustky dělá přes smlouvu, kterůž spolu 
mají, a kteříž se lidé zaň za Václava stěhují, tomu žádnému nechce listu vighost- 
ného dáti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu Voldřich pohnaný žádal 



48 D. XUI. Begistra soudu komorního. 

za opatřenie, aby on Václav naň ten puobon a pych podle práva provedl. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofioaiistr královstvie če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž on Václav puovod 
toho pychu naň, na Voldiicha, ničímž neprovedl dostatečně, z té příčiny dávají JMt 
jemu Voldřichovi pohnanému za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. L 284. b. SroY. předcháiejíd nález č. 1286. 

1287. 
Mezi Václavem Satanéřem a Jiříkem Bybářem z Mildendorfu o pobrání obilí. 1503, 17. listopadu. 

V té při mezi týmž Václavem Satanéřem s jedné, a Jiříkem Rybářem z Myl- 
dendoríu s strany druhé. Kdež on Václav téhož Jiříka vinil z pychu a pro ten pych 
etc., že mu pobral vobilé bez jeho vuole, je vymlátil a požíval ho, pokud mu se 
zdálo etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on 
Jiřík pravil, že toho pychu ničímž naň podle práva neprovozuje. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Václav toho pychu 
naň na Jiříka ničímž podle práva neprovodí ani toho provozuje, by to obilé jeho 
bylo, z té příčiny JMt dávají jemu Jiříkovi za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R m. 1. 285. a. 

1288. 
Mezi Václavem Satanéřem a Jiříkem Bybářem z Mildendorfu o krčmu. 1503, 17. listopadu. 

V té při mezi Václavem Satanéřem s jedné, a Jiříkem Rybářem z Mildorfii, 
pro kteréhož on Václav Voldřicha, bratra svého, pohnal, aby jej postavil před naj- 
vyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti, s strany druhé. 
Kdež on Václav vinil jej, toho Jiříka, z pychu a pro ten pych etc, že piva vaří 
a šenkuje v jeho Václavově krčmě v Boczi k újmě etc., tak jakož puohon plněji 
svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž 
jest on Václav jemu Voldřichovi podle svolenie zemského napřed věděti nedal o té 
krčmě, z té příčiny on Voldřich pohnaný jemu Václavovi puovodovi povinovat nenie, 
než chce-li, aby se strany hleděly podle svolení zemského. Stalo se v pátek po 
svatém Brykcí. 

R. in. 1. 285. a. SroT. předcházející nález ě. 1287. 

1289. 
Mezi Václavem Satanéřem a bratrem jeho Oldřichem o výboj. 1503, 17. listopadu. 

V té při mezi týmž Václavem Satanéřem a Voldřichem, bratrem jeho. Jakož 
jest jej Voldřicha vinil z vajboje, že jest mu člověka jeho nočně vybil etc, tak jakož 



Nálezy z roku 1603 o sv. Martině. 49 

paohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, 
najyyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: 
Poněvadž on Václav paovod podle puohonu svého toho dostatečně neprovodí a také 
toho svědkové jeho neseznávají, by on Voldřich jaký učinil vajboj, z té příčiny dá- 
vají jemu Voldřichovi pohnanému za právo. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 285. b. Srov. nález č. 1286. 

1290. 

Zavázání ctí a věrou některých měšťanů Budějovických. 1503, 17. listopadu. 

Budějovští. Z rozkázání pána JMti pana Viléma z Pemšteina etc. i vší 
raddy královské soudu komorního zavázáni jsů ctí a věru osoby tyto dole psané, 
zejména: Václav kovář, Michal varhaník, Vincenc Cyglar, Steífel AufF, Pauliak, aby 
všickni stáli a dostáli na den Svátosti najprv příští před soudem komonum se všemi 
potřebami svými, nic sobě ku pomoci neberůce; a toho závazku aby žádným oby- 
čejem prázdni nebyli, leč tomu dosti učiní, tak jakož dotčeno jest, a leč by pány 
JMti soudu komomieho z toho propuštěni byli. Toto zapsáno jest v pátek po svatém Brykcí. 

R. III. ]. 329. b. za nápisem : Registra památná. K roku svatého Martina létha MDIIP, 

1291. 
Mezi Janem Erupým a Bořkem z Dohalic o nářek cti. 1503, 17. listopadu. 

Pán JMt, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami z soudu komomieho, 
ráčili jsú rozkázati tuto dolepsanú vajpověď v registra komomí zapsati, vyslyševše 
prve Jana Krapého svědomí a je pilně i potřebně váživše a je zchválivše, a takto 
podle téhož jeho Jana Krapého svědomí vypověděli jsú, jakož teď dole psáno stojí: 

Před panem hofinistrem zemským JMti a přede pány a vladykami soudu ko- 
morního o svatém Martině najprv příštím, když páni najprv zasedá, tu mají páni 
pana Krapého opatřiti i otce i máteř jeho a takto vypověděti mají: že podle svě- 
domí páně Krapého že jest otec jeho ctná a zachovalá vladyka, a on též, a mátě 
téhož pana Krapého že jest dobrá vladyka a na své cti zachovalá. 

Jakož jest pan Krupý mluvil panu Bořkovi : jestliže naň to pan Bořek praví 
neboli ktokoli, že by on falešně na lidech statky vyhrával, že by naň nepravě, ne- 
šlechetně a zrádně pravil. A pan Bořek že by zase řekl: „Já toho na tě nepravím, 
než jestliže to pravíš, bych já toho od Juona neslyšel, pravím, že sám mluvíš ne- 
pravě, nešlechetně a zrádně. " Pak poněvadž jest pan Krapý nepravil zejména, by naň 
to pan Bořek z sebe pravil, a k tomu jest to pan Bořek provedl, že jest to od 
Juona slyšel, protož tomu pan Krupý věří. A pan Bořek také pravil, že jest na 
pana Krapého toho nepravil. I ta jich obojích řeč panu Bořkovi i jemu, panu Kru- 
pému, k jich cti a k jich dobré pověsti nic ke škodě nenie. A také jest Juon toho 

ArchiY Český XIU. 7 



50 D. XIII. Eegistra síA^du komomiho. 

panu Erupému zapřel, by to naii pravil, a on Krupý to naíi provedl, a tomu pan 
Bořek také věří. A jest věc vědomá, že jest pan Bořek na své cti vždycky se ctně 
a dobře zachovával. A pan Krupý také jest se na své cti ctně a dobře zachovával. 
Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. in. 1. 330. a. za nápisem: y^Rigistra památná. K roku ivatého Mariina létha MDIIP," 

1292. 

Mezi Kateřinou ze Sobětic a Dépoltem z Lobkovic o postavení poddaného pro dluh. 

1503, 18. listopadu. 

Katheřina z Sobětic pohnala Děpolta z Lobkovic a na Bílině, aby člověka 
svého poddaného z Sedlčan Václava Hamerníka postavil před najvyšším panem hof- 
mistrem královstvie českého a raddami krále JMti. Viniti ho chce podle jiných jeho 
bratří z nevydání XL kop grošuov českých na oddiel jejie jí po otci jejiem spravedlivě 
příležíciech. Vložen puohon léta MDIIP v pátek den svatého Blažeje [3. února]. 

V té při mezi Katheřinú z Sobětic s jedné, a Václavem Hamerníkem, člověkem 
páně Děpoltovým z Lobkovic, s strany druhé. Kdež ho viniti chtěla ze XL kop 
grošuov českých podle jiných bratří jeho etc, tak jakož puohonové šíře ukazují. 
I poněvadž v tom mocném listu jejím Katheřininém, kdež Táborští konšelé vyznávají, 
že by ona to před nimi vyznala, že muže svého této pře poručníkem činí, sama svým 
jménem nevyznává; neb měla jest sama jménem a listem svým takový list učiniti: 
„Známo činím tiemto listem, že činím poručníka na zisk i na ztrátu," a pečetí 
nadepsaného města měla žádati toliko na svědomie. I poněvadž jest toho neučinila 
a listem sama nevyznala a na svědomí pečeti neprosila, že v tomto listu dosti ku 
právu moci nenie; neb každý to má vyznati, že moc dává před soudem komorním, 
ne před jinými osobami, jako oni nadepsaní Tháborští vyznávají, že jest svrchu do- 
tčená Katheřina před námi toliko to vyznala. I z té příčiny JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihají. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 51. b. 

1293. 
Mezi Kateřinou Peřinovou z Košíně a Annou z Sezemiček o nářek cti. 1503, 18. listopadu. 

Katheřina Peřinová z Košíně pohnala Annu z Sezemiček. Viniti ji chce z nářku 
cti. Vložen puohon léta MDH^ v pondělí po Novém létě [3. ledna]. 

V té při mezi Katheřinú Peřinovú s jedné, a Annu z Sezemiček s strany 
druhé. Kdež ona Peřinová vinila ji Annu z nářku cti etc, tak jakož puohon šíře 
svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vypověděli : Poněvadž 
jest to ona Anna sama pravila stojéci před JMti, že na ni, na Katheřinú, nic zlého 



Nálezy z rohu 1503 o sv. Martině. 51 

nevie, a že jest o ní nic nemluvila, z té příčiny jí Katheřině ten nářek na jejie cti 
a dobré pověsti nic ke škodě nenie. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. 

R ni. ]. 52. a. 

1294. 

Mezi Duchkem Švábem z Prahy a Tomášem Horňateckým o pobrání obilí. 1503, 18. listopadu. 

Duchek Šváb z Prahy pohnal Thomase Horňatecského. Vinil jej z pobrání 
vobilé v Dolejší Chvatlině etc. 

V té při mezi Duchkem Švábem z Prahy puovodem s jedné, a Thomasem 
Horuatecským s strany druhé. Kdež ho vinil z pobrání vobilé v Dolejší Chvatlině etc, 
tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- 
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, nalezli: Poněvadž oboje strana, puovod i pohnaný, neprovedli, by toho po- 
dacieho tu v Chvatlině v držení byli, než v tom se na dsky táhnou: z té příčiny 
tento puohon zdvihli sů, a strany aby se o to právem hleděly zemským. Stalo se 
v sobotu před svatů Alžbětu léta MDin^ 

R. III. 1. 70. b. 

1295. 

Mezi Duchkem Švábem z Prahy a Mikulášem Popelem z Vesce o pobrání obilí. 1503, 

18. listopadu. 

Duchek Šváb z Prahy pohnal Mikuláše Popele z Vesce. Vinil ho z pobrání 
vobilé v Dolejší Chvatlině etc. 

V té při mezi týmž Duchkem Švábem puovodem s jedné, a Mikulášem Po- 
pelem z Vesce pohnaným s strany druhé. Jakož ho vinil z pobrání vobilé v Dolejší 
Chvatlině etc, a obojí se na dsky táhli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na 
Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr království Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami : z příčiny té, jako nahoře dotčeno, tento puohon zdvihli sú, a strany 
aby sebe též právem hleděly zemským. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu léta MDITP. 

R. ni. 1. 71. a. SroY. nálezy é. 1204 y Archivu Českém XU. na str. 666 a tuto č. 1294. 

1296. 

Mezi Janem GhruBtenským z Malovar a radou Menšího města Pražského o postavení lidí 

z Jenče pro skopáni rybníků. 1503, 18. listopadu. 

Jan Chrustenský z Malovar pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce Men- 
fieho města Pražského, aby lidi své, Řéhu syna Novákova, Macuru, a Petra Hoškova 
syna z Jenče, postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a rad- 
dami krále JMti. Vinil je z toho, že mu dva rybníky skopali, jeden větší a druhý 

7* 



52 D. XIII. Registra soudu komorního. 

menší, nočně zlodějsky. Vložen puohon léta MDIl® v středu před početím Matky 
božie [7. prosince]. 

V té při mezi Janem Chroustenským z Malovai* s jedné, a mezí lidmi Málo- 
Stránskými z Jenče, zejména těmito: Réhú synem Novákovým, Macurů a Petrem 
Hoškem, s strany druhé. Kdež je vinil, že mu dva rybníky skopali nočně a zlodějsky 
etc., tak jakož puohon plněji svědčí. I poněvadž se rybníkuov skopání dotýče a ten 
artykul podle svolenie zemského jest za moc počten, z té příčiny JMt pán, pan 

v 

Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddamí, ten puohon zdvihli sú, a aby sebe strany 
právem hleděli zemským. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 146. b. 

1297. 

Mezí Mikulášem Cedwicerem a Václavem Satanéřem z Drahovic o dluh za službu. 

1503, 18. listopadu. 

Mikuláš jinak Nyckel Czedwiczer pohnal Václava Satanéře z Drahovic a na 
Hauenšteině. Vinil ho z Lti kop grošuov českých dluhu jemu za jeho službu listem 
pod jeho pečetí zapsaného, tak jakož jeho list Satanéřuov na ten dluh učiněný šíře 
ukazuje. Vložen puohon léta MDIII® první středu v postě [8. března]. 

V té při mezi Nyklem Cedvicarem s jedné, a Václavem Satanéřem z Dra- 
hovic s strany druhé. Kdež týž Cedvicar vinil jej Satanéře z Lti kop grošuov česlech 
dluhu za jeho službu listem zuostalého etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to 
list ten na ten dluh svědčící ukázal. Proti tomu on Satanéř pověděl, že jest mu on 
Cedvicer řekl ten list zase vrátiti, i nevrátil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest on Václav Satanéř pohnaný toho ničímž 
dostatečně neodvedl, by témuž Cedvicarovi toho dluhu v puohonu menovaného dlužen 
nebyl, ale on Cedvicar to dostatečně provedl listem Satanéřovým, v kterémžto listu 
toho nestojí, na který by čas on Václav jemu těch Lte kop grošuov českých dáti 
měl, z té příčiny aby on Václav pohnaný jemu Nikloví puovodovi těch Lte kop 
grošuov českých dal v puohonu dotčených, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí 
pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 195. b. 

1298. 

Mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte a Dorotou Stříbrnou o ukradenou sukni. 1503, 20. listopadu. 

Ambrož Chodaur z Lokte pohnal Dorothy Střiebrné, městku Starého města 
Pražského. Viniti ji chce ze rčenie, kdež jest ho řekla z té sukně, kteráž jí ukra- 



Nálezy e roku 1503 o sv. Martině. 53 

děna byla, nepohánět! a skrze touž sukni k nákladuom nepřipravovati, ale to že jest 
zjinačila a tomu rčení svému neučinila dosti. Vložen puohon létha MDIIP v pondělí 
před svatým Františkem [2. října]. 

V té při mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte s jedné, a Dorothou Střiebrnou, 
měštkú Starého města Pražského, s strany druhé. Kdež ji vinil z toho, že ho řekla 
z té sukně, kteráž jí ukradena byla, nepoháněti etc, tak jakož puohon plněji svědčí. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypo- 
věděli: Poněvadž on Chodaur při prvním puohonu jí Dorothy nevinil z toho rčenie, 
by ho řekla z té sukně nepoháněti, z té příčiny ona jemu tu dále nic povinovata 
nenie, a dává se jí za právo. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. 

R. m. 1. 8. a. 

1299. 

Mezi Jindřichem Donatem z Těchlovic spolu s Janem Vratislavem z Mitrovic a lidmi páně 

Donínského z Dolanek o pych. 1503, 20. listopadu. 

Jindřich Donat z Těchlovic a Jan Vratislav z Mitrovic pohnali Václava a Jana 
příjmí Snětivý, lidi páně Donínského z Dolanek. Vinili je z pychu a pro ten pych 
z desieti kop grošuov českých, tu kdež sú jim lidi mordovali a loupili etc. 

V té při mezi Jindřichem Donatem z Těchlovic a Janem Vratislavem z Mi- 
trovic s jedné, a mezi Václavem a Janem příjmí Snětivý, lidmi páně Donínského 
z Dolanek, s strany druhé. Kdež týchž páně Donínského lidí pohnali z pychu a pro 
ten pych z X kop grošuov českých, tu kdež sů jim lidi mordovali a loupili etc, tak 
jakož puohon šíře ukazuje. Proti tomu on pohnaný odpíraje pravil, že to pych nenie, 
poněvadž vinili z mordu, z loupeže, i zloděj štva [se] dotýče. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž oni puovodové poháněli z pychu a pro 
ten pych z Xti kop grošuov českých a při tom puohonu dotýkali, že by jim jich 
lidé byli mordováni a zloupeni, a žádné péče že sú na ně neměli, i z té příčiny, 
poněvadž se mordu a loupeže dotýče a že to pych nenie, JMt ten puohon zdvihli 
sd. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. 

R. m. L 97. a. 

1300. 

Mezi Janem z Doudleb a Mikulášem Holubem z Záchuma o pych pro urukování zběhlého 

poddaného. 1503, 20. listopadu. 

Jan [z] Doudleb pohnal Mikuláše Holuba z Záchuma a v Konářiciech. Vinil ho 
z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že jest rozkázal Balákovi, 



54 D. XIII Registra soudu Jcomorniho. 

rychtáři svému z Stropnice, aby člověka jeho Doudlebova honil na svobodné silnici, 
Jakuba kováře; a když ho na grantiech jeho Doudlebových postihl, tu jej urukoval 
pod pokutou V kop grošuov míšeňských ; a prve naň nikdy nežaloval. Vložen puohon 
léta MDIII® v pondělí po svatém Abdonu [31. července]. 

V té při mezi Janem z Doudleb s jedné, a Mikulášem Holubem z Záchuma 
s strany druhé. Kdež téhož Holuba vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov 
českých, že jest rozkázal Balákovi, rychtáři svému, aby člověka jeho honil na svo- 
bodné silnici etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. PH tom 
pravě, že týž Jakub kovář jeho Doudlebuov jest dědičný člověk. A na to také svě- 
domí vedl. Proti tomu Mikuláš Holub pohnaný odpíraje pravil, že jest naň, na Ja- 
kuba, sáhl a jeho honiti kázal jako člověka svého dědičného, kterýž v ty časy jeho 
byl a s jeho gruntu se stěhoval. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- 
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, puohon, žalobu, odpory i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli : Poněvadž 
on Mikuláš pohnaný to provedl, že ten Jakub kovář, jsa za ním, od něho se pryč 
kradl, když jest jej honiti kázal, a on Doudleb puovod tomu jest neodepřel, by se 
týž Jakub s gruntu jeho Mikulášova nestěhoval, a také i to mluvil týž puovod, 
že se o toho Jakuba nesoudí jako o člověka, než toliko tudy, že by chtěl na něm, 
na Mikulášovi, pokutu pro pych mieti, protože jest jej na jeho grunthu urukoval; 
i z té příčiny on Mikuláš pohnaný jemu Doudlebovi tiem pychem povinovat nenie 
a dává mu se za právo. Dal památné. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. 

R. m. 1. 147. b. 

1301. 

Mezi Janem Pytlíkem ze Zvoleněvsi a Radslavem z Šebířova pro nedostiučinění rukojemství. 

1503, 20. listopadu. 

Jan Pytlík ze Zvoleněvsi, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Rad- 
slava z Šebířova. Vinil ho z dosti neučiněnie rukojemstvie, kdež jest slíbil za Jana 
Byšicského z Byšic za HI a puol kopy grošuov a VI grošuov vše českých. Vložen 
puohon léta MDHI" v středu den svatého Františka [4. října]. 

V té při mezi Janem Pytlíkem ze Zvoleněvsi, měštěnínem Starého města 
Pražského, s jedné, a Radslavem z Šebířova s strany druhé. Kdež téhož Radslava 
vinil z dostineučinění rukojemstvie, kdež slíbil za Jana Byšicského za HI a puol 
kopy grošuov českých a VI grošuov českých etc, tak jakož puohon šíře ukazuje. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfensteině etc, najvyšší hofinistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž se 
on Radslav pohnaný k tomu slibu zná, z té příčiny aby jemu Pytlíkoví těch HI a puol 



NáUzy z roku 1503 o st\ Martině. 55 

kopy grošuov a VI grošuov českých dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád 
zběhlých. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. 

R. m. 1. 148. a. 

1302. 

Mezi Petrem z Černého Blata a Petrem Holicským ze Šternberka o postavení rychtáře a kon- 
šelů z Uhlířských Janovic pro nezatčení dvou bratří podle listu zatykacího. 1503, 20. listopadu. 

Petr z Černého Blata pohnal pana Petra Holicského z Šternberka a na Leštně, 
aby lidi své z Uhléřských Janovic postavil před najvyšším panem hofmistrem krá- 
lovstvie Českého a raddami krále JMti, zejména tyto: Čeňka rychtáře, Jánka Pe- 
kárka, Jíru řezníka, Vávru Havlici, Jíru Kuotka, Martina sladovníka, Pavla Tvrz- 
ského, Jakuba Mydláře, Václava krajčieho, Martina Pekelce, Václava Rázová, Jana 
Pelhana a mistra Ryndu. Vinil je z toho, že sů [se] podle listu zatykacieho, kterýž 
jim dodal, Martina a Jana bratří z Janovic zatknuti chtě pro nezaplacení Xti kop 
grošuov českých, tak nezachovali, tak jakž týž list zatykači ukazuje, a to v tom, že 
sú mu těch dvu bratří nadepsaných podle znění téhož listu zatykacieho na hrad Pražský 
vydati nechtěli. Vložen puohon léta MDIIP v neděli den svatého Lamperta [17. září]. 

V té při mezi Petrem z Černého Blata s jedné, a mezi lidmi páně Petro- 
vými z Šternberka a z Leštna dole psanými těmito z městečka Uhléřských Janovic, 
zejména: Čeňkem rychtářem, Jankem Pekárkem a jinými v puohonu jmenovanými 
s strany druhé. Kdež je on Petr vinil, že sú se podle listu zatykacieho, kterýž jim 
dodal, Martina a Jana bratří z Janovic, zatknuti chtě pro nezaplacenie Xti kop 
grošuov českých, tak nezachovali, jakž ten list zatykači ukazuje etc, tak jakož puohon 
plněji v sobě zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce 
pravili, že sú tomu všemu, což ten list zatykači v sobě ukazuje, dosti učiniti chtěli 
a učinili, a nadepsané bratří Martina a Jana jemu vydati chtěli, ale že jest jich on 
Petr puovod vzieti nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- 
dami, vyslyševše puohon, žaloby, odpory, list zatykači i svědomí, takto o tom na- 
lezli: Poněvadž on Petr puovod k tomu se dobrovolně podvolil a k druhému roku 
o to stál, a při tom roku pan Petr z Šternberka k tomu se poddával, jestliže se 
čemu prve od těch jeho lidi z Janovic dosti nestalo, že se ještě všemu dosti státi 
má, pokudž ten list zatykači ukazuje, a on Petr puovod toho jest od pana Petra přijíti 
nechtěl, než žádal, aby je vsázeli a je drželi až do zajtřie, ježto toho list zatykači 
v sobě neukazuje; i z těch příčin oni pohnaní jemu Petrovi puovodovi tu tiem nic 
dále povinovati nejsú. Než chce-li on Petr puovod dále nadepsaných Martina a Jana, 
na kterýchž jest panským předešlým nálezem právo obdržal, tím listem zatykacím vi- 
niti, právo mu se nezavierá. StaJo se v pondělí po svaté Alžbětě. 

R. m. 1. 237. b. SroY. nález e. 1084 y Archiru Českém XII. na str. 473. 



56 D. XlIL Registra soudu komorního. 

1303. 

Mezi Václavem Roztockým z Teplé a Maudalenou manželkou m. Prokopa z Habřiny o dluh. 

1503, 20. listopadu. 

Václav Roztocský z Teplé pohnal Mandalenu, někdy manželku mistra Prokopa 
z Habřiny. Vinil ji jakožto mocnu poručnicí a držitele statku téhož mistra Prokopa 
z nedodánie XIV kop groěuov českých, kterýchž jemu týž mistr Prokop, manžel její, 
jsa jemu Roztocskému dvě stě kop grošuov českých [dlužen], nedodal. Vložen puohon 
léta MDin® v středu před svatým Kalixtem [11. října]. 

V té při mezi Václavem Roztocským z Teplé s jedné, a Mandelenou, někdy 
mistra Prokopa z Habřiny manželkou, s strany druhé. Kdež ji Mandelenu on Roz- 
tocský vinil jakožto mocnu poručuici a držitele statku téhož mistra Prokopa z ne- 
dodání XrV kop grošuov českých etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na 
to ukázal svědomí. Proti tomu ona Mandelena pohnaná odpírajíc pravila, že toho 
dluhu on Roztocský ničímž podle práva neprovozuje, žádajíc JMtí pánuov.v tom za 
opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšěí hof- 
mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyěevše 
puohon, žalobu, odpory a pře líčení, takto o tom nalezli : Poněvadž on Václav puovod 
toho dostatečně podle puohonu svého neprovedl, by jemu on mistr Prokop, manžel 
nadepsané Mandeleny, co dlužen zuostal, z té příčiny JMt dávají jí Mandeleně za 
právo. Dala památné. Stalo se v pondělí po svaté Alžbětě. 

R. UL 1. 285. b. 

1304. 

Mezi Jindřichem Mičanem a bratřími Sezemy z Ouštku o postavení poddaného pro žhářství. 

1503, 21. listopadu. 

Pan Jindřich Mičan z Roztok a z Klinštcina na Vinařiciech pohnal pana 
Zdenka, pana Jana, pana Frydrycha a pana Václava bratří Sezemuov z Ouštku a na 
Ouštku, aby člověka svého Jíru Hoňka ze Tmaně, jím se dobře ujistieci, jej posta- 
vili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. 
Vinil jej jakožto žháře, kterýž mu statek jeho nešlechetně s svými pomocníky spálil. 
Vložen puohon léta MDIH® ve čtvrtek po svatém Lukáši [19. října]. 

V té při mezi panem Jindřichem Mičanem z Roztok a z Klínšteina s jedné, 
a panem Zdeňkem, panem Janem, panem Frydrychem a panem Václavem bratřími 
Sezemy z Ouštku s strany druhé. Kteréžto již jmenované bratří on pan Jindřich 
Mičan pohnal, aby postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého 
a raddami krále JMti Jíru Hoííka, člověka svého ze Tmaně, že ho viniti chce z žhář- 
stvie etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 



Nálezy g roku 1503 o $v. Martine. 67 

JMtí raddami, takto o tom vypověděli a rozkázali: Poněvadž sú téhož Jíru nade- 
psaní bratjfi před JMti pány postavili, aby menovaný pan Jindřich Mičan před pur- 
krabí hradu Pražského stál s sestru téhož Jíry i s jinými se všemi potřebami, když 
jim týž purkrabie rok a den položí, a což jím, týmž purkrabí, nalezeno bude, tak 
aby se zachovali. A pan purkrabie téhož Jíru má hned v svú moc vzieti. A jestliže 
nadepsaní bratří budou chtieti při tom býti, to stuoj při jich vuoli. Stalo se v úterý 
po svaté Alžbětě. 

R. m. 1. 96. b. 



1305. 

Mezi Burianem Haléřem a Ctiborem z Bukovkj o pych. 1503, 24. listopadu. 

Buryan Haléř, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Ctibora z Bukuovky, 
prokurátora komomíkuov Pražských u desk zemských. Viniti ho chce z pychu a pro 
ten pych z desieti kop grošuov českých, protože jest přišel s pacholky a s syny svými 
i jinými lidmi do domu jeho, a psa jeho jemu v jeho domě pychem jest pacholku 
jednomu vzieti rozkázal. Vložen puohon léta MDTIP ve čtvrtek před svatů Žofií 
[11. května]. 

V té při mezi Buryanem Haléřem, měštěnínem Nového města Pražského, 
s jedné, a Ctiborem z Bukuovky, prokurátorem komomičím, s strany druhé. Kdež 
on Haléř vinil jej Ctibora z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, 
že mu psa jeho v jeho domu vzieti rozkázal etc, tak jakož puohon plněji svědčí. 
A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Ctibor odpieraje pravil, že on Haléř viní 
jej z svého psa, že by mu jej v jeho Haléřově domě vzal, ale toho že neprovodí, by ten 
pes jeho byl, ale on že to provodí, že jest to pes jeho Ctiboruov. A na to ukázal 
svědomí, že jest jeho, žádaje, aby v tom podle práva opatřen byl. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, 
nalezli: Poněvadž on Buryan Haléř puovod k tomu se podával, aby on Ctibor toho 
protah dal, až by s tím rozmluvil, ktož mu toho psa schovati dal, a jestliže jeho 
bude, že mu ho chce do jeho domu poslati, a on Ctibor přes takové jeho Haléřovo 
poddávání jemu Haléřoví toho psa jest vzal z domu jeho pychem; z té příčiny on 
Ctibor pohnaný jemu Buryanovi puovodu tiem pychem a tou pokutou v puohonu 
měno vanu, to jest těmi Xti kopami grošmi českými, jest vinen, a ty aby jemu dal 
od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek po svaté Alžbětě. 

R. m. 1. 27. a. 



ArchiT Český XIII. 8 



L 



58 D. XIIL Begistra s^oudu komorního. 

1306. 

Mezi Bohuslavem Kochcem z Utova a Heřmanem z Janovic o ujištění se Polákem Smetesem 

pro nářek cti. 1503, 25. listopadu. 

Bohuslav Rochce z Utova pohnal Heřmana z Janovic seděním tudiež. Viniti 
ho chce z toho, že jest se Smetesem, Polákem a drábem, kterýž té chvíle u něho 
v městečku Janoviciech byl, nechtěl ujistiti na jeho Rochcovu žádost, kterůž o to 
k němu po dobrých lidech učinil; kterýžto Smeteš jeho Rochce na jeho cti a dobré 
pověsti haněl. Protož o to k němu hleděti a jej z toho viniti chce. Vložen puohon 
léta MI)III® v první středu v postě [1. března]. 

V té při mezi Bohuslavem Rochcem z Utova s jedné, a Heímanem z Janovic 
s strany druhé. Kdež jeho Janovského vinil z toho, že jest se nechtěl Smetesem 
Polákem, kterýž ho na jeho cti haněl, ujistiti etc, tak jakož puohon plněji svědčí. 
A na to ukázal dobrých lidí svědomí. Proti tomu Janovský pohnaný odpieraje pravil, 
že jest již ten Smeteš umřel, a že on nevie, co zaií odpoviedati. A na to, že jest 
umřel, pokázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., 
najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto 
o tom nalezli : Poněvadž on Rochce puovod nepohnal jeho Janovského, aby toho 
Smetesa postavil před naj vyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále 
JMti, že jej tu z nářku cti viniti chce, a by byl pohnal jeho Janovského, aby jej po- 
stavil, že by JMt páni věděli, co z toho učiniti. A poněvadž jest umřel ten Smeteš, 
že jemu Bohuslavovi on Janovský tiem povinen nenie. Ale jakž jest koli on Rochce 
po právu šel a po své cti stál a právem své cti brániti chtěl, jakž pak koli jemu 
Rochcovi v tom omyl se stal, že jest to zřetedlně znáti, že by byl ten Smeteš ne- 
umřel, že by on po své cti stál: i z té příčiny jemu Rochcovi, poněvadž po své cti 
stojí, ten nářek toho jistého Smetesa na jeho cti a dobré pověsti ke škodě ani 
k újmě nenie. A škody JMt páni mezi stranami zdvihají. Stalo se v sobotu po svaté 
Alžbětě léta MDIIP. 

R. in. 1. 26. b. 

1307. 

Mezi Johannou z Krajku a Janem Čejkou z Olbramovic o uškození na těle jejímu poddanému. 

1503, 25. listopadu. 

Paní Johanna z Krajku pohnala Jana Čejku z Olbramovic. Vinila ho, že jest 
člověka jejieho dědičného z Brandeysa jménem Zuofalého horku medenicí svévolně 
spálil, a tu jest jemu na jeho zdraví uškodil, skrze kterúžto věc a bolest k tomu 
připraven že jest újmu na svém statku a jmění vzal, kterúž XVte kop grošuov 
českých pokládá. Vložen puohon léta MDIIP první středu v postě [1. března]. 



Nálezy z roh* 1503 o sv, Martině. 59 

V té při mezi paní Johanku z Krajku s jedné, a Janem Čejku z Olbramovic 
s strany druhé. Kdež téhož Jana vinila, že jest člověka jejieho, jménem Zúfalého, 
horku medenicí svévolně spálil etc, tak jakož puohon šíře svědčí. A na to ukázala 
svědomí. Proti tomu on Čejka odpíraje pravil, že ti svědci řeč slyšenu svědčí, a že 
se neprovozuje, by on to učinil, než že jest to učinil a toho Zuofalého spálil Jan 
z Witmberka, kterýž někdy u něho u čejky pacholetem byl. A na to téhož Jana 
i jiných lidí ukázal svědomí, kdež pak ten Jan sám se jest k tomu seznal ; a nad to 
pravil a vedl svědomí, že ten Zuofalý za to spálení vzal od Řepínského úplatek. 
Zase proti tomu poručník paní Johanny puovoda pověděl, že jest on Čejka k tomu 
účinku a spálení se znal před ní, před paní Johanuú, a jí prosil, aby mu to odpustila, 
že jest se to kumštem stalo. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, takto 
nalezli: Poněvadž jest ona paní Johanna toho dostatečně neprovedla podle puohonu 
svého, by on Jan čejka toho Zuofalého spálil, z té příčiny on čejka jí paní Jo- 
hanně povinovat tiem nenie. Než chce-li ona paní Johanna koho jiného z toho vi- 
niti, právo se jí nezavírá. Stalo se v sobotu po svaté Alžbětě. 

R. m. 1. 147. a. 

1308. 

Mezi Janem z Kříčova a Dorotou Peštalkou z Eošíně o dluh. 1503, 25. listopadu. 

Jan z Kříčova, syn někdy Mikuláše odtudž, maje léta spravedlivá králem 
JMtí daná a vyplněná, pohnal Dorotu z Košíně. Vinil ji jakožto tu, kteráž jest po 
pann Pavlovi z Jenšteina statek vzala, a to proto, že téhož sirotka on pan Pavel 
vzal jest Lte kop grošuov míšeňských. Vložen puohon léta MDITI® v středu den sva- 
tého Longina [15. března]. 

V té při mezi Janem z Kříčova, majícím léta spravedlivá etc, puovodem 
8 jedné, a Dorotu z Košíně pohnánu s strany druhé. Kdež týž Jan vinil ji jakožto 
tu, kteráž vzala po panu Pavlovi z Jenšteina nebožtíku statek, a to proto, že on 
pan Pavel, vzal jeho Janových Lte kop grošuov míšeňských etc, tak jakož puohon plněji 
v sobě zavírá. A na to ukázal vajpisy z desk i kvitancí, kdež týž pan Pavel kvittuje 
z přijaté summy, k tomu také ukázal i svědomí. Proti tomu ona Dorota pohnaná 
odpírajíc pravila, že toho platiti jemu Janovi povinna nenie, táhnúci se na nález 
a rozsudek o to prvnější. Zase proti tomu on Jan pravil, že se táhne po Anně 
z Bukuovky na těch Lte kop grošuov míšeňských. A na to ukázal svědomí, vajpis 
z desk. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, od- 
pory, pře líčení i vajpisy z desk vyslyševše nalezli : Poněvadž jest to on Jan ukázal 

8* 



i. 



60 D. XIII. Registra soudu komomiho. 

vajpisem z desk, že jest on pan Pavel tu summu vyzdvihl a potom teprův zápis pro- 
pustil, a ona Dorotha pohnaná jest jednou nápadnicí statku téhož pana Pavla a toho 
jest ničímž neodvedla, i z té příčiny aby ona Dorota pohnaná jemu Janovi puovo- 
dovi, což by na její diel jakožto na jednu nápadnici té summy přišlo, dala od 
dnešnieho dne ve d^1i nedělí pořád zběhlých. A zdá-li se jemu Janovi puovodovi 
k komu o viece hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v sobotu po svaté Alžbětě. 

R. m. 1. 147. b. SroT. nález č. 1255 na str. 30. 

Puohonové a nálezové k roku Svátostí létha MD čtvrtého. 

1309. 

Mezi Dorotou ze Stříteže a Janem Mrázem z Radimovic o vrácení vozu krytého. 

1504, 20. dubna. 

Dorotha z Střieteže pohnala Jana Mráza z Kadimovic. Vinila ho z nevrácení 
vozu krytého, kteréhož mu k žádosti jeho puojčila, a jej sedm kop grošuov českých 
pokládá ete. 

V té při mezi Dorothů z Střieteže puovodem s jedné, a Janem Mrázem z Ra- 
dimovic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z nevrácení vozu krytého, kteréhož 
mu k žádosti jeho puojčila a jej YII kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož 
puohon ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on Mráz odpíraje pravil, že 
jest mu ona ten vuoz prodala za dvě kopě kapruov. A na to jejie list ukázal, v němž 
ona seznává, že jest ten vuoz od ní za ty dvě kopě kapruov koupil. Zase proti tomu po- 
ručník jejie Dorotin pověděl, že proti tomu nemluví, by ona jej neprodala, toho vozu, 
ale že jest ho on Mráz nezaplatil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, vyslyševše list jejie Dorotin i svědomí, nalezli: Poněvadž jest táž Dorota 
pohnala jej Mráza z vozu nevrácenie, kterýž sobě VII kop grošuov českých pokládá, 
a list témuž Mrázovi o témž vozu psala, že mu jej prodala za dvě kopě kapruov, 
z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu před svatým Jiřím léta MDIV^. 

R ffl. 1. 71. a. 

1310. 

Mezi bratřími z Gutšteina a bratrem jich Kryštofem o položení listu královského. 

1504, 20. dubna. 

Heynrjch, Jetřich, Jan a Wolf bratří z Gutšteina pohnali Kryštofa z Gut- 
šteina, bratra svého. Vinili ho ze rčenie, kdež jest řekl před panem Albrechtem 
z Kolovrath, v ty časy hofmistrem dvoru krále JMti etc. 



i <i 



Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 61 

V té při mezi panem Hejurychem, panem Jetřichem, panem Janem, panem 
Wolfem bratrími z Gutšteina s jedné, a panem Kryštofem odtudž z Gutšteina, bratrem 
jich, s strany druhé. Kdež jmenovaní bratřie z Gutšteina paovodové vinili jej pana 
Kryštofa, bratra svého, ze rčenie, že jest řekl před panem Albrechtem z Kolovrath, 
v ty časy hofmistrem dvoru krále JMti, před nebožtíkem panem Zdeňkem Zbirožským 
z Šternberka a před Albrechtem Rendlem z Aušavy, prokurátorem krále JMti, polo- 
žiti list královský, kterýmž JMt dvanácte tisíc kop grošuov míšeňských zapisuje na 
Heydensfeldn a na Pemheymě, že oni nadepsaní bratří k tomu listu každý k svému 
díelu právo mají tak dobře jako on pan Kryštof etc, tak jakož puohon ukazuje. 
Poněvadž nadepsaní bratří z Gutšteina puovodové v svém puohonu tato slova polo- 
žili, že jej pana Kryštofa viniti chtie ze rčení, a na konci puohonu toto přidali, že 
on pan Kryštof ten list královský sobě k své osobě psáti dal a ne jim, kdež zřete- 
tedlně znáti jest, že ze dvojí věci pohánějí: i JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu po Svátosti, 
jinak před svatým Jiřím. 

R. m. 1. 116. b. 

1311. 

Mezi Janem od pěti korun v Starém městě Pražském a Petrem Kučerou z Dřínová o dluh. 

1504, 20. dubna. 

Jan od pěti korun v Starém městě Pražském obývající pohnal Petra Kučeru 
z Dřeňová. Vinil ho ze čtyř kop grošuov českých dluhu spravedlivého. Vložen puohon 
léta MD třetieho v pátek den svatého Pryma [9. června]. 

V té při mezi Jánem od pěti korun s jedné, a Petrem Kučeru s strany druhé. 
Kdež ho vinil Petra on Jan ze čtyř kop grošuov českých dluhu spravedlivého etc, 
tak jakož puohon šíře svědčí. Proti tomu on Petr pohnaný odpíraje pověděl a žádal, 
aby to on Jan ukázal, kdy a kde mu jest těch peněz puojčil. Tu on Jan puovod 
ukázal jest listovní svědomí . pod pečetí Starého města Pražského, v kterémžto listu 
Jan Žiež, měštěnín Starého města Pražského, seznává, že jest mezi nimi týmiž stra- 
nami smlouvu činil, kdy a na který čas on Petr témuž Janovi těch čtyř kop gro- 
šuov českých v}T)lniti by měl. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
žalobu i svědomí i odpor vyslyševše nalezli: Poněvadž on Jan puovod to dostatečně 
provedl, že jest mu těch čtyř kop grošuov českých on Petr Kučera pohnaný dlužen 
zuostal, z té příčiny JMt dávají jemu Janovi puovodovi za právo, a on Petr pohnaný 
aby jemu ty čtyři kopy grošuov českých v puohonu dotčených dal od dnešnieho 
dne ve dvů nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v sobotu před svatým Jiřím. 

R. m. L 149. a. 



L 



62 D' Xin. Registra soudu Jcomomfho, 

1312. 
Mezi Štěpánem Andělem z RonoYce a Petrem Sekyrským z Voděrad o pych. 1504, 20. dubna. 

Štěpán Anděl z Ronovce pohnal Petra Sekyrského z Voděrad. Vinil ho z pychu 
a pro ten pych z padesáti kop grošuov českých, kterýžto pych jemu učinil, proti svolenie 
zemskému člověka mu stíti kázal z grunthu jeho Jakuba Topiče z Přeloučí, a toho na 
něho nevznesl. Vložen puohon léta MD prvnieho v sobotu po svatém Havlu [23. října]. 

V té při mezi Štěpánem Andělem z Ronovce s jedné, a Petrem Voděradem 
z Sekyřic s strany druhé. Kdež on Anděl vinil jej Petra z pychu a pro ten pych 
z Lti kop grošuov českých, že mu člověka jeho Jakuba Topiče z Přeloučí proti svo- 
lenie zemskému stíti kázal etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to některých 
dobrých i také obecních lidí ukázal svědomí. Při tom pravě, že jest k němu Petrovi 
dobré lidi posielal žádaje, aby jím tiem Topičem nekvapil, ale že jest toho na něm 
dosieci nemohl. Proti tomu poručník Sekerského Jan z Dobřenic odpíraje dal mlu- 
viti, že ten člověk jeho Anděluov nebyl, ale že jest byl nebožtíka Jana Zdechov- 
ského dědičný a nikdy nevyhoštěný člověk Markuov syn z Zdechovic, a jiného pána 
že jest neměl až do téhož Zdechovského smrti, a po smrti jeho Zdechovského že 
jest se odtud z Zdechovic vykradl nočně do Přeloučí. A na to ukázal svědomí. Při 
tom dále pravě, že jest ten Topič byl prve člověk nařčený, a když jest jemu, Pe- 
trovi z Oděrad, člověka jeho zamordoval, že pro ten mord soud jemu osadil a jej 
jakožto mordéře odsouzeného stíti kázal; ale z žádného pychu že jest toho neučinil. 
A dále pravie, že ten člověk několiko dní u vazbě seděl, a on Anděl že jest o něho 
neposielal, až když již odsouzen a na smrt veden byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, pře líčenie, odpory i svědomí vyslyševše, 
takto o tom nalezli: Poněvadž on Anděl puovod k němu k Sekerskému neposlal 
a nežádal jeho Petra, aby mu ten člověk Topič podle práva vydán byl, než teprův 
poslal, když již ten Topič odsouzen byl, a žádal, aby jím kvapeno nebylo, a nežádal, 
aby vydán byl, a také poněvadž on Petr pohnaný toho Topiče pro jeho zlý a zevný 
účinek, pro mord, jal, soud mu svými i jinými lidmi osadil a soudem pro svuoj zlý 
skutek on odsouzen jest: i z té příčiny on Petr tu nic kvapně ani proti právu ne- 
učinil a jemu Andělovi tiem pychem a pokutou v něm menovanou nic vinen nenie. 
Dal památné. Stalo se v sobotu po Svátosti, jinak před svatým Jiřím. 

R. m. 1. 264. b. 

1313. 

Mezi Vilémem Henygarem z Žeberka a Burianem Muckovskym ze Švamberka o položeni listu. 

1504, 20. dubna. 

Vilém Henygar z Zeeberka pohnal pana Buryana Muckovského z Švamberka. 
Vinil ho z toho, že toho listu na XXX a pět kop grošuov míšeňských svědčícieho 



NáleBy b roku 1504 o Svátosti. 63 

před smlouvcemi položiti nechce podle rozkázání panského v soudu komorním na to 
učiněného. Vložen puohon léta MDIII^ ve čtvrtek po svaté Markétě [20. července]. 

V té při mezi Vilémem Henygarem s jedné, a Buryanem Muckovským z Švam- 
berka s strany druhé. Kdež ho vinil, že toho listu na XXXV kop grošuov míšeňských 
svědčícieho před smlouvcemi položiti nechce etc, tak jakož puohon plněji v sobě 
zavírá. A na to ukázal nález prve na to učiněný a těch smlouvcí i jiných dobrých 
lidí svědomí. Proti tomu on Muckovský pohnaný odpíraje pravil, že jest proti tomu 
nikdy nebyl, by toho listu na tu summu svědčiecieho před týmiž smlouvcemi polo- 
žiti nechtěl, a že jest k tomu před smlouvcemi státi chtěl, ale že . jest toho pro 
nemoc učiniti nemohl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, 
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
nalezli : Poněvadž jest on Buryan Muckovský pohnaný toho ničímž neprovedl, by ne- 
mocen byl, když jest měl k tomu roku od smlouvcí položenému státi, a svědek jeden 
jeho Zdebor z Příčiny seznává, že jest k tomu roku státi nechtěl, pravě, že sů ty 
časy přešly a že se držeti chce panského nálezu a že jemu ani Janovi viece se o tu 
věc rovnati nedá, kdežto se zřetedlně shledává, poněvadž jest při tom času státi 
nechtěl, nevymlůvaje se ani nemocí ani jaké příčiny pokládaje: i z té příčiny aby 
on Buryan Muckovský pohnaný témuž Henygarovi puovodovi před nadepsaným Zde- 
borem jakožto před smlouvcím list dostatečný na XXXV kop grošuov míšeňských 
položil na zchválení téhož Zdebora, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád 
zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým Jiřím. 

R. nL 1. 286. a. SroT. nález č. 1207 v ArchiYU Českém XII. na str. 658. 

1314. 

Mezi Jitkou z Ghotče a Zdeůkem Kačicí z Konic o dluh. 1504, 22. dubna. 

Jitka z Ghotče pohnala Zdenka Eačici z Konic. Vinila ho z dluhu šesti kop 
grošuov míšeňských a dvou grošuov míšeňských, kdež jest zaíi dala a za otce i za 
mater jeho Jednorožcové, městce Starého města Pražského. Vložen puohon léta MDIIP 
v úterý před svatým Mathůšem [19. září]. 

V té při mezi Jitku z Ghotče s jedné, a Zdeňkem Kačicí z Konic s strany 
druhé. Kdež ho vinila z šesti kop a ze dvů grošuov míšeňských za něho a za otce 
i za mater jeho Jednorožcové daných etc, tak jakož puohon plněji a šíře to v sobě 
zavírá. A na to již jmenované Jednorožcové ukázala svědomí. Proti tomu on Zdeněk 
pohnaný odpieraje pravil, že o tom dluhu nic nevie a jí Jitky že jest za to nikdy 
nežádal, a také že otec jeho v svém zřiezení nic o tom neporučil, jsa nemocen. A na 
to některých dobrých lidí ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, vyslyševše s obů stranu pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž ona 



64 D. XIIL Registra soudu komorního. 

• 
Jitka Jednorožcovou to provedla, že jest ten dluh za jeho Zdeňkova otce dala, 
a z těch také svědkuov, kteréž on Kačice vedl, dosti zřetedlně znáti jest, že ten 
dluh jí Jitce zaplacen a navrácen nenie, z té příčiny dává se jí Jitce za právo, a on 
Zdeněk aby jí těch šest kop a II grošuov míšeňských v puohonu menované dal ve 
dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se v pondělí před 
svatým Jiřím. 

R. m. 1. 98. a. 

1315. 
Mezi Janem Hroznatou z Vrtby a Šemianem z Radovesic o dostiučinění smlouvě. 1504, 22. dubna. 

Jan Hroznat^i z Vrtby pohnal Šemiana z Radovesic, na Novém městě Pražském 
obývajícieho. Vinil ho z dosti neučinění smlouvy, dobrými lidmi mezi nimi učiněné 
a cedulemi řezanými tvrzené, v tom, kdež jest plat zastaven od předkuov jeho Še- 
mianových pánóm Staroměstckým na lidech v Kyjích, a on, pan Hroznatá, že ten 
plat má vyplatiti, k kterémužto platu jemu, panu Hroznatovi, dopomoci má, to jest 
ke dvěma kopám grošuov míšeňských platu ročnieho etc, tak jakož táž smlouva, což 
se téhož platu dotýče, plněji v sobě to zavírá. I v tom se jemu, panu Hroznatovi, 
od téhož Šemiana neděje dosti. Vložen puohon léta MDHP v pondělí u vigiljí sva- 
tého Jakuba apoštola [24. července]. 

V té při mezi Janem Hroznatů z Vrtby puovodem s jedné, a Šemianem 
z Radovesic pohnaným s strany druhé, kdež téhož Šemiana vinil z dosti neučinění 
smlouvy, že mu měl ke dvěma kopám grošuov míšeňských platu na lidech v Kyjích 
dopomoci etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A nato on pan Hroznatá tuž ukázal smlouvu, 
k kteréžto smlouvě on Šemian pohnaný seznal se. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon i tu smlouvu, nalezli: aby on Šemian 
jemu, panu Hroznatovi puovodovi, té smlouvě dosti učinil, pokudž táž smlouva v sobě 
zní, a to konečně do dvú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Dal památné. 
Stalo se v pondělí před svatým Jiřím. 

R. m. 1. 149. b. 

1316. 

Mezi Janem Žibřidem z Mostku a Janem Holubem z Záchuma o rčení za pych. 1504, 22. dubna. 

Jan Žibřid z Mostku pohnal Jana Holuba z Záchuma. Vinil ho ze rčenie tu, 
kdež mu řekl, jestliže se zejména ne|j]menuje deset kop grošuov českých v tom ná- 
lezu, kterýž mezi nimi, Žibřidem a jím Holubem, o rybník Hradištský učiněn jest, 
že mu řekl XLti kop grošuov dodati, když on Holub ten nález slyšeti bude, že se 
ne[j]menuje zejména X kop grošuov českých v tom nálezu ; jakž ten nález uslyší, že 



Nálezy b rohu 1504 o Svátosti. 6& 

mu hned těch XLti kop grošuoy dodati chce; a že jest mu on Žibřid ten nález čísti 
kázal, a on Holub že svému rčení dosti neudělal a těch XLti kop grošuov jemu 
nedal, tak jakž mu řekl, přes nález panský. Vložen pnohon léta MDIII^ v pondělí 
u vigiljí svatého Jakuba apoštola [24. července]. 

V té při mezi Janem Žibřidem z Mostku s jedné, a Janem Holubem z Zá- 
chuma s strany druhé. Kdež on Žibřid vinil jej Holuba ze rčení, že mu řekl XLti 
kop gro^ov dodati, jestliže v nálezu panském nestojí zejména X kop grošuov českých, 
a jakž ten nález uslyší, že mu hned těch XLti kop grošuov dodati chce; a že jest 
mu on Žibřid ten nález čísti kázal, a on Holub že jest svému rčení dosti neučinil 
etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na to ukázal týž nález i svědomí. 
Proti tomu on Holub pohnaný odpíraje pravil, když jest jemu Žibřidovi podle téhož 
nálezu dával těch deset kop grošuov českých, kteréž sů vuobec v zemi pro pych 
nalezeny, že mu jest pří tom řekl, aby to od něho vzal, a bude-li nález okazovati, 
že by mu měl co viece dáti, že mu také dá. A na to jest také ukázal svědomí. 
Zase proti tomu Žibřid puovod pověděl, že cožkolivěk jeho Žibřidovi svědkové sezná- 
vají, že jest tak v pravdě. A na to ukázal dva svědky, jednoho Václava Dvořecského 
a druhého Jana Doudlebského, kteříž seznávají, že sů slyšeli to od Diviše z Doudleb, 
že jest v pravdě tak, což sú jeho Žibřidovi svědkové vyznali. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, nález, odpory i svě- 
domí, takto o tom nalezli : Poněvadž jest on Žibřid puovod to dostatečně provedl, že 
jest mu on Holub pohnaný řekl těch XLti kop grošuov dodati, jestliže v nálezu 
panském nestojí zejména deset kop grošuov českých, i z té příčiny dávají JMt jemu 
Žibřidovi puovodovi podle jeho pruovodu a svědomí za právo, a on Jan Holub po- 
hnaný aby jemu Žibřidovi těch XLti kop grošuov v puohonu menovaných dal od 
dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Což se pak toho dotýče, 
kdež jest Jan z Pořešína svědomí dal Holubovi proti němu Žibřidovi, kteréžto svě- 
domí on Žibřid nařekl, že nemá on Jan z Pořešína za svědka přijat býti, pravě, že 
by jej Žibřida jímal, an nan žádné péče neměl : i to nařčení témuž Janovi ke škodě 
nenie, jestliže po své cti stane a z toho se vyvede. Stalo se v pondělí před svatým Jiřím. 

R. in. 1. 149. b. SroT. nHez č. 1142 ▼ Archivu Českém XIL na str. 616. 

1317. 

Mezi Ofkou z Bozkovíc a jejími bratřími z Bozkovic o věno. 1504, 22. dubna. 

Paní Ofka z Bozkovic, manželka Václava z Duban, pohnala pana Jindřicha 
a pana Jana, bratří svých vlastních odtudž z Bozkovic. Vinila je z nevydání tisíc 
kop grošuov míšeňských, tak jakž jsů po paní Salomeně, sestře jejie, vydali. Vložen 
puohon léta MDIIP v pondělí před svatým Vítem [12. června]. 

Afdiiv Č««ký XIII. 9 



66 D, XIIL Registra soudu komorního. 

V té pří mezi paní Ofkú z Bozkovic puovodem s jedné, a mezi panem 
Jindřichem a panem Janem bratřími jejími vlastními odtudž z Bozkovic s strany 
druhé. Kdež je vinila z nevydánie tisíc kop grošuov míšeňských, tak jakož sů po 
paní Salomeně, sestře své, vydali etc, tak jakož puohon šíře svědčí. A na to uká- 
zala svědomie. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že jie toho věna z práva 
povinni dáti nejsú, poněvadž jsú jie nevdávali, než že se jest k tomu pan Jindřich 
dobrovolně poddával, že to chce učiniti a věno Dubanskému po ní dáti, jediné aby 
Dubanský proti tomu učinil podle obyčeje a práva země této; a nad to že se jest 
tyž pan Jindřich podával, že chce paní Ofce ty penieze dáti, toliko aby opatřen byl 
na zchválenie pánuov, kteříž v soudu zemském sedají. A na to ukázal svědomí. Tu 
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie 
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, pře líčenie, od- 
pory i svědomí vyslyševše, takto o tom nalezli: Poněvadž nadepsaní páni pohnaní 
po jedné sestře své, kterůž jsú vdali, pět seth kop grošuov českých dali, a proti 
tomu jest zase také podle práva země této učiněno a věno jejie ujištěno; i chce-li 
on Dubanský jí, paní Ofce, také též učiniti podle jich podvolenie, aby proti tomu 
také též učinil a udělal a jie paní Ofce věno jejie proti těm pěti stem kopám gro- 
šuov českých také ujistil podle práva a obyčeje země této. A když to učiní, tehdy 
nadepsaní páni pohnaní budou povinni podle svého podvolení tomu všemu také dosti 
učiniti potud, pokudž sů se dobrovolně podvolili. Dali památné. Stalo se v pondělí 
před svatým Jiřím. 

R. m. 1. 222. a. 

1318. 

Mezi Janem Řepou z Neveklova a Jiříkem Karlíkem z Nežetíc o nářek cti. 1504, 22. dubna. 

v té při, kdež jest Jan Řepa z Neveklova pohnal pana Jiříka Karlíka z Ne- 
žetic z nářku cti do soudu komorního, a týž pan Jiřík Karlík také zase pohnal jest 
téhož pana Jana Řepu k soudu zemskému z slov duotklivých na jeho dobré pověsti. 
I tu my Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, a s přátely, s jich obů stran k nám 
přidanými, ty jsme pře mezi nimi slyšeli a vážili a je rovnali přátelskú smlůvů. 
A poněvadž sů na nás mocně toho přestali, takto mezi nimi vypoviedáme: Najprv, 
kdež jest pan Jan Řepa pohnal pana Jiříka Karlíka z nářku, i proti tomu on pan Jiřík 
Karlík odpíral a pravil i praví, že jest jeho pana Řepu na jeho cti a dobré pověsti 
nedotýkal, a že k žádné škodě nejsů aniž na budůcí čas býti mají. Také poněvadž 
jest on pan Jan Řepa před námi pravil, že jest jej pana Jiříka Karlíka žádnými 
duotklivými slovy na jeho cti a dobré pověsti nedotýkal ani dotýká, a také jsme my 
ta slova vážili, kteráž sú mezi nimi byla, i listy, kteréž jest pan Jan Řepa panu 



Nálezy z rohu 1504 o Svátosti. 67 

Holicskému, panu Voticskému a panu Jankovskému psal; i tak pravíme i vypovie- 
dáme: že ta slova páně Janova Řepová mluvená a psaná k úrazu cti ani dotýkání 
dobré pověsti panu Jiříkovi Karlíkovi škodná nic nejsů aniž býti mají nynie i na 
budúcí časy. A to známe, že jsta se oba dva vždycky zachovávali a zachovávají jako 
na dobré vladyky a lidi rytieřské přísluší. Stalo se v pondělí před svatým Jiřím. 

R nL str. 331 a. sa nápisem : Begištra památná k roku Svátosti MDIV^. Smlouva, 

1319. 

Mezi Dorotou z Yeletic a Annou Sudlicovou z Ledeč o rčení. 1504, 23. dubna. 

Dorotha z Veletic pohnala Annu Sudlicovu z Ledeč. Vinila ji z toho, že 
jest řekla, co se statku dotýče, kterýž jest jí Anně se dostal po sirotku nebožtíka 
Bohuslava z Veletic, že po jejie smrti žádnému jinému ten statek býti nemá nežli 
jí Dorotě z Veletic a dětem jejiem etc. 

V té při mezi Dorothů z Veletic puovodem s jedné, a Annu Sudlicovu z Ledeč 
pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinila z toho, že jest řekla, co se statku dotýče, 
kterýž jest jí Anně se dostal po sirotku nebožtíka Bohuslava z Veletic, že po jejie 
smrti žádnému jinému ten statek býti nemá nežli jí Dorotě z Veletic a dětem jejiem, 
a že jest ona k tomu najpříbuznější s dětmi svými etc. A potom proti témuž při- 
rčení odcizila týž statek, jakožto svrchky, krávy, vovce, koně, vozy, šaty chodiecí, 
šuby i jiné klenoty a nábytky v Nebovitech, kteréž sobě táž Dorota pokládá CCC 
kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomie, 
při tom se nálezu dokládajíc předešlého, prve na Nebovidy učiněného. Proti tomu 
ona Anna pohnaná odpierajíc pravila, že jest ji ona Dorota pohnala z svrchkuov 
a nábytkuov, jakožto krav, vovec, šatuov chodiciech, a v žalobě své vede při a ji 
viní z statku. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší 
hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž ona Dorota puovod pohnala jest z statku 
a v žalobě pověděla a pravila, že ji viní z svrchkuov a nábytkuov, a poněvadž se 
ta věc dvojí, že z statku pohání a z svrchkuov viní, z té příčiny tento puohon 
zdvihli sů. Stalo se v úterý den svatého Jiří léta MDIV^ 

R. m. 1. 71. b. SroT. nález č. 996 v Archivn Českém XI. na sir. 510. 

1320. 

Mezi Dorotou Stříbrnou a Zdeňkem Loučeňským z Kopidlna o rčení. 1604, [23. dubna]. 

Dorotha Střiebmá od Ptákuov, městka Starého města Pražského, pohnala 
Zdeňka Loučenského z Eopydlna. Vinila ho ze rčení, kdež jest jí řekl XVn a puol 
kop grošuov českých úroku komomieho zadržalého na čas jmenovitý dáti. 

9* 



68 D, XIII. Registra soudu komorního. 

V té při mezi Dorothů Střiebrnú od Ptákuov, měštků Starého města Praž- 
ského, pnovodem s jedné, a Zdeňkem Loučenským z Eopydba pohnaným s strany 
druhé. Kdež ho vinila ze rčení, kdež jest jí řekl XVn a puol kop grošuov českých 
úroku komorního zadržalého na čas menovitý dáti, a tomu rčení neučinil dosti etc., 
tak jakož puohon ukazuje. A na to ukázala svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
ěteina na Helfeněteině etc, najvyšěí hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž se ta věc desk dotýče, ten puohon z té 
příčiny zdvihli jsú, a strany aby sebe v tom tiem právem hleděly, kdež příleží. 

R. m. 1. 72. A. 

1321. 

Mezi Dorotou z Košínč a Kateřinou z Košínč o vydání peněz věnných. 1504, 23. dubna. 

Dorotha z Koši ně pohnala Katheřinu odtudž z Košíně, v městě Kolíně obý- 
vající. Vinila ji z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest vzala od nebožtíka Ji- 
říka z Přievor na věno své, kteréž jest měla na Sendražiciech. Vložen puohon létha 
MDin® v úterý po svatém Jeronýmu [3. října]. 

V té při mezi Dorothú z KeMně s jedné, a Katheřinou odtudž z Košíně 
6 strany druhé. Kdež táž Dorota vinila ji Katheřinu z padesáti kop grošuov českých, 
kteréž jest vzala od nebožtíka Jiříka z Přievor na věno své, kteréž měla na Sen- 
dražiciech etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomí. Proti tomu 
ona Kateřina pohnaná odpierajíc pravila, že jest ty penieze k sobě vzala, ale že jsú 
ty penieze syna jejieho byly. A na to také ukázala svědomí. Zase proti tomu ona 
Dorota puovod pravila, že ty penieze ne synu svému, ale sobě vzala a na věno své. 
A na to ukázala svědky. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, 
najvyšší hoftnistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
vyslyševše žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž jest to ona Dorota puovod 
dostatečně provedla, že jest ona Kathehna pohnaná ty penieze k sobě přijala, a také 
k tomu se jest táž Katheřina sama seznala, že jest je k sobě přijala a synu svému 
že jest je dala, ale toho jest ničímž neprovedla, by je synu svému dala : i z té pří- 
činy dává se jí Dorotě puovodovi za právo, aby ona Katheřina pohnaná jí Dorotě 
těch padesáte kop grošuov českých dala od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád 
zběhlých. Dala památné. Stalo se v úterý den svatého Jiří. 

R. m. 1. 72. a. SroY. nález č. 1182 v ArchiTU Českém Xn. na str. 640. 

1322. 

Mezi Dorotou z Yilhartic a Janem z Yilhartic o zdrženi smlouvy. 1504, [23. dubna] 

Dorotha z Vilhartic a z Heršteina pohnala Jana z Vilhartic a na Lomci. Vi- 
nila ho z nezdržení smlouvy, že jest jí měl XLti kop grošuov míšeňských dáti, 



NáUgy z rohu 1504 o Svátosti. G9 

i nedal jí než deset kop grošnov míšeňských. Vložen puohon léta MDIIF ve čtvrtek 
po svatém Františku [5. října]. 

V té při mezí Dorothů z Vilhartic s jedné, a Janem odtudž z Vilhartic 
s strany druhé, kdež ho vinila z nezdržení smlouvy, že jí měl dáti XLti kop gro- 
šuov míšeňských, i nedal jí než deset kop grošuov míšeňských etc, tak jakož puohon 
plněji svědčí. Proti tomu on Jan pohnaný odpíeraje pravil, že jest té smlouvě jí Do- 
rotě učinil dosti a jí těch XLti kop grošuov míšeňských dal. A na to ukázal kvi- 
tancí pod pečetmi dobrých lidí, kdež ona Dorota jej z těch XLti kop grošuov mí- 
šeňských kvituje. Zase proti tomu ona Dorotha puovod pověděla, že jest kvitancí 
na tu summu udělala, ale že jest těch XLti kop grošuov míšeňských od něho ne- 
vzala, než toliko X kop grošuov míšeňských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteína 
na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, vyslyševše s obů stran pře líčení, odpory i svědomí, pruovody, 
nalezli: Poněvadž jest toho on Jan pohnaný ničímž neprovedl, by jí Dorotě před 
kým těch XLti kop míšeňských dal, a také kvitancí, kteráž jest ukázal, dokonalá 
nenie, i z té příčiny JMt páni dávají jí Dorotě za právo, aby on Jan pohnaný jí 
těch XXXti kop grošuov míšeňských dodal a dal, a to od dnešnieho dne ve dvú 
nedělí pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se [v úterý den sv. Jiří]. 

R. m. 1. 72. b. 

1323. 

Mezi Jindřichem z Nebilova a Janem Merkllnským z Merklína o postavení poddaného 

pro nářek cti. 1504, 23. dubna. 

Jindřich z Nebielova pohnal Jana Merklínského z Merklína, aby člověka svého 
Jošta z Vidic postavil před soudem komorním. Vinil ho z nářku ctí. Vložen puohon 
léta MDn' v pátek den Svátosti [8. dubna]. 

V té při mezi Jindřichem z Nebielova s jedné, a Janem Merklínským z Merklína 
s strany druhé. Kdež on Jindřich pohnal jeho, aby postavil před soudem komorním Jošta 
z Vidic, člověka svého, kdež ho viniti chce z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji 
okazuje. A na to ukázal vajpověď pánuov JMtí, prve na to učiněnu, a svědomí. 
Proti tomu on Merklínský odpíraje pravil, že ten Jošt člověk jeho nenie a již nebyl, 
když ho on Jindřich pro něho pohnal, a puohonem že ho u něho nezastihl ; a dokudž 
jest u něho byl, že jest na něm nikdy nežádal, aby ho postavil. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu a s obů stranu pře líčení, 
odpory i svědomí, takto nalezli: Poněvadž jest jeho Jana Merklínského puohon ne- 
zastihl, pokudž týž Jošt jeho byl, z té příčiny on Jan Merklínský pohnaný jemu 
Jindřichovi puovodovi tu a tiem nic povinovat nenie; ale poněvadž týž Jindřich Ne- 



70 D. XIII. Registra soudu komorního. 

bieloYský po své cti stojí, že ten nářek jemu, témuž Jindřichovi, jeho cti ani dobré 
pověsti k žádné škodě nenie a býti nemá nynie i na budúcí časy věčně. A JMt páni 
mezi stranami škody ústně zdvihli jsú. Stalo se v úterý před [sic] svatým Jiřím. 

R in. 1. 97. b. SroT. nález č. 1252 na str. 29. 

1324. 

Mezi Jindřichem z Nové Ysi a rychtářem Miličínským Štrábochem o postavení člověka pod- 
daného pro zbití služebníka jeho. 1504, 23. dubna. 

Jindřich z Nové Vsi a z Prčice pohnal Štrabocha, rychtáře z Miličína, aby 
člověka svého Outratu z Ješetic postavil před najvyšším panem hofinistrem krá- 
lovstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z toho, že mu služebníka jeho 
Heřmana z Ješetic zbil a zmordoval, že jest od toho bití umřel. Vložen puohon léta 
etc. ni® ve čtvrtek po svatém Františku [5. října]. 

V té při mezi Jindřichem z Nové Vsi a z Prčice s jedné, a Václavem Outratú 
z Ješetic s strany druhé. Kdež on Jindřich puovod vinil téhož Outratu, že jest mu 
služebníka jeho Heřmana z Ješetic zbil a zmordoval, že jest od toho bití umřel 
etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Outrata 
pohnaný odpíraje pravil, že týž Heřman po tom zbití chodil několik nedělí, a k tomu 
že se s ním o to křesťansky smluvil a smířil. A na to také ukázal svědomí. Tu 
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie 
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory, s obú 
stranu pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž toho on Jindřich puovod ničímž do- 
statečně neprovedl, by on Heřman od toho zbití umřel, a on Outrata to jest pro- 
vedl, že jest po tom zbití ten člověk chodil i dělal, i z té příčiny toho se nan 
na Outratu neshledává, by on tiem mordem vinen byl. Ale poněvadž jest on 
Outrata jej Heřmana zranil, a k tomu se jest také sám týž Outrata seznal, z té pří- 
činy JMt páni jej Outratu v svú kázeň beru a jej trestati ráčí. Dal památné. Stalo 
se v úterý den svatého Jiří. 

B. m. 1. 98. a. 

1325. 

Mezi Litvínem z Zahrádky a Kateřinou z Veletic o postavení člověka pro vraždu. 

1504, 23. listopadu. 

Litvín z Zahrádky pohnal Kathehny z Veletic a na Brocně, aby člověka svého 
Václava Nelovce z Blochova postavila před najvyšším panem hofinistrem královstvie 
českého a raddami krále JMti. Vinil ho z mordu, že v miemé a pokojné zemi 
s svými pomocníky otce jeho nevině zamordoval. Vložen puohon léta MDHI® ve 
čtvrtek před Zvěstovám'm panně Maryi [23. března]. 



Nálezy z rohu 1504 o Svátosti. 71 

V té při mezi Litvínem z Zahrádky s jedné, a paní Katheřinů z Veletic 
s strany druhé. Kdež on Litvín ji paní Katheřinů pohnal, aby člověka svého Václava 
Nelovce z Blochova postavila před nevyšším panem hofinistrem královstvie českého 
a raddami krále JMti, kdež ho vinil z mordu, že v mírné a pokojné zemi s svými 
pomocníky otce jeho nevině zamordoval etc, tak jakož puohon ukazuje. Při tom 
pravě, že jest toho člověka při času svatého Martina minulého nepostavila, a že jest 
ho on neviděl. Proti tomu ona paní Katheřina pravila, že jest téhož Václava posta- 
vila a tomu všemu že jest dosti učinila. A na to ukázala dobrých lidí svědomí, že 
se jest tak v pravdě staJo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
nalezli: Poněvadž jest to táž paní Katheřina pohnaná dostatečně provedla, že jest 
téhož Nelovce před pány JMti o svatém Martině minulém v šranciech měla a po- 
stavila, a on Litvín puovod tu stoje, pánuov JMti nežádal, aby jej v tom opatřiti 
ráčili, a potom ten Nelovec jí, paní Katheřině, utekl: i z té příčiny ona paní Ka- 
theřina jemu Litvínovi tu a tiem nic viece povinna nenie. Dala památné. Stalo se 
v úterý před [sic] svatým Jiřím. 

R m. 1. 181. a. 

1326. 

Mezi ZdeiUcem Lvem z Rožmitálu a Johankou z Rožmitálu o nezdržení smlouvy. 1504, 23. dubna. 

Pan Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné, purkrabie Karlšteinský, pohnal Jo- 
hanku odtudž z Rožmitálu. Vinil ji z nezdrženie smlouvj'^, mezi nimi učiněné a ce- 
dulemi vyřezanými tvrzené, v tom, že jistota na summu XXIII seth kop grošuov 
míšeňských v té smlouvě menovaných, když by je od téhož pana Lva vyzdvihla, má 
býti k věrné ruce položena, o kohož by se týž pan Lev a ona paní Johanka smlu- 
vili etc, tak jakož smlouva toho artikule to v sobě šíře zavírá. Ale tomu ona, paní 
Johanka, podle zněnie téhož artikule neučinila dosti. Vložen puohon léta MDIIF 
v úterý po Novém létě [3. ledna]. 

V té při mezi panem Zdeňkem z Rožmitálu, purkrabí Karlšteinským, s jedné, 
a paní Johánků odtudž z Rožmitálu s strany druhé. Kdež týž pan Lev vinil ji paní 
Johanku z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné v tom, že jistota na summu XXIII 
seth kop grošuov míšeňských v té smlouvě jmenovaných, když by je od téhož pana 
Lva vyzdvihla, má býti u někoho k věrné ruce položena etc., tak jakož puohon šíře 
svědčí. A na to túž ukázal smlouvu a dal čísti artikul v puohonu dotčený. Ukázal 
také i nález panský prve na tu smlouvu učiněný. Proti tomu Zbyněk Běšín, manžel 
a poručník nadepsané paní Johanky pohnané, ničímž neodpíral. I JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i smlouvu, nalezli: Po- 



72 D. XIII. Registra soudu komorního. 

něvadž jest na to smlouva prve učiněna a k tomu také i rozsudek v soudu komorním 
se o to stal, z té příčiny aby ona paní Johanka podle téhož rozsudku té smlouyě 
dosti učinila, a to konečně ve dyú nedělí od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo 
se v úterý před [sic] svatým Jiřím. 

R m. 1. 265. a. SroY. náleiy č. 1036 a 1087 ▼ AidÚTU Českém XI. sir. 686 a XII. str. 476. 

1327. 

Mezi Václavem, sladovníkem královským, a javorem kláStera Maltézského Janem z Jablonné 

o postavení poddaného pro nářek ctí. 1504, 23. dubna. 

Václav, sladovník královský, měštěnín Menšieho města Pražského, pohnal 
kněze Jana z Jablonné, převora kláštera Matky boží tudiež v Menším městě Pražském 
u mostu, aby Kříže pivovarníka, poddaného svého, k jeho klášteru příslušejícieho, po- 
stavil před nigvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti 
v soudu komorním. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon léta MDIIT v pondělí 
u vigiljí svatého Jakuba apoštola [24. července]. 

V té při mezi Václavem, sladovníkem královským, měštěnínem Menšieho 
města Pražského, s jedné, a Křížem pivovarníkem, k klášteru Matky boiie tudiež 
v Menším městě Pražském příslušejícím, s strany druhé. Kdež on Václav puovod vinil 
jej Kříže z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Při tom pravě, že jest 
ho nazval falešníkem, že jest slady falšoval. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on 
Kříž pivovarník pohnaný odpíraje pravil, že jest jeho Václava falešníkem nenazýval, 
než toliko že jest to mluvil, že jsú jeho Křížový falše na rathouz nenosili, jako jeho 
Václavovy. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- 
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
puohon, žalobu, odpory, s obů stranu pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž toho 
svědkové žádní neseznávají, by naň na Václava puovoda jaká faleš uvedena byla, ani 
také toho vyznávají, by za falešníka kde odsouzen byl, a také poněvadž týž Kříž 
nan, na Václava, toho nepraví; i z té příčiny to jemu Václavovi puovodovi jeho cti 
nic ke škodě nenie ani býti má nynie i na budůcí časy věčně. A páni JMt škody 
mezi stranami zdvihli jsú. Stalo se v úterý den svatého Jiří. 

R m. 1. 286. b. 

1328. 

Mezi Václavem Čáslavským a poručníky sirotkův Jana Muttrplosa z Tedražic o vráceni bible. 

1504, 23. dubna. 

Václav čáslavský, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Václava Hyndráka 
z Habrová, miestopísaře královstvie Českého, a Petra Markolta z Tedražic, poručníkuov 
sirotkuov a statku nebožtíka Jana Muttrplosa z Tedražic. Vinil je z toho, že mu 
nechtie vrátiti biblí, kteréž jest on Čáslavský puojčil nebožtíkovi Janovi z Tedražic, 



Nálezy a rohu 1504 o Svátosti. 73 

kterážto biblí šacuje Lte kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDIQ^ v středu 
před svatým Jiljím [30. srpna]. 

V té při mezi Václavem Čáslavským, měštěnínem Starého města Pražského, 
s jedné, a mezi Václavem Hyndrákem z Habrová, miestopísařem královstvie Českého, 
a Petrem Markoltem z Tedražic, poručníky sirotkuov a statku někdy Jana z Tedražic, 
s strany druhé. Kdež on puovod vinil je pohnané z toho, že mu nechtie vrátiti biblí, 
kteréž jest on Čáslavský pójčil nebožtíkovi Janovi z Tedražic, a tu biblí že sobě 
pokládá Lte kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to 
ukázal svědomí, v kterémžto seznávají, že jsú tu biblí s střiebmými puklami v domu 
téhož nebožtíka Mutrplosa vídali, ano se v ní vertovali. Proti tomu Ctibor z Bu- 
kuovky na miestě pohnaných, jakožto poručník jich, odpíraje pravil, že on Václav 
Hyndrák i on Markolt o té biblí nic nevědí, a také že on Čáslavský nebožtíka 
Mutrplosa za jeho zdraví nikdy neupomínal ani z ní vinil, též také ani po- 
ručníkuov statku od téhož nebožtíka Mutrplosa učiněných, jakožto Adama a Jošta 
nebožtíkuov, kteříž po jeho Mutrplosově smrti několiko leth živi byli, až teprův 
nynie napomíná. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj vyšší 
hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
žalobu, odpor i svědomí nalezli: Poněvadž svědkové jeho čáslavského puovoda vy- 
znávají, že jsú viděli Adama z Bystřice jakožto jednoho poručníka, an v domě téhož 
Mutrplosa v té biblí, z kteréž on čáslavský pohnal, vertuje se, z té příčiny aby oni 
pohnaní jemu čáslavskému tu biblí vrátili anebo tu summu v puohonu položenu, to 
jest těch Lte kop grošuov českých, dali, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád 
zběhlých. Dal památné. Stalo se v úterý den svatého Jiří. 

R. m. L 287. a. 

1329. 

Mezi Klatovským měšfanem Václavem Kulatou a konšely městečka Přeštic o postavení 

spoluměštky pro dluh za pivo. 1504, 23. dubna. 

Václav Kulatá, měštěnín města Glatov, pohnal purgmistra a konšeluov mě- 
stečka Přeštic, aby spoluměštku svú Elšku Vorlovu vdovu postavili před najvyšším 
panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ji z XV kop 
grošuov míšeňských dluhu za pivo jemu zuostalého. Vložen puohon léta MDIII® ve 
čtvrtek po svatém Františku [5. října]. 

V té při mezi Václavem Kulatou, měštěnínem města Glatov, s jedné, a mezi 
Elškú Vorlovú z městečka Přeštic, pro kterážto on Kulatá purgmistra a konšeluov 
téhož městečka Přeštic pohnal, s strany druhé. Kdež týž Kulatá vinil ji z XV kop 
grošuov míšeňských dluhu za pivo jemu zuostalého etc, tak jakož puohon plněji 
svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vypověděli : Poněvadž 

ArckiT ČeakýXin 10 



74 D. XIIL Registra soudu komorního. 

v tom mocném listu nadepsané Elšky Yorlové, kdež Přeštičští měšfané svým listem 
vyznávají, že by ona to před nimi vyznala, že Radslava z Šebířova poračníkem činí 
této pře, a sama svým jménem toho nevyznává, neb měla jest sama jménem a listem 
svým takový list učiniti: „Známo činím tiemto listem, že činím poručníka na zisk 
i na ztrátu, "^ a pečeti nadepsaného města měla žádati toliko na svědomí ; i poněvadž 
jest toho neučinila a listem sama nevyznala a na svědomí pečeti neprosila, že v tomto 
listu dosti ku právu moci nenie ; neb každý má to vyznati, že moc dává před soudem 
komorním, ne před jinými osobami, jako oni nadepsaní Přeštičští vyznávají, že jest 
svrchu dotčená Eiška Yorlova před nimi toliko vyznala: i z té příčiny JMt páni 
jemu Kulatovi podle jeho puohonu dávají za právo. Dal památné. Stalo se v úterý 
den svatého Jiří. 

R. in. L 287. b. 

1330. 

Mezi Václavem Tvochem z Nedvídkova a Václavem z Horňátek o nezdrženl smlouvy. 

1504, 23. dubna. 

Václav Tvoch z Nedviedkova pohnal Václava z Horňátek na Struhařově. Vinil 
ho z nezdržení smlouvy, kdež jest slíbil za Saldu, člověka svého, že mu měl rybník 
dodělati v témdni po svatém Václave nynie minulém, a nezadělá-li ho, tehdy že mu 
má dáti za to XXti kop grošuov českých on Václav z Horňátek jemu Tvochovi. 
Vložen puohon léta MDHI v pátek po svatém Františku [6. řQna]. 

V té při mezi Václavem Tvochem z Nedviedkova s jedné, a Václavem z Hor- 
ňátek s strany druhé. Kdež on Tvoch vinil jej Václava Struhařovského z nezdržení 
smlouvy, kdež jest slíbil za Saldu, člověka svého, že mu měl rybník dodělati v tém- 
dni po svatém Václave nynie minulém, a nezadělá-li, že mu má dáti XXti kop 
grošuov českých etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svě- 
domí a smlouvu. Proti tomu on Václav z Horňátek pohnaný odpíraje pravil, že ta 
smlouva mezi nimi dokonalá nenie, a jestliže jest ten Salda, člověk jeho, čemu dosti 
neučinil, že ho k tomu mieti chce, aby učinil dosti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory, smlouvu i svědomí, nalezli: 
Poněvadž jest on Tvoch dostatečně provedl, že jest s ním s Václavem z Horňátek 
smlouvu měl, a také že týž Václav toho jest zase ničímž neodvedl, by s ním Tvochem 
té smlouvy neměl; z té příčiny dávají JMt jemu Tvochovi za právo, tak aby on 
Václav z Horňátek pohnaný jemu Václavovi Tvochovi podle znění též smlouvy tomu 
dosti učinil, a to ve dvú nedělí od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. 
Stalo se v úterý den svatého Jiří. 

R. m. 1. 288. a. 



Nálezy e rohu 1504 o Svátosti. 75^ 

1331. 

Mezi Václavem Boztock^^m z Teplé a Junem Šmerhovským o nářek cti. 1504, [23. dubna]. 

Vádav Roztocský z Teplé pohnal Jana Šmerhovského, měštěnína Starého města 
Pražského. Vinil ho z nářku cti. 

V té při mezi Václavem Roztocským z Teplé s jedné, a Janem Šmerhovským 
měštěnínem Starého města Pražského s strany druhé. Kdež on Roztocský jej Šmer- 
hovského vinil z nářku cti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., 
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na- 
lezli: Poněvadž on Roztocský po své cti stojí, a on Jan Šmerhovský pohnaný jsa 
pohnán nestojí, z té příčiny ten nářek jemu Václavovi puovodovi na jeho cti a dobré 
pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti nemá nynie i potomně. A on Václav 
Roztocský aby se k němu k Janovi Šmerhovskému zachoval podle práva a zřie- 
zení zemského. 

Item léta MD čtvrtého v pátek před svatým Šimonem a Judu [25. října] 
vydán jest list Václavovi Roztocskému z Teplé na Jana Šmerhovského podle práva, 
aby stál na svatého Martina najprv příštího a nápravu aby učinil podle práva a zřie- 
zenie zemského. 

R. m. L 288. a. 

1332. 

Mezi Litvínem ze Zahi*ádky a robotn^^mi lidmi ze zboží Ploskovského o vraždu otce jeho. 

1504, 23. dubna. 

Léta božieho láDIV^ v úterý na den svatého Jiří stala se jest smlouva mezi 
Litvínem z Zahrádky z strany jedné puovodem, a robotnými lidmi, rychtáři i těmi, 
kteříž pohnáni byli z zboží Ploskovského, přítomnými i těmi, jenž doma zuostali, 
jakožto pohnanými, s strany druhé, i s urozeným Václavem Adamem z Drahonic 
a na Ploskovicích skrze ctihodného kněze Jana Žáka, kostela Lítoměřicského děkana 
etc., v právích doktora, a urozeného Viléma Černína z Chudenic a Jiříka z Sebu- 
zína a v Zelenkách takováto: Jakož jest vinil lidi svrchupsané z mordu otce svého 
a ze škod svrchu psaný Litvín, že je z toho ze všeho propouští a ovšem prázdny 
činí, věčně i na budúcí časy jich z toho viece neviniti ani zpomínati ani dědicové 
ani přátelé jeho, a lidé Adamovi též také nemají jemu ani dědicóm na věčné i bu- 
důcné časy ničímž zlým zpomínati, než mír a pokoj s obú stran křesťanský zacho- 
vati mají, jako na dobré lidi sluší. A také se jest Litvín přiznal před námi svrchu- 
psanými smlouvci, že s Václavem Adamem o otce i o všecky věci konečnú smlouvu 
má. A to sobě slíbili věrně a právě zdržeti, jako na dobré lidi sluší. 

R. m. 1. 331. b. SA nápisem : Begittra památná k roku SvátotU MDIV^. SniUmva. SrOT. náles & 1326 
na 8tr. 70. 

10* 



76 D. XUI, Registra soudu kofnomího. 

1333. 

Mezi Kateřinou Jehňátkovou a Bernardinem Vlachem o vydáni majestátu a listft na dům. 

1504, 24. dubna. 

Katheřina JehĎátková, v Starém městě Pražském obývající, pohnala Berniu*- 
dina Vlacha, vlastnieho bratra někdy Anthonie Vlacha kupce, kterýž u Jednorožce 
tu v Starém městě Pražském bydlel. Viniti ho chce, že jí vydati nechce majestátu 
jejieho ciesařského i jiných jejiech spravedlností listovních, jí a manželu jejiemu na 
duom svobodný tudiež v Starém městě Pražském, v němž bydlí, svědčíciech a témuž 
někdy Anthoniovi, bratru jeho Bemardinovu, od též Jehňátkové svěřených a k věrné 
ruce schovati daných. Vložen puohon létha MDIII** v sobotu den Jedenácti tisíc 
panen [21. října]. 

V té při mezi Jehnátkovú Katheřinů, v Starém městě Pražském obývající, 
puovodem s jedné, a Bernardinem Vlachem s strany druhé. Kdež táž Katheřina vi- 
nila jej Bemardina z toho, že jí vydati nechce majestátu jejieho ciesařského i jiných 
jejiech spravedlností listovniech na duom jejie svobodný, v němž bydlí, svědčíciech 
a témuž někdy Anthoniovi, bratru jeho Bemardinovu, od též Jehňátkové svěřených 
a k věrné ruce schovati daných etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. A na 
to ukázala svědomie. Proti tomu on Bemardin Vlach pohnaný odpieraje pravil, že 
to věc svěřená nenie, než že sú ten duom ona Katheřina i s svým mužem Skůr- 
skému i čáslavskému prodali a jím naň dobru vuoli udělali; a oni dále Skurský 
a čáslavský prve menovanému Anthoniovi dobru vuoli na ty na všecky listy učinili. 
A na to ukázali tu dobru vuoli jejie Jehňátkové a muže jejieho. Dále ukázali list 
ten, v kterémžto listu oni Mikuláš Skurský a Václav Čáslavský jemu Anthoniovi na 
všecky listy dobru vuoli dávají, a to proto, že on Anthonín, jakožto podpuorce za 
ni, za Jehnátkovú, k ním k Skurskému a Čáslavskému jda*) do Žíduov, i dal za 
ně Židu puol druhého sta kop a XXVU kop grošuov míšeňských, jakož kvitancí od 
Žida učiněná to šíře ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- 
dami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory, s obů stranu pře líčenie, pruovody i svě- 
domí, takto o tom nalezli: Poněvadž on Bemardin Vlach pohnaný to dostatečně 
pokázal, že ti všichni listové svrchu dotčení i dobrá vuole na ten duom svobodný, 
v němž ona Jehňátková bydlí, svědčící nebožtíkovi Anthoniovi, bratra jeho Bemar- 
dinovu, řádně a dostatečně přišli sů, a on Anthonín v svém zřiezení a kšaftu o nich 
o těch listech nikam neporačil, a také poněvadž jejie Jehňátkové jeden svědek od ní 
ukázaný a jeden z jeho Anthoniových poručníkuov, Jiřík od Jednorožce, to seznal, 
že on Anthonín poračil, aby ty listy často dotčené na ten duom svobodný svědčící 
oni poračníci vezmůce, je bratřím jeho Anthoniovým vydali : i z té příčiny on Ber- 



Nále$y $ roku 1504 o Svátosti. 77 

nardin pohnaný jí Jehňátkové těch listuov v puohonu dotčených vydati povinen nenie. 
Dal památné. Stalo se v středa po svatém Jiří. 

R. nL 1. 62. b. *) T rokop: jsa. 

1334. 

Mezi Johannesem ze Skalice, úředníkem mince od Hory Kutny, a klášterem Sedleckým o vy- 
dání svěřených peněz. 1504, 24. dubna. 

Johannes od Hory Euthny pohnal kněze Klimenta, opata kláštera Sedlce, 
i všeho téhož kláštera konventu. Vinil je z toho, kdež jest dal schovati k věrné 
ruce knězi Petrovi, někdy kaplanu na Vlaském dvoře u Hory Kuthny, X kop grošuov 
českých, a v tom že jest týž kněz Petr umřel, a statek jeho že jest k tomu kon- 
ventu a k klášteru vzat, tak že on k svému přijíti nemohl a nemuož. Vložen puohon 
léta MDm^ v neděli před svatým Divišem [8. října]. 

V té při mezi Johannesem od Hory Euthny s jedné, a mezi knězem Eli- 
mentem, opatem kláštera Sedlce, i vším téhož kláštera konventem s strany druhé. 
Kdež týž Johannes vinil je z Xti kop grošuov českých, kteréž někdy k věrné ruce 
knězi Petrovi, kaplanu na Vlaském dvoře, schovati dal, a v tom týž kněz Petr že 
jest umřel, a statek ten že jest k tomu klášteru a konventu vzat etc, tak jakož 
žaloba plněji svědčí. A na to ukázal svědomí pod pečetí města Hory Euthny ně- 
kterých osob. Proti tomu jmenovaný kněz opat a konvent pohnaní skrze poručníka 
svého odpierajíce pravili, že jest prve on puovod o to souzen před panem minc- 
mejstrem, a tu že jest před ním nic nepokázal ani co provedl, by témuž knězi Pe- 
trovi co schovati dal; a také že po témž knězi Petrovi žádných peněz, ješto by 
témuž Johannesovi svědčily, nalezeno nenie, a že sú při každých penězích, což jich 
po něm zuostalo, čí sú které byly, cedule byly. A na to na všecko ukázali svědomí. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, od- 
pory, pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž téhož kněze Elímenta opata osm kop 
grošuov jím Johannesem bylo tam sstaveno témuž knězi opatovi a zase že sú pro- 
puštěny, a svědkové to seznávají, že týž kněz Petr na smrtedlné posteli leže, 
o žádných penězích, ješto by jeho Johannesovy puovodovy byly, žádné zmienky ne- 
učinil, a čí sú které penieze byly, že jest cedule při každých byla, a žádné cedule 
tu, ješto by jemu Johannesovi svědčila, nebylo : i z té příčiny on kněz Eliment opat 
i jeho konvent jemu Johannesovi tu a tím nic povinovat nenie. Dali památné. Stalo 
se v středu po svatém Jiří. 

R. m. 1. 162. a. 



78 D. XIII. Begistra s<mdu Tumu>mSho. 

1335. 

Mezi bratřími Dobeii z Yesec a konSely a obcí mérta Enina o jetí a Yéznéní člověka jejich. 

1504, 24. dubna. 

Jan, Jiřík, Václav, Jakub a Zygmund Dobešové bratří vlastní a nedielní 
z Yesec na Starém Eníně pohnal[i] purgmistra, konSeluov i vší obce města Enína. 
Vinili je z toho, že sú jim v miemé a pokojné zemi za řádu a za práva, na ně nic 
nevznezše, jali v městě svém Pavla Třeštivu rychtáře, člověka jich z Starého Enína, 
jej vsadili, vězeli a urukovali svévolně proti všemu řádu, jim téhož člověka pro- 
pustiti nechtěli na jich slušné poddávání. Vložen puohon v pondělí na Nové léto 
[1. ledna] MDIV^ 

Mezi Janem, Jiříkem, Václavem, Jakubem a Zigmundem bratřími vlastními 
a nedielnými z Vesec s jedné, a purgmistrem, konSely i vší obcí města Enína s strany 
druhé. Edežto nadepsaní bratří z Vesce puovodové vinili je, purgmistra, konšely 
i všicku obec téhož města Enína, že sú jim v miemé a pokojné zemi za řádu 
a práva, na ně nic nevznezše, jali v městě svém Pavla Třeštivu rychtáře, člověka 
jich z Starého Enína, jej vsadili, vězeli a ukovali [sic] svévolně proti všemu řádu, 
jim téhož člověka propustiti nechtěli na jich slušné poddávání etc, tak jakož puohon 
to v sobě šíře zavierá. A na to ukázali svědomí. Proti tomu oni Enínští pohnaní 
odpírajíc pravili, že paní Markéta z Říčan u věně svém ten statek drží, odkadž ten 
Pavel Třeštiva jest, a to věno že dskami má, krom že jest nějaké poručenství smlouvu 
mezi nadepsanými bratřími puovody a sebú učinila, ješto jest toho proti dskám uči- 
niti neměla a nemohla, nemajíc toho povolení od krále JMti ani od pánuov JMtí 
z plného soudu ; a tudy že sú svrchu menovaní bratří poháněti neměli, než ona Mar- 
kétha, a že pohánějí z cizí pře; a naprosto že jsú trojí zmatek učinili, jedno, 
že pohánějí z cizie pře; druhé, že pohánějí všicku obec, ješto obec o tom nic 
nevěděla a nic s tiem Činiti neměla; třetí zmatek, že oni Dobešové podle svého 
puohonu nic neprovozují ; žádajíce pánuov JMtí za opatření. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddamí, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, pře líčení i svě- 
domí, nalezli: Poněvadž ona Markétha věno své dskami zemskými má a toho jest 
žádnému z desk nepropustila, a milosti sobě té na králi JMti ani paních na plném 
soudu zemském neuprosila, aby na miestě jejiem poručníci mohli pohnati a pohony 
přejímati: a protož nadepsaní bratří sú tohoto puohonu podle práva učiniti nemohli, 
a z té příčiny JMt páni tento puohon zdvihli sú. Než chce-li je Enínské měšťany 
viniti, komu ta věc spravedlivě náleží, z čeho, právo se jim nezavierá. Dali památné. 
Stalo se v středu po svatém Jiří. 

R. m. 1. 162. b. 



NálBBy g rohu 1504 o Svátosti. 79 

1336. 
Mezi Janem z Bysně a obcí Slánskou o postavení pacholka pro pych. [1504, 24. dubna.] 

Jan z Bysně na Malíkovících pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města 
Slaného, aby postavili před soudem komorním pacholka Pavlova z Trpoměch jménem 
Pavla. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc., protože jest sekal dřieví na grunthu 
jeho, práva k tomu nemaje ižádného. 

y té při mezi Janem Malíkovským z Bysně s jedné, a Pavlovým pacholkem 
z Trpoměch jménem Pavlem s strany druhé, pro kteréhožto pohnal purgmistra a kon- 
šeluov i vší obce města Slaného, aby téhož Pavla před soudem komorním postavili. 
Kdež ho vinil z pychu etc, protože jest sekal dříví na grunthu jeho Malíkovského, 
práva k tomu nemaje. Proti tomu on Pavel pacholek pohnaný odpíraje pravil, že 
kdyby byl týž Malíkovský se k nim Slánským zachoval podle svolení zemského 
a k nim o to psal, že by se byli k němu zachovali podle téhož svolení zemského. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu i odpor a s obú stranu pře líčení, takto o tom nalezli: Poněvadž se jest on 
Malíkovský podle svolení zemského nezachoval a k nim o to přesekání podle téhož 
svolení zemského neposlal, že jemu Malíkovskému on Pavel tu tiem pychem povi- 
novat nenie. 

umí. 153. a. 

1337. 

Mezi měštanem Litoměřickým Martinem Ševcem a bratřími Eamejckými z Pokratic o pych. 

1504, 24. dubna. 

Martin Švec, měštěnín města Lithoměřic, pohnal Jindřicha Eamajka a Jana 
Kamajka bratří z Pokratic seděním tudiež. Vinil je z pychu a pro ten pych z Xti 
kop grošuov českých, že kdež jest on Martin svezl víno s vinice své v hrozniech 
k dělání do lisu Mikuláše Kavína tu v Pokraticiech, a když víno zděláno a již 
v sudích bylo, tehdy mu ho odtud z lisu bráti nedali. Vložen puohon léta MDIIP 
v sobotu den Jedenácte tisíc panen [21. října]. 

V té při mezi Martinem Ševcem z Lithoměřic s jedné, a mezi Jindřichem 
a Janem Eamajky bratřími z Pokratic s strany druhé. Kdež již menované bratří 
on Martin vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu vína 
jeho od Mikuláše Eavína z lisu bráti nedali etc., tak jakož puohon plněji v sobě 
zavierá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že 
sú tu pychu neučinili žádného, než že sú to víno právem sstavili a na svých 
gruntiech pro desátek jich, a že sú jeho Martina k tomu obsielali, aby tomu 
právu, od kteréhožto práva oni sú to víno sstavili, stál, ale on Martin že jest k tomu 
nestál. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 



80 D. Xin. Registra soudu komorního. 

králoYStyie Českého, se pány a vladykami, krále JMtí raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu, odpor, pře líčenie i svědomí, takto o tom nalezli : Poněvadž oni pohnaní toho 
vína žádnu mocí ani pychem nebrali, než právem že sú je pro desátek sstavili, 
a také týž Martin toho jest neodpieral, by nadepsaným pohnaným tiem desátkem 
z toho kusu povinen nebyl, ani toho také, by od téhož práva obsielán o to k roze- 
znání nebyl : i z té příčiny svrchu dotčení Jindřich a Jan bratří pohnaní jemu Mar- 
tinovi puovodovi tiem pychem povinni nejsú. Než chtie-li strany oč k sobě dále 
hleděti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se v středu po svatém Jiří. 

R. m. 1. 196. a. 

1338. 
Mezi Martinem Sudou z Kunratic a děkanem Litoměřickým Janem Žákem o nářek cti. 1604, 24. dubna. 

Martin Suda z Kunratic pohnal kněze Jana Žáka, doktora v práviech a dě- 
kana Lithoměřicského. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon v pondělí den svatého Brykcí 
[13. listopadu 1503]. 

V té při mezi Martinem Sudů z Kunratic s jedné, a knězem Janem Žákem, 
doktorem v práviech a děkanem Lithoměřicským s strany druhé. Kdež jeho doktora 
vinil týž Suda z nářku cti pravě, že by týž doktor pravil, že kto by neučinil, jsa 
poručníkem, inventáře a spisu s statku movitého i nemovitého a počtu by činiti 
nechtěl, že ten jako podezřený člověk jest. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on 
kněz Jan doktor pohnaný odpíraje pravil, že bráně pře sirotkuov nebožtíka Stolen- 
ského a syna jeho najstaršieho, kterýž statek má pod právem Lithoměřicským, že 
jest tu řeč mluvil, kterúž svědci Sudovi vyznávigí, ale že jest toho k němu k Su- 
doví ani o něm nemluvil, nežli vuobec, užívaje v tom práva ciesařského obecnieho. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšáí hofinistr králov- 
stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, 
odpor, pře líčení i svědomí, takto o tom nalezli : Poněvadž toho svědkové jeho Su- 
dovi nevyznávigí, by týž kněz Jan doktor to k němu k Sudovi mluvil, tiem jeho 
nařiekaje, a také týž kněz Jan doktor že jest před pány JMtmi sám ústně pověděl, 
že jest naň na Sudu toho nepravil ani praví, i z té příčiny on doktor jemu Sudoví 
puovodovi tu nic podle puohonu jeho Sudová vinen nenie, a také jemu Martinovi 
Sudovi ten nářek jeho cti ani dobré pověsti nic ke škodě nenie nynie i na budúcí 
časy býti má. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Jiří. 

R. m. L 196. a. 

1339. 

Mezi Salomenou z Mečkova a rukojmími za manžela jejího Václava o rukojemství za věno. 

1504, 24. dubna. 

Salomena z MeČkova, vdova po někdy Václavovi z Kasalic, pohnala Jana 
Vohništko z Vohnišfan, Petra Appolona z Skřivan, Mikuláše Bořitu z Kasalic na 



NcUegy z rohu 1504 o Svátosti. 8Í 

Tajnci a Jiříka z Easalic. Vinila je jakožto rukojmie, kdež jsú jí slíbili za nebožtíka 
Václava, manžela jejieho, za věno za pnol třetieho sta kop grošuov českých; ale 
tomu nikojemstvie nedbají učiniti dosti. Vložen puohon léta MDUP v středu před 
svatým Ealixtem [11. října]. 

V té při mezi Salomenou z Mečkova, vdovu po někdy Václavovi z Easalic, 
s jedné, a mezi Petrem Appolonem z Skřivan s strany druhé. Edež jej vinila podle 
jiných spolurukojmí z puol třetieho sta kop grošuov českých, že jest jí za tu summu 
věnní slíbil etc., tak jakož puohon naií a na jiné rukojmie o to učiněný to 
v sobě plněji zavírá. A na to ukázala jednoho svědka z týchž rukojmí, kterýž se- 
znává, že se k tomu zná, že jest slíbil podle jiných rukojmí svrchupsaných. Proti 
tomu on Petr Appolon odpíraje pravil, že se v tom nepamatuje, by rukojmí za to 
věno byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenáteině etc, najvyšší hof- 
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom 
vypověděli: Poněvadž to ona Salomena puovod jedním svědkem Mikulášem Bořitú 
provedla, že jest za to věno týž Petr sliboval, a on Petr toho neodpíral, by nesli- 
boval, než toliko pravil, že se v tom nepamatuje; i z té příčiny aby to týž Petr 
zpravil na zajtřie svatého Martina najprv příštieho v kaple Všech Svatých na hradě 
Pražském podle práva, že jest za to věno nesliboval. Stalo se v středu po svatém Jiří. 

R. m. 1. 256. b. 

1340. 
Mezi Eliškou z Podvině a Johannou z Tajné o nářek cti. 1504, 24. dubna. 

V té při, kdež Elška z Podvině pohnala paní Johanny z Tayné z nářku cti 
před soud komorní. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj- 
vyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ráčili 
sú oboje strany podati na smlouvu přátelskú, i ráčili sú k tomu vydati tyto přátely : 
pana Jindřicha z Hradce etc., pana Mikuláše z Hořic etc., pana Jana z Smiřic, pana 
Mikuláše ze Žďáru, pana Mikuláše Pecingara z Bydžína, pana Zigmunda z Ghmelic 
etc., takže ti svrchupsaní ubrmané sú mezi svrchudotčenými stranami vajpověď mocnu 
a konečnú učinili a to takovúto, že již psaná paní Johanna řekla paní Elšce : Paní 
Elško, kdež si mě pohnala z nářku cti, i pravím já, že sem tě na tvé cti nenaříkala 
aoi naříkám, než ptala sem se po své škodě; i když ty po své cti stojíš a pravíš, 
že tiem vinna nejsi, já tobě toho věřím a mám tě za ctnú, dobru a zachovalú ženu, 
jako tě m^í páni a jiní dobří lidé. Stalo se v středu po svatém Jiří. 

R. nL 1. 831. b. za nápisem: lUgUtra památná, K roku Svátosti MDIV^. Smlouva. 

1341. 
Mezi Kuňkou Kroskovou a Jakubem Krajsou o nářek ctí. 1504, 25. dubna. 

Kuňka Kroskova, městka Menšieho města Pražského, pohnala Jakuba Kraysu, 

ArckiT Čeéký XIII. 1 1 



I 



82 D. XUI. Registra soudu komorního. 

obyvatele v městě Nymburce. Viniti ho chce z nářku cti. Vložen puohon léta MDIV^ 
v pondělí před svatým Ambrožem [1. dubna]. 

Tu létha MDIV® ve čtvrtek den svatého Marka evangelisty JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, takto vypověděli: Poněvadž ona Eunka 
puovod k svému právu stála jest po své cti stojéci, a on Jakub Eraysa po třikrát 
volán jsa i nestál, z té příčiny dávají jí Kunce proti témuž Eraysovi za právo stáné, 
a že jí ten nárok na jejie cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě nenie ani 
býti má nynie i potomně; a ona chce-li, aby se k témuž Eraysovi zachovala podle 
práva a zřiezení zemského. 

Létha MDIV® v úterý po Jedenácte tisíc panen [22. října] vydán jest list 
Eunce Eroskové na Jakuba Eraysu, obyvatele v městě Nymburce, podle práva, aby 
stál na svatého Martina najprv příštieho, a nápravu aby jí učinil podle práva a zřie- 
zení zemského. 

R m. 1. 52. b. 

1342. 

Mezi Eunrádem z Gr&nheimu a měStany Knínskými o nářek cti. 1504, 25. dubna. 

Eunrád z Grynheimu pohnal purgmistra a konšeluov města Enína. Viniti je 
chce z jich psaní z nářku cti. Vložen puohon léta MDIV® v sobotu před svatým 
Řehořem [9. března]. 

V té při mezi Eunrádem z Grynheínu puovodem s jedné, a mezi purgmistrem 
a konšely města Enína pohnanými s strany druhé. Edež on Eunrád vinil je Enínské 
z jich psaní z nářku cti etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to některé listy, 
kteréž sú oni Enínští psali, ukázal, zvláště o tom, že by jich posla katha udělal. 
Proti tomu oni purgmistr a konšelé Enínští odpierigíce pravili, že sú jeho Eunráda 
na jeho cti ani psaním svým ani nikterakž nedotýkali, než on Eunrád že jest jim 
Enínským psaní své učinil hanlivé, z kteréhož jej časem svým viniti chtie. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, s obú 
stranu pře líčenie, odpory i pruovody, takto o tom JMt nalezli : Poněvadž on Eunrád 
puovod toho nářku na ně, na purgmistra a konšely Enínské pohnané, ničímž dosta- 
tečně neprovedl podle práva, by ho čím na jeho cti nařkli, z té příčiny oni purg- 
mistr a konšelé Enínští jemu Eunrádovi tu nic tiem povinovati nejsú. Dali památné. 
Stalo se ve čtvrtek po svatém Jiří. 

R m. 1. 63. b. 



Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 83 

1343. 
Mezi Janem ze Sovojevic a Václavem Klusákem z Kostelce o nářek cti. 1504, 25. dubna. 

Jan z Sovojevic a na Novém Stranově pohnal Václava Klusáka z Kostelce 
a na Huorkách. Vinil ho z nářku cti. Vložen puohon léta MD prvnieho v sobotu 
po svatém Havlu [23. října]. 

Léta MD čtvrtého v pondělí po božím křtění [4. ledna]. Jakož sú na nás 
mocně přestali, na Janovi z Šelmbergka a z Kosti, najvyšším komorníku královstvie 

v 

Českého, na Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyšším purkrabí Karl- 
šteinským, z pánuov, a z vladyk na Albrechtovi Rendlovi z Aušavy, prokurátorovi 
krále JMti, a některé přátely k nám vydavše urozený a statečný vladyka pan Jan 
z Sovojevic a na Novém Stranově s jedné, a urozený vladyka Václav Klusák a na 
Horkách s strany druhé, takto my svrchu psaní ubrmané i s přátely jich mocně 
mezi stranami vypoviedáme: Jakož jest Václav Klusák nadepsanému panu Janovi 
Stranovskému psal ceduli pod svým sekretem, v ní dotýkaje, že by mu se zdálo 
o nějakých podvodích; a tu pravil pan Václav, že na pana Jana žádného podvodu 
nepraví ani ví, a že o něm jinač nevie, než že se jest na své cti zachoval, jako na 
dobrého člověka sluší, beze všech podvoduov. A tato smlouva má ukázána býti před 
soudem komorním. A tu my ubrmané máme žádati pánuov soudci anebo jeden z nás, 
aby pan Jan byl opatřen na své cti podle toho puohonu, kdež jest pana Václava 
pohnal z nářku cti, poněvadž pan Václav nan nic zlého nevie a nepraví. I JMt pán, 
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hoSoodstr královstvie Českého, 
se pány a vladykami, krále JMti raddamí, tuto nadepsánu smlouvu mezi svrchu do- 
tčenými stranami nadepsanými pány ubrmany učiněnou viděvše a jie pováživše, jí 
v registra komorní památná ráčili sú rozkázati vepsati, při takové smlouvě a vaj- 
povědi jeho pana Stranovského takto opatřujíce, že ten nářek jemu a jeho dobré 
pověsti k žádné škodě ani újmě nenie a býti nemá nynie, časy bndúcí a věčně. To 
zapsáno ve čtvrtek den svatého Marka. 

R. ni. 1. 148. b. 

1344. 

Mezi Janem Dubeckým z Dubce a Václavem Firšicem z Nabdína o nářek cti. 

1504, 25. dubna. 

Jan z Dubce na Próhoniciech pohnal Václava Firšice z Nabdína. Vinil ho 
z nářkn cti. Vložen puohon léta MDIV® v úterý před svatým Valentinem [13. února]. 

Tu léta božieho MD čtvrtého v středu po svatém Jiří Jan z Dubce puovod 
k svému právu stál jest, ale Václav Firšic pohnaný třikrát volán jsa nestál jest. 
Protož JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr krá- 
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, jemu Janovi z Dubce 

11* 



84 D. XIII. Registra satidu komorního. 

puovodovi proti témuž Vádavovi Firšicovi dali sú za právo stáné. A ten nárok od 
téhož Firšice nenie a nemá nadepsanému Dubečskému na jeho cti a dobré pověsti 
k žádné škodě ani újmě býti nynie ani na budúcí časy potomnie. A on Jan Du- 
bečský, chce-li, aby se dále k svrchu dotčenému Václavovi Firšicovi zachoval podle 
práva a zhezenie zemského, že má jemu další právo nau puštěno býti. Stalo se ve 
čtvrtek den svatého Marka. 

R. m. 1. 160. b. 

1345. 

Mezi Janem z Dubce na Průhonicích a Václavem Firiicem z Nabdína o nářek ctí nebožky 

manželky jeho. 1504, 25. dubna. 

Jan z Dubce na Próhoniciech pohnal Václava Firšice z Nabdína. Vinil ho 
z nářku cti nebožky manželky své. Vložen puohon léta MDIV® v úterý před svatým 
Valentinem [13. února]. 

Léta MDIV® v středu po svatém Jiří [24. dubna] Jan .z Dubce puovod na 
miestě nebožky manželky své, od kteréž nadepsaného Václava Firšice pohnaného 
z nářku cti viniti chtěl, ku právu stál jest, po cti manželky své stoje, ale on Václav 
Firšic nestál jest, třikrát volán jsa. Z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykamí, 
krále JMti raddami, dali sú a dávají témuž Janovi Dubečskému na miestě prve 
dotčené manželky jeho za právo stáné. A ten nárok od téhož Firšice nenie a nemá 
býti svrchu dotčené jeho Dubečského nebožce manželce na její cti a dobré pověsti 
k žádné škodě ani újmě nynie ani budúcí časy potomně a věčně. A on Jan Dn- 
bečský, chce-li jakožto puovod na miestě často dotčené nebožky manželky své, dále 
k svrchu menovanému Firšicovi pohnanému aby se zachoval podle práva a zřiezení 
zemského, že má jemu nau, na Firšice, další právo puštěno býti. Stalo se ve čtvrtek 
den svatého Marka. 

Léta MD čtvrtého v úterý před svatým Vítem [11. června] vydáni sú Janovi 
z Dubce na Václava Firšice z Nabdína listové podle práva a zřiezení zemského, aby 
stál před JMtí pánem, panem ho&nistrem naj vyšším královstvie Českého a raddami 
krále JMti v soudu komorním na den svatého Martina najprv příštieho, a nápravu 
aby podle práva učinil etc. podle puohonuov a práv stáných nadepsaných. 

R. in. 1. 150. b. SroY. předcházející nález č. 1344. 

1346. 

Mezi Janem z Bezejovic a Janem Maceškou z Peclinova o postavení člověka poddaného 

pro krádež. 1504, 25. dubna. 

Jan z Bezejovic pohnal Jana Macešku z Peclinova, aby člověka svého, Ma- 
tějova syna z Peclinova, postavil před najvyšším panem hofmistrem královstvie Če- 



Náleay z rohu ló04 o Svátosti. 85 

ského a raddami krále JMti v soudu komorním. Vinil ho z toho, že jest spolu s ji- 
nými tovaryši svými nočně statek pobral zlodějsky člověku a mlynáři jeho v Mla- 
doviciech. Vložen puohon léta MDIII® ve čtvrtek po svatém Františku [5. října]. 

V té při mezi Janem z Bezejovic s jedné, a mezi Matějovým sjmem z Pe- 
clinova, člověkem Jana Macešky, pro kteréhož týž Maceška pohnán byl, aby jej po- 
stavil, s strany druhé, že on Jan z Bezejovic vinil toho člověka z toho, že jest spolu 
8 jinými tovaryši svými nočně zlodějsky statek pobral Člověku a mlynáři jeho etc, 
tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal list. Proti tomu on, Matějuov syn, 
odpieraje pravil, že tiem krádežem vinen nenie, a že v tu chvíli, když se tén krádež 
stal, byl na diele. A na to ukázal svědomí. Při tom dále pravě, že toho krádeže 
on Jan z Bezejovic puovod naň ničímž neprovozuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, nalezli : Po- 
něvadž jest on Jan z Bezejovic puovod ukázal list, v kterémžto listu žádný neme- 
nuje se zejména, od koho jest a pod čí pečetí, a k tomu také že jest nan, na Ma- 
tějova syna, toho krádeže ničímž neprovedl, z té příčiny jemu Matějovi, synu jeho, 
cti tu nic ke škodě nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka 
evangelisty. 

R. m. 1. 151. a. 

1347. 

Mezi Janem z Bezejovic a Bohunkem z Bedříchovic o postavení lidí poddaných pro krádež. 

1504, 25. dubna. 

Jan z Bezejovic pohnal Bohunka seděním v Bedřichoviciech, aby lidi své 
z Bedřichovic, Poláka s synem, Bláhova sjma a Tichého, postavil před najvyšším 
panem hofmistrem královstvie českého a raddami krále JMti v soudu komorním. 
Vinil je, že sú s jinými tovaryši svými nočně pobrali statek zlodějsky člověku a mly- 
náři jeho v Mladoviciech. Vložen puohon léta MDIII® ve čtvrtek po svatém Fran- 
tišku [5. října]. 

V té při mezi Janem z Bezejovic s jedné, a mezi Polákem s synem jeho, 
mezi Bláhovým synem a Tichým, lidmi Bohunkovými z Bedřichovic, s strany druhé. 
Kdež on puovod vinil je, že spolu s jinými tovaryši svými nočně pobrali statek zlo- 
d^sky člověku a mlynáři jeho etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal 
list nějaký. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že tiem krádežem vinni nejsú, 
a že toho krádeže on Jan puovod na ně neprovozuje ničímž. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyěší hofmistr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž jest on Jan puovod ukázal 
list, v kterémžto listu žádný se nemenuje zejména, od koho jest ani pod čí pečetí, 



86 D. XIIL Begistra soudu komomího. 

a také na ně týž Jan ničímž neprovedl, by oni tím krádežem vinni byli, z té pří- 
činy jim pohnaným nadepsaným jich ctem tu nic ke škodě nenie. Dali památné. 
Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka. 

R. in. 1. 161. b. SroY. předcházející nález 6. 1846. 

1348. 

Mezí Martinem Hamzou z Zábédovic a Janem Škrheu z Petrovic o vydání listů bratra jeho. 

1604, 25. dubna. 

Martin Hamza z Zábědovic pohnal Jana Škrhu z Petrovic z nevydání listuov 
bratra jeho vlastnieho. 

y té při mezi Martinem Hamzú z Zábědovic s jedné, a Janem Škrhou z Pe- 
trovic s strany druhé. Kdež jest jeho Martin Hamza pohnal z nevydánie listuov 
bratra jeho vlastnieho dielného Bořka; kdež on Škra [sic] tu stoje pravil, že jest 
jich za to žádal týž bratr jeho na smrtedlné posteli, aby je vydal Zigmundovi Škr- 
hovi, strajci svému, a pravie, že jsou k tomu sirotci. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obě strany, takto o tom ráčili sú roz- 
kázati: Poněvadž se ta věc sirotkuov dotýče, protož aby on Jan Škrha ty listy po- 
ložil před ouředníky Pražskými, a strany aby zase stály na den svatého Martina 
najprv budúcieho, a tu bude-li kto chtieti k tomu jaké právo mieti po nadepsaném 
Bořkovi, právo se jemu nezavierá. 

Item. Což se dotýče Martina Hamzy a Jana Škrhy a Václava Nejedlého 
z Hradce, aby ty listy položili před ouředníky Pražskými i hotové penieze, a strany 
aby zase stály na zajtří svatého Martina; a jestliže by týž Martin Hamza chtěl ty 
listy vyručiti k upomínání pro nějakú potřebu, že to bude moci učiniti, než zase 
vyupomínaje aby položil ty listy aneb hotové penieze před týmiž ouředníky Praž- 
skými. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka. 

R m. 1. 196. b. 

1349. 
Mezi obcí Slánskou a Janem z Bysné o pych. 1504, 25. dubna. 

Purgmistr a konšelé i všecka obec města Slaného pohnali Jana z Bysně a na 
Malíkovicích. Vinili ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov česli^ch, pro- 
tože jest jim byl zavázal člověka jich šosovnieho slibem cti a vieru, aby mu se 
stavěl, jménem Pavla z Trpoměch, v řádu a právu. Vložen puohon v sobotu před 
svatým Ambrožem [30. března]. 

V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Slaného s jedné, 
a mezi Janem z Bysně na Malíkovicích s strany druhé. Kdež ho vinili z pychu 



Nálezy g rohu 1504 o Svátosti. 87 

a pro ten pych z Xti kop grošuov Českých, protože jest jim zavázal Člověka jich 
šosovnieho Pavla z Trpoměch ctí a věrou v řádu a právě etc, tak jakož puohon 
plněji svědčí. A na to ukázali svědomí. Proti tomu on Malíkovský odpíraje pravil, 
že oni Slánští toho pychu podle práva ničímž neprovozují, a že toho jich svědomí 
neseznává, by on Malíkovský toho jich Člověka zavazoval, a že ten člověk praví, že 
sám neví, kto ho tiem slibem zavazoval ; ale když ten člověk na jeho grunthu dřieví 
sekal, že jest ho zavázal Peněk, hajný jeho, bez jeho vědomí a vuole, a že jest on 
té chvíle, když týž člověk zavázán byl, doma nebyl. A na to také ukázal svědomí. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfensteině etc, najvyšší hofinistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu, odpory i svědomí, takto o tom nalezli: Poněvadž oni Slánští puovodové 
na něho na Malíkovského toho pychu v puohonu dotčeném dostatečně podle práva 
neprovedli sú, z té příčiny on Malíkovský pohnaný jim tím pychem nic povinovat 
nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Marka evangelisty. 

R in. 1. 238. b. SrOY. nález & 1836 na 8tr. 79. 

1350. 
Mezi Vítem, synem Strakovým z Enína, a sousedy Knínskými o nářek cti. 1504, 25. dubna 

Vít, Strakuov syn z Enína, pohnal purgmistra a konšeluov města Enína, aby 
všecky spolu své sousedy, usedlé hospodáře z města Enína, postavili před naj vyšším 
panem hofmistrem královstvie českého a raddami krále JMti v soudu komorním, krom 
Václava Straky, otce jeho, krom Valše krajčieho a krom Blažka hrnčíře příjmí 
Směšného. Vinil je všecky z nářku cti, krom těchto osob tří vymieněných. 

V té při mezi Vítem, Strakovým synem z Enína, s jedné, a mezi všemi 
sousedy, usedlými hospodáři, z města Enína krom Václava Straky, krom Valše kraj- 
čieho a krom Blažka hrnčíře příjmí Směšného, s strany druhé, pro kteréžto všecky 
sousedy on Straka purgmistra a konšeluov Enínských pohnal, aby je postavili před 
najvyšším panem hofinistrem královstvie českého a raddami krále JMti v soudu ko- 
morním, že je všecky vinil z nářku cti, krom těch tří osob vymieněných etc, tak 
jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Při tom mluvě, že by jemu 
dávali zrádce. Proti tomu oni Enínští pohnaní odpírajíce pravili, že sú ho nehaněli 
ani zrádci mu dávali, a že to jeho svědkové, kteréž vedl, neseznávají; a poněvadž 
podle puohonu svého žádného nářku neprovozuje podle práva, že jest on Straka ten 
puohon učinil na zmatek, žádajíce JMti v tom za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfensteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpory i svědomí, takto o tom 
nalezli: Poněvadž on Vít Straka puovod v svém puohonu pohnal jich z nářku cti, 
vší obce Enínské krom tří osob nahoře dotčených, a toho nářku niČímž dostatečně 



88 D. XIIL Registra satédu komorního, 

• 

neprovedl podle svého puohonu a podle práva, i tudy jest ten puohon učinil na 
zmatek. A protož JMt jej Víta v svú kázeň berou. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek 
po svatém Jiří. 

R m. 1. 288. b. 

1351. 

Mezi Martinem Hamzou z Zábědovic a Tychtou z JeStětic o dluh. 1604, [25. dubna]. 

Martin Hamza z Zábědovic pohnal létha MDIV^ Jana Tychtu z Ještětic a na 
Hrádku z XVti kop grošuov a z XV grošuov vše českých dluhu nedoplaceného etc. 
Tu na rok jim položený týž Martin Hamza puovod stál, ale Jan Tychta pohnaný, 
tKkrát volán jsa, k svému právu nestál. Z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, dali sú jemu Hamzovi za právo stáné. Dal památné. 

Léta MDVr v sobotu po svaté Dorotě [7. února] vydán jest list zatykači 
Martinovi Hamzovi na Jana Tychtu podle tohoto práva stáného. 

R. m. 1. 317. b. za nápisem: Stand práva k roku Svátosti létha MDIV^. 

Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MD pátého. 

1352. 

Mezi Kašparem Robenhauptem z Suché a Janem Bélohlavem z Pořešína o nezdržení smlouvy. 

1505, 12. listopadu. 

Kašpar Robenhaupt z Suché pohnal Jana Bělohlava z Pořešína. Viní ho 
z nezdržení smlouvy pečetmi jich tvrzené etc. 

y té při mezi Kašparem Robenhauptem z Suché s jedné, a Janem Bélohlavem 
z Pořešína pohnaným s strany druhé. Kdež on Kašpar téhož Bělohlava vinil z ne- 
zdržení smlouvy peČetmi jich tvrzené v tom, že jest mu měl statek svuoj, kterýž 
má, i také statek bratra svého ve dsky klásti etc, tak jakož týž puohon Šíře v sobě 
to ukazuje. A na to ukázal touž smlouvu. Proti tomu Jan pohnaný odpierige pravil, 
že jest té smlouvě rád chtěl dosti učiniti, ale že bezelstně nemohl, protože jest statek 
ten Přibíkovi z Pořešína prve dskami zapsal, a propustiti ho sobě nemohl. A pakli 
by propustiti chtěl, že toho zápisu propustiti nemá, leč najprve přede všemi věcmi 
očistil by dvuor poplužní téhož Přibíka před věnem Johanky, manželky jeho; a po- 
něvadž jest ten statek prve témuž bratru svému zapsal, již jest ho jinému klásti ne- 
mohl, sám jeho nemaje. Zase proti tomu Kašpar puovod pověděl, že ta Johanka tu 
věna žádného dskami nemá, než na listech aneb jinou jistotou. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se 



Nálezy st roku 1505 o sv. Martině. 89 

pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puolion, žalobu i s obú stran pře 
líčení, odpory i pruovody, takto o tom nalezli : Poněvadž se on Jan Bělohlav k tomu 
dobrovolně seznal, že jest tu smlouvu učinil, z té příčiny aby té smlouvě jemu 
Kašparovi dosti učinil, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce- li 
kto k tomu statku právo mieti, právo mu se nezavierá. Stalo se v středu den svatých 
pět bratří léta MDV^ 

R. m. 1. 64. a. 

1353. 

Mezi Mikulášem Herolem z Trnce a Johannesem ze Skalice o dluh za Ovčáry. 

1505, 12. listopadu. 

Mikuláš Herol z Tmče pohnal Johannesa z Skalice, ouředníka z mince. Vinil 
ho z osmdesáti kop grošuov českých dluhu spravedlivého, jemu Mikulášovi zadržalého. 

V té při mezi Mikulášem Herolem z Tmče puovodem s jedné, a Johannesem 
z Skalice, ouředníkem z mince, pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Johannesa vinil 
z LXXX kop grošuov českých dluhu spravedlivého, jemu Mikulášovi zadržalého etc, 
tak jakož puohon plněji v sobě to zavírá. Proti tomu on Jan pohnaný odpíraje 
pravil, že mu jest ten dluh zaplatil, kterýž dlužen byl za Vovčáry. A na to ukázal 
kvitancí i svědomí týž Johannes, že jemu ten dluh zaplatil Nyklovi. Tu JMt pán, 
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, 
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vj^slyševše žalobu, odpor i svědomí, takto 
o tom JMt nalezli: Poněvadž jest on Nykl dostatečně ničímž toho neprovedl, by on 
Johannes na tu summu za Ovčáry co dlužen zuostal jemu Nyklovi, a on Johannes to 
jest dostatečně provedl, že jest jemu tu summu za Vovčáry vyplnil, i z té příčiny 
on Johannes jemu Nyklovi těmi LXXXti kopami grošuov českými povinovat nenie. 
Dal památné. Stalo se v středu den svatých pět bratří. 

R. m. ]. 197. a. 

1354. 

Mezi Aniiou z Drchlavy a bratrem jejím Janem Vrbíkem z Tismic o odkaz. 1505, 13. listopadu. 

Anna, manželka někdy Jindřicha z Drchlavy, pohnala Jana Vrbíka z Tismic. 
Viniti jej chce z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest jí mátě jejie a jeho odkázala. 

V té při mezi Annu, manželku někdy Jindřichovu z Drchlavy, s jedné, a Janem 
Vrbíkem z Tismic s strany druhé. Kdež jej vinila z padesáti kop grošuov českých, 
kteréž jest jí mátě její a jeho odkázala etc, tak jakož puohon v sobě šíře to uka- 
zuje. A na to jest ukázala svědomí. Proti tomu strana druhá odpierajíc pravila, že 
to svědomie jejie Anny se nesrovnává. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 

ArchiT Český XIU. 12 



90 D. XIII. Registra soudu komorního. 

JMti raddami, slyševše strany, odpor i svědomí, takto JMt nalézti ráčili: Poněvadž 
jest ona Anna dostatečně provedla, že jest jí mátě jejie těch padesáte kop grošuov 
českých odkázala, i z té příčiny aby jí Anně on Jan Vrbík těch padesáte kop 
grošuov českých dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve 
čtvrtek den svatého Brykcí. 

Item Anna puovod vzala na Jana Vrbíka list zatykači v středu před svatů 
Dorothů [4. února] létha MDVP. 

R. in. 1. 8. b. 

1355. 

Mezi knězem Baltazarem Mrzákem z Miletínka a Polyxenou z Dobřenic o vzatek nábytků. 

1505, 13. listopadu. 

Kněz Baltazar Mrzák z Miletínka pohnal Polixeny z Dobřenic. Viní ji, že 
mu na dvoře jeho dědičném v Nové Vsi koně, krávy i jiné nábytky pobrala, poklá- 
daje sobě ten vzatek puol druhého sta kop grošuov Českých etc. 

V té při mezi knězem Baltazarem Mrzákem z Miletínka puovodem s jedné, 
a Polixenú z Dobřenic pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil, že jest mu na dvoře 
jeho dědičném v Nové Vsi koně, krávy i jiné nábytky pobrala, pokládaje sobě ten 
vzatek puol druhého sta kop grošuov českých etc, tak jakož týž puohon plněji to 
v s obě ukazuje. A na to ukázal vajpis z desk, v kterémžto vajpisu stojí o nábytcích. 
Ukázal také i svědomí. Proti tomu poručník Polixeny pohnané odpieraje pravil, že 
jest ona tu nic nebrala, než což jest jí nebožtík Bořek, muž jejie, odkázal; ale on 
kněz Baltazar netoliko své, ale i jejie Polixeny věci bral, což mu se zdálo, pan- 
ského nálezu o to nedočekav, a že jest mu ona toho nehájila, aby bral, jestliže 
k čemu spravedlnost má. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., 
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
vyšly ševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž svědkové jeho kněze 
Mrzákovi toho neseznávají, zač by ti nábytkové stáli, kteréž jest ona Polixena tu 
brala, i z té příčiny aby strany stály před úředníky Pražskými menšími na zajtH 
svatého Fabiána, a tu což on kněz Mrzák před týmiž úředníky provede na schvá- 
lení jich, zač jest jemu těch nábytkuov ona Polixena pobrala, to aby jemu ona Po- 
lixena dala od toho pruovodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek 
den svatého Brikcí. 

R. m. 1. 27. b. 

1356. 

Mezi Sa lomenou z Mečkova a rukojmími za manžela jejího Václava o rukojemství za věno. 

1505, 13. listopadu. 

Salomena z Mečkova pohnala Jana Vohništku z Vohnišfan, Petra Appollona 



Nálezy z rohu 1505 o sv. Martině. 91 

z Křivan, Mikuláše Bořitu z Kasalic a Jiříka odtudž z Kasalic, že její rukojmie 
nic nemají ani příjemce. 

V té při mezi Salomenú z Mečkova puovodem s jedné, a Janem Vohništků 
z VohnišťaĎ, Petrem Appolonem z Křivan, Mikulášem Bořitů z Kasalic a Jiříkem 
odtudž z Kasalic pohnanými s strany druhé etc. Kdež na pány JMt v soudu ko- 
morním vznášela praviec, že jejie rukojmie nic nemají ani příjemce; kterýchž ni- 
kojmie přijímal bratr její Salomenin. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- 
šteině etc., najvyšší hofiní^tr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- 
dami: Poněvadž rukojmie ani příjemce, jakož ona Salomena praví, nic nemají, z té 
příčiny toho všeho JMt odkládají bez práva pohoršenie až do Svátosti najprv příští, 
a ona Salomena vezmúc list od úředníkuov, podle práva toho aby obeslala, kto ten 
statek drží, kdež jest vznesena, ke dni úternímu po suchých dnech postních. A tu 
což jí bude pány JMtí a vladykami v soudu zemském nalezeno, při tom aby se za- 
chovala. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí. 

R. ni 1. 256. a. SroY. nález & 1339 na str. 80. 

1357. 

Mezi Matyášem Libákem z Radovesic a Albrechtem ze Šternberka o nářek cti. 

1505, 13. listopadu. 

Mathyáš Libák s panem Albrechtem z Šternberka dobrovolně před pány JMtí 
do soudu komorního se na tuto dolepsanú smlouvu poddali: 

V té při mezi Mathiášem Libákem z Radovesic puovodem s jedné, a panem 
Albrechtem z Šternberka a na Zelené Hoře s strany druhé. Jakož sú obojí na nás 
dobrovolně a mocně přestali, to jest na panu Vilémovi z Pernšteina etc, na paních 
a vladykách, krále JMti raddách soudu komorního, což se té ruoznice a nesnáze, 
kdež on Libák téhož pana Albrechta z nářku cti pohnal k soudu zemskému, dotýče. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, napřed menovaný s nade 
psanými pány a vladykami etc. podle takového dobrovolného a mocného na nich 
přestání vyslyševše to, kdež jest pravil pan Albrecht napřed menovaný, že jest slyšel, 
že by on pan Libák hejtmanstvie svému a šikovánie při té bitvě, kdež luoni v Ba- 
vořích u falckrabie byla, dosti neučinil, tu on pan Albrecht ty osoby, od kterýchž 
praví, že jest tu řeč slyšel, před námi v soudu komorním postavil, zejména tyto: 
Martina Vlčka z Úřečic, Jana Horáka z Jilemnice, Jana Holého od Hory, Jiříka 
Holého z Hořovic, Blažka z Dašic, Martina z Radnic a Mikuláše Kopystu od 
Hory; kteřížto k tomu se seznali, že sú tu řeč takovú o Libákovi panu Albrechtovi 
pravili, ale že sú to od jiných vuobec slyšeli; ale od sebe na něho na Libáka 
že nic nepraví, než toliko vuobec řeč slyšenu. Proti kterýmžto řečem slyšeným 
a vuobec mluveným ukázal jest Libák mnohých pánuov znamenitých rytieřských 

12* 



k 



92 D. XIIL Registra souSm Tcomomfíio. 

i služebných dobrých lidí svědomí, kteříž seznávají, že jest on Libák vozy šikoval, 
lidi do bitvy vedl, je řiedil a při té bitvě od počátku až do konce byl, všemu dosti 
činil, což takovému hejtmanu v takové potřebě příleží učiniti. I takto JMt o tom 
vypověděli: Napřed, kdež jest pan Albrecht pravil, že jest řeč slyšenu slyšel, a po- 
něvadž ty osoby postavil, kteříž sú tu řeč jemu panu Albrechtovi o Libákovi pravili, 
z takové příčiny týž pan Albrecht tu jest řeč s sebe svedl nahoře menovanými oso- 
bami, a tudy jemu Libákovi podle jeho puohonu o ten nářk nau na pana Albrechta 
učiněného nic povinovat nenie. A svrchu menované osoby před soudem stojíce také 
jsů pravily, že sú nahoře dotčené řeči z slyšení o Libákovi pravily, ale samy z sebe 
že nan nic nepraví; i poněvadž sami z sebe nau na Libáka tyto osoby nepravily 
jsú a nepraví, než toliko z obecné slyšené řeči mluvily sú, to on Libák od nich 
přijíti a na tom přestati má. A pak poněvadž Libák nmoho znamenitými pány rytieř- 
skými i jinými dobrými lidmi služebnými, kteříž při tom a v té bitvě byli, to jest 
potřebně a dostatečně provedl, že jest tomu a takovému hejtmanstvie všudy ve všem 
jako dobrý člověk a dobrý hejtman dosti učinil, z takových příčin ten takový nářek, 
jímž jest, jakož se nahoře píše, dotýkán byl, jemu Libákovi na jeho cti a dobré 
pověsti k žádné škodě ani ujmě nenie a býti nemá njnie ani na budúcí časy věčně. 
Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí. 

R. nL 1. 338. a. za nápisem: RegUtra památná k roku 9V. Martina MDV^, Smlouva, 

1358. 

Mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte a Henrichem z Einsiedle o učinění dosti trhu. 

1505, 14. listopadu. 

Ambrož Chodaur z Lokte pohnal pana Henrycha z Enzydle. Vinil ho z ne- 
učiněnie dosti trhu mezi nimi učiněnému v tom, že on Ambrož koupil u pana Hen- 
rycha čtyři kopy strychuov ovsa po XIII groších míšeňských. 

V té při mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte puovodem s jedné, a panem 
Henry chem z Enzydle s strany druhé. Kdež jeho pana Henrycha viní z neučinění 
dosti trhu mezi nimi učiněnému v tom, že on Ambrož koupil u něho pana Henrycha 
čtyři kopy strichuov ovsa po XHI groších míšeňských, a dvú kop ječmene po XI groších 
míšeňských, a vostatek toho vobilé měl mu dáti dovézti, i toho jest neučinil etc, tak 
jakož týž puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí, kdež seznává, že jest pan 
Henrych měl dáti znáti jemu Ambrožovi, chce-li ten trh držeti. Proti tomu pan 
Henrych odpieraje pravil, že se svědkové s puohonem nesrovnávají, a že těch pade- 
sáte kop grošuov českých ničímž neprovozuje, by mu je dal. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomie, takto 
JMt nalezli: Poněvadž jeho Ambrožovi svědkové to svědčí, že jest jemu měl pan 



Náhisy xř roJm 1505 o sv. Martině. 93 

Henrych některý den dáti znáti, chce-li ten trh držeti, a toho jest ničímž neprovedl, 
by jemu pan Henrych věděti dal, že chce trh držeti, i z té příčiny on pan Henrj ch 
jemu Ambrožovi tiem trhem podle jeho puohonu povinovat nenie, poněvadž jest mu 
nedal věděti, že chce trh držeti. Stalo se léta MDV*^ v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 8. b. 

1359. 

Mezi Bemardinem Vlachem a Václavem Jehňátkem spolu s jeho manželkou Kateřinou o pych. 

1505, 14. listopadu. 

Bemardin Vlach pohnal Václava Jehnátku a Katheřinu manželku jeho. Vinil 
je z pychu podle práva, a to z takového, kdež posielal k nim dobré lidi, aby se 
jemu z domu jeho svobodného vystěhovali etc. 

V té při mezi Bernardýnem Vlachem s jedné, a Václavem Jehňátkú a Kathe- 
řinu, manželku jeho, s strany druhé. Kdež je viní z pychu podle práva, a to z ta- 
kového, kdež posielal k nim dobré lidi, aby se jemu z domu svobodného vystěhovali, 
a oni jemu toho odpomi jsú etc., tak jakož týž puohon to v sobě plněji zavierá. 
A na to ukázal svědomí, kteřížto seznávají, že sú se on Václav Jehíiátko s manželku 
8VÚ zbraňovali stěhovati z domu toho. Proti tomu on Jehnátko s manželku svú od- 
pierajíc pravili, že jest je poháněl, nejsa domu toho v držení, a že nesčekav toho 
rozsudku, kdež mezi sebú puohon mají. A na to ukázali puohon. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany, odpory i svědomí, JMt na- 
lézti ráčili: Poněvadž on Bemardin nikdy domu toho v držení nebyl a přes to 
z pychu pohání, z té příčiny on Jehnátko s manželku svú jemu Bemardinovi tiem 
pychem povinovat nenie. Než chce-li kto k tomu domu právo mieti, právo mu se 
nezavierá. Stalo se léta MDV® v pátek po svatém Brykcí. 

R. in. L 28. a. SroY. nález č. 1333 na str. 76. 

1360. 

Mezi Barborou z Vrchlabí a radou mésta Dvora o vydání svrchků bez práva. 1505, 14. listopadu. 

Barbora z Vrchlabí pohnala purgmistra, konšeluov i vší obce města Dvoru. 
Vinila je, že sú dali svrchky jejie bez práva po smrti též mateře jejie z domu vzieti 
tu ve Dvoře, totižto hotové penieze, klenoty, šaty chodící i lehací etc. 

V té' při mezi Barboru z Vrchlabí puovodem s jedné, a purgmistrem, kon- 
šely i vší obcí města Dvoru s strany druhé. Kdež je Barbora vinila, že sů dali 
svrchky jejie a mateře jejie bez práva po smrti též mateře jejie z domu vzieti tu 
ve Dvoře, totiž hotové penieze, klenoty, šaty chodící i lehací a jejich vlastních peřin 
devět etc. JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 



-1-. 



94 D, XIIL Registra soudu komorního. 

královstvie Českého, se pány a vladykamí, krále JMti raddami, vyslyševše vajsady 
a privilegia královská, kteréž oni Dvorští pohnaní ukázali, a pilně JMt jich pová- 
živše, takto o tom vypověděli: Poněvadž oni Dvorští podle znění týchž privilegií 
pod právo slušejí manské Trutnovské, z té příčiny JMt tento puohon zdvihají. Než 
chce-li ona Barbora jich Dvorských na tom právě, k kterémuž oni Dvorští slušejí, 
hleděti, právo se jí nezavierá. Dali památné. Stalo se ut supra. 

R. m. 1. 28. b. 

1361. 

Mezi Eunrádem z GrUnheimu a Vondráčkem, Haralovým synem z Enína, o lov na cizích 

pozemcích. 1505, 14. listopadu. 

Kunrád z Grynheymu pohnal Vondráčka, Haralova syna z Knína. Vinil ho, 
že jest lovil na gruntiech jeho svévolně tenaty zaječími, a pro ten lov z padesáti 
kop grošuov českých etc. 

V té pfí mezi Kunrádem z Grynheymu puovodem s jedné, a Vondráčkem, 
Haralovým synem z Enína, s strany druhé. Edež on Eunrád vinil téhož Vondráčka, 
že jest lovil na gruntiech jeho svévolně tenaty zaječími, a pro ten lov z padesáti 
kop grošuov českých etc., tak jakož týž puohon plněji svědčí. A na to ukázal svě- 
domie a svolenie zemské. Proti tomu Ondráček pohnaný odpíraje pravil, že toho on 
Eunrád ničímž neprovozuje, by on Vondráček na jeho Eunrádových gruntiech honil. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, ža- 
lobu i odpor, takto o tom nalezli: Poněvadž on Eunrád pohnal z padesáti kop 
grošuov českých, a na to ukázal svolenie zemské, kteréžto svolenie ukazuje, že ta 
pokuta na shon ukazuje, a nepohání z shonu než toliko z lovu, i z té příčiny on 
Ondráček pohnaný jemu Eunrádbvi těmi padesáti grošuov kopami Českými povinovat 
nenie. Stalo se v pátek po svatém Brykcí léta MDV^ 

R. ni. 1. 54. a. 

1362. 

Mezi Eunrádem z Griinheimu a měšfany Enínskými o ukládání o život. 1505, 14. listopadu. 

Eunrád z Grynheimu pohnal Václava Janatova syna, ševče Eubíka, Zvěřinu, 
Eříže mlynáře, Václava Votopila mlynáře, Václava Randáka tkadlce, Jíru Bielkova 
syna, Matěje Saláčka, Matěje Jakubova syna, Ducháčkova vnuka. Vinil je z toho, že 
sú jej honili v miemé a pokojné zemi etc. 

V té pH mezi Eunrátem z Grynheimu, puovodem s jedné, a Václavem Jana- 
tovým synem, ševcem Eubíkem, Zvěrinů, Eřížem mlynářem, Václavem Votopilem mly- 
nářem, Václavem Randákem tkadlcem, Jírů Bielkovým synem, Matějem Saláčkem 



Nálezy z rohu 1505 o sv. Martině. 95 

a Matějem, Jakubovým synem, Ducháčkovým vnukem s strany druhé. Kdež jmeno- 
vaný Eunrád vinil je, že sů jej honili v mierné a pokojné zemi za řádu a práva 
gnmtíech jeho na vlastniech a jej zamordovati chtěli, a k tomu že sú mu člověka 
jeho zbili etc, tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, nalezli : Poněvadž on Eunrád z dvojí pohání věci, zejména [z honění] 
a z mordu, kdež ta věc podle zřiezenie zemského k soudu nepříleží komomiemu; 
z těch pHčintento puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí léta MDV^ 

R« m. L 69. a. SroY. nález č. 1342 na str. 82. 

1363. 

Mezi Johankou z Uorsic a Ješkem z Strojetic o pych. 1505, 14. listopadu. 

Johanka z Horsic pohnala Ješka z Strojetic. Vinila ho z pychu a pro ten 
pych z Xti kop grošuov českých etc. 

V té při mezi Johanku z Horsic puovodem s jedné, a Ješkem z Strojetic 
s strany druhé. Edež ho vinila z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, 
že jest s lidmi svjTni přišed do Terešova, obstavený a odběhly statek pobral člověka 
jejieho dědičného Mikuláše Spikéře z Terešova, jmenovitě tři vozy žita nemláceného 
a dva vozy sena etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě to zavírá. A na to jest uká- 
zala svědomí. Proti tomu on Ješek pohnaný skrze poručníka svého odpíraje pravil, 
že svědomí jejie Johanky se nesrovnává, a k tomu že nenie podle práva. Ukázal 

v 

také svědomí, kteréž vyznává, že on Ješek jest to obilé a seno od téhož Spikéře 
koupil prve, než jest se s gruntu ten Spikéř vybral, a také že jest to koupil, ješto 
jest bylo neobstaveno to obilé i seno. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, vyslyševše žalobu, odpor i jich s obů stran pře líčení, takto sú naleznuti 
ráčili: Poněvadž ona Johanka toho jest dostatečně neprovedla, by on Ješek tu jí 
jaký pych učinil, i z té příčiny on Ješek jí Johance tiem pychem povinovat nenie. 
Než chce-li ona Johanka jeho Ješka dále čím viniti, právo se jí nezavírá. Stalo se 
v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. !.• 163. b. 

1364. 

Mezi Václavem Erálovským z Želetavy a poručníkem jeho Václavem Vencelíkem z Vrchoviší 

o rčení dopomoci k penězům. 1505, 15. listopadu. 

Václav Erálovský z Želetavy pohnal Václava Vencelíka z Vrchovišf. Vinil 
ho ze rčení, kdež mu jest řekl, že má spravedlnost k tisíci zlatých uherských a že 
mu k nim chce dopomoci. 



96 D, XIIL Registra s(mdu komorního. 

V té při mezi Václavem Královským z Želetavy pnovodem s jedné, a Václavem 
Vencelíkem z Vrchovišf s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení, kdež mu jest řekl, 
že má spravedlnost k tisíci zlatých uherských a že mu k nim chce dopomocí etc., 
tak jakož puohon plněji svědčí. A -na to ukázal svědomí. A k tomu také ukázal 
svědomí, že by Vencelík potom mluvil, aby s ním on Václav soudu nechal a hledal 
toho na něm z dobré vuole, že by mu byl pomohl k jeho tisíci zlatých uherských, 
kteréž jest od něho vzal Tulešicský, druhý jeho poručník. Proti tomu on Vencelík 
odpíraje pravil, že jest mu neřekl dopomoci těch tisíc zlatých. A na to ukázal svě- 
domí. A také ukázal proti Andělovi Zigmundovi svědomí, kdež jest týž Anděl svědčil, 
že by Vencelík mluvil, že by Královskému chtěl kjeho tisíci zlatých dopomoci; ale 
proti Baršovu neodpíral svědomí, než pravil, že on nesvědčí, by mu řekl dopomoci; 
než kdyby toho na něm dobrovolně hleděl, že by mu pomohl. A tudy že to svědomí 
Baršovb jemu Vencelíkovi ke škodě nenie takovému rčenie, z kteréhož jej Královský 
Václav viní. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hof- 
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, žalobu, odpor 
i svědomí vyslyševše, nalezli: Kdež nadepsaný Václav Královský puovod pohnal 
a vinil ze rčení, že by mu řekl dopomoci k jeho tisíci zlatým on Vencelík, a Ven- 
celík pohnaný svědomím to odvedl, že jest neřekl jemu těch tisíc zlatých dopomoci : 
z té příčiny on Vencelík tiem rčením, z kteréhož ho Královský vinil, že by mu řekl 
dopomoci, povinovat nenie. Ale poněvadž jest Václav Vencelík pohnaný (jakož Zigmund 
Bareš seznává) řekl a takto mluvil: By Václav Královský byl se mnů soudu nechal 
a hleděl toho na mně, z dobré vuole byl bych já mu pomohl k jeho tisíci zlatým, 
kteréž jest ode mne vzal Tulešicský, druhý poručník, a takovému Baršovu svědomí 
on Vencelík neodepřel: i protož chce-li Václav Královský o takových tisíc zlatých 
k němu Vencelíkovi, poněvadž jest jeho poručníkem byl, hleděti, právo mu se ne- 
zavírá. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. 

R. in. 1. 289. a. SroT. nález č. 1265 na str. 36. 

1365. 
Mezi Petrem z Pohnání a bratrem jeho Janem o dluh. 1505, 15. listopadu. 

Petr z Pohnání pohnal Jana odtudž z Pohnání. Vinil ho z toho, že dluhuov 
platiti nechce, kteréžto dluhy k sobě přijal v dielčí ceduli své. 

V té při mezi Petrem z Pohnání pnovodem s jedné, a Janem odtudž z Po- 
hnání pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Jana vinil z toho, že dluhuov platiti 
nechce, kteréžto dluhy k sobě přijal v dielčí ceduli své etc, tak jakož týž puohon to 
plněji v sobě zavírá. A na to ukázal dielčí ceduli mezi nimi učiněnu. Proti tomu 
strana druhá odpírajíc pravila, že těch dluhuov platiti povinna nenie, než toliko 
dluhuov otce jich. A že ceduli toliko přijal na statek a ne na dluhy. A na to ukázal 



NáUay roku 1505 o sv.. Martině. 97 

svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- 
mistr králoYstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom 
JMt nalezli : Poněvadž jest on Jan tu dielčí ceduli od svého bratra přijal a jí užívá, 
a když jest jemu dávána v ty časy, zdálo-li se mu, že by dluhuov platiti neměl, jí 
jest přijímati neměl, a k tomu týž Jan toho neprovedl, by ti dluhové potom byli, 
když sú sobě řekli, aby se nedlužili: i z těch příčin aby on Jan ty dluhy platil, 
kteréž sú v jeho ceduli dielčí jemu postaveny. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. 

R m. L 239. p. SroY. nález č. 1279 na str. 43. 

1366. 

Mezi Dorotou Eřížalovou a farářem Jílovským Václavem o rčení. 1505, 15. listopadu. 

Dorotha Eřížalové dcera z Nového města Pražského pohnala kněze Václava 
faráře z Jílového. Vinila ho ze rčení, že jest jí řekl dáti tři sta kop grošuov etc. 

V té při mezi Dorothů Křížalovú dceru z Nového města Pražského puovodem 
s jedné, a knězem Václavem, farářem v Jílovém, pohnaným s strany druhé. Kdež ho 
vinila ze rčení, že jest jí řekl dáti CCC kop grošuov, když se koli vdá etc, tak 
jakož šíře tayž puohon v sobě ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on 
kněz Václav pohnaný pravil, že toho ona Dorota ničímž podle práva neprovozuje, 
by jí co dáti on řekl; než kdyby poručníkem byl statku otce jejieho, že by jí dáti 
chtěl. A také že tato věc k tomuto soudu nepřísluší, ale k městskému právu. A tu 
ukázal kšaft Václava Zvonaře, otce nadepsané Doroty. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany, odpory i svědomí i jich s obú stran 
pře líčení, nalezli: Poněvadž ona Dorotha nevinila jeho kněze Václava z statku 
ani z kšaftu otce svého, než toliko ze rčení, že jest jí řekl tři sta kop grošuov dáti, 
když by se vdala, a nejmenoval odkud, a k tomu táž Dorotha naň, na kněze Vá- 
clava, to rčení dostatečně provedla: i z té příčiny aby on kněz Václav jí Dorotě 
svrchu menované těch tři sta kop grošuov v puohonu menovaných dal, a to od dne- 
šnieho dne ve dvň nedělí pořád zběhlých; neb se tato věc městské věci nedotýče. 
Stalo se léta MDV^ v sobotu po svatém Brykcí. 

Léta MDV® v pondělí po svatém Ondřeji [1. prosince] vydán jest list zatykači 
Dorotě Křižalové na kněze Václava etc pro dosti neučiněnie nálezu tohoto svrchupsaného. 

R. m. 1. 73. a. 

1367. 

Mezi Kateřinou z Sobětic a bratrem jejím Václavem z Sobčtic o vydání podílu po otci. 

1505, 15. listopadu. 

Katheřina z Sobětic pohnala Václava odtudž z Sobětic Vinila ho podle jiných 
jeho bratří z nevydání dvadcieti kop grošuov českých etc 

ArchiT Četký XIH. 18 



98 D, Xin. Registra soudu komorního. 

V té při mezi Katheřinú z Sobětic puovodem s jedné, a Václavem odtudž 
z Sobětic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinila podle jiných jeho bratří z nevydání 
XX kop grošuov českých na oddiel jejie, jí po otci jejiem spravedlivě pHsIušejíciech. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helřenšteině etc, najvyšší hofinistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, o tom takto vypověděli : 
Protože jest táž Katheřina bratra nepohnala najstaršieho zejména ani ho v listu po- 
stavila puohonním, tento puohon zdvihli sú. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí 
léta MDV^ 

R m. 1. 69. b. 

1368. 

Mezi Ambrožem Ghodaurem z Lokte a Dorotou Stříbrnou o rčení. 1505, 15. listopadu. 

Ambrož Chodaur z Lokte pohnal Dorothy Stříbrné, městky Starého města 
Pražského. Vinil ji, že přes své rčení, kteréž jest skrze Jindřicha Zhudovského uči- 
nila před úředníky Pražskými, ustála na něm v kaple Všech Svatých právo, kdež on 
za to právo stál etc. 

V té při mezi Ambrožem Chodaurem z Lokte s jedné, a Dorothú Stříbmů, 



měštkú Starého města Pražského, s strany druhé. Jakož ji Dorothu pohnánu vinil, 
že přes své rčenie, kteréž jest skrze Jindřicha Zhudovského učinila před úředníky 
Pražskými, ustála na něm v kaple Všech Svatých právo, kdež on za to právo stáné 
jí Stříbrné musil dáti IX kop grošuov a osm grošuov vše českých etc, tak jakož 
puohon šíře v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Dorotha pra- 
vila, že jest se ona zachovala podle nálezu úředníkuov menších, kdež jsú jí nalezli, 
chce-li viece nad padesáte a dva grošuov českých co od něho Chodaura mieti, to 
aby zpravila v kaple\Všéch Svatých podle práva. A což svědkové jeho Chodaurovi 
seznávají, že to seznávají, ne aby ona Dorotha to mluvila, ale jiní od ní. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor 
i svědomí, takto JMt nalézti ráčili : Poněvadž on Chodaur to jest dostatečně provedl, 
že jest ona Dorotha Stříbrná skrze Jindřicha Zhudovského to mluvila, že na tom 
dosti mieti chce, což jest k úřadu dala, a že za viec přísahati nechce, i poněvadž 
jest přes své přirčení v kaple stála a tu na něm právo ustála, a on Chodaur na 
jejie rčení ubezpečiv se tu nestál, z té příčiny aby ona Dorotha jemu Ambrožovi 
těch ustalých IX kop grošuov českých a VIII grošuov českých zase dala od dnešního 
dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí létha MDV**. 

R. in. 1. 9. a. SroY. nálezy č. 1195 ▼ Archiyu Českém Xn. na str. 550 a & 1298 tato na str. 52. 



.- 1 



Náleey z roku 1505 o sv. Martini. 99 

1369. 
Mezi Kateřinou Peřinovou z Košinč a Burianem ze Sloupna o dluh. 1505, 17. listopadu. 

Kateřina Peřinová z Košině pohnala Buryana z Sloupna. Vinila ho z pade- 
sáti kop grošuov českých, kteréž jest za něho dala Natanaelovi Černínovi etc. 

V té při mezi Katheřinú Peřinovů z Košině s jedné, a Buryanem z Sloupna 
s strany druhé. Kdež ho viní z padesáti kop grošuov českých, kteréž jest za něho 
dala Natanaelovi Černínovi, kterýchžto padesáte kop grošuov českých mátě jeho od 
téhož syna svého vzala u Třeštíka v městě Kolíně nad Labem etc., tak jakož puohon 
plněji y sobě ukazuje. A na to ukázala svědomí. Proti tomu on Buryan odpieraje 
pravil, že sú to penieze jeho byly, a že je ona Katheřina jemu Natanaelovi dala. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšěí hofmistr krá- 
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyšly ševše oboje strany, 
nalezli: Poněvadž ona Kateřina to v svém postavila puohonu, že jest zaň za svého 
syna těch padesáte kop grošuov českých jemu Černínovi dala z synových peněz, 
z té příčiny on syn její pohnaný Buryan jí Katheřině těch peněz, z kterýchž ho 
pohánie, povinovat dáti nenie, poněvadž jeho prve byly. Stalo se léta MDV^ v pon- 
dělí po svatém Brykcí. 

R IIL 1. 54. b. 

1370. 
Mezi Janem z Křlčova a Dorotou Peštálkou z Košině o dluh. 1505, 17. listopadu. 

Jan z Křiečova pohnal Dorothu z Košině. Nález toho létha MD třetieho 
k roku svatého Martina učiněn pány JMtí, na kterýž se tento dole psaný mezi 
týmž Janem a Dorothů z Košině ztahuje, a to v těchto slovích nalezli JMt etc: 

Jakož jest Dorotě z Košině při prvním nálezu rozkázáno, aby Janovi z Křl- 
čova dala, což by na její diel přišlo, jakožto na jednu nápadnici, a to ve dvú nedělí 
od toho nálezu pořád zběhlých: i přišlo jest toho dielu jejieho Vil kop grošuov 
českých puol XVta groše českého. Kdež pak na to jest vydala již puol čtvrtý kopy 
grošuov českých, a ještě přijde jí dáti puol čtvrté kopy grošuov k těm puol čtvrtá 
kopám grošuom českým, to aby jemu Janovi dala od dnešnieho dne ve dvú nedělí 
pořád zběhlých. A chce-li on Jan o diel Jiříka Peštala k komu hleděti, právo mu 
se nezavierá. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. 

Léta MDVn^ v úterý před svatů Mandelenú [20. července] vydán jest list 
zatykači Janovi z KříČova na Dorotu z Košině pro nezaplacení dluhu v nálezu tomto 
menovaného, jakož se svrchu píše. 

R. m. L 158. b. SroT. nálezy & 1266 a 1308 na str. 30 a 69. 



13* 



100 D. XIII. Registra soudu komorního. 

1371. 

Mezi Markétou z Kňovic a Mandalenou manželkou písaře Viléma Zuba z Laudšteiua 

o vrácení svěřených skvostů. 1505, 17. listopadu. 

Paní Markétha z Knovic, manželka někdy pana Viléma Zuba z Lanštaina, 
pohnala Mandaleny, manželky Petra, kterýž u téhož pana Zuba písařem byl. Vinila 
ji z nevrácenie pásu stříbrného, pozlaceného, a Ižic stříbrných, kterýchž jí v tru- 
hlici svěřila. 

V té při mezi paní Markethú z Kňovic, manželku někdy pana Viléma Zuba 
z Laušteina, puovodem s jedné, a Mandelenú, manželku Petra, kterýž u téhož pana 
Zuba písařem byl, s strany druhé. Vinila ji z nevrácení pásu střiebmého, pozlace- 
ného, a Ižic stříbrných, kterýchž jí v truhlici svěřila a jí od též truhlice klíče dala. 
Kterýžto pás a lžíce ona paní Markétha XX kop grošuov českých sobě pokládá. 
A na to ukázala svědomí. Proti tomu ona Mandelena odpírajíc pravila, že jí nic od 
ní od paní Markéthy svěřeno nebylo, a že jest ona u nie paní Markéthy jakožto 
služebnice byla a že jest z té truhlice nic nevzala; než když jest poslala k panně 
Kovářovské, že tehdáž jest některé věci z té truhlice vzala a potom zase do nie 
to schovala. A na to jest také ukázala svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž 
ona paní Markéta vinila ji Mandalenu z svěření a k tomu z nevrácení pásu a Ižic, 
a toho jest ničímž neprovedla, ani by jí čeho svěřila ani že by jí co ona Manda- 
léna pobrala: i z té příčiny ona Mandalena tiem pásem ani těmi Ižícmi jí paní 
Markétě povinovata nenie. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 197. b. 

1372. 
Mezi radou Starého města Pražského a radou Kutnohorskou o rušení výsad. 1505, 17. listopadu. 

Purgmistr a radda i všecka obec Starého města Pražského pohnali šeffmistruov 
a rad[dy] i vší obce města Hory Kuthny. Vinili je z toho, že hostem, kupcóm v městě 
svém, jich zboží prodávati proti výsadám jich Staroměstských dopouštějí. 

V té při mezi purgmistrem a raddů i vší obcí Starého města Pražského 
puovody s jedné, a šeflFmistry, raddou i vší obcí města Hory Kuthny, pohnanými, 
s strany druhé. Kdež je oni Pražané vinili z toho, že hostem, kupcóm v městě svém, 
jich zboží prodávati proti výsadám jich Staroměstských dopúštějí, kdež skrze to ujmy 
město jich vzalo na puožitcích jich dvě stě kop grošuov českých etc, tak jakož 
puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj- 
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Po- 



Nálezy z rohu 1505 o sv. Martině, 101 

Děvadž se ta věc majestátuov a výsad dotýče, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli 
sú. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. 

R. m. L 289. a. 

1373. 

Mezi některými kláštery Pražskými a Dorotou z Stranová o nevydání odkazů. 

1505, 17. listopadu. 

Kněz Wolfgang, kardyan kláštera svatého Jakuba v Starém městě Pražském, 
i se vším téhož kláštera konventem pohnali Dorotu z Stranová. Vinili ji jakožto 
mocnu a najvyšší poručnici statku někdy Markéty ze Lhoty, kšaftem též Markéty 
učiněnu, z nevydání Xti kop grošuov českých. 

V té při mezi knězem Wolfgangem, kardyanem kláštera svatého Jakuba 
v Starém městě Pražském, i vším téhož kláštera konventem s jedné, a Dorothů z Stra- 
nová s strany druhé. Kdež ji vinili jakožto mocnu a najvyšší poručnici statku někdy 
Markéty ze Lhoty, kšaftem též Markéty učiněnu, z nevydání Xti kop grošuov českých 
jim od též Markéty kšaftem odkázaných etc, tak jakož týž puohon plněji v sobě 
ukazuje. A na to ukázali též Markéty Hrozkové kšaft. Proti tomu ona Dorotha po- 
hnaná odpierajíc pravila, že táž Hrozková poručila jí vydati těch X kop z summy 
té, kteréž by od Jana Škorně vzala a kteréž mu ona svěřila. Ale on Škorně že jest 
jie Dorotě nedal, ona také že k tomu klášteru těch X kop nemá odkud dáti ; a také 
že on Škorně praví, že jest mu táž Hrozková žádné summy nikdy nesvěřila ani po- 
roučela, by jí Dorothě vydati měl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i s obů stran pře líčení a svědomí, takto 
o tom JMt nalezli: Poněvadž ona panna Dorota jest mocnu poručnici od nie Hroz- 
kové učiněna, a ona jest Hrozková to v svém kšaftu postavila, že jest Škornovi svě- 
řila sto kop míšeňských bez jedné kopy míšeňské, i poněvadž jest ona Dorotha 
mocnu poručnici od nie Hrozkové učiněna, aby toho, což jest jemu Skorůovi od nie 
Hrozkové svěřeno (jakož týž kšaft ukazuje, že jemu bylo svěřeno), hned právem na 
něm na Škornovi dobývala a dobudůc, aby k těm klášteruom svrchupsaným, což jest 
odkazovala, také vydala, jestliže by vysoudila. Stalo se v pondělí po svatém Brj-kcí. 

Item kněz Šebestian kláštera svatého Klimenta pohnal nadepsánu Dorothu 
v táž slova ut supra. Jednostaynay rozsudek pány JMtí na to učiněn slovo od slova, 
jakož se svrchu píše. Týž den se také stalo ut supra. 

Item kněz Martin kláštera svatého Thomase na Malé Straně týž pohnal i nález 
na Dorothu častopsanú slovo od slova má, jako kněz kardyan kláštera svatého Jakuba. 
Týž také den stalo se. 



L 



102 D. XUl. Begistra soudu komorního. 

Item kněz Marek od Matky boží Sněžné y táž slova puohon i nález, jako 
všickni předpsaní kněží mají, jehožto slovo od slova svrchu psán jest mezí knězem 
Wolfgangem kardyanem kláštera svatého Jakuba a Dorothú. z Stranová. Stalo se 
v pondělí po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 289. b. 

1374. 

Mezi Vaňkem z Hnévčevsi a Prokopem Otmarem z Holohlav o pobrání dobytka i obilí ze 

dvora bratra jeho. 1505, 17. listopadu. 

Vaněk z Hněvčevsi pohnal Prokopa Otmara z Holohlav. Vinil ho, že jest 
pobral klisny, krávy, hříbata, svině, vozy, vobilé ze dvora nebožtíka Mládka, bratra 
vlastnieho téhož Vaňka. 

V té při mezi Vánkem z Hněvčevsi puovodem s jedné, a Prokopem Otmarem 
z Holohlav s strany druhé. Kdež ho vinil, že jest pobral klisny, krávy, hříbata, svině, 
vozy, vobilé ze dvora nebožtíka Mládka, bratra vlastnieho téhož Vaňka, k kterýmžto 
nábytkóm a vobilí lepší právo a spravedlnost má nežli on Prokop. A pokládá to po- 
brání od téhož Prokopa puol druhého sta kop grošuov českých etc, tak jakož puohon 
šíře v sobě zavírá. A na to jest ukázal svědomí. Proti tomu on Prokop odpíraje 
pravil, že jeho Prokopa on Vaněk z těch věcí v puohonu položených přes smlouvu 
pohnal, a také že toho, z čehož ho pohnal, neprovozuje, zač by to stálo, než zhola 
to šacuje sám za puol druhého sta kop grošuov českých, žádaje v tom podle práva 
za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, nqvyěší 
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
puohon, žalobu, odpor i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž on Prokop to, z čehož ho 
on Vaněk pohnal, koupil od Haléře podle jiného statku dědičně, a po tom koupení 
to jest pobral, že jest to dobře učiniti mohl, a z té příčiny jemu Vaňkovi on Prokop 
tiem, z čehož ho on Vaněk pohnal a vinil, povinovat nenie. Než chce-li on Vaněk 
koho z toho viniti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 290. b. 

1375. 

Mezi Václavem Satanéřem z Drahonic a jeho bratrem Oldřichem o rušení držby. 

1505, [17. listopadu]. 

Václav Sathanéř z Drahonic pohnal Voldřicha, bratra svého, odtudž z Drahonic. 
Vinil jej z toho, že mu dal hajným les sekati, v louky, lesy a v štěpnice mu sahá. 

V té při mezi Václavem Satanéřem z Drahonic s jedné, a Voldřichem, bratrem 
jeho, odtudž s strany druhé. Kdež jeho Voldřicha vinil prvním puohonem, že mu 
dal hajným les sekati, a druhým, že v louky, lesy a v štěpnice mu sahá etc., tak 



Nál&sy g rohu 1505 o sv. Martine. 103 

jakož puohon plněji svědči. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
nalezli : poněvadž se gruntuov dotýče, z té příčiny JMt ty puohony zdvihli jsů. 

R nL 1. 290. b. SroT. nálezy č. 1286, 1286 a 1289 na str. 47. a 48. 

1376. 

Mezi Jiříkem Yostrským z Sulevic a Zbyikkem z Chýš spolu s Prokopem KunSem z Lukovec 

o rčení. 1505, 18. listopadu. 

Jiřík Vostrský z Sulevic pohnal Zbyňka z Chýš a Prokopa Eunše z Lukovec. 
Vinil je ze rčení, tu kdež jsúce u téhož Jiříka, žádali ho za sestru jeho etc. 

V té při mezi Jiříkem Vostrským z Sulevic s jedné, a Zbyňkem z Chýš 
a Prokopem Eunšem z Lukovec pohnanými s strany druhé. Edež je vinil ze rčení, 
tu kdež jsúce [u] téhož Jiříka, žádali ho za sestru jeho a praviece, že na žádné 
skušenie, než k pravému manželství Ješkovi Píšfanskému aby ji dal. A on Jiřík na 
takové jich přirčení pověděl jest, že ji chce dáti. A oni z takové přátelské odpovědi 
poděkovali, a s tiem jedouc preč pověděli, že to dále konati se bude. Edež skrze 
jich nezdržení pokládá sobě puol druhého sta kop grošuov českých etc, tak jakož 
týž puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní 
odpírajíce pravili sú, že na žádné pokušení k němu k Yostrskému nejezdili sú, ale 
na žádost Ješka Píšťanského; kterýžto Ješek jich jest obú za to žádal, aby k němu 
jeli a jeho prosili, aby on Ostrský jemu Ješkovi sestru svú pannu Mandelenu za 
manželku dal. A poněvadž sú to Ješkovi k vuoli a k žádosti jako příteli svému uči- 
nili, zdá se jim, že podle toho puohonu jemu Vostrskému nic vinni nejsú. A na to 
okázali svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší 
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
puohon, žalobu, odpory, s obú stran pře líčení i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž 
oni pohnaní jezdili v poselství od nadepsaného Ješka, a ne svú, ale Ješkovu řeč 
mluvili, z té příčiny oni témuž Vostrskému puovodovi nic vinni nejsú. Než chce-li 
on Ostrský k komu o to hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se léta MDV® v úterý 
před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 98. b. 

1377. 

Smlouva na sněme obecním uzavřená s Jiříkem Všerubským z Gutšteina, že chce ve při své 

8 knížaty Míšeňskými o škody ve válce vzaté mocně přestati na výpovědi, kterou soudcové 

zemští spolu se stavy zemskými o suchých dnech postních učiní. 1505, 19. listopadu. 

R. nL ]. 332. a. sa nápisem : RegUtra památná, K roku ivatého Martina léta MD pátého. Znění bude 
QTeřejnéno y aktech yeřejných a snémoTních t jiném díle ArchÍYU Českého. 



104 D, XIU. Registra soudu komarního. 

1378. 

Obecný nález soudu komorního, že o čest a yraždu má se k soudu zemskému poháněti. 

1506, 19. listopadu. 

Léta MD pátého tato paměť zapsána jest: Což se ctí a morduov, o kteréž 
sú se sem k soudu komornímu ktožkoli pohnali, dotýče, pán JMt, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, toto ráčil rozkázati registry komorními zapsati : že takové 
všecky puohony [a] pře k soudu zemskému podle obecnieho zuostání zemského [se] po- 
dávají, a protož všichni puovodové i pohnaní aby tam k těm přem v úterý o suchých 
dnech postních najprv příštích před pány JMtí a vladykami v soudu zemském stáli, a že 
jim puohonové i svědomí zde registry zapsaní budu dány vypsány; a kteříž jsú po- 
klidy aneb hojemstvie brali, tu hned mají tam slyšáni býti a odpoviedati, a kteříž 
sú ještě pokliduov aneb hojemstvie nevzali, ti budu moci tam bráti. Stalo se v středu 
den svaté Alžběty. 

R. m. L 333. b. sa nápisem: Registra památná, K reku tvatého Martina MDV^, 

1379. 

Mezi klášterem Slovanským a obcí Menšího města Pražského o plat roční z krámů masných. 

1505, 20. listopadu. 

Kněz Mathíáš opat kláštera Slovanského na Novém městě Pražském i všecken 
téhož kláštera konvent pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce Menšieho města 
Pražského. Vinil je ze XIV hřiven střiebra platu ročnieho. 

V té při mezi knězem Mathiášem, opatem kláštera Slovanského na Novém 
městě Pražském, i vším téhož kláštera konventem puovody s jedné, a mezi purg- 
mistrem a konšely i vší obcí Menšieho města Pražského pohnanými s strany druhé. 
Kdež je Malostranské on opat vinil ze XIV hřiven střiebra platu ročnieho ze XIV 
krámuov mastných [sic] jich města jim opatu a konventu každý rok vydávati povinného 
etc, jakož žaloba plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- 
dami, poněvadž se ta věc dědicstvie a platu dotýče dědičného, z té příčiny ten 
puohon zdvihli sú. Než chtie-li se strany tiem právem, kdež ta věc příležie, hleděti, 
právo se jim nezavírá. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 198. a. 

1380. 

Mezi klášterem Slovanským a obcí Menšího města Pražského o dědiny a úroky ve Větším 

JenČi. 1505, 20. listopadu. 

Kněz Mathiáš^ týž opat kláštera Slovanského na Novém městě Pražském, 
i všecken téhož kláštera konvent pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce Menšieho 



Nálezy e roku 1506 o Svátosti. 105 

města Pražského. Vinil je z toho, že jim s jich dědin*) a úrociech v Větším JenČi 
zmatek činí. 

V té při mezi týmž knězem Mathiášem, opatem kláštera Slovanského na Novém 
městě Pražském, i vším téhož kláštera konventem puovody s jedné, a mezi purg- 
mistrem a konšely i vší obcí Menšieho města Pražského s strany drahé. Kdež je 
vinil z toho, že jim s jich dědin*) a úrociech v Větším Jenči zmatek činí etc, tak 
jakož pnohon nkaznje. Ta JMt pán, pan VOém z Pemšteina na Helfenšteině etc, 
najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami : Po- 
něvadž se platu dotyce a dědin, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se 
ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R. nL 1. 198. a. *) Tak y rukopise. Snad má státi : na jich dédinách. 

1381. 

Ohlášení se Prokopa KaneSe z Lukovce na sněme, že není slibem zavázán, a opatření jeho 

na poctivostí. 1505, 20. listopadu. 

Jakož jest Prokop řečený Kaneš z Lukovce se ohlašoval pravě, že by ho 
došlo, že by někteří o něm pravili, že by jej javše slibem zavázali. Kdež pak od- 
píraje tomu týž Prokop na sněmu obecním [pravil], že toho nenie, a kto to naíí praví, 
aby se ohlásil, že jemu toho odpierati chce. I neohlásil se žádný k tomu. Při tom žádal 
pánuov JMtí a vladyk, aby jej ráčili v tom opatřiti. Tu páni JMt a vladyky takto 
o tom rozkázali zapsati: Poněvadž se jest žádný k jeho řeči neohlásil a tomu nic 
nemluvil, že jemu Prokopovi to na jeho cti a dobré pověsti k újmě býti nemá. Stalo 
se ve čtvrtek po svaté Alžbětě. 

R. m. 1. 332. b. za nápisem : Begutra památná. K roku »v, Martina léta MD pátého, 

Puohonové a nálezové k roku Svátosti létha MND šestého. 

1382. 

Mezi Jeronýmem z Kynastu spolu s Mandalenou z Erašovic a Bořivojem z Donína o nezdr- 

žení smlouvy. 1506, 25. dubna. 

Jeroným z Eynestu a Mandelena z Erašovic pohnali pana Bořivoje z Donína 
a na Vokoři. Vinili ho z nezdržení smlouvy někdy panem Benešem z Waytmille 
mezi nimi, panem Bořivojem a mezi nebožtíkem Bohuslavem z Erašovic, učiněné. 

V té při mezi Jeronýmem z Eynestu a Mandelenú z Erašovic, man- 
želku jeho, puovodem s jedné, a panem Bořivojem z Donína a na Vokoři po- 
hnaným s strany druhé. Edež oni puovodové vinili jej pana Bořivoje z nezdrženie 
smlouvy, někdy panem Benešem z Waytmille mezi ním, panem Bořivojem a mezi 

ArckiT Četký XIIL 14 



106 D. XIIL Registra souduk hamamího. 

nebožtíkem Bohuslavem z Krašovic, učiněné, v tom, že on pan Donínský témuž Bo- 
liuslavovi služby nezaplatil za celý rok, to jest puol druhého sta grošuov míšeňských, 
a k tomu nedav mu čtvrt léta podle zněnie té smlouvy věděti, stiskl jej z zámku 
najatého, z Stráže etc, tak jakož týž puohon v sobě plněji ukazuje. A na to tu smlouvu 
ukázali, kšaft někdy Jiříka z Erašovic a krále JMti potvrzenie na ten kšaft učiněné 
pod majestátem královským. Ukázal také i některých dobrých i jiných obecných lidí 
svědomí. Proti tomu pan Bořivoj pohnaný odpíraje pravil, že jemu Jeronýmovi a man- 
želce jeho nic povinovat nenie, a to z těchto příčin: napřed že ten kšaft podle 
práva dostatečný nenie, by on Jiřík statek, listu mocnieho nemaje královského, jej 
odkazovati mohl, a že on Jiřík z Krašovic, po kterémž oni puovodové chtie právo 
a spravedlnost mieti, zřiediv jiný statek svuoj, kterýž po Bohuslavovi z Krašovic 
otci svém měl, žádné zmienky o těch puol druhého sta kopách míšeňských v smlouvě 
dotčených neučinil, a že jest neměl co a nemohl odkazovati, poněvadž sám tu nic 
neměl ani otec jeho. Neb otec jeho Bohuslav nejsa již na zámku najatém Stráži 
a jsa potom několiko leth živ, nikdy jej pana Bořivoje z toho dluhu nenapomínal ani 
on Jiřík, syn jeho, po něm. A též i oni puovodové nemají z čeho napomínati. 
A jestliže by byli měli kterů spravedlivost, jakož sú neměli, že sů to všecko pro- 
mlčali podle zřiezení zemského. Neb jest tomu na XV leth, a v těch ve všech 
letech že jest jej z toho žádný nenapomínal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, a s obů stran pře 
líčenie, takto nalezli: Poněvadž on Jiřík z Erašovic kšaftující, po němž nadepsaní 
puovodové chtie spravedlnost mieti, v svém kšaftu a zřiezení těch puol druhého sta 
kop grošuov míšeňských nemenoval, zejména také oni puovodové toho sú ničímž ani 
žádným svědomím neprovedli, by ta summa od něho od pana Donínského jemu Bo- 
huslavovi zadržána byla, a k tomu také že nadepsaný Jiřík jsa několiko leth živ, 
z té summy a dluhu jej pana Bořivoje nikdy nenapomínal podle práva: z těch. příčin 
on pan Bořivoj pohnaný jim puovodóm tu nic vedle toho puohonu povinovat nenie. 
Stalo se léta MDVI^ v sobotu den svatého Marka po Svátosti. 

R. m. 1. 154. a. 

1383. 

Mezi Janem z Dubce a konšely města Vyšehradu o vrácení povozu člověku jeho dědičnému 

staveného. 1506, 25. dubna. 

Jan z Dubce pohnal purkmistra a konšeluov i vší obce města hory Vyše- 
hradu. Vinil je z nevrácení vozu a tří koní, kteréž sú člověku jeho dědičnému Ma- 
tějovi, Jarošovu synu z Vršovic, na svém právě tu na Vyšehradě sstavili, kterýžto 
vuoz i ty tři koně on Jan sobě XVte kop grošuov pokládá. 



Nálezy rohu 1506 o Svátosti. 107 

V té při mezi Janem z Dubce puovodem s jedné, a mezi purgmistrem a kon- 
šely i vší obcí města hory Vyšehradu Pražského pohnanými s strany druhé. Kdež 
je vinil z nevrácení vozu a tří koní, kteréž sú člověku jeho dědičnému Matějovi, 
Jarošovu synu z Vršovic, na svém právě tu na Vyšehradě sstavili, kterýžto vuoz 
i ty tři koně on Jan sobě XV kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož týž 
puohon plněji to v sobě ukazuje. A na to ukázal listy, kteréž jest jim o téhož člo- 
věka psal, jich žádaje, aby mu člověka toho nevězeli, k tomu se poddávaje, že od 
něho spravedlivé učiniti chce, bude-li jej mieti. A při tom pravě, že oni jej přes to 
vždy vězeli svévolně, nan toho prve nevznesše. Proti tomu oni pohnaní pravili sú, 
že sú toho obstavenie neučinili svévolně, ale na žádost Martina formana, a také že 
sú nesstavili člověka jeho, ale člověka královského a souseda svého, kterýž jest 
grunth koupil za králem JMtí, aby jej vosadil aneb vosedl. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, listy, kteréž ukázali, 
i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž on Jan puovod jich pohnaných žádal, aby mu 
toho člověka s tiem statkem obstaveným vydali, a že on od něho spravedlivé učiniti 
chce, a oni pohnaní přes to jej vězeli, prve naň jemu nežalovavše ani toho vznesše, 
z té příčiny jemu Janovi puovodovi za právo se podle puohonu dává, tak aby strany 
před úředníky menšími Pražskými na zajtřie svaté Markéty najprv příští stály. 
A tu což on Jan puovod před týmiž úředníky na jich zchválení provede, jakož sobě 
ten statek obstavený v puohonu svém XV kop grošuov Českých pokládá, a těch ne- 
provedl, to oni pohnaní aby jemu Janovi dali od próvodu ve dvú nedělí pořád 
zběhlých. Stalo se v sobotu den svatého Marka. 

R. m. 1. 154. b. 

1384. 

Mezi Václavem Veselíkem ze Starého města Pražského a některými méšfany Novoměstskými 

o vydání peněz po Jílkovi Ryboví. 1506, 25. dubna. 

Václav Veselík v Starém městě Pražském obýTající, pohnal Štěpána Hunc- 
ladera, Alikuláše Michka, Mikuláše pernikáře a Jana zvonaře, měšťany Nového města 
Pražského. Vinil je jakožto držitele statku nebožtíka Jílka Ryby, někdy měštěnína 
téhož Nového města Pražského, z nevydání puol XXVn kopy grošuov českých a z Xti 
grošuov českých dielu na téhož někdy Jílka témuž Veselíkovi dáti příslušejícieho. 

V té při mezi Václavem Veselíkem v Starém městě Pražském obývajícím 
8 jedné, a mezi Štěpánem Huncladerem, Mikulášem Michkem, Mikulášem pemikářem 
a Janem zvonařem, měšťany Nového města Pražského, s strany druhé. Kdež je vinil 
jakožto držitele statku nebožtíka Jílka Ryby, někdy měštěnína téhož Nového města 
Pražského, z nevydání puol XXVII kopy grošuov českých a z desieti grošuov českých 

li* 



108 D, XIIL Registra soudu komorního, 

dielu na téhož někdy Jílka témuž Veselíkovi dáti příslušejícieho a povinného puol- 
druhého sta kop grošuov, kterážto summa jmenovanému Veselíkovi na již psaném 
Jílkovi podle jiných jeho spolupomocnících přisouzena jest etc., tak jakož týž puohon 
plněji to v sobě ukazuje. Při tom žádaje pánuov JMtí za spravedlivé opatřenie podle 
nálezu prve od JMtí učiněného. Proti tomu Jan zvonař, jeden z nich spolu pohnaných, 
mluviti dal, že on k tomu puohonu odpoviedati povinovat nenie z příčiny té, že on 
poručníkem ani držitelem statku jeho Jílkova nenie, než toliko toho, což mu od téhož 
Jílka jakožto děda odkázáno a od poručníkuov jeho vydáno jest, prose JMtí pánuov 
v tom za opatření. Neb jestliže by on, nejsa poručníkem, dluhu jeho Jílkova plátce 
býti měl, zdá mu se, že by i jiní, jimž jiný také statek od něho od Jílka odkázán 
jest, měli také pohnáni býti. Než poněvadž sů mocní od téhož Jílka zřiezení a dskami 
učinění poručníci a držitelé jmenovaného statku jeho i s panstvím, že by ti poručnící 
a ne on Jan to zastůpiti měli. A na to ukázal vajpis z desk, kdež nadepsaný Jílek 
poručníky statku svého dělá. Proti tomu Štěpán Hunclader, Mikuláš Michek a Mi- 
kuláš pemikář odpírqíce pravili, že on Jan zvonař má statek sobě od svrchu meno- 
vaného Jílka, děda svého, odkázaný podle zněnie kšaftu od téhož Jílka udělaného, 
a z té příčiny že jest povinovat také z toho statku plátce býti. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich se všech stran pře 
líčení a nahlédše pilně v to zřiezenie a poručenstvie téhož Jílka dskami utvrzené 
a je pilně váživše, nalezli: Poněvadž se z toho vajpisu z desk ukázaného zřetedlně 
ukazuje, že oni, Štěpán Huncledr, Mikuláš Michek a Mikuláš pemikář mocní poru- 
čníci jsú, a jim on Jílek častopsaným všecken statek svuoj, kterýž na zemi měl, od- 
kázal i s panstvím, a oni takového statku držitelé jsú: z té příčiny tíž poručníci 
jemu Veselíkovi tou summou v puohonu menovanou, kteráž na jeho diel přísluší, to 
jest puol XXVn kopy grošuov českých a Xti grošuov českých, podle prvního JMtí 
nálezu povinovati sú, a tu aby jemu dali od dnešního dne ve dvú nedělí pořád 
zběhlých. Chtie-li pak oni poručníci o to k komu právem hleděti, právo se jim ne- 
zavírá. Stalo se v sobotu den svatého Marka. 

R m. 1. 291. a. SroT. nálezy č. 1095, 1176 a 1251 v ArchÍTU Českém XH na str. 488 a 537 a tato 

na str. 28. 

1385. 

Mezi Oldřichem hrabětem z Hardeku a Wolfem Bisenberským z Janovic pro nevydání listu 

zápisného. 1506, [25. dubna]. 

Voldřich hrabie z Hardeku etc. pohnal Wolfa Ryzmberského z Janovic. Vinil 
ho z nevydánie listu zápisného na Teplskú silnici a na clo neb majto podle smlouvy 
trhovnie. 



NáleBy e rohu 1506 o Svátosti. 109 

V té při mezi panem Voldřichem hrábí z Hardeku etc. s jedné, a Wolfem 
Ryzmberským z Janovic s strany druhé. Kdež ho vinil z nevydánie listu zápisného 
na Teplskú silnicí a na clo neb majto podle smlouvy trhovnic. A na to ukázal svě- 
domí. Proti tomu strana druhá pravila, aby tu smlouvu týž pan Voldřich pokázal, 
kteréž jest v svém puohonu dotekl, že se tu z té smlouvy shledá, měl-li by mu ten 
list on Wolf Ryzmberský položiti čili nic. Proti kteréžto Wolfově řeči poručnik páně 
Voldřichuov pověděl, že té smlouvy nemá. I poněvadž on pan Voldřich k soudu při- 
stoupiv, té smlouvy, kteráž v svém puohonu pokládá, neměl a nepokázal jí: z té 
příčiny JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, ten puohon zdvihli sú. 

R. m. 1. 292. a. 

1386. 

Mezi Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče a Viktorinem ze Všehrd o nářek cti. 

1506, 27. dubna. 

Bohuslav Břekovec z Ostromeče a na červeném Hrádku pohnal mistra Vi- 
ktorina ze Všehrd. Vinil jej, že jemu Bohuslav[ovi] psal, že by práva nectil etc. 

V té při mezi Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče a na červeném Hrádku 
s jedné, a mistrem Viktorinem ze Všehrd s strany druhé. Kdež týž Bohuslav jej 
Viktorina vinil, že jemu Bohuslav[ovi] psal, že by práva nectil etc, tak jakož puo- 
hon plněji v sobě ukazuje. A na to on Bohuslav ten list, kterýž mu on Viktorin mezi 
jinú řečí psal, že by práva nectil, ukázal. Proti tomu týž mistr Viktorin pohnaný 
odpieriye pravil, že s ním Břekovcem puohon a při před soudem zemským má, a z té 
pře, kterúž tam před soudem zemským mezi sebú mají, ta slova sú přišla, že jest 
mu tak psal, že práva nectí; a k těm slovóm a psaní že se zná a toho nepři, toho 
na JMtech on Viktorin žádaje, aby pri puohonu svém a při soudu zemském zachován 
byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu i odpor, vypověděli: Poněvadž on mistr Viktorin jsa od JMti pánuov tázán, 
chce-lí jej Břekovce při soudu zemském, když ta pře přijde, o kterůž jej on mistr 
Viktorin tam pohnal, viniti z těch slov, že by on Břekovec práva nectil, a on mistr 
Viktorin pověděl, že chce; z té příčiny JMt toho při soudu zemském nechávají 
a zuostavují. A poněvadž nadepsaný Břekovec po své cti stojí i puohon sem do 
soudu komorního o to učinil, chtě se z těch slov nadepsaných, v puohonu položených 
a jemu od téhož mistra Viktorina psaných, vyvoditi; z té také příčiny jemu Bo- 
huslavovi Břekovcovi ta slova na jeho cti a dobré pověsti ke škodě a ujmě nejsú 
a býti nemají, dokudž by o to soudem zemským konce nevzali. A JMt škody mezi 
nhni zdvihají. Stalo se létha MDVI® v pondělí po svatém Marku evangelistovi. 

B. m. 1. 29. a. 



jti^". 



110 D. XIII. Registra soudu komorního. 

1387. 

Mezi BohuBlayem Břekovcem z Ostromeče a Viktorínem ze Yšehrd o nářek cti. 1506, 27. dubna. 

Bohuslav Břekovec z Ostromeče a na červeném Hrádku pohnal mistra Vikto- 
rina ze Všehrd. Vinil ho, že mu on mistr Viktorin psal, aby se těmi ujistil, kteříž 
sú v stráži stáli u Chlumu v Sosni etc. 

V té při mezi Bohuslavem Břekovcem s jedné, a mistrem Viktorinem s strany 
druhé. Kdež on Břekovec vinil jeho z toho, že mu on mistr Viktorin psal, aby se 
těmi ujistil, kteříž sú v stráži stáli u Chlumu v Sosni, pravě v témž psaní svém, 
že on Bohuslav ty jisté dobře zná etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. Tu on mistr 
Viktorin jsa od JMtí tázán, chce-li jej o tu stráž viniti, a on pověděl: dá-li mu 
z čeho Břekovec vinu, že mu chce odpoviedati a práv býti; pfí tom týž Viktorin 
prose, poněvadž jest to psaní prišlo z té pře, o kterúž on Viktorin s ním v soudu 
zemském činiti má a jej tam pohnal, aby JMt jej pri soudu a právu zemském zuo- 
staviti ráčili. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší 
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
puohon, žalobu, odpor i s obů stran pře líčenie, JMt vypověděli takto: Poněvadž 
se to práva vedení pri soudu zemském dotýče a o to tam puohon mezí sebú mají, 
z té pričiny JMt toho pri soudu zemském nechávají. A poněvadž on Břekovec po 
své cti stojí a o to sem do soudu komorního puohon učinil, tak JMt vypověděli: 
že ta slova v puohonu dotčená a jemu Břekovcovi od téhož mistra Viktorina psaná 
jemu Břekovcovi na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani ujmě nejsú a býti 
nemají, dokudž o to soudem zemským mezi nimi konce nebude. Škody mezi stranami 
JMt zdvihají. Stalo se léta MDVI® v pondělí po svatém Marku. 

R. m. 1. 29. a. 

1388. 

Mezi Kateřinou z Mansdorfu a Benešem Sekerkou ze SedČic a jinými rukojmími za véno její 

o laikojemství. 1506, 27. dubna. 

Kateřina z Mansdorfu pohnala Beneše Sekerku z Sedčic, Martina Sudu z Kun- 
ratic a Bohuslava z Kvietkova. Vinila je ze sta kop grošuov českých vedle jich za- 
psání etc 

V té při mezi Katheřinú z Mansdorfu puovodem s jedné, a Benešem Sekerku 
z Sedčic, Martinem Sudou z Kunratic a Bohuslavem z Kvietkova pohnanými s strany 
druhé. Kdež táž Katheřina viní je pohnané ze sta kop grošuov českých vedle jich 
zapsánie někdy za manžela jejieho Mikuláše z Kopyst etc, tak jakož puohon v sobě 
plněji ukazuje. A na to ukázala ceduli smluvní, mezi ní Katheřinú a někdy Miku- 
lášem z Kopyst, jejíem manželem, mezi nimi učiněnu, a k tomu ukázala dobrých 
lidí svědomí. Proti tomu pohnaní odpierajíc pravili, že o dalším rukojemstvie ne- 



Nálezy z rolcu 1506 o Svátosti. 111 

vědie, než že sů za věno rukojmie, kteréž jí vyplněno a dáno, tisíc kop grošuov 
míšeňských, a to že již z desk propuštěno jest, a dále přes to že nic povinovati 
nejsú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
svědomí i s obů stran pře líčení a pilně v svrchu dotčenu ceduli nahlédše smluvní, 
nalezli: Ačkoli ona Eatheřina puovod cedulí smluvní svrchu menovanú i také svědky 
poněkud provodí, že by svrchu dotčení pohnaní jí Eatheřině za těch sto kop grošuov 
českých napřed dotčených rukojmie byli, ale poněvadž při té ceduli smluvní pečeti 
nenie, a ti jejie rukojmie v tom svědomie dokonce se nesrovnávají, a oni pohnaní 
tomu, by rukojmie vajše nežli za věno byli, odpierají : i z těch příčin aby oni pohnaní 
to zpravili, že za těch sto kop grošuov českých často psaných a v té ceduli smluvní 
položených rukojmie nejsú, a to v pátek o suchých dnech lethničních najprv příštích 
v kaple Všech Svatých na hradě Pražském, tak jakož jim JMtí pány rozkázáno a na- 
lezeno bude. A kterýžkoli z nich to zpraví, ten aby placení dielu svého prázden 
byl. A kterýž by nezpravil, ten aby svuoj diel nan příslušející jí Eatheřině dal od 
toho dne k zprávě položeného ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se létha MDVF 
v pondělí po svatém Marku. 

R. m 1. 55. a. 

1389. 

Mezi Jindřichem z Eostelce a Yostrovcem Strachotou z Eralovic o nezdržení smlouvy. 

1506, 27. dubna. 

Jindřich z Eostelce na Tismicích pohnal Vostrovce Strachotu z Eralovic. 
Vinil jej z nezdrženie smlouvy dobrými lidmi mezi nimi učiněné etc, 

V té při mezi Jindřichem z Eostelce na Tismicích puovodem s jedné, a Vo- 
strovcem Strachotu z Eralovic pohnaným s strany druhé. Edež jej Strachotu týž Jindřich 
vinil z nezdrženie smlouvy, dobrými Udmi mezi nimi učiněné, v tom, že toho platu ujieti 
nechce, kterýž jest na Chotěticích, jmenovitě VI kop grošuov Českých etc., tak jakož 
puohon plněji v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
nalezli: Poněvadž se ta věc gruntuov a dědičného platu dotýče, z té příčiny JMt 
ten puohon zdvihli sú. A JMt mezi stranami škody zdvihli sů. Stalo se v pondělí 
po svatém Marku evangelistovi. 

R. ÚL L 99. b. 

1390. 

Mezi Jindřichem z Béšin a Jindřichem z Březí o nevydávání desátků ze dvorů poplužních. 

1606, 27. dubna. 

Jindřich z Běšin, miestosudí království Českého, pohnal Jindřicha z Březí. 
Vinil jej z nevydánie desátkuov ze dvoruov poplužních v Eoupi a Telčovicích etc. 



112 D. Xni. Registra soímíu komomSho. 

V té při mezí Jindřichem z Běšin, miestosadím královstvie českého, puovodem 
s jedné, a Jindřichem z Březí, pohnaným s strany drahé. Kdež jej týž Jindřich 
z Běšin vinil z nevydánie desátknov ze dvoruov poplužních v Koupi a v Telčovicích 
etc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, takto o tom nalezli : Poněvadž se gruntuov zemských a desátknov dědičných 
dotýče, JMt ten puohon zdvihli sů. Stalo se v ponděU po svatém Marku evangelistovi. 

R m. 1. 99. b. 

1391. 

Mezi Jindřichem z Běšin a Jindřichem z Březí o nedávání desátků ze vsí. 1506, 27. dubna. 

Jindřich z Běšin, miestosudí královstvie Českého, pohnal Jindřicha z Březí. 
Vinil jej z toho, že lidé jeho ze vsi Koupě a z Telčovic a z Podruhlé desátku 
nevydávají etc. 

V té při mezi Jindřichem z Běšin, miestosudiem království Českého, puovodem 
s jedné, a Jindřichem z Březí pohnaným s strany druhé. Edež ho on Jindřich 
z Běšin vinil, že lidé jeho ze vsi Koupě a z Telčovic a z Podruhlé desátku nevy- 
dávají etc., tak jakož puohon šíře ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž se desátknov dědičných dotýče, z té příčiny 
JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí po svatém Marku evangelistovi. 

R. m. 1. 100. a. 

1392. 

Mezi Pavlem Malovcem z Pacova a Janem z Březí o pobrání statku. 1506, 27. dubna. 

Pavel Malovec z Pacova pohnal Jana z Březí a v Netvořících. Vinil jej z po- 
brání statku, kterýž sů lidé jeho Pavlovi vezli knězi Mikulášovi Pacovskému, jmeno- 
vitě zlatých, grošuov a jiných peněz za CCC kop grošuov míšeňských. 

V té při mezi Pavlem Malovcem z Pacova puovodem s jedné, a Janem z Březí 
a v Netvořicích pohnaným s strany druhé. Jakož týž Pavel vinil jej Jana z pobrání 
statku, kterýž sú lidé jeho Pavlovi vezli knězi Mikulášovi Pacovskému, jmenovité 
zlatých, grošuov a jiných peněz za tři sta kop grošuov míšeňských, a horských peněz 
za XIV kop grošuov míšeňských, kalich střiebmý, kterýž téhož kněze stál XXTTT kop 
grošuov míšeňských, pušku střiebmú za puol XVn kopy grošuov míšeňských; item 
biblí od ruky psaná česká, mšál tlačený, plátna lněného troubu Lte loket ; item pro- 
stěradla a cejchy z peřiny, ubrusy stolní a ručníky plátěnné a žita IV pytle, k kte- 
rémužto statku on Pavel praví se spravedlnost mieti od kněze Mikuláše nadepsaného 
danou, kdež jest mu právo své dal k témuž statku pobranému etc., tak jakož puohon 



Náleey rohu 1506 o Svátosti. 113 

plněji svědčí. A na to týž list, v němž mu ty věci dává, a k tomu i některá svě- 
domí ukázal. Proti tomu Jan z Březí pohnaný odpíraje pravil, že se to svědomí s puo- 
honem v ničemž nesrovnává a že těch věcí v puohonu menovaných, by mu ty od něho 
od Jana tak pobrány byly, ti svědci nemenují. A to dání jeho knězovo jemu Malovcovi 
mocné nenie; neb čehož jest kněz neměl, toho jest dáti nemohl; ale že jsou to věci 
zádušní, kostelní a božské, k kostelu Netvorskému příslušející, kteréhožto kostela on 
Jan s bratrem svým pán poddací jest; a ten kněz že jeho člověk poddaný a farář 
byl, a jsa tu v městečku jeho v Netvořiciech a maje vosadní obecní k tomu kostelu 
příslušející klenoty sobě svěřené a poručené, ty jest bez vuole a vědomí jeho Jana 
jakožto pána svého poddacieho, i také té vosady odpuštěnie nevzav, počtu jim ne- 
učiniv, zlodějsky pobrav, pryč vezl. A z té příčiny on Jan témuž knězi jakožto zlo- 
ději svému v zjevném zlodějstvie v skutku shledanému a zastiženému na silnici odjal 
a pobral, a to že jest učinil a učiniti mohl právě, slušně a spravedlivě. A nad to 
nade všecko že o to o všecko s týmž knězem smlouvu má dokonalou, a po té smlouvě 
že on Malovec tepruv ty věci od kněze sobě dané má. A poněvadž on Malovec věc 
smluvenu k sobě přijal a z ní pohání, zdá se jemu Janovi, že ten puohon jest na 
zmatek, žádaje pánuov JMtí v tom za opatření. Zase proti tomu on Malovec puovod 
odpínge pravfl, že ten kněz žádný zloděj, žádný lotr ani ztracenec a na cti zmazaný 
nenie; ale jest člověk zachovalý, poctivý a v žádném zlodějstvie nikdy neshledaný. 
A ten statek, kterýž od něho od Jana pobrán, ne tajně, ale zjevně ve dne a svo- 
bodně vézti dal k svým přátelóm, a potom že jest tu v Netvořiciech některý čas 
byl; a ten statek že jeho knězuov a ne kostelní jest, a že to nenie než zastírání 
jeho Malovcovy spravedlnosti. A také že jest se o ty věci smlůvati již nemohl, po- 
něvadž již byl prve ty věci jemu Malovcovi dostatečně dal; a také že ta smlouva 
od téhož kněze s nimi s Netvorskými učiněná ani vyřezaná ani pečetmi tvrzená jest, 
a dobrovolně on kněz že jí neučinil. Proti kterýmžto řečem nadepsaný Jan pohnaný 
pověděl, že on Malovec holá slova mluví, ale že nic neprovozuje. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hoímistr královstvíe českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, svědomí, pře líčenie, odpory 
TydySevše i také v to knězovo dánie jemu Malovcovi učiněné nahlédše, nalezli: Po- 
něvadž on Jan z Březí pohnaný svědomím svým to dostatečně provedl, že ten kněz 
ICikuláš před dávními léthy to mluvil a přiřekl dobrovolně jemu Janovi a té osadě 
Netvorské, že s nimi pracovati a tu své kosti složiti i také ten statek, kterýž má, 
že pří tom záduší nechati a jemu učiniti chce; z toho znáti jest, že takového 
statku svého přes to své přirčenie dobrovolně jemu Malovcovi dáti nemohl : a protož 
on Jan pohnaný jemu Malovcovi puovodovi podle jeho puohonu těch věcí v témž 
puohonu menovaných vydati a navrátiti povinovat nenie. Stalo se v pondělí po 
svatém Marku evangelistovi. r. m. l 239. b. 

AivUt český Xni 16 



114 D, XIII. Registra soudu komorního. 

1393. 

Mezí Dépoltem z Lobkovic a Jakubem Hupaufem z Milžan o nezdržení smlouvy o Libčeves. 

1506, 28. dubna. 

Děpolt z Lobkovic pohnal Jakuba Hupaapha z Milzan. Vinil ho z nezdržení 
smlouvy pod dobrých lidí pečetmi mezi nimi učiněné, a to v tom, zač by kolivěk 
Libčeves komu chtěl prodati etc. 

y té při mezi Děpoltem z Lobkovic s jedné, a Jakubem Hupaufem z Milzan 
s strany druhé. Kdež ho vinil z nezdržení smlouvy pod dobrých lidí pečetmi mezi 
nimi učiněné, a to v tom, zač by kolivěk Libčeves komu chtěl prodati, že jest měl 
naň to prve vznésti, chce-li ji on pan Děpolt za to vzieti; a s žádným nedokoná- 
vati bez jeho vuole. I tomu jest on Hupauff dosti neučinil, ale prodal tu Libčeves 
jinému za pět tisíc kop grošuov míšeňských etc., tak jakož týž puohon plněji y sobě 
ukazuje. A na to touž smlouvu ukázal a svědomí, při tom pravě, že jest jemu Hup- 
auffovi viece za ten statek dával a dáti chtěl, nežli jest jej on Hupauff prodal. Proti 
tomu on Hupauff pohnaný odpieraje pravil, že se k té smlouvě zná, a že jest tomu 
všemu rád dosti učiniti chtěl a byl by učinil, ale že jest jím panem Popelem to 
zrušeno, kterýž prve než on z té smlouvy vystoupil, v tom, že maje mu podle též 
smlouvy pět set kop grošuov českých puojčiti i nepuojčil, než chtěl jeho vytrvati 
a ustáti, aby mu ten statek laciněji dal, nežli mu jiní dávali. A také že jest ta 
smlouva mezi nimi neměla trvati nežli do svatého Mathúše od té smlouvy najprv 
příštieho. Proti kteréžto řeči poručník páně Děpoltuov pověděl, že jest to pan Děpolt 
učiniti a jemu těch peněz puojčiti chtěl ; ale že jest mu on Hupauff té summy ujistiti 
nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu, odpor i s obú stran pře líčení, na to i smlouvu s svědomím ohledavše a po- 
váživše, JMt nalezli: Poněvadž v té smlouvě to zřetedlně položeno jest, že pan 
Děpolt sobě to znamenitě vymínil, že chce toho vuoli mieti, tu smlouvu držeti do 
svatého Mathúše neb nechati, a to v tom času jemu Hupauffovi věděti dal, a to jest 
on pan Děpolt potřebně a dostatečně provedl, že jest se podle výminky v smlouvě 
položené k němu k Hupauffovi zachoval, jemu v tom času, než svatý Mathouá minul, 
věděti dal, že tu smlouvu držeti chce : i z té příčiny dává se jemu panu Děpoltovi 
za právo. Stalo se léta MDVP v úterý den svatého Vitališe. 

R. m. L 73. b. 

1394. 
Mezi Jiřím z Šanova a Albrechtem HořeSovcem z Libošína o dluh mrtvého bratra. 1506, 28. dubna. 

Jiřík z Šanova pohnal Albrechta Hořešovce z Libošína. Vinil ho z nevrá- 
cení summy, kterúž jest dal za Jana Hořčici z Libošína, bratra jeho nedíelného etc. 



Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 115 

V té při mezi Jiříkem z Šanova s jedné, a Albrechtem Hořešovcem z Libo- 
sína. Edež ho vinil z nevrácení summy, kterúž jest dal za Jana Hořčici z Libošína, 
bratra jeho nedielného, XIVti kop groánov českých etc., tak jakož pnohon v sobě 
plněji zavierá. A na to ukázal svědomí a kvitanci. Proti tomu poručník pohnaného 
odpienýe pravil, že on dluhu bratra mrtvého platiti povinovat nenie, a že jest byl 
bratr jeho dielný. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj- 
vyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vy- 
slyševše puohon, žalobu, svědomí i kvitanci a s obu stran pře líčení, JMt nalezli: 
Poněvadž on Jiřík puovod toho dostatečně neprovozuje, by on Albrecht s nebožtíkem 
Janem, bratrem svým, [nejdílen byl, a Rybský, poručník Albrechta pohnaného, pravil, 
že sú bratří dielní byli a že on Albrecht v statek ten pozuostalý po něm po Janovi 
neuvázal se a uvázati nechce : z té příčiny on pohnaný jemu puovodovi tiem dluhem 
v puohonu menovaným povinovat nenie. Než chce-li on Jiřík k tomu grunthu a statku 
po něm po Janovi Horčicovi zuostalému o ten dluh hleděti, právo mu se nezavierá. 
Stalo se léta MDVI^ v úterý den svatého Vitališe. 

B. m. 1. 99. a. 

1395. 

Mezi Janem Yotloučkou z Hradčan a Bohuslavem Yrchotou z Slatiny o dluh. 

1506, 28. dubna. 

Jan Votloučka z Hradčan pohnal Bohuslava Vrchotu z Slatiny. Vinil ho ze 
XXXti kop bez puol druhé kopy grošuov vše míšeňských dluhu jemu za ztravu a za 
obrok zuostalého. 

V té při mezi Janem Votloučkou z Hradčan s jedné, a Bohuslavem Vrchotu 
z Slatiny s strany druhé. Kdež ho vinil ze XXXti kop bez puol druhé kopy grošuov 
vše míšeňských dluhu jemu za ztravu a za obrok zuostalého etc., tak jakož týž 
puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal registra jím samým sepsaná, a pravě, 
že jest tak s ním sčetl při jeho Vrchotově přítomnosti a po počtu že jest tak sepsal 
spravedlivě. Proti tomu on Bohuslav pohnaný odpíraje pravil, že jemu toliko povi- 
novat nenie, a |e jest on Votloučka sám sobě psal, co jest chtěl, a to že pruovod 
dostatečný nenie; než což by mu spravedlivě dlužen byl, že by mu rád platiti 
chtěl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu, odpory, nalezli: Poněvadž on Vrchota sám pověděl, že dluhu IXti neb Xti 
kopám, by jemu Votloučkovi dlužen nebyl, neodpírá, i ty aby on Vrchota jemu Vo- 
tloučkovi dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Votloučka 
nad to viece od Vrchoty mieti, aby obě strany před úředníky Pražskými menšími 
k pmoYodu stály na zajtřie svaté Markéty najprv příští, a což tu týž Votloučka na 

16* 



116 D. XIII. Begistra soudu komorního. 

schválení týchž úředníkuov provede, to aby on Vrchota jemu dal od pruovodu ve 
dvú nedělech pořád zběhlých. A čehož by on VotlouČka neprovedl, to aby zpravil 
v kaple Všech Svatých na hradě Pražském na svatého Martina najprv příštieho. 
Stalo se v úterý den svatého Vitališe, 

R. m. L 155. a. 



1396. 

Mezi mčManem Novoměstským Jakubem Pehemem a některými měštany Eada&skými o vyti- 
sknutí ze statku jeho. 1506, 28. dubna. 

Jakub Pehem, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Václava Zoczara, 
Kašpara Gleymara, Martina Czeymara a Anthonína, měšťany města Kadaně. Vinil je 
z toho, že sú na úřadě konšelském tu v Kadani jej z domu a od statku jeho, kterýž 
mezi nimi měl, vytiskše, všecken statek i svrchky, kteréž tudiež v tom domě měl, 
sepsati kázali. 

V té při mezi Jakubem Pehmem, měštěnínem Nového města Pražského, 
s jedné, a mezi Václavem Zoczarem, Kašparem Gleymarem, Martinem Czeymarem 
a Anthonínem, měštany města Kadaně, pohnanými s strany druhé. Kdež týž Jakub 
puovod vinil je pohnané z toho, že jsúce na úřadě konšelském tu v Kadaní, jej 
z domu a od statku jeho, kterýž mezi nimi měl, vytiskše, všecken statek i svrchky, 
kteréž tudiež v tom domě měl, sepsati kázali, a v tom jeho vytištění, když mu tu 
v městě beze vší spravedlivé příčiny býti nedali, zatiem ten jeho duom, i což v něm 
bylo, shořelo, kdež skrze to na svém statku újmy vzal za dvě stě kop grošuov 
českých etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to vedl svědomí. Proti 
tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že on toho nikterakž podle puohonu svého ne- 
provozuje, by mu oni statek jeho popisovali. Než k tomu se znají, že jsú při tom 
byli z rozkázání pána svého, pana Jana Hasysteynského, že sů ten statek popisovali, 
kterýmžto od téhož pana Hasysteynského, jakožto jich pána, poručeno bylo. A také 
že sú oni z domu a s statku jeho jej nevytiskli. A poněvadž nic neprovozuje dosta- 
tečně, zdá se jim, že jest ten puohon na zmatek. A na to také i^ázali svědomí. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpory, 
i s obú stran pře líčení vyslyševše, JMt nalezli : Poněvadž on Jakub dostatečně toho 
neprovodí, by mu oni pohnaní statek jeho popisovali, jej z statku vytiskli aneb 
v městě býti nedali, a oni pohnaní to potřebně a dostatečně svědomí[m] pana Jana 
Hasysteynského i některých dobrých lidí to odvedli, že sú toho neučinili, nepopisovali, 
jeho nevytiskJi, než toliko že sú při tom z rozkázání téhož pána svého pana Hasy- 
steynského byli, a on pan Hasysteynský k tomu ke všemu se zná, že jest jemu Peh- 



NáUgy B rohk 1506 o Svátosti. U7 

movi to rozkázal; i z těch příčin oni pohnaní jemu Jakubovi paovodovi podle jeho 
puohonu tn nic vinni nejsú. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. 

B. m. L 165. b. 

1397. 

Mezi Janem Leidichem z Čečelic a bratřími z HraSova o postavení poddaného člověka 

pro pych. 1506, 28. dubna. 

Jan Leydych z Čečelic pohnal Jana, Václava a Frydrycha bratří vlastních 
a nedielných z Hrušová, aby člověka svého Samka z Čečelic postavili před pány JMtí 
v soudu komorním. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov Českých. 

V té při mezi Janem Leydychem z čečelic s jedné, a mezi Janem, Václavem 
a Frydrychem bratřími vlastními a nedielnými z Hrušová s strany druhé. Kdež týž 
Leydych puovod pohnal již menované bratří, aby člověka svého Samka z čečelic 
postavili před pány JMtí, kdež téhož člověka vinil z pychu a pro ten pych z Xti 
kop grošuov českých etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Tu Jan z Hrušová 
před JMtí stoje pověděl, že ten člověk poručníka té své pře učinil jest a má po- 
mčníka, a ten že na miestě jeho k té při odpoviedati chce. Proti tomu on Leydych 
pověděl a prosil pánuov JMtí za opatřenie, poněvadž ten člověk podle puohonu po- 
staven nenie, aby JMt jeho opatřiti ráčili. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor a stran pře líčení, takto o tom 
vypověděli: Poněvadž nadepsaní bratří z Hrušová jsúce pohnáni, aby nadepsaného 
člověka svého Samka postavili, i nepostavili sú, a ten člověk nejsa podle puohonu 
postaven, té své pře poručníka učinil, ješto jest toho učiniti nemohl: z té příčiny 
nadepsaní bratří z Hrušová pohnaní jemu Leydychovi puovodn tiem pychem a puo- 
honem a pokutou v tém pychu položenou, to jest Xti kop grošuov českými, [jsú] vinni, 
a tu aby jemu Leydychovi dali od dnešnieho dne ve dvů nedělech pořád zběhlých, 
poněvadž sú se podle puohonu nezachovali. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. 

R. m. 1. 166. a. 

1398. 

Mezi Janem z Klenového a Janem Čemajkovským z Círmperku o kladení statku ve desky. 

1506, 28. dubna. 

Jan z Klenového pohnal Jana Čemaykovského z Cyrmperku. Vinil ho z toho, 
že mu statku ve dsky klásti nechtěl podle cedule smluvní mezi nimi učiněné. 

V té pH mezi Janem z Klenového puovodem s jedné, a Janem Černaykovským 
2 Cyrmperku pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Čemaykovského vinil z toho, 
že mu statku ve dsky klásti nechce podle cedule smluvní mezi nimi učiněné. I po- 






118 D. XIIL Registra soudu, komorního. 

něvadž on Čemaykovský pohnaný nedal poračníkn svému listu mocnieho podle práva 
a dostatečného k nadepsané pH, z té příčiny JMt pán^ pan Vilém z Pernáteina na 
Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, dáviyí témuž Elenovskému proti napřed menovanému Janovi čemay- 
kovskému podle jeho puohonu za právo stáné. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. 

R m. 1. 166. b. 

1399. 

Mezi Markétou z Byšic a čtyřmi rukojmími o dosti neučinění rukojemství za véno. 

1506, 28. dubna. 

Markétha z Byšic pohnala EaĚpara z Zhan, Jiříka z Duban, Mikuláše z Rachm- 
berku a Viléma Ero. Vinila je z dosti neučinění rukojemstvie, kdež sú slíbili k ruce 
jejie za věno^ kteréž jest jí obvěnil někdy Hanuš z Dolan^ manžel jejie. 

V té při mezi Markethú z Byšic puovodem s jedné, a mezi Kašparem z Zhan, 
Jiříkem z Duban, Mikulášem z Rachmberku a Vilémem Ero, pohnanými s strany 
druhé. Kdež je vinila z dosti neučiněnie rukojemstvie, kdež sú slíbili k ruce jejie 
za věno, kteréž jest jí obvěnil někdy Hanuš z Dolan, manžel jejie, šest seth kop 
grošuov míšeňských etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě zavierá. A na to uká- 
zala svědomí. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že oni k tomu puohonu 
odpoviedati povinni nejsú, a to proto, že z jejieho Marketiného svědomí to se zře- 
tedlně ukazige, a příjemce věna jejieho že se k tomu seznávají, že sú příjemci byli 
a rukojmie přijali, a z té příčiny že sú oni příjemci a ne ona paní Markéta pohá- 
něti měli. A poněvadž ona pohnala jest z cizí pře, že jest ten puohon učinila na 
zmatek. A nad to pověděli jsú, že jsú naprosto nic neslibovali, za to nikdy žádáni 
nebyli za žádné rukojemstvie^ aniž jsú při tom byli, než toliko při smluvách jejich 
byli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu, odpor, i s obú stran pře líčenie, k tomu i svědomí, JMt takto sú nalezli: 
Poněvadž ona Markétha to dostatečně těmi příjemci, kteříž sú na miestě jejiem ty 
rukojmie přijímali, i také některými dobrými lidmi, kteříž sú při tom byli, provedla, 
i z té příčiny dávají jie Markétě za právo, aby tíž rukojmie jí Markétě těch šest seth 
kop grošuov na míšeňsko dali ve dvú nedělech pořád zběhlých. A chtie-li tíž rukojmie 
k komu o to hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. 

Léta MDVnP v středu před svatým Janem Křtitelem [21. června] vydán 
jest list zatykači Markétě z Byšic na Viléma Kro pro dosti neučinění nálezu tohoto 
svrchu psaného dielu nan dáti příslušejícieho. 

R m. ]. 198. b. 



NáHeay z roku 1606 o Svátosti. 119 

1400. 

Mezi Václavem Bezdružickým z Kolovrat spolu s kr. sekretářem doktorem Augustinem a radou 
Starého mésta Pražského o postavení Ja^ba žida Lounského pro vinu. 1506, 28. dubna. 

Václav Bezdružícský z Eolovrath a doktor Angastyn, krále JMti sekretář, 
pohnali purgmistra a raddn i všecku obec Starého města Pražského, aby Jakuba 
žida Lounského tu v Starém městě Pražském obýviýfcieho, dobře se jím ujistíce, jej 
postavili před najvyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále 
JMti v soudu komorním, že jej viniti chtie z viny a pokuty králem JMtí jim na 
něm dané etc. 

V té při mezi panem Václavem Bezdružicským z Eolovrath a doktorem 
Augustinem, krále JMti sekretářem, puovody s jedné, a mezi purgmistrem a raddú 
i vší obcí Starého města Pražského pohnanými s strany druhé. Edež jmenovaní puo- 
vodové pohnali jich Staroměstských, aby Jakubem židem Lounským tu v Starém 
městě Pražském obývajícím dobře se ujistíce, jej postavili před najvyšším panem 
hofinistrem královstvie českého a raddami krále JMti v soudu komorním, že jej vi- 
niti chtie z viny a pokuty králem JMtí jim na něm dané etc, tak jakož puohon 
plněji svědčí. Tu oni Pražané stojíce JMti pánuov v tom za opatřenie prosili, po- 
něvadž dva puovodové pohnali a jeden z nich toliko, pan Václav, stojí, a doktor 
Augustin nic, zdá se jim, že jemu samému panu Václavovi k té při odpoviedati po- 
vinni nejsú. E kteréžto řeči pan Václav pověděl, že sám od sebe stojí, a jsa tázán 
od JMtí pánuov, má-li list mocný od spolupuovoda doktora Augustina, pověděl, že 
sám od své osoby stojí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, 
najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
nahlédše v ten puohon i také v svolenie zemské : Poněvadž pan Václav ne sám, ale 
s svým spolupuovodem svrchu menovaným Augustinem jich Pražan pohnal společně 
a sám toliko od své osoby stojí, a druhý spolupuoirod nestojí, z té příčiny tento 
puohon zdvihli sú. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. 

R. m. 1. 292. a. 

1401. 

Mezi Václavem Čechem z Hradce Králové a poručníky sirotkův po Zdeňku Chvalkovském 

z Hustiřan o dluh. 1506, 28. dubna. 

Václav Čech, měštěnín města Hradce Králové, pohnal Bavora Neznašovského 
z Hustiřan a na Neznašově, Václava Zárubu z Hustiřan na Třebovicích a Diviše 
z Hustiřan, poručníkuov sirotkuov a statku někdy Zdeňka Chvalkovského z Hustiřan. 
Vinil je ze sta kop grošuov a z XXXV kop grošuov vše českých, kterúžto summu 
nadepsaný Zdeněk Chvalkovský u něho prolézal. 



í 



120 D- XIIL Begistra soudu komamSho. 

V té pH mezi Václavem Čechem, měštěnínem města Hradce Králové, puo- 
vodem s jedné, a mezi Bavorem Neznašovským z Hnstiřan a na Neznašově, Václavem 
Zámbú z Hnstiřan a na Třebovicích a Divišem z Hnstiřan, pomčníky sirotknov 
a statku někdy Zdeňka Chvalkovského z Hnstiřan, s strany dmhé. Edež je vinil ze 
sta kop grošuov a z XXXV kop grošnov vše českých, kterážto snmmn nadepsaný 
Zdeněk Chvalkovský u něho prolézal etc., tak jakož pnohon v sobě šíře ukazuje. 
A na to ukázal list pod pečetí někdy Zdeňka Chvalkovského, k tomu také i některá 
svědomí ukázal, při tom pravě týž Čech, že oni pohnaní držíce a užívajíce statku 
téhož někdy Zdeňka, z statku jeho dluhu jemu Čechovi spravedlivého zaplatiti ne- 
dbají. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že ta věc na nebožtíka Zdeňka 
Chvalkovského, kteréhož oni statku poručníci a držitelé jsou, [se] nevztahuje a nic ne- 
dotýče; neb s něho sňata jest; ale že jest věc Hanuše Bučského, a on Hanuš že 
se k té věci zná. A poněvadž on cech ničímž neprovozuje, by mu takovú summu 
nebožtík Zdeněk povinovat byl, že mu oni také nejsú povinovati platiti. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše pnohon, žalobu, svě- 
domí i pře líčení a v ten list nebožtíka Zdeňka nahlédše a jeho pilně pováživše, 
takto JMt nalezli: Poněvadž on Čech jeho nebožtíkovým Zdeňkovým Chvalkovského 
listem to provedl, že se týž Zdeněk fýmž svým listem jemu Čechovi k dluhu znal 
a že mu plátce býti chtěl, a pomčníkóm statku svého poručil, aby mu zaplaceno 
bylo, že jest dluh spravedlivý, k tomu také i jinými svědky on Čech dluh provedl, 
a oni pohnaní dluhu neodpírají: i z té příčiny oni pohnaní jemu Čechovi sú dluhem 
povinovati. Ale poněvadž se ten dluh, co ho jest zejména, neprovozuje a nejmenuje, 
z té příčiny aby strany stály před úředníky menšími Pražskými na zigtří svaté Mar- 
kréty, a což tu on Čech toho dluhu, že by mu on nebožtík Chvalkovský Zdeněk 
spravedlivě dlužen zuostal, před týmiž úředníky provede na zchválení jich, to oni 
pohnaní jakožto držitelé jeho statku Zdeňkova aby jemu dali Čechovi od próvodu 
ve dvú nedělí pořád zběhlých. Chtie-li pak oni pohnaní o to k komu hleděti, právo 
se jim nezavírá. Stalo se v úterý den svatého Vitališe. 

R. m. 1. 292. b. 

1402. 

Mezi Matyášem Libákem z Badovesic a pány z Gutáteina spolu s Janem z Waitmile o dluh 

za službu u fálckrabí. 1506, 28. dubna. 

Mathiáš Libák z Radovesic pohnal létha MDV^ ve čtvrtek před stolováním 
svatého Petra [20. února] pana Heynrycha z Gutšteyna, pana Jana z Waytmille na 
Chomutově a pana Jetřicha z Gutšteyna na Chyšech z služby jemu u falckrabie JMti 
zuostalé, totiž tisíc XXX a IV zlatých rýnských etc. Tu na rok jim položený léta 



JVoZftřy » roku 1506 o sv. Martině. 121 

ut snpra v úterý den svatého Vitališe, poněvadž nadepsaní pohnaní k svému právu, 
třikrát voláni jsůce, nestáli, dáno jest jemu Libákovi puovodovi za právo stáné. 
Dal památné. 

R in. 1. 818. a. za nápisem: Stoná práva k roku SvátoěU létha MDVP. 

Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MD šestého. 

1403. 
Mezi Divišem z Poličan a Polyxenou z Dobřenic o rčení. 1506, 12. listopadu. 

Diviš z Poličan pohnal Polixenu z Dobřenic. Vinil ji ze rčení, kdež mu řekla 
dáti Lte kop grošuov, a tomu rčení nedbá učiniti dosti etc. 

V té při mezi Divišem z Poličan puovodem s jedné, a Polixenu z Dobřenic 
s strany druhé. Edež ji vinil ze rčení, kdež mu řekla dáti Lte kop grošuov, a tomu 
rčení nedbá učiniti dosti etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal 
dobrých lidí svědomí, žádaje pánuov JMtí za opatření. Proti tomu Václav z Dědibab, 
poručník Polixeny pohnané, odpierige pravil, že mu ona tú summú povinna nenie 
z té příčiny, že on Diviš toho dostatečně neprovozuje, a to proto, že svědci nejsů 
podle práva pohnáni, a také že sú bratří ti, kteříž svědčí, nedielní, a k tomu dluhu 
že se ona nezná ani ke rčení. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- 
dami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli: 
Poněvadž on Diviš puovod to rčení svědomím dostatečně a dobrými lidmi provodí, 
čeňkem a Bořkem, bratřími dielnými, jakož oni sami dielnost svú v témž svědomí 
seznávigí, kteréž sú vedle práva učinili; z té příčiny ona Polixena jemu Divišovi 
tiem rčením a těmi sty [sic] kopami míšeňskými aneb padesáte kopami grošuov českými 
podle seznání týchž svědomí jest vinna, a ty aby jemu Divišovi dala ve dvú nedělech 
pořád zběhlých. Stalo se léta MDVI^ ve čtvrtek den pěti bratří. 

Léta MDVP v sobotu před svatým Ondřejem [28. listopadu] vydán jest list 
zatykači na Polixenu z Dobřenic pro nezaplacení a nedání padesáti kop grošuov 
českých podle nálezu tohoto svrchu psaného. 

R m. 1. 74. a. 

1404. 

Mezi Václavem Roztockým z Teplé a Václavem z Tezová o nevypraveni rukojemství. 

1506, 12. listopadu. 

Václav Roztocský z Teplé pohnal Václava z Tezová. Vinil ho z nevypraveni 
rukojemstvie padesáti kop grošuov českých věnných nan na Roztocského dáti příslu- 
šejícieho. Vložen puohon ve čtvrtek den svatého Brykcí [13. listopadu] léta MDIIP. *) 

ArcUT Čéaký XUL 16 



I 



122 D. XIIL Registra soudu komamíko. 

V té pH mezi VácUvem Roztocským z Teplé puoTodem 8 jednej a VácUyem 
z Tezová g strany drahé. Kdež ho vinil z nevypraveni rokojemstvie Ltí kop groSnov 
českých věnných naíi na Roztocského dáti přísloáejících za paní Dorothu jeho Václa- 
vovu manželka, že mu v tom rakojemstvie státi déle nechce etc., tak jakož puohon 
plní^ji v sohft ukazuje, žádaje v tom JMtí za opatření. Proti tomu on pohnaný po- 
věděl, že tomu rakojemstvie neodpírá, ale zná se toliko, že jest statek svnoj ra- 
kojmím dal a že ho jej Roztocského nemá čím vypraviti. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Perafiteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i odpor, JMt nalezli: 
Poněvadž on Václav pohnaný neodpírá, ale zná se k tomu dluhu za rakojemstvie, 
z té příčiny aby jej Roztocského z těch Lti kop grošuov českých v puohonu do- 
tčených a z toho rakojemstvie vyvadil, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech 
pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek den svatých pět bratruov. 

R. III. 1. 298. a. *) v rukop. MDm«, čti MDV«. 

1405. 

Mezi Václavem Ďtrabochem a Vlaítkem Petrovským z Vodérad o dluh. 1506, 12. listopadu. 

Václav Štraboch, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Vlaštka Petrov- 
ského z Oděrad. Vinil ho ze XXXti a z sedmi kop grošuov českých a z jednoho 
groSe českého jemu spravedlivě povinného etc. 

V té při mezi Václavem Štrabochem, měštěnínem Starého města Pražského, 
s jedné, a Vlaštkem Petrovským z Oděrad s strany drahé. Kdež ho vinil ze XXXti 
a z sedmi kop grošuov českých a z jednoho groše českého jemu spravedlivě povinného, 
při tom pravě, že před něktcrfm létem u něho u Štrabocha ztravu měl, tu summu 
jemu dlužen zuostal. A na to ukázal registra jím samým sepsaná, kdež se jest s týmž 
Petrovským o to počítal, přitom toho dotýkaje, že jest mu měl na to list udělati. 
1 neudělal. A na to ukázal jednoho svědka Jana Krusého. Proti tomu on Petrovský 
pohnaný odpíraje pravil, že se svědomí s puohoncm nesrovnává, že se větší summa 
v puohonu nežli v svědomí menuje, a také že ta registra k praovodu dostatečná 
nejsú ; že jest psal, jak mu se zdálo, a také že jedním svědomím provodí, ješto jeden 
svědek jest žádny svědek, a také že toho neprovodí, by se s ním o to počítal. Tu 
JMt pán, pan Vilém z Perašteina na Helfenšteině etc, nigvyšší hofmistr královstvie 
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor i svědomí 
vyslx^ševáe, nalezli: Poněvadž on Štraboch jedním toliko svědkem a ne vedle práva 
ani dostatečně provodí, by mu on Petrovský tu summu v puohonu menovanú dlužen 
byl aneb by se s ním o to sčítal; z té příčiny on Petrovský tu jemu Štrabochovi 
nic povinovat nenie. Než jakož jest toho on Štraboch v řeči své dotekl skize po- 
ručníka svého, že jest k té při jich svědkuov pohnal i dohnal, a ti že sú mu ne- 



Nák0!f B rohk 1506 o sv. Martině. 123 

svědčili podle práva: i choe-lí on Štraboch o to k komn hleděti, právo mu se ne- 
zavírá. Stalo se ve čtvrtek den svatých pět bratruov. 

B. m. 1. 298. b. 

1406. 

Mezi Yádavem Přechem z ČeStic a bratřími Koci z Dobrie o postavení člověka poddanAio 

pro pych. 1506, 12. listopadu. 

Václav Přech z Češtic pohnal Jindřicha, Přecha a Petra bratří Kočí (Koczy) 
z Dobrše, aby člověka svého Jandu postavili před pány JMtí v soudu komorním. 
Vinil ho z pychu a pro ten [pych etc.] 

V té při mezi Václavem Přechem z Češtic s jedné, a mezi Jindřichem, PK- 
bíkem a Petrem bratřími Eoci z Dobrše, kterýchž pohnal, aby člověka svého Jandu 
postavili před pány JMtí v soudu komorním. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc., 
že jest mu Člověka jeho Fencle ze Zdíkovce zbil a zsekal a zmordoval, příčiny toho 
spravedlivé nemaje ižádné etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu Jindřich 
Eoc jeden z nich spolupohnaných od sebe a od svých bratří stál jest, ale člověka 
toho v puohonu menovaného vedle puohonu nepostavili jsú. V kteréžto věci on 
Václav puovod žádal jest JMtí pánuov za opatření podle práva. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, takto vypověděli: Poněvadž nadepsaní bratří jsúce 
pohnáni, aby toho člověka svého Jandu postavili, i nepostavili jsú a se podle puo- 
honu nezachovali, z té příčiny JMt dávají jemu puovodovi proti nadepsaným bratřím 
pohnaným za právo, tak že sů oni jemu puovodovi tiem pychem a pokutou v něm 
již menovanou, to jest deseti kopami grošuov českými, vinni, a ty aby jemu Václa- 
vovi oni pohnaní dali od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se ve 
čtvrtek den svatých pět bratruov. 

R m. 1. 294. a. 

1407. 

Mezi měStanem Staroměstským Janem Ovčičkou a Václavem z Nehvizdek o základ propadlý. 

1506, 13. listopadu. 

Jan Vovčička, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Václava z Nezhvizdek. 
Vinil jej z desieti zlatých uherských z základu přepadeného etc 

V té při mezi Janem Vovčičkú, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, 
a Václavem z Nezhvizdek s strany druhé. Kdež ho vinil z Xti zlatých uherských 
z základu přepadeného etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje, při tom pravě, 
že jest ten základ se tadyto stal, když jest některý počet ovec on Jan puovod od něho 
od Václava koupil, a tu že on Jan Ovčička pravil, že při dokonání toho trhu byla 

16* 



124 D. XIII. Registra soudu komorního. 

zmienka, aby bylo horších XXti ovcí vyvrženo a míesto nich XXti jehenec aby bylo 
dostaveno. A Václav pohnaný pravil, že ta zmienka nebyla. A na to okázal jest 
svědomí. Proti tomu on Václav pohnaný odpírige pravil, že on Ovčička tn nic podle 
svého puohonn neprovozuje, a že jest ta pře prve v Starém Městě rozeznána, kdež 
on Václav jej Vovčičku tam v Praze vinil z toho. A těch svědkuov, kterýchž jest 
tam on Vovčička proti němu ožíval, ty svědky že zde vede z registr Staroměstských 
vypsané, ješto se jemo zdá, že by to očinil na zmatek, žádaje v tom JMti za opatření, 
poněvadž jest jich sem k této při nepřipravil podle rádo. To JMt pán, pan Vilém 
z Pernšteina na Helfenáteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, poohon, odpor i svědomí vyslyševše, JMt nalezli: 
Poněvadž on Ovčička poovod to svědomí Staroměstských, kteréž jest okázal, nevedl 
jich podle práva a zřiezení zemského, z té příčiny on Václav to jemo tiem základem 
podle jeho poohono nic povinovat nenie. Stalo se létha MDVI^ v pátek den sva- 
tého Brykcí. 

B. m. 1. 167. a. 

1408. 

Mezi Janem z HroSova a Janem Leidichem z Čecelic o postavení člověka pro základ 

propadlý. 1506, 13. listopado. 

Jan z Hrošova pohnal Jana Leydycha z čečelic, aby člověka svého Šimůnka 
postavil. Vinil ho z Lti kop grošoov českých z základo propadeného etc. 

V té při mezi Janem z Hrošova s jedné, a Janem Leydychem z čečelic 
s strany drohé, kteréhož pohnal, aby člověka svého Šimůnka postavil, kteréhožto člo- 
věka vinil z padesáti kop grošoov českých základo propadeného, to kdež jest pod 
týmž základem on Šimůnek měl jemo Hroškovskémo [sic] na čas menovitý postaviti Vávro, 
knězova čeledína z Čečelic. I neočinil tomo dosti etc., tak jakož poohon plněji 
v sobě okazoje. A na to okázal svědomí. Proti tomo on Leydych pohnaný na miestě 
člověka svého Šimůnka odpíraje pravil, že jest on Šimůnek slíbil jemo za téhož 
Vávro na takový zpoosob, že jest toho Vávro po témdni postaviti měl podle vyro- 
čení svého. To JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hof- 
mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
strany i jich s obů stran pře Učení, poohon, žalobo i svědomí, nalezli : Poněvadž on 
Hrošovský na téhož Šimůnka to svědomí dostatečně provedl, že jest za toho Vávro 
jemo rokojmí byl pod základem svrcho dotčeným, že jej toho Vávro na Čas meno- 
vitý postaviti měl a nepostavil, a on Leydych na miestě člověka svého toho ničímž 
nedovedl, by rokojmí nebyl aneb by tomo rokojemstvie dosti očinil; z té příčiny 
dává se jemo Hrošovskémo poovodovi proti témož Šimonkovi za právo, tak že jest 
jemo Hrošovskémo tiem základem, to jest těmi padesáti kopami grošoov českými 



Nálesy b rohu 1506 o sv. Martině. 125 

v puohonn menovanými, vinen, a ty on Šímůnek aby jema Hrašovskému dal od 
dneánieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než chce-li týž Šimůnek o to dále 
k komn hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se léta MDVI® v pátek den svatého Brykcf . 
Léta MDIK^ v pátek na Hromnice [2. února] vydán jest list zatykači na Ši- 
mňnka z čečelic pro Lte kop grošuov českých, jakž v nálezu stojí tomto. 

B. m. 1. 167. b. Sroy. náles & 1897 na str. 117. 

1409. 

Mezi Petrem Kučerou z Dřínová a Jiřím Bezdružickým z Kolovrat o nevrácení svrchkftv 

a věcí hospod^U^ských. 1506, 13. listopadu. 

Petr Kučera z Dhenova pohnal pana Jiříka Bezdružicského z Kolovrat. Vinil jej 
z nevrácení svrchkuov a hospodářských věcí, jmenovitě ze čtyř krav, peřin desieti etc. 

V té při mezi Petrem Kučerů z Dřienova s jedné, a panem Jiříkem Bezdru- 
žicským z Kolovrath s strany druhé. Kdež týž Petr Kučera z Dřienova jej pana 
Jiříka Bezdružicského vinil z nevrácení svrchkuov a hospodářských věcí, jmenovitě 
ze čtyř krav, peřin desieti, dětinské čtyři etc., tak jakož týž puohon plněji v sobě 
to ukazuje. Kteréžto všecky věci nadepsané a v puohonu menované Kučera padesáte 
kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal týž Petr puovod svědomí, že jest pan 
Jiřík toho vzatku, když k němu s dobrými lidmi chodil, žádaje na něm, aby jemu 
ty svrchky navrátil, neodpieral, než na smlouvu, kteráž s panem Zdeňkem má, 
ukázal. Proti tomu on Václav z Libčan, mocný poručník pana Jiříka Bezdružicského 
pohnaného, pravil, že smlouvu s pány Zdenky paní Alžběta, manželka toho pana 
Bezdružicského, o ty svrchky, kteréž sů v Zalešanech v dvoře, má takovů, aby ty 
svrchky všecky při již menované paní zuostaly. A na to ukázal touž smlouvu mezi 
nimi učiněnu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfensteině etc., najvyšší 
hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, 
žalobu, odpor i s obů stran pře líčenie, svědomí i tu smlouvu vyslyševše, JMt na- 
lezli: Poněvadž pan Jiřík toho pobrání neodpíral, i z té příčiny aby strany stály 
před úředníky Pražskými menšími na zajtřie svatého Fabiána najprv příštieho, a což 
by tu týž Kučera puovod na zchválenie týchž ůředníkuov provedl, to aby jemu dal on pan 
Jiřík od pruovodu ve dvů nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pátek den svatého Brykcí. 

B. m. 1. 241. a. 

1410. 

Mezi brathmi zežďáru a nedílnými strýci Bohuslavy Chotky z Vojnína o pych. 1506, 13. listopadu. 

Žibřid a Mikuláš bratří vlastní a nedielní ze Žďáru poháněli Bohuslava star- 
šieho a Bohuslava Chotka mladšieho vlastní a nedielné strajce z Vonína. Vinili je 
z pychu a pro ten pych etc. vložen puohon. 



126 D. XIII. Begistra soudu kamamího. 

V té při mezi Žibřidem a Miknládem bratřimi ylastnáni a nediekými ze 
Ždáru s jedné, a mezi Bohuslavem starším a Bohnslayem Ohotkem mladším vlastiiími 
a nedielnými strajci z Vonína z drahé. Kdež je poháněli z pychu a pro ten pych 
etc., že sú člověka jich dědičného a nevyhoštěného Hanuše, Milmotlova syna ze Ždáru, 
vězeli, příčiny k němu spravedlivé nemajíce ižádné, tak jakož puohon plněji svědčí. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hofmistr krá- 
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž oni 
Ždárští vedle zřiezení zemského nezachovali se, a dva toliko Chotky pohnali a tře- 
tieho jich vlastnieho a nedielného strajce nepohnali, a také poněvadž oni Ghoťkové 
na společném statku, o kterýž dielní nejsú, téhož jich Žďárských člověka vězeli sú, 
z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se v pátek den svatého Brykcí 
léta MDVP. 

R. m. 1. 248. b. 

1411. 

Mezi bratíími z Malejova a Mikulášem Karlíkem z Nežetic o nevydání svěřených peněz. 

1506, 13. listopadu. 

Václav, Hynek a Jan vlastní a nedielní bratří z Malejova pohnali Mikuláše 
Karlíka z Nežetic. Vinili jej jakožto držitele statku někdy Zdeslava Jeníka z Mečkova, 
děda jeho, a paní Markéty odtudž z Mečkova, mateře jeho, a to z nevydánie XLti 
kop grošuov českých. 

V té při mezi Václavem, Hynkem a Janem vlastními a nedielnými bratřimi 
z Malejova s jedné, a Mikulášem Karlíkem z Nežetic s strany druhé. Kdež nade- 
psaní bratří jej Karlíka vinili jakožto držitele statku někdy Zdeslava Jeníka z Meč- 
kova, děda jeho, a paní Markéty odtudž z Mečkova, mateře jeho, a to z nevydánie 
XL kop grošuov českých, kteréž již menovaný Jeník, děd jeho, od Matěje Stacha 
z Malejova, otce nadepsaných bratří, k věrné ruce k sobě přijal, a takové penieze 
u sebe zachovav, jim jich nevydal. A na to ukázali některé svědomie. Tu Mikuláš 
Karlík pověděl, aby nadepsaní bratří to provedli, že jest on toho statku v držení, 
a též aby to svěření, z kteréhož jej Karlíka ženou, provedli. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvy^ší hofinistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž Václav, Hynek a Jan bratří nedielní 
puovodové toho ničímž neprovozují, by on Mikuláš toho statku Jeníkova v držení 
byl, z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Než chtie-li oni, Václav, Hynek a Jan puo- 
vodové, k tomu, ktož toho statku po Jeníkovi jest nápadník a za ten statek bére, 
hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se v pátek den svatého Brykcí. 

R. m. 1. 294. b. 



NcOegy e roku 1506 o sv. Martine. 127 

1412. 
Mezi BohoslaTem Yrehotou z Slatiny a Janem Kostkou z Postupic o rčení. 1506, 14. listopadu. 

Bohaslay Vrchota z Slatiny pohnal pana Jana Kostku z Postupic. Vinil ho 
jakožto držitele statku někdy Bohunka z Adršpachu z tisíce kop grošuov českých, 
kteréž mu týž Bohunek řekl na statku svém zapsati na Heřmanicech i na tom na 
všem, což k tomu přísluší etc. 

y té při mezi Bohuslavem Vrchotú z Slatiny puovodem s jedné, a panem 
Janem Kostků z Postupic pohnaným s strany druhé. Kdež on Vrchota jej pana 
Kostku yiní jakožto držitele statku někdy Bohunka z Adršpachu z tisíce kop gro- 
šuov českých, kteréž mu týž Bohunek řekl na statku svém zapsati na Heřmanicech 
i na tom na všem, což k tomu přísluší k Heřmanicem etc., tak jakož puohon šíře 
ukazuje. A na to ukázal svědomí, dsky a list, jímž mu týž někdy Bohunek se za- 
pisuje pod svú pečetí a jiných dobrých lidí pečetmi na svědomí, příříkaje mu tisíc 
kop grošuov českých dáti. Při tom toho týž Vrchota dotýkaje, že rčení to jeho Bo- 
hunko vo jemu Vrchotovi učiněné předešlo jest kladení toho statku v Heřmanicech, 
kteréž pan Kostka drží. Proti tomu poručník páně Januov pohnaného Zygmund Bareš 
z Kamenice na miestě téhož pana Kostky odpieraje pravil, že on pan Jan Kostka 
jemu Vrchotovi nic povinovat nenie; neb mu nic nepHřekl. A ten statek že on pan 
Jan koujHl a zaplatil. A také že jest podle rčení toho motíi jej Bohunka dobře 
právem hleděti za jeho životu ; že jest nebožtíka Bohunka z toho rčení hnal, registry 
komorními pohonnými toho dovozuje, a toho že jest nezmeškal. Tu JMt pán, pan VUém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, dsky i list 
ten jeho Bohunkuov, v němž se jemu Vrchotovi zapisuje, JMt nalezli: Poněvadž on 
Vrchota jej nebožtíka Bohunka z toho rčení pohnal a s ním o to rčení za jeho 
živností právem konce nevzal, a pan Jan ten statek Heřmanice s jich příslušenstvím 
koupil i zaplatil, a on pan Jan jemu Vrchotovi nic nesliboval ani přiříkal; z těch 
příčin on pan Jan pohnaný jemu Vrchotovi za jeho za Bohunkovo rčení těch tisíc 
kop grošuov českých platiti povinovat nenie. Stalo se létha MDVP v sobotu na zajtří 
svatého Brykcí. 

R. m. 1. 29. b. 

1413. 

Mezi Ctiborem Arnoštem z Eestřan a Václavem Adamem z Drahonic o pych pro věznění 

kmetičny jeho. 1506, 14. listopadu. 

Ctibor Arnošt z Kestřan pohnal Václava Adama z Drahonic. Viniti ho chce 
2 pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých etc. 






128 D. XIIL Eegistra soudu komorního. 

V té pH mezi Ctiborem Arnoštem z Eestřan s jedné, a Václavem Adamem 
z Drahonic s strany druhé. Kdež jej vinil z pychn a pro ten pych z desieti kop 
grošuov českých, že jest mn kmetičnu jeho řečenú Dědičná ze vsi Umbrechtic vězel 
svévolně etc, tak jakož puohon v sobě plněji ukazuje. A na to ukázal svědomí. 
Proti tomu on Adam pohnaný odpíraje pravil, že jest té ženy nikdy nevězel z žá- 
dného pychu, z žádné zlé vuole ani všetečně, než toliko že jest ji vedle jiné své 
čeledi nahoře na tvrzi měl přes noc v světnici, a to proto, že jest se na škodu 
služebníka svého hrabě ptal, kterýžto hrabě toho času byl puol třetíeho sta zlatých 
ztratil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž se to z svědomí jeho Adama shledává 
zřetedlně, že ta žena Dědičná sama se toho domluvila, aby podle jeho čeledi k němu 
nahoru šla, toho na něm na Adamovi se domluvivši, aby v podezření nebyla, a tam 
v světnici a ne v vazbě byla : tudy a z té příčiny on Adam žádného pychu jest ne- 
učinil a jím tiem pychem tu jemu Ctiborovi vedle jeho puohonu žádným pychem 
povinovat nenie. Stalo se léta MDVI® v sobotu na zajtří svatého Brykcí. 

R m. L 66. b. 

1414. 

Mezi Dorotou ze Zahrádky a Benešem z Sendražic o dluh. 1506, 14. listopadu. 

Dorotha z Zahrádky pohnala Beneše z Sendražic. Vinila ho ze Čtyřidcieti kop 
grošuov českých, kterýchž mu jest mátie jejie puojčila, a ona že k nim právo má etc. 

V té při mezi Dorothú z Zahrádky s jedné, a Benešem z Sendražic s strany 
druhé. Kdež ho vinila ze XLti kop grošuov českých, kterýchž mu jest mátie jejie 
puojčila, a ona že k nim právo má etc., tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. 
A na to ukázala svědomí. Proti tomu Beneš pohnaný odpieraje pravil, že se to jejie 
svědomí s puohonem nesrovnává, zvlášť v summě, že jedni viece a druzí méně té 
summy jmenují; než proto že se jako dobrý člověk zná, že jest mátie jejie jemu 
třidceti kop grošuov Českých pójčila, ale že jest jí deset kop grošuov Českých po 
Holsovi, služebníku svém, poslal a navrátil, a z té příčiny, poněvadž tato ze všech 
XLti kop grošuov Českých pohnala, vajš, než on dlužen jest, zdá se mu, že jej po- 
hnala zmatečně ; neb on některú summu již menovaný Beneš mateří její na ten dluh 
dal jest. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany, 
puohon, žaloby i s obú stran pře líčení a svědomie, nalezli : Poněvadž ona Dorota 
Zahrádková puovod té summy vedle puohona svého dostatečně neprovodí, nenie jí 
on Beneš tou summou povinen. Než poněvadž on Beneš pohnaný k dluhu též Za- 
hrádkové se ke XXXti kopám grošuov českým znal, ty aby on Beneš jí Zahrádkové 



rT-"i^-> 



Nálessy rohu 1506 o sv. Martině. 129 

dal ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chce-li on Beneš pohnaný dále o to, což jest 
na tu summn dal nebo puojčil, k tomu, ktož statek jejie bral, hleděti, právo se 
jemu nezavierá. Stalo se léta MDVI® y sobotu po svatém Brykcí. 
R. m. 1. 74. b. 

1415. 

Mezi Janem z Šontálu a Jetřichem z GutSteina o dosti učinění smlouvě. 1506, 14. listopadu. 

Jan z Šontalu pohnal pana Jetřicha z Gutěteina. Vinil ho z dosti neučinění 
smlouvy, kdež jest mu pannu Dorothu za manželku dal a menoval mu po ní sto 
kop a vajpravu též, jako po starší sestře. Tomu neučinil dosti etc. 

V té při mezi Janem z Šontalu s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina 
s strany drahé. Edež ho vinil z dosti neučiněnie smlouvy, kdež jest mu pannu Do- 
rotu za manželku dal a menoval mu po ní sto kop a vajpravu též, jako po starší 
sestře. Tomu neučinil dosti etc, tak jako puohon šíře v sobě ukazuje. A na to ukázal 
svědomí. Proti tomu poručník páně JetHchuov odpírige pravil, že mu tu nic povi- 
novat nenie; neb ačkoli on pan Jetřich toho statku otce jejieho poručníkem a drži- 
telem byl, a řekl po ní po Dorotě, též jako i po druhé sestře, dáti sto kop, ale po- 
něvadž jest z toho napomínán nebyl, dokavadž držitelem statku byl, že již toho uči- 
niti povinovat nenie, a také že puohonem v držení statku toho nenie zastižen. Tu 
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, nejvyšší hofmistr královstvie 
Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, 
s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž poručník páně JetHchuov na 
miestě jeho pana Jetřicha k tomu se seznal dobrovolně, že jest řekl on pan Jetřich 
po této Dorotě dáti též, jako i po její sestře; z té příčiny on pan Jetřich pohnaný 
aby jemu Janovi puovodem těch sto kop podle jeho puohonu i vajpravu tak jako 
po jejie Dorotině sestře dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. 
Ghce-li pak on pan Jetřich o to k komu dále hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se 
v sobotu na zajtří svatého Brykcí. 

R. m. 1. 167. b. 

1416. 

Mezi Janem Hořanským z Lokte a Chomutovským rychttf em Bartlem Arnoldem o nevrácení 

svěřeného listu. 1506, 14. listopadu. 

Jan Hořanský z Lokte pohnal Bartle Amolta, rychtáře z Chomutova. Vinil 
jej z nevrácení listu, kterýž jest Barbora, jeho Hořanského manželka, dala jemu 
k věrné ruce schovati. 

V té při mezi Janem Hořanským z Lokte puovodem s jedné, a mezi Bartlem 
Amoltem, rychtářem z Chomutova, pohnaným s strany druhé. Edež jej vinil z ne- 

AidiiT Český Xm. 17 



130 ^* ^^nz* Registra soudu komorního. 

vrácení listo, kterýž jest Barbora, jeho Hořanského manželka, dala jemu k věrné 
ruce schovati etc, tak jakož puohon plněji svědčí. I JMt pán, pan Vilém z Peru- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami : Poněvadž jest on Jan puovod podle puohonu svého toho svěření 
neprovedl, z té příčiny tento puohon zdvihli sů. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu. 

R m. ]. 158. b. 

1417. 

Mezi Janem Škorní ze Stranová a Staroměstským měštanem a apatekářem Mikuláiem 

o nevydání svěřených peněz. 1506, 14. listopadu. 

Jan Škorně z Stranová pohnal Mikuláše apatekáře od Lilium, měštěnína Sta- 
rého města Pražského. Vinil jej z nevydání devieti kop grošuov a XXtí grošuov 
vše českých Matějovi a Duoře sirotkóm jeho. 

V té při mezi Janem Škorní z Stranová puovodem s jedné, a Mikulášem 
apatekářem od Lilium, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany 
druhé. Kdež jej Mikuláše vinil z nevydání devieti kop grošuov českých a XXti gro- 
šuov vše českých Matějovi a Duoře sirotkóm jeho etc., tak jakož puohon plněji 
v sobě ukazuje. Tu Mikuláš apatekář pohnaný pověděl, že se k tomu zná, že sů mu 
ty penieze svěřeny, a jestliže by Buoh těch sirotkuov smrti neuchoval, že ví, kde je 
má dáti. Proti kteréžto jeho apatekářově řeči on Jan Škorně žádal, aby to svěření 
provedl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž se 
on Mikuláš apatekář k tomu zná, že ty penieze těch sirotkuov má, a toho ničímž 
neprovozuje, aby mu svěřeny byly: z té příčiny aby ty penieze, to jest těch devět 
kop a XXti grošuov vše českých, jemu Škornovi jakožto těch sirotkuov pánu vydal, 
a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než on Jan Škorně aby to 
tak opatřil, když by ti nadepsaní sirotci k létuom přišli, aby jim ty penieze vydal 
konečně. Pak-li by nevydal, že oni to sem na pány a vladyky do soudu komorního 
budou moci vznésti. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. 

R m. 1. 159. b. 

1418. 

Mezi Markétou z Elinšteina a Kateřinou Smiřickou z Kolovrat o dluh. 1506, 14. listopadu. 

Markétha z Elinšteina a na Eokoříně, dcera někdy pana Jana z Elinšteina, 
pohnala paní Katheřinu Smiřicskú z Kolovrat. Vinila ji z nezaplacení XXV kop gro-. 
šuov českých dluhu spravedlivého. 

V té při mezi paní Markethú z Elinšteina a na Kokoříně, dceru někdy pana 
Jana z Klinšteina, s jedné, a paní KatheKnů Smiřicskú z Kolovrat s strany druhé. 



:ki 



Nálezy » roku 1506 o sv. Martine. 131 

Kdež ji vinila z nezaplacenie XXV kop grošuov českých dluhu spravedlivého, jí paní 
Smiřicské od někdy téhož Jana z Elinšteina jí puojčeného etc, tak jakož puohon 
plněji v sobě ukazuje. A na to ukázala kšaft téhož otce svého. Proti tomu poručník 
paní SmiHcské pravil, že ona paní Smiřicská k tomu dluhu se zná, že jest jí on 
pan Eokořín těch XXVta kop grošuov puojčil, ale že jest jich žádnému neodkázal, 
že ona nevie, komu jich dáti, poněvadž nezná, komu náležejí. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hofinístr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, kšaft i s obů stran 
pře líčenie, JMt nalezli: Poněvadž poručník paní Smiřicské na miestě jejím k tomu 
dluhu se zná k těm XXVt[m]a kopám grošuov českým, a ona Markéta puovod to týmž 
otce své)io kšaftem provedla, že jí ten dluh po jejiem otci jako dceři jeho spra- 
vedlivě náleží; z té příčiny aby jí paní Markétě ona paní Smiřicská těch XXVt[m]a 
kop grošuov českých v puohonu menovaných dala od dnešnieho dne ve dvú nedělech 
pořád zběhlých. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. 

R. m. L 199. a. 

1419. 

Mezi Václavem Veselíkem a měšťanem Novoměstským Janem Hájkem o vydání peněz po otci. 

1506, 14. listopadu. 

Václav Veselík, v Starém městě Pražském obývající, pohnal Jana Hájka, 
měštěnína Nového města Pražského. Vinil jej z puol XIV kopy grošuov českých 
a z pěti grošuov českých jakožto držitele statku po někdy Vítovi, otci svém. 

V té při mezi Václavem Veselíkem, v Starém městě Pražském obývajícím, 
s jedné, a Janem Hájkem, měštěnínem Nového města Pražského, pohnaným s strany 
druhé. Kdež jej Hájka vinil z puol XTV kopy grošuov českých a z pěti grošuov 
českých jakožto držitele statku po někdy Vítovi, otci svém etc., tak jakož puohon 
plněji svědčí. Proti tomu on Hájek pohnaný odpíraje pravil, že jest prve on Veselík 
jej z toho pohnal a na něm právo ustál; a ustáv na něm právo, z toho jej druhé 
žene jakožto držitele statku po otci jeho. Z té příčiny zdá se mu, že ten puohon 
má býti zdvižen, žádaje v tom JMtí za opatřeme. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami: Poněvadž on Veselík prve z té summy jej Hájka po- 
háněl jakožto držitele statku po Vítovi Hájkovi, otci jeho Janovu, a právo na témž 
Janovi ostál, a přes to ustánie opět jej pohnal jakožto držitele statku po témž otci 
z první summy, poněvadž strana k zdvižení puohonu mluví, z té příčiny ten puohon 
zdvihli sů. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. 

R. m. 1. 294. b. 

17* 



132 D. XTTT. Registra soudu komorního. 

1420. 

Mezi Oldřichem Homberkem z Homberku a Václavem Vencelíkem z YrchoviSt o dluh. 

1506, 14. listopadu. 

Voldřich Homberk z Homberka pohnal Václava Vencelíka z Vrchovišť. Vinil 
ho z dluhu dvů set kop grošuov českých etc. 

V té pH mezi Voldřichem Homberkem z Homberka s jedné, a Václavem 
Vencelíkem z Vrchovišť s strany druhé. Kdež jej vinil z dluhu dvú seth kop gro- 
šuov českých summy od krále JMti jemu Homberkovi na témž Vencelíkovi dané 
etc., ták jakož puohon plněji ukazuje. Proti tomu poručníci Václava Vencelíka po- 
hnaného žádali za opatření pravíc, že nejsú povinni jemu Homberkovi odpoviedati 
z té příčiny, že on toho Homberk dání královského dostatečně neprovozuje. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor i svědomí 
vyslySevše, JMt nalezli: Poněvadž on Homberk toho dání královského dostatečně 
neprovozuje, i z té příčiny on Vencelík jemu Homberkovi odpoviedati povinen nenie. 
Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. 

B. m. 1. 295. a. 

1421. 
Mezi Václavem z Polák a Prokopem z Jezvec o pobrání svrchkA. 1506, 14. listopadu. 

Václav z Polák pohnal Prokopa z Jezvec. Vinil ho z pobrání svrchkuov, 
které jest pobral po paní Barboře mateři jeho v Kadani u Fraytola. 

V té při mezi Václavem z Polák s jedné, a Prokopem z Jezvec s strany 
druhé. Kdež jej vinil z pobrání svrchkuov, které jest pobral po paní Barboře ma- 
teři jeho v Kadani u Fraytola etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukaziye. Proti 
tomu on Prokop pohnaný odpíraje pravil jest, že jest on těch svrchkuov nebral, než 
že jest je ty svrchky sestra jeho pobrala. A k tomu on Václav puovod se jest seznal. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, ža- 
lobu, odpor i svědomí, JMt nalezli : Poněvadž puovod sám se k tomu seznal, že jest 
sestra jeho ty svrchky pobrala, z té příčiny pohnaný jemu puovodovi těmi svrchky 
povinen nenie. Než chce-lí on puovod k komu jinému o to hleděti, právo mu se 
nezavírá. Stalo se v sobotu na zajtří svatého Brykcí. 

R. ni 1. 296. b. 

1422. 
Mezi Jihm Wikhartem z Šanova a Janem z Babiteina o pych. 1506, 14. listopadu. 

Jiřík Wikharth z Šanova pohnal pana Jana z RabSteina. Vinil jej z pychu a pro ten 
pych z desieti kop grošuov českých, že jest rozkázal člověka jeho Štěpána z Králice jíti etc. 



. (. 



Náiesttf M rohé 1506 o sv. Martině. 133 

y té pH mezi Jiříkem Wikhartem z Šanova puovodem s jedné, a panem 
Janem z Rabšteina pohnaným s strany drnhé. Kdež ho vinil týž Wikharth z pychu 
a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest rozkázal člověka jeho Ště- 
pána z Králice jíti pod řádem a právem etc, tak jakož paohon šíře ukazaje. Ta on 
pan Jan pohnaný k tomu pravil, že k tomu puohonu odpoviedati povinovat nenie, 
a to proto, že jest se v tom k němu on Jiřík vedle práva nezachoval a k němu 
neposlal, že jej z pychu viniti chce. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, nalezli : Poněvadž on Jiřík puovod v tom se k němu ku panu Janovi podle 
zřiezenie zemského nezachoval, co se pychu dotýče, z té příčiny ten puohon JMt 
zdvihli sú. Dal památné. Stalo se v sobotu před [sic] svatým Brykcím. 

R. HL 1. 100. a. 

1423. 
Mezi DiviSem z Doudleb a bratrem jeho Janem o vrácení listu trhového. 1506, 16. listopadu. 

Diviš z Doudleb pohnal Jana z Doudleb, bratra svého, o list trhový, aby 
jemu Divišovi byl zase od něho vrácen etc. 

y té při mezi Divišem z Doudleb puovodem s jedné, a Janem z Doudleb, 
bratrem jeho, s strany druhé. Kdež ho pohnal o list trhový, aby jemu Divišovi byl 
zase od něho vrácen etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazige. Tu on Jan po- 
hnaný k tomu se seznal, že jest ten list od něho od Diviše přijal. Tu JMt pán, 
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, 
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor i s obú 
stran pře líčení, nalezli: Poněvadž se on Jan pohnaný k tomu dobrovolně zná, že 
jest ten list od něho přijal, z té příčiny aby mu jej zase vrátil od dnešnieho dne 
ve dvú nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak on Jan o ten list k komu hleděti, 
právo mu se nezavierá. Stalo se léta MDVI® v pondělí před svatů Alžbětu. 

R m. 1. 75. a. 

1424. 

Mezi Dépoltem z Lobkovic a Václavem z Vrabí o pych honěním na pozemcích Dobříiských 

spůsobený. 1506, 16. listopadu. 

Děpolt z Lobkovic pohnal Václava z Vrabí. Vinil ho z pokuty padesáti 
kop grošuov českých podle zřiezení a svolení zemského, protože jest na gruntiech 
jeho Popelových etc 

V té při mezi panem Děpoltem z Lobkovic puovodem s jedné, a Václavem 
z Vrabí pohnaným s strany druhé. Kdež téhož vinil Václava z pokuthy Lti kop 
grošuov českých podle zřiezení a svolení zemského, protože jest na gruntiech jeho 



134 D. XIIL Registra soudu komorního. 

Popelových, kteříž k Dobřieši přieslušejí, s tenaty honil etc., tak jakož puohon šíře 
ukazuje. I poněvadž on pan Popel zřetedlně v svém položil pnohonu, že jest jmeno- 
vaný Václav pohnaný na jeho gruntiech honil, a týž Václav odpoviedaje pravil, že 
ne na jeho Děpoltových, ale na svých gruntiech, ale že toho zde, pokudž jest jeho 
grunth, nemá čím provoditi, a zde se o grunthy a o provozování gruntuov vedle 
zřiezení zemského nesoudí, z těch příčin JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel- 
feněteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, tento puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se léta MDVP v pon- 
dělí před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 75. a. SroY. nález ě. 1125 v Archivu Českém XIL na str. 604. 



1425. 

Mezi Jindřichem z Slatiny a bratřími z Roupova o postavení poddaných ze vsi Lipnice pro 

pych. 1506, 16. listopadu. 

Jindřich z Slatiny pohnal pana Jana a pana Hynka bratH z Roupova, aby 
lidi své ze vsi Lipnice postavili etc. 

V té při mezi Jindřichem z Slatiny s jedné, a panem Janem a panem Hynkem 
bratřími z Roupova s strany druhé. Kterýchž pohnal, aby lidi své ze vsi Lipnice 
postavili, zejména tyto: Michalce, Barchu, Šišku, Křesťana, Johana, Václava Chu- 
dolázka, Pavelce Hluzkovic a Brože. Vinil ty lidi z pychu a pro ten pych z desieti 
kop grošuov českých, že sú jej jímali, bíti jej i zabiti chtěli etc., tak jakož puohon 
šíře v sobě ukazuje. Tu Daněk Výšek, jich pánuov Roupovských služebník, na miestě 
týchž lidí z Lipnice ukázal jest list, jímž ho tíž lidé k této při poručníkem děliýí, 
v kterémžto listu oni ti lidé takto seznávají, že jakož jest nás pohnal Jindřich 
Vrchota k soudu komomiemu, že tu činíme poručníka mocného Výška nadepsaného. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu, odpor i s obú stran pře líčení i ten list mocní, nalezli: Poněvadž nadepsaní 
páni z Roupova od něho od Jindřicha pohnáni jsou, aby napřed menované lidi své 
postavili, i nepostavili sú ani listu mocného a dostatečného k soudu od sebe dali, 
než ti lidé nejsúce pohnáni ani postaveni, činí sobě poručníka mocného k té při, 
v témž listu dotýkajíce těmi slovy, že jakož jest nás pohnal, ješto nejsú a nebyli 
pohnáni, aniž se ten puohon na ně, ale na jich svrchu psané pány vztahuje, aby je 
postavili, kdež takový jich těch lidí list dostatečný a podle práva nenie; z těch 
příčin dává se jemu Jindřichovi podle jeho puohonu proti často psaným pánuom 
z Roupova za právo stáné, tak že oni páni Roupovští jemu Jindřichovi tiem pychem 
a pokutou v něm měno vanu, to jest Xti kopami grošuov českými, sú vinni, a ty aby 



Nálezy rohu 1506 o sv. Martině. 135 

jemu dali od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí před 
svatů Alžbětu léta MDVP. 
R. m. 1. 100. b. 

1426. 

Mezi Jarošem z Tyništ a Hynkem Štépaníckým z WaldSteina o nevrácení ukradeného sukna. 

1506, 16. listopadu. 

Jaroš z Tynišf pohnal pana Hynka Stěpanicského z Walšteina. Vinil ho z ne- 
vrácení čtyř postavuov sukna, kteréž jest zločincóm, kteříž ty postavy jemu Jarošovi 
na svobodné královské silnici zlodějsky pobrali, ty zločince honě, jim je odjal. 

V té při mezi Jarošem z Týnišť s jedné, a panem Hynkem Štěpanicským 
z Walšteina s strany druhé. Kdež jej vinil z nevrácení čtyř postavuov sukna, kteréž 
jest zločincuom, kteříž ty postavy jemu Jarošovi na svobodné královské silnici zlo- 
dějsky pobrali, je ty zločince honě, odjal, kteréžto postavy čtyři on Jaroš XL kop 
grošuov českých pokládá etc, tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. Při tom on 
Jaroš pravě, že nějaký Hazuka zločinec i jiní, kteříž sú ten vzatek učinili, to sů 
seznali i smrtí zapečetili, že jest jim ty postavy odjal. Proti tomu on pan Hynek 
odpínge pravě, že to svědomí dostatečné nenie; jedno že jest ne vedle řádu přišlé, 
a také že jest to proti zřiezení zemskému, by takový lechký člověk a zvlášť zlo- 
činec jej přesvědčiti aneb jej na jeho cti mazati měl. A že jest on těch suken ne- 
odjal ani při tom byl, než lidé jeho někteří z Jilemnice, kteříž sú s ním s Hazuku 
puotku měli, a ti že kuoň toliko jeden nalezli bez suken. A na to ukázal svě- 
domí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, 
žalobu i 8 obú stranu pře líčení, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on Jaroš toho 
dostatečně neprovedl, by on pan Štěpanicský při tom honění byl aneb že by ty 
postavy sukna odjal, a on pan Štěpanicský to potřebně odvedl, že jest toho neučinil 
a při tom těch loupežníkuov honění nebyl, než lidé jeho zlodějuov hledajíce, kuon 
jeden nalezli, a při tom že jest žádných postavuov nebylo, a ten kuoň že jest on 
zase vrátil, komuž vrátiti měl: z těch příčin on pan Štěpanicský tu jemu Jarošovi 
puovodu nic povinovat nenie. Než chce-li se on Jaroš po své škodě ptáti a o to 
k komu hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu. 

R. ni 1. 158. b. 

1427. 

Mezi Janem z Doudleb a Oldřichem Mezenským z Mezného o nevrácení listu svěřeného. 

1506, 16. listopadu. 

Jan z Doudleb pohnal Voldřicha Mezenského z Mezného. Vinil ho z nevrá- 
cení listu k věrné ruce daného, aby mu jej přepsal a vyložil. 



136 D. XTTT. Registra soudu komorního. 

V té při mezi Janem z Doudleb s jedné a Voldřichem Mezenským z Mezného 
s strany druhé. Kdež ho vinil z nevrácení listu k věrné ruce daného, aby mu jej 
přepsal a vyložil etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu on Voldřich 
k tomu se znal, že jest ten list od ně^o od Jana k sobě vzal, ale že jest mu jej 
zase vrátil. Proti kteréžto jeho řeči on Doudleb pověděl, aby to provedl, že mu jej 
vrátil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor 
i s obů stran pře líčení vyslyševše, nalezli: Poněvadž on Voldřich pohnaný k tomu 
dobrovolně se znal, že jest ten list od něho od Doudleba přijal, a toho neprovozuje, 
by mu jej zase vrátil, z té příčiny aby ony strany zde zase stály, a tu on Voldřich 
aby před pány JMtí stál na den Svátosti najprv budůcí, a to zpravil, že jest ten 
list jemu vrátil Doudlebovi, tak jakož mu JMtí rozkázáno a nalezeno bude. Stalo se 
v pondělí před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 169. a. 



1428. 

Mezi Pefxem Kučerou z DMnova a bratřími z Šternberka o vytištění z dvora Leían. 

1506, 16. listopadu. 

Petr Kučera z Dřienova pohnal pana Ladslava, pana Jana a pana Albrechta 
bratří vlastních z Šternberka. Vinil je jakožto nápadníky po nebožtíku panu Zdeň- 
kovi, bratru jich, že pan Zdeněk z dvora Lešan jeho nájemného vytiskl. 

V té při mezi Petrem Kučerů z Dřienova s jedné, a panem Ladslavem 
a panem Janem a panem Albrechtem bratřími vlastními z Šternberka s strany druhé. 
Kdež jej pana Ladslava a bratry jeho vinil jakožto nápadníky po nebožtíku panu 
Zdeňkovi, bratru jich, že by pan Zdeněk z dvora Lešan jeho nájemného vytiskl 
Kučeru proti jeho nájmu a smlouvě, kterúž jest o ten dvuor měl s panem Janem 
z Schelmberka, najvyěším komorníkem královstvie Českého, a s panem Felixem 
z Fictum, jakož též smlouvy v sobě šíře ukazují. Kterýžto Kučera toho vytištěnie 
újmy na svém statku tři sta kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon 
šíře v sobě ukazuje. Tu já, Albrecht Rendl z Aušavy, prokurátor krále JMtí, jakož 
sú na mne obě straně, přidavše ke mně po dvú přietelech, mocně přestaly, vzavše 
raddu s panem hofmistrem JMtí a raddami krále JMti v soudu komorním, takto 
mezi nimi vypoviedám: Poněvadž on Kučera puovod toho ničímž neprovedl jest, aby 
jej pan Zdeněk z toho dvoru vytiskl ; i z té příčiny on pan Ladslav, pan Jan a pan 
Albrecht bratří jemu Kučerovi tiem vedle jeho puohonu povinni nejsú, a chce-li on 
Kučera k komu jinému o to hleděti, právo se jemu nezavírá. A tu já dobrovolně 
na svrchu psaných paních dosáhv, ty škody mezi nimi zdvihám. A jakož on Kučera 



Náleey g rohu 1506 o sv. Martině. 137 

první škody měl pánóm dáti, to sem také na svrchupsaných paních obdržel, že jemu 
Kačerovi se odpouštějí. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu. 

R. m L 840. b. SroT. nález ě. 1264 na str. 36. 

1429. 

Mezi Zdeiikem Loučenským z Kopidlna a Mikulášem mladším Trékou z Lípy o postavení 

rychtáře Žlunického pro učinění počtu. 1506, 16. listopadu. 

Zdeněk Loučeňský z Eopydlna pohnal Mikuláše mladšieho Trčku z Lípy na 
Lichmburce, aby postavil člověka svého Chlubna, ze Žlunic rychtáře. Vinil ho, že jsa 
u něho u Zdeňka hajným a lesním rok, což toho lesu smajtil, počtu mu z toho neučinil. 

y té při mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopydlna s jedné, a panem Miku- 
lášem mladším Trčkú z Lípy a na Lichmburce s strany druhé. Kdež téhož pana 
Trčku pohnal, aby postavil člověka svého Chlubna, ze Žlunic rychtáře. Vinil ho z toho, 
že jsa u něho u Zdeňka hajným a lesním rok, což toho lesu smajtil, počtu mu 
z toho neučinil. Kterýžto les tak smajcený a prodaný on Zdeněk XV kop grošuov 
českých pokládá etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. Tu poručník páně 
Trčkuov, Matěj z Rájového, jsa k tomu od něho od pana Trčky s listem mocním 
vyslaný, žádal jest na miestě jeho za hojemstvie. Proti kteréžto řeči on Zdeněk 
puovod žádal JMtí pánuov za opatření, poněvadž on pan Trčka toho Chlubnu ne- 
postavil vedle puohonu, má-li hojemstvie bráti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu i s obú stran pře líčenie, nalezli: Po- 
něvadž on pan Mikuláš Trčka podle pohonu se nezachoval a toho člověka svého 
Chlubnu vedle znění téhož pohonu nepostavil, a ten člověk také nestál ani poručníka 
učinil; z těch příčin on pan Trčka tu jemu Zdeňkovi tiem pohonem a summou 
v puohonu menovanou, to jest těmi XV kopami grošuov českými, vinen, a ty aby 
jemu Zdeňkovi dal od dnešnieho dne ve dvů nedělech pořád zběhlých. Stalo se 
v pondělí před svatů Alžbětu. 

R HL L 256. b. 

1430. 

Mezi Zdeiikem Loučeňským z Kopidlna a Mikulášem mladším Trčkou z Lípy o postavení 

lidí poddaných ze Záhomic pro rukojemství. 1506, 16. listopadu. 

Zdeněk Loučeňský z Kopydlna pohnal Mikuláše mladšieho Trčku z Lípy, 
aby postavil lidi své Pšeničku a Vaňka z Záhomice, že je ty lidi vinil z Xnti kop 
grošuov českých, kdež sú mu rukojmiemi za Matějíčka z Záhomice. 

V té při mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopydhia s jedné, a panem Miku- 
lášem mladším Trčkú z Lípy s strany druhé. Kdež ho pana TrČku pohnal, aby po- 

AichiT Čctký XIIL 18 



138 D. XUl. Registra soudu kamomfho. 

stavil před pány JMtí lidí své Pěeničku a Vaňka z Záhornice, že je ty lidi vinil 
ze Xnti kop grošuov českých, kdež sou mu rukojmiemi za Matějíčka z Záhornice 
etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu poručník jeho páně Trčkuov Matěj z Rá- 
jového, jsa k tomu od něho od pana Trčky poslán s listem mocným, žádal jest na 
miestě jeho hojemstvie. Proti kteréžto řeči on Zdeněk puovod žádal JMtí pánuov 
za opatření, poněvadž on pan Trčka těch lidí Pšeničky a Vaňka vedle puohonu ne- 
postavil, má-li hojemstvie bráti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, slyševše strany i s obů stran pře líčení, nalezli : Poněvadž on pan Mikuláš 
Trčka podle puohonu se nezachoval, a těch lidí svých, Pšeničku a Vaňka, vedle znění 
téhož puohonu nepostavil, a ti lidé také nestáli ani poručníka učinili; z těch příčin 
on pan TrČka tu jemu Zdeňkovi tiem puohonem a summou v puohonu menovanú, 
to jest těmi Xllti kopami grošuov českými, vinen, a ty aby jemu Zdeňkovi dal od 
dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 267. a. 

1431. 

Mezi měšCanem Nymburským Václavem Lekšem a Zikmuddem z Doubravan o rčení. 

1506, 16. listopadu. 

Václav Lekeš, měštěnín města Nymburka, pohnal Zigmunda z Doubravan. 
Vinil jej ze rčenie z padesáti kop, kteréž mu řekl dáti, aby on Lekeš na se vzal 
při Václava Hrádka. 

V té při mezi Václavem Lekšem, měštěnínem města Nymburka, s jedné, 
a Zigmundem z Doubravan s strany druhé. Kdež jej vinil ze rčení z Lti kop, kteréž 
mu řekl dáti, aby on Lekeš na se vzal při Václava Hrádka, kterůž sů oni o krávu 
mezi sebů měli etc., tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to ukázal svě- 
domí. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že s Václavem Hrádkem 
konce o tu při, kteráž jest mezi ním Zigmundem a Hrádkem byla, ještě nenie 
soudem, a že jej Hrádka z viece viniti chce. A při tom se táhl na purgmistra a kon- 
šely Nymburské, že oni toho neseznají, by on Zigmund s ním s Hrádkem kdy souzen 
byl, než toliko že jest krávu s práva vzal od Hrádka k žádosti jich Nymburských. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše odpor, žalobu, 
puohon i s obů stran pře líčení, na to i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž všichni 
jeho Lekšovi svědkové seznávají, že jest on Zigmund mluvil, před kterým chce 
soudem on Lekeš tu při na se vzieti, zemským-li, komomím-li čili před kterýmkoli 
jiným soudem; i poněvadž jest on Lekeš neprovedl, by před kterým právem tu pK 



Nál&iy g rohk 1506 o sv. Mariině. 139 

na se vzal vedle práva: z té příčiny on Zígmond jemu Lekšovi těmi Lti kopami 
vedle jeho puohonu povinovat nenie. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu. 

R m. 1. 295. b. 

1432. 

Mezi dvěma měšťany Novoměstskými a Bohuslavem Ghotkem starším z Vojnína o nedopomožení 

práva na poddaného. 1506, 16. listopadu. 

Václav Straka [a] Petr Pešata pasieř, měšťané Nového města Pražského, pohnali 
Bohuslava Chotka staršieho z Vojnína, tu v Novém městě Pražském obývajícieho. 
Vinili jej z nedopomoženie práva na člověka jeho Lukše z Záběhlic. 

V té při mezi Václavem Straků a Petrem Pešatů pasieřem, měšťany Nového 
města Pražského, puovody s jedné, a Bohuslavem Chotkem starším z Vojnína, tu 
v Novém městě Pražském obývajícím, s strany druhé. Kdež ho vinili z nedopomoženie 
práva na člověka jeho Lukše z Záběhlic etc, tak jakož puohon plněji v sobě uka- 
zuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž oni puo- 
vodové v tom se podle zřiezenie zemského nezachovali, ale jej Chotka samého to- 
liko a jiných jeho straycuov nedielných nepohnali, z té příčiny JMt tento puohon 
zdvihli jsů. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 296. a. 

1433. 

Mezi Petrem Sudou z Řenec a Alexiem z Ronšperka o nářek chlapstvím. 1506, 17. listopadu. 

Petr Suda z Renec pohnal léta MDVI v úterý po sv. Františku [6. října] 
pana Alexlho z Ronšperka z toho, že jest jej nařekl na jeho vládyctvie chlapstviem 
etc., jakož puohon plněji svědčí. Tu léta MDVF v úterý před sv. Alžbětu : Poněvadž 
on pan Alexí pohnaný třikrát volán jsa ku právu svému nestál, z té příčiny JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dali sů jemu Petrovi puovodovi 
proti témuž Alexiovi za právo stáné. Dal památné. 

R. m. list 318. a. za nápisem: „Stáná práva. O avatém Martině léta MDVP". 

1434. 

Mezi knězem Janem z Vratu a Havlem, poddaným sirotkův Jindřicha ze Šebířova, o orání 

a posetí dědin. 1506, 20. listopadu. 

Kněz Jan z Vratu pohnal Havla, člověka sirotkuov někdy Jindřicha z Šebířova. 
Vinil jej z vorání a posetí dědin. 

18* 



140 D. Xm, Registra soudu komorního. 

V té při mezi knězem Janem z Vrata paovodem s jedné, a Havlem člověkem 
sirotkuov někdy Jindřicha z Šebířova s strany druhé. Kdež téhož Havla vinil z vo- 
rání a posetí dědin etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž se tu grunthu a dědin dotyce, 
tento puohon JMt zdvihli sú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 168. a. 

1435. 

Mezi Ctiborem z Bukuovky a konventem kláštera Slovanského o zdržení smlouvy. 1506. 

Ctibor z Bukuovky, komorníkuov desk zemských prokurátor, pohnal kněze 
Mathúše, kláštera Slovanského opata, i všeho téhož kláštera konventu. Vinil je z ne- 
zdržení smlouvy mezi nimi učiněné etc. 

V té při mezi Ctiborem z Bukuovky, komorníkuov desk zemských proku- 
rátorem, puovodem s jedné, a mezi knězem Mathúšem, kláštera Slovanského opatem, 
i vším téhož kláštera konventem pohnanými s strany druhé. Kdež jest je on Ctibor 
vinil z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné, což se desieti kop grošuov platu 
ročnieho a LI strycha obile dotýče etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, tento zdvihli sú puohon z příčiny 
té, poněvadž v puohonu plat se pokládá roční, ješto to k soudu nepřieleží komor- 
niemu. Stalo se léta MDVI^ 

R. HL 1. 69. b. 

Puohonové a nálezové k roku svatého Martina létha MD sedmého. 

1436. 

Mezi Janem Bechyní z Lažan a Mandalenou z Vrtby o postavení poddaných lidí z HrachoTÍ&C 

pro pych. 1507, 13. listopadu. 

Jan Bechyně z Lažan pohnal Mandelenu z Vrtby, aby lidi své postavila před 
pány JMti v soudu komorním, zejména tyto: Havlíka holomka na Waldeku, Vaňka, 
Šimona řečeného kněze z Vések, Vávru Hrušková syna, a Duchka rychtáře z Hra- 
chovišť. Vinil je z pychu a pro ten pych etc. 

V té při mezi Janem Bechyní z Lažan puovodem s jedné, a mezi těmito 
dole psanými osobami a lidmi paní Mandeleny z Vrtby, pro kteréž táž paní Man- 
delena, aby je postavila, pohnána jest, totižto : mezi Havlíkem holomkem na Wal- 
deku. Vánkem, Šimonem řečeným kněz z Vések, Vávrů Hruškovým synem, a Dnchkem 



Nálezy e rohu 1508 o Svátosti. 141 

rychtářem z Hrachovišť, s strany druhé. Kdež je jmenovaný Jan puovod vinil z pychu 
a pro ten pych etc. Ta JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj- 
vyšSí hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vysly- 
ševše puohon i odpor, nalezli: Poněvadž on Jan puovod mige vlastnieho nedielného 
bratra léta majícieho a toliko sám pohání, ješto vedle zřiezení zemského měli pohnati 
oba dva, z té příčiny tento puohon JMt zdvihli sů. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu. 

R. m. L 159. b. za nápisem: „O watim Martini léíha MDVIP". Poněyadž z r. 1507 není jiných ná- 
lezfty, je snad tento nález omylem datorán k tomu roka a má se spíše položiti k r. ISOS, 14, listopadu. 

Puohonové a nálezové k roku Svátostí létha MD osmého. 

1437. 

Mezi ICateřinou z Žirovnice a Oldřichem z Waldeka o nevydání svrchků. 1508, 6. května. 

Eatheíina z Žirovnice, manželka Petra z Doudleb, pohnala Yoldřicha z Wal- 
deka a v Celnici. *) Viniti ho chce z nevydání svrchkuov a nábytkuov etc. 

V té při mezi Eatheřinú z Žirovnice, manželku Petra z Doudleb, póvodem 
8 jedné, a Voldřichem z Waldeka a v Celnici *) pohnaným s strany druhé. Kdež ho 
viní z nevydání svrchkuov a nábytkuov, tří koní, šatuov chodiciech a lehaciech 
a zbroje i jiných věcí, kteréž jest po nebožtíkovi Prokopovi Eamarétovi, bratru 
jejím vlastním, pobral, práva k nim nemaje. E kterýmžto nábytkem a svrchkóm ona 
Eatheřina po témž bratru svém právo a spravedlnost má, tak jakož puohon plněji 
ukazuje. A na to ukázala milost královského obdarování, kdež statek vedle příbu- 
zenstvie na najbližšieho připadati má etc. Proti tomu on Voldřich z Waldeka odpie- 
raje pravil, že jí těch svrchkuov a nábytkuov vydati povinovat nenie, protože jest 
8 nebožtíkem Prokopem, jejiem bratrem, spolek i o statek i o svrchky a nábytky 
měl dskami vedle práva. A na to ten spolek z desk ukázal. Zase proti tomu puovod 
pravila, že sú se byli o svrchky a nábytky dělili. A na to ukázala svědomie. Tu 
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., naj vyšší hofinistr královstvie 
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, JMt takto o tom nalezli: Po- 
něvadž on pohnaný spolek dskami ukázal, kterýž na statek i na jich svrchky uka- 
ziqe, ačkoli sú se oni o svrchky dělili, ale poněvadž ten spolek z desk propuštěn 
nenie, tudy to těch svrchkuov mezi nimi dělení spolku dskami ke škodě nenie : z té 
přířiny jí puovodu těch nábytkuov a svrchkuov vydati povinovat nenie. Stalo se léta 
MDvill^ v sobotu před svatým Stanislavem. 

B. in. 1. 66. a. *) Nepochybně má se čisti: re Yčelnici. 



142 D. XIIL Registra soudu komorního. 

1438. 

Mezi Jindřichem z Hodějova a MikuláSem z Eozého o rčení dáti konč. 1508, 6. května. 

Jindřich z Hodějova pohnal Mikuláše z Eozého. Vinil jej z toho, že vzav od 
něho od Jindřicha kuoĎ z rayza plesnivý, kterýž on Jindřich XX kop grošuov českých 
sobě pokládá etc. 

V té při mezi Jindřichem z Hodějova puovodem s jedné, a Mikolášem z Ko- 
zého s strany dnihé. Kdež on Jindřich jej Mikuláše vinil z toho, že vzav od něho 
od Jindřicha kuoň z rayza plesnivý, kterýž on Jindřich XX kop grošuov českých 
sobě pokládá, i připověděv mu za ten kuoři jiný kuon dáti, kterýž by se Jindřichovi 
u něho slíbil etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to on Jindřich 
ukázal svědomí a list, kterýž jemu on Mikuláš píše, kterýž by se jemu kuon u něho 
líbil, že by jemu Jindřichovi jej dáti chtěl. Proti tomu on Mikuláš odpíraje pravil, 
že jest jemu Jindřichovi tak dobrý kuoĎ dáti chtěl, jakož jest ten byl, kterýž jemu 
týž Jindřich dal; a on Jindřich že jest ho přijíti nechtěl. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, puohon, odpor i s obú stran 
pře líčení i svědomí, nalezli: aby on Mikuláš pohnaný jemu Jindřichovi puovodovi 
ten kuoň z rayza plesnivý Šváb, kterýž se jemu Jindřichovi líbil, dal, a to od 
dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, poněvadž jest to on Jindřich podle 
svého puohonu a listem jeho Mikulášovým provedl, kdež jest mu připsal kuon, který 
by mu se líbil, dáti. Pak-li toho koně on Mikuláš nemá, tehdy aby strany před 
úředníky Pražskými menšími stáli na zajtří svaté panny Markéty najprv příští, a tu 
on Jindřich před týmiž úředníky Pražskými menšími aby provedl, zač jest ten kuoĎ 
Šváb z rajza plesnivý, který mieti chtěl, stál. A což před týmiž úředníky provede, 
zač jest ten kuon stál, to aby jemu dal též ve dvú nedělí od toho pruovodu pořád 
zběhlých. Stalo se léta MDVHP v sobotu před svatým Stanislavem. 

R. m. ]. 101. a. 

1439. 

Mezi Janem z Pairu a Jindřichem Kladivou z Jistebna o rčení dáti koně. 1508, 6. května. 

Jan z Payru pohnal Jindřicha Kladivu z Jistebna. Vinil ho ze rčení, tu kdež 
jest mu řekl, když u něho v službě byl, kuon dáti za X kop. 

V té při mezi Janem z Payru puovodem s jedné, a Jindřichem Eladivú 
z Jistebna pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení, tu kdež jest mu řekl, 
když u něho v službě byl, kuoň dáti za deset kop etc, tak jakož puohon šíře 
v sobě ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Kladivo odpíraje pravil, 
když mu on Jan deset kop dá, že mu kuon dá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 



Nálesty z rohu 1508 o Svátosti. 143 

šteína na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Po- 
něvadž on Jan puovod dostatečně provedl, že on Jindřich Kladivo řekl mu kuoň 
za X kop dáti a ne prodati, z té příčiny dává se jemu puovodovi za právo, a on 
Jindřich aby mu podle svého rčení kuon dal, kterýž by za deset kop stál, anebo 
deset kop, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech konečně pořád zběhlých. Stalo 
se v sobotu před svatým Stanislavem. 

R HL 1. 160. a. 

1440. 

Mezi Janem Šubou z Humiian a Václavem Adamem z Drahonic o nezdržení smlouvy. 

1508, 6. května. 

Jan Šuba z Humhan pohnal Václava Adama z Drahonic a na Ploskovicích. 
Vinil ho z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené, že 
mu měl na čas měno vitý sto kop a X kop grošuov míšeňských dáti. 

V té při mezi Janem Šubú z Humňan s jedné, a Václavem z Drahonic na 
Ploskovicech s strany druhé. Kdež ho vinil z nezdržení smlouvy mezi nimi učiněné 
a cedulemi vyřezanými tvrzené, že mu měl na Čas menovitý sto kop a X kop gro- 
šuov míšeňských dáti etc., jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na to touž smlouvu 
a svědomí ukázal. Proti tomu on Václav pohnaný odpíraje pravil, aby to provedl, 
že jest jemu Šubovi tomu dosti neučinil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteína na 
Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vlády kami, krále 
JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obú stran pře líčení, odpor i svědomí 
i smlouvu, nalezli: Poněvadž jest to on Šuba svědomím i smlouvu provedl, že jest 
mu on Václav těch sto a X kop míšeňských na čas jmenovitý dáti měl, a on toho 
neodvedl, by mu dal: i z té příčiny aby mu on Václav pohnaný tu summu již me- 
novanú a v puohonu i v smlouvě položenu, to jest těch sto kop grošuov a X kop 
grošuov míšeňských, jemu Šubovi puovodovi dal, a to ve dvú nedělí konečně pořád 
zběhlých. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. 

. B. HL L 160. b. 

1441. 

Mezi Janem Šubou z Humiian a Václavem z Drahonic o rukojemství za pobrané svrchky. 

1508, 6. května. 

Jan Šuba z Humňan pohnal Václava z Drahonic. Vinil ho jakožto rukojmí 
za hrábí z Muzluov, služebníka jeho, a to v tom, kdež jest týž hrabie pobral jemu 
Šubovi XLti strychuov žita a jiné svrchk)'. 

V té pří mezi Janem Šubú z Humňan s jedné, a Václavem z Drahonic 
8 strany druhé. Kdež téhož Václava vinil jakožto rukojmí za hrábí z Muzluov, slu- 



144 D. Xin. Begistra soudu komorního. 

žebníka jeho, a to v tom, kdež jest týž hrable pobral jemu Šubovi XLti strychaov 
žita a jiné svrchky etc., tak jakož puohon phiěji nkazige. Proti tomu on Adam od- 
píraje pravil, že on Šuba ničímž dostatečně neprovozuje, by týž hrabie ty svrchky 
pobral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMtí raddami, slyševše puohon, ža- 
loba, odpor, s obú stran pře líčení a svědomí, nalezli : Poněvadž jest on Šuba puovod 
dostatečně neprovedl, by nadepsaný hrabie jemu ty svrchky pobral ; z té příčiny JMt 
jemu Václavovi dávají za právo, a on Václav že jemu Šubovi vedle jeho puohonu 
nic tu povinen nenie. Stalo se v sobotu před svatým Stanislavem. 

R. m. 1. 161. a. 

1442. 

Mezi Václavem Jebňátkem z Jilového a Mikulášem Světlíkem o nevrácení svěřených klenotů. 

1508, 6. května. 

Václav Jehnátko z Jílového a Eatheřina, manželka jeho, měštěnín Nového 
města Pražského, pohnal Mikuláše Světlíka, v Starém městě Pražském obývajícieho. 
Vinil jej jakožto držitele statku nebožtíka Bemardina Vlacha, vlastního bratra někdy 
Anthonína Vlacha kupce, z nevrácení klenotuov těchto dole psaných, témuž Antho- 
nínovi od nich někdy svěřených a k věrné ruce schovati daných: pasu střiebmého 
pozlaceného, koflíku střiebmého, šesti Ižic stříbrných a věnce perlového s jeho přípravu. 

V té při mezi Václavem Jehňátkem z Jilového a Kateřinu, manželku jeho, 
měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, a Mikulášem Světlíkem, v Starém 
městě Pražském obývajícím, s strany druhé. Kdež jej vinil jakožto držitele statku ne- 
božtíka Bemardina Vlacha, vlastního bratra někdy Anthonína Vlacha kupce, z ne- 
vrácení klenotuov těchto dole psaných, témuž někdy Anthonínovi od nich svěřených 
a k věmé ruce schovati daných: pasu střiebmého pozlaceného, koflíku střiebmého, 
šesti Ižic střiebrných a věnce perlového s jeho přípravu, kteréžto klenoty nadepsaný 
Jehnátko a jeho manželka sto kop grošuov Českých pokládají etc., tak jakož puohon 
plněji v sobě ukazuje. Při tom pravíce tíž puovodové, poněvadž nadepsaný Světlík 
držitelem statku téhož Bemardina jest a před úředníky u desk se znal, že statek 
jeho Bemardinuov u sebe má, že spravedlivě jim jich klenoty svrchu dotčené na- 
vrátiti povinovat jest. A na to některá ukázali svědomí. Proti tomu Světlík pohnaný 
odpíraje pravil, že oni puovodové ničímž toho neprovozují, by on co statku svěře- 
ného od Bemardina k sobě vzal, ani také provedli, by co Anthoniovi svěřili, aneb 
týž Bemardin aby k sobě přijal co od Anthonína, a že on naprosto žádného statku 
ani Anthoniova ani Bemardinova nemá; ačkoli před úřadem u desk se seznal, že 
Bemardinuov statek u sebe a za sebú má, ale ten že jest v truhlici na rathouze 
v Starém městě Pražském. Při tom také ukázal svrchu psaného Bemardina kvitancí. 



Nále^íf ^ ^ohu 1508 o Svátosti. 146 

y kteréž Bernardin seznává, co nadepsaný Světlík s svú manželku u něho kupeckých 
▼ěd a zač koupil, a z toho ze všeho je kvituje. Zase proti tomu puovodové pravili 
jsú, poněvadž on Světlík ničímž dostatečně neodvozuje, by častopsaného Bemardinova 
statku viece u sebe neměl, krom což v té truhlici bylo a což od něho koupil : chce-li 
a smie-li za to zprávu vedle práva učiniti, že ho viece nemá, že jim to od něho 
trpělivě býti má. Proti kterýmžto slovuom Světlík pověděl, poněvadž to kvitancí 
Bemardinovú potřebně odvozuje, že mu zprávy činiti potřebie nenie, a že přes to 
JMt páni naň toho dopustiti neráčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Hel- 
fenšteině etc., nejvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, slyševše puohon, žalobu i svědomí, JMt nalezli: Poněvadž někdy Antonín 
Vlach a kupec k tomu se jest znal, jakož svědci seznávají, že jest od Jehňátka a 
manželky jeho statek a klenoty od nich sobě svěřené k sobě přijal, a Bernardin 
Vlach, bratr jeho, nápadníkem a držitelem statku jeho Antonínova byl, a Světlík 
před úředníky u desk se seznal, že statek Bemardinuov za sebú má, ale že jest jej 
všecken v truhle na rathouz dal, a také týž Světlík kvitancí od něho Bernardina 
pokázal, že s svú manželku statek jeho vlastní kupecký koupil a zaplatil, a z toho 
ze všeho kvitováni jsú, a tito puovodové po svém statku, Anthonínovi svěřeném, 
právem jdúce, k němu k Světlíkoví hledí, poněvadž se znal, že statek jeho Bemar- 
dinuov u sebe a za sebú má ; z těch příčin aby týž Světlík to zpravil, že toho statku 
Bemardinova po jeho Bemardinově ven z této země vyjití nic viece neměl a nemá, 
krom toho, což jest v té trable na rathouz dal, a to v pondělí najprv příští v hodin 
jedenácte, tak jakž JMtí pány rozkázáno bude. Pakli by Světlík toho nezpravil, 
tehdy zač Jehňátko s svú manželku na svrchu psaný čas zpraví, že by tíž klenotové 
v puohonu menovaní stáli, to aby jim on Světlík dal ve dvú nedělí od zprávy pořád 
zběhlých. Což se pak té truhly na rathouz dánie dotýče, chce-li Jehňátko s svú 
ženu právem k té trable, a což v ní jest, hleděti, právo se jim nezavírá. Stalo se 
v sobotu před svatým Stanislavem. 

Létha MDVm^ v pondělí den svatého Brykcí [13. listopadu] Mikuláš Světlík 
pohnaný učinil jest přísahu podle nálezu tohoto svrchu psaného těmito slovy: Na tom 
přísahám pánu Bohu, všem svatým, jakož Václav Jehňátko a Eatheřina, manželka jeho, 
vinili mě jakožto držitele statku nebožtíka Bernardina Vlacha z nevrácení klenotuov 
Y jich puohonu na mne od nich učiněném položených, že sem toho Bemardinova 
statku po jeho Bemardinovú ven z této země vyjetí nic viece neměl a nemám krom 
toho, což sem v té trable na rathouz dal. Tak mi Buoh pomáhaj i všickni světí. 

R. HL L 296. b. SroT. nálezy & 1333 a 1359 na str. 76 a 93. 



ArcUr Čttký XIII ^9 



146 D, XIII. Begistra soudu komamího. 

1443. 

Mezi Albrechtem Hořeiovcem z Libo&ína a Markétou z Téchovic o rčeoí. 1508, 6. května. 

Albrecht Hořešovec z Libošína pohnal Markétu z Těchlovic, manželka někdy 
Petra Kance, léta MDVI v úterý na den sv. Blažeje [3. února] ze rčenie, kdež jest 
mu řekla dáti puol věna svého, kteréž má na Těchlovicích, dvě stě kop grošuov 
českých etc, jakž puohon plněji svědčí. Tu léta ut supra v sobotu před sv. Stani- 
slavem dáno jemu Albrechtovi puovodovi za právo stáné. Dal památné. 

A léta MDX^ v sobotu den sv. Urbana [25. května] vydán jest list zatykači 
na Markétu z Těchlovic pohnánu po právu stáném. 

R m. liat 318 b. za nápisem : „Sianá práva k roku SvátotU léiha MDVUP". 

1444. 

Mezi Benešem Sendražským z Sendražic spolu s Natanaelem Černínem z Černína a Matějem 

Šaškem z Jaroměře o dostíučiněnl smlouvě. 1508, 8. května. 

Beneš Sendražský z Sendražic a Natanael Černín z Černína pohnali Matěje 
Šaška, měštěnína města Jaromíře. Vinili ho, aby položil tu smlouvu, mezi nimi 
a jím Šaškem učiněnu a cedulemi vyřezanými tvrzenu, kdež sú mu sto kop grošuov 
českých u Martina a Bořka bratří z Hrádku zjednali etc. 

y té při mezi Benešem Sendražským z Sendražic a Natanaelem Černínem 
z Černína puovody s jedné, a Matějem Šaškem, měštěnínem města Jaromíře, pohna- 
ným s strany druhé. Kdež ho viní, aby položil tu smlouvu mezi nimi a jím Šaškem 
učiněnu a cedulemi vyřezanými tvrzenu, kdež sú mu sto kop grošuov českých u Martina 
a Bořka bratří z Bb*ádku zjednali, a těch sto kop grošuov českých on jim měl ujistiti 
kniehami městskými v Jaromíři etc., tak jakož puohon plněji ukazuje a tak jakož táž 
smlouva to v sobě plněji zavierá etc. Tu on Šašek před pány JMtí stoje, k tomu 
se jest seznal, že jest té smlouvě dosti neučinil; ale že by učinil rád, kdyby to na 
jeho vuoli a moci bylo; než že to schází purgmistrem a konšely Jaromířskými, za 
kterýmiž on Šašek statek svuoj má a jím na témž statku ujistiti chtěl, ale že oni 
toho jemu dopustiti nechtěli, prose v tom JMti pánuovi což se jich Jaromffských 
dotýče, za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nq'- 
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto 
o tom nalezli : Poněvadž se on Šašek k nadepsané smlouvě zná a neodpierá, že jí 
dosti neučinil, z té příčiny aby vedle puohonu jí té smlouvě, tak jakož puohon oka- 
zuje a jakž ta smlouva sama v sobě zní, dosti učinil, a to od dnešníeho dne 
ve dvtt nedělí pořád zběhlých. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava léta 
MD osmého etc. 

R. m. 1. 30. b. 



Nálepy z rohu 1508 o Svátosti. 147 

1445. 

Mezi Kašparem z Zon spolu s Nyklem z Rachmberka a Markétou z Byšic o rukojemství 

za věno. 1508, 8. května. 

Kašpar z Zon na Osece, Nykl z Rachmberka a v Janoyě pohnali Markéty 
z Byšic. Viní ji jakožto držitele a nápadnici dědin a statku Hanuše z Dělen, někdy 
manžela syého, aby jím počet učinila etc. 

y té při mezi Kašparem z Zon na Osece a Nyklem z Rachmberka a v Ja- 
nově s jedné, a Markétu z Byšic s strany druhé. Kdež ji viní jakožto držitele a ná- 
padnici dědin a statku Hanuše z Dělen, někdy manžela svého, aby jim počet učinila 
a provedla, kdy a kde jest puol druhého sta kop grošuov českých věnných témuž 
Hanušovi, manželu svému, dala a zaplatila, poněvadž sú oni nadepsaní Kašpar a Nykl 
Rachmberk těch puol druhého sta kop grošuov českých věna jejíeho Markétě za na- 
depsaného Hanuše za rukojemství dáti musilí, tak jakož puohon v sobě plněji uka- 
zuje. Proti tomu pohnaná odpoviedajíc pravila, že těm Kašparovi a Nyklovi z toho 
počtu povinna nenie učiniti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykamí, krále JMti 
raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčeníe, JMt nalezli: Po- 
něvadž oni puovodové ji z toho pohánějí, aby z těch puol druhého sta kop grošuov 
českých, kteréž po sobě dala Hanušovi z Dělen, manželu svému, počet učinila, i jest 
o to věno nalezen konec učiněný ; i z té příčiny ona Markléta jim puovoduom počtu 
činiti povinna nenie. Než chtie-li oni puovodové k ní anebo k komu jinému [hleděti] 
o těch puol druhého sta kop grošuov českých věnných, kteréž sú jí Markétě pohnané za 
rukojemstvie dali, za nebožtíka Hanuše z Dělen, manžela jejieho, právo se jim neza- 
vierá. Stalo se léta MDVHF v pondělí den svatého Stanislava. 

R. in. 1. 56. b. SroY. nález & 1399 na str. 118. 

1446. 

Mezi Mandalenou z Vrtba a Elškou Lešanskou z Lešan o nevráceni peněz. 1508, 8. května. 

Mandelena z Vrtba pohnala Elšku Lešanskú z Lešan. Vinila ji z nevráceni 
XX kop grošuov českých. 

V té při mezi paní Mandelenú z Vrtba puovodem s jedné, a Elškú Lešanskú 
z Lešan pohnánu s strany druhé, kdež ji táž Mandelena vinila z nevrácení XX kop 
grošuov českých. Proti tomu pohnaná odpírajíc pravila, že nenie k tomu puohonu 
povinna odpoviedati z té příčiny, že se nepíše z Lešan než z Čečelic, a ona ji po- 
hání z Lešan. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší 
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom 
vypověděli: Poněvadž on puovod pohání ji pohnánu odjinud, než se ona píše, i z té 
příčiny ona pohnaná nenie povinna k tomu puohonu odpoviedati; než poněvadž jest 

19* 



148 D. XIII. Registra soudu komorního. 

ona pohnaná puohon k sobě přijala, na kterémž nápis svědčil odjinud, než se ona 
píše, což se škod dotýče, aby ona pohnaná o suchých dnech letničních najprv bu- 
dúcích na hradě Pražském stála a o ty škody panu hofmistru aby JMti připomenula, 
a že nadepsané paní pohnané oznámí, kterak se bude mieti o ty škody zachovati, 
poněvadž jest ten puohon k sobě přejala, ješto se ona odtud nepíše. Stalo se v pondělí 
den svatého Stanislava. 

R. m. L 199. b. 

1447. 

Mezi Martinem Laudátem a Fridrichem Tetaurem z Tetova o nevydání manželky. 

1508, 8. května. 

Nález. Martin Laudát v Praze obývající pohnal Frydrycha Tetaura z Te- 
tova. Vinil ho Laudát, že mu manželky jeho svévolně vydati nechtěl etc., tak jakož 
puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí i také smlouvu. Proti tomu on po- 
hnaný odpíraje pravil, že jest jí nebránil vzieti jim, kohož jest po ni poslal. A na 
to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj- 
vyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly- 
ševše puohon, žalobu, odpor, s obů stran pře líčenie, smlouvu i svědomí, JMt nalezli : 
Poněvadž on Tetaur manželky jeho nebránil jest vzieti, a to provedl svědomím, i ti, 
ktož po ni jezdili, také tak svědčili, že jim jie nebránil vzieti ve dvoře; a k tomu 
Tetaur mluvil, že mu jí ještě nehájí, a že ona v Praze i jinde bývá, kdež se jí 
koli zdá : z těch příčin on Tetaur tu jemu Laudátovi nic povinovat nenie ; než Laudát 
aby se zachoval k ženě své vedle rozumu svého, na tu smlouvu prohlédaje, kterfl s ní 
má; a on Tetaur aby jí jemu nebránil a jí proti němu nezastával ani choval. Stalo 
se v pondělí den svatého Stanislava. 

R. HL L 200. a. 

1448. 

Mezi Opiem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení pacholka pro pych. 1508, 8. května. 

Opi z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i všie obce 
města Kadaně, aby postavili před najvyšším panem hofinistrem královstvie českého 
a raddami krále JMti Kašparova Gleynarova pacholka jménem Hanuše. Vinil ho 
z pychu a pro ten pych etc. 

v 

v té při mezi Opiem z Fictum a na Novém Šumburce puovodem s jedné, 
a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Kadaně pohnanými s strany druhé. 
Kdež je pohnal, aby postavili před najvyšším panem hofinistrem královstvie českého 
a raddami krále JMti Kašparova Gleynarova pacholka ménem Hanuše. Vinil ho z pychu 
a pro ten pych etc, tak jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 



Nál&sy z rohu 1508 o Svátosti. 149 

šteina na Helfenšteině etc, nevyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž podle zfiezenie zemského ten puohon 
(jakož oni to provedli sú) dvě neděli napřed před Svátostí jim Eadaňským dodán 
nenie, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého 
Stanislava. 

R. m. L S82. b. 

1449. 

Mezi Opiem z Fictum a obcí města Kadaně o nepropuštění člověka jeho z rukojemství. 

1508, 8. května. 

Opi z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i vší 
obce města Kadaně. Vinil je z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. 

V té při mezi týmž Opiem z Fictum a Kadaňskými nadepsanými. Jakož jest 
je týž Opi pohnal, chtě je KadaĎské všecky viniti z pychu a pro ten pych z Xti 
kop grošuov českých, protože sú mu člověka jeho mistra Jiříka z rukojemstvie pro- 
pustiti nechtěli etc, jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami : Poněvadž podle zřiezenie zemského ten puohon (jakož oni 
to provedli sú) dvě neděli napřed před Svátostí jim Kadaňským dodán nenie, z té 
příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. 

R. m. L 223. a. 

1450. 

Mezi Opiem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení spolusouseda pro pych. 1508, 8. května. 

Oppl z Fictum a na Novém Šumburce pohnal purgmistra a konšeluov i vší 
obce města Kadaně, aby postavili před pány v soudu komorním Jiříka, foytova syna, 
spolusouseda svého. Vinil ho z pychu a pro ten pych etc. 

V té při mezi týmž Opplem a svrchu psanými Kadaňskými. Kdež jest je on 
Oppl pohnal, aby postavili přede pány v soudu komorním Jiříka, foytova s}iia, spolu- 
souseda svého, kdež ho vinil z pychu a pro ten pych etc, jakož puohon plněji svědčí. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, z příčiny napřed po- 
ložené tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. 

B. m. 1. 228. a. 

1451. 

Mezi Opiem z Fictum a obci města Kadaně o postavení pacholka pro pych. 1508, 8. května. 

Oppl týž z Fictum pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města Kadaně, aby posta- 
vili pacholka svého, kterýž u nich slouží, jménem Hanzle. Vinil jej z pychu a pro ten pych etc. 



150 D. XUI. Registra soudu Jcomomího. 

V té při mezi týmž Opplem z Fictum puovodem s jedné, a mezi purgmistFem 
a konšely i vší obcí města Kadaně pohnanými s strany druhé. Jakož jest je pohnal, 
aby postavili pacholka svého, kterýž u nich slouží, ménem Hanzle, kdež jej vinil 
z pychu a pro ten pych etc, jakož puohon plněji svědčí. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, niyvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž jim Kadanským ten puohon dvě neděli 
před Svátostí vedle zřiezenie zemského dodán nenie, z té příčiny JMt tento puohon 
zdvihli sú. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. 

R. m. L 228. b. 



1452. 

Mezi Staroměstském měštanem Severinem a Matějem Bílým Knížetem . z Únhoitě o rčení. 

1608, 8. května. 

Severin z Prahy, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Matěje Bílého 
Eniežete z Ounhoště. Vinil ho ze rčení, tu kdež týž Severyn byv zaĎ rukojmí 
k Václavovi z Luženic, [měštěnínu] téhož Starého města Pražského, podle jiných dobrých 
lidí za padesáte kop grošuov českých. 

V té při mezi Severynem z Prahy, měštěnínem Starého města Pražského, 
s jedné, a Matějem Bflým Kniežetem z Ounhoště, s strany druhé. Kdež ho vinil ze 
rčení tu, kdež týž Severín byv zaíi rukojmí k Václavovi z Luženic, měštěnínu téhož 
Starého města Pražského, podle jiných dobrých lidí za Lte kop grošuov českých a 
s nich i úrok za něho dáti musil dielu svého jistiny, úroka, škod i prolézaného XI 
kop grošuov a puol desátá groše vše českých, z kteréhožto rukojemstvie týž Matěj 
Bílý Knieže řekl jest jeho svým statkem vyvaditi etc, tak jakož puohon šíře ukazige. 
A na to ukázal nález z registr úřadu purkrabského a svědomí s rathouzu Pražského, 
jeho dobrovolné přirčení i také svědomí. Proti tomu on Enieže odpíraje pravil, že 
jest prve o tu při rozsouzen, a k tomu že to svědomí nenie vedle práva, kteréž on 
k té při ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nig- 
vyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly- 
ševše strany i jich s obú stran pře líčenie, odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on 
puovod vedle práva neukázal jest svědomí a zřiezení zemského, které k soudu ko- 
mornímu za právo přijímáno bývá; i z té příčiny on Enieže konečně jemu Severy- 
novi těmi XI kopami grošuov českými a puol desátá grošem českým nenie povinen, 
z kterýchž jeho pohání. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. 

R. in. 1. 267. a. 



NáíeBy e rohu 1508 o Svátosti. 151 

1453. 

Me2d knčzem Samuelem z Rysmburka a radou města Hradce Králové o postavení Ofky pro 
vydání pozůstalých svrchkův a klenotft po Alšovi z Rysmburka. 1508, 8. května. 

Kněz Samuel z Rysmburka pohnal purgmistra a raddy města Hradce Králové 
nad Labem, aby postavili Uršilu, jinak Ofku. Vinil ji z svrchknoT a klenotuov, 
kteréž po nebožtíku panu Alšovi z Rysmburka zuostaly. 

y té pH mezi knězem Samuelem z Rysmburka s jedné, a Uršilú, jinak Ofkú, 
pro kteráž on kněz Samuel pohnal měšfanuov města Hradce Králové nad Labem, 
aby ji zde před soudem postavili, s strany druhé. Kdež ji vinil z svrchkuov a kle- 
notuoY, kteréž po nebožtíku panu Alšovi z Rysmburka zuostaly etc, tak jakož puohon 
plněji v sobě ukazuje. Tu poručník jeho puovoduov žádal JMtí pánuov za prodlenie, 
aby svědkuov k své potřebě mohl poháněti, a že svědkuov pohotově nemá. Proti 
tomu Ofka pohnaná pánuov JMtí prosila v té věci za opatření podle práva, poněvadž 
puovodem jest, že by měl se všemi potřebami hotov býti. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc., niyvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, slyševše pohon, žalobu, odpor i s obú stran pře líčení, 
JMt nalezli: Poněvadž on puovod ničím jest toho neprovedl podle pohonu svého, 
i z té příčiny jí pohnané dáviýí za právo, že mu ničímž tiem povinovata nenie těmi 
svrchky v puohonu položenými. Stalo se v pondělí den svatého Stanislava. 

R. m. 1. 267. b. 

1454. 

Mezi Václavem starším Králickým z Krsovic a bratřími Škrovady o slib otce jich. 

1508, 8. května. 

Václav starší Králicský z Krsovic pohnal Matěje a Davida bratří z Škrovadu. 
Vinil je z toho, kdež jest on Králicský měl smlouvu s Vilémem z Řenec, tu Prokop 
Škrovad, otec jich nedielný, jemu slíbil Králicskému za puol XIII kopy grošuov če- 
ských ruku dáním za téhož Viléma. 

V té při mezi Václavem starším Králicským z Krsovic s jedné, a mezi Ma- 
tějem a Davidem bratřími z Škrovadu, pohnanými s strany druhé. Kdež je vinil 
z toho, kdež jest on Králicský měl smlouvu s Vilémem z Řenec, tu Prokop Škrovad, 
otec jich nedielný, potom slíbil jemu Králicskému za puol XTTT kopy grošuov českých 
ruku dáním za téhož Viléma, a tak mu slíbil, aby neměl s ním s Vilémem nic on 
Králicský než s ním s Prokopem, a že mu ty peníze na ty roky dány budou, jakož 
smlouva ukazuje. Kterúž smlouvu on Králicský měl s týmž Vilémem etc, tak jakož 
puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal touž smlouvu. Proti tomu oni Škro- 
vadové odpíriyíc pravili, že oni s ním s Králicským nic činiti nemají, a sliboval-li 
jest otec jich jemu zač, že oni toho nevědie, a že jest otce jich měl, ježto na dvě 



152 D. Xni. Registra soudu komorního. 

létě nemocen ležal, že jest mohl k němu o to dobře hleděti; než oni že sú mu nic 
neslibovali, a tak že po otci syém žádného statku nemají. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, slyšeyše odpory, strany i jich pře líčenie, i tu 
smlouvu ohledavše, nalezli: Poněvadž on Králicský puovod toho ničimž neprovedl, 
by oni Škrovadové jaký statek po svém otci měli; z té příčiny oni jemu té puol 
Xmtý kopy grošuov českých vedle puohonu za svého otce dáti povinni nejsú. Stalo 
se v pondělí den svatého Stanislava. 

R. m. L 997. b. 

1455. 

Mezi Nymburským měfitanem Václavem Lekšem a Zikmundem Doubravcem z Doubravan 

o rčení. 1508, 8. května. 

Václav Lekeš, měštěnín Nymburský, pohnal Zigmunda Doubravce z Doubravan. 
Vinil ho ze rčení, kdež jest mu on Zikmund řekl, neobdržím-li viece na Václavovi 
Hrádkovi, než k čemu mi se poddává, že jemu Václavovi dá sto kop. 

V té při mezi Václavem Lekšem, měštěnínem Nymburským, s jedné, a Zig- 
mundem Doubravcem z Doubravan s strany druhé. Kdež puovod vinil ze rčení, kdež 
jest mu řekl on Zigmund pohnaný, neobdržím-li viece na Václavovi Hrádkovi, než 
k čemu mi se poddává, že jemu Václavovi dá sto kop, a veda neobdržal, a jemu 
Václavovi sta kop nedal etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal svě- 
domí. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že mu to Lekšovo svědomí 
nic ke škodě nenie a že nenie vedle práva, a že toho ničimž neprovozuje, by s ním 
s Zygmundem o tu krávu souzen byl a ortelován. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, slyševše odpor, žalobu i svědomí, JMt nalezli : Poněvadž 
on Lekeš dostatečně toho neprovedl, by on Zigmund na kterém právě odsouzen byl, 
a také oni Nymburští purgmistr a radda svědomí vedle práva, jakž do soudu ko- 
morního přísluší, nedali sú, z té příčiny on Zigmund jemu Lekšovi podle jeho puo- 
honu těmi sty kopami grošuov povinovat nenie. Stalo se v pondělí den svatého 
Stanislava. 

R. m. 1. 298. a. Srr. nález é. 1481 na str. 138. 

1456. 
Mezi Václavem z HobSovíc a jVnežkou z Čečelic o rčení. 1508, 8. května. 

Václav z Hobšovic pohnal Anežku z Čečelic. Vinil ji ze rčenie, tu kdež 
jest mu řekla pět kop grošuov českých dáti. 

V té při mezi Václavem z Hobšovic puovodem s jedné, a Anežku z čečelic 
pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil ze rčenie, tu kdež jest mu řekla pět kop 



Nálezy e rohu 1508 o Svátosti. 169 

grošnoY českých dáti etc., tak jakož puohon v sobě plněji ukazuje. A na to svědomí 
ukázal. Proti tomu ona pohnaná odpírajíc pravila, že se ti svědci nesrovnávají a 
svědčie rozdielně, a žádný svědek že toho dostatečně neseznává, by ona paní Anežka 
jemu těch pět kop grošuov dáti přiíiekala, a z té příčiny že mu ona tu nic povinovata 
nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se svědci 
8 puohonem nesrovnávají, z té příčiny tento puohon zdvihli jsú. Stalo se v pondělí 
den svatého Stanislava. 

um.]. 298. a. 

1467. 

Mezi Jindřichem LoučeDským z Kopidlna a bratrem jeho Zdeňkem o pobrání svrchků. 

1508, 9. května. 

Jindřich Loučenský z Eopydlna pohnal Zdenka Loučenského odtudž, bratra 
svého. Vinil jej z pobrání svrchkuov ze dvora v Psinciech etc. 

V té při mezi Jindřichem Loučenským z Kopidlna s jedné, a Zdeňkem odtudž, 
bratrem jeho, pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z pobrání svrchkuov ze dvora 
v Psinciech etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti 
tomu on Zdeněk pohnaný odpíraje pravil, že se svědomí puovodovo s puohonem ne- 
srovnává, a že jest jemu Jindřichovi nikdy nebránil těch svrchkuov vzieti ani bráti, 
a že jest se v ně nikdá neuvazoval ani k němu o ně posielal, aby jemu je vrátil, 
a že toho ničímž neprovozuje podle puohonu svého, by se jemu puovodovi v ty 
svrchky uvázal, než že jest těch svrchkuov Sekerkoví se dvorem v Psincích postůpil. 
A na to ukázal svědomí a zápis dskami, kterýž svědčí, aby se mohl uvázati s jedniem 
komorníkem v dvuor Psince se vším, s rybníky, potoky i se vší zvolí, což k tomu 
přísluší. Proti tomu Jindřich puovod pravil, že mu zápis nesvědčí s svrchky, a že 
jemu pobral ryby slovené a ssazené z kuchyněk, a že je některé prodal, a že jich 
těm kupcuom bráti nedal. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc., n^'vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svědomí, nalezli: Po- 
něvadž ten zápis dskami svědčí, aby se v zboží on Zdeněk uvázal a v rybníky, 
a nesvědčí, aby se uvazoval v svrchky, aby strany stály před úředníky menšími Praž- 
skými desk zemských na zajtří svaté Markéty najprv příští; a což tu Jindřich před 
týmiž ouředníky provede, že jest mu on Zdeněk svrchkuov pobral a preč postůpil 
aneb obrátil, kam se jemu zdálo, což jest těch svrchkuov bylo, jakož pouhou uka- 
zuje. A zač sú stály, což by ouředníci přisoudili, aby on Zdeněk od toho přísudku 
ve dvú nedělí jemu Jindřichovi dal a zaplatil. Což se pak ryb těch slovených do- 
tyce, což jich Jindřich před uvázáním Zdeňkovým prodal kupcóm, a Zdeněk jim jich 

AickiT ČHký Xm. 80 



154 Z). XIII, Begistra soudu kamamiho. 

bráti nedal, když se y to uvázal : což Jindřich provede před týmiž ooředníky, zač sú 
ty ryby stály, kteréž jest prodal před uvázáním Zdeňkovým, což tíž ouředníci přisoudí, 
zač sú stály, aby týž jemu zaplatil od rozsudku ve dvů nedělí. Než kterýchž jest 
on Jindřich ryb byl neprodal před uvázáním Zdeňkovým, že k těm práva nemá, než 
Zdeněk k nim právo má vedle uvázání svého. A což se lesních a loučních peněz 
dotýče, což jest kolivěk toho Jindřich prodal před Zdeňkovým uvázáním, což před 
ouředníky provede, to také Zdeněk jemu Jindřichovi povinen jest dáti. Stalo se léta 
MDVnP v úterý po svatém Stanislavu. 

R. m. 1. 101. b. 

1458. 

Mezi Novoměstským měštanem Jiříkem z Kosíkova a bratřími Saky z Bohuňovic o nedodání 

obilí. 1508, 9. května. 

Jiřík z Eosykova, města Nového Pražského měštěnín, pohnal Jana, Václava 
a Vonše Saky, vlastní a nedielné bratry z Bohuňovic. Vinil je jakožto syna někdy 
Petra Saka z Bohuňovic, otce jich, z nedodání XIX korcuov ječmene etc. 

V té při mezi Jiříkem z Eosykova, měštěnínem Nového města Pražského, 
puovodem s jedné, a Janem, Václavem a Vonšem Saky, vlastními a nedielnými bratry 
z Bohuňovic. Kdež je vinil jakožto syna někdy Petra Sakka z Bohuňovic, otce jich, 
z nedodání XTX korcuov ječmene etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal 
smlouvu. Proti tomu Jan, Václav a Voneš pohnaní pravili, že je na zmatek pohání, 
pravíce, že z cizí věci pohání, a že ta smlouva na Blažka svědčí, oč on pohání, a ne 
na jich otce. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- 
mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
puohon, strany i jich s obú stran pře líčení i smlouvu, JMt nalezli: Poněvadž on 
puovod pohání z obilé a z jiných věcí, jakož puohon v sobě ukazuje, a toho jest 
neprovedl, by oni pohnaní jemu tiem vinni byli; i z té příčiny dává se pohnaným 
za právo. A jakož oni pohnaní pravili sú, že z cizie věci jich pohání, a pravíce, 
že by z té příčiny ten puohon byl na zmatek : i poněvadž on puovod ukázal smlouvu 
a v té smlouvě svědčí mu ty věci, o kteréž on je pohání; i nepohání z cizie věci, 
než z své, poněvadž mu v smlouvě svědčí to: i z té příčiny nenie ten puohon na 
zmatek, než že pohání jiných z své věci, ješto mu oni tiem vinni nejsú, i jest to 
jiná příčina. Stalo se léta MDVni® v úterý po svatém Stanislavu. 

R. HL L 102. a. 

1459. 

Mezi Havlem z Bytězův a Petrem Doubravským o rukojemství. 1508, 9. května. 

Havel z Bytězóv pohnal Petra Doubravského, v Praze obývajícieho. Vinil ho 
z padesáti kop grošuov míšeňských, jemu od něho spravedlivě povinných etc. 



Náleey t rohu 1508 o Svátosti. 155 

V té při mezi Havlem z Bytězóv puovodem s jedné, a Petrem Doubravským, 
v Praze obývajícím, s strany druhé. Kdež ho vinil z L kop grošuov míšeňských 
jemu od něho spravedlivě povinných, a to v tom, kdež mu za již menovanú summu 
roků dáním slíbil a jistcem se udělal za syna jeho etc, tak jakož puohon plněji 
svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu pohnaný odpíriýe pravil, že mu ru- 
kojmí nenie, že svědomí svědčí na sto kop a na deset kop, a on pohání z padesáti 
kop, a že se svědomí nesrovnává s puohonem. Proti tomu puovod pravil, že tu 
summu sto a deset kop má mu na roky platiti za to rukojemstvie. Tu JMt pán, 
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, 
se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor i svě- 
domí, nalezli: Poněvadž jest Havel to dostatečně provedl, že jest mu on Petr ru- 
kojmí, a rok že jest přišel k placení těch padesáte kop grošuov, z kterýchž ho po- 
hání, z té příčiny dává se jemu puovodovi za právo, a on Petr pohnaný aby mu 
těch Lte kop grošuov míšeňských dal od dnešního dne ve dvú nedělech pořád 
zběhlých. Stalo se léta JVIDVni® v úterý po svatém Stanislavu. 

Léta MDVin® v pátek den svatého Prima [9. června] vydán jest Havlovi 
z Bytězuov list zatykači na Petra Doubravského pro neplnění summy padesáti kop 
grošuov míšeňských jemu Havlovi nálezem (tiemto svrchupsaným) panským přisouzených. 

B. m. 1. 117. a. 

1460. 

Mezi Markétou Jednorožcovou a Janem z Šternberka o dluh. 1508, 9. května. 

Markéta Jednorožcova, městka Starého města Pražského, pohnala pana Jana 
z Šternberka a na Bechyni. Vinila ho jakožto držitele statku nebožtíka pana Zdenka, 
bratra jeho, z pěti kop grošuov a ze XIV grošuov vše českých. 

V té při mezi Markétu Jednorožcovu, měštků Starého města Pražského, s jedné, 
a panem Janem z Šternberka a na Bechyni s strany druhé. Kdež ho vinila jakožto 
držitele statku nebožtíka pana Zdenka, bratra jeho, z pěti kop grošuov a ze XIV 
grošuov vše Českých etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomí 
a registra kupecská. Proti tomu pohnaný odpíraje pravil, aby to provedla. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpor 
a s obů stran pře líčení, registra kupecská i svědomí, JMt nalezli a takto o tom vy- 
pověděli: Poněvadž jest ona Markéta ten dluh svrchu psaný dostatečně provedla, i z té 
příčiny aby jí pan Jan dal ten dluh svrchu psaný ve H nedělech od dnešnieho dne 
pořád zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. 

B. m. 1. 200. a. 

20* 



156 D. XIIL Begistra soudu komorního, 

1461. 

Mezi Opiem z Fictum a obcí města Kadaně o postavení spolusousedova syna pro pych. 

1608, 9. května. 

OppI z Fictum a na Novém Šomburce pohnal purgmistra a konšelnov i vší 
obce města Kadaně, aby postavili Hanuše, fojtova syna, spolusouseda jich. Vinil ho 
z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. 

V té při mezi Opplem z Fictum a na Novém Šumburce s jedné, a purg- 
mistrem, konšely i vší obcí města Kadaně s strany druhé. Kdež on Oppl pohnal 
je Kadanské, aby postavili před pány JMtí v soudu komorním Hanuše, foytova syna, 
spolusouseda jich, kdež ho vinil z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov Če- 
ských etc, jakož puohon plněji ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, nalezli: Poněvadž vedle práva a zřiezení zemského dvě neděli napřed 
před Svatostí puohon nenie jim Kadanským dodán, z té příčiny ten puohon JMt 
zdvihli sú. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. 

Pán JMt s pány a vladykami, krále JMti raddami, ráčili rozkázati, aby Ka- 
danským relací na pana Opple vydána po zdviženie tohoto puohonu nebyla do Suchých 
dní najprv příštích; neb se to odkládá na pány JMt do soudu zemského, a má se 
vznésti o naučenie stranám bez pohoršení jich práva. Listu se nedodání v čas dotýče. 
Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. 

R. m. 1. 223. b. SroY. nález 6. 1450 na str. 149. 

1462. 

Mezi Petrem z Hobšovic a Anežkou z Čečelic o vydání schovaných peněz. 1508, 9. května. 

Petr z Hobšovic pohnal Anežku z Čečelic. Vinil ji ze čtyř seth kop grošuov 
českých, kdež nebožka paní Machna Tosová jí Anežce k věrné ruce schovati dala. 

V té při mezi Petrem z Hobšovic puovodem s jedné, a Anežku z čečelic 
pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil ze čtyř seth kop grošuov českých, kdež ne- 
božka paní Machna Tosová jí Anežce k věrné ruce schovati dala, a že on Petr k těm 
Čtyřem stem kopám grošuov právo a spravedlnost má etc, tak jakož puohon plněji 
ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu ona Anežka pohnaná odpírajíc pra- 
vila, že nic viec svěřeného k sobě od paní Machny Tosové nepřijala, než sto zlatých 
uherských, pás střiebmý pozlacený, XXTT prstenuov a záponku. A na to ukázala 
svědomí a kšaft též paní Machny Tosové. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, slyševše puohon, strany i jich s obů stran pře líčenie i svědomí, na- 
lezli: Poněvadž ona Anežka pohnaná ukázala jest kšaft též nebožky Tosové, v kte- 



Nálepy z rohu 1508 o Svátosti. 157 

rémžto kšaftu jmenuje, že svuoj yšecek statek řiedí a zejména v něm menige, co 
u Leáanské má, a že jí to všecko dáyá, a to jest ona pohnaná dostatečně provedla, 
a také i to provedla, že sama Tosová pravila, že jí nic jiného schovati nedala, než 
což jest zejména v kšaftu menováno, také i to odvedla, že jí těch čtyř seth kop 
nikdá k věrné ruce sdíovati nedala : i z té příčiny ona Anežka pohnaná jemu 
Petrovi nic povinovata nenie. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. 

& m. L 241. b. ' 

1463. 

Mezi Zdeňkem Malovcem z Chýnova a mistrem Strakonickým Janem z Švamberka o postavení 

lidí poddaných z Dráčova pro pych. 1508, 9. května. 

Zdeněk Malovec z Ghaynova pohnal pana Jana Strakonického z Švamberka, 
mistra převorství po Čechách, aby postavil lidi své Marše Medka a Jakuba, Michala 
Medka, všecky z Dráčova. Vinil je z pychu. 

V té při mezi Zdeňkem Malovcem z Ghaynova puovodem s jedné, a panem 
Janem Strakonickým z Švamberka, mistrem převorstvie po Čechách, s strany druhé. 
Kdež ho pohnal, aby postavil lidi své Marše Medka, Jakuba, Michala Medka, všecky 
z Dráčova, že je vinil z pychu etc., tak jakož puohon plněji svědčí. Při tom žádaje 
pánuov JMtí za opatření, že jest jednoho z těch tří, totiž Michala Medka, nepostavil. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on 
pohnán jsa, aby všecky tři postavil, a on nepostavil než dva; i z té příčiny páni 
JMt dáviýí jemu Zdeiikovi za právo stáné proti témuž Janovi Strakonickému o toho 
jednoho, kteréhož jest nepostavil. A těm, kteříž sú postaveni, dáno jest hojemstvie 
podle práva. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. 

B. m. L 268. a. 

1464. 

Mezi Václavem starším Králickým z Ersovic a Janem Svatbou z Otradovic o dluh za seno. 

1508, 9. května. 

Václav starší Králicský z Krsovic pohnal Jana Svatbu z Otradovic. Vinil jej 
z VI kop grošuov bez XX grošuov vše českých jemu za seno spravedlivě zuo- 
stalých etc. 

V té při mezi Václavem starším Erálicským z Ersovic puovodem s jedné, 
a Janem Svatbu z Otradovic, pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z VI kop 
grošuov bez XX grošuov vše českých jemu za seno spravedlivě zuostalých etc, tak 
jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu on Jan Svatba pohnaný odpíraje pravil, že 
jemu dlužen nic nenie, a žádaje toho, z Čehož pohání, aby to provedl. Tu JMt pán, 
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, 



168 Z>. Xni. Registra soudu tomamího. 

se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševáe puohon, odpor i jích s obů stran 
pře líčení, JMt nalezli: Poněvadž on puoYod toho dostatečně neprovedl, i z té pří- 
činy dáyá se pohnanému za práyo. Stalo se v úterý po svatém Stanislavu. 

R. m. L 298. b. 

Puohonové a nálezové k roku sv. Martina léta MD osmého. 

1465. 

Mezi Václavem Mírkem z Solopisk a Janem Čabelickým z Soutic o nevydání manželky jeho 

Johanky. 1508, 13. listopadu. 

Václav Mírek z Solopisk pohnal Jana čabelicského z Soutic, aby Johanku, 
manželku jeho Mírkovou, dobře se ujistě, ji postavil před pány JMtí v soudu ko- 
morním, že jej Jana vinil, že mu již menované manželky jeho vydati nechtěl své- 
volně etc. 

V té při, kdež Václav Mírek z Solopisk puovod pohnal Jana Čabelicského 
z Soutic, aby Johankou, manželkou jeho Mírkovou, dobře se ujistě, ji postavil před 
pány JMtí v soudu komorním, že jej Jana Čabelicského vinil, že mu již menované 
manželky jeho vydati nechtěl svévolně, pro kteréžto též manželky jeho nevydání on 
Mírek ujmy na svém statku tisíc kop grošuov českých pokládá etc, tak jakož puohon 
plněji ukazuje. Při tom pravě, poněvadž ji přechovává a vydati mu ji nechtěl na po- 
slání dobrých lidí, aby JMt jej Václava v tom podle práva a vedle jeho puohonu 
opatřiti ráčili. Proti tomu on Čabelicský při Svátosti minulé odpíraje pravil, že jí 
se nebyl povinovat ujišťovati ani vydávati, než že mu jí nebránil, a vedle puohonu 
že ji staví a tomu dosti činí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc, najvyěší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti rad- 
dami, slyševše puohon, strany i jich s obú stran pře líčení, JMt nalezli: Poněvadž 
stranám bylo při Svátosti až dosavad odloženo, aby se všemi potřebami a spravedl- 
nostmi na tento čas zde stály, a ona Johanka aby to provedla, že jest ji on Václav 
manžel její vězel a o hrdlo jejie ji připraviti chtěl, a z takové J)říčiny že s ním 
býti nechce ; a nynie při této chvíli již rozkázáno, aby to provedla, a ona toho ničímž 
neprovedla ; a Mírek tu před JMtí stoje toho žádal, aby mu vydána byla, a jsa JMtí 
tázán, nač žádá vydání toho, pověděl, že na to jako manželky své, a bude-li se 
k němu jako k manželu svému zachovávati, že on se též k nie zachovati chce ; i po- 
něvadž ona toho s ním nebytí ničímž žádnu příčinu hodnú neprovedla, protož aby 
ona s ním jako s manželem svým byla, s ním aby hned šla, jeho jako manžela svého 
poslušná byla, a on Mírek aby se k ní tak, jakž jest mluvil, zachoval jako k man- 
želce své, jie nevěze ani trápe ani na její zdraví proto předešlé jejie s ním nebytí 



^il^-^AriJ 



Nálezy b rohu 1508 o $v. Martině. 159 

sáhaje. Pakli by přes to a přes své rčení, na kteréž jest jí rozkázáno a rozkazuje 
se tiemto nálezem (jakož napřed dotčeno), nezachoval se a proti tomuto nálezu učinil, 
tehdy že by k němu jmieno bylo jako proti tomu, kterýž proti panskému nálezu 
svévolně učinil. Než chce-li on neb ona z předešlých věcí jeden druhého buď du- 
chovním neb světským právem viniti, právo se jim nezavírá. Stalo se v pondělí den 
svatého Brykcí. 

& m. L 298. b. 

1466. 

Mezi proboštem Boleslavským Yiktorinem a Mandalenou z Strašnic o nevydání penéz na 

opravu kostela manželem jejím slíbených. 1508, 13. listopadu. 

Kněz Viktorin, probošt Boleslavský, pohnal Mandalenu z Strašnic, mocnu 
otcovskú poručnici sirotkuov a statku někdy Prokopa z Habřiny, manžela jejieho. 
Vinil ji z nevydání Xti kop grošuov českých, kteréž někdy týž Prokop na opravu 
domu božieho tu v Boleslavi dáti přiřekl. 

V té při mezi knězem Yiktorinem, proboštem Boleslavským, s jedné, a Man- 
dělená z Strašnic, mocnu otcovskú poručnici sirotkuov a statku někdy Prokopa z Ha- 
břiny, manžela jejieho, s strany druhé. Kdež ji vinil z nevydání Xti kop grošuov 
Českých, kteréž někdy týž Prokop na opravu domu božieho tu v Boleslavi dáti přiřekl 
etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal některá svědomí. Proti tomu ona 
Mandalena pohnaná odpírajíc pravila, že ona o tom přiřiekání nic neví, a že za živ- 
nosti jeho, nebožtíka muže jejieho, maje jej, právem jest jeho nenapomínal ani vinil. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr králov- 
stvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyše vše strany i jich 
s obú stran pře líčenie, odpor i svědomí nalezli: Poněvadž on kněz probošt za živ- 
nosti jeho nebožtíka z toho rčení dobrovolného nepohnal a právem sobě toho rčení 
nedovedl, z té příčiny ona Mandelena jemu knězi proboštovi těch X kop grošuov 
vedle toho puohonu povinovata vydati nenie. Stalo se v pondělí den svatého Brykcí. 

B. m. L S99. b. 

1467. 

Mezi Benešem z Sendražic a Petrem Víčkem z Slivna o postoupení Malešova. 1508, 14. listopadu. 

Beneš z Sendražic pohnal Petra Víčka z Slivna. Viní jej z toho, jakož jest 
mu on Beneš postoupil Malešova zámku a dvoru s některými nábytky a ospy k uží- 
vání, tak jakož cedule toho postoupení svědčí. 

V té při mezi Benešem z Sendražic puovodem s jedné, a Petrem Víčkem 
z Slivna pohnaným strany druhé. Kdež jej viní z toho, jakož jest mu on Beneš 
postoupil Malešova zámku a dvoru s některými nábytky a ospy k uvázání, tak jakož 



160 D. Xni. Eegistra soudu komorního. 

cedule toho postoupen ie svědčí. A podle znění té cedule m%je on Yíěek témuž Be- 
nešovi zúplna vrátiti, s čím mu on Beneš toho postoupil zámku, nevrátil mu zase 
ospu, zejména žita LX korcuov, ovsa sto korcuov a ječmene jeden korec, kteréžto 
nevrácené obilé on Beneš XVte kop grošuov českých pokládá etc., tak jakož puohon 
plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Tu on Petr Víček před JMtí pány stoje, 
žalobu i svědomí jeho Benešovo slyše, nic tomu neodepřel. Z té příčiny JMt pán, 
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, 
se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : aby on Petr Víček jemu BeneSovi 
puovodovi to obilé v puohonu menované aneb těch patnácte kop grošuov českých 
v témž také puohonu dotčených dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád 
zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Brykcí léta MDVím 

um.]. 81. a. 

1468. 
Mezi Kateřinou Sýkorkou a Jeronýmem kupcem z Mostu o základ přepadený. 1508, 14. listopadu. 

Kateřina Saykorka, městka Starého města Pražského, pohnala Jeronýma kupce 
z Mostu, na Horách Kutnách obývajícieho. Viní ho ze sta kop z základu přepadeného etc 

V té při mezi Kateřinu Saykorkú, měštkú Starého města Pražského, s jedné, 
a Jeronýmem kupcem z Mostu, na Horách Kutnách obývajícím, s strany druhé. Kdež 
ho viní ze sta kop základu přepadeného, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje, 
pravieci při tom, že ten základ tiemto spuosobem a z této příčiny stal se, že on Je- 
roným ji z dluhu upomínal, pravě, že mu dlužná jest ; a ona pravila, že nenie. A na 
to ukázala svědomí. Proti tomu Jeroným odpieraje pravil, že se ti Saykorčini svěd- 
kové o ten základ nesrovnávají a že vedle práva nejsú dostateční, než že on se 
k tomu základu zná, že jest se mezi nimi stal, a také že mu ona jest ještě dvě 
kopě míšeňské dlužná. A na to ukázal svá registra kupecská. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany etc, takto o tom vypověděli : 
Poněvadž ta pře při času Svátosti až do této chvíle odložena byla, aby on Jeroným 
ten dluh provedl, i neprovedl jest ničímž dostatečně ; a jsa od JMtí tázán, zná-li se 
k tomu vetunku, pověděl, že zná: z té příčiny dává se jí Saykorce za právo, a on 
Jeroným aby jí těch sto kop vedle jejieho puohonu dal ve dvú nedělech pořád 
zběhlých. Stalo se léta MDVHI® v úterý po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 67. a. 

1469. 

Mezi Jiříkem Vikhartem z Šanova a Janem z Rabšteina o pych. 1608, 14 listopadu. 

Jiřík Wikharth z Šanova pohnal pana Jana z Rabšteina. Vinil ho z pychu 
a pro ten pych z Xti kop grošuov českých. 



NáUzy e rohA 1508 o sv, Martine. 161 

V té při mezi Jiříkem WikhaFthem z Šanova puoYodem s jedné, a panem 
Janem z Eabčteina pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z pychu a pro ten 
pych z desieti kop grošuoy českých, že jest rozkázal člověka jeho Štěpána z Králce 
jíti pod řádem a právem, naň na téhož Člověka jeho jemu nic nežalovav etc., tak 
jakož puohon plněji svědčí. Proti tomu pan Jan odpíraje pravil, že jest tu pychu 
neučinil žádného, a což jest mu učiniti kázal, že jest to dobře učiniti mohl, neb jest 
toho člověka Štěpána na svých gruntích a na škodě své zastihl, že jest v řece jeho 
lovil přes zápověď, a jsa zavázán, aby se stavěl, i nestavěl se. A na to také ukázal 
svědomie. Proti tomu puovod pravil, že jest ho proto jímati neměl, ale právem 
z toho hleděti; a když k němu o toho člověka slal, že jest mu ho vydati nechtěl 
A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
Steině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, nalezli: Kdež Wikharth k němu ku panu Janovi posielal, s jeho volí jest 
ten jeho Wikharthuov člověk jat, a on se seznal, že s jeho volí, a ti kteříž od něho 
od Wikhartha o to vysláni byli, toho žádali, aby ho propustil, a že mu on Wikhart 
od něho chce spravedlivé učiniti; a on pověděl, že by jich více jímati chtěl na svém; 
a potom také on Wikharth k němu posielal, aby mu ten pych napravil, a on pan 
Jan tu odpověď dal, že k tomu člověku o to hleděti nechce ; i poněvadž on Wikharth 
v svém prvním poselstvie žádal toliko toho člověka vydání a nepravil, by ten člověk 
8 jeho volí v tom potoce honil, a když podruhé poselstvie o něho učinil, tu tepruv 
pravil, že s jeho volí ten člověk lovil, na kterážto řeč on pan Jan dále k tomu 
člověku o to hleděti nechtěl: z těch příčin nadepsaný pan Jan jemu Wikharthovi 
tíem pychem povinovat nenie. Stalo se léta MDVin® v úterý po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 102. b. SroY. nález č. 1422 na str. 132. 

1470. 

Mezi Hans Trojem od Hory Kutny a Janem Kostkou z Postupic o nezdržení smlouvy. 

1508, 14. listopadu. 

Hanstroj od Hory Kuthny pohnal pana Jana Kostku z Postupic. Vinil jej 
z nezdrženie smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o dvě stě kop 
grošuov a devět kop grošuov a XXIE grošuov vše českých etc. 

Y té při mezi Hanstrojem od Hory Kutny s jedné, a panem Janem Kostků 
z Postupic s strany druhé. Kdež týž Hanstroj vinil jej pana Kostku z nezdržení 
smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o dvě stě kop grošuov a devět 
kop grošuov a XXIH grošuov vše českých etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na 
to ukázal registra kupecská. Proti tomu poručníci páně Janovi Kostkovi pravili, že 
pan Jan Kostka na tom prve byl, cožkoli on Hanstroj toho dluhu provede, že mu 
pan Jan dáti neodpírá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., 

Arefchp Č«ký Xm. 81 



162 2). Xin. Begistra soudu komorního. 

najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
nalezli: Poněvadž on Hanztroj puovod to dostatečně provedl, že jest jemu panu Ja- 
novi Kostkovi po Janovi Ciplovi ten dluh oznámil, jakož puohon ukazuje etc, a pan 
Jan skrze téhož Ciplu smlúvu vzal, aby on Honztroj toho dluhu jemu až do svatého 
Jiří sčekal, že mu jej na ten čas dáti chce: z té příčiny dává se témuž Trojovi za 
právo, tak aby on pan Kostka jemu tu summu v puohonu menovanú, to jest téch 
dvě stě kop grošuov devět kop grošuov a XXIII grošuov vše českých, dal. Stalo 
se v úterý po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 117. b. 

1471. 

Mezi Ofkou ze Lhoty a Kateřinou z Nemysle o dluh. 1508, 14. listopadu. 

Ofka ze Lhoty pohnala Kateřiny z Nemysle. Vinila ji z XVII kop grošuov 
míšeňských a ze čtyř zlatých uherských, kterýchž jest na žádost její puojčila Cti- 
borovi Arnoštovi z Kestřan. 

V té píi mezi Ofkú ze Lhoty puovodem s jedné, a Kateřinu z Nemysle po- 
hnánu 8 strany druhé. Kdež ji vinila z XVII kop grošuov míšeňských a ze čtyř 
zlatých uherských, kterýchž jest na žádost její puojčila Ctiborovi Arnoštovi z Kestřan, 
a za ty jí táž Kateřina slíbila etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. Tu táž Kate- 
řina před JMtí stojéci osobně k tomu rukojemstvie se jest seznala a tomu neodepřela. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofinistr králov- 
stvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševSe strany i jich s obů 
stran pře líčenie, nalezli: Poněvadž se táž Kateřina pohnaná k tomu rukojemstvie 
dobrovolně seznala, aby tomu dosti učinila a tu summu v puohonu položenu, to jest 
XVn kop grošuov míšeňských a čtyry zlaté uherské, aby jí Ofce dala od dnešního 
dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 224. a. 

1472. 

Mezi Petrem z Pohnání a Vavřincem Ševcem z Vodnan o svěřené peníze sirotčí. 

1508, 14. listopadu. 

Petr z Pohnání pohnal Vavřince Ševče z Vodůan. Vinil jej ze sta kop gro- 
šuov a z XXIV a puol kopy grošuov a z XVin grošuov vše míšeňských. 

V té při mezi Petrem z Pohnání puovodem s jedné, a Vavřincem Ševcem 
z Vodnan s strany druhé. Kdež jej vinil ze sta kop grošuov a z XXTV a puol kopy 
grošuov a z XVIII grošuov vše míšeňských sirotčiech, kteréž má od nebožtíka Me- 
telice z Protivína, někdy člověka jeho, k kteréžto summě peněz on Petr z Pohnání 
právo a spravedlnost má na miestě Anny z Protivína jako po sirotku svém etc., tak 



Nálezy s roh* 1508 o sv. Martině. 163 

jakož puohon plněji v sobě okazuje. A na to některá ukázal svědomí a dluhy na 
ceduli sepsané. Proti tomu on Vavřinec odpíraje pravil, že ti svědkové žádní podle 
práva nejsú, a že jest on od Metelice peněz žádných k sobě nepřijal a nic sirotčieho 
že nemá, a že on Petr toho naň ničímž neprovozuje, než že sú některé ty dluhy jiní 
brali, ti, kteříž je spravedlivě bráti měli, jakožto žena jeho Metelicova po smrti jeho 
Metelicově. A na to ukázal také svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, puohon, žalobu, strany i jich s obú stran pře líčenie slyševše 
i svědomí, takto vypověděli: Poněvadž on Petr puovod podle puohonu svého dosta- 
tečně neprovedl, by on Vavřinec pohnaný tu summu v puohonu menovanú po tom 
Metelicovi k sobě přijal, z té příčiny dává se jemu Vavřincovi za právo, a že tu jemu 
Petrovi podle jeho puohonu nic povinen nenie. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 242. a. 

1473. 

Mezi Václavem z Boupova a Jetřichem z Gutšteina o dluh na pflegarství hradu Chebského 

zapsaný. 1508, 14. listopadu. 

Václav z Roupova pohnal pana Jetřicha z Gutšteina. Vinil jej z pěti seth 
zlatých rýnských, kteréž mu měl o svatém Havle nynie minulém dáti z pflegu ve 
Chbě, kteréž mu jest někdy paní Zygona hrabinka z Ortmberka na témž pflegu od- 
kázala, diel, kterýž od téhož pana Václava on pan Jetřich koupil toho pflegu. 

V té při mezi panem Václavem z Roupova, puovodem s jedné, a panem Je- 
třichem z Gutšteina pohnaným s strany druhé. Kdež jej pana Jetřicha vinil z pěti 
seth zlalých rýnských, kteréž mu měl o svatém Havle nynie minulém dáti z pflegu 
ve Chbě, kteréž mu jest někdy paní Zigona hrabinka z Ortmberka na témž pflegu 
odkázala, diel, kterýž od téhož pana Václava on pan Jetřich koupil toho pflegu etc., 
tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to ukázal list páně Jetřichuov, kterýž jemu 
píše, a v tom listu stojí, že jemu těch pět seth zlatých dáti chce, když o to s panem 
Wolfem konec vezme. A ukázal svědomí Vahancovo, poručníka té pře, kterýž vyznal, 
že o tom vie, že jest to pan Jetřich od pana Václava koupil. Proti tomu on pan 
Jetřich pohnaný odpíraje pravil, že se ta věc na kšaft paní hrabinky vztahuje a že 
se dotýče zápisu a že ta věc k tomuto soudu nepříleží, a s panem Roupovským že 
o tu věc smlouvu takovú má, že se jest pan Václav podvolil těch pět seth zlatých 
rýnských při panu Jetřichovi nechati dotud, dokudž o to s panem Wolfem, bratrem 
téhož pana Jetřicha, konce nevezme. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčení, 
list páně Jetíichuov i svědomí, nalezli : Poněvadž on pan Jetřich svým listem k dluhu 

21* 



k .■" 



164 2>. XUL Registra soudu húmomího. 

se zná. k těm pěti stem zlatým, že je chce zaplatiti; a služebník téhož pana Je- 
třicha Vahance, poničník té pře, zná se, že o tom vie, že jest pan Jetřich pět seth 
zlatých u pana Václava koupil ; a on že pan Jetřich toho dostatečně podle práva ne- 
provozuje, by jemu těch pět seth zlatých čekati aneb pH něm nechati měl, dokudž 
by o to konce s panem Wolfem nevzal: i z těch příčin dávají jemu puovodovi za 
právo, aby on pan Jetřich jemu panu Václavovi od dneška ve dvú nedělech pořád 
zběhlých těch pět set zlatých rýnských dal. Stalo se v úterý po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 299. b. 

1474. 

Mezi Jindřichem Kostelákem z Kostelce a Zdeňkem Loučenským z Kopidlna o nezdržení 

smlouvy. 1508, 15. listopadu. 

Jindřich Kostelák z Kostelce pohnal Zdeiika Loučenského z Eopydlna. Vinil 
ho z nezdrženie smlouvy mezi nimi dobrými lidmi učiněné, na kterýchž jsú s obú 
stran mocně přestali, o summu o sedmmezcítma kop grošuov bez jednoho XXXti gro- 
šuov vše českých etc. 

V té při mezi Jindřichem Kostelákem z Kostelce s jedné, a Zdeňkem Lou- 
čenským z Kopydlna s strany druhé. Jakož jeho puovod vinil z nezdržení smlouvy 
mezi nimi dobrými lidmi učiněné, na kterýchž sú s obú stran mocně přestali, o summu 
o XXVn* kop grošuov a bez jednoho o XXXti grošuov vše českých etc, tak jakož 
puohon plněji ukazuje. Tu on Zdeněk pohnaný před pány JMtí stoje tomu jest ne- 
odpieral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hof- 
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
strany, JMt nalezli : Poněvadž se k tomu on Zdeněk dobrovolně seznal, že jest týž 
Jindřich tu summu nadepsánu a v puohonu položenu, totižto XXVII^ kop grošuov 
a bez jednoho XXXti grošuov vše českých zaň dal, z té příčiny aby tomu dosti učinil 
a jemu touž summu v puohonu měno vanu ve dvú nedělí pořád zběhlých od dnešnieho 
dne aby navrátil a dal. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

R. ni. 1. lOS. a. 

1475. 

Mezi Janem z Hrušová a Janem Leidichem z Čečelic o dosti neučinéní smlouvě. 

1508, 15. listopadu. 

Jan z Hrušová pohnal Jana Leydycha z čečelic. Vinil ho z dosti neučinění 
smlouvy, kteráž jest mezi Hynkem Vrabským a týmž Janem a jím Leydychem 
o lidi jich. 

V té při mezi Janem z Hrušová s jedné, a Janem Leydychem z Čečelic 
s strany druhé. Kdež ho vinil z dosti neučinění smlouvy, kteráž jest mezi Hynkem 



Nálejsy g roku 1508 o sv. Martině, 165 

Vrabským a týmž Janem a jím Leydychem o lidi jich, o položení některých věcí 
zase, jakož táž smlouva okazuje, kteréž jest on Hynek dosti učinil od svého člověka, 
ale že on Leydych v tom kusu té smlouvě dosti nečiní, kdež Šimůnek z čečelic, 
člověk jeho Leydychuov, měl položiti summu Lte kop, i nepoložil etc., tak jakož 
puohon plněji ukazuje. Na to ukázal smlouvu. Proti tomu on Jan Leydych odpí- 
raje pravil, že jest jím ta smlouva ani lidmi jeho nesešla, a že jest podle té smlouvy 
jezdil i lidem svým rozkazoval, aby se té smlouvě dosti stalo. A na to ukázal list 
poselací, kterýž jest jemu Hruško vskému ze vsi své čečelic psal. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž on Jan Hruškovský jej 
Leydycha žene z Lti kop, a on Leydych k tomu se sám seznal, že člověk jeho má 
položiti padesáte kop, protož aby on Jan Leydych člověku svému Šimůnkovi roz- 
kázal položiti podle puohonu těch Lte kop, a to konečně ve dvú nedělí pořád zběhlých. 
A chce-li zase on Leydych koho z té nezdrženie smlouvy viniti, právo se jemu ne- 
zavírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 161. a. SroY. náleiy 6. 1397 a 1408 na str. 117 a 124. 

1476. 

Mezi Janem Hasišteinským z Lobkovic a obcí města Slaného o pych. 1508, 15. listopadu. 

Jan Hasisteinský z Lobkovic pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města 
Slaného. Vinil je z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. 

V té při mezi panem Janem Hasišteinským z Lobkovic puovodem s jedné, 
a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Slaného pohnanými s strany druhé. 
Jakož jest je Slánské vinil z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov če- 
ských etc., tak jako puohon plněji svědčí. Proti tomu oni Slánští pohnaní odpíra- 
jíce pravili, že k tomu puohonu odpoviedati povinovati nejsú, poněvadž on pan Jan 
vedle zřiezení zemského k nim se nezachoval a o napravení toho pychu neposlal, 
jakž zřiezení ukazuje zemské. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
nalezli : Poněvadž se týž pan Jan vedle téhož zřiezenie zemského o napravenie pychu 
učiněného k nim k Slánským nezachoval, tak jakž to zřízenie v sobě zní, z té pří- 
činy JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 161. b. 

1477. 

Mezi Janem z Landšteina a Janem Škvoreckým z Klinšteina o postavení člověka poddaného 

pro pych. 1508, 15. listopadu. 

Jan z Landšteina na Tuchorazi pohnal pana Jana Škvorecského z Klinšteina, 
aby postavil před naj vyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále 



166 D. Xm. Registra soudu komorního. 

JMti člověka svého Duchka Roubala, krčmáře z Přišimas. Vinil jej z pychu a pro 
ten pych etc. 

V té při mezi panem Janem z Landšteina na Tuchorazi puovodem s jedné, 
a panem Janem Škvorecským z Elinšteina pohnaným s strany druhé. Kdež ho po- 
hnal, aby člověka svého Duchka Roubala, krčmáře z Přišimas, postavil před naj- 
vyšším panem hofinistrem královstvie Českého a raddami krále JMti, kdež téhož člo- 
věka vinil z pychu a pro ten pych etc. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc., naj vyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami: Poněvadž se on puovod vedle zřiezení zemského o napravení pychu 
nezachoval, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 162. a. 

1478. 

Mezi Markétou z Slavíkova a Janem Kostkou z Postupic o nezdržení smlouvy. 1508, 15. listopadu. 

Markéta ze Slavíkova pohnala pana Jana Kostku z Postupic. Vinila ho z ne- 
zdržení smlouvy mezi nimi dobrými lidmi vypověděné, a to o LX kop a VII kop 
grošuov českých bez některého groše etc. 

V té při mezi Markétu z Slavíkova puovodem s jedné, a panem Janem Kostků 
z Postupic s strany druhé. Kdež ho vinila z nezdržení smlouvy mezi nimi dobrými 
lidmi vypověděné, a to o LX kop a VII kop grošuov českých bez některého groše, 
kterúžto summu někdy pan Bohuše Kostka z Postupic, bratr jeho páně Januov ne- 
dielný, jí Markétě dlužen zuostal etc., tak jakož puohon plněji ukazuje. A na to 
ukázala svědomí. Proti tomu poručníci páně Janovi pohnaného odpírajíce pravili, že 
se ti svědci nesrovnávají, a že o to potom jiná se námluva stala, a podle té posled- 
nější námluvy že jest on pan Jan chtěl tomu dosti učiniti. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž ona paní Markéta puovod to provedla, 
že Jan Cipla od téhož pana Kostky k nie vyšed, aby toho dluhu až do svatého Jiří 
sčekala, žádal, že jí zaplaceno býti má, a ona po témž Ciplovi jemu těch dluhuov 
ceduli sepsánu dodala, po kteréžto ceduli dodání pan Jan Kostka ruku dáním jí také 
přiřekl ten dluh zaplatiti, kdež takové jeho páně Janovo přirčení táž Markéta dosta- 
tečně provedla : z té příčiny jí paní Markétě puovodu dávají za právo, a on pan Jan 
Kostka aby jí tu summu v puohonu menovanú, to jest LXte kop a Vil kop grošuov 
českých, dal, a to ve dvú nedělech od dnešnieho dne pořád zběhlých. Stalo se v středu 
po svatém Brykcí. 

R. III. 1. 200. b. 



Náleey rohu 1508 o sv. Martině. 167 

1479. 

Mezí Petrem Haléřem z Jíčinéysi a Václavem Vrchlabský z Vrchlabí o rčení. 1508, 15. listopadn. 

Petr Haléř z Jičiněvsi pohnal Václava Vrchlabského z Vrchlabí. Vinil ho ze 
rčení, tu kdež týž Vrchlabský řekl mu všichnu spravedlnost a nápad po někdy Ja- 
novi bratra svém nedieluém dáti. 

V té při mezi Petrem Haléřem z Jičiněvsi s jedné, a Václavem Vrchlabským 
z Vrchlabí s strany druhé. Kdež ho vinil ze rčení, tu kdež týž Vrchlabský řekl 
mu všicku spravedlnost a nápad po někdy Janovi, bratra svém nedielném, dáti etc., 
tak jakož týž paohon v sobě plněji okazuje. A na to okázal svědomí. To on Václav 
pohnaný před JMtí stoje nic neodepřel, toliko pravě, že svého svědomí pohotově nemá, 
á Yokázal svědka jednoho. To JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
JMt nalezli: Poněvadž on Petr poovod svým i jeho Vrchlabského svědomím to do- 
statečně provedl, že jest mo on Vrchlabský všicko spravedlnost a nápad po Janovi 
bratro svém řekl dáti; z té příčiny JMt toto při na úředníky Pražské menší odklá- 
dají, a strany aby před týmiž úředníky ten pondělí po svatém Fabiano a Šebestiano 
najprv bodúcím stáli, a což to on Petr té spravedlnosti a toho nápado po témž ne- 
božtíkovi Janovi Vrchlabském zaostalého na schválení týchž úředníkoov provede, to 
aby jemo on Vrchlabský dal od próvoda ve dvú nedělí pořád zběhlých. Stalo se 
v středo po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 242. b. 

1480. 
Mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopidlna a Janem ze Záp o vydání peněz. 1508, 15. listopadu. 

Zdeněk Loučen ský z Eopydlna pohnal Jana z Záp. Vinil jej ze sta kop gro- 
SooY českých a z LXXXti kop grošoov českých, kteréž jest vzal a vyzdvihl od pana 
Mikoláše mladšieho Trčky z Lípy. 

V té při mezi Zdeňkem Loočenským z Eopydlna s jedné, a Janem z Záp 
s strany drohé. Kdež ho vinil ze sta kop grošoov českých a z LXXX kop grošoov 
Českých, kteréž jest vzal a vyzdvihl od pana Mikuláše mladšieho Trčky z Lípy, práva 
k těm penězóm nemaje, a že ty penieze jemu Zdeňkovi náležejí etc., jakož puohon 
plněji okazuje. A na to okázal vajpis z desk a svědomí. Proti tomo Zápský pohnaný 
pravil, že jest ty penieze vzal na diel Jindřicha Loočenského, bratra jeho Zdeňkova, 
a že on Zdeněk prodav statek (Slavostice a Žlonice) svooj pana Trčkovi, obeslav on 
Zdeněk své rokojmie, jim ty penieze vydal. A na to také okázal svědomí. To JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie če- 
ského, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli : Poněvadž on Zdeněk póvod 



168 2>. XIIL Registra sotidu komorního. 

toho vedle puohonu svého neprovodí, hy týž Jan Zápský jeho penieze vzal, tudy 
jemu on Zápský vedle téhož pohonu nic povinovat nenie. Než chce-li on Zdeněk 
dále o ty penieze k komu hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v středu po svatém 
Brykcí. 

R. m. 1. 258. b. 

1481. 
Mezi Otíkem z Veselíce a Vilémem Eoutským z Koutů o rčení. 1508, 15. listopadu. 

Votík z Veselíce pohnal Viléma Eoutského z Eoutuov. Vinil jej z dosti ne- 
učinění rčení, tu kdež podle jich s obú stran svobodného, dobrovolného, společného 
podvolení řekli sú sobě, aby každý z nich panně Kateřině z Skuhrova sto zlatých 
uherských na den menovitý dal. 

V té při mezi Votíkem z Veselíce puovodem s jedné, a Vilémem Koutským 
z Koutuov pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z dosti neučinění rčení, tu kdež 
podle jich s obú stran svobodného, dobrovolného, společného podvolení řekli sú sobě, 
aby každý z nich panně Kateřině z Skuhrova sto zlatých uherských na den meno- 
vitý dal, a on Otík že jest jie panně Kateřině těch sto zlatých uherských poslal 
a dal, ale on Koutský že jest jich těch sto zlatých uherských jmenované panně 
Katheřině neposlal a nedal a tudy takovému svému svobodnému a mezi nimi do- 
brovolně podvolenému rčení on Koutský neučinil dosti etc., tak jakož tayž pohon 
plněji v sobě ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu Vilém Koutský odpíriye 
pravil napřed, že se ti Votíkovi svědci nesrovnávají, a k tomu že jest puohon 
z dvojí věci, jedno ze rčení a druhé z spolku, a nad to že jest ten puohon učinil 
proti zřiezení zemskému a na zmatek, protože z cizie věci a ne z své pohnal. 
A jestliže jest on Koutský co Katheřině z Skuhrova přiřiekal, jakož jest nepřiříekal, 
tehdy že jest ho táž Katheřina a ne on Votík pohnati měla. A na to ukázal to 
zřiezenie zemské. Toho také při tom dotekl, že jest jí Kateřině některé klenoty 
miesto těch zlatých uherských dal, a ona že jest jich přijíti nechtěla; ale toho jest 
neprovedl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšSí hof- 
mistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany 
i jich s obú stran pře líčení, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on Votík puovod 
svým svědomím to dostatečně provedl, že sú sobě to rčení učinili dobrovolně, a že 
on Votík podle toho podvolenie tomu rčení dosti učinil a jí Katheřině z Skuhrova 
těch sto zlatých uherských dal : z té příčiny a podle toho jich podvolení on Koutský 
tomu rčení dosti učiniti a těch sto zlatých uherských dáti jest povinovat, kdež jest 
Votík dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. 
Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

R m. L soo. b. 



Nálegy roku 1508 o sv. Martině. 169 

1482. 

Mezi Ladslavem ze Šternberka a pány z Gutšteina o rukojemstyf. 1508, 15. listopada. 

Pan Ladslav z Šternberka na Bechyni, najyyšší komorník královstvie českého, 
pohnal pana Kryštofa z Gutšteina léta MDVin v středu před svatým Janem Křtitelem 
božím [21. června], viniti ho chtě z pěti seth kop grošuov českých panu Heynrichovi 
z Gutšteina, bratru jeho, zan a za pana Jetřicha, bratra jeho, za rukojemstvie daných etc. 
Tu léta MD Vin° v středu po svatém Brykcí : Poněvadž týž pan Kryštof pohnaný třikrát 
volán sa k svému právu nestál, dáno jest panu Ladslavovi puovodovi proti němu za 
právo stáné. Dal památné. 

Týž pan Ladslav pohnal pana Jetřicha z Gutšteina na Chýšech z pěti seth 
kop grošuov českých za rukojemstvie daných. Tu léta a dne ut supra dáno panu 
Ladslavovi puovodovi za právo stáné. Dal památné. 

R in. 1. 318. b. za nápisem: ,,Stand práva. Kroku tv. Martina léta MDVUP.'' 

1483. 

Mezi Albrechtem Sendlem z Oušavy a Kryštofem z Gutšteina o rukojemství. 1508, 15. listopadu. 

Albrecht Rendl z Aušavy pohnal pana Kryštofa z Gutšteina a na Žebráce 
léta MDVin z pěti seth kop grošuov českých zan za rukojemstvie daných. Tu létha 
a dne ut supra dáno jemu Rendlovi proti němu za právo stáné. Dal památné. 

R. in. list 319. a. za nápisem: Stáná práva. K roku tv. Martina léta MDVIIP. 

1484. 

Mezi Václavem z Olbramovic a Petrem z Pohnání o platnost kšaftu Jana z Pohnání. 

1508, 15. listopadu. 

Jakož Václav z Olbramovic a Petr z Pohnání, kdež sů žádali opatření o sirotky 
Jana z Pohnání nebožtíka a [na] pánu JMti a raddách krále JMti v soudu komorním 
přestali sú mocně o kšaft téhož někdy Jana z Pohnání, takto JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc. a JMt páni a vladyky etc. mezi nimi vypověděli: 
Poněvadž nebožtík Jan neměl jest mocného listu královského a kšaft jest udělal pod 
8VŮ a jiných dobrých lidí pečetmi nad dětmi svými, nad statkem dědičným a zápisným 
poručníky čině nadepsaného Václava z Olbramovic i jiné, jakož ten kšaft ukazuje, 
že ten kšaft, což se poručení dětí jeho, statku gruntovního dědičného i zápisného do- 
tyce, že moci nemá, a toho že jest učiniti nemohl; než což se peněz a svrchkuov 
odkázání tkne, to v své moci, jakž ten Januov kšaft ukazuje, zuostati má: protož 
nadepsaný Václav z Olbramovic s jinými spoluporučmTiy aby svrchupsanému Petrovi 
z Pohnání děti a sirotky jeho nebožtíka Jana vydal a statku všeho aby postoupil, 
tak jakž kšaft ukazuje, dědičného i zápisného, a to od dnešního dne ve dvú nedělí 

Arckhr Čeiký XIU. 28 



170 D. XIII. Registra soudu komomfíio. 

pořád zběhlých. A on Petr aby sirotkóm statek uničil u desk vedle práva. Stalo se 
v středu po svatém Brykcí. 

R. ni 1. 834. a. za nápisem: Regitlra památná. O ivatém Martini létha MD oimého. 

1485. 

Mezi Vilémem Koutským z Koutův a kněžnami Minsterberskými o půhon k svědomí. 

1508. 15. listopadu. 

Vedle těch puohonuov, kdež Vilém Koutský z Koutuov pohnal osviecených 
kněžen a paní, paní Katheřiny rodilé z Sas etc. a paní Anny kněžny Minsterberské 
etc. JMtí, k svědomí listem svým JMtem, co by mu svědčiti měly, oznamuje a žá- 
daje, aby mu svědčily na Kateřinu z Skuhrova; při tom JMt kněžny na paních JMtech 
žádajíce za opatřenie vedle práva, praviece, že svědčiti povinny nejsů to, což on 
na JMtech žádá, poněvadž táž Kateřina pohnána nenie, toho dotýkajíce, že podle 
zřiezenie zemského žádný k svědomí poháněti nemá, leč prve k při požene. A na 
to zřiezení zemské ukázaly jsou, žádajíce vedle téhož zřiezení zemského zachovány 
býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, JMtí kněžen žádost 
pováživše a v to svrchu psané zřiezení zemské pilně nahlédše, nalezli: Poněvadž 
svrchu menovaná Kateřina z Skuhrova nenie pohnána k při, a Koutský na kněžnách 
JMti žádá, aby na touž Katheřinu svědčily, i podle toho zřiezení zemského JMt jemu 
Koutskému svědčiti nejsú povinny, a tudy jest on Koutský proti tomu zřiezení zem- 
skému učinil, že jest JMti prve k svědomí hnal a na JMtech svědomí žádal, nežli 
jest často psanú Kateřinu z Skuhrova k při pohnal. A protož z těch příčin JMtem 
kněžnám on Koutský těmi pokutami v tom zřiezení zemském položenými vinen, to 
jest každé kněžně JMti po Xti kopách grošuov českých, a ty aby JMtem dal od 
dnešního dne ve dvů nedělech pořád zběhlých i s škodami, kteréž JMt kněžny před 
úředníky Pražskými menšími provedu, tak jakož to zřiezení zemské ukazuje v sobě a za- 
vírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

B. in. 1. 334. a. sa nápisem: Be^istra památná, O svatém Martini MDVUP, SroY. nález č. 1481 na Btr. 168. 

1486. 
Mezi Bohuslavem Vrchotou a Janem Kostkou z Postupic o dluh. 1508, 16. listopadu. 

Bohuslav Vrchota. Vedle toho nálezu, kterýž jest v předešlém času mezi 
Bohuslavem Vrchotů puovodem a panem Janem Kostků z Postupic pohnaným učiněn, kdež 
týž Vrchota jej pana Jana Kostku jakožto držitele statku někdy Bohuiika z Adršpachu 
z tisíce kop grošuov českých vinil, kteréž mu týž Bohunek na statku svém na Heřma- 
nicech řekl zapsati etc, tak jakož ten jeho Vrchotuov puohon i nález na to učiněný 



Nálezy g rohu 1508 o sv. Martini. 171 

šíře v sobě svědčí a zavírají. Tu týž Vrchota před pány JMtí stoje pravil, že by 
mu se v tom nálezu nějaký omyl stal, JMtí žádaje, aby mu ten omyl napraven byl, 
v tom ten omyl ukazuje, že by poručník páně Kostkuov pravil, že jest pan Kostka ten 
statek koupil a zaplatil, ale toho že jest ničímž neprovedl. Proti tomu poručník 
páně Kostkuov pověděl, že mu se na miestě páně Kostky podruhé o to súditi nenie 
potřebie, a by se měl podruhé súditi, že by to chtěl a mohl provésti, že jest ten 
statek i koupil i zaplatil. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., 
najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, sly- 
ševše strany i jich s obu stran pře líčení, a pilně v ten první nález nahledše a roz- 
váživše, JMt takto vypověděli: že v tom předešlém nálezu žádný se omyl nenalézá. 
Než chce-li on Vrchota o to k komu jinému nežli k nadepsanému panu Kostkovi 
hleděti, že se mu tiem prvním nálezem právo nezavřelo. A potom aby se to žádnému 
na budúcí časy nepřiházelo, by měl nálezy panské omylem dotejkati a toho neprovoditi, 
že by se to žádnému netrpělo, ale byl by bez milosti trestán. Ale to se nynie Vr- 
chotovi promíjí. Stalo se léta MDVIII ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 31. a. SroY. nález č. 1412 na str. 127. 



1487. 

Mezi Jiříkem z Kosíkova měšťanem Novoměstským a Václavem Tvochem z Nedvídkova o dluh. 

1508, 16. listopadu. 

Jiřík z Kosykova, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Václava Tvocha 
z Nedvídkova. Vinil ho z sedmdesáti kop a šesti kop grošuov vše míšeňských. 

V té při mezi Jiříkem z Kosykova, měštěnínem Nového města Pražského, 
s jedné, a Václavem Tvochem z Nedvídkova s strany druhé. Kdež on Jiřík vinil 
jeho pohnaného z sedmdesáti kop a z Víti kop grošuov vše míšeňských, jemu od něho 
zuostalých po počtu mezi nimi učiněném etc., tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. 
A na to některá ukázal jest svědomí. Proti tomu on pohnaný odpíraje pravil, že 
mu dlužen nic nezuostal a že smlouva učiněná mezi nimi toho neukazuje. A na to 
ukázal tu smlouvu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší 
hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
puohon, žalobu, odpor, svědomí a v smlouvu pilně nahledše, takto vypověděli: Po- 
něvadž ta smlouva na jiné a ne na ten jich počet se vztahuje, a on Jiřík puovod to 
dostatečně provedl, že jest s ním s Tvochem počet učinil a jemu po počtu tu summu 
dlužen zuostal; z té příčiny JMt jemu Jiříkovi dávají za právo, a že jest on Tvoch 
jemu tou summou v puohonu menovanú, to jest LXXti kopami a Víti kopami gro- 
šuov vše míšeňskými, povinovat. A ty aby dal jemu Jiříkovi od dnešnieho dne ve 

22* 



172 D. XIII. Registra soudu komorního, 

dvú nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak on Tvoch koho podle svrchu psané smlouvy 
z čeho viniti, právo mu se nezavierá. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém 
Brykcí léta MDVHP. 

B. m. L 104. a. 

1488, 
Mezi Hynkem z Waldšteina a lidmi poddanými bratří z Waldšteina o pych. 1508, 16. listopadu. 

Hynek z Walšteina a z Štěpanic pohnal lidi pana Jiříka, pana Zdeňka a pana 
Viléma bratří z Walšteina a na Bradlci, zejména: z Jilevnice (sic) Jánka rychtáře, 
Šafránka, Thůmu, Mráčka, Matěje, Jana Kolaříka, Provazníka, Hmčíříka, Divuočka 
a z Waltířic Matějku etc. Vinil je z pychu a pro ten pych každého z nich z de- 
sieti kop grošuov českých etc. 

V té při mezi panem Hynkem z Walšteina a z Štěpanic puovodem s jedné, 
a mezi lidmi pana Jiříka, pana Zdenka a pana Viléma bratří z Walšteina a na Bradlci, 
zejména těmito : z Jilevnice Jankem rychtářem. Šafránkem, Thůmú, Mráčkem, Matějem, 
Janem Kolaříkem, Provazníkem, Hmčíříkem, Divuočkem a z Waltířic Matějků, s strany 
druhé. Kdež on puovod vinil je z pychu a pro ten pych každého z nich z desieti 
kop grošuov českých. Tu kdež sú na grunthy svrchupsaného pana Hynka Štěpanic- 
ského zbrojně vskoěili a do domuov a do zahrad vskakujíce, dvéře ve dvořiech jeho 
vyráželi a jeho lidi jsú bili v miemé a pokojné zemi, ano práva jdou, an na ně 
žádné péče neměl etc, tak jakož puohon ukazuje. Proti tomu nadepsaní lidé posta- 
vení odpírajíce pravili, že k tomu puohonu odpoviedati povinni nejsú, protože ten 
puohon několikeru věc rozdielnú v sobě zavírá, jedno že žene jedniem puohonem 
z pychu a k tomu pro jeden pych z desíti pokut, druhé kdež dotýče, že sú jeho lidi 
bili v miemé a pokojné zemi, an práva jdú a na ně žádné péče neměl, ješto se ta slova 
viece na čest nežli na pych a na penieze vztahují, a poněvadž se to cti dotýče, že 
by to nemělo zde souzeno býti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, slyševše obú stran pře líčenie i svědomí: Poněvadž on pan Hynek pohání 
jedním puohonem z desieti pokut a druhé že dotýče, že mu jeho lidi zbili v miemé 
a pokojné zemi, an práva jdú, a že péče na ně neměl žádné, z těch příčin JMt ten 
puohon zdvihli sú. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 118. a. 

1489. 

Mezi Havlem Doktůrkem a Jindřichem Loučenským z Kopidlna o pych. 1508, 16. listopadu. 

Havel Doktuorek z Prahy pohnal Jindřicha Loučenského z Kopidlna. Vinil 
jej z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jej zbil. 



Náleey rohu 1508 o av. Martini. 173 

V té při mezi Havlem Doktnorkem z Prahy s jedné, a Jindřichem Loučen- 
sliTm s strany drnhé. Kdež jej Loučenského vinil z pychn a pro ten pych z Xti 
kop grošuov českých, že jej zbil etc., jakož puohon svědčí. Tu on Jindřich po- 
hnaný pověděl, že mu odpoviedati povinovat nenie, poněvadž k němu prve podle 
zříezení zemského o napravení toho pychu se nezachoval, táhna se na též zřiezení 
zemské a JMtí žádaje za opatřenie podle práva. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vladykami, 
krále JMtí raddami : Poněvadž on Havel Doktuorek podle téhož zřiezenie zemského, 
o napravení pychu učiněného, tak k němu k Jindřichovi se nezachoval, z té příčiny 
ten puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 118. b. 

1490. 

Mezi Mandalenou z Třibřích a Barborou z Ostrova o nevydání odkazu. 1508, 16. listopadu. 

Mandelena z TřibHch pohnala Barboru z Ostrova. Vinila ji jakožto držitele 
statku někdy Jana Hlaváče z Třibřich z nevydání Lti kop jí Mandeleně od téhož 
někdy Hlaváče bratra jejího etc. 

V té při mezi Mandelenů z Třibřich s jedné, a Barboru z Ostrova s strany 
druhé. Kdež ji Barboru vinila jakožto držitele statku někdy Jana EQaváče z Třibřich 
z nevydání Lti kop jí Mandeleně od téhož někdy Hlaváče, bratra jejieho, na smrte- 
dlné posteli vydati rozkázaných etc., tak jakož puohon plněji svědčí. A na to uká- 
zala svědomí. Proti tomu Barbora pohnaná odpírajíc pravila, že ona toho statku po- 
mčnice žádná nenie, a ač jej ten statek drží, že ho nedrží jako poručnice, ale toliko 
že jej zpravuje k ruce sirotka, syna někdy EQaváče, bratra svého, kteréhož u sebe 
chová, a že týž Hlaváč jí Barboře peněz vydati neporučil, a což jest statku peně- 
žitého po Hlaváčovi zuostalo, toho že ona nemá a že leží u desk, a na ten že se 
táž Mandelena táhne, a tudy že by ona Barbora nerada chtěla co sirotku ke škodě 
prosúditi; poněvadž jeho toho sirotka ani statku jeho poručnicí nenie nižádnú. Tu 
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie 
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu i svě- 
domí, nalezli: Poněvadž ona Mandelena ji Barboru jakožto držitele statku někdy 
Jana EQaváče vinila a toho, by držitelem ona byla, neprovozuje, a táž Barbora že 
toliko dvě vsi po nebožtíkovi Hlaváčovi zuostalé zpravuje a ostatek statku, na kterýž 
se právem zemským táž Mandelena táhne, že u desk jest, i z té příčiny ona Bar- 
bora jí Mandeleně tu povinovata nenie, poněvadž o to poručenstvie a o ten statek 
Hlaváčuov u soudu zemského jsů v puohonu. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 201. b. 



174 D. XIII. Registra s<mdu komorního. 

1491. 

Mezi Vilémem Eoutským z Eoutův a Jiříkem Vraždou z Eunwaldu o půhon k svňdomí. 

1508, 16. listopadu. 

V té při, kdež Vilém Koutský z Koutuov pohnal Jiříka Vraždu z Eunwaldu 
k svědomí. Proti tomu on Vražda žádal pánuov za opatření, že mu listem věděti 
dává, aby mu svědčil na Eatheřinu z Skuhrova, a že s ní nemá žádné pře ani puo- 
honu, pravě, že mu nenie povinen svědčiti, táhna se na zHezenie zemské. A na to 
ukázal též zřiezení zemské. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
vypověděli: Poněvadž on Vilém Eoutský pohnal jest jej Vraždu k svědomí a listem 
žádal, aby mu svědčeno bylo proti Eatheřině z Skuhrova, nemaje s ní s Eateřinú 
žádného puohonu, i z té příčiny pohnal jest proti svolení zemskému k svědomí, 
a tudy on Vražda nenie povinen proti nie EateHně svědčiti, a týž Eoutský povinen 
jest jemu Vraždovi X kop grošuov českých dáti podle nálezu obecnieho ve dvů 
nedělí od dnešního dne pořád sběhlých. Škody, což jich provede před úředníky 
Pražskými menšími podle téhož zřiezení zemského, ty jemu jest povinen zaplatiti. 
Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R m. 1. 834. b. za nápisem: Begutra památná k roku ivcUého Martina létha MDVUP. SroT. nileiy 
č. 1481 a 1485 na str. 168 a 170. 

1492. 

Mezi Dorotou z Eošíně a Annou Bohnickou z Strážnice o dluh. 1508, 17. listopadu. 

Dorotha z Eošíně pohnala Annu Bohnicskú z Strážnice. Vinila ji z nedodání 
tří kop grošuov českých podle smlouvy, Zigmundem Baršem z Eamenice mezi nimi 
učiněné etc. 

V té při mezi Dorothů z Eošíně puovodem s jedné, a Annu Bohnicskú 
z Strážnice s strany druhé. Edež ji vinila z nedodání tří kop grošuov českých podle 
smlouvy, Zigmundem Baršem z Eamenice mezi nimi učiněné etc, tak jakož puohon 
plněji ukazuje. A na to ukázala svědomí téhož smlouvce. Proti tomu Anna Bohnicská 
odpírajíc pravila, že ona Dorota toho neukazuje, by jejie Bohnicské muž jí Dorotě 
co dlužen byl. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší 
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše 
strany i jich s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli : Poněvadž ona Dorotha puovod 
Zigmundovým Baršovým svědomím jakožto mezi nimi o tu věc smlouvčím to pro- 
vedla, že jí ona Bohnicská ty tři kopy grošuov českých dáti má, ale ne pojednou, 
protož aby táž Bohnicská jí Dorotě tomu učinila dosti podle též smlouvy, týmž 
Baršem mezi nimi učiněné. Stalo se léta MDVIII^ v pátek po svatém Brykcí. 

R m. 1. 76. b. 



Nálesty roku 1508 o sv, Martine. 175 

1493. 

Mezi Novoměstským měšfanem Jiříkem Šrámkem a Vojtěchem ze Psář o dluh. 1508, 

17. listopadu. 

Jiřík Šrámek, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Vojtěcha z Psář, 
člověka mistruov veliké koleje. Vinil ho z padesáti kop grošuov míšeňských puoj- 
čených a z Xti strychuov ječmene. 

V té při mezi Jiříkem Šrámkem, měštěnínem Nového města Pražského, 
s jedné, a Vojtěchem z Psář, člověkem mistruov veliké koleje, s strany druhé. Kdež 
ho vinil z Lti kop grošuov míšeňských puojčených a z Xti strychuov ječmene jemu 
Šrámkovi na témž Vojtěchovi od někdy Václava sladovníka kšaftem odkázaných. 
A na to ten Václavuov kšaft ukázal. Proti tomu on Vojtěch pohnaný odpíraje pravil, 
že s ním s Šrámkem o to o všecko, z čehož jej v svém puohonu viní, miesto a 
rozsudek má mistry z veliké koleje a některými konšely Staroměstskými. A na to 
ukázal ten rozsudek. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, 
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
vyslyševše strany i jich s obů stran pře líčení nalezli: Poněvadž se jest o to prve 
mezí nimi Šrámkem a týmž Vojtěchem rozsudek stal, že JMt toho při tom rozsudku 
nechávají, a tu on Vojtěch témuž Šrámkovi podle jeho puohonu nic povinovat nenie. 
Stalo se v pátek před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 103. b. 

1494. 

Mezi Janem Kostkou z Postupic a mistrem Jakubem zlatníkem z Mostu o nevrácení stříbra. 

1508, 17. listopadu. 

Jan Kostka z Postupic pohnal mistra Jakuba zlatníka z Mostu. Vinil ho z ne- 
vrácení stříbra, z kteréhož sobě dal nebožtík pan Bohuše Kostka z Postupic, bratr 
jeho páně Jánuov vlastní a nedielný, dělati nálevku, umyvadlo, dva koflíky. 

V té při mezi panem Janem Kostků z Postupic s jedné, a mistrem Jakubem 
zlatníkem .z Mostu s strany druhé. Kdež ho vinil z nevrácení stříbra, z kteréhož 
sobě dal nebožtík pan Bohuše Kostka z Postupic, bratr jeho páně Januov vlastní 
a nedielný, dělati nálevku, umyvadlo, dva koflíky a jiná střiebra, kteréžto stHebro 
týž pan Jan pět seth kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal jednoho svědka. 
Proti tomu on mistr Jakub odpíraje pravil, že to střiebro, z kteréhož ho týž pan 
Kostka viní, páně Bohušovo nebožtíka nebylo, aJe že jest bylo střiebro královské 
a z mince královské že jest mu dáno bylo. A na to ukázal svědomí ůředníkuov 
z mince. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, 
odpory i jich s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli : Poněvadž to on mistr Jakub 



■* . 



176 D. Xni. Registra sov^ komorního. 

podle práva provedl, že jest to střiebro jemu z mince královské dáno a královské 
bylo, a svědek páně Januov toho neseznává, by bylo páně Bohušovo nebožtíka anebo 
jeho páně Janovo, z té příčiny on mistr Jakub jemu panu Janovi Kostkovi vedle 
jeho puohonu nic povinovat nenie. Než zdá-li se jemu panu Janovi k komu jinému 

to střiebro hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 162. a. 

1495. 

Mezi Janem Hrabaní z Vlkanova a Janem Erupým z Probluze o dluh za sukna* 1508, 17. listopadu. 

Jan Hrabané z Vlkanova pohnal Jana Erupého z Probluze. Vinil jej z puol 
třináctý kopy grošuov bez šesti grošuov míšeňských dluhu spravedlivého, kteréž 
jest jemu on Jan Erupý za sukna dlužen vostal. 

V té při mezi Janem Hrabaní z Vlkanova s jedné, a Janem Erupým z Pro- 
bluze s strany druhé. Kdež jej vinil z puol XHItý kopy grošuov bez VI grošuov 
míšeňských dluhu spravedlivého, kteréž jest mu on Jan Erupý za sukna dlužen vo- 
stal etc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal registra kupecská 
i svědomí. Proti tomu on Jan Erupý pravil, táže se, zná-li se k té ceduli, kterýž 
jest jemu vydal na ty dluhy z registr vypsánu. A on se Hrabaně k tomu seznal. 

1 mluvil jest on Krupý k tomu: Poněvadž se k té ceduli zná, pravě, že ten dluh 
konec má a že jej žine [sic] na zmatek, a že je na to vzal od Vovčičky XXti kop 
a vostatek že jest mu slíbil dáti, a také jeho žádal, aby Hrabaně to provedl, že jest 
Krupý jemu za haléře dlužen X kop. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel- 
fenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, vyslyševše odpor i svědomí, nalezli: Poněvadž on Hrabaně v své ceduli 
postavil to, že jest vzal od Vovčičky XXti kop míšeňských a vostatek že jemu slíbil 
dáti, i poněvadž je on Hrabaně vod Vovčičky přijal ten slib, že mu řekl vostatek 
dáti: i z té příčiny on Krupý nenie povinen Janovi Hrabaňovi těmi XTTT kopami 
míšeňskými bez VI grošuov míšeňských. Než chce-li on Hrabaně k Vovčičkovu statku 
o to hleděti, právo mu se nezavírá, poněvadž Vovčička sám zase slíbil vostatek dáti. 
Stalo se v pátek před svatů Alžbětu. 

B. JEL 1. 164. a. 

1496. 

Mezi Matoušem postřihačem z Blatné a Apolonem z Jobec o dosti neučinění smlouvě. 

1508, 17. listopadu. 

Mathouš postřihač z Blatné pohnal Appolona z Jobec. Vinil ho z dosti ne- 
učinění smlouvě, Kunradem z Grynheymu mezi nimi učiněné a cedulemi řezanými 
tvrzené, že mu v té smlouvě v ničemž neučinil dosti. 



Náieisy roku 1508 o sv. Martine. • 177 

V té při mezi Mathúšem postřihačem z Blatné s jedné, a Appolonem z Jo- 
bec s strany druhé. Kdež jej vinil z dosti neučinění smlouvě Kunradem z Grynhey- 
mu mezi nimi učiněné a cedulemi řezanými tvrzené, že mu v té smlouvě v ničemž 
neučinil dosti etc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to túž smlouvu ukázal. 
Proti tomu pohnaný odpíraje pravil, že je ty penieze byl Mathoušovi položil a že 
jest je s jeho volí zase vzal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
slyševše strany i jich s obů stran pře líčení i pilně v tu smlouvu nahlédše, takto JMt 
vypověděli: Poněvadž sú oba, puovod i pohnaný, o to byli na Kunradovi z Gryn- 
heymu přestali, a on mezi nimi vypověděl, aby Appolon jemu Mathoušovi těch XVte 
grošuov českých vydával, tak jakož první smlouva ukazuje, anebo aby mu pět kop 
grošuov míšeňských u pana Lva, najvyššieho purkrabie Pražského, anebo před purg- 
mistrem na Blatné na právě položil, a on Mathouš chtěl-li by je vzieti z práva, aby 
mu je ujistil, kde by je po jeho smrti mohl naleznuti: z té příčiny dává se jemu 
Mathoušovi za právo, a on Appolon aby té smlouvě dosti učinil a těch XVte grošuov 
českých jemu vydával anebo jemu těch pět kop míšeňských položil, tak jakž ta první 
mezi nimi učiněná smlouva ukazuje. A což jest mu koli on Appolon těch peněz po 
XV groších českých placení zadržal, ty aby jemu dal ve dvú nedělech pořád zběh- 
lých. Stalo se v pátek před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 201. a. 

1497. 

Mezi Ofkou z Eunedorfu a Janem Černčickým z Eácova o nevydání odkázaných svrchkův 

a peněz. 1508, 17. listopadu. 

Ofka z Kuncdorfu, manželka někdy pana Alše Vřešfovskéhó z Rysmburka, 
pohnala pana Jana Čemčicského z Eácova. Vinila ho z nevydání svrchkuov a kleno 
tuov a peněz hotových, jí od již menovaného pana Alše, manžela jejieho, kšaftem 
odkázaných. 

V té při mezi Ofků z Eunedorfu, manželku někdy pana Alše Vřešfovskéhó z Rysm- 
burka, s jedné, a panem Janem Čemčicským z Eácova s strany druhé. Edež ho 
vinila z nevydání svrchkuov a klenotuov, peněz hotových, jí od již menovaného pana 
Alše, manžela jejieho, kšaftem odkázaných, menovitě kalichu, koflíku, lžíce střiebrné 
jedné, XX^TT zlatých a noble [sic] grošuov, prstenuov na šňůře s turkusy, rubíny, 
diamanty, šuby kuní modrým suknem pošité, peřin sedmi po dvú cíchou, prostíradl, 
konví, medenic, moždíře, mís cínových a taléřuov s pouzdrem, tak jakož kšaft nade- 
psaného pana Alše to v sobě plněji zavírá. Eteréžto svrchky, klenoty a hotové pe- 
nieze on pan Aleš u svrchu psaného pana Čemčicského nechal, a ona Ofka je dvě 
stě kop grošuov českých pokládá etc, tak jakož puohon plněji v sobě ukazuje. A na 

ArchiT Český XHI. 23 



178 D. XIII, Registra soudu komomiho. 

to ten jeho nebožtíkuov páně Alšuov kšaft i také některá ukázala svědomí. Proti 
tomu pan Čemčicský odpíraje pravil, že se její Ofčini svědkové s puohonem nesrov- 
návají; neb puohon že ukazuje z nevydání, a svědkové svědčí z pobrání těch svrch- 
kuov a klenotuov, a také že se píše a nazývá Ofků, aby to provedla, a že jí říkají 
Uršila, a k tomu že se na ty svrchky a klenoty jiní táhnu. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, žalobu, odpor, svědomí i na- 
před menovaný páně Alšuov kšaft, nalezli : Poněvadž to ona Ofka dostatečně provedla, 
že ti klenotové v puohonu menovaní jí kšaftem od nebožtíka pana Alše odkázáni sú, 
a že je nebožtík týž pan Aleš u pana Cemčicského tu v Novém Městě měl, a že jest 
on pan čemčicský ty klenoty a svrchky, když je z Nového Města vezli, zase na 
Nové Město vézti kázal, a tomu pan Čemčicský neodepřel : i z té příčiny aby on pan 
Čemčicský jí Ofce ty klenoty, svrchky i penieze v puohonu položené dal, a to od 
dnešního dne ve dvů nedělech pořád zběhlých. Chce-li pak k těm svrchkuom, klenotem 
a penězóm kto jiný právo mieti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pátek před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 224. b. 

1498. 

Mezi Václavem Mandelíkem z Chrástu a Jakubem rychtářem z Volanic o vydání svěřených 

peněz. 1508, 17. listopadu. 

Václav Mandelík z Chrástu pohnal Jakuba rychtáře z Volanic, člověka Jin- 
dřicha Kordule. Vinil jej z toho, že vzav od Jany z Volanic sto kop a XXTX kop, 
kteréž jest jí Janě Jan z Jiřítoč, bratr jejie a jeho Mandelíkuov dědičný člověk, 
k věrné ruce schovati dal. 

V té při mezi Václavem Mandelíkem z Chrástu puovodem s jedné, a Jaku- 
bem rychtářem z Volanic, člověkem Jindřicha Kordule, s strany druhé. Kdež jej 

vinil z toho, že vzav od Jany z Volanic sto kop a XXTX kop, kteréž jest jie Janě 
Jan z Jiřítoč, bratr jejie a jeho Mandelíkuov dědičný člověk, k věrné race dal scho- 
vati, že jest ty peníze témuž Jindřichovi Kordulovi vydal etc. A na to ukázal svědomí. 
Proti tomu on Jakub rychtář z Volanic odpíraje pravil, že jest to z té příčiny uči- 
nil a ty peníze jemu Kordulovi, pánu svému, vydal, že jest tu naději měl, že by ty 
penieze sirotkuov téhož Kordule, pána jeho, byly. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami: Poněvadž svědomí jeho Mandelíkovo podle práva nenie, 
a ten Jakub pohnaný i to pověděl, že se naděje, že penieze sirotkuov Kordulových 
jsú, z té příčiny tento puohon zdvihli jsú. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 301. a. 



: «i. -tL .1 



Nálezy z roku 1508 o sv. Martině. 179 

1499. 

Mezi brati^ími z Nehvizdek a rukojmími sestry jích Kateřiny o rukojemství za věno. 

1608, 18. listopadu. 

Jan z Nehvizdek a Václav bratr jeho odtudž pohnali Davida z Škrovadu, 
Václava z Chrástu, Petra Mléčného z Čeřenišť a Jana z Byzkovic. Vinili je z sedm- 
desáti a pěti kop grošuov vše českých věna Katheřiny z Nehvizdek, sestry jich. 

V té při mezi Janem z Nehvizdek a Václavem bratrem jeho odtudž s jedné, 
a Davidem z Škrovadu, Václavem z Chrástu, Petrem Mléčným z Čeřenišť a Janem 
z Byzkovic s strany druhé. Jakož je vinili z sedmdesáti a pěti kop grošuov vše 
českých věna Katheřiny z Nehvizdek, sestry jich, za kteréžto věno nadepsaní David, 
Václav, Petr a Jan slíbili sú nadepsaným bratřím a rukojmie se zdělali, aby jí Ka- 
theřině to věno dali podle rukojemstvie svého etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. 
A na to ukázali svědomí. Proti tomu pohnaní odpírajíce pravili, že oni jí tiem 
věnem povinovati nejsů, poněvadž ona Katheřina věno své dskami dvorskými od 
Matěje z Postřižína, manžela svého, ujištěno má. A na to vajpis z desk dvorských 
toho věna ukázali jsou. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, 
nigvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na- 
lezli: Poněvadž oni pohnaní, totiž David z Ceřenišf, Jan z Byzkovic a Václav 
z Chrástu slíbili sú jí Katheřině za věno, aby jí dostatečně dskami nebo listem 
ujištěno bylo, i poněvadž ona svého věna nemá, jeho neužívá a k němu nemuož, aby 
tíž pohnaní nahoře menovaní tři jí Katheřině diely své na ně příslušející, totiž každý 
z nich po puol osmé kopě grošuov českých, dali, a to od dnešnieho dne ve dvú ne- 
dělech pořád zběhlých. A chtie-li oni k tomu statku, za kohož sů slíbili, hleděti, 
právo se jim nezavírá. Což se pak Petra Mléčného, mana královského, dotýče, toho 
aby ona jakožto mana hleděla z dielu jeho na tom právě, k kterémuž týž Petr pří- 
leží. A chce-li táž Katheřina o ostatek věna dále k jiným také rukojmím hleděti, 
právo se jí nezavírá. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 162. b. 

1500. 

Mezi Johankou z Libošovic a Bohuslavem Břekovcem z Ostromeče o nevydání svěřeného 

statku. 1508, 18. listopadu. 

Johanka z Libošovic pohnala Bohuslava Břekovce z Ostromeče a z Hrádku. 
Vinila ho z svěřeného statku, kterýž mu dán k věrné ruce od Kuňky z Mokřan, že 
jí ho vydati nechce jakožto dceři její. 

V té při mezi Johanku z Libošovic puovodem s jedné, a Bohuslavem Bře- 
kovcem z Ostromeče a z Hrádku s strany druhé. Kdež ho vinila z svěřeného statku, 
kterýž mu dán k věrné ruce od Kuňky z Mokřan, že jí ho vydati nechce jakožto 

28* 



180 D. XIIL Registra soudu komorního. 

dceří její etc, jakož puohon plněji y sobě ukazuje. A na to ukázala kšaft mateře 
své. Tu Jan Řiedlo pohání téhož Břekovce z téhož statku a svrchkuov, svěřeného 
témuž Břekovcovi od nadepsané Kuňky. A na to také ukázal jiný kšaft. Proti tomu 
on Břekovec pověděl, že se k tomu zná, že mu ten statek svěřen a že mu do toho 
statku nic nenie, a komuž kolivěk nalezeno bude, aby mu jej on vydal, že se v tom 
chce rád tak zachovati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, naj- 
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami krále JMti raddami, sly- 
ševše strany i jich s obú stran pře líčení a kšafty s pilností ohledavše, JMt nalezli: 
Poněvadž on Riedlo ukázal jest starší kšaft svrchu menované Eunky z Mokřan, než-li 
nadepsaná Johanka^ a poněvadž ona Eunka první kšaft udělala jemu Riedlovu otci 
a jeho dědicuom, a toho kšaftu nezměnivši, jiný kšaft jí Johance udělala: i z té pří- 
činy on Bohuslav všecky ty svrchky v puohonu menované jemu Riedlovi podle prv- 
nějšieho toho kšaftu aby vydal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběh- 
lých, a jí Johance podle jejieho puohonu a podle toho poslednieho kšaftu vydati po- 
vinovat nenie; neb ten poslední kšaft mocný nenie, poněvadž první zrušen nebyl. 
A z této příčiny tato dva puohony v jeden tento rozsudek pojaty sú, poněvadž obojí 
jeho Břekovce z svěření a z jednostajných věcí pohánějí. A což komu v jeho Riedlovu 
kšaftu od svrchu psané Eunky svědčí, tomu aby on Riedlo dosti učinil a vydal, tak 
jakž ten kšaft ukazuje. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu. 

R. in. 1. 163. a. 

1501. 

Mezi Johankou ze Skalky a Lidmilou z Bisenburka o vrácení truhlice po Elišce z Chlumu. 

1508, 18. listopadu. 

Johanka z Skalky pohnala Lidmilu z Rysmburka. Vinila ji z toho, aby po- 
ložila tu truhlici i s tiem se vším, což v ní jest, kteréž jí nechala nebožka panna 
Elška z Chlumu etc. 

V té jpři mezi Johanku z Skalky puovodem s jedné, a Lidmilú z Rysmburka 
pohnánu s strany druhé. Edež ji Lidmilu pohnala, aby položila tu truhlici i s tiem 
se vším, což v ní jest, kteréž jí nechala nebožka panna Elška z Chlumu, kterážto 
truhlice byla nebožky panny Machny Skalicské, a to, což v té truhlici jest, pokládá 
sobě táž Johanka tři sta kop grošuov českých etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. 
Tu Petr Edulinec na miestě Lidmily, manželky své, stoje pověděl, že jeho ženě do 
té truhlice nic nenie, než že jest sstavena od pana Trčky v Hradci. Proti tomu ona 
Johanka puovod žádala, aby to provedla, že jest sstavena. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Poněvadž ona Johanka jakožto po sestře 
své vlastní pohnala, chtiec k té truhlici právo mieti, a ona pohnaná nic tomu ne- 



NáLeey § roku 1508 o sv. Martině. 181 

odpírá, by táž Johanka k tomu práva neměla, a toho pohnaná také neprovedla, by 
táž truhlice obstavena byla; z těch příčin ona pohnaná jí puovodovi aby tu truhlici 
i s tiem se vším, což v ní jest, vydala, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech 
pořád zběhlých. A jestliže kto k té truhlici a což v ní jest, bude chtieti lepší právo 
mietí nežli nadepsaná Johanka puovod, že se mu právo nezavírá. Stalo se v sobotu 
před svatů Alžbětu. 

R. m. 1. 163. b. 

1502. 

Mezi Yoršilou Veselíkovou a měšťanem Novoměstským Jnnem Hájkem o vydání dílu po matce. 

1508, 18. listopadu. 

Uršila Veselíková, obývající v Starém městě Pražském, pohnala Jana Hájka, 
měštěnína Nového města Pražského. Vinila jej jakožto držitele statku po někdy Ka- 
theřině, mateři jeho, kterýž se jí dostal po někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, a to 
z XXVI a puol kopy a z Xti grošuov vše míšeňských. 

V té při mezi Uršilú Veselíkovú, obývající v Starém městě Pražském, puovo- 
dem s jedné, a Janem Hájkem, měštěnínem Nového města Pražského, pohnaným 
8 strany druhé. Kdež jej vinila jakožto držitele statku po někdy Katheřině, mateři 
jeho, kterýž se jí dostal po někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, a to z puol XXVH 
kopy a X grošuov vše míšeňských dluhu pozuostalého na někdy Vítovi Hájkovi,- otci 
jeho, vedle nálezu v komoře krále JMti, kteréhožto Víta statku nadepsaná Kateřina, 
manželka Vítova, polovici jest měla, a po smrti jejie napřed psaný Jan Hájek touž 
polovici statku k sobě jest přijal etc, tak jakož puohon šíře v sobě ukazuje. A na to 
ukázala nález a svědomí. Proti tomu on Hájek odpíraje pravil, že jest prve nebožtík 
Veselík z toho dluhu pohnal a toho že jest odsouzen. A na to předešlý panský 
nález ukázal. A poněvadž ona z pře odsouzené pohnala, zdá se mu, že jest ten 
puohon na zmatek, žádaje JMtí v tom za opatření. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obů stran pře líčení i předešlý 
nález, JMt vypověděli : Poněvadž ten první nález na túž Katheřinu, mater jeho Háj- 
kovu, neukazuje, že tohoto pohonu táž Veselíková neučinila na zmatek. A poněvadž 
ona žene jeho Hájka jakožto držitele statku po někdy Katheřině, mateři jeho, kterýž 
se jí dostal po někdy Vítovi Hájkovi, otci jeho, protož aby on Hájek jí Veselíkové 
diel ten, kterýž jie Veselíkové po nadepsané Katheřině dáti přísluší, totižto těch 
XXVI a puol kopy a X grošuov vše míšeňských v puohonu menovaných, dal, a to od 
dnešnieho dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Stalo se v sobotu před svatů Alžbětu. 

V pondělí na den svaté Barbory [4. prosince] vydán jest list zatykači na 
Jana Hájka, měštěnína Nového města Pražského, létha MDVHI^ puovod Uršila jej 



182 D, XIIL Registra soudu komorního. 

vzala podle nálezu pány JMtí mezi nimi učiněného, kdež nález o tom šíře oka- 
zuje svrchupsaný. 

R m. 1. 801. a. SroY. nález č. 1419 na str. 181. 

Puohonové a nálezové k roku svatého Martina létha MD devátého. 

1503. 

Mezi Adamem Rouzínem ze Bzí a Linhartem Ekhartem z Ortvinovic o postavení poddaného 

pro pych. 1509, 12. listopadu. 

Adam Rouzín ze Bzíe pohnal Linharta Ekharta z Ortvinovic, měštěnína města 
Budějovic, aby před najvyšším panem hofmistrem královstvie českého a raddami 
krále JMti postavil člověka svého Vítka z Ortvinovic, Ondrákova syna. Viniti ho 
chce z pychu, že jest jemu Adamovi člověka jeho Jánka, Otepkova syna z Poře- 
zanec a v Huoře, zsekal, a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. Vložen 
puohon léta MDVIIF v středu po svatém Abdonu [2. srpna]. 

V té při mezi Adamem Rouzienem ze Bzí puovodem s jedné, a Vítkem z Ort- 
vinovic, člověkem Linharta Ekharta z Ortvinovic, pohnaným s strany druhé. Kdež 
ho viní z pychu a pro ten pych etc, kdežto týž Vítek jemu Adamovi člověka jeho 
Jánka, Otepkova syna z Pořezanec, zsekal etc, tak jakož puohon to šíře v sobě 
ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu poručník Linharta pohnaného od- 
pieraje pravil, že jest pro tu věc on Adam toho člověka vězel, a má-li to obé býti, 
aby jej i vězel i z pychu poháněl ? Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, vyslyševše strany i jich s obů stran pře Učenie i svědomí, takto o tom vy- 
pověděli: Poněvadž on Adam puovod to dostatečně provedl, že jest týž Vítek jeho 
Adamova člověka Jana, Otepkova syna, zbil, z té příčiny dává se jemu Adamovi za 
právo, a nadepsaný Vítek že mu tiem pychem a pokutou v puohonu menovanú jest 
vinen, a tu aby dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. Než chce-li kto o to k němu 
k Adamovi hleděti, právo mu se nezavírá. Dal památné. Stalo se v pondělí den 
svatých pět bratruov. 

R m. 1. 9. b. 

1504. 

Mezi Kateřinou z Hlivojed a Jeronýmem z Skuhrova o postavení krčmáře pro pych. 

1509, 12. listopadu. 

Katheřina z Hlivojed pohnala Jeronýma z Skuhrova, miestosudieho královstvie 

v 

Českého, aby člověka a krčmáře svého Kubika ze vsi Choteyšan postavil před naj- 
vyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinila ho 



Nálezy e roku 1509 o sv. Martině, 183 

z pychu a pro ten pych etc, že jest jí na svobodné královské silnici koně z vozu 
vypřahal, ji mezi koně strkal, kamením na ni házel z ůmysla, svévolně a všetečně, 
příčiny toho spravedlivé nemaje ižádné. Puohon vložen léta MDVIII® v sobotu před 
svatým Urbanem [20. května]. 

V té při mezi Katheřinú z Hlivojed puovodem s jedné, a Jeronýmem z Sku- 
hrova, miestosudiem královstvie Českého, kterýž aby Kubika, krčmáře ze vsi Cho- 
teyšan, postavil, pohnán jest, s strany druhé. Kdež téhož člověka táž Katheřina viniti 
chtěla z pychu a pro ten pych etc, že jest jí na svobodné královské silnici koně 
vypřahal. Proti tomu poruční ci pohnaného odpierajíc pravili, že jest podle práva 
o napravenie toho pychu neposielala, žádajíce pánuov JMti za opatřenie. A Václav 
z Payru pověděl, že jest list posielal slovem jejiem. Proti tomu zase nadepsaní po- 
ručníci pověděli, aby to provedl, že jest posielal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše s obů stran pře líčení, nalezli: Poněvadž ona 
Katheřina podle práva a zřizenie zemského o napravenie pychu se nezachovala a ne- 
posielala, z té příčiny ten puohon zdvihají. Dal památné. Stalo se léta MDIX® 
v pondělí den svatých pět bratruov. 

R. m. 1. 57. b. 

1505. 

Mezi Dorotou z Sudomíře a Maruší z Neprochftv o pych. 1509, 12. listopadu. 

Dorotha z Sudomíře pohnala Maruši z Neprochóv v Snyčkovicích. Vinila ji 
z pychu a pro ten pych ^tc, protože opustivši řád a právo, pobrala jest jí na krá- 
lovské silnici statek jejie svévolně etc Vložen puohon léta MDVin° v pondělí po 
svatém Ky liánu [10. července]. 

V té při mezi Dorotu z Sudomíře puovodem s jedné, a Maruší z Neprochóv 
pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinila z pychu a pro ten pych etc, že jí pobrala 
na královské silnici statek jejie svévolně, totižto s lože šatuov dvě prostěradla i jiné 
rozličné věci, kteréž jest táž Dorotha na voze vezla etc, tak jakož puohon v sobě 
šíře zavierá. A na to ukázala svědomí. Proti tomu ona Maruše odpírajíc pravila 
že jest ona Dorota k ní o napravení pychu podle práva neposielala, než tepruv když 
ji pohnala, tepruv o napravenie posielala ; žádajíc etc. pánuov JMti za opatřenie. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, 
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše s obů stran pře líčenie, žalobu 
i svědomie, nalezli : Poněvadž svědkové Dorothy puovoda seznávají, že jest po puohonu 
ona Dorotha k ní k Maruši o napravení pychu posielala, z té příčiny ten puohon 
zdvihigí. Stalo se léta MDIX® ve čtvrtek [sic] den svatých pět bratruov. Dala památné. 

R. m. 1. 76. a. 



184 D. XI 11. Registra soudu komorního. 

1506. 
Mezi Janem z Radce a Zikmundem Číčem z Nemyčevsi o dluh. 1509, 12. listopadu. 

Jan z Radce pohnal Zigmunda Čieče z Nemyčevsi. Vinil jej z puol drahého 
sta kop grošuov českých a na ty penieze z úrokuov ode tří leth, kteréž jest jemu 
zuostal dlužen někdy Václav Čieč, otec téhož Zigmunda; a měl jest jemu je před 
třmi lety zaplatiti, a toho jest otec jeho ani on Zigmund neučinil a nezaplatil až po 
dnes. Vložen puohon léta MDVIII^ v pátek po svatém Jakubu [28. července]. 

V té při mezi Janem z Radce puovodem s jedné, a Zigmundem čiečem 
z Nemyčevsi pohnaným s strany druhé. Kdežto on Jan vinil jeho Zigmunda Čieče 
z puol druhého sta kop grošuov českých a z úrokuov ode tří leth na těch puol 
druhého sta kop grošuov přišlých, kteréž jest jemu zuostal dlužen někdy Václav 
čieč, otec řečeného Zigmunda ; a týž Václav čieč měl jest jemu to vše před třmi 
léthy zaplatiti, i toho jest neučinil a nezaplatil. A na to ukázal svědomí. Proti tomu 
on Zigmund pohnaný odpíraje pravil, že se to jeho Janovo svědomí nesrovnává, a 
také že on Jan věda, že nebožtík jeho Zigmunduov otec nemocen jest, jakož jest 
ležel dosti dlůho, nikdy ho z toho dluhu nenapomínal, a on Václav Čieč jiné věci 
své zHediv, o tomto dluhu žádné zmienky neučinil. A na to také ukázal některá svědomí. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr králov- 
stvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich 
s obů stran pře líčenie i svědomí, nalezli : Poněvadž svědomí Jana toto v sobě za- 
vierá, že on to Jan k němu k nebožtíkovi Václavovi číčovi v jeho nemoci mluvil 
a napomínal, aby mu toho dluhu jistotu udělal, a on čieč k tomu dluhu se znal 
pravě: „Pomuož-li mi pán Buoh zhojiti se, chcif jistotu udělati a tvé zaplatiti"; z té 
příčiny dává se jemu Janovi puovodovi za právo. A on Zigmund pohnaný aby jemu 
Janovi tu summu v puohonu měno vanu, to jest puol druhého sta kop grošuov če- 
ských dal, a to ve dvů nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek 
[sic] den svatých pět bratruov. 

R. m. 1. 164. b. 

1507. 

Mezi Janem ze Vchynic a Janem Hroznatou z Vrtby o dluh. 1509, 12. listopadu. 

Jan ze Vchynic pohnal pana Jana Hroznatu z Vrtba. Vinil jej ze čtyř kop 
grošuov českých a z Víti grošuov dluhu někdy Zuzaně řečené Wolfova pozuostalého, 
k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. Vložen puohon léta 
MDVin® v středu po svatém Abdonu [2. srpna]. 

V té při mezi Janem ze Vchynic puovodem s jedné, a Janem Hroznatu 
z Vrtba pohnaným s strany druhé. Kdežto on Jan vinil jej Hroznatu ze čtyř kop 



NéHeBy $ roku 1509 o sv. Martine. 186 

grošnov českých a z Víti grošuov dlaha někdy Zazaně řečené Wolfova pozaostalého, 
k kterémužto dlaha týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. A na to ukázal 4en její 
Zuzanin kšaft a registra kupecská. Proti tomu on Jan pohnaný odpírige pravil, že 
jest jí vše zaplatil, což jest jie dlužen byl, a že jest jie nad to ještě předal. A na 
to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., nigvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
vyslyševše strany i jich s obů stran pře líčenie, registra kupecská, kšaft i svědomie, 
nalezli: Poněvadž on Jan puovod podle registr svých kupecských dostatečně toho 
dluhu neprovedl, a pan Hroznatá odpíraje pověděl, že by to řéci mohl, že zaplacen 
jest, a k tomu i svědomím dobrého člověka služebníka svého odvedl, že jest zaplatil 
ten dluh: i z těch příčin dává se jemu Janovi pohnanému za právo, a že tu jemu 
Vchynskému tiem dluhem v puohonu jmenovaným povinovat nenie. Dal památné. 
Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov. 

R m. L 165. a. 

1508. 

Mezi Janem ze Vchynic a Kateřinou Sýkorovou ze Starého města Pražského o dluh. 1509, 

12. listopadu. 

Jan ze Vchynic pohnal Katheřinu Sýkorovu, městku Starého města Pražského. 
Vinil ji z XXI a puol kopy míšeňské dluhu někdy Zuzaně řečené Wolfova pozuosta- 
lého, k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. Vložen puohon 
léta MD osmého v středu po svatém Abdonu [2. srpna]. 

V té při mezi týmž Janem ze Vchynic puovodem s jedné, a Kateřinu Sýko- 
rovu, měštkú Starého města Pražského, pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil 
z XXI a puol kopy grošuov míšeňských dluhu někdy Zuzaně, manželce jeho, zuosta- 
lého, k kterémužto dluhu týž Jan spravedlnost má kšaftem jejím. A na to ukázal 
registra jejie Zuzaniny kupecská a kšaft. Proti tomu Sýkorová pohnaná odpírajíc 
pravila, že jí tiem dluhem povinna nenie, že registra makulována jsú, a jí ten dluh 
jest zaplacen. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší 
hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše 
strany i jich s obú stran pře líčení, registra kupecská, kšaft, nalezli: Poněvadž ona 
Sýkorová samými toliko a holými slovy odpírá, svědomí na to neukazujíc ižádného, 
by ten dluh zaplatila, i z té příčiny, chce-li ona Sýkorka toho dluhu v puohonu 
menovaného prázdna býti, aby to zpravila před pány na Svátost najprv příští, že 
jest zaplacen; pak-li by zpraviti nechtěla, aby ten dluh, to jest XXI a puol kopy 
grošuov míšeňských, jemu Vchynskému dala, a to ve dvú nedělech pořád po zprávě 
zběhlých. Stalo se léta MDIX® v pondělí den svatých pět bratruov. 

R. m. 1. 165. a. 

AidiiT Čétký Xnt 24 



186 Z>. XIll. Registra soudu komornfíio. 

1509. 

Mezi Mikulášem Trčkou mladším z Lípy a Janem Bejchorským z RaSkovic o pych. 

1509, 12. listopadu. 

Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Líchtmburce pohnal Jana Baychorského 
z Raškovic. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, že jest 
mu zbil žida jeho Abrahama z Městce. Vložen puohon léta MDVIP v středu den 
svatého Michala [29. září]. 

V té pH mezi Mikulášem Trčkú mladším z Lípy puovodem s jedné, a Janem 
Baychorským z Raškovic pohnaným s strany druhé. Kdež téhož Jana nadepsaný Mi- 
kuláš vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, že mu zbil žida 
jeho Abrahama z Městce. A na to ukázal svědomie. Proti tomu Baychorský pohnaný 
odpíraje pravil, že to svědomie nenie podle práva, že jeden svědek nesvědčil na 
kříži, a že se to svědomie nesrovnává, a jeden svědek žádný svědek. A také, kdež 
praví, že by žid Abraham jeho dědičný byl, že toho ničímž neprovozuje, a že jest 
to věc neobyčejná, aby o žida poháněno býti mělo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, slyšíce strany a jich s obú stran pře líčenie, žalobu 
i svědomie, nalézti ráčili : Poněvadž on Baychorský, když k němu o napravenie toho 
pychu pan Trčka dva dobrá člověky, Jana Janovského z Sůtic a Jana Chuchelského, 
posielal, neodpíral, by toho žida nezbil, než řekl, že to panu Trčkovi povie, když 
v Praze bude, ale té chvíle nepověděl, a nynie před soudem stoje také neodpíral, by 
ho nezbil: z těch příčin aby on Baychorský to vedle práva zpravil na den Svátosti 
najprv příští, že jest toho žida nezbil, chce-li té pokuty na pych uložené zbýti; 
pak-li zpraviti nechce, tehdy aby jemu TrČkovi tu pokutu v puohonu měno vanu, to 
jest těch X kop grošuov českých, dal od zprávy ve dvú nedělí pořád zběhlých ko- 
nečně. Stalo se v pondělí den svatých pěti bratruov. 

Létha MDX® v sobotu na zajtří Svátosti [13. dubna], jinak před svatým Ti- 
burcím, vedle puohonu předešlého, kdež Mikuláš Trčka mladší pohnal Jana Baychor- 
ského z pychu etc, tak jakož nález tento nadepsaný plněji v sobě zavírá, tu Jan 
Baychorský před JMtí stoje od zprávy pustil. 

R. m. 1. 202. a. 

1510. 

Mezi Mikulášem Trčkou mladším z Lípy a administrátorem konsistoře podobojí Pavlem 

o nepodržení kněze u vězení. 1509, 12. listopadu. 

Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Líchtmburce pohnal kněze Pavla admini- 
strátora, že jest k sobě přijal kněze Mikuláše do vězenie, kterýž jest byl farářem 
v Městci Heřmanově, a v tom vězenie jeho nedodržal podle žádosti naň vzložené. 



Nálezy z rohu 1509 o sv. Martině. 187 

Kterýžto kněz Mikuláš z Městce Heřmanova vykradl se jest. Kdež sobě pokládá toho 
tajž pan Mikuláš Trčka ujmy na statku dvě stě kop grošuov českých, že jest se 
stala lidem jeho skrze to jeho vykrademe kněze Mikulášovo. Vložen puohon léta 
MDVin® v pátek u vigiljí Zvěstovánie Matky božie [24. března]. 

V té při mezi Mikulášem Trčkú mladším z Lípy puovodem s jedné, a knězem 
Pavlem administrátorem pohnaným s strany druhé. Kdežto on Mikuláš Trčka vinil jej 
administrátora, že jest k sobě přijal kněze Mikuláše do vězenie a v tom vězenie 
jeho nedodržal podle žádosti od téhož Mikuláše Trčky nan vzložené. A na to ukázal 
některá svědomie. Proti tomu poručník administrátoruov na miestě jeho administrá- 
torově odpíraje pravil, že jest to puohon přikrytý, a také že svědkové jeho Mikulá- 
šovi podle práva neseznávají, žádaje za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, slyšíce strany a jich s obú stran pře líčenie i svědomie, 
nalezli : Poněvadž jeho Trčkovi svědkové podle práva a zřiezenie zemského nesvědčí, 
z té příčiny dávají jemu administrátorovi pohnanému za právo. Dal památné. Stalo 
se v pondělí den svatých pěti bratruov. 

R. m. L 202. b. 

1511. 

Mezi Mandalenou z Roztok a Štěpánem Střelou z Eokyc o rukojemství. 1509, 12. listopadu. 

Mandelena z Roztok a z Klinšteina, manželka někdy pana Zdeňka Medka 
z Waldeka, pohnala Štěpána Střelu z Rokyc. Vinila ho z puol druhého sta kop 
ze XXXti kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšeňských věnných dielu jeho 
jí od něho dáti pHslušejícieho, tu kdež jest jie vedle jiných dobrých lidí a spolu- 
rukojmiech slíbil, jsa rukojmí za nadepsaného pana Zdeiíka Medka, za puol osma sta 
kop grošuov míšeňských věna jejieho. I tomu dosti učiniti a jie plniti dielu svého 
prodlévá. Vložen puohon léta MDVin® v pátek u vigiljí svatého Jana Křtitele 
[23. června]. 

V té při mezi Mandelenů z Roztok a z Klinšteina, manželku někdy pana 
Zdeňka Medka z Waldeka, puovodem s jedné, a Štěpánem Střelů z Rokyc s strany 
druhé. Kdež ho vinila z puol druhého sta kop a ze XXX kop a z puol osmy kopy 
grošuov vše míšeňských věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícieho, tu kdež 
jest jí, vedle jiných dobrých lidí jsa rukojmí, slíbil za nadepsaného pana Zdeňka 
Medka za puol osma sta kop grošuov míšeňských věna jejieho, i tomu dosti učiniti 
a jie plniti dielu svého prodlévá. Tu on Štěpán před JMtí pány stoje tomu ruko- 
jemstvie neodpíral. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc, nej- 
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, na- 
lezli: Poněvadž on Štěpán pohnaný k tomu rukojemství se zná, z té příčiny aby 

24* 



188 D. XIII. Registra sMáu komorního. 

tomu dosti učinil a tu summu v puohonu menovanú, to jest těch puol druhého sta 
kop a puol osmy kopy grošuov míšeňských, jie paní Mandeleně dal, a to ve dvú ne- 
dělí pořád zběhlých. Než chce-li on Štěpán o to dále k statku nadepsaného pana 
Zdeňka Medka hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v pondělí den svatých pět 
bratruov. 

R. in. L 203. a. 

1512. 
Mezi Markétou z Byšic a Zikmundem z Duban o rukojemství za véno. 1509, 12. listopadu. 

Markétha z Byšic pohnala Zigmunda z Duban v Lithvínově. Vinila jej jakožto 
vlastnieho bratra nebožtíka Jiříka z Duban, po kterémž on Zigmund statek vzal, 
a to z toho, kdež jest ona Markétha na témž někdy Jiříkovi puol druhého sta kop 
grošuov míšeňských nálezem soudu komorního obdržala, a týž Jiřík, než jie Markétě 
tu summu vyplnil, v tom umřel. Protož ona k němu k Zigmundovi o to hledí, a že 
jest jie tou summou, těmi puol druhými sta kopami míšeňskými vinen, poněvadž jest 
po témž Jiříkovi bratru svém statek vzal. Vložen puohon léta MDVIIP v úterý po 
svatém Diviši [10. října]. 

V té při mezi Markéthů z Byšic puovodem s jedné, a Zigmundem z Duban a v Li- 
tvínově pohnaným s strany druhé. Kdežto táž Markétha vinila jej Zigmunda, jakožto 
bratra vlastnieho někdy Jiříka z Duban, po kterémž on Zigmund statek vzal, a to z toho, 
kdež jest ona Markéta na témž někdy Jiříkovi puol druhého sta kop grošuov mí- 
šenských nálezem soudu komorního obdržala, a týž Jiřík, než jie Markétě tu summu 
vyplnil, v tom umřel. A protož ona k němu k Zigmundovi o to hledí, že jest jie 
tou summou, těmi puol druhého sta kopami míšeňskými, vinen, poněvadž jest po témž 
Jiříkovi, bratru svém, statek vzal. A na to ukázala svědomie. Proti tomu on Zig- 
mund pohnaný odpíraje pravil, že jest nebožtík bratr jeho na dvě létě po rozsudku 
živ byl ; byl-li jest jie co vinen, že jest ho právem hleděti měla. A také ten statek, 
kterýž jest on po témž bratru svém vzal, že jest jej na dluhy podle jeho pornčenie 
vydal. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel- 
fenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obů stran pře líčenie i svědomie, nalezli: 
Poněvadž ona Markétha ukázala předešlý nález mezi nie a mezi Jiříkem nadepsaným 
a mezi jinými rukojmiemi o věno jejie učiněný, a on Zigmund k tomu se jest znal, 
že jest statek jeho Jiříkuov, bratra svého, k sobě přijal, nejsa toho statku poruční- 
kem vedle zřiezenie zemského ; z té příčiny aby on Zigmund pohnaný všecken statek, 
který jest koli po nadepsaném bratru svém k sobě přijal, před úředníky Pražskými 
menšími položil na zajtří svatého Fabiána, a tu aby provedl, že toho statku 
viece k sobě nepřijal, a tiem statkem, pokudž vystačiti muož, aby jie Markétě dluh 



Náiesíif š rohu 1509 o sv. Martině. 189 

jejie podle puohonu zaplatil. Dala památné. Stalo se v pondělí den svatých pět 
bratrnoy. 

R. HL L 204. a. Sroy. nález č. 1899 na str. 118. 

1513. 

Mezi MandalenoQ z Roztok a Vádavem Litovským z Syinař o rukojemBtyí za věno. 

1509, 12. listopadu. 

Paní Mandelena z Roztok pohnala Václava Litovského z Svinař. Vinila ho 
z puol drahého sta kop, ze XXXti kop a z puol osmy kopy grošnov vše míšeňských 
věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího. Vložen puohon léta MDVIIP v 
pátek a vigiljí svatého Jana Křtitele [23. června]. 

V té při mezi Mandelenú z Roztok a z Elinšteina, manželku někdy pana 
Zdeňka Medka z Waldeku, puovodem s jedné, a Václavem Lithovským z Svinař po- 
hnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z puol druhého sta kop a ze XXX kop a z puol 
osmy kopy grošuov vše míšeňských věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího, 
tu kdež jest jie vedle jiných dobrých lidí jsa rukojmí shl)il za nadepsaného pana 
Zdeňka Medka za puol osma sta kop grošuov míšeňských věna jejieho, i tomu dosti 
učiniti a jie plniti dielu svého zanedbává. Tu on Václav před JMtí stoje tomu 
rukojemství neodpíral. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., 
najvySší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
vyslyševše obů stran pře líčenie, nalezli: Poněvadž se on Václav pohnaný k tomu 
rukojemstvie zná, z té příčiny aby tomu dosti učinil a tu summu v puohonu meno- 
vanú, to jest těch puol druhého sta kop a XXX kop a puol osmy kopy vše míšeň- 
ských paní Mandeleně dal, a to ve dvú nedělí pořád zběhlých. Než chce-li on 
Václav o to dále k statku nadepsaného pana Zdeňka Medka hleděti, právo mu se 
nezavírá. Stalo se v pondělí den svatých pět bratruov. 

R m 1. 205. a. SroY. nález & 1611 na str. 187. 

1514. 

Mezi Mandalenou z Roztok a Zdeňkem Kladenským z Kladna o rukojemství za věno. 

1509, 12. listopadu. 

Mandelena táž z Roztok pohnala Zdenka Kladenského z Kladna. Vinila ho 
z puol druhého sta kop, ze XXXti kop a z puol osmy kopy grošuov vše míšeňských 
věnných dielu jeho jie od něho dáti příslušejícího, ut supra. Vložen puohon léta 
MDVILL v pátek u vigiljí svatého Jana Křtitele [23. června]. 

V té při mezi paní Mandelenú z Roztok a z Klinšteina, manželku někdy pana 
Zdeňka Medka z Waldeka, puovodem s jedné, a Zdeňkem Kladenským z Kladna po- 
hnaným s strany druhé. Kdež ho vinila z puol druhého sta kop a ze XXX kop 



190 D. Xni. Registra soudu komorního. 

a z puol osmy kopy grošuoy vše míšeňských yěnných dielu jeho jie od něho dáti 
příslušejícího, tn kdež jest jí vedle jiných dobrých lidí jsa rukojmí slíbil za nade- 
psaného pana Zdenka Medka za puol osma sta kop grošuoy yše míšeňských yěna 
jejího, i tomu dosti učiniti a jie plniti dielu syého zanedbává. Tu on Zdeněk před 
JMtí stoje tomu rukojemstvie neodpíral. I JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Hel- 
fenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, nalezli : Poněvadž on Zdeněk pohnaný k tomu rukojemství se zná, z té pří- 
činy aby tomu dosti učinil a tu summu v puohonu menovanů, to jest těch puol dru- 
hého sta kop, XXX kop a puol osmy kopy grošuov vše míšeňských jí paní Mande- 
leně dal, a to ve dvú nedělí pořád zběhlých. Než chce-li on Zdeněk o to dále 
k statku nadepsaného pana Zdenka Medka hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se 
v pondělí den svatých pět bratruov. 

R. m. 1. 206. b. SroT. předcházející nálezy č. 1611 a 1618 na str. 187 a 189. 

1515. 

Mezi radou města Písku a Václavem Adamem z Drahonic o pych. 1509, 12. listopadu. 

Purgmistr a konšelé i všecka obec města Piesku pohnali Václava Adama 
z Drahonic. Vinili jej z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých. Kdež 
jest tajž Václav jim Jana Ondrova syna z Semnic, člověka jich, v své vsi v Draho- 
nicích vzav a do svého vězení dav, držal jej sobě k vuoli v svém vězení pychem 
přes jich žádost a propustiti ho nechtěl. Vložen puohon léta MDVIII® v neděli den 
svatého Abdona [30. července]. 

V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Piesku puovody 
s jedné, a Václavem Adamem z Drahonic pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinili 
z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých, kdež jest tajž Václav jim Pie- 
seckým Jana Ondrova syna z Semnic, člověka jich, v vězení držal a jeho Ondru na 
jich Pieseckých žádost propustiti nechtěl etc, tak jakož puohon to v sobě šíře uka- 
zuje. A na to ukázali svědomí. Proti tomu poručník Adama pohnaného na miestě 
jeho Adama odpíraje pravil, že ten Jan Ondruov syn jemu Adamovi člověka jeho 
dědičného Burse s statkem jeho pryč vykrásti chtěl, a z té příčiny že jest jej do 
vězenie svého vzal. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie českého, se pány a vla- 
dykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i svě- 
domí, nalezli: Poněvadž on Adam toho člověka Píseckých, kterýž z nájmu jeho člo- 
věka vezl, do vězenie vzal, a oni Písečtí žádali na něm, aby jim toho jich člověka 
vydal, a byl-li by mu co ten jich člověk vinen, že mu od něho spravedlivě učiniti 
chtie, a on Adam přes to toho člověka na rukojmích držel a po dnes drží: z té 
příčiny jim Píseckým dává se za právo, že on Adam tiem pychem jest jim vinen. 



Nálessy § rohu 1509 o sv. Martině. 191 

a tu pokutu y puohonu menovanú, to jest těch X kop groáuov českých, aby jim 
dal ye dyú nedělí pořád zběhlých a čloyěka jich nadepsaného z rukojemstvie hned 
propustil. Než chce-li on Adam k tomu jich Pieseckých čloyěku oč hleděti, práyo 
mu se nezayierá. Stalo se ye čtyrtek [sic] den syatých pět bratruoy léta tisícieho 
pětistého deyátého. 

R m. 1. 243. a. 

1516. 

Mezi Mandalenou z Roztok a Čeňkem Střelou z Rokyc o rukojemství za yěno. 1509. 12. listopadu. 

Paní Mandelena z Roztok a z Elinšteina, manželka někdy pana Zdeňka 
z Waldeka, pohnala čeňka Střelu z Rokyc létha MDVni y pátek u vigiljí syatého 
Jana Křtitele [23. čeryna] z puol druhého sta kop, ze XXY kop a z puol osmy 
kopy grošuoy yše míšeňských věnných dielu jeho jí od něho dáti příslušejícího etc. 
Tu na rok jim položený y pondělí den syatých pěti bratruoy léta MDIX® [12. listo- 
padu] poněyadž týž Zdeněk [sic] pohnaný třikrát yolán jsa k syému práyu nestál, 
z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najyyšší hofmistr 
králoystyie českého, se pány a yladykami, krále JMti raddamí, dali jsú jí paní Man- 
deleně proti témuž Zdeňkoyi [sic] za práyo stáné. Dala památné. 

R. m. 1. 319. a. za nápisem: Stáná práva k roku avaUho Martina MDIX. SroY. nálesj & 1611, 
1618 a 1614 na str. 187 a 189. 

1517. 

Mezi Čeňkem Dašickým z Barchoya a Bohuňkem Špínou z Jenišoyic o rčení. 1509, 13. listopadu. 

Čeněk Dašický z Barchoya pohnal Bohunka Špínu z Jenišoyic na Šnakoyě. 
Viniti ho chce ze rčenie tu, kdež jest řekl Martina tesaře, čloyěka syého, jemu 
čeňkoyi zase propustiti, i tomu dosti učiniti prodléyá. Vložen puohon létha MDVIir 
y sobotu den syatého Jeronýma [30. září]. 

V té při mezi Čeňkem Dašickým z Barchoya puoYodem s jedné, a Bohuňkem 
Špínu z Jenišoyic pohnaným s strany druhé. Jakož jej yiní ze rČenie, tu kdež jest 
řekl Martina tesaře, čloyěka syého, jemu Čeňkoyi zase propustiti, i tomu dosti uči- 
niti prodléyá etc. A na to ukázal syědomí. Proti tomu Bohunek pohnaný odpie- 
nýe prayil, že Čeněk toho rčenie podle puohonu syého neproyozuje dostatečně, by 
mu toho Martina tesaře řekl propustiti, když by on Čeněk jej mieti chtěl. Než k tomu 
se zná, že jest řekl, kdyby ho koli komu propustiti měl, že by žádnému ho nepro- 

v 

pustil nežli jemu, a na tom že jest ještě podnes, aby jej jemu Čeňkoyi raději než 
komu jinému propustil, kdyby jej měl propustiti; ale toho úmyslu že nenie, aby jej 
chtěl propustiti. A na to také ukázal syědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najyyšší hofmistr králoystyie Českého, se pány a ylady- 



iV* 



192 D. XIIL Registra soudu komorního. 

kami, krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obú stran pře líčenie i SYědomí, 
nalezli: Poněvadž on Bohunek pohnaný to syědomím proyedl, že jest toho človéka 
svého Martina neřekl na čas menovitý propuBtiti, než když by ho měl komu pro- 
pustiti, že by jej jemu Čeňkovi propustiti chtěl; i z té příčiny dává se jemu Bo- 
huňkovi pohnanému za právo a že mu tiem puohonem povinovat nenie. Dal památné. 
Stalo se léta MDIX v úterý den svatého Brykcí. 

R. m L 67. b. 

1518. 

Mezi Elškou z Jelče a Oldřichem Popelem z Vesce o věno. 1509, 18. listopadu. 

Elška z Jelče, manželka někdy Václava čejky z Olbramovic, pohnala Yoldřicha 
Popela z Vesce na Maloticích. Vinila jej z puol třetieho sta kop grošuov českých 
věna jejieho, za kteréž jest týž VoldHch jí slíbil, když jest jí za téhož Václava čejku 
vdával, že ji týmž věnem opatřiti má. Tomu jest dosti neučinil. Vložen puohon 
léta MDVni® v středu den svatého Františka (4. října). 

V té při mezi Elškú z Jelče, manželku někdy Václava čejky, puovodem 
s jedné, a Voldřichem Popelem z Vesce na Maloticích pohnaným s strany druhé. 
Kdežto táž Elška vinila jej Voldřicha z puol třetieho sta kop grošuov českých věna 
jejieho, za kteréž jest tajž VoldHch jie slíbil, když jest jí za téhož Václava čejku 
vdával, že ji tiem věnem opatřiti má, tomu dosti jest neučinil. A na to ukázala svě- 
domí a vajpisy z desk. Proti tomu on Voldřich Popel pohnaný odpíraje pravil, že 
to jejie Elščino svědomie dostatečné nenie, a že žádný z nich nesvědčí toho, by on 
ji vdával. A dále praví, že jest jí za nic nesliboval ani jest měl proti čemu, neb 
po sobě nic nemenovala ; a nad to že jest to sama před dobrými lidmi mluvila, k tomu 
se znajíc, že jest on jí nevdával a jie za nic nesliboval. A na to ukázal svědomie. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr králov- 
stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obů stran pře 
líčení, vajpisy z desk, listy, dobru vuoli i svědomí, nalezli: Poněvadž on Voldřich 
dobrých lidí svědomím to provedl, že ona Elška za živnosti muže svého k tomu se 
znala pravieci, že jest jí on Popel nevdával ani jí zač sliboval, a také ona Elška 
ničímž toho neprovedla, by co po ní, když se vdávala, jmenováno a dáno bylo : z těch 
příčin jemu VoldHchovi Popeloví dává se za právo, a že jí Elšce tiem puohonem nic 
povinovat nenie. Než chce-li ona neb má-li k komu hleděti o to dále, právo se jí 
nezavírá. Dal památné. Stalo se léta MDIX v úterý den svatého Brykcí. 

R. m. L 82. b. 



Nálezy z rolcu 1509 o sv. Martině. 193 

1519. 

Mezi Havlem z Kamenice a Dorotou Pefitalkou z Eošině o dluh. 1509, 13. listopadu. 

Havel z Kamenice, páně Mikulááuov mladšieho TrČky z Lípy písař, pohnal 
Dorothu Peštalku z Košíně. Vinil ji z osmi kop grošuov českých, kterýchž jest jí 
pán jeho, pan Mikuláš Trčka, puojčil a jemu Havlovi je na ní dal a odkázal. Vložen 
puohon léta MDVHI® v středu den svatého Františka [4. října]. 

V té při mezi Havlem z Kamenice, pana Mikuláše Trčky z Lípy písařem, 
puovodem s jedné, a Dorothú Peštalku z Košíně pohnánu s strany druhé. Kdežto 
tajž Havel vinil ji Dorotu z osmi kop grošuov českých, kterýchž jest jie pán jeho, 
pan Mikuláš Trčka nadepsaný, puojčil a jemu Havlovi je na nie dal a odkázal etc., 
tak jakož puohon svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu Dorota pohnaná od- 
pírigíc pravila, že jest se pro ten dluh on pan Trčka k jejiemu domu, kterýž v městě 
Kolíně měla, připověděl, že ona jemu Havlovi puovodovi platiti toho dluhu povinna 
nenie. Zase proti tomu on Havel pověděl, že jest ten duom bez jeho páně Trčkovy 
překážky odevzdala Tabítě etc. A na to ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie, odpor i svědomí, 
nalezli: Poněvadž jest ona Dorotha pohnaná ukázala svědomie konšeluov města Ko- 
lína, kteréž seznává, že nadepsaný pan Trčka připověděv se k jejiemu domu tu v Ko- 
líně, v tom jie dále žádné překážky nečinil, jí jej zase propustil, tak že jest jej ona 
volně odevzdala: z té příčiny dává se jemu Havlovi podle jeho puohonu za právo, 
a ona Dorota aby jemu Havlovi těch osm kop grošuov českých v puohonu jmeno- 
vaných dala ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v úterý den sva- 
tého Brykcí, 

R. m. L 119. a. 

1520. 

Mezi Janem Jakoubkem z Bezdědíc a radou města Berouna o sahání v soudní moc purk- 
rabího hradu Pražského. 1509, 13. listopadu. 

Jan Jakoubek z Bezdědic pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města 
Berouna, že sú vzali na se právo listovnie, kteréž příleží purkrabí hradu Pražského, 
kdež týž Jan Jakoubek byl dlužen Janovi Chodaurovi z Lokte, ješto jest zah byl 
podpnorcí k dobrým lidem za sto kop grošuov míšeňských. Vložen puohon léta 
MDVlil® v pondělí u vigiljí Vzetie Matky božie na nebe [14. srpna]. 

V té při mezi Janem Jakoubkem z Bezdědic puovodem s jedné, a mezi 
purgmistrem a konšely i vší obcí města Berouna pohnanými s strany druhé. Kdežto 
týž Jakoubek vinil je Berounské, že sú vzali na se právo listovní, kteréž příleží panu 

ArehiT český Xm. 26 



194 D. XIII. Registra soudu komorního. 

purgkrabí hradu Pražského. Kdež týž Jakoubek byl dlužen Janovi Chodaurovi z Lokte, 
ješto zan byl podpuorcí k dobrým lidem za sto kop grošuoy míšeňských listem pod 
pečetí SYÚ, z kteréhožto dluhu podle práva on Jakoubek napomenut nebyl. Edež 
oni Berounští bez téhož Jakoubka přítomnosti jsú zapsali statek jeho Janovi Cho- 
daurovi z Lokte, a on Jakoubek při tom nebyl. Kteréžto právo vzavše na se purkrabské, 
ješto jim nepříleželo, připravili jeho o statek, kterýžto statek on Jakoubek měl před 
městem Berounem ležící na dvoru s dědinami, s sadem, s vinicí. Kterýžto zápis 
učiněný od Berounských jemu Janovi Chodaurovi z Lokte, aby Jan Chodaur s ním 
s Janem Jakoubkem se smlouval do roka, a oni Berounští nedočekavše čtvrti léta, 
statek jeho Jakoubkuov dopustili prodati a sami při tom byli, nemajíce k tomu statku 
žádného práva prodávati. A tudy jej Jana Jakoubka o nadepsaný jeho statek při- 
pravili, kterýžto statek on Jan Jakoubek za čtyři sta kop grošuov českých pokládá. 
A na to některé listy a svědomí ukázal. Proti tomu oni Berounští pohnaní odpíra- 
jíce pravili, že on Jakoubek ničímž toho podle puohonu svého neprovozuje, by oni 
jaké právo listovnie na se vzali aneb že by jej o jeho statek připravili ; ale že sú jeho 
statek dopustili prodati a jej Janovi Chodaurovi [zapsati], to že sú učinili řádně a učiniti 
mohli dobře, jsúce k tomu připraveni právem od téhož Chodaura, a že jest se to 
s jeho Jakoubkovým přivolením a při jeho přítomnosti dalo. A na to ukázali svě- 
domí a nález, mezi již menovaným Chodaurem a jimi Berounskými učiněný, i také 
vajpisy smluv z jich městských kněh Berounských. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany i jich s obů stran pře líčení, svědomí, 
nález předešlý i vajpisy smluv z kněh Berounských, nalezli: Poněvadž oni Berounští 
pohnaní to provedli dostatečně, že on Jakoubek při prodávání toho statku byl, litkup 
pil, a také nálezem předešlým mezi Janem Chodaurem a jimi učiněným to provedli, 
že jim týmž nálezem rozkázáno bylo, aby ten jeho Jakoubkuov statek jemu Cho- 
daurovi svými městskými kniehami zapsali, ješto sú to zapsánie dobře učiniti mohli; 
protož dává se jim Berounským pohnaným za právo, a že tu jemu Jakoubkovi nic 
povinni nejsú. Dali památné. Stalo se v úterý den svatého Brykcí. 

R. m. 1. 165. b. 

1521. 
Mezi Markétou z Chráněc a Felixem Pertoltem z Mělnic o rčení. 1509, 13. listopadu. 

Markétha z Chráněc, manželka Erazima Šnoble z Plykšteina, pohnala Felixa 
Pertolta z Mělnic. Vinila ho ze rčenie, tu kdež jest jie řekl sto kop dáti míšeň- 
ských, i tomu rčení nedbá učiniti dosti. Vložen puohon léta MDVin® u vigi^jí sva- 
tého Jana Křtitele [23. června]. 

V té při, kteráž jest mezi Markéthú z Chráněc, manželkou Erazima Šnoble, puo- 



■ -^-ftL^ 



Nálezy z rohu 1509 o sv, Martině. 195 

Yodem s jedné, a Felixem Pertoltem z Mělníc pohnaným s strany druhé. Edež ho 
YÍníla ze rčenie, tu kdež jest jie řekl sto kop dáti míšeňských, ale tomu rčenie 
nedbá učiniti dosti etc. A na to ukázala svědomie. Proti tomu Felix Pertolt pohnaný 
odpíraje pravil, že se y tom rčenie nepamatige, a také má-li to svědomí přijato býti^ 
poněvadž některé osoby z těch svědkuov sú řádu lehkého, a také že sú všecko ti 
svědci osoby duchovnie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., 
najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
vyslyševše s obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli : Poněvadž ona Markétha puovod 
to dostatečně provedla, že jest jie on Pertolt řekl sto kop dáti míšeňských, a on 
toho rčenie svědomím neodvedl ižádným, by neřekl dáti, z té příčiny dává se jie 
Markétě puovodovi za právo podle jejieho puohonu. Ale poněvadž ti Marketini svěd- 
kové času toho rčenie, na který čas jie těch sto kop řekl dáti, neseznáv^jí, protož 
aby jie Markétě on Pertolt těch sto kop míšeňských dal ve dvú nedělech pořád 
zběhlých. Pakli by dáti nechtěl, tehdy aby v tom času v těch dvú nedělech jie 
těch sto kop míšeňských dostatečně ujistil, aby ona, kdyby ho Buoh smrti neuchoval, 
věděla, kde těch sto kop grošuov míšeňských ve dvú nedělech po jeho smrti najíti. 
Dala památné. Stalo se v úterý den svatého Brykcí. 

R. m. 1. 203. b. 

1522. 
Mezi Markétou z Byfiic a Wolfgangem z Bachmberka o nesplnění nálezu. 1509, 13. listopadu. 

Markétha z Byšic pohnala Wolfganga z Bachmberka a v Janově z toho, kdež 
jest táž Markétha Viléma Kro, pastorka nebožtíka Nykle z Bachmberka, po rozsudku 
a nálezu panském v soudu komorním učiněném pro neplněnie puol druhého sta kop 
grošuov míšeňských na zbožie a grunthu jeho Nyklově vedle práva zatkla, tu jest se 
on Zigmund vedle zněnie téhož listu zatykacího a podle práva k témuž Vilémovi 
Kro, pastorku svému, nezachoval. A protož ona Markéta z Byšic k němu k Wolf- 
gangovi o to hledí a jej z toho jakožto syna a dědice svrchupsaného Nykle z Bachm- 
berka vinila, že jie tou pokutou vinen. Vložen puohon léta MDVIIP v úterý po 
svatém Diviši [10. října]. 

V té při mezi Markétu z Byšic puovodem s jedné, a Wolfgangem z Bachmberka 
a v Janové pohnaným s strany druhé. Kdežto táž Markéta pohnala jej Wolfganga z toho, 
kdež jest táž Markéta Viléma Kro, pastorka nebožtíka Nykle z Bachmberka, po roz- 
sudku a nálezu panském v soudu komorním učiněném pro neplněnie puol druhého 
sta kop grošuov míšeňských na zbožie a grunthu jeho Nyklově vedle práva zatkla, 
tu jest se on Nykl vedle zněnie téhož listu zatykacieho a podle práva k témuž Vi- 
lémovi Kro, pastorku svému, nezachoval. A protož ona Markéta z Byšic k němu 
Wolfgangovi o to hledí a jej z toho jakožto syna a dědice svrchupsaného Nykle 



196 D. XIII. Registra sondu komorního. 

z Rachmberka vinila, že jie tou pokutou vinen jest. A na to ukázala svědomie. 
Proti tomu Wolfgang pohnaný odpíraje pravil, že když jest Bemarth Bayček list za- 
tykači na Viléma Kro pastorka do Janova přinesl, prve nežli jest ten list zatykači 
nebožtíkovi otci jeho Wolfgangovi dodán, že již byl nadepsaný Vilém Kro pastorek 
pryč odešel. A na to ukázal také svědomie. Proti kterémužto svědomí Markéta puovod 
zase odepřela pravieci, že to jeho Wolfgangovo svědomie nenie podle zřiezenie zem- 
ského. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr 
královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany 
i jich s obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli : Poněvadž to svědomie, kteréž on 
pohnaný ukazuje, pod města Mostu pečetí jest, a ti svědkové, kteříž v tom listu 
městském položeni jsú, nejsú jich Mostských spoluobyvatelé, ale jsú jeho Wolfgangovi 
lidé z Janova, ješto to svědomie nenie vedle zřiezenie zemského; a ona Markétha 
puovod provedla to dvěma dobrými lidmi, že sů toho Viléma Kro pastorka nebožtí- 
kovi Niklovi Kachmberkovi, jeho Wolfgangovu otci, na jeho grunthu ukázali, a on 
Nykl nechtěv naň na Viléma skutečně sáhnuti, na rychtáře a na konšely své ukázal ; 
i poněvadž se jest tajž Nykl k témuž Vilémovi podle zněnie listu zatykacího a podle 
práva skutečně nezachoval: z té příčiny dává se jie Markétě za právo, tak že jest 
jie on Wolfgang těmi puol druhého sta kopami grošuov míšeňských v puohonu po- 
loženými vinen, a ty aby jí dal od dnešnieho dne ve dvů nedělech pořád zběhlých. 
Než chce-li on Wolfgang o to k komu dále hleděti, právo mu se nezavierá. Dala 
památné. Stalo se léta MDIX® v úterý den svatého Brykcí. 

R. m. L 204. b. SroY. nálezy č. 1399 a 1445 na str. 118 a 147. 

1523. 
Mezi Zikmundem z Bezdědic a Jindřichem z Hudova o pych. 1509, 13. listopadu. 

Zigmund z Bezdědic pohnal Jindřicha z Hudova. Vinil ho z pychu a pro 
ten pych etc. 

V té při mezi Zigmundem z Bezdědic puovodem s jedné, a Jindřichem z Hu- 
dova pohnaným s strany druhé. Kdež jej Jindřicha vinil z pychu a pro ten pych 
etc., protože mu na svobodné královské silnici vypráhl etc. A na to ukázal svě- 
domí. Proti tomu on Jindřich pravil, že jest se prve, nežli jest pokuta na pych právem 
uložena, tato věc stala, a tudy že mu se zdá, že mu tou pokutou povinovat nenie. 
A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
etc., nejvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
vyslyševše puohon a s obú stran pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž se jest ta 
věc prve, nežli jest právem pokuta na pych uložena, stala: z té příčiny dává se 
jemu Jindřichovi pohnanému za právo, a že jemu Zigmundovi podle jeho puohonu 
tou pokutou povinovat nenie. Dal památné. Stalo se v středu [sic] den svatého Brykcí. 

B. in. L 258. b. 



Náiesiff e rohu 1509 o sv. Martině. 197 

1524. 
Mezi Apolonou Nožiřkou a Jetřichem z Gutfiteina o dosti učinění smlouvě. 1509, 14. listopadu. 

Apolena Nožieřka, městka Starého města Pražského, pohnala pana Jetficha 
z Gutšteina na Ghýšech. Vinila ho z dosti neučiněnie smlouvy, mezi nimi učiněné 
a cedulemi vyřezanými tvrzené, v tom, kdež jí každý rok, dokavadž v jeho domě na 
Hradčanech byla domovnicí, měl dávati po šesti kopách grošuov míšeňských. Vložen 
puohon léta MDVm^ v středu po svatém Brykcí [15. listopadu]. 

V té při mezi Apolonú Nožieřkú, měštkú z Starého města Pražského, puo- 
vodem s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina s strany druhé. Edež ho vinila 
z dosti neučinění smlouvy mezi nimi učiněné a cedulemi vyřezanými tvrzené v tom, 
kdež jí každý rok, dokavadž v jeho domě na Hradčanech domovnicí byla, měl dávati 
po VI kopách grošuov míšeňských, i již jie zadržal za puol čtvrtá léta, kdež toho 
přijde zadrželého dluhu XX kop a jedna kopa míšeňská. A na to ukázala ceduli 
smlouvy a svědomí. Proti tomu poručník páně Jetřichuov pohnaného na miestě jeho 
páně Jetříchově odpíraje pravil, že on pan Jetřich jie Apoleně tiem dluhem povi- 
novat nenie, a to proto, že jest některé jeho šaty ztratila. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše puohon, svědomí, odpor i smlouvu a jich 
s obá stran pře líčenie, nalezli : Poněvadž ona Apolona puovod smlouvu i svědomí[m] 
ten dluh v puohonu menovaný provedla, a poručník páně Jetřichuov toho neodvedl 
níčímž: z té příčiny dává se jí Apoleně podle jejieho puohonu za právo, tak že 
jest jí těmi XXI kopami grošuov míšeňskými vinen, a ty aby jí ve dvú nedělech 
pořád zběhlých dal. Než chce-li on pan Jetřich ji Apolenu z čeho viniti, právo se 
mu nezavírá. Dala památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

B. m. L 10. a. 



1525. 

Mezi Annou z Risenburka a Voršilou jinak Oíkou z Eunedorfu o právo k statku pozůstalému. 

1509, 14. listopadu. 

Anna z Rysmburgka pohnala Uršilu, kteráž se menuje, píše a nazývá Ofkú 
z Eunczdorfu. Vinila ji ze XXXTTI kop a z XXti grošuov vše Českých, kteréž jest 
dala, práva k tomu nemajíc, za statek, kterýž koupila, ješto ta summa nebožtíkovi 
panu Alšovi z Rysmburka, strajci jejiemu Anninému vlastniemu, náležela. Vložen 
puohon léta MDVHP v středu den svatého Lukáše evangelisty (18. října). 

V té při mezi Annu z Rysmburka puovodem s jedné, a Uršilú, kteráž se 
menuje, píše a nazývá Ofkú z Eunczdorfu, pohnánu s strany druhé. Edež táž Anna 



U-^ - 



198 D. Xni. Begkira soudu kotnomího. 

ji Ofkn vinila ze XXXTTT kop grošuov a ze XX grošuoT vše českých, kteréž jest 
dala, práva k tomu nemajíc, za statek, kterýž koupila, ješto ta summa nebožtíkovi 
panu Alšovi z Rysmburgka, strajci jejiemu Anninému vlastniemu, náležela, k kteréžto 
summě a penězóm nadepsaným ona Anna z Rysmburka po témž panu Alšovi právo 
a spravedlnost má lepší, než svrchupsaná Ofka. Proti tomu ona Uršila, kteráž se 
Ofkú menuje, odpírajíc pravila, že jie Anně tou summou v puohonu položenou po- 
vinna nenie, a že ona k tomu i k jinému statku po nadepsaném panu Alšovi pozuo- 
stalému právo a dokonalú spravedlnost má jakožto po manželu svém řádně oddá- 
vaným, kterýž jí statek svuoj řádným kšaftem podle práva města Hradce Králové 
tvrzeným odkázal, v kterémžto kšaftu on pan Aleš ji ne Uršilú, ale Ofkú a man- 
želku svú jmenuje. A ona týž jeho páně Alšuov kšaft ukázala. Zase proti tomu 
Annin puovoda poručník na miestě jejiem pověděl, že ona Uršila jinak Ofka nešlové 
Ofkú, ale Uršilú, a že jest prve vždycky Uršílou slula a potom tepruv že jest sobě 
přezděla Ofka. A poněvadž jest jí pan Aleš jakožto Ofce a ne jako Uršile statek 
svuoj kšaftoval, že ona k tomu statku tudy práva nemá, poněvadž jí Uršila a ne 
Ofka řiekají. Ale ona Anna že k tomu statku v puohonu jmenovanému páně Alšovu 
i k jinému po něm zuostalému právo a spravedlnost má příbuzenstvím. A na to 
mnohá ukázala svědomie, při tom též i rozsudek, kterýž jest se při úřadu purkrabstvie 
Pražského z naučenie pánuov JMtí a vládyk z plného soudu zemského mezi touž 
Annou a knězem Mathiášem a Václavem Donátem stal, také ukázal. Tu JMt pán, 
pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, 
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie, jeho 
páně Alšuov kšaft, svědomie i nález purkrabský a pilně toho pováživše, nalezli: Po- 
něvadž jest napřed jmenovaná Anna svědomím provedla to dostatečným, že jí Ofce 
ne Ofka, ale Uršila řiekají, a také nález purgkrabský z naučenie pánuov z plného 
soudu zemského učiněný ji Uršilou býti rozsoudil ; i z těch příčin jí Anně JMt dávají 
podle jejieho puohonu za právo, a že ona k těm penězóm v puohonu menovaným po 
nadepsaném panu Alšovi, jakožto strýci svém, příbuzenstvím právo a spravedlnost 
má, a ty aby jí ona Uršila, tu summu, to jest těch XXXti m kop grošuov a XXti 
grošuov vše českých dala ve dvú nedělí pořád zběhlých, poněvadž jest nebožtík pan 
Aleš jí jakožto Ofce a ne jako Uršile, ješto jí Uršila a ne Ofka řiekajie, kšaftoval 
a odkázal. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

Léta MDX^ v pátek [sic] den svatého Ondřeje, apoštola božieho [30. listopadu], 
vydán jest list zatykači od úřadu Anně z Rysmburgka svrchu psané na Uršilú jinak 
Ofku z Eunczdorfu pro dosti neučiněnie nálezu panskému etc, jakož se nahoře píše. 

R. m. 1. 10. b. 



■ ■ ' . ^-t. j 



Nálegy e rohu 1509 o $v. Martině. 199 

1526. 

Mezi Annou z Risenburka a Voršilou jinak Ofkou z Euncdorfu o pobrání syrchkův a klenotův. 

1509, 14. listopadu. 

Anna z Rysmburgka poháněla Uršily, kteráž se menige, píše a nazievá Ofkú 
z Eunczdoríu. Viniti ji chce z pobránie svrchkuov a klenotuov těchto dole psaných, 
kteréž jest po panu Alšovi z Rysmburgka, strajci jejím, pobrala etc. Puohon vložen 
létha MD osmého o svatém Martině [11. listopadu]. 

V té při mezi Annu z Rysmburgka puovodem s jedné, a Uršilú, kteráž se 
menuje, píše a nazievá Ofkú z Eunczdoríu, pohnánu z strany druhé. Jakož ji Anna 
vinila z pobránie svrchkuov a klenotuov těchto dole psaných, kteréž jest po panu 
Alšovi z Rysmburgka, strajci jejím, pobrala, menovitě: tn pasy stříbrné, jeden po- 
zlacený, tři prsteny zlaté a sekret, kuní šubu, aksamitem pošitú, druhů šubu 
sobolovu, damaškem pošitú, kuní šubu nepošitú, liščí šubu harasovú i jiných šatuov 
a hospodářských věcí, kteréžto všecky věci, šaty, svrchky, klenoty tak od nie po- 
brané nadepsaná paní Anna z Rysmburgka dvě stě kop grošuov českých pokládá 
a k nim po svrchu psaném panu Alšovi z Rysmburgka, strajci svém, právo a spra- 
vedlivost má lepší nežli ona Uršila. Proti tomu ona Uršila, kteráž se Ofkú nazievá, 
odpierajíc pravila, že ji ona Anna z těch klenotuov nespravedlivě a zmatečně viní, 
poněvadž prve o ně rozsudek a nález se stal mezi knězem Samuelem, bratrem jejím 
Anniným, a jí Ofkú, a že o to miesto a konec má. A poněvadž po rozsudku z těch 
věcí pohánie, že podle zřiezenie zemského učinila jest ten puohon na zmatek. To při 
tom pravíc, že netoliko nálezem panským, ale i kšaftem nebožtíka pana Alše z Rysm- 
burgka, manžela svého, kterýž jí ty klenoty odkázal, právo a spravedlnost má. A na 
to ten předešlý nález, zřiezenie zemské i ten kšaft ukázala. Zase proti tomu po- 
ručník Anny puovoda na miestě jejiem pověděl, poněvadž jeho Alšuov kšaft a od- 
kázánie Ofce a ne Uršile svědči, a jí neříkají Ofka, ale Uršila, tudy že k těm kle- 
notóm práva nemá, a prosoudil-li jest co kněz Samuel, bratr jejie Annin, že ona 
Anna tiem vinna nenie. Proti kterýmžto slovóm Uršila jinak Ofka pověděla, že se 
ne o jméno, ale o statek soudí. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfen- 
šteině etc., nejvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, vyslyševše puohon, odpor a jich s obú stran pře líčenie, předešlý nález, jeho 
páně Alšuov kšaft etc., nalezli: Poněvadž z těch klenotuov v puohonu jmenovaných 
kněz Samuel z Rysmburgka, její Annin puovoda vlastní bratr, nadepsané Uršily jinak 
Ofky prve poháněl a jich odsouzen jest, tak jakož nález předešlý o to učiněný šíře 
ukazuje, i z té příčiny JMt ji Uršilu při tom prvnějším nálezu zuostavují a jie proti 
puovodovi za právo dávají. Stalo se létha MD osmého [sic] v středu po svatém Brykd. 

B. m. L 11. b. Sroy. náles č. 1497 na str. 177. 



i' 



200 D. XUI. Registra soudu komorního, 

1527. 

Mezi Benešem z Vranova a Zdislavem ze Žlunic o dluh. 1509, 14. listopadu. 

Beneš z Vranova pohnal Zdislava ze Žlunic. Edež jest mu on Beneš puojčil 
dvě stě kop grošuov míšeňských na kupectví, i chce jej Zdislava viniti z zuostalych 
a jemu od něho nedodaných puol druhého sta kop grošuov též míšeňských. Vložen 
puohon léta MDVUI v pátek před svatým Havlem [13. října]. 

V té při mezi Benešem z Vranova puovodem s jedné, a Zdislavem ze Žlunic 
pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Beneš viní jej Zdislava z puol druhého sta 
kop grošuov míšeňských zuostalych a nedodaných, tu kdež jest on Beneš jemu Zdi- 
slavovi puojčil dvú seth kop grošuov míšeňských na kupectvie. A na to ukázal svě- 
domí. Proti tomu Zdislav pohnaný odpieraje pravil, že jest mu on Beneš těch peněz 
nepuojčil, než že jest se s ním složil na kupecstvie. A na to také ukázal svědomie. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc,, najvyšší hofinistr králov- 
stvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše žalobu, odpor 
i svědomie a obú stran pře líčenie, nalezli : Poněvadž svědci obojích, i puovoda i po- 
hnaného, proti sobě na odpor sú, z té příčiny aby on Beneš puovod to zpravil, že 
jest mu těch puol druhého sta kop grošuov míšeňských jemu Zdislavovi puojčil, a to 
před JMtmi pány a vladykami na Svátost najprv příští, tak jakž mu bude JMtmi 
rozkázáno. A jestliže zpraví, tehdy aby on Zdislav jemu Benešovi těch puol dru- 
hého sta kop grošuov míšeňských dal od zprávy ve dvú nedělech pořád zběhlých. 
Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

Letha MDX® v sobotu před svatým Tiburcím [10. srpna] Beneš puovod k pří- 
saze nestál, ale Zdislav stál a jest zprávy prázden. 

R. m. L 82. a. 

1528. 

Mezi Jakubem z Lestkova a Zikmundem z Lestkova o nevrácení klenotů svěřených. 

1509, 14. listopadu. 

Jakub z Lestkova pohnal Zigmunda z Lestkova, měštěnína Starého města 
Pražského. Vinil jej z nevrácení klenotuor jemu od něho svěřených etc. Vložen 
puohon léta MOTUT ve čtvrtek před Početím Matky božie [7. prosince]. 

V té při mezí Jakubem z Lestkova s jedné, a Zigmundem odtudž z Lestkova, 
měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. Edež ho vinil z ne- 
vrácení klenotuov jemu od něho svěřených, menovitě těchto: jednoho střiebra pozla- 
ceného, jedné čéšky střiebmé, šálce střiebmého, koflíku fládrového, Ižic s střiebrem 
XXXI a perlové tkaničky, ješto ty všecky klenoty svrchupsané on Jakub pokládá 
sobě sto kop grošuov českých. A na to ukázal svědomí a ceduli jeho Zigmundovou 



Nálezy z rohu 1509 o sv. Martini. 201 

ruku psanú. Proti tomu on Zigmund odpíraje pravil, že to klenotové jeho Jakubovy 
nejsú, ale že sú Zigmundovy, nebožtíka Joštova syna, kterýžto Jošt ty klenoty témuž 
synu svému leth nemajícímu jest odkázal, a Zigmund sirotek, jeho Joštuov syn,, 
že jest je sstavil. A na to také svědomie a jeho Joštuov kšaft ukázal. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, nigvyšší hofinistr královstvie Českého^ 
se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obů stran pře lí- 
čení, svědomí i kšaft, nalezli : Poněvadž on Jakub puovod to pokázal, že ti klenotové 
v puohonu menovaní jemu Zigmundovi pohnanému od něho od Jakuba a od druhého 
spoluporučníka svěřeni sú: i z té příčiny JMt nalezli a rozkázali, aby on Zigmund 
ty všecky klenoty v puohonu dotčené při úřadu desk zemských jemu Jakubovi po- 
ložil, a to od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých, a ty aby při úřadu le- 
žely do roka pořád zběhlého. A poněvadž sirotek před JMtí stoje k těm klenotóm 
právo se mieti ohlásil podle kšaftu otce svého, i chce-li týž sirotek k týmž kleno- 
tuom právo mieti, právo mu se nezavírá. Pak-li by on Zigmund sirotek v tom roce 
z těch klenotuov nevinil a práva že by šla, tehdy ti klenotové jemu Jakubovi po 
roce zběhlém od úřadu desk mají vydáni býti. Dal památné. Stalo se v středu po 
svatém Brykcí. 

R. m. 1. 166. a. 

1529. 
Mezi Janem z Eounic a Alšem Zručským z Chřenovic o věznění bratra Václava. 1509, 14. listopadu. 

Jan z Kounic řečený Junek pohnal Alše Zručského z Chřenovic. Vinil jej, 
že mu bratra jeho Václava u vězení držel. Vložen puohon léta MDVIII® v středu 
před svatým Šimonem a Judu [25. října]. 

V té při mezi Janem z Eounic řečeným Junek puovodem s jedné, a Alšem 
Zručským z Chřenovic pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Jan vinil jeho Alše, 
že mu bratra jeho u vězení držel Václava a na rukojmí jeho dáti nechce, aby jej 
postavil před soudem komorním, a z čeho témuž bratru vinu dá, že jemu má před 
týmž soudem býti práv. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Aleš pohnaný od- 
píraje pravil, že jest ho pan Trčka, jeho Junkuov pán, poháněti měl a ne on. Po- 
věděl také i to, že jest jej Václava, bratra Junkova, proto vězel, že jest pan Trčka 
jemu Alšovi také vězel člověka jeho. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc., najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčení, nalezli: Poněvadž oni, Jan puovod 
a Václav bratří, sú lidé sedlští a gruntovní páně Trčkovi a ve dskách nemají, že 
takoví podle zřiezení zemského poháněti nemají; z té příčiny se ten puohon zdvihá. 
Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

B. m 1. 166. b. 

ArchiT ittký XIU. 26 



202 D. XIII. JSegistra soudu komorního. 

1530. 

Mezi Janom Mrakeiom z ČerníkoTic a Janem z Ersovic o nezdrženl sndoayy. 

1509, 14. liatopada. 

Jan Mrakeš z Čemíkoyíc pohnal Jana z Ersovic na Lešanech. Vinil jej z ne- 
zdrženie smlouvy o Duchoně z Lešan a o Blažka, syna jeho. Vložen puohon léta 
MDVm o sratém Martině [11. listopadu]. 

V té při mezi Janem Mrakšem z čemíkovic puovodem s jedné, a Janem 
z Ersovic na Lešanech pohnaným s strany druhé. Kdežto on Mrakeš vinil jej Jana 
z Ersovic z nezdržení smlouvy o Duchoně z Lešan a Blažka, syna jeho Duchoňova, 
mezi nimi učiněné, že mu na čas jmenovitý měl Xn kop grošuov míšeňských dáti, 
a tomu až dosavad jest dosti neučinil. A na to vedl jest svědka Václava z Ghvo- 
jence, miestopísaře královstvie Českého, a Víta z Radslavic jakožto smlúvce mocné, 
na kterýchž sú hýli o to mocně přestali. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc., najvyšší hoňnistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, slySevše puohon i svědomí, takto o tom vypověděli: Poněvadž sú na 
svrchupsaných smlůvcí byli přestali, a nadepsaní smlúvce Václav z Chvojence a Vít 
z Radslavic to ústně před JMtmi pány seznali, že jest puohon mezi stranami minuti 
měl, a on Jan pohnaný jemu Mrakšovi VI kop grošuov českých dáti měl : i z té pří- 
činy podle té smlouvy a výpovědi aby se té smlúvě dosti stalo od dnešnieho dne ve 
dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykct 

R. m. L 167. a. 

1531. 

Mezi Litmírem z Háje a Kateřinou kněžnou Mínsttberskou o postavení poddaného pro zbití 

dvou klisen. 1509, 14. listopadu. 

Líthmír z Háje pohnal osvícenu kněžnu paní Eateřinu kněžnu Minstrberskú, 
hrabinku Eladskú etc. Jejie Mt, aby Mathouška, přikázaného svého, kterýž jest ve vsi 
Jejie Mti u člověka jejieho Jana v Hubově, postavila před najvyšším panem hofmistrem 
královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil ho z toho, že jest mu dvě klimé 
jeho zbil, kteréžto on Lithmír sobě XH kop grošuov Českých pokládá. Vložen puohon 
léta MDVni^ v pondělí den svatého Diviše [9. října]. 

V té při mezi Lithmírem z Háje s jedné, a Mathouškem přikázaným osviecené 
kněžny paní Eatheřiny kněžny Minstrberské postaveným strany druhé. Edežto tigž 
Lithmír vinil jej Mathouška z toho, že jest mu dvě klisně jeho zbil, kteréžto on 
Lithmír XH kop grošuov českých sobě pokládá. A na to ukázal svědomie. Proti 
tomu on Mathoušek postavený odpíraje pravil, že těch klisen svévohiě nepojal, pravě, 
že jest jeho Jan Hrdlík prosil, aby jemu těmi klisnami šindel vezl. A na to ukázal 
svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc., nigvyšší hof- 



Nálemy b roku 1609 o sv. Martině. 203 

mistr králoYstyie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše paohon, 
odpor, svědomí i jich s obů stran pře líčenie, takto o tom nalezli: Poněvadž on 
Mathouš postavený svědomím to jest provedl, že jest Jan Hrdlík tn vládl a hospo- 
dařil v Petřichovicích, a za to jeho Mathouše žádal i těch klisen paojčíl, aby jemu 
ten šindel vezl : i z té příčiny jemu Lithmírovi puovodu tiem, z čehož jest jej vinil, 
povinovat nenie. Než chce-li on Lithmír k komu o to dále hleděti, právo mu se 
nezavírá. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 181. b. 

1532. 

Mezi Martinem MajSnarem a Markétou z Ajtenburka spolu se syny Blažka z Velené o dluh. 

1509, 14. listopadu. 

Martin Mayšnar, kožišník a měštěnín Nového města Pražského, pohnal Mar- 
kétu z Aytenburgka, manželku někdy Blažka z Velené, a Víta, Jana, Václava a Zig- 
munda vlastních a nedílných bratří. Vložen puohon léta MDVm® v středu před 
svatým Šimonem a Judu [25. října]. 

V té při mezi Martinem Mayšnarem, kožišníkem a měštěnínem Nového města 
Pražského, s jedné, a Markétu z Aytenburgka, manželku někdy Blažka z Veleně, 
a Vítem, Janem, Václavem a Zigmundem, vlastními a nedílnými bratřími, syny téhož 
Blažka z Veleně, držiteli statku téhož Blažka, s strany druhé. Jakož je vinil puovod 
ze čtyř kop grošuov bez VI grošuov vše českých dluhu jemu Mayšnarovi od svrchu 
psaného Blažka za kožešnické věci pozuostalého. A na to ukázal svědomie. Proti 
tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že to ^svědomie Pražan Novoměstských nenie 
podle práva, při tom žádajíce pánuov JMtí za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc., niy vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- 
dykami,' krále JMti raddami, slyševše strany i jich s obů stran pře líčenie a nahlédše 
v svědomie, takto o tom nalezli : Poněvadž on Mayšnar dvěma svědky, registry komor- 
ními zapsanými, pokázal, že jest nebožtík Blažek ten kožich liščí a kuní k sobě přijal ; 
z té příčiny dávají jemu Mayšnarovi za právo podle jeho puohonu, a oni pohnaní 
aby jemu Mayšnarovi tu summu v puohonu menovanů, to jest čtyři kopy grošuov bez 
Víti grošuov vše českých, dali od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. A chtie-li 
oni pohnaní dále o to k komu hleděti, právo jim se nezavírá. Dal památné. Stalo 
se v středu po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 206. a. 

1533. 

Mezi Václavem Roupovským z Roupova a Zikmundem z Lestkova o vydání svěřených peněz. 

1509, 14 listopadu. 

Václav Roupovský z Roupova pohnal Zigmunda z Lestkova, měštěnína Starého 
města Pražského. Vinil ho z padesáti kop grošuov míšeňských někdy paní Zygoně hrabince 

26* 



204 D. XIII. Begistra soudu komorního. 

z Ortmbergka příslušejících. Vložen puohon léta MDVIII® ve čtvrtek před svatým 
Havlem [12. října]. 

y té při mezi panem Václavem Roupovským z Roupova puovodem s jedné, 
a Zigmundem z Lestkova, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany 
druhé. Kdež týž pan Václav Roupovský vinil jej Zigmunda z padesáti kop grošuov 
míšeňských, někdy paní Zygoně hrabince z Ortmbergka příslušejících, kteréž jest týž 
Zigmund k sobě přijal a jich těch padesáti kop grošuov míšeňských témuž panu 
z Roupova, kterémuž po již menované paní hrabince spravedlivě náležejí, vydati 
nechce. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Zigmund pohnaný odpíriye pravil, 
že nebožka paní hrabinka zřiezenie řádné a kšaft o svém statku učinivši, o tomto 
dluhu zmienky neučinila ižádné, než že se on Zigmuud k tomu zná, že jest těch 
padesáte kop k sobě vzal a za sebú je má, ale že jest dobře učiniti mohl podle té 
dobré vuole, kterúž od též paní hrabinky na list hlavní má. A na to ten list hlavní 
vyvážený a dobru vuoli na ten list svědčící ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčení, svrchu psaný list hlavní, 
dobru vuoli naň i svědomie, nalezli: Poněvadž on pan Václav puovod to jest dosta- 
tečně svědomím provedl, že on Zigmund pohnaný ku paní hrabince, když na smrtedlné 
posteli ležela, přišel, jie prosil, aby mu ty peníze odpustila, a ona toho učiniti ne- 
chtěla, než jemu panu Václavovi je dala, a tomu svědomí on Zigmund pohnaný ne- 
odepřel; i z té příčiny dává se jemu panu Roupovskému puovodovi podle jeho 
puohonu za právo, takže on Zigmund jemu těmi Lti kopami grošuov míšeňských 
v puohonu položenými jest vinen, a ty aby jemu dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. 
Dal památné. Stalo se v středu po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 802. a. SroT. nález & 1473 na str. 168. 

1534. 

Mezi Anežkou z Čečelic a Mandalenou z Vrtby spolu s Václavem z Doubravice o dluh. 

1509, 15. listopadu. 

Anežka z Čečelic pohánie paní Mandalenu z Vrtby a na Hořovicích a Václava 
z Doubravice na Taynci. Viniti je chce jakožto mocné poručníky a držitele statku 
nebožtíka pana Lithvína z £[linšteina z patnácti kop grošuov českých dluhu jí paní 
Anežce od téhož někdy pana Litvína zuostalého etc. Vložen puohon létha MDVin^ 
ve čtvrtek před svatů Lidmilů [14. září]. 

V té při mezi Anežku z čečelic puovodem s jedné, a paní Mandelenú z Vrtby 
a na Hořovicích a Václavem z Dúbravice na Taynci pohnanými s strany druhé. 
Kdežto táž Anežka viní je, paní Mandelenú a Václava svrchu psané, jakožto mocné 
poručníky a držitele statku nebožtíka pana Litvína, z patnácti kop grošuov českých 



Nálezy z roku 1509 o sv. Martine. 205 

dluhu jí paní Anežce od téhož někdy pana Litvína zuostalého. A na to ukázala svě- 
domie. Proti tomu oni pohnaní pověděli sú, že se jim zdá, poněvadž sirotci, nebožce 
páně Litvínovi děti, léta mají a v své se uvazují, že k tomuto puohonu odpoviedati 
povinni nejsú, a aby o to hleděli k sirotkóm. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na HelfenSteíně etc., najvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, vyslyševše puohon, odpor i svědomie, nalezli: Poněvadž ona 
Anežka puovod ten dluh provedla, a oni pohnaní dluhu neodpierají a statku sirotčieho 
ještě v držení jsú a puohonem v držení statku sirotčieho zastiženi jsú: z té příčiny 
aby tomu učinili dosti a dluh ten v puohonu dotčený XY kop grošuov českých jí 
Anežce ve dvú nedělí pořád zběhlých aby dali. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R. m L 11. b. 

1535. 

Mezi Bohuslavem Vrchotou z Slatiny a Václavem Mouřenínem z Nebovid o dostiučinění 

smlouvě. 1509, 15. listopadu. 

Bohuslav Vrchota z Slatiny pohnal Václava Mouřenína z Nebovid. Viniti ho 
chce z toho, kdežto on Mouřenín jeho Bohuslava jest pohnal před úřad purgkrabství 
Pražského dvěma puohony etc. Vložen puohon létha MDD[ v pondělí den svatého 
Řehoře [12. března]. 

V té při mezi Bohuslavem Vrchotú z Slatiny, puovodem s jedné, a Václavem 
Mouřenínem z Nebovid pohnaným s strany druhé. Jakož on Bohuslav pohnal a vinil 
jej Mouřenína z toho, kdež jest on Mouřenín jeho Bohuslava pohnal před ouřad 
purgkrabstvie Pražského dvěma puohony pro některé summy, jakožto pak ti puohonové 
to v sobě šíře ukazují; kdež pak týž Bohuslav s týmž Mouřenínem smlouvu jest 
učinil vo ty summy v obou puohonech svrchu psaných položené; kdež on Mouřenín 
na tom přestav a přes tu smlouvu k těm puohonóm jest stál, toho učiniti nemaje, 
a na témž Bohuslavovi jest právo ustál před úřadem purgkrabským k těm oběma 
puohonóm, kdež on Bohuslav pokládá sobě to a takové ustálé právo padesát kop 
grošuov českých. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Václav Mouřenín pohnaný 
odpieraje pravil, že jest s ním s Bohuslavem smlouvy neměl žádné dokonalé; než 
na takový zpuosob se s ním smlúval, jestliže by mu udělal list na XVIII kop grošuov 
míšeňských, a to do dvú nedělí, a jestliže jemu je igistí, že té summy, kterúž jest 
za& dal Piramovi Kapounovi od Hory, jemu Bohuslavovi pustiti chce, však bez práva 
svého pohoršenie. Ale on Vrchota toho jest neučinil. A na to také ukázal svědomie. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie 
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú stran pře líčenie 
i svědomí, nalezli : Poněvadž to Bohuslavovi svědkové někteří vyznali, učiní-li Bohu- 
slav té smlouvě dosti ve dvú nedělí, že on Mouřenín tu smlúvu držeti chce, však 



206 Z). Xm. Registra 8<mdiA komorního. 

s tú výhradu bez práva jeho pohoršeme, též také Mouřenínaov svědek také jest to 
vyznal, a on Bohuslav toho jest ničímž nepokázal, že jest té smloavě dosti učinil: 
i z té příčiny dává se jemu Václavovi Mouřenínovi za právo, tak aby se práva svého 
stáného držal. Dal památné. Stalo se léta MDIX^ ve čtvrtek po svatém Brykd. 

R. m 1. 82. b. 



1536. 
Mezi Ctiborem z Chřenovic a Petrem Leptéjem z Heroltíc o rčení. 1509, 15. listopadu. 

Ctibor z Chřenovic pohnal Petra Leptěje z Heroltic a z Vozárovic. Viniti 
ho chce ze rčenie, tu kdež jest mu řekl, že on pro Havla, bratra jeho, kteréhož 
potom pan Václav Popel vysoudil, žádné škody v tom nevezme etc. Vložen puohon 
létha MDIX® v středu po Zvěstovánie Matky božie [28. března]. 

V té při mezi Ctiborem z Chřenovic puovodem s jedné, a Petrem Leptějem 
z Heroltic a z Vozárovic pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Ctibor viní ho 
Leptěje ze rčenie, tu kdež jest mu řekl, že on pro Havla, bratra jeho, kteréhož 
potom pan Václav Popel vysoudil, žádné škody v tom nevezme, prošiv ho, aby jej 
Havla neopouštěl, ale o něho aby stál, a že on Havel žádnému člověčenstvie nesli- 
boval, než že sobě svobodný jest. Na kteréžto jeho rčenie on Ctibor ubezpečil se 
a o téhož Havla na jeho přiřčenie a na jeho žádost stál. Ale to se pak jinač, než 
jest jej on zpravoval a jemu přiříkal, nalezlo, a skrze to týž Ctibor ujmy na svém statku 
vzal, [které sobě] XLH a puol kopy grošuov XV grošuov vše českých pokládá. A na to 
ukázal svědomí. Proti tomu on Petr pohnaný odpieraje pravil, že mu Ctiborovi tiem 
puohonem nic povinovat nenie, a to tudy, že témuž Ctiborovi Havel bratr jeho Petruov 
na hradě Pražském k soudu byl postaven, a on Ctibor, když se súditi na ten čas 
neměl, kázal jest jemu Havlovi na Eambergk a tam jest jej ctí a věru zavázal, a on 
Havel že jest mu potom pryč ušel. A na to také vedl svědomie. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie českďio, se 
pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu i odpor i svědomí, 
nalezli: Poněvadž on Petr to jest provedl, že jest Havel, bratr jeho, jemu Ctiborovi 
na hradě Pražském k soudu postaven byl, a Ctibor nemaje soudu na ten čas kázal 
mu jíti na Eambergk a tam jej potom ctí a věrou zavázal, a tak se jest z toho při- 
řčenie sám vyvedl, poněvadž jest jej nad to přirčení slibem zavazoval : i z té příčiny 
on Petr Leptej tou pokutou jemu Ctiborovi vinen nenie. Dal památné. Stalo se létha 
MDIX^ ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R. m. L 68. a. 



Náleisy z roku 1509 o sv. Martině. 207 

1537. 

Mezi HanuSem Elbognerem z Chebu a bratřími Šliky z Holejče o dluh. 1509, 15. listopadu. 

Hanuš Elbogner, měštěnín města Chba, pohnal pana Osmana, pana Pangracia 
a pana Albrechta Šlikuoy bratří ylastoích z Holayče, hrábí Pasaunských a synuoy 
někdy pana Yáclaya odtudž Šlika z Holayče. Vinil je z nezaplacení šest set zlatých 
a XXXVI zlatých. Vložen puohon MDIX^ ye čtyrtek den syatého Longina [15. března]. 

V té při mezi Hanušem Elbognerem, měštěnínem města Chba, puoyodem s jedné, 
a panem Osmanem, panem Pangracím a panem Albrechtem, ylastními bratřími z Ho- 
layče, pohnanými s strany druhé. Kdežto týž Hanuš Elbogner yinil je bratry syrchu 
psané etc. z nezaplacenie šesti seth a XXXVIti zlatých dluhu jemu Hanušoyi od 
téhož někdy pana Václaya Šlika otce jich sprayedliyě zuostalého. A na to ukázal 
páně Vádayuoy Šlikuoy list hlayní, kterýmž se i syé dědice Jiříkoyi kramáři, měště- 
nínu města Chba, zapisuje. Ukázal také list, kdež týž Jiřík kramář syé práyo a ten 
dluh yzdáyá Hanušoyi Elbogneroyi a jeho synóm etc. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najyyšší hofinistr králoystyie českého, se pány 
a yladykami, krále JMti raddami, yyslyšeyše strany a y ty listy puoyodoyy pilně 
nahlédše: Poněyadž puoyod pokázal jest listy podle syého puohonu, ješto ti listoyé 
y sobě pokuty na ty dluhy držie a zayírají ; i z té příčiny JMt ten puohon zdyihají. 
Dali památné. Stalo se ye čtyrtek po syatém Brykcí. 

B. m. L 119. a. 

1538. 

Mezi Jakubem z Lestkoya a Zikmundem z Lestkoya o pobrání yozů a koní. 

1509, 15. listopadu. 

Jakub z Lestkoya pohnal Zigmunda odtudž z Lestkoya na Ghyatěrubech. Vinil 
ho z pobránie yozů, jednoho krytého a čtyř koní, a druhého formanského fasunku též 
se čtyřmi koňmi, kteréž jest na syobodné králoyské silnici pobral, pacholky, kteříž 
ty vozy yezli, ctí a yěrou zayázay, aby je ty yozy i s koňmi na Chyatěruby yedli 
a dovezli. Vložen puohon léta MDVni^ ve čtvrtek před Početím Matky boží [7. 
prosince]. 

V té při mezi Jakubem z Lestkoya puoyodem s jedné, a Zigmundem odtudž 
z Lestkoya pohnaným s strany druhé. Jakož jeho puovod vinil z pobránie vozu je- 
dnoho krytého a čtyř koní a druhého formanského fasunku též se čtyřmi koňmi, 
kteréž jest na svobodné královské silnici pobral, pacholky, kteříž ty vozy vezli, ctí 
a věrou zavázav, aby je ty vozy i s koňmi na Chvatěruby yezli a dovedli, ježto on 
Jakub se na téhož Zigmunda toho nenadal. Kteréžto vozy a těch osm koní jmeno- 
vaný Jakub sto kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal svědomí. Proti tomu 



208 D. XIII. Begisira solidu komorního. 

Zigmund pohnaný pravil, že jest jich těch koní ani vozuov nebral ani pacholknov 
těch zavazoval, ale že jest je posel, kterýž od pana purkrabí e Pražského s obranním 
listem byl poslán, zavazoval, a ten posel jim rozkázal, aby s těmi koňmi a vozy zase 
na Chvatěruby jeli. A na to akázal svědomí. Ta JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na 
Helfenšteině etc, niy vyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, slyševše paohon, odpor i svědomí, nalezli : Poněvadž on Jakub puovod, 
poručník téhož Zigmunda, toho ničímž neprovozuje, by to jeho koni a vozové vlastní 
byli, a také toho jest ničímž nepokázal vedle práva, by týž Zigmund je bral a zavazoval, 
než to jest Zigmund ukázal a dostatečně provedl, že ten, kterýž jest jel s obranním 
listem od pana purkrabie, že těm pacholkem s vozy a s koňmi kázal jest jetí zase 
na Chvatěruby, a tak aby jeho Zigmunda zmocnil statku podle listu obranního : i z té 
příčiny on Zigmund jemu Jakubovi tiem puohonem povinovat nenie. Dal památné. 
Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

B. m. 1. 168. a. Stv. nález č. 1628 na str. 200. 

1539. 

Mezi Václavem Vrchlabským z Vrchlabí a měšfanem Staroměstským Ondřejem MěSečníkem 

o navrácení dvou listů zapečetěných. 1509, 15. listopadu. 

Václav Vrchlabský z Vrchlabí pohnal Vondřeje Měšečníka, Starého města 
Pražského měštěnína. Vinil jej z nevrácenie dvú listuov zapečetěných, kteréž jest jemu 
schovati dal. Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek před svatým Řehořem [8, března]. 

V té při mezi Václavem Vrchlabským z Vrchlabie puovodem s jedné, a Von- 
dřejem Měšečníkem, Starého města Pražského měštěnínem, pohnaným s strany druhé. 
Kdežto jej Vondřeje pohnaného vinil týž Václav puovod z nevrácenie dvú listuov 
zapečetěných, kteréž jest jemu schovati dal, kteréžto listy pan kancléř psal, jeden 
panu Lvovi niqvyššímu purgkrabí Pražskému, a druhý panu Janovi Šumburkovi, haj- 
tmanu manstvie Trutnovského, o některé pilné a znamenité potřeby a spravedlností 
jeho Vrchlabského, kterýchžto listuov on Měšečník svévolně, tak jakž jest je od něho 
přijal, jemu Vrchlabskému zase vrátiti nechce. Kteréžto listy on Vrchlabský pokládá 
sobě XXV kop grošuov českých, při tom pravě, že jsů ti listové jemu Vrchlabskému 
potřební byli, a že mu jich svěřil a že jich otvierati neměl. A na to ukázal svědomie 
a nález pana Lva, najvyššieho purkrabie Pražského, mezi ním Vrchlabským a týmž 
Měšečníkem učiněný. Proti tomu on Vondřej Měšečník odpíraje pravil, že jest ty listy 
k sobě přgaté jemu Vrchlabskému kladl a jemu je vracoval, a on Vrchlabský týchž 
listuov přijíti nechtěl, a že o takové o všecky věci předešlé s ním s Vrchlabským 
smlouvu má, aby sebe o ty předešlé věcí nevinili ani se z nich napomínali. A na to 
ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině etc., najvyšší 
hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyslyševše obú 



Nálezy z rohu 1509 o sv. Martině. 209 

stran pře Učenie, nález purkrabský i svědomie, nalezli : Poněvadž on Vrchlabský puovod 
některé ukázal jest svědomí neřádně přišlé, a to v tom, kdež Václav z Payru re- 
gistry purkrabskými svědčil, to seznává, že jest pacholek jeho Vrchlabského k Ondře- 
jovi nadepsanému pohnanému přišel, a tu že jest k němu on Ondřej mluvil, že by 
jeho pacholek Ondřejóv ty Vrchlabského listy odevřel bez jeho vuole; a týž Václav 
z Payru v listu svého svědomí svědčí, že by on Vondřej řekl: Stěžka sem těch li- 
stuov sám neodevřel, a tuším, že jest je pacholek muoj zřezal aneb ztrhal, a tak se 
to jeho Payrovo svědomí dvojí a nesrovnává; a také ti listové, pro kteréž on Vrch- 
labský pohnal, jemu Vrchlabskému jeho spravedlnosti nezavřeli v ničemž, a nenie 
znáti, by tudy jeho spravedlnosti a statku co k ujmě bylo: i z těch příčin on Von- 
dřej pohnaný jemu Vrchlabskému tou pokutou v puohonu menovanú vinen nenie. 
A jestliže by se potomně komu to přihodilo, že by takově aneb k tomu podobně svědčil 
a s tiem k soudu přišel, že by JMt věděli se jak k takovému mieti. Dal památné. 
Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. 

R m 1. 302. b. 

1540. 

Mezi Bohunkem Špínou z Jenifiovic a Janečkem z Jíkve o navrácení ukradené klisny 

8 dvěma jejími hříbaty jeho poddanému. 1509, 16. listopadu. 

Bohunek Špína z Jenišovic pohnal Janečka z Jíkvy. Viní ho z toho, že člo- 
věku jeho, rychtáři z Litětin, nechce vrátiti klisny a dvé hříbat od nie. 

V té při mezi Bohunkem Špínu z Jenišovic s jedné, a Janečkem z Jíkvy 
s strany druhé. Jakož jej viní z toho, že člověku jeho rychtáři z Litětin nechce vrá- 
titi klisny a dvé hříbat od ní, kterážto klisna jest témuž rychtáři z Litětin zlodějsky 
ukradena a u téhož Janečka nalezena. A ji tu klisnu s těmi hříbaty pokládá sobě 
dvadceti kop grošuov českých etc, tak jakož puohon plněji ukazuje. A ukázal na 
to svědomí. Proti tomu pohnaný odpieraje pravil, že pohání z klisny a ze dvú hříbat 
a že toho ničímž neprovodí, by jemu hříbata ukradena byla, než toliko klisna, tudy 
že by ten puohon byl zmatečný, a že jest ten puohon udělal bez potřeby, poněvadž 
chtěl jemu vrátiti tu klisnu bez puohonu. A na to ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan 
Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, takto o tom vypověděli: Poněvadž on jest Bohunek 
klisnu svú u něho u Janečka nalezl, kteráž mu ukradena jest, a to jest provedl; 
a on Janček se k klisně zná, ale že ji neukradl, ale svobodně koupil, a to také pro- 
vedl, že ji vrátiti chtěl, a na to ukázal také svědomí; i poněvadž ji prve tu klisnu 
vrátiti chtěl a kradenu koupil, aby mu ji ještě vrátil, a to od dneška ve dvú ne- 
dělech pořád zběhlých. A poněvadž Bohunek neprovedl, by ta hříbata od té klisny 
byly, že on Janček jemu ty hříbata vracovati povinovat nenie. A poněvadž obojím 

ArciiiT Četký XUL S7 



210 D. XIIL Registra soudu komorního. 

stranám, puoyodovi klisna se přisuzuje a pohnanému hříbata, z té příčiny škody mezi 
stranami se zdvihají. Stalo se léta MDIX^ v pátek před svatů Alžbětu. 

R. m. L 31. b. 

1541. 

Mezi Vilémem z Pemšteina a Janem Svitákem z Landšteina o postavení člověka poddaného 

pro kupování kradených věcí. 1509, 16. listopadu. 

Bohuslav Chrt z Ertína, miestopurkrabie Pražsky, Ondřej Skalský z Rati- 
boře a mistr Jan z Vrathu etc., mocní poručníci pana Viléma z Pemšteina na Hel- 
fenšteině etc, najvyššího hofmistra královstvie Českého, dskami zemskými zapsaní, po- 
hnali pana Jana Svitáka z Landšteina na Tuchorazi, aby člověka svého Jana z Chrástu, 
o kteréhož jest mu Bohuslav Běškovec, hejtman Pardubský, aby se jím ujistil, psal, 
postavil před soudem komorním a raddami krále JMti. Viniti ho chtějí z toho, že 
jest kupoval kradené věci etc. Vložen puohon léta MDIX v středu [sic] na den sva- 
tého Havla [16. října]. 

V té při mezi Bohuslavem Chrtem z Ertína, miestopurkrabí Pražským, On- 
dřejem Skalským z Ratiboře a mistrem Janem z Vrathu, Starého města Pražského 
kancléřem, mocnými poručníky urozeného pána, pana Viléma z Pemšteina na Hel- 
fenšteině etc, najvyššího hofmistra královstvie Českého, dskami zemskými zapsanými, 
puovody s jedné, a panem Janem Svitákem z Landšteina na Tuchorazi pohnaným 
s strany druhé. Kdež svrchupsaní poračníci puovodové pohnali jej pana Jana z toho, 
aby člověka svého Jana z Chrástu, o kteréhož jest mu Bohuslav Běškovec, hejtman 
Pardubský, aby se jím ujistil, psal, postavil před soudem komomím a raddami krále 
JMti, že téhož Jana z Chrástu viniti chtie z toho, že jest kradené věci kupoval, 
sukna, kteréž sú jeho páně z Pemšteina etc lidem z Rychnova loupežem na silnici 
pobrány, kterážto sukna nadepsaní pohánějící sto kop grošuov českých pokládají. Tu 
Jan Hampl, jeho páně Januov z Landšteina pohnaného poračník, na miestě téhož 
pana Jana žádal JMti pánuov za hojemstvie. Proti tomu puovodové odpieriqíce pra- 
vili, poněvadž pan Sviták podle puohonu se nezachoval a toho člověka svého nepo- 
stavil, že mu hojemství dáno býti nemá, žádajíce v tom JMti za opatřeme. Zase 
proti tomu poračník páně Svitákuov pověděl, že jest ho postaviti nemohl, poněvadž 
puohonem u něho zastižen nebyl, a že jest bezelstně utekl. Proti kterýmžto slovóm 
nadepsaní puovodové pověděli sů, že jest se jím byl, tiem Člověkem, pan Sviták uji- 
stil, a to Bohuslavovi Běškovcovi, hejtmanu na Pardubicích, připsal, a oni na to uji- 
štění jej pana Svitáka pohnali. A na to ten jeho páně Svitákuov list ukázali. Tu 
JMt páni a vladyky, kráJe JMti raddy, slyševše puohon, odpor pohnaného i ten list 
od pana Svitáka jemu Běškovcovi psaný, takto o tom nalezli: Poněvadž se to z listu 
páně Svitákova, kterýž Běškovcovi připsal, zřetedlně shledává, že on pan Sviták tiem 



/j 



Nálezy z rohu 1509 o sv. Martině. 211 

svým člověkem se ujistil, a nadepsaní puovodové na to jeho páně Svitákovo připsání 
a toho člověka jeho ujištěnie jej pana Svitáka pro postavenie toho člověka pohnali, 
a on pan Sviták puohonu dosti neučiniv a toho člověka nepostaviv, chtěl jest ho- 
jemstvie bráti, kdež jest toho učiniti nemohl, a také jeho páně Svitákuov prve me- 
novaný poručník toho jest ničímž, by ten člověk bezelstně utekl, neprovedl : i z těch 
příčin dává se nadepsaným puovodóm podle jich puohonu za právo, tak že jest on 
pan Sviták tou pokutou v puohonu menovanú, to jest těmi sty kopami grošuov če- 
skými vinen, a ty aby jim dal ve dvú nedělech od dnešnieho dne pořád zběhlých. 
Dali památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 33. a. 

1542. 

Mezi Jiříkem Bradáčem z Domaňovic a Haškem z Wartmberka o nevydání odkazu. 

1509, 16. listopadu. 

Jiřík Bradáč z Domaňovic pohnal pana Haška z Watmbergka a na Smidařích, 
držitele statku někdy pana Petra odtudž z Watmbergka, bratra jeho, z toho, kdež 
týž pan Petr měl jest při sobě tisíc zlatých uherských někdy od pana Henyka Ště- 
panicského svěřených, z kterýchžto pan Henyk poručil jest dáti témuž Jiříkovi sto 
kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDVHI® v pátek po svatém Yppolitu 
[18. srpna]. 

V té při mezi Jiříkem Bradáčem z Domaňovic, puovodem s jedné, a panem 
Haškem z Watmberka a na Smidařích, držitelem statku někdy pana Petra odtudž 
z Watmbergka, bratra jeho, pohnaným s strany druhé. Kdež týž Jiřík Bradáč vinil 
jej z toho, kdež týž pan Petr měl jest při sobě tisíc zlatých uherských někdy od 
pana Henyka Štěpanicského svěřených, z kterýchžto pan Henyk poručil jest dáti 
témuž Jiříkovi sto kop grošuov českých. A on pan Petr jemu jich nedal, z nichžto 
týž Jiřík jej pana Haška, držitele statku páně Petrova, vinil. A na to ukázal jeho 
páně Henykuov kšaft a nebožtíka pana Petra Bydžovského list pod jeho vlastní pe- 
četí zapečetěný a svědomí. Proti tomu pan Hašek pohnaný odpíraje pravil, že ten 
páně Henykuov kšaft nenie dostatečný ale neřádný, a také že svědomie to nenie 
podle práva; neb některá města dávají svědomí od lidí cizích, k jich právu nepří- 
slušejících, a ti že na pana Haška nic neukazují. A také že svědčí Jiříkovi Zmeška- 
lovi a ne jemu Bradáčovi; a nad to že jest pan Henyk panu Petrovi nebožtíkovi 
vSecken statek svuoj bez výmienky dluhem dskami zapsal. A poněvadž sobě v tom 
zápisu žádné moci a vuole nevymienil, jesliže jest pak co dále mimo zápis svuoj od- 
kazoval, prvnieho zápisu nezrušiv, že to moci nemá ižádné podle zřiezenie zem- 
ského. A na to ten zápis z desk i zřiezenie zemské ukázal. Naposledy pak i toho 
dotekl, že ten páně Petruov list jest promlčaný a moci žádné nemá, poněvadž mu 

27* 



212 D. XIIL Registra soudu komorního. 

již Xni leth minulo. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, 
najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
v jeho páně Henykuov kšaft a páně Petraov list nahlédše i všecka svědomí pilně 
vyslyševše, nalezli : Poněvadž pan Henyk v svém kšaftu položil, že jest panu Petrovi 
Bydžovskému nebožtíkovi svěřil tisíc zlatých uherských, a z těch svěřených zlatých 
nadepsanému Bradáčovi sto kop grošuov českých odkázal; a pan Petr listem svým 
pod svú pečetí k tomu dluhu z těch svěřených peněz odkázanému se přiznává a za- 
platiti přiříká a v tom se s kšaftem a odkázáním páně Henykovým srovnává, kdežto 
on pan Henyk to odkázánie jemu Bradáčovi z těch svěřených peněz dobře učiniti 
mohl; a poněvadž také on Bradáč dvěma provedl svědky z pánuov, že jest nebožtíka 
pana Petra za jeho živnosti z toho napomínal dluhu, i tudy jest práva svého k tomu 
dluhu odkázanému nepromlčal: protož z těch ze všech příčin dává se jemu Jiříkovi 
Bradáčovi podle jeho puohonu k těm sto kopám grošuov českým za právo, a ty aby 
on pan Hašek pohnaný jemu Bradáčovi dal, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělech 
pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se léta MDIX° v pátek po svatém Brykcí. 

R m. 1. 104. a. 

1543. 

Mezi Janem Berkou z Dube a radou města Českého Brodu o nevydání statku králem daného. 

1509, 16. listopadu. 

Pan Jan Berka z Dube a z Drahobuze pohnal purgmistra a konšeluov i vší 
obce města Brodu Českého. Vinil je z nevydání statku, kterýž jemu král JMt dáti 
ráčil. Vložen puohon létha MDIX v úterý před svatým Ambrožem [3. dubna]. 

V té při mezi panem Janem Berků z Dube a z Drahobuze puovodem s jedné, 
a purgmistrem, konšely i vší obcí města Českého Brodu pohnanými s strany druhé. 
Kdež týž pan Jan vinil je Brodské z nevydánie statku, kterýž jemu král JMt dáti 
ráčil i jim psáti, aby mu vydán byl, tak jakož JKMti dánie to v sobě plněji zavírá; 
kterýžto statek pokládá sobě osm seth kop grošuov českých. A na to ukázal dánie 
krále JMti. Proti tomu Brodští pohnaní odpírajíce pravili, že sů ty všecky věci, 
kteréž sú tu po Anně, kteráž od Jindřiška zamordována jest, vydali Tomkovi, manželu 
jejiemu, a to že sú z rozkázánie krále JMti i také na žádost krále Polského JMti 
učinili. A na to JMKské pána našeho i také krále Polského [listy] okázali. Zase proti 
tomu poručník póvoda pověděl, že on pan Jan puovod na to, což jest Anniného bylo 
a již vydáno, netáhne se, než na to, což jest po tom Jindřichovi zločinci a po jeho 
tovaryši zuostalo a jest. A na ty po témž Jindřichovi zuostalé věci ukázal jest ceduli 
sepsánu. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, niqvyšší hofmistr 
královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, ža- 
lobu, listy královské, nalezli : Poněvadž oni Brodští ty zločince tu v městě svém po- 



k^ 



Nálessy g rohu 1509 o sv. Martině, 213 

stihli, neměvše o to práce ižádné, a král JMt to, což jest týmž zločincem vzato, 
jemu panu Drahobozskéma dáti ráčil, mimo to, což sú oni Brodští manželu té Anny 
zabité navrátili ; z té příčiny oni Brodští aby ty všecky věci, kteréž sú koli po těch 
zločincích zuostaly, vydali jemu panu Janovi podle dánie krále JMti, a to od dne- 
šnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých; však prve aby z těch věcí zaplatili, což 
sú na popravy naložili. Chce-li pak aneb bude-li chtieti on pan Drahobuzský nad 
to, což mu vydadie, viece mieti, to aby provedl před úředníky Pražskými menšími 
na zajtřie svatého Fabiána najprv příštieho [1510, 21. ledna], a což tu před týmiž 
úředníky na jich zchválenie provede těch věcí pozuostalých, to aby oni Brodští jemu, 
panu Drahobuzskému, vydali od próvodu ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. 
Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. L 167. b. 

1544. 

Mezi Matějkou soukenníkem z Týna na Vltavě a Janem z Šternberka o postavení služebníka 

pro dluh. 1509, 16. listopadu. 

Matějka, soukenník z Tajná na Vltavě, člověk páně Čabelicského, pohnal pana 
Jana z Štembergka na Bechyni, aby postavil Ctibora, služebníka svého. Vinil ho 
z toho, totiž z XI kop grošuov míšeňských jemu za sukno povinných. Vložen puohon 
léta MDIX® v pátek po svatém Františku [5. října]. 

V té při mezi Matějků, soukenníkem z Tajná na Vltavě, s jedné, a mezi 
Ctiborem, služebníkem pana Jana z Štembergka, pro kteréhož jest jej pana z Štern- 
berka on Matějka pohnal, aby jej Ctibora postavil, s strany druhé. Kdež vinil jej 
Ctibora z Xlti kop grošuov míšeňských jemu za sukna povinných etc. Tu pohnaný 
žádal jest pánuov JMtí za opatřenie, poněvadž puovod toho dluhu v puohonu polo- 
ženého ničímž neprovozuje. Proti tomu puovod pověděl, že nemá Čím provozovati, 
poněvadž svědci, kterýchž jest pohnal i podle práva dohnal, jemu nesvědčili jsú. Tu 
JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofinistr královstvie 
českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon i odpor pohna- 
ného, nalezli: Poněvadž puovod ničímž toho dluhu neprovedl, z té příčiny dává se 
pohnanému za právo, že jemu puovodovi tiem dluhem v puohonu dotčeným nic vinen 
nenie. Než chce-li on puovod k těm svědkóm hleděti, kteříž jemu podle puohonu i duo- 
honu nesvědčili, právo se jemu nezavírá. Dal památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m 1. 206. a. 

1545. 

Mezi Václavem z Polanky a radou města Tábora o postavení spolusouseda pro dluh. 

1509, 16. listopadu. 

Václav z Polanky pohnal purgmistra a konšeluov i vší obce města hory Thábor, 
aby svého spoluměštěnína Václava, syna někdy Voldřicha, jich spolusouseda, postavili 



^ r 



214 D. XIIL Registra soudu Jcomomiho. 

před soudem komorním. Vinil jej jakožto syna a držitele statku již menoyaného 
Voldřicha, otce jeho, ze sta kop a z šedesáti kop grošuov vše míšeňských. Vložen 
puohon léta MDIX ve čtvrtek po Zvěstování Matky božie [29. března]. 

V té při mezi Václavem z Polanky puovodem s jedné, a Václavem synem 
někdy Voldřicha, měštěnína Táborského, postaveným od purgmistra a konšel i všie 
obce téhož města Tábora, pohnaným s strany druhé. Kdežto týž Václav z Polanky 
vinil jej Václava Voldřichova syna jakožto držitele statku otce jeho ze sta kop 
a z šedesáti kop grošuov vše míšeňských dluhu jemu Václavovi z Polanky od téhož 
Voldřicha rozkázáním někdy Hrona, měštěnína Nového města Pražského, spravedlivě 
povinného. A na to ukázal list hlavní svědčící někdy Hronovi od Voldřicha, otce 
Václava pohnaného, a k tomu několikero svědomí. Proti tomu on Václav pohnaný 
odpíraje pravil, že to svědomí puovodovo se nesrovnává, a to v tom, že někteří 
svědkové svědčí, že jest nebožtík Hron puojčil Voldřichovi, pohnaného otci, zlaté 
uherské, a někteří že groše, a tak že se ani v summách nesrovnávají; neb někteří 
vyznávají, že jest puojčeno sto zlatých a někteří že sto a šedesát kop. A tak to 
odkázánie dostatečné že nenie, poněvadž kšaftem řádným odkázány nejsú, a nad to 
poněvadž jest věc listem puojčena, a to list promlčený jest. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, naj vyšší hofinistr královstvie českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obů stran pře líčenie, list hlavní, svědomí 
a odpor, nalezli: Poněvadž on Václav puovod to jest dvěma svědky dostatečně pro- 
vedl, že jest on nebožtík Hron jemu Oldřichovi, otci pohnaného, šedesáte zlatých uher- 
ských nad listovní dluh, v kterémž sto zlatých uherských dluhu jest, připuojčil bez listu, 
a k tomu dluhu týž Voldřich neodpíral, než toliko žádal za prodlenie, a v tom neza- 
plativ dluhu toho, umřel : i z té příčiny dává se jemu puovodovi k těm LXti zlatým 
uherským za právo, a on pohnaný aby mu je tak dal za každý zlatý puol kopy grošuov 
českých, jakož svědci vyznávají, a to od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. 
Než což se těch sto zlatých uherských v listu hlavním položených dotýče, poněvadž jest 
věc listovní, sem k soudu nepříslušející, to se zdvihá. A chtie-li se strany o to dále 
právem hleděti, právo se jim nezavírá. Dal památné. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m L 303. a. 

1546. 

Mezi Václavem Bradáčem z Toušené a Michalem Slavatou z Chlumu o neuvéznění zemského 

zhoubce. 1509, 16. listopadu. 

Václav Bradáč z Toušeně pohnal pana Michala Slavatu z Chlumu a z Eošm- 
berka na Kostelci z toho, že jest se na žádost jeho podle zřiezenie zemského Janem 
Seredů ze Kšel, psancem zjevným a zhúbcí zemským, [neujistil]. Vložen puohon léta 
MDIX v pátek den svatého Mathůše evangelisty [21. září]. 



Nálegy g roku 1509 o sv. Martině. 215 

V té při mezi Václavem Bradáčem z Toušeně puovodem s jedné, a panem 
Michalem Slavatů z Chlumu a z Košmberka pohnaným s strany druhé. Kdežto týž 
Václav puovod vinil jej pana Michala z toho, že jest na žádost jeho Bradáčovu a podle 
zřiezenie zemského Janem Šeredú ze Ešel, psancem zjevným a zhúbcí zemským, 
podle téhož zřiezenie zemského neujistil, kdež pro takové téhož Škeredy neujištěnie 
vedle práva pokládá sobě on Bradáč čtyři tisíce kop grošuov českých. Proti tomu 
on pan Slavata odpíraje pravil, že kdyby to naň provedeno bylo, že by to byla věc 
veliká a že by se tu jeho cti dotýkalo. A také že zřiezenie zemské ukazuje, že pro 
takové věci m^jí se před soud zemský obsielati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina 
na Helfenšteině etc, nigvyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, 
krále JMti raddami, slyševše puohon i odpor: Poněvadž on Bradáč summu peněžitú 
v puohonu položil, a v právích zemských o takové věci jinač se okazuje, z té příčiny 
ten puohon zdvihli jsů. Stalo se v pátek po svatém Brykcí. 

R. m. 1. 303. b. 



1547. 

Mezi Novoměstským měšťanem Vítem pemikářem a Staroměstským měštanem Jakubem 

kotlářem o nezdržení smlouvy. 1509, 16. listopadu. 

Vít pernikář, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Jakuba kotláře, mě- 
štěnína Starého města Pražského. Vinil ho z nezdrženie smlouvy mezi nimi učiněné 
cedulemi řezanými a pečetmi jich a dobrých lidí s obů stran tvrzené, menovitě v ar- 
tikuli tomto, kdež podle zněnie nadepsané smlouvy on Jakub maje s téhož Víta plat 
úroční bráti podle listu výsadního, kterýž jest stvrzen před zaražením groše českého 
za krále Jiřího, jakož nadepsaná smlouva to šíře v sobě a ten artikul v nie dotčený 
ukazují. A on Jakub podle stvrzenie té smlouvy jeho Víta při tom zuostaviti nechce. 
Vložen puohon léta MDIX v sobotu den Narozenie Matky božie [8. září]. 

V té při mezi Vítem pemikářem, měštěnínem Nového města Pražského, s jedné, 
a Jakubem kotlářem, měštěnínem Starého města Pražského, s strany druhé. Kdežto 
týž Vít vinil jeho Jakuba z nezdrženie smlouvy mezi nimi cedulemi řezanými učiněné 
a pečetmi jich a dobrých lidí s obů stran tvrzené, ut supra. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině etc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obů stran pře líčenie, 
smlouvu a list purchrechtní : Poněvadž se grantovní věci dotýče, z té příčiny JMt 
páni tento puohon zdvihli jsů. A chtie-li se o to dále strany právem hleděti, to se 
jim nezavírá. Stalo se v pátek po svatém Brjkcí. 

R. m. 1. 804. a. 



216 D. XJU, Registra soudu komomíko. 

Svědomí k roku Svátostí léta MD desátélio. 

1548. 

Mezi Markyartem KraseloYBkým z Kraseloya s jedné, a Václavem Přechem z Češtíc s strany 

druhé.*) 1510, 22. února. 

V pátek o suchých dnech postních MDX^ Pabeš z Češtíc, slu- 
žebník páně Přechuov u. p. n. k. s. t.**): To mi v paměti, když jsme jezdili na 
lov se panem Přechem na velikú zvěř, i táhli sme teneta cestou vozní, ješto jí každý 
jede. I byla na ní ňáká niva, a oni táhli teneta přes tu nivu. Než já neviem, čie 
jest. Než vázali nám oves lidé Kraselovští. A jakož praví, že by přišli lidé páně 
Markvartovi o ten lov, já toho v paměti nemám. 

Petr kovář z Češtic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sme vzali hrsf 
ovsa koňóm s pole, čekajíc ochozníka, a potom jsme táhli jeden kus teneta přes ňákú 
nivu; a vázal oves na té nivě pana Kraselovského člověk sám třetí. A my jdouce 
před vozem i odkládali sme hrsti na stranu, aby nepotlačili. A potom sem já odběhl 
preč od nich a roznášel sem sochy. 

Václav Koza u. p. n. k. s. t.: To mi v pamětí, že když sem vezl teneta, 
i stáli sme na silnici, čekajíce ochozníka, i vzali jsme trochu ovsa koĎóm a osekali 
sme a dali sme konóm. A byl člověka páně Kraselovského. A sekali sme sochy 
v jich mezech. A když sme táhli teneta, vázali sme u silnice a táhli sme přes jednu 
nivu. A tu člověk páně Kraselovského vázal na té nivě oves. Než já neviem, čí jest 
niva. A jeli sme přes ni a přes několik hrstí ovsa přes řady i skrze pohanku. 
A potom sme táhli vše po strništi okolo lesu. A když sme dotáhli všecka teneta, 
stáli s vozem na strništi. A tu jsme několik soch utěli a nezabili sme nic. 

V pátek o Svátosti [12. dubna]. Matouš z Krobočova, páně Pře- 
chuov Člověk, u. p. n. k. s. t. : To jest mi svědomo, že některú chvíli přišel jest 
ke mně Matěj z Blahotic od pana Přecha, pána mého, a pověděl jest mi, abych s ním 
šel, abychme nasekali s vuoz soch, že jest pán rozkázal. A pověděl mi tak, abychme 
sekali v lesích Kraselovských, že jest pán rozkázal. Ale my sme toho proto učiniti 
nechtěli pro nesnáze. Chtěli sme do svých lesuov jeti. I našli sme pana Sádlu mla- 
dého na silnici, a on se nás ptal, kde chcem jeti. A my sme jemu pověděli: Do 
svých lesuov, abychme soch nasekali. A on nám řekl: „Nejezdte; neb tam zvěř stojL 
Jeďte do lesuov Kraselovských. Nebojte se žádného. " A kus teneta léčeli pána mého 
lidé na lesích Kraselovských. 

R. rv. 1. A. 10 a a 13 b. 



*) Nadpisy tyto Tsaty jsou z originálu; tydaratel toliko datom přídáTá. 
**) Skratky tyto čtou se : Uiíiniv pHsahu na křCsi, svédííU takto : 



Svédomí * rohu, Svátosti I 1510, 2 17 

1549. 

Mezi Janem Svojancyským z Bozkoyic s jedné, a Markvartem Fryckem z Dalemiřic a na 

Zvolenovicích 8 strany druhé. 1510, 26. února. 

V úterý po svatém Matěji. Jan z Lomnice u. p. n. k. s. t: To mi 
svědomo, že pan Markvarth Frycek vzal trojí zbroji zúplna všicku s plechovicemi, 
s helmeliny, s nákolenkami na tři pacholky, se vším což k úplné zbroji přísluší : pod- 
pažníky jedny, dva šorce a jeden hever, dva meče, jeden končieř a druhý šaršůn, 
dvě sedle plechové a dvě jezdecké a třetí mozkevské, a kuoň z rayza plesnivý a dvoje 
střmeniště nové a strmeny, udidla, pochvy a saydak mozkevský. 

V sobotu před svatým Tyburcím [13. dubna]. Bernarth z Brna 
u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že pan Markvarth Frycek vzal zbroji na Skalách, 
přední a zadní kus, a na sebe druhů zbroji ; potom vzal třetí a trojí ormczayg a troje 
nákolenky a troje plechovice, kumfhaub troje a dvě sedla plechové a jiezdvy dvě, 
sedla a podpažníky, a šorc a střmeniště dvoje a dva popruhy a hever a meč a šaršoun, 
udidla, saydaky dva a sedlo valaské troje, puol obojku a kuon z rayza plesnivý. 

B. rv. 1. A. 3 a. 

1550. 

Mezi Barboru z Hostinného s jedné, a Haškem Zvi^etickým z Wartmberka s strany druhé. 

1510, 1. března. 

V pátek po svatém Matěji. Martin Šejnoha z Králové Hradce 
u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když mě poslal pan Jiřík Zmeškal k neboštíkovi 
panu Petrovi Bydžovskému s listy, tu když list přečetl pan Petr, řekl mi : Pověz tak 
panu Jiříkovi i paní Barboře, manželce jeho, kterú s nimi smlúvu mám, že když 
v Čechách budeta oba, že já všemu tomu dosti chci činiti. A pověz tak panu Jiří- 
kovi i paní Barboře manželce jeho, ani by je u někoho jiného měli. A to se dalo 
před samu smrtí téhož pana Petra neboštíka. 

V středu před svatým Ambrožem [3. dubna]. Jan z Tvrdavy u. 
p. 8. t. : To mi v paměti, když sem jezdil z Kozle k panu Švíhovskému na Roudnici, 
i prosil mne jest pan Jiřík Zmeškal a paní Barbora, manželka jeho, abych vzal 
8 sebú list ku panu Petrovi Bydžovskému. A já sem vzal, a jeda tudy skrze Bydžov 
i dodal sem ho panu Petrovi. A pan Petr přečetši list i pověděl mi ústně takto: 
Pověz tak panu Jiříkovi i paní Barboře, že což sem jim koli přiřekl a s nimi smluvil, 
že tomu všemu dosti učiniti chci a učiním, ani by to u někoho jiného měli na úro- 
tíech, téžť u mne mohu mí[ti]. A když pan Jiřík se paní Barboru do cech přijedu, 
že u mne své v cele najdu, a já jim tomu všemu dosti učiniti chci. A to bylo před 
samu smrtí neboštíka pana Petra Bydžovského. 

B. IV. L A. 12. a. 

ArchiT Čcdcý XUI. 28 



218 D- XllL Registra soudu komorního. 

1551. 

Mezi Řehořem Hrubým z Jelenie, obývajícím v domu páně Mrcanoviem, a knězem Václavem 

farářem Eostoloprtským 8 strany druhé. 1510, 7. března. 

Ve čtvrtek po přenesení svatého Václava MDX^ Kněz Mathúš, 
děkan Lounský, na tu přísahu, kterůž jest biskupu při vzetí kněžství svého uči- 
nil, s. t. : To mi svědomo, když přijel ke mně Řehoř z Jelenie na faru do Loun 
s knězem Janem farářem z Radonic a žádali mě, abych s nimi dojel k knězi Václa- 
vovi do Kostoloprth, a já poněkud zbraňoval sem se tomu. A potom k jich žádosti 
učinil sem to. A když jsme tam přijeli, tu jest Řehoř prosil kněze Václava, aby mu 
puojčil ňákých peněz, jmenovitě sto kop grošuov. A kněz Václav řekl: Ba, já s to 
nemohu býti. A potom týž Řehoř prosil jest téhož kněze Václava, aby mu puojčil 
L kop grošuov českých. A já s knězem Janem z Radonic farářem přimluvili sme se 
k tomu, a on nám to za odpověď dal: Bych měl mnoho mysliti na to, pravím, byť 
byly, hned bych je přinesl a hned bychme je čtli a z domu mého vzali byste je, 
ale nemám. Abych pak řekl, že nemám, klamal bych; mám, děkujíc Bohu, ale u přátel 
svých, kterýmž dobře jimi činím. A on Řehoř vždy žádal, aby je vyzdvihl, a že jemu 
tím mnoho dobrého učiní a jim nic neuškodí. A kněz Václav pověděl: Budú-li mi 
dány aneb budu-li je moci vjzdvihnúti jim bez škody, muož se to státi. 

Kněz Jan farář z Radonic na tu přísahu, kterúž jest biskupu při vzetí 
kněžství svého učinil, s. t. : To mi v paměti, když Řehoř z Jelenie přijel ke mně 
některé časy v létě a udělal se mnů zmienku o kněze Václava, faráře Kostoloprth- 
ského, že slyší, že má náké penieze a že rád pro lidi dělá v jich potřebu ; a já sem 
jemu řekl : Já to znám dobře, že penieze má a také pro lidi dělá a snad i pro tebe 
učiní. I poradil sem mu, aby také žádal za též kněze Mathúše, faráře Lounského, aby 
s námi k němu práci vážil. A když sme k němu přišli, tu jest najprv udělal zmienku 
farář Lounský, a já potom také sem pověděl žádost a přímluvu Lithoměřického fa- 
ráře. A potom Řehoř sám svú žádost oznámil a prosil ho, aby mu puojčil sto kop 
grošuov českých. A kněz Václav řekl : že nemohu s tak velikú summu býti. A Řehoř 
ho prosil za puol druhého sta kop míšeňských, pak -li nemuož, ale za L kop grošuov 
českých. A kněz Václav pověděl : že nemám jich doma, než mám je u přátel ; a bych 
je měl doma, přinesl bych je hned a četl bych je a vzali byste je ode mne. A potom 
opět žádal o svatém Havle, aby mu puojčil. A kněz Václav řekl : Budu-li moci v tom 
času to učiniti a od mých přátel je vyzdvihnuti bez škody, chci to učiniti. 

R. IV. L A. 2. a. 

1552. 

Mezi Markétu Nadřiencovú z Lithoměřic s jedné, a Fabiánem synem Jindřichovým odtud 

z Lithoměřic s strany druhé. 1510, 12. března. 

V úterý den svatého Řehoře MDX^ Martin z Německého Brodu 



■MU 



Svědomí k roku Svátosti I 1510. 219 

u. p. 8. t. : To mi v paměti, když sem byl písařem v městě Lithoměřiciech, i šel sem 
k rychtáři z rozkázání pana purgmistra a konšel, a v ty časy otvieral jest Viktorin 
ruku věrnu Fabiánovi z těch peněz, kteréž jest přijal Fabián od Markéty Nadřien- 
cové. A bylo jest těch peněz summa sto kop n a puol kopy XI grošuov vše míšeň- 
ských. A těch sem já čísti pomáhal a po vyčtení té summy cedule řezané mezi 
nimi já sem psal, jakož pak cedule řezané to v sobě šíře ukazují. 

Martin Krajek z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo a při 
tom sem byl, když Fabián přišel ku paní Markétě NadHencové a žádal jí, aby mu 
ruku věmú otevřela. A ona přinesla jest náké penieze; ale toho neviem, mnoho-li 
jich bylo; než dala je Fabiánovi, a on jest je od ní přijal. A s tím sem já šel od 
nich preč. 

[Po straně]. WBXT feria H ante Martini [10. listopadu] týž Martin 
u. p. n. k. po druhé s. t. 

Jan Hloušek z Lithoměřic u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, že sem 
se k tomu trefil, když Fabián vyčítal penieze, kteréž přijal od Markéty NadHencové, 
a byl s ním ňáký druhý přietel jeho od Hory, že mu jich pomáhal čísti. A potom 
je Fabián zapečetil v měšci a dal je panu Viktorinovi, a potom šli s nimi. z domu 
ven. Tehdy náký Mathoušek krajčí, podruh té Markéty, přimlúval Markétě o ty pe- 
nieze, že jest je Fabiánovi dala. 

[Po straně]. M®DXI° feria H ante Martini [10. listopadu] u. p. n. k. s. 
t. po druhé v táž slova jako prve. 

Lidmila z Lithoměřic, manželka Jana řezníka, u. p. n. k. s. t. : To mi 
v paměti, když přišel Fabián sám třetí ku paní Markétě NadHencové žádajíce jí, aby 
jim ty penieze vydala, kteréž sú jí svěřeny od jeho mateře, a ona zavolala jest 
Elšky krajčové, kteráž s ní ty penieze přijímala, aby s ní šla. A ona se na ni osukla 
řkúci: Což sama nemuožeš jíti? A v tom pHnesli sů ty penieze a Čtli je. I řekl 
jest Pavel od Hory, kterýž s Fabiánem byl, k Mathůškovi krajčiemu, že se ta summa 
nenalézá, kterak jest je on spravoval. A on řekl, že má býti. A v tom žena jeho 
Elška řekla: Což tobě do toho jest, kpe, však tobě nic není dáno schovati, než nám. 
A on jí zase řekl: Toběf, ženo, v ííádra puojde, ty zvieš! A v tom shromáždivši 
penieze do truhlice, a Fabián sám je zapečetil, i šli sů s ní preč. 

[Po straně]. MDXI® feria H ante Martini [10. listopadu] po druhé u. p. 
n. k. v táž slova svědčila. 

Martha Krajková z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, 
když jest pfíšel Fabián sám třetí k Markétě NadHencové, žádaje jí, aby mu věmú 
ruku otevřela, co jest jí svěřeno od mateře jeho, a ona jest řekla, že chce. A v tom 
zavolala Elšky, kteráž také ty penieze přijímala, aby šli a vzali je. A ona se na ni 
osukla řkúci: Však vieš dobře, kde jsú. Proč jich nevezmeš? A v tom pHnesli sú 

28* 



220 D. XIIL Begistra soudu komorního. 

ty penieze a étli je. I řekl jest Pavel od Hory k Mathúšovi krajéiemu, muži též 
Elšky: Mathúši, kterak jest to, že se ta summa nenalézá, o které si nás zpravoval? 
A on řekl, že má býti. A v tom řekla jest Elška k Mathúškovi, muži svému: Vy- 
jednaný kpe, což ty se o to staráš? Však tobě nic svěřeno nenie, než nám. A on 
jí zase řekl : Nu, ženo, jáf netbám, shledáš, že to vše v tvá nádra puojde. A v tom 
přečetše ty penieze, vložili je do truhlice a nesli je ku panu Viktorinovi. 

[Po straně]. Podruhé svědčila MDXI® feria secunda ante Martini 
[10. listopadu] v táž slova. 

V pátek den Svátosti [12. dubna]. Beneš kovář z Lithoměřic 
konšel na tu přísahu, kterůž jest králi JMti k témuž úřadu učinil, s. t. : To 
mi v paměti, když sem držal ouřad rychtářství tu v Lithoměřiciech, tehdy penieze, 
kteréž jest dal Fabián Viktorinovi k věrné ruce, Markéta Nadřiencová stavila jest 
je právem. Potom přišli sů do plné rady, tu jest Fabián žádal, aby mu pan Viktorin 
odevřel ruku věrnu. Pak purgmistr a radda- přimlúvali se k Markétě, aby mu ty 
penieze propuštěny byly. A ona jest to učinila. A tu jsú jim rozkázali, aby šli na 
rychtu a tam sobě ty penieze dali. I tak se stalo. A těch peněz jest bylo sto kop 
dvě a puol kopy XI grošuov vše míšeňských. A tu jest za to Fabián přijal a pana 
Viktorina z věrné ruky propustil. 

Jan Michalce z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, jakož 
ňáké penieze Markéta Nadřiencová dávala Fabiánovi, i přečetli je a bylo jich sto 
dvě a puol kopy XI grošuov vše míšeňských. I ptali sú se Fabiána, pHjímá-li za své. 
A on nechtěl, než velel je zase schovati Markétě Nadřiencové, až by ta pře konec 
vzala. A ona jich přijieti nechtěla. A oni sů prosili pana Viktorina, aby ji vzal 
a schoval. A on uzřev mě, řekl mi: Kmotře, pones ji za mnů. A já vzav i nesl 
sem ji za ním. A potom po některém času opět sem ji vzal od pana Viktorina a nesl 
sem ji na rychtu. 

Hron Slívka z Lithoměřic konšel na tu přísahu, kterůž jest králi 
JMti k témuž úřadu [učinil], svědčil takto: To mi v paměti, kdy mně pan purg- 
mistr obeslal před se a paní Markéta Nadriencová tam byla, i žádala jest, aby 
obeslán byl Mathůšek krajčí i s ženu svú. A když sú přišli, řekl jest purgmistr 
k Mathúškově ženě: Elška, jakož pravíš o ňáké summě těch peněz, kteréž jest dala 
schovati Jindrichová Bečvářka Markétě Nadriencové, čtla-li si je čili nečtla? A ona 
řekla : [Nečtla. I otázali se :] Kterakž tehdy o tak veliké summě seznáváš, poněvadž 
si jich nečtla? A ona řekla: Když sme truhlici odmykali, chtíce vomáth kupiti, že 
nebylo dvou miessczau. A dále táž Elška řekla paní Markétě: A tys nás prosila, 
abychme tvému muži nepravili o těch peněziech. A v tom Elška řekla: Když mne 
k tomu právem pfípravíš, čeho jsem svědomá, poviem. A paní Markéta jí toho všeho 
odpierala. I kázal purgmistr té Elšce vystúpiti. Tehdy purgmistr kázal pustiti Ma- 



Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 221 

thůška, muže ElšČina. I otázal se purgmistr: Mathůšku, viděl-li si ty penieze ne- 
boštky Jindřichové Bečvářky? A on řekl, že sem neviděl. I řekl mu purgmistr: 
Kterakž tehdy seznáváš, poněvadž si jích neviděl ? A on řekl : Žena mi pravila. 

Viktoryn Nadřínec u. p. n. k. s. t. : Když sem byl obeslán od purgmistra, 
tehdy Markéta Nadřiencová žádala purgmistra, aby tázána byla Elška, co jest těch 
peněz bylo aneb 6tla-li je. A ona odpověděla: Neviem. A dále řekla: Však vieš, 
Markéto, když sme ornát kupovali, že sem řekla : Kam se ty dva měšce děly ? A Mar- 
kéta řekla: Mlč s tím, Elško, a neprav žádnému ani muži mému. A v tom jí Mar- 
kéta odpor učinila. I řekla Elška: Nech mě s pokojím; však viece na mně nedo- 
sáhneš, leč mě k tomu právem připravíš! A též také muž její Mathúšek tázán byl 
od purgmistra, viděl-li jest ty penieze aneb byl-lis při poručenství. A on pověděl: 
Neviděl sem ani sem byl při poručenství. I otázali ho: Od kohos tehdy to zvěděl? 
A on pověděl: Žena mi má pověděla. 

Prokop Sokol z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: Když sem byl obeslán 

■ 

od purgmistra, tehda Markéta Nadřiencová žádala, aby byla Elška tázána, mnoho-li 
jest těch peněz bylo aneb čtla-li si je. A ona řekla, že jich nečtla. Než pravila mi 
Jindřichova : Avšak vieš, milá Markéto, když sme ten vomát kupovali, žeť sem řekla, 
že jest těch peněz mělo viec býti a že není jich dvů měšcuov. A tys mi řekla: Mlč, 
milá Elška, a neprav žádnému ani muži mému. A ona že by řekla, že nepoviem, leč 
právem k tomu připravena budu. A potom jí vystúpiti kázali a zavolali muže jejieho 
Mathúška a tázali se ho : Mathúši ! Četl-lis ty penieze ? A on řekl : Nečetl. A kterak 
pak vieš, co jest jich bylo. A on řekl: Žena mi má pověděla. A naposledy řekl: 
Však vám nepoviem, než když toho potřeba bude. 

Jan Kudy vid z Lithoměřic u. p. n. k. s. t. : Když byl Mikuláš Příbram 
purgmistrem, obeslal mě a tázal se před námi Elšky z žádosti Markéty Nadřiencové : 
Čtla-lis ty penieze? A ona pověděla, že nečtla. A purgmistr řekl: Kterakž pak 
pravíš, že jest jich viec? A Elška řekla: Když sme vomát koupili, i brali sme pe- 
nieze za vomát. I řekla sem paní, že tu není dvou měšcou. A tys mi odpověďala, 
že jsů všecky, co jest jich nám dáno schovati. A povědělas mi, abych toho nepra- 
vila žádnému ani muži mému. Však již viec nepoviem. A oni jí ven kázali vystúpiti. 
A potom pustili tam před purgmistra muže jejieho Mathúška. I optal se purgmistr: 
Mathůšku, vieš-li, co jest těch peněz bylo? A on řekl, že neviem. Ale byUi si tu, 
když jim neboštka Jindřichova svěřovala těch p^něz ? A on pověděl : Nebyl. A purg- 
mistr řekl: Kterakž to tehdy vieš. A on odpověděl, že mi to má žena pravila. 

Bohuslav Štětina z Lithoměřic u. p, n. k. s. t: To mi v pamětí, že 
sem byl při tom, když paní Markéta Nadřiencová propustila penieze z práva Fa- 
biánovi k přímluvě pánu[om] purgmistróm a pánuom. 

R rV. 1. A. 4. a. a 18. a. 



222 D. XIIL Registra soudu komomiJu). 

1553. 

Mezi Johanku Kapříkovu z Eonecchlumí 8 jedné, a Jindřichem bratrem jejím odtadž 

z Eonecchlumí 8 8tran7 druhé. 1510, 20. března. 

V středu po svaté Gedrutě. Katheřina z Konecchlumí u. p. n. 
k. s. t. : To mi svědomo, že neboštka paní Katheřina, mátie paní Johančina, měla 
prstenuov zlatých XXVIP, v některých bylo kamenie a některé bez kamení; a ty 
sem já několikokrát v svých ruku mievala za ní za nebošky. 

V pátek den Svátostí [12. dubna]. Jiřík z Konecchlumí u. p. n. 
k. s. t. : To mi svědomo, že jakož jest Halama dal sto kop panu Jindřichovi Konec- 
chlumskému, že jest se o ně rozdělil se paní Johanku Kapříkovu, sestru svú. A pan 
Kapřík vzal jest na místě paní Johanky manželky své L kop míšeňských, a pan 
Jindřich bratr paní JohanČin druhých L kop míšeňských. 

Dorota Němcova vdova z Konecchlumí u. p. a k. s. t: To mi 
svědomo, že neboštka paní Katheřina Konecchlumská, paní Kapříkové mátie, měla šubu 
kuní ; ale nepomním, čím byla pošita, šamlatem-li čili čím jiným. A měla plášf hara- 
sový, blány králíkové chřbetové a kožíšek králíkový podbříškový harasem pošitý, a druhů 
beránčí šubku odievací a sukni čemu harasovú plátnem podšitú a druhu sukni šerého 
sukna zlú. A což se dotýče šlojieřuov a roušek, o těch já nic neviem, krom toho Slo- 
jíře, v který sme ji zavili při smrti, a roušku, kterúž mi dal pan Jindřich, syn její. 

Anička z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že neboštka 
paní Katheřina Konecchlumská měla šubu kuní černým šamlatem pošitú, a kožich krá- 
líkový harasem pošitý podbříškový, a druhý odievací beránčí plášť harasový. Blány 
a roušky také měla, ale neviem, kolik jest jich bylo. A prsteny sem také viděla, ale 
neviem, kolik jest jich bylo. A tovarystvo. 

Jiřík z Slatiny svědčil takto : Jakož mě pan Kapřík pohnal, abych mu dal 
svědomie, že neboštka paní Katheřina Konecchlumská strhla s hrdla prsteny dcery své 
Magdaleně, a to beru na svú vieru a na svú duši, že o tom nic neviem. Neb sem při 
tom nebyl. 

R. rV. L A. 11. b. a 17. a. 

1554. 

Mezi Barboru z Hostinného s jedné, a Haškem Zvieřeticským z Wartmberka s strany druhé 

J510, 3. dubna. 

Vstředupřed svatým Ambrožem. Martin z Horních Branných 
u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když jest neboštík pan Petr Bydžovský přyel do 
Brannajch, že jest dělal smlúvu s služebníky pana Štěpanického, že což jim neboštík 
pan Hynek Stěpanický odkázal a dal, že jim tomu všemu dosti učiniti chce a dáti 
a jim v tom věrně a právě učiniti. 



Svědomí k rohu Svátosti I 1510, 223 

Jan Kolář z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: E tomu sem se trefil, když 
pan Petr Bydžovský neboštík dělal smlůvu s služebníky páně Štěpanického o to, což 
jim kolivěk neboštík pan Hynek Štěpanický dal a odkázal, že jim v tom ve všem 
věrně a právě učiniti chce a dáti, což komu odkázáno. 

Bartoš z Jilemnice u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že sem se k tomu 
trefil, nesa ryby s Jiříkem holomkem, že jest přijel pan Petr Bydžovský neboštík do 
Brannajch a dělal smlúvu s služebníky páně Štěpanického o to, což jim koli pan 
Hynek Štěpanický odkázal, že jim tomu všemu dosti učiniti chce a jim dáti. 

Petr z Jilemnice u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, když neboštík pan 
Petr Bydžovský přijel do Brannajch, tu jest zavolal služebníkuov neboštíka pana 

v 

Hynka Štěpanického a smlúvu s nimi udělal, že což jest koli odkázal aneb dal ne- 
boštík pan Hynek, že každému chce tomu dosti učiniti a dáti a na jeho duši že nic 
nemiení nechati. A potom malý Janek přinesl list od pana Petra na tisíc zlatých, 
a pan Petr té noci umřel. 

Jiřík z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když neboštík pan 
Petr Bydžovský přijel k Jírovi Suchému do Brannajch a já byl také tam přišel s ry- 
bami, i tu jest týž pan Petr dělal smlúvu s služebníky pana Hynka Štěpanického, 
že což jest kolivěk neboštík pan Hynek z Walšteina z nich kterému co odkázal, že 
jim tomu všemu dosti chce učiniti a dáti. A potom Janek malý přinesl list od nebo- 
štíka pana Petra na tisíc zlatých. A pan Petr byl té noci umřel, a on jej ráno 
přinesl. 

Jan Štylaruov syn z Jilemnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že 
když neboštík pan Petr Bydžovský přijel do Branných, i obeslal služebníky páně 
Štěpanického, aby k němu přišli. A tu s nimi smlúvu udělal o to, což neboštík pan 
Hynek Štěpanický jim dal a odkázal, že jim tomu všemu dosti učiniti chce. 

Vávra ze Dvoru města u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, že když ne- 
boštík pan Petr Bydžovský přijel do Branných, a já sem se k tomu trefil, když 
smlúvu dělal s služebníky páně Henyka Štěpanického, že což jim koli neboštík pan 
Henyk komu dal a odkázal, že jim v tom věrně a právě učiniti chce, a na jeho duši 
nic nemiení nechati, a tomu všemu dosti učiniti. 

R. IV. L A. 12. b. a 14. a. 

1555. 

Mezi purgmistrem, konšely i vší obcí města Prachatic s jedné, a Vilémem z Byčic s strany 

druhé. 1510, 8. dubna. 

V pondělí po svatém Ambroži, jinak po provodní neděli. Jan 
z Jankovské Lhoty u p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když některý čas přijel 
sem do Prachatic, a toho dne oběsili jich pět v Prachaticiech, a já sedě s hospoda- 



224 D. XIII. Registra soudu komorního. 

řem svým za stolem obědval sem, i řekl sem mu: AIq ste jich potresktali. A on 
mi řekl: Bojím se, žeť jich bude viec. A já sem řekl: A já sem tu viděl jednoho, 
ješto mi vzal na cestě XVn grošuov českých, a řiekají mu švec Kučera. A[% z těch 
já jeho neupomínám. A potom jej toho Kučeru jali, a hospodář ukázal mi jej a otá- 
zal se mne: to-li jest ten Kučera. A já sem řekl: Jest; než já jemu odpouštím 
a z nich jeho neupomínám, co mi vzal. 

Feria VI ante Tiburcii [12. dubna]. Prokop Stropek z Prachatic 
u. p. n. k. s. t. : Najprv když jest dělal u mne tejž Kučera, pro kteréhož pan Vilém 
pohání Prachaticských, vzat jest ode mne do vězenie, a já sem jemu dával ztravu, 
píti a jísti, a on mi slíbil svú čest, svú víru, že mi zaplatí. A když vyšel z vězenie, 
tu sem já biřici dal za něho XX grošuov bílých. A on potom vzal mi rubáš, košili, 
klobouk, a s tím mi se ukrad pryč bez mé vuole a vědomie. I tehdy sem ho potom 
našel v Bavorově; tu sem jej chtěl dáti k právu téhož městečka Bavorova, protože 
mi pokradl a nešlechetně udělal. Vo to mám smlúvu s ním skrze dobré lidi tu v tom 
městečku Bavorově. 

Jan Koudele z Bavorova u. p, n. k. etc: Najprve svědom sem toho, 
že Stropek nalezl Kučeru u mne, vinníka svého, kterýžto Kučera dělal jest u mne. 
I tajž Stropek z Prachatic chtěl ho dáti ku právu. Tehdy sem já Stropka prosil: 
Milý tovaryši a milý Stropku, prosím tebe, učiň to pro mne, nedělaj mu té hanby, 
že já chci smluviti vás, vezma druhého souseda k sobě. Tehdy jest Stropek řekl: 
Chci já to učiniti pro vás; dajtež mi zaň TÉ kopy míšeňské bez XX grošuov mí- 
šeňských. Tehdy sme smluvili, že na dvou kopou bylo přestáno. I slíbili sme zaň 
s druhým sousedem z Bavorova Štěpsou. Tu jest u mne voddělal puol druhé kopy 
míšeňské, a potom se jest ukradl pryč. V tom nám udělal nepravě a nešlechetně, na 
svou čest nepamatuje. 

Bureš z Blánice u. p. n. k. etc. : že svědom sem toho, že přišel ke mně 
Kučera švec s druhým člověkem — toho druhého člověka já neznám — po svatém 
Havle některý den brzo, ptaje se mne, mám-li řeku nájemnou, abych jim ryb prodal, 
že je poslal Koudele švec z Bavorova. A já sem jim pověděl, že já řeky n^'emné 
nemám, že jest mi rok přešel, a panu Štěpánovi Horčicovi že sem ji zase pustil. 
I povrhl u mne klobouk na lavici, a já sem ten klobouk vzal. Za tiem kloboukem 
byl hřebík, jako by se s šinu s kola strhl. Tehdy sem já jemu Kučerovi řekl : Když 
se budem chtíti ženiti, hřebík najda schová za klobouk. A on Kučera zase řekl: 
Nezhřešil pacholík ještě; nalezl na cestě hřebík i schoval. Tehdy toho času Beneška, 
páně Vácslavova Bajčka z Čichtic člověka, obloupili na cestě. Toho já neviem, kto, 
než ten klobouk poznal sem já u rychtáře Eacka v Čichticích, v kterém u mne Ku- 
čera byl prve a kterýž sou ti zlodějie, kteříž sou jeho Beneška z čichtic obloupili, 
jemu Beneškovi lepší vzavše vrhli. Tehda potom přišel Kučera po některém času, 



Svědomí k rohu Svátosti 1. 1510, 225 

řekl mně : Třeba-li tě bylo tobě toho rozprávěti, žes u mne ten klobouk viděl. A já 
vodšel sem s tou řečí do Čichtic. Tehdy tam v Čichticích mluvil sem před Pavlem 
Zmučeným z Čichtic takto, že u mne Kučera švec byl a že mi v tom za zlé má, 
že sem vo tom klobouce pověděl, A on Zmučený Pavel řekl mi: Kdyby kdy nač 
přišlo, ty by musil to seznati. A já sem řekl, že já chci seznati, a za to chtěl bych 
řéci, že jest on v tom klobouce u mne byl. 

Mathůš Po vale, rychtář z Strakonic u. p. n. k. etc. : že svědom sem 
toho, že přišel ke mně Vondráček krajčí z Netolic a prosil mne, abych s ním šel 
k Shajbalovi Linhartovi na Bezděkov. I šel sem. A tu u téhož Shajbala žádal práva 
obstavenie na Kučeru ševče, abych se jím ujistil. A já sem to učinil podle jeho žá- 
dosti. I vinil jeho Kučeru týž Vondráček, že mu vzal kuši a kliky. A on Kučera 
přede mnú se k tomu seznal a v tom prosil Ondráčka krajčího, aby s ním vo to 
smlúvu vzal, že mu chce tu kuši i kliky zase vrátiti. A Ondráček svrchu psaný 
jemu řekl: Jestliže mi kajm uručíš, chci to učiniti. Nadepsaný Kučera řekl, že chce 
Shajbala, u kteréhož dělal, rukojmí za sebe postaviti. I prosil Shajhala téhož, aby 
zaĎ slíbil. A on to učinil, že zan slíbil. Když sú se přátelsky smluvili dobrovolně, 
já sem jeho Kučeru propustil z obstavenie. 

Linhart Shajbal z Bezděkova, předměstie Strakonicského, 
u. p. n. k. etc. : Svědom sem toho, že některé létho přišel ke mně Vondráček z Ne- 
tolic napomínaje Kučeru z kuše, kterú mu ukradl, žádaje rychtáře, aby Kučeru 
k tomu držal, aby on Kučera tu kuši jemu Vondráčkovi vrátil anebo zaplatil. Tehdy 
ten Kučera prosil mne, abych jej s ním s Vondráčkem vo to smluvil. Tehdy na tom 
bylo zuostáno, aby jemu Vondráčkovi tu kuši zaplatil a aby dal za ni IV a L grošuov 
míšeňských. A já sem za Kučeru slíbil, i musil sem své dáti; neb ten Kučera po- 
dělav u mne některú neděli, šel pryč a vzal mi sukni novů vlčatou. Tehdy votec 
jeho tkadlec z Jinína prosil mne, abych o něm o Kučerovi nechal řečí, že mi chce 
zaplatiti za syna svého Kučeru. Potom některý čas pan Heřman z Češtic smlúvu 
učinil mezi mnou a votcem Kučerovým, že mi to zaplatil. A já s ním s Kučerů 
a votcem jeho smlúvu mám a jemu toho nezdvihám. 

R. rV. 1. A. 6. a. a A. 8. a. 

1556. 

Mezi Kunátem Pesíkem z Komárova s jedné, a Václavem z Lobkovic s strany druhé. 

1510, 10. dubna. 

V středu před svatým Tiburcím. Kříž z Skařízska u. p. n. k. s. 
t : To pomním za několika pánuov, za pana Jaroslava, za pana Zdeňka, za pánuov 
Zelenohorských, až teď pán náš pan Pesík koupil tu druhů polovici vsi, slově Ve- 
liký Kařez, že jest nikda za těch všech pánuov žádné překážky nebylo na lukách 

AichiT Četký XHI. 29 



226 D, XUI. Registra soudu komorního. 

u Velikého Eařezu, až teď nynie za pana Václava Popela. Ten dělá překážku, a po- 
sekal mú louku mocí. A pán náš kázal mu vzieti dva koně a dvě klise a dva pa- 
cholky, ješto trávu brali na těch lukách, nemajíc bráti. A ty koně vzali na Jarošově 
louce a na Duchkově a na Sobotkově, na páně gruntiech. 

Duchek z Eařezu u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že jsú nám nikda 
žádné překážky nečinili na těch lukách u Eařezu, až teď nynie, jakž pán náš pan 
Pesík koupil od pánuov z Šternberka, pan Václav Popel činí nám překážku na lukách, 
seče trávy. A vzali sme mu koně i s vozem a se dvěma pacholky, ješto trávu brali 
na páně gruntiech. 

Jaroš z Eařezu u. p. n. k. s. t. : To pomním od XVinti let, že jsme nikda 
žádné překážky neměli od žádného na lukách u Eařezu, až teď, jakž pán náš pan 
Pesík koupil to od pánuov z Šternberka. Tu pan Václav Popel jal se nám škodu či- 
niti, trávy sekati mocí. A pán náš kázal, abychom mu zajali koně. I zajali sme mu 
je, koně s vozem a se dvěma pacholky, ješto brali trávu na pána našeho gruntiech, 
kteréž nám oddal. 

Jan Sobotka z Eařezu u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že jsme nikda 
žádných překážek neměli od žádných pánuov na těch lukách u Eařezu, až teď do- 
koupil nás pan Pesík, pán náš, a oddával nám louky, ježto uáký rybník dělá. A pan 
Václav Popel dělá nám v tom překážku a seče nám trávy na našich lukách. A po- 
mním to od XVmti let, že žádné překážky jsme neměli za prvních pánuov. A my 
sme mu zajali vuoz se dvěma koňmi a se dvěma klisami a se dvěma pacholky, 
ješto trávy brali na louce Jarošově, na pána našeho gruntiech. 

Šimek Mácha z Eařezu u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Pesík, 
pán náš, kázal vzieti panu Václavovi Popeloví dva koně a dvě klise, vuoz se dvěma 
pacholky, ješto trávu sekli na lukách pána našeho a na gruntiech jeho a brali. A ty 
louky koupil jest pán náš u pana Jaroslava z Šternberka. Ty louky oddával lidem 
svým, a drželi je od XVIIIti let bez překážky každého, až teď nedávno pan Popel 
jal se jim v těch lukách překážku činiti. 

Martin z Eařezu svědčil podobně. Matěj z Eařezu sv. p. 

Jakub z Eařezu sv. p. Eodémek z Eařezu sv. p. 

Jakub Pruochovec z Eařezu sv. p. Bláha z Eařezu sv, p. 

Blažek z Eařezu sv. p. 

Havel z Eařiezka u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jsú vzati dva 
koně, dvě klise s vozem a se dvěma pacholky, ješto sekli na lukách trávy, na Ja- 
rošově, na Duchkově a na Sobotkově. A pán náš pan Pesík kupil to na XVDI let 

v 

od pana Jaroslava z Šternberka a oddal nám je. A my sme jich byli v držení ta 
všecka léta bez překážky každého člověka, až teď nedávno jal se nám v tom činiti 
překážku pan Popel Zbirovský. 



Svédomí k rohu Svátosti I 1510. 227 

Matěj z Eařiezka sv. p. Jan z Eařiezka sv. p. 

Vaněk z Eařiezku u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že pán náš pan 
Pesík kázal nám vzieti dva koně, dvě klise a dva pacholky s vozem na lukách, jefito 
sekli trávu na páně Pesíkových gruntech a brali. A kupil náš pán to u pana z Štem- 
beik:a a oddal nám ty louky za naše, ješto byl nám zatopil rybníkem ; i užívali sme 
jich od leth od Xviilti bez překážky všech lidí. A nikda nám v tom žádný nepře- 
kážel, až teď nedávno pan Popel nám v tom překážku Činí. 

R. rv. 1. A. 6. a. 

1557. 
Mezi Maní z Lukavce s jedné, a Pavlem z Jemníka s strany druhé. 1510, 10. dubna. 

V středu před svatým Tiburcí. Pavel Vaniš, písař pana Vi- 
léma z Pernšteina etc. JMti, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem k žá- 
dosti Janovi Buškovi spisoval náké dluhy, kteréž kdo byl dlužen Pavlovi z Jemníka, 
a což mu zase na ty dluhy kto dal, též sem psal, vše k žádosti jeho. A protož já 
se k své ruce, což sem sám psal, znám, kromě ve třech místech bylo jest něco 
opravováno; ale toho nemám v paměti, já-li sem to opravoval čili nic, než písma 
svého nepřim, kteréž sem psal. 

Jiřík Vaniš z BohdánČe, písař pana Viléma z Pernšteina etc. 
JMti, u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že sem Janovi Buškovi v jeho nemoci psal 
ceduli k žádosti jeho, a to, což jest přijal peněz Pavla z Jemníka; k té já se znám, 
že jest písmo mé. 

Valentin, písař téhož panaViléma z Pernšteina etc. JMti z Kru- 
mlova Moravského, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem psal též ňákú 
ceduli Janovi Buškovi k žádosti jeho, což jest peněz přijímal Pavlových z Jemníka, 
a k ní se já znám na též ceduli, jakož Pavel Vaniš psal. 

R. IV. L A. 9. a. 

1558. 

Mezi Jiříkem Šalomúnem, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a mistrem Václavem 
z Pacova, rektorem učenie Pražského, s strany druhé. 1510, 10. dubna. 

K roku Svátosti, feria IV. ante Tiburcii. Jan od Žáby, mě- 
štěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. seznal t.: Když sme přišli 
k mistru Václavovi přímí Pacovskému do veliké koleje, tehdy Jiřík Šalomún mluvil 
k němu: Milý mistře Vácslave, pohledali-li ste toho kšaftu, o kterýž sem k vám 
prve chodil? Mistr Václav pověděl, že sem ho ještě nehledal; než stav sě jiným 
Časem, pohledám já jeho; jestližef jej najdu, okážif jej. A s tiem sme odešli pryč. 

29* 



228 D* XIIL Registra soudu komorního. 

Bartoš zlatotepec, měštěnín Starého města Pražského, n. p. 
n. k. seznal t. : V pondělí den svaté Alžběty požádal jest mne Jiřík Šalomůn, abych 
s ním šel do velké koleje k mistru Václavovi Pacovskému. I mluvil jest Jiřík Ša- 
lomůn: Ctihodný mistře Václave! Proto sem přišel k vám, kdež sem vás žádal prve 
za živnosti bratra vašeho, mistra Jakuba, ne jednu, abych mohl slyšeti nebožtíka 
mistra Jana Vlašimského, švagra mého, tehdáž faráře Svatojindřiského, kšaft jeho 
vlastní ruku sepsaný, kdež ste týž kšaft vzali při přítomnosti mé. I nemohl sem 
toho na vás dosieci až dosavád ; i ted ještě prosím jakožto poručníka spolu s bratrem 
tvým, nebožtíkem mistrem Jakubem, že mi jej ukážete a že mi jest toho potřebie 
mé dcerce. Neb ji zpravují, že by jie tu po mateři náleželo něco; neb jest matce 
jejie byl mistr Jan vlastní bratr a že jest mně byl mluvil, že sem tě i sestru svů i s dí- 
tětem dobře opatřil. I řekl mistr Václav : Tepruvs procítil, dlúhos spal ; coť jest tobě 
náleželo, dalif sme. Řekl Jiřík: Dali ste mi puol pátý kopy grošuov starých a pět 
zlatých. I řekl jest mistr Vácslav: Daliť sme na třidset zlatých. A Jiřík řekl: Ne- 
dali ste než puol pátý kopy grošuov starých a pět zlatých. I řekl mistr Vácslav: 
Musím takto tobě pověděti; však jest k tobě dobré vuole neměl. A Jiřík řekl: 
K tomu ste vzali truhlici od panie Anny Radlicové. I řekl mistr Vácslav, že sme 
nevzali žádné truhlice a o tom nic neviem; než co se dotýče kšaftu, neviem, kde 
jest; chci ho pohledati; a některý čas stavíš se u mne. Potom podruhé s ním s Ji- 
říkem přišel sem k témuž mistru Vácslavovi, a byl při tom Jan od Žab a Jan od 
Strak. To jest Jiřík opět mluvil k mistru Václavovi: Jakož ste mi rozkázali, abych 
o ten kšaft se u vás po druhé stavil, již sem teď přišel. Tu mistr Vácslav pověděl : 
Ještě sem jeho nehledal ; stav se u mne některú jinů chvíli. Najdu-li jej, ukážif jej. 

Jan od Strak, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. 

v 

svědčil jest t. : Když jest mne požádal Jiřík Salomún a jiných měšťan některých, abych 
s ním šel do koleje veliké k mistru Václavovi Pacovskému, i mluvil k němu Šalomún : 
Ctihodný pane mistře ! Z té příčiny sem k vám přišel, co se dotýČe kšaftu mistra Jana 
nebožtíka faráře Svatojindřišského, švagra mého, že bych jej rád slyšal; neb mne 
lidé zpravují, že by mi něco v tom kšaftu náleželo anebo dcerce mé; neb je vás 
poručníky zdělal, nebožtíka mistra Jakuba, bratra vašeho, a vás, a ten kšaft svů ruku 
nebožtík mistr Jan sepsal. A já, když jsem byl k němu přišel, takto jest mi po- 
věděl : Milý švagre, rád sem, žes ke mně přišel, a žef sem tebe opatřil i s manželku 
tvú a s sestru mú i s dietětem, co se tkne z hotového; a teď sem poctivé mistry, 
mistra Jakuba a mistra Václava, bratra jeho, poručníky zdělal, jimž já toho věřím 
nade všecky lidi smrtedlné, že se oni tak zachovají, jakž sem zřiedil, I řekl jest 
k němu mistr Václav : Tepruvs procítil, dlůho si spal ; což tu tobě náleželo, žeť sme 
vydali. A Jiřík k tomu řekl: Dali ste mi puol pátý kopy grošuov starých a pět 
zlatých. Éekl mistr: Daliť sme třidcet zlatých. A on Jiřík řekl: Nedali ste mi než 



- ■ ■*. ' 



Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 229 

pět zlatých a puol pátý kopy grošuov starých. Avčaktě k tobě dobré Tuole neměl. 
A mluyil zase Jiřík: Vzali ste také truhlici od panie Anny Radlicové. A on mistr 
zase řekl, žeť sme žádné truhlice nevzali. I řekl mistr: Stav se některý čas o ten 
kšaft, ažf ho pohledám ; neb neviem, kde sem jej děl. Potom as po dvú nedělí přišel 
sem s ním s Jiříkem k němu k mistru Václavovi do svrchnieho pokoje. Tu jest 
mu Jiřík řekl: Teď sem přišel po ten kšaft, již-li ste jej nalezli. A mistr řekl: 
JeStěf sem ho nehledal. 

Feria V. ante Tiburcii [11. dubna]. Anna Radlická, městka 
Nového města Pražského, u. p. n. k. etc.: Svědomá sem toho, když mistr Jan 
byl farářem u svatého Jindřicha, dal mi truhlici, a když jest byl nemocen, tehda 
mne zavolal k sobě a řekl mi: Milá Anna, nedávaj té truhlice než mistru Jakubovi 
s bratrem jeho mistrem Václavem. A když bylo po smrti mistra Jana, tehdy já vy- 
dala sem jim truhlici. 

Štěpán Černý obývající v Starém městě Pražském u. p. n. k. 
8. t. : Já jiného nic neviem svědčiti, než které sem svědomie dal paní Anně dceři 
jeho Jiříka Šalomúna, že totéž seznávám jemu Jiříkovi Šalomúnovi. Nechf je káže 
sobě čísti; stojí napsáno fol. D. b. 

R. IV. 1. C. 9. a. a 12. b. 

1559. 

Mezi Annu dceru Jiříka Šalomúna s jedné, a mistrem Václavem Pacovským a mistrem 

Jakubem s strany druhé. 1510, 10. dubna. 

štépán černý, obývající v Starém městě Pražském, u. p. n. k. 
s. t : To mi v paměti, že jest mě žádal Jiřík Šalomún, otec paní Anny, abych s ním 
došel k svatému Jindřichu k mistru Janovi, faráři téhož kostela. A bratr byl vlastní 
ten farář jeho ženy, ješto byl nemocen, a Jiřík také nemocen byl na oči. A když 
sme tam přišli, tu sú sobě pozdravení dali. I řekl jest mistr Jan k Jiříkovi: Milý 
švagre, modl se za mne pánu Bohu! A teď oznamuji, že£ sem tě dobře opatřil 
statkem i s tvú manželku, sestru mú milú, i s tvým dietětem. A teď poručníky 
dělám mistra Václava a mistra Jakuba z Pacova oba a jim věřím nad jiné, že vám 

^ tom, což jim svěřil sem a poručil, věrně a právě učiní; a což sem jim poručil, 

7 všecky věci najdete po mé smrti u paní Anny Radlicové. 

Anna Radlická, městka Nového města Pražského, u. p. n. k. s. 

Svědomá sem toho, když mistr Jan byl farářem u svatého Jindřicha, dal mi 

hlici ; a když jest byl nemocen, tehda mne zavolal k sobě a řekl mi : Milá Anna, 

ávaj té truhlice než mistru Jakubovi s bratrem jeho mistrem Václavem. A když 

^ po smrti mistra Jana, tehdy já vydala sem truhlici jim, týmž mistruom. 



230 D. XIII. Begistra soudu komorního. 

Jakub pernikář, měštěnín Starého města Pražského, o. p. n. 
k. 8. t.: Toho sem svědom, že mistr Vácslay PacoYský s nebožtíkem svým bratrem 
mistrem Jakubem brali sú statek z komnaty nebožtíka mistra Jana, kterýž byl fa- 
rářem u svatého Jindřicha. 

R. IV. 1. B. 12. a. a D. 6. SroT. předcházející svědomí & 1658. 

1560. 

Mezi Janem Čabelickým z Soutic s jedné, a Václavem Mírkem z Solopisk s strany druhé. 

1510, 11. dubna. 

Ve Čtvrtek před svatým Tiburcím. Martin z Eouřima u. p. n. 
k. s. t. : To mi v paměti, když sem byl žádán od Václava Mírka z Solopisk, abychom 
dojeli na Tayn se panem Benešem Mírkem a s Jiříkem Bočkem ku panu Janovi 
čabelickému, a žádali jeho od pana Václava Mírka, aby mu manželku jeho vydal. 
A on nám řekl, že já jí jemu nehájím, a také sem po ní neposielal. A potom ona 
přišla do světnice, a pan čabelický vstal proti ní a šel k ní. I ona jej objala a on 
ji také. A v tom mu cos pošeptala a šla hned ven z světnice do komory, a on za 
ní; a my sme se jich nemohli dočekati, a hledali sme ji a ptali sme se po ní i po 
pánu, i nemohli sme jich najíti. A on purkrabie poslal k nám, chceme-li doluov 
jíti, že chce kázati zámek zamknuti. A my jsme šli. 

R. IV. L A. 8. b. Srov. nález č. 1465 na str. 158. 

1561. 

Mezi Mikulášem z Jenišovic s jedné, a Václavem Mírkem z Solopisk s strany druhé. 

1510, 11. dubna. 

Ve čtvrtek před svatým Tiburcím. Martin z Křešic u. p, n. k. 
s. t. : To mi svědomo, že sem jezdil se panem Mikulášem z Jenišovic ku panu Vá- 
clavovi Mírkovi na Hranice. I tázal se pan Mikuláá pana Mírka, chce-li svú man- 
želku přijieti do svatého Ondřeje. A on řekl, že nechce jí pKjieti prve než na sva- 
tého Vondřeje. 

Marek ze Zvěřkovic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem přivezl 
paní Johanku, manželku pana Václava Mírka, na Hranice na den svatého Vondřeje. 
I stavěl ji muži jejiemu pan Mikuláš z Jenišovic a za ni viec státi nechtěl [ani] slí- 
biti. A potom na zajtří pan Mírek kázal jí preč jeti a vyprovodil ji s bratrem svým 
až za humna za dvuor. 

R. IV. 1. A. 11. b. SroT. nález & 1465 na str. 158 a předcházející STédomí 5. 1560. 

1562. 
Mezi Jaroslavem z Vřesovic s jedné, a Děpoltem z Lobkovic s strany druhé. 1510, 11. dubna. 

MDX° ve čtvrtek před svatým Tiburcím. Beneš, rychtář z Lib- 
čevsi u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jest pan Děpolth z Lobkovic mluvil, 



Svědomí k roku Svátosti I 1510. 231 

když sem tam přišel s Václavem krčmářem z Libčevsi, že člověk jeho z Bíliny 
jménem Jan zastihl právem téhož Václava krčmáře, člověka dědičného pana Jaro- 
slava z Vřesovic, na právě Bílinském, nechf o to s ním na témž právě konec vezme. 
I nestal se žádný konec o to mezi nimi na témž právě. A dále, že pan Jindřich 
z Vřesovic poddal nás panu Jaroslavovi, synu svému, a já napřed a konšelé i jiní 
lidé odtudž z Libčevsi slibovali sme Člověčenství věrně a právě pánu našemu, panu 
Jaroslavovi z Vřesovic. A což se dotyce toho Jana z Bíliny, člověka páně Děpol- 
tova, když ho pán náš, pan Jaroslav, v Praze nalezl u pana Jana z Pibru v jeho 
domě, ptal se ho, čí jest a koho za pána má; a on se seznal a řekl, že jest páně 
Popeluov a že jeho za pána má. 

Václav krčmář z Libčevsi u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sů 
mě stavili na právě na páně Děpoltově Jan z Bíliny, tu jest pan Popel pravil, že 
jest Jan týž jeho člověk. A potom pan Jaroslav, pán muoj, nalezl ho v Praze 
u pana Jana z Pibru před jeho světnicí a tázal se ho, koho za pána má, a on řekl, 
že pana Děpolta za pána má. 

Jan z Lahovic, Člověk pana Viléma z Doubravské Hory, u. p. 
n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem vyručil krčmáře Václava z Libčevsi od pana 
Popela a jsem i po dnes zaň rukojmí. A jsem také toho dobře svědom, že týž 
Václav krčmář z Libčevsi jest člověk dědičný páně Jaroslavuov z Vřesovic, a dále 
že v Praze nalezl ho pan Jaroslav téhož Jana, Člověka páně Děpoltova, v domu 
u pana Jana z Pibru, a ptal se ho, koho za pána má a Čí jest. A on řekl, že jest 
páně Děpoltuov Člověk a jeho za pána má. 

Vaněk Havránek z Libčevsi u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že 
Václav krčmář Holý z Libčevsi jest dědičný Člověk páně Jaroslavuov, a druhé že 
pán náš, pan Jaroslav, našel Jana z Bíliny a ptal se ho, čí jest Člověk a koho za 
pána má. A on pravil, že jest člověk páně Děpoltuov a že pana Popela za pána má. 
A to se dalo v Praze v domu u pana Jana z Pibru. 

R. IV. 1. A. 18. a. 

1563. 

Mezi Voldřichem Popelem z Vesce s jedné, a Jindřichem Vojislavským z Vojislavic. 

1510, 11. dubna. 

Feria V ante Tiburcii. Diviš z Zásmuk u. p. n. k. seznal etc: Což 
se dotýče poustky Vonšovské, sem toho svědom, že jest se panu Voldřichovi Popeloví 
žádný nepřiznal k platu ani k robotám, a s lázně v Zásmuciech také žádný se ne- 
přiznal k platu ani k robotám, též také s Eožíškovské poustky nepřiznal se žádný 
k platu ani k robotám. Co se dotýče Eubky z Stráně a starého rychtáře z Zásmuk, 
ti odpierají tomu, že sta jim dvě slepice připsány, jednomu jedna a druhému jedna. 



232 D. XIIL Registra soudu, Icomomího, 

Z Vršec z Jakubkovského sídla tu se také žádný nepřiznal k platu ani k robotám. 
Z Bečvář to jest se také panu Yoldíichovi nepřiznal žádný k platu. Z toho místa, 
kde jest mlýn byl, tu jest se také žádný nepřiznal k platu. Když jest nás pan 
Jindřich propůštěl z člověčenstvie panu Voldřichovi Popelovi, tu jest řekl pan Popel: 
Pane Jindřiše, tuto se nenalézají lidé podle registr. A pan Jindřich řek: že já to 
opatřím, že se mají najíti. 

Svatoš Bubník z Zásmuk u. p. n. k. etc. : Najprve že neslíbil žádný 
člověčenstvie s Yonšovské poustky, s lázně ; také k poplatkóm nezná se žádný v Zá- 
smucích a žádný člověčenstvie neslíbil, s měštiště Eožíškovského též také neslíbil 
žádný člověčenstvie. Pan Jindřich po slepici jim připsal Kubasovi, Kubkovi z Stráně 
a nenie toho. Z Vršec žádný neslíbil, také s poustky s té z Bečvář také neslíbil 
žádný, s Ryšanovské poustky a se mlayna s měštiště neslíbil žádný člověčenstvie. Řekl 
panu Jindřichovi pan Voldřich : jak se tito lidé nenalézají ? A pan Jindřich Vojislavský 
řekl takto: že já to opatřím hned. 

Svatoš Kořenek z Zásmuk u. p. n. k. etc: Najprve že neslíbil žádný 
člověčenstvie s Vonšovské poustky panu Voldřichovi a neseznal se žádný k platóm 
ani k robotám, a s lázně neseznal se žádný k platu ani k robotám a neslíbil člově- 
čenstvie panu Voldřichovi ; pak s měštiště Eožíškovského neslíbil žádný člověčenstvie 
a k platóm ani k robotám neseznal se žádný. Dvě slepici připsány sů, Kubasovi jedna 
a Kubovi z Stráně druhá, a oni tomu odpor činie, že těch slepic nechtie platiti a ne- 
mají. Z Vršec také neseznal se žádný ani k platóm ani k robotám. Z Bečvárek ne- 
slíbil žádný člověčenstvie s sídla Mikšova, pak s mlýniště neseznal se žádný k platu 
a neslíbil Člověčenstvie. Při vodstupování pan Jindřich řekl panu Voldřichovi, že se 
mají nalézti lidé, že já to poručiem Štěpánovi ouředníkovi, že to opatřeno bude. 

Svatoš z Stráně z Zásmuk sv. p. 

Martin zVršecu. p. n. k. etc: Najprve svědom sem toho, když pan 
Jindřich Vojislavský propůštěl nás z Člověčenstvie panu Voldřichovi, tehdy jest pan 
Voldřich pravil panu Jindřichovi Vojislavskému, že neslíbil s Vonšovského žádný člo- 
věčenstvie ani se k poplatkóm seznal ani k robotám ; a on pan Jindřich řekl, že to 
opatřeno bude, aby mu člověčenstvie bylo slíbeno s toho. I nenie toho. S lázně 
žádný mu člověčenstvie neslíbil ani se přiznal k robotám ani k poplatkóm s Eožíškov- 
ského. Též Kubkovi z Stráně a Kubasovi přičinil slepici jednu viece, nežli mělo býti. 
V Bečvářích s Mikšovského pan Jindřich měl panu Voldřichovi postaviti člověka, aby 
mu člověčenstvie slíbil, i nepostavil, aniž se žádný k poplatkóm znal. Pak v Vlčích 
Dolech se mlayna žádný se nevohlásil k poplatku, v Vršciech s Jakoubkovského také se 
žádný nepřiznal k robotám ani k poplatkóm. Panu Jindřichovi v Vršcech vzdala vdova 
Jakoubkovské[ho] jménem Housková, a on pan Jindřich propustil jest ji vodtud s dětmi, 
aby se opatřila, kdež muož, a mne jest k nie posielal, přede mnú jemu vzdala, a on 



SvědonU k rohu Svátosti 1. 1510. 233 

přede mnů také přijal od nie. Potom s toho grunthu on pan Jindřich pobral všecko, 
koně, dobytek, vuoz i všecken nábytek a hospodářštvie. Před tiein prodajem byl 
Vávra na tom Hooskovském siedle ; potom pan Jindřich Vojislavský, když se stěhoval 
na Hořepník, vzal jej s sebú, a vod té doby pusto stojí to. Potom pan Oldřich řekl 
pann Jindřichovi, že se nenalézají lidé tuto a že mi neslíbil žádný člověčenstvie. 
A pan Jindřich řekl, že bude to zpraveno dobře. Poručil to Štěpánovi ouředníku, 
aby to zpravil. I nenie zpraveno. 

Janček kuchař z Vršec u. p. n. k. etc. : Najprve, že svědom sem toho 
a byli sme při tom všickni, že pan Oldřich nemá ani platu ani robot s Vonšovského, 
s poustky s té ani s lázně, s Valšovských poustek také platu nemá ani robot. Pravil 
Kuba z Stráně a Eubas, že jim jednou slepicí jest viece připsáno. Potom když Houska 
v Vršcech umřel, pan Jindřich Vojislavský pobral s toho gruntu všecko, dobytek, 
ovce, krávy, koně, vuoz, plouh, brány i žlab, a potom manželku téhož Housky pro- 
pustil s sirotky a sám kázal ji stěhovati Klímovi z Zásmuk. Též také v Bečvářech 
s Mikšova siedla poplatkové sešli pánu našemu všichni, s mlýniště také nemá po- 
platkuov žádných. Pan Voldřich řekl panu Jindřichovi, že platové a roboty tuto ne- 
nalézají se. A on pan Jindřich řek: že tvé nezahyne a naleznu se poplatkové aneb 
roboty tvé. A Štěpán ouředník měl zpraviti to, i nezpravil. 

Mikuláš Ročně z Zásmuk u. p. n. k. etc: Najprve že toho sem dobře 
svědom, že jest přišel posel k Mikšovi z Bečvar od pana Jindřicha Vojislavského, 
pravě, že mu pan Oldřich Popel nehájil poplatkuov platiti. 

Mikeš z Beč várek u. p. n. k. s. etc: Svědom sem toho, že když pan 
Jindřich poslal svého posla ku panu Voldřichovi, abych já na tu poustku dosed, mně 
se to nezdálo. Pan Voldřich řekl: Kdyžf se nezdá, já tě nenutím; poněvadž se 
nezdá, já dám odpověď poslu. Potom také brali sme z Vršec vovsy, žlaby i jiné 
potřeby. 

Valenta rychtář z Zásmuk u. p. n. k. s. t.: Najprve, že nenie s Von- 
šovské poustky slibováno člověčenstvie panu Voldřichovi Popeloví, též také s lázně 
v Zásmuciech že nenie slibováno člověčenstvie panu Voldřichovi Popeloví, a Eubas 
že odpierá panu Voldřichovi slepice jedné, též i Kuba z Stráně otepřel jest, že 
neplatí jedné slepice z poustky Jakoubkovské panu Oldřichovi Popeloví, a že ne- 
přiznali sů se k platóm ani k robotám s Vonšovského siedla, též i s lázně i také 
8 Eožíškovského siedla, a že nenie slibováno člověčenstvie s té poustky, na kteréž 
byl Vávra myslivec, kteréhož, když grunt prodal pan Jindřich, vzal ho s sebú do 
Hořepníka. Též z Mikšovského siedla z Bečvář nenie slibováno člověčenstvie, s mlý- 
niště také nenie slibováno člověčenstvie panu Voldřichovi Popeloví. Také sem toho 
svědom, když jest pan Jindřich postupoval lidi panu Voldřichovi, že jest mu řekl 

AicUt český XIU. 30 



234 D, XlIL Registra soudu komamfho. 

pan Voldřich: Tuto se nenalézají lidé, kteříž by měli slibovati člověčenstvie. Pan 
Jindřich jemu tak odpověděl : Nestarajte se o to, že já poručím teď úředníkovi Ště- 
pánovi, že von to zpraví. Také sem toho svědom, co se dotýče poustky Jakoubkovské 
v Vršcích, že jest pobral pan Jindřich koně, krávy, vovce, vuoz, brány, plouh 
a vobilé, což bylo. 

R. IV. 1. C. 10. a. 

1564. 

Mezi panem Děpoltem z Lobkovic s jedné, a Jaroslavem z Vřesovic s strany druhé. 

1510, 11. dubna. 

Feria V ante Tiburcii. Jan Srb z Markyštorfu u. p. n. k. s. etc.: 
že sem přišel k rychtáři Bílinskému, aby se zachoval vedle práva, i sstavil sem svého 
vraha Vácslava Holého, krčmáře z Libčevsi, že mi jest zabil bratra strýčeného Ja- 
kuba. A toho času neměl sem za panem Děpoltem zakoupenie žádného. Byl sem 
v hospodách. Potom přišel sem do Bíliny do jedné hospody a tu byl sem některý 
čas, dokudž mi se líbilo, a vodšel sem, když mi se líbilo, s též hospody a sloužil 
sem u dobrých lidí, kdež mi se líbilo. Potom za panem Děpoltem zakoupil sem sobě 
vinici mezi svatým Martinem a mezi vánoci ten čas. Ještě i podnes panu Děpoltovi 
člověčenstvie sem nesliboval a nikděž sem neměl ženy. 

Prokop rychtář z Bíliny u. p. n. k. etc: Najprve, že přišel ke mně 
Srb Jan a žádal mne, abych se zachoval vedle práva. Při tom zstavil jest Vácslava 
Holého, krčmáře z Libčevsi, protože jest jemu zabil strýčeného bratra Jakuba, a na 
to mí stavné dal. Potom žádal, aby byl dán na rukojmie. I dal sem jej na rukojmie 
pod padesát kop. A tito sú rukojmie : Vácslav a Pavel z Libčevsi, vopět Vácslav 
Havránek a Marek ze Všechlap. Slíbili sú zaň, a když zah státi nechtěli ti rukojmie, 
i žádali za propuštěnie. A já sem je propustil, a jiné mi rukojmie hned postavili, 
a to tyto : Jana bratra svého z Lahovic a Marka ze Všechlap. A oni též zaň slíbili 
pod padesáte kop. A ta věc stála jest až do sie chvíle a k konci nepřišla ; neb sů 
to měli dobří lidé smluviti. 

Týž Prokop rychtář pověděl: že jest mi to vědomo, že jest Jan Srb 
pod pánem JMtí panem Děpoltem neměl nižádného zakoupenie, než že jest byl v ho- 
spodách a že jest dělal, kdež mu se nahodilo. U pana Jiříka Zelenka sloužil rok. 
Než teprv po světlem Martině již minulém koupil sobě vinici a zavdal za ni šest 
kop míšeňských dvě neděli před vánoci; a že jest pacholek svobodný a pánu JMtí 
člověčenstvie nesliboval nikdy ani purgmistru a radě města Bíliny jest nečinil přísahy. 

Feria VI ante Tiburcii, die Reliquiarum [12. dubna]. Mikuláš 
Chlouba z Bíliny u. p. n. k. : Najprve že toho sem svědom, že Jan Srb zakou- 
pení za panem Děpoltem žádného neměl, než byl tu hospodou v Bílině a dělal ta. 



Svědomí Je roku Svátosti 1. 1510. 235 

a potom slúžil u pana Jiříka Zelenka rok. Než slyšel sem, že sobě koupil vinici 
mezi svatým Martinem a vánoci některý ěas. A také sem slyšel, že panu Děpoltovi 
člověčenstvie nesliboval. 

Jíra Psincovic z Bíliny u. p. n. k. etc: Najprve že toho sem dobře 
svědom, že Jan Srb přišlay do města Bíliny dělal u lidí a tlouk se po hospodách 
jako svobodný pacholek, i jinde u lidí přespolních dělal jest. Sloužil u pana Jiříka 
v Zelenkách rok, a nikdá jest zakoupenie neměl za panem Děpoltem, až tohoto roku 
mezi svatým Martinem a vánoci slyšal sem, že jest sobě vinici koupil. A toho sem 
také svědom, že jest panu Děpoltovi nikdá člověčenstvie nesliboval. 

Matěj vovčák s předměstie Bílinského u. p, n. k. etc.: že svědom 
sem toho, že Jan Srb z Zálesie tlouk se po hospodách a že pod panem Děpoltem 
nic neměl, než tento rok že sobě koupil vinici pod panem Děpoltem v ty časy mezi 
svatým Martinem a vánoci. Tak sem slyšal, a že panu Děpoltovi člověčenstvie ne- 
slíbil, a že jest byl pacholek svobodný těch všech časuov, a že sloužil jest u pana 
Jiříka Želenského rok. 

K IV. L C. 13. a. SroY. svědomi c. 1562 na str. 230. 

1565. 
Mezi Hanušem z Molkovic s jedné, a paní Katheřinú z Kfeldu s strany druhé. 1510, 12. dubna. 

V pátek den Svátosti. Kněz Jan farář z Lomnice na tu přísahu, 
kteráž jest biskupu při vzetí kněžství svého učinil, s. t.: To mi svědomo, když sem 
přišel na Skály s Hanušem z Molkovic, tu jest Hanuš napomínal paní Eatheřiny, co 
jest jemu neboštík pan manžel její poručil, aby mu dala. A paní řekla, že, když budu 
mieti se panem Janem místo o to, chci ráda dáti. 

R. IV. 1. A. 16. a. 

1566. 

Mezi panem Jiříkem z Walštayna s jedné, a Petrem Škorní z Stranová purkrabí Yelíšským 

8 strany druhé. 1510, 12. dubna. 

V pátek den Svátosti. Vaněk Buchal z Železnice u. p. n. k. s, t.: 
To mi v paměti, když přišel posel od pana Petra Škorně z Velíše na Bradlec, tu mi 
jest kázal pán vzieti list od něho, a já sem vzal a dodal sem ho pánu. A pán mi 
rozkázal, abych mu kázal odpovědi dočekati. A on všed k vrátnému do jistébky 
i čakal, a pan Jiřík kázal svému písaři list psáti zase jemu purkrabí Velíšskému. 
A než písař list napsal, už posel ušel preč, nesečkav odpovědi ani listu, a já sem 
ho hledal i v krčmě a nemohl sem ho najíti. A potom sem já přinesl zase pánu 
list, a pán jej dal písaři a kázal mu, aby ho dodal po některém člověku jeho na Velíš. 

80* 



236 D. XIII, Registra soudu komorního. 

Bartoš písař z Železnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když mě 
obeslal pán muoj pan Jiřík z Walšteyna, abych k němu šel na Bradlec, a když sem 
šel, potkal sem se s poslem, kterýž přinesl bst pánu z Velíše. I řekl sem mu : Odkud 
jdeš? A on řekl: Z Bradlce, I otázal se mne: Ty-lis písař? A já řekl, že sem. 
A já řekl mu: Máš-li odpověď? A on pověděl: Nemám. I řekl sem mu: Poď zase 
se mnú; viem, že mně pán káže psáti odpověď. A on mi řekl, že nepuojdu, neb 
mi nekázali odpovědi čakati. A když sem nahoru ku pánu přišel, kázal mi hned 
pán psáti list, a potom mi jej dal a kázal mi, abych jej hned po některém člověku 
jeho poslal. I poslal sem jej večer, a ráno aby mu dodán na Velíš byl. 

R. IV. 1. A. 16. b. 

1567. 

Mezi Blažkem konvářem z Piesku s jedné, a Blažkem příjmí Hrábí z Muzluov s strany 

druhé. 1510, 12. dubna. 

V pátek den Svátosti. Jan Rohle z Piesku u. p. n. k. s. t: Toto 
mi jest dobře v paměti, že nynie rok při Svátostech stál sem podle Blažka konváře 
v soudné světnici na hradě Pražském. I přišel k němu k Blažkovi Hrabie a mluvil 
k němu takto : Smieš-li se se mnú založiti, oč chceš, že tu při, kteráž jest mezi vámi 
a pánem mým, že ji prohřáté. A Blažek konvář odpověděl jemu, že bohdá nepro- 
hráme. A on Hrabie po druhé řekl jemu : Založ se se mnú a jmenuj sobě, oč chceš. 
A Blažek konvář řekl jemu: Nechf jest o kožich, o liščí podbHškový. A on Hrabie 
stáhl k němu ruku a Blažek konvář také. I dali sobě na tom ruce. I řekl Hrabie 
takto: Nechf jest o dobru kuní šubu novů slušnú. A Blažek konvář řekl: Jdef. 
A já k tomu zavolal: Šuby z Humňan. A řekl sem jemu takto: Slyš tento základ! 
A on pověděl: Jaký to základ? Teď se založili o kuní šubu dobru novů, Hrabie 
s Blažkem konvářem ; a oni oba se k tomu přiznali a tak pověděli, že jsme založili. 
A to jest tak v pravdě. 

Feria III post Tiburcii [16. dubua]. Jan Piruožek, hospodář 
domu pana z Pernšteina etc, u. p. n. k. s. t. : To mi jest vědomo a v paměti, 
když sú při vyhráli páni Písečtí, tehda já a Blažek konvář do soudné světnice veliké šli 
sme. Napomínal jest Blažek konvář Blažka Hrábí z základu, z kunie čuby dobré. 
Von Blažek Hrabie pověděl, že já sě v té věci nepamatuji. Konvář Blažek zase 
Blažkovi Hrábí odpověděl: Kterak se nemáš pamatovati, však jsň byli dobří lidé 
při tom? Tehda Blažek Hrabie opět vodpověděl: Jestliže mne bude kto pamatovati, 
že já chci tobě dáti. A to bylo po svatém Martině některý den. 

R. IV. L A. 16. a. 



Svédomi h roh* Svátosti I 1510. 237 

1568. 

Mezi Janem Yrchotou z Yrchotíc 8 jedné, a Jindřichem z Hodějova s strany druhé. 

1510, [12. dubna]. 

Mikuláš Liška z Janovic u. p. n. k. s. t.: To mí svědomo, že Vašek 
z Křešic stavil Harovce a pravie, že mu slíbil za puol kopy a za něco viec. I uničili 
sú oba ku právu, Vašek aby nan uvedl, a Harovec aby odvedl, a to pod V kopami 
míšeňskými každá strana. I připrosili sme k sobě ze dvů práv jiných lidí, z Neveklova 
dvou a z Sedlce také dvú. A když byl soud osazen, tu jest jim podáno, aby se 
přátelsky smluvili. A Vašek z Křešic odpieral a pravil, že chce právem rozeznán 
býti. A když jsú rukojmie obnovili, tu jest Vašek žaloval na Harovce a nemohl naň 
nic uvésti. I vostal jest křiv proti Harovcovi. A propadl pánu vinny V kop míšeňských 
té, kteréž byl uničil proti Harovcovi. 

Jan z Janovic u. p. n. k. s. t: To mi v paměti, že Vašek z Křešic stavil 
Jiraštu pro Harovce na právě páně Vrchotově pro XXXVI grošuov míšeňských. 
A rychtář jest kázal Vaškovi uničiti pod V kopami, právě-li jest stavil, a tohoto 
Harovce také aby odvedl též pod V kopami. A když sme právo osadili, požádali sme 
pána nitšeho, aby nám přijednal z jiného práva viece konšeluov. A pán zjednal nám 
čtyři: dva z Sedlce a dva z Neveklova. I podávali sme jim toho, aby se o to přá- 
telsky smluvili. A Vaškovi se nezdálo, než chtěl právo trpěti, co mu přinese. A když 
sú k soudu přistúpili, kázali sme rychtáři, aby rukojmie obnovil. I stalo se tak. Tu 
J8ů opět znovu uničili pod V kop, A když jest Vašek vedl při proti Harovcovi, 
i nemohl naň nic uvésti, ostal proti němu křiv, a panu Vrchotovi propadl těch V kop, 
kteréž uničil, že jest právě stavil. 

Jan Vlček z Janovic u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že Vašek z Křešic, 
člověk páně Hodějovského, stavil na našem právě pro XXXVI grošuov Jiraštu ze Lhoty 
pro Harovce. A tu rychtář uručil jest je pod V kop s obů stran, Vašek aby nan 
uvedl a Harovec aby odvedl. A když sme byli požádali pána našeho, aby nám z jiného 
práva přijednal konšel — neb nám se zdála to věc obtížená — i přidáni jsú nám 
čtyři konšelé: dva z Sedlce a dva z Neveklova. A když jsme soud osadili, že nás 
bylo XVI konšel, podali sme toho stranám, chtějí-li, aby se radše přátelsky smluvili. 
A Vašek k tomu nechtěl pHstúpiti, než chtěl právo trpěti, co mu soud přinese, 
a Harovec také. A když jsú k soudu přistúpili, tu jsme kázali rychtáři, aby rukojmie 
obnoveni byli. A když sú opět znovu pod týž základ uručili, pod pět kop, Vašek 
vedl jest při proti Harovcovi, a Harovec mu odpieral. I zdálo se nám, že Harovec 
měl dostatečnější svědomie než Vašek. I ostal jest Vašek proti Harovcovi křiv a pánu 
propadl vinnu podle práva těch pět kop, kteréž byl uručil. 

Mikuláš z Janovic u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že Vašek z Křešic 



238 />. Xin. Registra soudu komorního. 

stavil člověka páně Martinického jménem Harovce pro XXXVI grošuov. A když sů se 

to nemohli srovnati, že Harovec mu odpieral, že ho nepravě stavil, a Vašek pravil, 
že právě. I uničili sú oba ku právu pod V kopami grošuov míšeňských, každý zvlášf. 

1 prosili sme pána, aby nám bylo přidáno konšel z jiného práva. I pHjednal nám 
pán čtyři konšely: dva z Sedlce a dva z Neveklova. A když sme soud osadili, tu, 
než k soudu přistúpili, podali sme jim toho, aby se o to přátelsky smluvili. A oni 
nechtěli, než chtěli radše právo trpěti. I když sú ku právu přistúpili, kázali sme, 
aby rychtář rukojmie obnovil. A když se tak stalo, tu sú proti sobě vedli pře, Vašek 
proti Harovcovi. I nemohl jest na Harovcovi nic mieti ; neb naň nic nemohl dovésti. 
I ostal jest Vašek proti němu Harovcovi křiv a pokutu tú propadl, to jest pět kop 
míšeňských panu Vrchotovi ty, kteréž uničil jest ku právu. 

Petr Krbec z Janovic u. p. n. k. etc, páně Vrchotuov člověk etc, svědčil 
takto : Vašek z Křešic obstavil Jiraštu ze Lhoty pro šest a pro půl kopy pro Harovce, 
kdež mu Harovec byl rukojmí Vaškovi, tu aby vedl nan, právě-li stavuje. A tu jest 
naň neuvedl, by právě stavoval. A rychtář ho uručil, právě-li sstavuje, pod V kopami 
grošuov míšeňských, a právo sme jim proto vosadili. I nemohl jest naň nic uvésti, 
že jest křivě sstavil. I propadl Vašek těch pět kop. A aby se jim krátko nestalo, ze 
dvú práv sme konšely přijednali k tomu soudu : z Neveklova a z Sedlce. I byli sme 
je na přátelskú smlouvu poddali, a oni se nesmluvili. A když Vašek vinu propadl, 
tu vinu pán jest náš pan Vrchota vzal. 

Petr Vondra z Janovic u. p. n. k. etc: Jest mi to dobře vědomo, že 
jest Vašek obstavil, Bíešického pána Jindřicha člověk, Jiraštu ze Lhoty pro Harovce, 
protože jest vinil Harovce pro šest a pro půl kopy. I nemohl jest Vašek Dvořák 
na Harovce nic provésti, proč jest ho obstavil, než jež obstavil v Janovicích na právě 
a uručili pod pět kop grošuov míšeňských. I soudili sú se o to před právem v Jano- 
vicích. A když sou je o to slyšali, povolal jest rychtář k tomu konšeluov Janovských. 
A když je vo to slyšali, i poddali je, chtí-li se o to přátelskú smlúvú smluviti 
I nechtěl k tomu přistúpiti Vašek Dvořák a řekl, že chce právem živ býti. I musili 
rukojmie obnoviti pod ten základ propadení pánu pod V kop grošuov míšeňských. 
I vosadili sou vrch práva, aby se žádnému krátko nestalo, z Sedlce dva a z Neve- 
klova dva, a z jednostajné vůle sou rozsudek pověděli. A XVI jich sedělo na tom 
soudě. A Vašek jest křiv vostal, že nemohl jest nic provésti na ně, že jest Harovec 
hodné svědomí měl a lepší než Vašek. A Vašek uručil těch pět kop a propadl je. 
A Harovec byl též po V kop uručil a vostal práv. 

Jan Jeníček z Janovic, člověk páně Vrchotuov, u. p. n. k. etc: 
Prosil Vašek z Křešic ouředníka pána mého rychtáře, aby mu sstavil člověka z Radotína 
menem Jana Harovce, vině jej, že by mu přislíbil za někoho za kuoň. A on mu 
odpíral toho, že by jemu tím vinen nebyl. I když přišlo na vrch práva, tehdy. 



Svědomí Tc roku Svátosti I 1510. 239 

když měli přistúpiti k soudu, tehdy nám se zdálo, že by nám ta věc obtížena samým 
byla, i prosili sme svého pána, aby nám přidal s jiného práva konšeluov. I přidal 
nám z Sedlce dva a z Neveklova dva, aby nás bylo se tří práv, aby se mu křivda 
nestala. I když předstúpili před nás, sedělo nás XVI, jakož řád a právo. I prosili 
sme jich, aby se o to smluvili. A oni pověděli, že nechceme než právem živi býti. 
Tehdy když kázem, aby rychtář rukojmie obnovil, a oni obnovili, tehdy Vašek vedl 
svědomí proti Harovcovi. A Harovec jemu odpíral, že jest měl svědomí hodnější. 
A my seznali jeho Harovcovo svědomí hodnější. I rozhodli sme, že vinen Vašek 
vostal a pánu pět kop grošuov míšeňských propadl. A pán se mezi nás nachýlil a řekl : 
Mám-li vzíti čili nic. A my řekli: Ty máš vůli toho. Vezmi neb mu odpust. Učiň, 
co chceš. 

V sobotu před svatým Tiburcím [13. dubna]. Václav z Janovic 
u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, když sme jeli do Prahy o svatém Martině nynie 
minulém, potkali sme Vaška, člověka páně Hodějovského. I dal pánu „Dobré jitro". 
A pán mu řekl : Vašku, cos na mne svědčil ? A on řekl : Pane, nesvědčil sem nynie 
nic, než což sem prve svědčil, to najdete tam. A pan Vrchota řekl mu: Vašku, 
pravil mi pán tvuoj, že bych já tobě přiřiekal, že já z tebe té vinny nevezmu. 
Však dobře vieš, když jsi se se mnú radil o to, řeklf sem: Raď se s svým pánem, 
však máš pána! A já sem tobě nic nepřiřiekal. A Vašek řekl jest: Tak, pane! Já 
sem skrze vás nic neprosoudil než skrze křivé svědky. A víte pane dobře, že sů 
vaši lidé té pře mé svědomí byli a mně nechtěli pravdy seznati. A pán řekl: I co 
sem já v tom vinen tobě? 

Pavel z Martinic, člověk a ouředník páně Zdeňků z Vokrou- 
hlice, u. p. n. k. etc: že obstavil páně Křešického člověk Vašek z Křešic páně 
Zdeňkova člověka Jana Harovce z Radotína, že by mu slíbil za člověka páně 
Vrchotova Matouše Kolenáče z Janovic; člověk pána mého vodpor činil slibu tomu, 
že jest neslíbil za člověka Vrchotova. A von přes to přes všecko jej obstavil v Jano- 
vicích. I tu proved před právem při svú Jan Harovec, že jest neslíbil. I byli při 
tom konšelé se dvou práv s jiných, s páně Repova dva a s páně Popelová dva, 
i tu v Janovicích rozeznali, že Jan Harovec neslíbil za Mathouše Kolenáče, člověka 
Vrchotova. I tu člověk pana Křešického Vašek propadl pět kop základu, že jest uručil 
pod pět kop na člověka Zdeňkova, že právě sstavuje Jana Harovce. I těch pět kop 
položil jest panu Janovi Vrchotovi. 

Vavřinec ze Lhoty, člověk páně Ctiboruov Martinského, 
u. p. n. k. etc: Najprve, že vobstavil člověka páně Zdeňkova Jana Harovce Vašek 
z Křešic pro šest a pro puol kopy na páně Vrchotově právě v Janovicích. A my 
sme s ním stáli s Harovcem proti Vaškovi, a člověk páně Zdeňkuov Jan Harovec 



240 D. Xm. Registra soudu komorního. 

práv zuostal před konšely. Konšelé jemu Vaškovi i Janovi Harovcovi řekli, aby se 
přátelsky smluvili, že jim toho přejí. A Vašek nechtěl než na právu dosti míti. 

K IV. 1. A. 20. a. a B. 2. a. 

1569. 

Mezi Václavem Přechem z Čechtic s jedné, a Burianem a Markvartem bratřími z Kraselova 

8 strany druhé. 1510, 12. dubna. 

V pátek den Svátosti. Bláha z Dřešína u. p. n. k. s. t: To mi 
svědomo, že když pan Přech z češtíc honil zvěř na lesiech páně Peršteinarových, a já 
stál sem v ouvazku teneta, i nezabili sme nic; neb zvěř vyšla ven z leče. 

Jan z Radešova u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že stála zvěř na lesiech 
páně Peršteinarových, a já sem byl se panem Sádlu. I léceli sme teneta; i nezabili 
sme nic ; neb se zvieře vyvalilo z teneta ; a pan Přech též s námi lécel. 

Petr Karas z Češtíc u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že nás poslal 
pan Přech se panem Sádlu, abychom léceli teneta na lesiech páně Peršteinarových 
cestou svobodnou. A já stál sem u teneta. I uvalilo se zvieře v teneto, a já ne- 
mohl sem tak skuoro přispěti, až mi se zase zvieře vyvalilo z teneta; než proto 
sem je ranil. 

Bartha z češtíc u. p. n. k. s. t: To mi v pamětí, že nám kázal pán 
náš pan Přech, abychom teneta léceli na lesiech páně Peršteinarových ; neb zvěř stála 
na nich na těch lesiech. I léceli sme cestou svobodnou. I uvalilo se zvieře v teneto, 
i nemohli přispěti, až se zase ven vyvalilo. 

Václav z češtíc u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Sádlo obsel 
zvěř na lesiech páně Peršteinarových ; i prosil pána našeho pana Přecha, aby mu lidí 
a tenat puojčil. A pán náš puojčil. I léceli sme teneta cestou svobodnou na týchž 
lesiech. A stál sem u teneta. I nezabili sme nic ; neb se zvieře ven vyvalilo z teneta. 

Šimon z češtíc u. p. n. k. s. t: To mí svědomo, že sme honili zvěř na 
lesiech páně Pemšteinarových se panem Přechem a se panem Sádlu; i nezabili sme 
nic; neb se zvieře ven vyvalilo z tenete. A léceli sme cestou svobodnou. 

Mikuláš Slávek z Češtíc sv. p. 

Vaněk z Stříedky sv. p. 

Vaněk Hoden z češtíc u. p. n. k. s. t: To mí svědomo, že zvěř stála na 
lesiech páně Pemšteinarových, a já šel sem se psy a zapouštěl sem psy. A psi hnali 
zvěř až do tenat. I vyvalilo se ven zvieře z teneta, než proto bylo raněno, a cestou 
svobodnou sme léceli. 

Benda z Češtíc u. p. n. k. s. t. : To mí svědomo, když sú obešli zvěř na 
lesiech páně Pemšteinarových, a já šel sem se psy a zapouštěl sem psy z rozkázání 
Jana Sáčka, páně Přechova člověka. 



Svědomí Ic rohu Svátosti I 1610. 241 

Kříž z Češtic u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že z rozkázání pána 
našeho, pana Přecha, zapouštěl sem psy na lesiech páně Peršteinarových na zvěř; neb 
v nich zvěř stála, 

Jíra Bašták z češtic sv. p. Medek z Češtic sv. p. 

Šimon z Němčic sv. p. 

Mathúš Kraysuov syn z Němčic n. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že 
z rozkázání pana Přecha zapouštěl sem psy na lesiech páně Peršteinarových. A zvěř 
běžela k tenatuom a uhodila v teneta. A potom se zase ven vyvalila. A tak ne- 
zabili sme nic. 

Mareš z Němčic u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že zapouštěl sem psy 
na lesiech páně Pemšteinarových, neb v nich zvěř stála, z rozkázání páně Sádlová. 
A psi hnali zvěř až k tenatuom. I vyvalilo se zvíře ven. A také léčili sme cestou 
svobodnou. I nezabili sme nic. 

Matěj z Němčic u. p. n. k. s. t: To mi svědomo, že z rozkázání pana 
Přecha a pana Sádly zapouštěl sem psy na zvěř na páně Perštaynarových lesiech; 
a psi hnali zvěř, až uhodila do teneta, a potom se ven vyvalila, vše na těch lesiech. 

Jan Sáček z čabus u. p. n. k. etc. : Co se dotyce toho honu, kterýmž 
jest honil pan Přech z Češtic zvěř, svědom sem toho, že jest nehonil na páně Kra- 
silovského, ale že jest byla zvěř na páně Perštaynarově gruntiech. 

R. IV. 1. 6. 5. a. SroT. STědomi 6. 1548 na str. 216. 

1570. 

Mezi Zigmundem Čiečem z Nemyčevsi s jedné, a Vítem písařem páně Černínovým v Hradci 

Králové etc. 1510, 12. dubna. 

V pátek den Svátosti. Bartoň příjmí Radoch z Hradce Krá- 
lové u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že sem brannaym tu v Hradci, a Vít dával 
mi cajchy formanuom pro clo, a já bera je od nich, když z města jeli, a penieze 
sem od nich bral od formanuov, kteříž na podměstí jeli, a panu Vítovi sem dával. 

Mařík branný z Hradce Králové u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, 
že pan Vít písař bral ode mne cajchy i penieze, když ke mně přišel do brány, a to 
ty, kteréž sem od formanuov bral s vozu. 

Jan Škrha u. p. s. t. : Jest mi to dobře v paměti, že po smrti nebožtíka 
pana Čieče Vít písař bral clo, kterýž přichází od formanuov, i jiné duochody ze 
mlýna. A potom přijel některý čas pan Zigmund čieč do Hradce i stál u mne. 
A když měl preč jeti, poručil mi vepře, kteříž ve mlýně byli z Kováče přihnané, 
— a bylo jich XI, tu vykrmeni na týmž mlýně — , abych je prodal. A já sem je prodal 

ArchiT Český XIII. 31 



242 D. XIIL Begistra sMdu komorního. 

řezníkuom naším. A Vít písař zvěděv, že sem je prodal, nedal jich bráti. A tak po- 
věděl: Nechf Škrha nerozkazuje, nechť já rozkazuji; neb jest mně poručeno. 

Petr obyvatel na Malé Straně u. p. n. k. s. t.: To mí svědomo, že 
Vít písař byl ouředníkem u nebožtíka pana Václava Číeče až do jeho smrtí, a že 
jest k sobě penieze přijímal celné. 

R. rv. 1. B. 6. b. 

1571. 

Mezi Janem Eamaykem z Pokratic s jedné, a Barboru z Harasova s strany druhé. 

1510, 12. dubna. 

V pátek den Svátosti. Johannes písař z Lithoměřic u. p. n. k. 
s. t. : Když sem byl požádán od neboštíka pana Jindřicha z Pokratic, když kšaft 
dělal, i zkazil jej; a potom dělal druhý kšaft a něco k němu viec kázal připsati, 
než v prvním bylo. I zapsal jest paní Barboře věna tři sta kop míšeňských, a mocnu 
otcovskú poručnicí ji udělal statku svého. A při tom oznámil před konšely Litho- 
měřickými, že mateři své dlužen LV kop míšeňských a že jí dal puol léta napřed 
věděti, že jí ty penieze chce dáti anebo ten, komuž to poručí. A že jest Jan bratr 
jeho při tom nebyl, když jest druhý kšaft dělal. 

R. rv. 1. B. 7. a. 

1572. 
Mezi Alžbětu z iŤebska s jedné, a Janem z Eestřan s strany druhé. 1510, 12. dubna. 

V pátek den Svátosti. Kryštof z Strakonic u. p. n. k. s. t.: To mi 
v paměti, když jest v Strakoniciech hořalo, tu jest pán muoj JMt na mne zavolal: 
Kryštofe! Vstaň a pohleď, kde to hoří! A pán také za mnú vstal. I šli sme do 
hořejší komory a nemohli sme znáti, kde hoří aneb u koho. A potom pán JMt šel do 
čelední světnice a potom na pavlač, kde hlásní sedají, a tu se jich ptal: Mnedle, 
kde to hoří aneb u koho? I pověděl pan Stomír: Tak, pane milý, hoří stodola 
Vojtova. A potom se pán po druhé ptal: co to nad ní stojí ještě. A Stomír řekl, 
že Bavorovského stodola. 

Kryštof Pepi z Strakonic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když 
v Strakoniciech hořalo, tu jest pán muoj JMt šel na pavlač, kde hlásní sedají, a já 
za ním. I otázal se pán, kde to hoří a u koho. A Stomír, páně služebník, řekl: 
Pane, u Vojta stodola hoří. A pán řekl: A co viec stojí? A Stomír řekl: Pane, 
stodola Bavorovského. 

Bernarth Stomír z Tětětic: To mi v paměti, když sem ležal v Strako- 
niciech na zámku, i uslyšal sem hlas aneb křik ňáký. I vstal sem a šel sem na pavlač, 
kde hlásní sedají, a našel sem tam pána starého JMt. I otázal se mne pán JMt: 



Svědomí k roku Svátosti I 1610. 243 

Stomíře, kde to hoří ? A já sem řekl : Pane, Vojtova stodola. A pán ráčil Heci : 
A co to stojí na straně? A já řekl: Páně Bavorovského stodola. A to beru k své 
vieře a k své duši, že což tuto svědčím, že jest tak v pravdě. 

Bárta z Strakonic, ouředník pana Jana Strakonického, u. p. 
n. k. etc. : Najprve, že svědom sem toho, když hořelo v městečku Strakonicích, na 
zámku jsa, že viděl sem to, že hoří, ale neviem, čí se jest najprv zapálil duom. 
Pověděl Stomír, pána Strakonického služebník, když se ho tajž pán Strakonický otázal, 
kde hoří, a on řekl, že hoří Vojtova stodola, souseda Bavorovského. 

R. IV. 1. B. 7. b. a 8. a. 

1573. 

Mezi Jiříkem Šedívkem s jedné, a Vrchotú etc. s strany druhé. 1510, [12. dubna]. 

Gregor Šernéř s Malé Strany u. p. n. k. etc: Jest mi svědomo, když 
sem stál před svým domem v samý večer, tehda přišel Jiřík Šedivek, rychtář toho 
času, a Ambrožka s Malé Strany s ním, a vadili se s Vrchotů před mým domem. 
Neviem, chtěli-li sú ho zatknuti čili nic, aneb voč sú se vadili. Toho nic nevím. 

Michal s Malé Strany u. p. n. k. etc.: že jest mně bílý groš poslal 
Vrchota po Polákovi, služebníku svém, na víno a na dobru vuoli, a já ho vzíti ne- 
chtěl; neb sem jak živ žádnému z peněz nesvědčil, než čehož sem svědom, to 
sem seznal. 

Jan Kostka, vetešník na Malé Straně obývající, u. p. n. k. etc: 
Přišel ke mně Polák, služebník Vrchotuov, mluvě tato slova Michálkovi: zač tebe 
pán prosil muoj, aby to učinil; a teď pán muoj groš bílý poslal na víno, aneb na 
dobru vuoli. A povrh ten groš, i šel pryč. A my sme po pacholeti poslali mu jej 
zase; neb sem já mu ho vzíti nedal, než řekl sem mu, aby čehož jest svědom, po- 
věděl bez poplatku jemu Vrchotovi. Přišed zase Polák, služebník Vrchotuov, řekl: 
Michalko, že pán chce pro tebe učiniti, začkoli žádati ho budeš. 

V sobotu před svatým Tiburcím [13. dubna]. Johanka z Světí 
u. p. s. t. : To mi v paměti, když sem vyšla ven z domu svého, uhlédala sem 
Bohuslava Vrchotu, an jde z svého domku. I šla sem k rychtáři s zatykačem, chtiec 
jíti po právu, a žádala sem rychtáře, aby Bohuslava Vrchotu zatekl. A když sme 
k němu šli, řekl jest Bohuslav Vrchota, že mám za sebú holomka. Tehdy mi rychtář 
řekl : Nu, co chceš činiti ? A já sem řekla : Bojím se, abych nic proti právu neučinila ; 
nechf jde ke všem čertuom! A bylo jest u večer, i nechala sem ho tak. 

R. IV. 1. B. 8. a. a B. 9. a. 



31* 



244 D, XIII. Registra soudu komorního. 

1574. 

Mezi Křížkem zlatníkem [a] hospodářem Hilburkova domu z Hradčan 8 jedné, a panem Yá- 
cslavem z Drahonic a na Ploškovicích 8 strany druhé. 1510, 12. dubna. 

Feria VI. die Reliquiarum. Kateřina z Žatce vdova, obývajície 
v Voboře u. p. n. k. etc: Toho času, když sem byla u Křižka, zlatníka na Hrad- 
čanech, kuchařkou, když měl bráti se z domu, který má na Hradčanech, pan Václav 
Ploskovský k Rypskému do hradu Pražského, tehdy pan Křížek puojčil jemu Čtyř 
peřin a dvou polštářuov a dvou prostěradl, a tří mis cínovajch a tří taléřuov, a dvou 
ubrusuov a dvou ručníkuov a dvou konví cínových. Potom když sem přišla od Křižka 
ku panu Vácslavovi Ploskovskému, chtěl pan Václav, aby mu Křížek puojčil viece 
šatuov; a on nechtěl. A potom on pan Vácslav šel jest s Hrábí služebníkem svým 
k Křížkovi do domu. I posadivše se s ním v světnici, poslal pan Václav Jana, slu- 
žebníka svého, do komory Křížkovy, a on Jan, služebník páně Václavuov Ploskov- 
ského, z rozkázánie pána svého vzal dvě peřině a dva polštáře a dvě prostěradle 
a dvě podušky. Pak chodil Křížek zlatník ku panu Václavovi Ploskovskému do Ryp- 
ského domu na hrad Pražský s dobrými lidmi, mluvě s ním, aby šaty jeho zase mu 
vrátil, a von nechtěl. Křížek chtěl-li jest hosti chovati, musil jinde šatuov vypójčovati 
a musil od nich platiti vod každého lože XH grošuov míšeňských do téhodne. 

Voršila Kavková, hospodyně z Chocholové zahrady, u. p. n. k, 
etc: Svědomá sem toho, že Křížek, zlatník z Hradčan, chodil upomfnat z konví, 
z taléřuov, z šatuov a z mis cejnových pana Vácslava Adama Ploskovského do domu 
páně Rypského na hrad Pražský. 

Blažej Štaynraytr zMuzlova, služebník páně AdamuovzDra- 
h o n i c, u. p. n. k. s. t. : Jest mi to vědomo, že Křížek zlatník puojčil šatuov ložních 
panu Adamovi Ploskovskému, ale neviem, mnoho-li či málo; než ty, kteréž puojčil 
jemu, byly jsú nic dobrého, strhané. Co se dotajče cínového nádobie, to mi jest dobře 
vědomo, že jest puojčil pánu mému panu Adamovi dvú konví cínových, jedna v pintu 
a druhá v puol pinty, a tři mísy cínové a tři taléře cínové ; vo jiných věcech já neviem. 

R. IV. 1. B. 8. b. 

1575. 

Mezi panem Albrechtem, panem Heřmanem a panem Karlem bratřími z Šumburka 8 jedné, 

a panem Janem Šumburkem s strany druhé. 1510, 12. dubna. 

Feria VI. die Reliquiarum ante Tiburcii. Jiřík z Rokytníka, 
ouředník na Březně etc, u. p. n. k. etc. seznal takto: že sem vydal pět seth 
kop grošuov na miešensko bez deseti kop grošuov míšeňských panu Janovi Šumbur- 
kovi, a tu summu vydal sem jemu z Břězenského zboží. 



Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 245 

Feria V. post Tiburcii [18. dubna]. Jiřík z Lithoměřic u. p. n. 
k. s. t.: To mi svědomo, že když sme dělali počet s ouředníkem na Březně pann 
Albrechtovi, i zečteno jest, že pan Jan Šumburk vzal a vyzdvihl hotových peněz 
pět seth kop míšeňských bez X kop grošuov též míšeňských. 

R. IV. L B. 17. a. a C. 7. b. 

1576. 

Mezi panem Jindřichem z Walšteina s jedné, a paní Eatheřinú z Efeldu s strany druhé. 

1510, [12. dubnaj 

Matěj Halama příjmím z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. 
n. k. etc. : Byl sem při pánu svém při mezení gruntuov, když jsú rozmezovali grunthy 
pana Jindřicha Ješka Svojanovského a pána mého. Byl při tom pán muoj JMt, pan 
Tomáš hajtman a pan Tristram a mnoho jiných dobrých lidí. Tu se jest pán ráčil 
otázati na panu Thomasovi, pana Ješka hejtmanu: máš-liž moc toho od pána svého 
toto meziti. I pověděl pan Thomáš, že mám. Tu sou šli a mezili a ukázali k stráni, 
na dub ukázavše, i šli k jednomu kři k vrbě, k řece mezíc. Pan Šťastný ráčil jest 
tu mluviti k panu Tomášovi: Již-li se jest tuto dobře rozmezilo? A pan Tomáš jest 
pověděl: Pane, jest dobře; toto jest grunth pána mého JMti a toto VMti. Kdež se 
jest pán nesoudil o tento grunth, ale o tento se soudil a jej vysoudil a obdržel jej. 
Tu sú ten keř osekali obojí lidé a znamenali. Tu sů pak odtud šli různo spolu 
domuov. Tu jest pán ráčil dáti ten grunth Turnovským, kterýž jsú rozmezili lidem 
svým ; tu pak z toho grunthu pobrali sú nám lidé paní Eatheřinini pychem a kvaltem 
seno lůni. 

Šimon Bednář z předměstí Turnovského, člověk páně Šťast- 
ného, u. p. n. k. etc: Byl sem na té louce při tom, když pán muoj tu byl 
a Thomáš, ty chvíle hajtman na Skalách u pana Svojanovského, tak že sú z toho 
dubu^ kterýž jest od staradávna na mezi, okázali k tomu kři u Jizery. Také se 
otázal pán náš: Pane Thomáš, také-li si se soudil o tento kus? A on pověděl pan 
Thomáš: Pane, že sem se o tento kus nesoudil. Ihned sou ten keř roztínali na 
rbzno a znamenali, i jest to ještě dobře roztínání znáti a rostlé tak. A ihned vod 
toho křě hledíc na ten dub natajkali sú vrbí na mezi. A to se stalo za života 
a zdraví pana Jindřicha Svojanovského. A vobec toho požívala s strany páně 
Šťastného a prodávali vrbí i seno, a jiných lidé pánóv toho sú neužívali, jediné pána 
mého pana Šťastného toho času, jak se přě skonala. Než po smrti pana Svojanov- 
ského pobrali nám pychem lidé páně Svojanovského seno z té luky, a praví, že sů 
to učinili z rozkázání pánuov a ouředníkuov svých. 

Říha kuchař z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc: 
Edyž sem byl s pánem svým JMtí na těch mezech a byl při tom Thomáš, hajtman 



246 D. Xni. Registra soudu komomiho. 

pana Skalského Ješka, tu na Tomášovi pán votázkn učinil : Pane Thomáš ! Také-Ii se 
YO tuto louku mou soudil a vo tůni ? Tehdy jest řekl pan Thomáš : Pane milý, já sem 
se vo vaše nesoudil ; neb jest to vaše. I prosil jest pan Thomáš pána našeho, aby nám 
tu louku dal k ůbci. I řekl pán jemu : Však sem jim dosti dal. A pan Thomáš 
tomu řekl: Pane, víc-li jim dáte, víc vám děkovati budou. I potom řekl pán: Nu, 
co já svým lidem udělám, udělám jim jako pán tvou příčinou. Potom nám kázali ji 
kliditi, ješto byla zarostlá. Tehdy sme ji vysekali a vyklidili. Nehájil nám toho 
žádný ani nám které zádavy činil. Potom sou ji prodali byli na ssečení, žě nehi^il 
tomu člověk žádný. Až teď paní Eatheřina paní Ješková pobrala nám kvaltem 
a mocí to seno z té louky. Potom přišel Jiřík šafář, kterýž býval na Sviňanech. 
I řekl mně: Kuchaři, vy již nestojíte za nic, co vám váš pán dá, to my vám zase 
pobéřěm. A já sem jemu řekl proti tomu: Neb ste nám to učinili mocí a kvaltem, 
a kdybychme o tom věděli, byli bychom se s ouředníky svými o to radili, že byste 
nám brali nebo nebrali. A on řekl: Co byste tomu byli učinili? Však jest nás 
bylo víc než na padesáth. A potom sme měli míti pomoc od jiných dvú pánóv. 

Mikeš Kantuov z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: 
Když sme byli se pánem na těch mezech a pan Thomáš tu také byl, a tu slově ten 
grunth na farářství, i měli vo to nesnáz nějakú s páně Ješkovými lidmi, že to na- 
říkali. Tehdy pověděl pán: Vo tento-li kus se mnú se pane Thomáš chcete súditi? 
Tehdy pověděl Thomáš: že já se nechci vo to súditi, co pána mého není. Tehdy 
potom mezníky sou dělali hned, a pán pověděl, že bych chtěl víc svého ustupiti, 
než bych chtěl křivdu učiniti. Tehdy po některém času, když jest byl pan Thomáš 
ouředníkem u pána, tehdy sou jeho sousedé žádali, aby pána žádal za ten kus, aby 
pán jej k uobci dal. To jest pán k žádosti lidem svým učinil, žě jest ten kus jim 
dal. A sekali potom tu trávu na té louce. Potom sou lidé páně Ješkovi to seno 
pobrali kvaltem a pychem z rozkázání ouředníka pana Trystrama. Když sme k nim 
mluvili, proč sú to učinili, a oni pověděli, že sů z rozkázání ouředníka to učinili. 

Jiřík Pical z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: 
Což se toho dotýče, když sme chodili na meze s pánem JMtí a s panem Thomasem, 
i když byli na hranicech u dubu, tu sú šli k vrbě po té louce. I otázal se pán 
pana Thomasa, také-li se soudil vo tento kus. A on pověděl, že nic. I řekl mu pán : 
Nu, pane Tomase! Vytýkajž na tu vrbu od toho dubu, aby meze rozeznali. I sekal 
sám pán tu vrbu sekerku, kteráž na mezi stojí proti tomu dubu na stráni. I tu sú 
vytkli, a tu sou meze. I žádali sme pana Thomasa, aby nám pán ráčil to dáti a za 
nás přímluvu ku pánu učiniti. I žádal jest od nás pána a přimluvil se. A to bylo 
za pana Jindřicha Ješka zdraví. A my toho užívali. Pak za paní Katheřiny jest 
nám tu z té louky pychem seno pobráno, a my vo tom nevěděli. A byl při tom pan 
Trystram, když sou ty meze vytykovali. 



Svědomí k rolou Svátosti 1. 1510. 247 

Jan Tměný z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc: 
Byl sem ph svém pánu, když meze rozdělovali při farářství se panem Thomasem, 
a pH tom byl pan Trystram, tehdáž pána našeho hajtman. A když ty meze roz- 
dělili, tu sú nám kázali nátek nasekati, a já je pak vytýkal. Tu jest pan Šťastný 
otázal: Dobře-li je tak, pane Thomase? A on pak schválil, že jest dobře. A nikdy 
sem se vo to nesoudil, co jest vašeho, než co jest pána mého. Toto jest pána mého 
a toto jest vaše. A když sme šli domuov, tu jest prosil pan Thomas podle nás za 
tu louku, aby nám pán tu louku dal. A tu sou nám pychem seno pobrali na té lúce 
a vezli to seno na Fryczsstanské zboží. A ti lidé byli z toho zboží Frycztaynského, 
a vezli to seno k záduší Hrušticskému. Ale to přísluší k našemu záduší. 

Jan Šmika z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc: 
Slyšel sem nějaké řeči od Martina Moravka z Chutnovky, když již to seno z té louky 
pod Klíči pobrali, kteráž nám JMt pán dal. Tehda sme my řekli jemu, že ste nám 
pobrali pychem, kdež sme my vo tom nic nevěděli. Kdybychom věděli, brali byste 
neb nebrali. Tehdy ten Martin Moravek pověděl : Kdybyste nám toho hájili, že bychom 
vám toho hájili, neb nám řekl pan Kunát dáti pomoc z Rohožce. 

Mathouš kovář z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc: 
Když sem byl se pánem vo ty meze na louce pod Klíči, i ukázali na stráni na jeden 
velký dub, vodtud pak přímo šli až k vodě. I rozťali vrbový keř, a tu odtud dělali 
nátky po té louce. A potom nám paní Katheřinini lidé, kteráž měla neboštíka pana 
Jindřicha Svojanovského, pobrali pychem na té louce seno. 

Ambrož sladovník z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. 
k. etc : Koupil sem tu louku na zsekání pod Klíči vod obce Turnovské i sklidil sem 
ji i pobral. Žádný mi nebránil. A jest tomu na třetí léto. A když koupil jiný 
lůni, i pobrali jemu s ní to seno pychem paní Katheřiny lidé, kteráž ty chvíle na 
Skalách byla. 

Vojtěch Šašek z Turnova, člověk pana Šťastného, u.p.n.k. etc: 
Šli sme za pánem JMtí na ty meze pod Klíčem, a bylo při tom mnoho lidí, byl pan 
Thomas, pan Trystram. Řekl jest pán JMt Thomasovi, když na mezech byli: Pane 
Thomas! Dobřě-li tak bude? A on jest řekl: Ještě maličko. I řekl pán; Milý pane 
Thomas! Což jest o kus země, však já jí při sobě nevážím nic. I vzavši pan Šťastný 
jednu sekyru od senníka, i tu nátky sám sekal ve kři vrbovém. I vzal Václav holič 
ten prut a Tlučhoře Jan i natýkali ty meze. I na tom se v dobré vůli rozešli. I pan 
Thomas mluvil: Pane Jindřiše! Tobě jedna a druhá strana pánu mému jest. I ne- 
bylo v to saháno nikdy za nebožtíka pana Jindřicha. Než za paní Katheřiny tu jest 
nám pychem pobráno seno. Já sem hajný učiněn nad tú lúkou a prodával sem prut 
i seno, a nebylo za nebožtíka pana Jindřicha Svojanovského to bráněno, než teď za 



248 D. Xm. Registra soudu kamamího. 

paní Eatheřiny. Též také na tu tuoní, kteráž jest v té louce, není nám saháno na 
ni nikdá po té smlouvě, jakž pán JMt učinil tu smlouvu s panem Thomasem. 

Jan Tlučhořě z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: 
Byl sem při tom, když jest pan Thomas rozděloval ten grunth s panem Šťastným, 
kterýž jest pod Hruštickým a Turnovským farářstvím. I znamenavše dub od dubu 
až k Jizeře na vrbový keř, i tu jest se otázal pan Šťastný pana Thomasa, hajtmana 
pana Jindřicha Skalského, a řekl mu: Pane Thomase! Dosti-liť se zdá tobě pod ten 
keř vrbový? A on jest pověděl, že mi se dosti zdá. A tu sú nám kázali nátky dě- 
lati, a já sem jich pomohl sekati. I to se jest tak stalo. A když JMt ráčil nás da- 
rovati tím kusem k přímluvě pana Tomasa, když u něho haytmanem byl, a pán 
řekl : Pane Tomas ! Bude to mnoho. A on řekl : Více-li jim JMt dáte, více vám dě- 
kovati budu. I potom sem já koupil to seno na tom krunthu a sklidil sem je i v kopy 
shrabal. A za paní Kateřiny Ješkové mladé jest mi to pychem pobráno a jest vezeno 
do vsi Rakous na Frycztaynské zboží. A já sem je tam nalez v Rakousech to seno 
u Jana. 

Tobiáš Dobeš z Turnova, páně Šťastného člověk, u. p. n. k. etc.: 
Při tom sem byl, kdy na ty meze šel pan Thomas s panem Šťastným. Tu sú pHSli 
na tu louku, i ukázali na dub v stráni, že jest to meze. I stavěli nátky k tomu 
dubu stojící pan Jindřich a pan Tomas. I potom se obrátil pan Jindřich a sekal 
vrbový keř a řekl: Potuďto jest, abyste věděli. Potom nám to pan Šťastný dal obci 
strany své. Potom sou to seno pobrali z té louky lidé paní Kateřiny Svojanovské 
pychem a kvaltem. 

Jan Vlásek z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. etc.: 
Když sem byl na ženném víně u koruny a Hasič se chlubil, že jich bylo padesáth, 
když brali mocně seno na obecní louce pod Klíči. A ten člověk jest paní Ješkové 
Svojanovské. A tak pověděl, kdyby nám těžko bylo, že nám měl pan Kunáth dáti 
pomoc z Rohožce. 

Anthoš z Jenišovic ze vsi, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. 
etc. : Když sem se příchozí trefil k Halamovi do Turnova, tehda jest tam byl Jiřík 
z Nové Vsi. I byl s ním Říha, kuchař z Turnova, řezník. Tu jest Jiřík mluvil, že 
sme, páni Turnovští, vám pobrali seno. A řekl Říha kuchař : Pobrali ste pychem a nám 
ste znáti nedali. Kdybyste nám dali znáti, žeť bychme chtěli toho hájiti s ouře- 
dníkuov našich radou. Pověděl jest Jiřík: Tak kterak byste toho hájiti chtěli, však 
jest nás bylo více než na padesáth. Potom kdyby nám byla jaká toho potřeba, měli 
nám dáti pomoc se dvú pánóv zboží. A Říha kuchař oznámil nám to: Buď vám to 
svědomo, jak Jíra mluví. Potom Jiřík řekl: Však vám toho potřebí není, však se 
paní o to s pánem súditi nebude. 



Svědomí h roku Svátosti I 1510. 241? 

Jíra Veselský z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. 
9c: Když se stala votázka na středopostí ten den na Janovi Hasičovi z Loktuš, že 
sem jemu řekl, že ste nám vzali seno pychem. A on řekl zase: Ba vzali, a že nás 
bylo padesáte a měli sme několik pavéz a devět ručnic. A tu nás šikovali jako 
k bitvě, strážného vosadili : kdyby z Turnova chtěli jíti nám ho brániti ; a vozy dva 
pohotově sme jměli. K tomu Václava Neřáda poslali sme na Rohozec. A když po 
druhé přišel, že řekl: Jeďte a berte seno a nebojte se žádného, že rozkázal pan 
Kunáth, a bude-li vám těžko, že vám dám retuňk ve stu neb ve dvou. 

Vácslav Holič z Turnova, člověk páně Šťastného, u. p. n. k. oc: 
Když sme byli na té louce pod Klíči pod Hrušticí, i byli sou tu Rohozecští, kdy je 
postupovati měl člověk páně komomíkóv zádušní louky pod Klíči. I byl při tom pan 
Cetenský a pan Jiřík purkrabie Rohozecský. Pan Tomáš tu také byl, ouředník páně 
Ješkóv, aby přijímal tu louku od něho, a pan Tristram byl také, našeho pána 
hajtman. I šli po té louce pan Tomas a pan Trystram. A ptal se ho pan Trystram: 
Také-li naříkáš teď pána mého grunth ? Pan Thomas k tomu pověděl : O ten grunth 
se pán muoj nikdy nesoudil a nan nesáhám a nenaříkám. Potom vyšli na tu louku 
pán náš i pan Thomas, tu sů sobě ukazovali, pokud mezení má býti ; od hraního dubu 
až za vrbový keř k řece samé skuoro. Dosti-li to bude, pán náš se jeho ptal. A pan 
Thomas řekl: že já za to přijímám, jest za spravedlivé. I tehdy sou hnedky nátky 
učinili. I pověděl tak pan Thomas: Toto jest grunth shořejší pána mého, a tento 
zdolej ší váš, pane Šťastný. Potom když sme šli do farářství, tu pan Tomas z prosby 
naší přimlůval se ku pánu našemu, aby nám to ráčil přidati k obci. I přidal. A když 
sem se přihodil na středopostí letos k Veselskému, a lidé páně Jindřichovi Ješkovi 
rozmlouvali, [jjménem Jan Hasič z Loktuš, o to seno s námi; a pověděl tak, když 
sme se jeho tázali: Proč ste nám je brali? A on řekl, že nám ouředníci naši kázali; 
[jjménem Jan, kterýž jest ouředníkem tý chvíle byl u JMti paní Katheřiny. I řekl sem 
jemu: Bychme to byli věděli, že nám je kvaltně bráti chcete, byli bychme vám ne- 
dali bráti. A on nám pověděl: Kterak byste nám jeho hájili, a my se zbrojně na 
to byli vypravili. A Neřád přišed, pověděl jim : Berte to seno ! bude-li vám kto brá- 
niti, že pan Kunáth dá vám pomoc z Rohožce. A to seno na dva vozy pobrali 
a vezli je na Frycztaynské zboží. 

Valentin z Bielého. člověk páně Ješkóv Svojanovského na 
Skalách, u. p. n. k. oc: Což se tu tajče té louky pod Klíči, byl sem při tom, když 
na té louce seno brali z rozkázání ouředníkóv té paní, kteráž po nebožtíkovi panu 
Svojanovském vostala na Skalách, a vezli to seno na Frycztaynské zboží. A chodil 
té paní k nám rychtář z Vesce, jejím slovem přikazuje, když by to seno brali, 
abychme zbrojné byli ; a zašlo-li by je co, abychme hájili. A rychtář kázal nám 
pak znapínati a hotovu býti, jako bychom se měli brániti. A tu louku, o kteráž 

Archiv Český XIII. 32 



250 D. XIIL lleyistra soudu komorního. 

nesnáz jest, já sem ji prodával k Hništickému záduší na sečení, a byl sem ty chvíle 
kostelníkem v tom Hruštičkám záduší. Po tři léta sem ji s jinými kostelníky pro- 
dával, a nepřekážel nám v tom žádný. A bude teď šest let o svatém Petře letos, 
jak sme je prodávali. 

Havel z Klokočí, člověk pana Jana Svojanovského, u. p. n. k. 
oc: Přišel ke mně rychtář Pánek z Vesce, abych hned šel bez meškání do Bělé, 
a kterůž mám najlepší zbroji, tu abych vzal. Tu nám se kázal sjíti v Bělé. Pak 
když sme se sešli, tu sme šli na tu louku v Kabeli. I kázal nám tu státi: Postůjte 
tu maUčko, mají sem dva vozy vyjeti ze zboží Frycztaynského. I kázal nám kuše 
znapínati. A když sme kuše znapínali, tehda nás šikoval, jestliže by kto chtěl nám 
toho sena brániti, abychme hájili. A nebojte se nic, jestliže nám přijde na těžkou, 
žěf jest nám řekl pan Kunáth nás v tom nevopúštěti. A když to seno pobrali, tehdy 
sme šli domov, a voni také s ním jeli. 

Blažek rybář z Louzku, člověk paní Boleslavské, u. p. n. k. oc: 
Jakož sú mně veleli bráti seno v Kabeli kostelníci od Hrušticského záduší, já sem 
jeho bráti nechtěl, než viděl sem, že sů je vezli skrze ves; pak vezli je k Janovi 
do luhu na zboží Frycztanyské [sic], 

Jan z Loktuše přimí Hasič, člověk páně Svojanovského, u. p. 
n. k. oc: Jakož rychtář z Vesce kázal nám na seno pod Turnovem na louku, šli 
s námi holomci z Skal. Paní Svojanovská ty chvíle držala zámek. Když sme tam 
přišli, tehdy dva vozy přijely; a tu sme pak stáli s kušemi napatými a s ručnicemi 
na těch lukách. A rychtář nám řekl, jestliže by nám jeho hájili, že pan Kunáth dá 
nám z Rohožce pomoc. 

Jiřík Láník z Nové Vsi, člověk pana Jana Svojanovského, u. 
p. n. k. oc: Posláni sme byli z rozkázání úředníka rychtáře z Nové Vsi na louky 
farářství. Šli sme se zbrojí. A byla nás ty chvíle v držení paní Katheřina, nebožtíka 
pana Jindřicha Svojanovského paní. I brali to seno Frycztaynského, a my tu stáli. 
A když je pobrali na dva vozy, tu sme se zšikovali a šli sme za nimi, a kázali nám 
napínati. 

Vácslav Neřád z Nové Vsi, člověk pana Jana Svojanovského, 
u. p. n. k. oc : Když sem byl k záduší Hrušticskému kostelníkem, byla ta louka ne- 
božtíkovi panu Jindřichovi propuštěna od pana komorníka k tomu záduší; neb ji 
jeho člověk držel některá léta; a my sme ji prodávali po tři léta, a neřěk nám 
žádný nic ani nám hájil. Tak tuším, že toto bude šestá seč, jak sme my ji držali. 
Pak tuším ve čtvrtú seč, že se toho chytil pan Šťastný, pravě, že jest jeho, a zsekli 
ji kus měšťané z Turnova; a kostelníci, moji tovaryši, ptali se mne: Komus tu louku 
prodal? A já jim řekl: že sem neprodal žádnému. I dal sem nahoru na Skály vě- 
děti, a ouředníci to seno pobrati kázali. A byli se lidé se zbrojí k tomu sešli. 



Svědomí h rohu Svátosti 1. 1510. 251 

I poslal mne hajtman byl prve Skalský na Rohozecku panu Eunáthoyi s listem. 
I poslal po mne jiný list zase, a řekl mi: Nu, vyjeduť tam mezi vás, a bude- li co, 
uedámf se tomu sjíti. A to seno kázal pan Jan bráti hajtman, když paní na Skalách 
byla vdova. 

R. rv. 1. B. 17. b.— C. 2. a. 

1577. 
Mezi Jindřichem z Ledeč s jedné, a Janem z Ledeč s strany druhé. 1510, 12. dubna. 

Feria VL Reliquiarum. Jan Hubáček z Chvalovic u. p. n. k. oc: 
Koupil sem s povolením pana Jana statek od sedláka od Kuchaře, a ten jest pan 
Jan bratr páně Jindřichóv; i pójčil mně závdavku pan Jan kopy míšeňské. I udělal 
sem tomu vodpor: Pane milý! Já závdavku nemám. A on řekl: Pójčím já tobě; 
i pójčil. A poslal mne k bratru svému, abych mu pověděl, že se stěhuje. A on řekl : 
Povězte mu, af své opatří. A on řekl : Pověztež bratru mému zase, af se nikam ne- 
stěhuje, ale tak vopatruje jako prve. I pověděl nám pan Jan: Tak-li jest řekl? A my 
řekli: Tak! A on řěk: Nu, dětež vy, kam se vám zdá. A vozové stáli na dvoře; 
co sou pak kladli na ně, toho já nevím, mnoho- li čili málo, a nevím, kolik jest 
jich bylo. A pak stěhoval se po té při od nás jeden Uher na páně Janovy grunthy. 

Jiřík Drábek, rychtář z Chvaloviček u. p. n. k. seznal: Toho sem 
svědom, že jest pan Jan rozkázal, aby Kuchař prodal Hubáčkovi, a poslal pro mne, 
abych to srovnal mezi nimi. A pan Hájek dal závdavek. Potom když poslal nás pan 
Jan na Poděbrady s druhým ku panu Jindřichovi, abychme mu pověděli, že se stě- 
hovati chce pryč, aby on pan Jindřich svuoj statek opatřil. A pan Jindřich pověděl, 
že jest tu více hospodářem byl, aby ještě vlád a hospodařil. A když sme mu to 
pověděli, vrátivše se zase, a pan Jan nám řekl: Nu, sousedé, jdětež pryč, již mně 
vás víc potřebí není nic. A my šli hned. A přyeli z Kovanic s vozy, ale nevím co 
jsú na ty vozy brali, ani vím, kolik jest jich bylo. 

Matěj Zaul z Chvalovic u. p. n. k. oc: Toho sem svědom, že mě 
k tomu rychtář povolal, když Kuchařovi Hubáček platil za dvořěc. 

Havel Beran z Chvalkoviček u. p. n. k. oc: Když nás rychtář v ne- 
děli obeslal dohromady, i přišel rychtář shůry a přinesl kopu, i řekl Hubáčkovi : Ted 
Hájek dal závdavek, a ty tomu dosti učiň; cos vod Kuchaře koupil, to drž! Pakli 
by neučinil, toho zvíš, co tě potká. 

Vondráček z Chvalkovic u. p. n. k. oc: Viděl sem, žě sů panu Janovi 
brali ve dvoře tu v Chvalovicích na devět vozuov; ale co sú na ně kladli, toho 
nevím, a víc nevím, co pravíte. 

Václav z Chvalovic u. p. n. k. oc: Pán náš měl Kuchaře, pan Jan Chva- 
lovský, i prodal ten Kuchař své sídlo sousedu jinému, že jej k tomu přiváděl pan 

32* 



252 Z>. XIII, Registra soudu komorního. 

Jan, a Jana Hubáčka k tomu měl, aby ten závdavek položil. A tuť řekl, že ho ne- 
mám. A on řekl, že tě založím. I posílal pán, když pan Jan ujel do Prahy. A on 
poručil ten závdavek panu Hájkovi. I poslal pan Hájek v neděli pro toho člověka, 
když pán ujel pryč, aby přišel, a ten závdavek vzal. Nevzal íoho závdavku, šel zase 
a řekl: Nezdá mi se toho učiniti, leč pán doma bude zase z Prahy. A s tím šel 
pryč. A pan Hájek po rychtáře poslal, a ten poslal po něm závdavek, aby z nich 
žertuov neměl; a rychtář mu dodal, a v tom jej sousedé přijali. Viděl sem, že pan 
Jan z Chvalovic hnal několik vepřóv do Kovanic k rychtáři, a vzal tři koně, vozy, 
korbice a vuoz přikrytý. 

Vondrák z Chvalovic u. p. n. k. oc: Pojal pán z toho dvora z Chva- 
lovic tři koně jíz[d]né a dva vozy, také jeden krytý a druhý korbice. A když po něho 
s vozy přijeli, také sem doma nebyl; a rychtář přines závdavek, když sme spolu 
byli pohromadě, a dal jej Janovi pravě, že mu jej dal pan Hájek, aby on jej zavdal 
Kuchařovi. A byla toho všeho kopa míšeňská. 

Mathiáš Mach z Chvalovic u. p. n. k. oc: Sem toho svědom, že jest 
prodal grunth sousedu druhému. Pak neměl ten soused závdavku, i puojčil mu jeho 
pan Jan, i přinesl jej rychtář, a dal mu jej pan Hájek; neb pana Jana doma nebylo. 
A rychtář jej přinesl do hromady, dal jej Hubáčkovi, a Hubáček dal jej Kuchařovi, 
a Kuchař jej vzal. A v pondělí kázal jej pan Jan odstěhovati s svými klisnami. 
Pak sem já umlátil XXXti korcuov ječmena s druhým tovaryšem v panském dvoře, 
i dali jej na tluč. A potom přijeli z Kovanic a brali pana Jana, ale nevím, mnoho-li 
jest vozóv bylo. 

Jan Hrubý z Chvalovic u. p. n. k. oc: že tři koně sou vzati; a neměl 
jich bráti pan Jan ; a dva vozy, jeden pod šperlochem a druhý tak, a XXXti korcóv 
ječmene semena mlátili. Ty vzal. 

Nita Korunková z Chvaloviček u. p. n. k. oc: že sem viděla, že jest 
ze dvora z Chvalovic vyhnal pan Jan vovce, a přečtla sem jich XXXti a dvě, a vosm 
vepřóv, a husy také hnali, ale těch nevím kolik, do Kovanic k Kubcovi, i vovce 
k němu dohnali. A co se tkne těch vozóv, kdy pána stěhovali, já sem jich devět přečtla. 

R. rv. 1. c. 2. a. 

1578. 
Mezi Šťastným z Sluh s jedné, a Janem z Konárovic s strany druhé. 1510, [12. dubna]. 

Kněz Nykodem z Jitčína, děkan kraje Rakovnického, na tu pří- 
sahu, kterůž učinil při počátku svého kněžství, takto seznal: Toho sem svědom, že 
sem Jana Saka jednal v purkrabstvie panu Janovi Zeušicskému. I zednal se on 
Suk u něho tím laciněji, že mu měl vyjednati nějakú věc listovní od pana Šfast- 



Svédomi k roku Svátostí 1. 1510. 253 

iiého Cidlinského. A potom ke mné mluvil, že mu tím pan Jan prodlévá podle 
svého svolení, a že jemu chce právem potom z toho hleděti. 

R. IV. 1. c. 8. b. 

1579. 

Mezi Křížem mincířem od Hory Kutné s jedné, a Yácslavem Lysým sladovníkem z Hradce 

Králové s strany druhé etc. 1510, [12. dubna]. 

Petr mincíř, měštěnín na Horách Kutných, na tu přísahu, kterúž 
jest učinil králi JMti k ouřadu konšelskému, seznal takto: Předstúpil jest Vácslav 
sladovník před konšely mincířské, žádal jest za to, aby jemu toho přáli, že chce 
Křížoví lun, kterýž měl závadný, učistiti a penězi hotovými vyplatiti, kterýž jest byl 
zastaven v LXXti kopách grošuov českých, a dluh, kterýž jest byl témuž Vácslavovi 
povinovat summy sto a X kop grošuov českých, ty jemu odpustiti na takový způsob, 
aby již Kříž menovaný zápis učinil na témž lůnu, aby moci neměl již prodati ani 
zastaviti, než užívati jeho do svého života; než po smrti jeho aby čistý a nezávadný 
pří jeho dětech jakožto při dědicích zuostal. A té summy, kterúž jest měl ten 
Vácslav sladovník před námi položiti ve čtyřech nedělích, tomu jest dosti neučinil. 

Vána Děkan, mincíř a měštěnín od Hory Kuthny, u. p. na kříži 
i seznal oc: Když sem byl ty časy konšelem mincířským, předstoupil jest před nás 
Vácslav sladovník z Hradce i žádal jest, aby jemu přáli toho, aby Křížoví luon vy- 
platil. Přitom jest oznámil, že jest jemu prve dlužen sto a X kop grošuov českých, 
a ty mu jest odpustil, a ještě že mu chce dobře učiniti, že mu ten luon chce vypla- 
titi, aby mu toho přáli zápisu na takový zpuosob, aby Křížek žádné moci toho luonu 
zastavovati ani prodávati neměl, než aby na něm dělal a jeho užíval do smrti své, 
a po smrti aby dětem jeho Křížkovým zuostal čistý a nezávadný. 

Jíra Kambálek, měštěnín z Hory Kuthny, na tu přísahu, 
kterúž učinil k ouřadu konšelskému králi JMti oc: Pamatuji se v tom, 
že jest předstúpil před pány konšely Vácslav sladovník z Hradce ptaje se Křižka: 
Co si mi dlužen? A von pověděl: Devadesáth kop grošuov českých. A cos potom 
víc vzal ? A on řekl : vzal sem XXti kop grošuov českých. Pak v čems luon zastavil ? 
Zastavil sem jej v LXXti kopách grošuov českých. Páni konšelé, ted já jemu 
chci dobře udělati, že jej chci jemu vyplatiti. Páni konšelé řekli: Poněvadž mu 
jej chceš vyplatiti, aby ve dvú nedělí peníze položil. A on jest prosil pánóv konšeluov, 
aby mu přidali do čtyř neděl. Páni konšelé, VMti prosím, že mi rozkážete zápis 
učiniti, aby žádné moci neměl prodati ani zastaviti ani nan víc peněz vyzajímati, 
aby byl čistay a svobodnay, a na něm aby dělal a užíval jako svého vlastního do 
své smrti, a po smrti aby dětem jeho Křížovým vostal dědičně. 

Mathouš Lorek, měštěnín vod Hory Kuthny, u. p. n. k. oc: Jest 
mi to dobře v paměti : Předstoupil Vácslav sladovník z Hradce, pak oznámil to před 



254 D. Xni. Registra soudu komorního. 

konšely a staršími: Kříži, že si mi dlužen devadesát kop grošnov českých, a potom 
sem XXti kop grošuov českých puojčil. Pak tak mluvil : Nu, milý Křížku, tak slyším, 
že si svuoj luon zavadil v LXX kopách grošuov českých, že chci k tomu učiniti 
prvnějšímu dluhu těch LXXte kop grošuov českých, že chci vyplatiti ve čtyřech ne- 
dělích tvuoj luon na ten zpuosob, aby ty ho neměl moci zastaviti ani prodati: než 
ty na něm dělaj a užívaj ho do smrti své, a po tvé smrti aby na tvé dítkj^ spadl. 

Jakub Pašole, měštěnín vod Hory Kuthny, u. p. n. k. s. oc: Co 
se týče toho Vácslava sladovníka z Hradce, když jest předstúpil před pány konšely 
mincířské, oznamuje dluh, který jemu dlužen Křížek, najprve devadesáte kop grošuov 
českých, pak potom XXti kop grošuov českých: potom oznámil pánóm končeluom, 
žádaje jich, že sem já jemu dobře učinil, ještě jemu chci dobře učiniti, který má 
luon v zástavě v LXXti kopách grošuov českých, že já mu jej chci vyplatiti, než 
aby ho on užíval a na něm dělal, a té moci aby neměl zastaviti žádnému ani pro- 
dati, než aby svú živnost na něm provodil; v tom jestliže jeho Buoh neuchová, aby 
ten luon na žádného nespadl, než na Křížkovy děti. A tomu jest dosti neučinil, co 
řekl před pány konšely. A měl tomu on Vácslav ve čtyřech nedělích dosti učiniti 
i neučinil. Více v paměti nemám. 

Burian Vrbíkus, měštěnín od Hory Kuthny, na tu přísahu, kterúž 
učinil králi JMti k ouřadu konšelskému dc: Kdež předstúpil Vácslav sladovník 
z Hradce před konšely mincířské, když jest Křižka napomínal ze sta a z Xti kop 
grošuov českých, kdež se jest Křížek znal před konšely mincířskými, tehdy Vácslav 
sladovník takto pověděl: že chce Křížovi vyplatiti v LXXti kopách grošuov českých 
luon mincířský na takový zpuosob, aby Kříž neměl moci žádné prodati ani zastaviti; 
než do své živnosti aby užíval, a kdyby ho milý Buoh neuchoval Kříže, aby na děti 
Křížový po Křížově smrti spadlo. To je byl uprosil, až do čtyř neděl aby mu peněz 
sčekali pro nebezpečenství. I neučinil tomu dosti. 

R. IV. 1. C. 4. a. 

1580. 
Mezi Jiříkem z Malšína s jedné, a KunSem Černínem s strany druhé. 1510, 12. dubna. 

Feria VI. ante Tiburcii. Jan Zajíček z Kolína u. p. n. k. oc: Svědom 
sem toho, že sů hráli čemín, pan Sekerský a Jiřík Peřina, já sem pak popisoval 
tu hru; napsal sem té hry já sedmdesát kop grošuov českých. A tu sem já odšel 
pryč. Neviem, co sů oni viece hráli; než toho sem svědom, že nazejtřie šli a na 
pana Jiříka Peřinu žalovali na rathouze přede pány v Kolíně pan Sekerský a pan 
čemín, viníce ho jeden každý z padesáti kop grošuov českých. 

V sobotu před svatým Tiburcí [13. dubna]. Jan z Nedvědic u. 
p. n. k. 8. t. : To mi v paměti, jakož pan Čemín pohání pana Jiříka z padesáti kop 



SvédomS h roku Svátosti I 1510. 255 

grošuov českých, i jest tak v pravdě, že jsů je na něm vyhráli s nebožtíkem panem 
Petrem Sekerským po padesáti kopách grošuov českých; ale hráli na křídu, píšíc 
sobě, a v kostky hráli. A potom pan Černín činil naň žalobu pánuom Kolínským. 
A tu já již neviem, kterak sú je páni Kolínští o to rozsůdili. A jest tomu okolo Xti 
léth aneb Xlti. 

R. IV. 1. C. 13. b. 

1581. 

Mezi paní Anežku Lešanskú z Čečelic s jedné, a paní Mandelenú Lithvínovú z Vrtby s strany 

druhé. 1510, 12. dubna. 

Feria VI. ante Tiburcii. Johanka Marná z Hořovic u.p.n. k. oc: 
Svědomá sem toho, že panie Anežka z čečelic neposlala po mně žádných peněz, neto- 
liko těch tří kop, kteréž praví, že by po mně poslala, ale ani jiného penieze žá- 
dného jest neposlala jak živa. 

Feria III. post Omnium Sanctorum [5 listopadu]. MistrMartin 
z Vlašimě oc na tu přísahu, kterúž učinil biskupu na phjímánie svého kněžstvie, 
8. t.: že jest mi to v paměti, že dala mi schovati k věrné ruce paní Mandeléna 
Lithvínová summu peněz a jmenovala sto kop grošuov českých, pak úplně-li čili nic, 
toho já nevím; a z rozkázánie též paní Mandelény poslal sem je po své kuchařce 
ku paní Anežce Lešanské z Čečelic. 

R rv. 1. C. 14. a. 

1582. 

Mezi Fabiánem měštěnínem z Lithoměřic s jedné, a Markétu Nadřencovú s strany dmhé. 

1510, 12. dubna. 

Feria VI. ante Tiburcii. Pavel Havránek vod Hory, u. p. n. k. oc: 
že jest mi to dobře vědomo, když jest mně žádal Fabián z Lithoměřic, abych šel s ním 
ku paní Markétě Nadřencové též také z Litoměřic, i mluvil sem k nie tato slova: 
Paní Markéto, teď jest Fabián přišel a žádá tebe, aby jemu dala to, což jest mátie 
Fabiánova dala tobě k věrné ruce schovati. A ona jest nás krátce odbyla a zapřela, 
že nemám jeho nic. Pak po druhé mluvil sem k nie pěknými slovy: Milá panie 
Markéto! Však von jistu zprávu má vod dobrých lidí, že jest matka jeho tobě dala 
summu peněz schovati k věrné ruce. A ona po druhé zapřela, že nemám jemu co 
vrátiti a nemám jeho nic. I po třetí mluvil sem k nie pěknými slovy, aby se naň 
na Fabiána rozpomenula a jemu věrnu ruku otevřela. I šla jest po té řeči ven 
a na Elšku, poručnici druhou, kynula, aby za ní šla ven, a vona nešla jest. Přišedši 
zase paní Markéta Nadřencová, i mluvila jest tato slova: Milý pane Pavle! Jakož 
mne žádáš, aby Fabiánovi votevřela věrnu ruku, mám truhlici, Buoh vie, neviem, co 



256 Z). XIIL Registra soudu komorního, 

jest v níe, kamenie-li či penieze. Tu já jemu dáti chci. A já jsem k nie řekl : Jiné 
yiery nemám vo tobě, než že mu v tom věrně učiníš jako dobrá žena. A s tím sme 
odešli pryč. Po vobědích když sme k nie zase přišli, vynesla nám truhlici před svět- 
nici, na schodě postavila ji i otevřela ji, a já pohleděl a pozdvih sem některých 
měšcuov a pytlíkuov. Pohleděv, že v nich dosti málo jest, votázal sem se jie: byl-li 
jest kto při tom viece, když's toto k sobě přijímala. A vona pověděla: že jest byla 
Elška, kteréž jest také poručeno jako i mně. A já přivolal sem k tomu Elšky, jest-li 
toto tak včele, jakož ste k sobě přijala. A ona pohleděvši na to, hned jie v vuoči 
řekla: že nenie tak a že mu nepravě činíš, a že jest těchto peněz mnoho ujato. 
A vona se klela, že jest ta summa v cele, kteriiž k sobě přijala. A ona jie zase 
mluvila: že nenie a že mu křivdu na tom činíš. A hned paní Markéta Nadřencová 
k tomu řekla : Poněvadž tak pravíš, chci mu práva býti ; kdež mne na kterémkolivěk 
právě viniti chce, buď před králem nebo před pány zemskými. A vzavše tu truhlici 
do světnice k nie, vyňali sme summu peněz z nie a před vočima jejíma zečtli sme ji, 
a nalezli sme té summy všie mince sto kop míšeňských, puol třetie kopy míšeňské 
a XI grošuov míšeňských. A hned jest se panie Markéta Nadřencová votázala Fa- 
biána: Přijímáš-li za dosti to. A já sem k nie řekl: Panie Markétho, že nepřijímá 
za dosti ; neb von jistu zprávu má, že mnohem viec mělo by té summy býti. A skli- 
divše ty peníze do té truhlice zase, dali jsme ji schovati příteli panie Markéty Na- 
dřencové. A nazajtřie ráno, když sme měli pryč jeti, vobeslala nás ku panu purg- 
mistrovi též ptajíci se, přijímá-li za dosti. A já sem pověděl: Pane purgmistře se pány, 
že nepřijímá; neb jistu zprávu má, že jest mnohem většie to summa byla. Za zlé 
mu neračte míti, že von se chce s přáteli svými vo to raditi, kterak by k svému 
uhodil. A s tiem sme vodjeli pryč. 

R. IV. 1. C. 14. b. Srv. sTědomí c. 1552 na str. 218—221. 

1583. 

Mezi paní Alenou Machkovú s jedné, a panem Mikulášem Pecyngarem s strany druhé. 

1510, 12. dubna. 

Feria VI. ante Tiburcii. Jan krajčí z Těnovic u. p. n. k. oc: že 
sem toho svědom, že nebožtík Baleár Pecyngar poslal kožich kuní paní Aleně, a vona 
jest jeho vzíti nechtěla, že se jí zdál zlý. Tehda přijel Baleár Pecyngar do TěĎovic 
ku panu Cičovci, kdež panie Alena byla; pověděl jí paní Aleně, že má vajmluvu, 
aby jej zase vrátil tomu, vod koho jej koupil. Tehdy já dal sem kožich ten pacholku 
páně Balcarovu. Také svědom sem toho, že mluvil pan Baleár Pecyngar ku panie 
Aleně, že patnáct kop těch, kteréž sem od tebe vzal, zase pošli tobě. Já sem toho 
dobře svědom, že jest jie zase nic nedal. 

R. IV. L C. 16. a. 



Svědomí h rohu Svátosti 1. 1610. 257 

1584. 
Mezi knézem Janem nynie y Boleslavi s jedné, a mezi panem Zdeňkem z Prorubě etc. s strany 

druhé. 1510, 12. dubna. 

Feria Ví. ante Tiburcii. Vácslav sladovník z Bezna u. p. n. k. oc: 
Svědom sem toho, že pan Zdeněk z Prorubě přijal kněze Jana na faru v Bezně do 
roka. I kněz Jan pHstúpil jest k pěti vepřem, a kdyby ty zbil, měl mu jiných pět 
vodstúpiti. V tom roce pan Zdeněk prodal mu bez jeho vuole jednoho hladovitého 
a druhého krmného vepře, a víko u truhly mu zsekal, chtěje otevříti tu truhlu. 

Martin Zeman z Bezna, člověk paní Boleslavské, u. p. n. k. oc: 
Svědom sem toho, že když kněz Jan vodjel do Boleslave, pan Zdeněk z Prorubě 
lidem svým rozkázal, i mně také, aby klíče vod domu kněžského vzali a jej zamkli. 
Mně rozkázal, a já sem to učiniti musil, abych na faru dohlédl a vopatroval, aby 
nic nezahynulo. Když se kněz zase vrátil, tehdy mne kněz Jan tayž vinil ze sta 
korcuov ovsa. K tomu já sem tak pravil i ještě pravím, že tomu neodpírám, aby ho 
sto korcuov nebylo, když jest bylo po žniech, než některý čas vo masopustě sta 
korcuov ho nebylo, nežli to, co v registra sem napsal. A jakož mne viní z desieti 
korcuov hrachu, neodpírám, aby ho s deset korcuov nebylo. Já sem kázal čtyři 
korce umlátiti, a vostatek v stodole byl. Když se kněz Jan zase vrátil, tehdy jest 
jej vymlátil. Dal sem tři korce Matějovi mlatci v dluhu, kterémuž kněz Jan byl 
dlužen, že na faře tay Matěj mlatec nechtěl dělati, leč mu to zapraveno bude, a čtvrtý 
nahoru sem kázal nésti na duom kněžský. Z toho jest jedla čeleď kněžská, až se 
kněz Jan zase vrátil. Viní mne z masa kněz Jan pravě, že ho za X bílých bylo. 
čeledí v tom domu kněžském strávil sem jej. Viní mne z sádla za XV bílých 
grošuov. Nalezl sem já sádla mísu v domu kněžském, to jest bylo z vepře vobecního ; 
dal sem jej přepustiti, nalil sem z něho dva hrnce, menší sem vymastil čeledi a větší 
sem dal knězi Janovi, když se zase vrátil. Viní mne z másla; nalezl sem já hrnec jeho, 
co by mohlo býti ve kbel ; ale v něm bylo méně než puol hrnce toho. Viní mne z sla- 
nin za šest bílých grošuov. čeleď je snědla v témž domu kněžském, a vostatek dal 
sem dceři kněze Janově. Dali sů jemu knězi Janovi kostelníci polet masa jiného. 
Viní mne ze tří korcuov sladu. Piva sem kázal s něho navařiti čeledi do domu 
kněžského. Vostalo ho puol druhého sudu, když se kněz Jan zase vrátil. Viní mne 
z oužitku dvou krav vobecních, kteréž sem prodal s volí kněze Janovou. Viní mne 
z toho, že sem koňmi těmi kněžskými dělal. Pan Zdeněk rozkázal, aby sladovníkovi 
dvakrát do lesa jeli, Janečkovi třetie. Viní mne z želé, z hub a z soli pravě, že 
sem věrtel soli vytrávil. Nesmiem za to řéci, abych jie s věrtel vytrávil; než hub 
puol věrtele sem strávil, také želé za věrtel se ho mohlo stráviti, vše v tom domě 
kněžském. Sladovnílc praví, že želé ve čbeřích nosili kněžská čeleď, když se měl kněz 
Jan pryč stěhovati. A čisté želé bylo. 

Archiv Český XIII. 38 



253 D. XllI. Registra soudu komorního, 

Jakub Sugdol z Bezna, člověk páně Zdeňkuov, u. p. n. k. oc: že 
sem byl kostelníkem za kněze Jana i za jiných prvních kněží. Vydávali sme s dru- 
hým kostelníkem Mikšem též z Bezna mešné roucho a jiné potřeby kostelnie. Když 
se měl hnouti kněz Jan vodtud z Bezna, tehda nám vydal všeckny věcí zase, kteréž 
sme my mu vydali, a na tom nám právě udělal jako poctivý kněz, kromě korteny 
nedostává se jedné ; ale já ani Mikeš té korteny sme mu nevydávali. Když se již byl 
kněz Jan z Bezna vystěhoval, nemohl jest na některých lidech míti desátku svého, 
i pro tu věc zstavil mne v Boleslavi právem, a já stavěl sem se jemu knězi Janovi 
několikrát, až potom pán muoj pan Zdeněk nedal mi se viece stavěti. Vzal sem 
penieze kněze Janovy od lidí z roboty, kteříž měli jemu knězi Janovi žieti, a na 
tom sem mu věrně udělal. 

R. rV. 1. C. 16. a. 

1585. 

Mezi Vácslavem Jehnátkií z Tulejova s jedné, a Jiříkem Jiskní z Únětic s strany druhé. 

1510, 12. dubna. 

Feria VI. ante Tiburcii. Dorota s Nového Města Pražského 
šlojířnice u. p. n. k. s. oc: že byla sem se paní Annu Jehuátkovů stArů s šlo- 
jíři v Hradišti; pak sem s ní jela do Uherského Brodu. Tu Tobiášek v tom Brodě 
Uherském upomenul Václava Jehňátku ze sta zlatých uherských a z jedenásti, kteréž 
mu byl dlužen. Tu Anna Jehňátková v Brodě Uherském jemu Tobiáškovi zaplatila 
všecken ten dluh, z kteréhož Tobiášek Vácslava Jehňátku upomínal po ty dva jar- 
marky, a Vácslav Jehíiátko jest z toho dluhu propuštěn a jemu Tobiáškovi dlužen 
nic nezuostal. A také Václav Jehnátko napomenul Tobiáška z listu, a on mu ho 
nedal, než tak mu řekl : Když přijedeš zase sem do Uherského Brodu, žeí list vrátím, 
neb ho zde nynie nemám. 

R. IV. 1. C. 16. a. 

1586. 

Mezi Janem, Vácslavem a Fridrichem bratřímí z Hrušová s jedné, a Janem Zápským, Pavlem 
z Adrspachu a Mikulášem z Měžetíc s strany druhé. 1510, [12. dubna]. 

Jan Holý z Přívor, člověk pánuov z Hrušová, u. p. n. k. oc: Naj- 
prve že z rozkázánie pana Jana, pana Vácslava a pana Fridricha z Hrušová, pánuov 
svých, já a Martin také z Přívor byli sme dáni panu Janovi Byzkovskému ku po- 
moci, a dali sme s panem Janem Byzkovským panu Václavovi Vrabskému za zbožie 
Všetatské šest set kop míšeňských na tento zpuosob, že pan Václav Vrabský měl 
svésti věno panie Markéty, páně Haškovy manželky, z Vrabí. I nesvedl; a měl list 
dáti udělati vot vydánie peněz ve dvou nedělech na se a na těch šest set I slí- 



Svědomí k rohu Svátosti I 1510. 269 

bili za to pan Jan Zábský, pan Pavel z Adršpachu a pan Pavel z Měžetic. Tu sme 
s Martinem z Přívor byli při tom, když sú slibovali panu Janovi Byzkovskému. Při- 
jímal je Jan Byzkovský k ruce páně Janově Hrušovského a bratří jeho. Dán vajpis 
panu Vácslavovi Vrabskému jeden vod pana Jana Byzkovského a druhý panu Thoma- 
sovi, který sedá u desk. Kdyby se trefil ten list, který měl pan Vácslav Vrabský na 
se a na těch šest set udělati s tiem vajpisem, aby jej pan Thomáš přijal. Pak že 
jest pan Vácslav Vrabský na se listu neudělal, nepřijal ho ; neb neměl co pan Thomáš. 

Martin z Přívor, člověk pana Jana Hrušovského, u. p. n. k, oc: 
Najprve že sem byl poslán do Prahy ku panu Janovi Byzkovskému z rozkázánie 
pana Jana Hrušovského i bratří jeho, když jest pan Jan Byzkovský sjel do Prahy 
k žádosti pana Jana Hrušovského, aby položil summu panu Vácslavovi Vrabskému, 
jmenovitě šest set kop na míšeňsko, a to na takový zpuosob, aby pan Vácslav 
očistil a sved věno panie Markétě, manželce pana Haška, s zbožie Všetatského, kteréž 
jest koupil od pana Jana Hrušovského i bratří jeho. Pakli by toho neučinil, aby na těch 
šest set a na se list udělal konečně vot vydánie peněz ve dvou nedělích. A tito sů 
za to rukojmie: pan Jan Zábský, pan Pavel z Adršpachu a pan Mikuláš z Nežetic. 
A tu jest je přijímal pan Byzkovský pana Jana Hrušovského k ruce i bratří jeho. 
Viděl sem dvě notule, když sou dávány byly, panu Vácslavovi Vrabskému jedna 
a druhá panu Thomasovi u desk ; jestliže by se trefil ten list od pana Václava s tou 
notulí, kterú jest měl pan Thomáš, aby pan Thomáš ten list od pana Václava přijal. 
I nepoložil pan Vácslav Vrabský. A jakož sme byli v Praze při kladení těch šest 
set, jsou tomu dvě letě; neb jest to bylo ten pátek před svatým Mikulášem. 

R. rV. 1. C. 16. b. 

1587. 

Mezi paDem Jiřím Berkou z Dube s jedné, a Bartoškem, měštěDÍnem Starého mésta Pražského 

od Modré růže, s strany druhé. 1510, [12. dubna]. 

Jakub ouředník z Dube u. p. n. k. oc: že jest mi to dobře vědomo, 
když sem šel se pánem svým, panem Jiřím Berkou, k Bartoškovi k Modré ruoži, 
měštěnínu Starého města Pražského, že jest tu pán s ním vo duom tržil, a on Bar- 
tošek jemu jej ukazoval, pokoje i maštel. Tu pán muoj pověděl, že jest maštel velmi 
těsná, a že nemohu než tři koně státi. I pověděl jemu tajž Bartošek, že muožete, 
pane, sobě maštel větší postaviti vedle této zdi ; neb jest mé puol a páně Perštein- 
ského puol; jedné hleďte, abyste toho vokna nezastavěli. A také jest mi to dobře 
vědomo, když jest mne pán poslal s služebníkem druhým Janem Zaykou, abychom 
Bartoškovi peníze za duom dali, jestliže jest jej vysvobodil, pokud jest pánu prodával ; 
tu sem přijel do Prahy s již jmenovaným služebníkem, i prosil sem Václava Dryzny 
s Nového města na Příkopě a Vácslava Franka z Železné ulice na Starém městě 



260 D* XIII. Registra 8(A/kdAk komorního. 

z rozkázánie páně, aby se mnú a s Janem Zaykou, služebníkem páně, šli na rathooz 
Staroměstský. I tu sme vzali peníze u Franka y Železné ulici, kteréž pán dal scho- 
vati, co měl dáti za ten duom. I když sme na rathouz přišli, prosil sem Vácslava 
Dryzny, aby tu potřebu pověděl, co se tkne vo ten duom, před panem purgmistrem 
a před pány konšely Starého města Pražského. I tu jest mluvil Vácslav Dryzna: 
Pane purgmistře a páni konšelé! Ráčil pán poslati služebníky své a ráčil nás za to 
žádati, abychom s nimi stáli a penieze za ten duom jemu Bartoškovi dali na miestě 
páně. Račte nám to pověděti, vysvobodil-li jest jej tak, pokudž jest pánu prodával. 
A purgmistr se pány pověděl, že ještě nenie vysvobozen. A my sme pověděli, že mu 
pán déle v trhu nestojí. 

Pan Zayka z Bosyně, služebník pana Jiřího Kurovodského, 
u. p. n. k. oc: že jest mi to dobře v paměti, když jest pán muoj ráčil duom ku- 
povati u Bartoška, měštěnína Starého města Pražského, u Modré ruože, i ráčil pán 
s Bartoškem mluviti, že jest duom těsnaj a maštel že jest velmi těsná, že nemohu 
v nie než tři koně státi. Tehda Bartošek tajž tak pověděl, že jest páně Peršteinského 
puol zdi a mé puol, že sobě při té zdi množte maštal postaviti, krom jedné vokna 
abyste nezahradili. A to jest mi také v paměti, když mě pán muoj s ouředníkem 
Jakubem do Prahy poslal k Václavovi Dryznovi, Nového města Pražského měštěnínu, 
a k Frankovi, měštěnínu Starého města Pražského, do Železné ulice, tu nám pán 
náš ráčil rozkázati vzíti penieze sto kop grošuov českých. I šli sme s ouředníkem 
Jakubem páně z Dube, požádavše Václava Dryzny, měštěnína Nového města Praž- 
ského, a Václava Franka, Starého města Pražského měštěnína z Železné ulice, a vzali 
sme od Václava Franka peníze sto kop grošuov českých. I mluvil jest Václav Dryzna 
na miestě páně a udělal otázku na pániech, již-li jest Bartošek ten duom pánu vy- 
svobodil. A páni sú pověděli, že ještě nic. A my sme pověděli, poněvadž jest ho 
nevysvobodil, aby Bartošek svuoj duom zase přijal, že pán jemu v tom trhu více 
státi nebude. 

Vácslav Dryzna, rychtář Nového města Pražského, u. p. n. k. 
00 : že jest mi to dobře v paměti, když přijel ouředník Jakub pana Jiřího Kuro- 
vodského a Zayka, i žádali sú mne, abych s nimi šel k Frankovi do Železné ulice, 
měštěnínu Starého města Pražského, abychme vzali sto kop grošuov českých. I vzavše 
peníze šli sme s nimi na rathouz Staroměstský, a šel s námi Vácslav Franěk, a žá- 
dali sú mne již jmenovaní služebníci páně, abych potřebu pověděl na miestě pána 
jich. I učinil sem votázku na pániech: ten duom, kterýž jest pan Jiří Kurovodský 
koupil, jest-li tak svoboden, jak jest jej JMt pán koupil s tiem, s čímž mu jej 
prodával, s těmi zdmi, kteréž sú JMti pana hofmistra s jedné strany a z druhé strany 
Severyna z Korábovského domu. Tehdy sú páni ráčili pověděti, že nenie svobodný. 
A my na miestě pána JMti řekli sme, poněvadž nenie, že pán jemu Bartoškovi 



Svědomí k rohu Svátosti I 1510. 261 

v tom trhu nestojí, aby své prodal, komu chce. A Bartošek při všech řečech 
těch stál jest. 

R. rv. 1. C. 17. a. 

1588. 

Mezi Vácslavem Yencelíkem z VrchoviSí s jedné, a Janem Šmerhovským s strany druhé, 

měšténínem Starého města Pražského. 1510, 12. dubna. 

Feria Ví. in die Reliquiarum. Jan Nosek, ouředník pana 
Vencel íka, u. p. n. k. oc: že jest mi to vědomo, že pan Jan Šmerhovský přijel k nám 
do Žerovnice na pána mého zámek s knězem děkanem nebožtíkem Svatomírem 
a s mistra Prokopovým synem z Starého města Pražského a s Hovorkou s Pelřimova 

v 

měštěnínem. Pan Jan Šmerhovský s jinými přátely svými, s kterými na zámek páně 
přišel, s knězem děkanem a již předpověděnými lidmi, žádal jest pána mého, aby mu 
vinici propustil v tisíci kopách míšeňských. A pán toho učiniti nechtěl, že to možná 
věc nenie, než aby mu dal sto kop grošuov českých za ty náklady, kteréž jest na 
ni činil, na ten zpuosob že mu ji pustí se všemi oužitky. 

Vácslav, fišmaystr páně Vencelíkuov, u. p. n. k. oc: Přijel jest 
Jan Šmerhovský s knězem děkanem nebožtíkem Svatomírem, s synem nebožtíka 
mistra Prokopa, měštěnína Starého města Pražského, a s Václavem Hovorků, měštění- 
nem z Pelřimova. Přinesli s sebů listy přímluvčie a prosili pana Václava Vencelíka, 
aby Janovi Šmerhovskému pustil vinici v tisíci kopách. Ale pán jest tomu otepřel, 
že toho učiniti nechce, než tak, jestliže by mu dal dvě stě kop míšeňských, že by 
mu pustil i s oužitky. Šmerhovský jest k tomu přistúpiti nechtěl, a s tím sů se rozjeli. 

Henrych Paur z Lauffu, probieř na Žerovnici, u. p. n. k. oc: 
Některý čas minulý přijel kněz děkan nebožtík Horský Svatomír a nebožtíka mistra 
Prokopa syn z Starého města Pražského a Vácslav Hovorka, měštěnín z Pelřimova, 
Jan Šmerhovský z Starého města někdy měštěnín. Tu Jan Šmerhovský přinesl pří- 
mluvcích listuov několik od měst i od pánuov. Tu se i kněz děkan s jinými vedle 
toho pHmlúvali, aby pan Vácslav Vencelík pustil Janovi Šmerhovskému vinice v tisíci 
kopách míšeňských, kterýchž jemu Janovi Šmerhovskému byl puojčil na ty vinice. 
Tu jest jemu pan Vácslav Vencelík řekl : To chci učiniti pro přímluvu těch dobrých 
lidí, jestliže mi dáš k mým tisíci kopám muoj náklad, kterýž sem na ty vinice na- 
ložil. Chcif postúpiti i s oužitkem ; neb jest dosti vína na nich. A on řekl : Já s to 
býti nemohu. Pan Vácslav řekl : Nenie mi možné jinače to učiniti. Na tom sů se roz- 
jeli. Potom když sme přijeli do Prahy, tu Jan Šmerhovský sám třetí přišel ku panu 
Vácslavovi do jeho hospody na Malů Stranu, prose jeho taymiž slovy, jakož se 
svrchu píše, aby ty vinice v těch tisíci kopách míšeňských postoupil. Tu mu pan 
Vácslav řekl: Jest mi nynie peněz potřeba. Daj mi hotových tisíce kop, chcií ji 



262 D. XIIL Begistra soudu komorního. 

s oužitkem postúpiti. A daj mi ty penieze zítra. A on řekl : Děkigi VMti, chci to uči- 
niti nazajtřie, prose, aby mu čekal do zajtřie. Pan Vácslav k tomu svolil. Potom po- 
zajtří poslal jest mne k němu Janovi Šmerbovskému, aby mu ty peníze dal, že mu 
jich třeba. Pakli mu jich nedá, že musí na lichvu jinde vzieti, a potom že jich ne- 
vezmu. Potom Jan Šmerhovský po několika dnech poslal ku panu Vácslavovi. aby ně- 
koho s ním poslal, aby peníze přijímal, že jemu Šmerbovskému pan Pecyngar chce 
tisíce kop puojčiti. Odpověděl mu pan Vácslav : Poněvadž mi jich nedal, když'8 řekl, 
já jich nechci přijieti ; neb sem je již jinde na Uchvu vzal ; již já vinice jako své opatřím. 

R. IV. 1. C. 18. a. 

1589. 

Mezi Matějem Břiezsk^m z Žatce s jedné, a Jiříkem Boršem, měštěnínem Starého města 

Pražského, s strany druhé. 1510, 13. dubna. 

Sabbato ante Tiburcii MDX®. Barthoš Starý rychtář, měštěnín 
Starého města Pražského, u. p. n. k. oc: Jiného nic neseznávám než to, kdež 
měl XXXti kop míšeňských bez dvou nebožtík Perníček Kašparových ; když jest pak 
umřel Kašpar, poručil mi, abych je vyzdvihl jeho dětem od Pemíčka. I když umřel 
Perníček, vyzdvihl sem ty peníze z raddy těch XXXti kop bez dvú, ješto je dlužníci 
byli jeho Pemíčkovi kladli, kteříž mu dlužni byli od zbarvení suken. 

Mathouš Komín, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. 
oc: Byl mi nebožtík Perníček dlužen XIV kop míšeňských groSuov. I když umřel, 
přípověď sem učinil na peníze, kteréž Mancipal jemu nebožtíkovi dlužen vostal. A ty 
peníze dány byly z raddy mně po jeho smrti. 

Uršila Sokolova, městka Starého města Pražského, u. p. n. k. 
oc: To já seznávám, že sú mně z raddy u nás v Starém městě Pražském dali za 
nebožtíka Perníčka XXXti dvě kopě a XXti grošuov na míšeňsko, kteréžto peníze 
vostal mi byl za alaun a za vinštíř dlužen. A udělala sem byla přípověď na XXti 
kop u pana Pikhartha, a u Cikady na VI kop, a vostatek z jeho statku nebožtíkova 
mě doplatili podle přípovědi. I prosili mne měšťané dva, abych něco navrátila tomu 
pacholátku, kteréž po něm po Perníčkovi vostalo, že mu statku nic nepozůstalo po 
jeho otci Perníčkovu. I dala sem mu Xllte kop míšeňských z toho svého dluhu. 

Ve čtvrtek den svatého Valentina [14. února] Pavel Vopice, 
měštěnín Starého města Pražského, u. p. n, k. s. t.: To mi svědomo, 
že má mátie odkázala po smrti své mým dětem XXVm kop grošuov míšeňských. 
A ty penieze přijal jest byl neboštík Jan Perníček, a potom po Pemíčkově smrti 
vydal je Jiřík Boreš Bartošovi Starému rychtáři. 

V pondělí po svatém Tiburcí [15. dubna]. Samuel soukeník 
z Poříčí, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi 



.4 



Svédomí k roku Svátosti 1. 1510. 263 

v paměti, že sem k žádosti Matěje Břízského stál s ním na rathůze Staroměstském, 
a žádal mě, abych od nich pověděl před panem purgmistrem pro jich potřebu. A já 
sem mluvil před pány v raddě tato slova: Pane purgmistře i páni milí! VMti prosí 
Matěj z Zátce, abyste jej ráčili v jeho dluhu opatřiti podle vašich soused. A pan 
purgmistr pověděl, že nemáme z čeho i svých souseduov opatřiti; než ptajte se na 
penieze a doptáte-li se čeho, dajte pánuom znáti. 

Svatoš Perníček, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. 
k. s. t.: Co se dotyce těch čtyř kop, kteréž mi jest Boreš dal z rozkázání pánuov 
Staroměstských, ty sem já vzal od Borše Jiříka. 

Ve čtvrtek den svatého Valentina [14. února]. Jan Šípař, 
měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když 
sem stál v raddě na rathůze Staroměstském s Matějem Břízským z Žatce o uáké 
penieze, že byl puojčil Matěj Břízský neboštíku Janovi Perníčkovi, a Boreš s Eucz- 
bachem pověděli sů, že bychom rádi dali, kdyby bylo z čeho. 

Mikuláš Nos, měštěnín Nového města Pražského, [sv. p.]. 

Brykcí, měštěnín Nového města Pražského, [sv. p.]. 

K IV. 1. A. 1. a. 

1590. 

Mezi Václavem Donátem z Těchlovic s jedné, a Bohuslavem Chrtem z Ertína, místopurkrabí 

Pražským, s strany druhé. 1510, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tiburcím. Vícemil z Tuboz u. p. s. t.: To 
mi v paměti, když sů měli puotku u pana purkrabie Václav Donát se panem Bohu- 
slavem z Ertína, purkrabí hradu Pražského, radil jest pan Bohuslav paní Anně 
z Rysmburku, aby od puohonu pustila. A když sů stáli před panem purkrabí, i řekl mu 
pan Václav Donát : Co jí to radíš ? však se jediné hanířem obieráš. A on pan Bohu- 
slav zase řekl jemu: Ty se sám hanířem obieráš. A Přínský řekl: Neobierám, než 
obierám se jako dobrý člověk a lépe než ty. A to se stalo na sieni u pana purkrabie. 

R. IV. 1. A. 14. b. 

1591. 

Mezi Janem Strachotú z Královic s jedné, a Heřmanem z Rychnova s strany druhé 

1510, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tiburcím. Jan Jermek z Bránic u. p. 
8. t.: To mi dobře vědomo, že pan Heřman Rychnovský kupil plodu u pana Jana 
Strachoty jednu kopu po X groších českých. I vzal ho LXXXI kop, vše po X groších 
českých, a nedal mu za ně nic. 

Simon z Uostrova u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Heřman 



264 D. XIII. Registra soudu komorního. 

Rychnovský kupil plodu u pana Strachoty LXXXI kop po X groších českých a nedal 
mu zaň nic. 

R. IV. L B. 8. a. 

1592. 

Mezi Václavem Žlabecským z Chlumce s jedné, a Martinem Mečieřem z LithomčHc s strany 

druhé. 1510, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tiburcím. Rychtář z Křešic u. p. n. k. 
s. t.: To mi svědomo, že sem vzal osm žejtlíkuov vína z Nučnic k dolévce a od 
paní Eautské také osm žejtlíkóv. A to jsme víno XVI žejtlíkóv vlili do těch tří 
suduov vína po obstavení. Kteréž bylo obstaveno od Martina od Mečieře Žlabeckému. 

R. IV. 1. B. 8. b. 

1593. 

Mezi Benešem Sendražským z Sendražic s jedné, a Janem Černčickým z Kácova s strany druhé. 

1510, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tiburcím. Eatheřina z Králové Hradce 
u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, když jest paní Saloména kupila dvuor u pana 
Ealvacha, i jezdila jest ku panu Janovi čemčickému a napomínala jeho z věna. 
A pán jest jí řekl: Já ho tobě nemohu vydati, neb jest věno tvé. Neb kdybych 
já je tobě vydal, snad bych je musil podruhé dáti. 

Jiřík Kalvach z Seče u. p. s. t.: To mi v paměti, když neboštík Bavor 
z Veselíce kupil u mne dvuor, i řekl mi penieze zaručiti panem černčickým. A když 
sem přijel na Nové Město ku panu černčickému, tu mi jest pán odpor učinil a pravě, 
že mu se toho učiniti nezdá, a že dědictví nenie, a že nechci. 

Václav Nejedlý z Hradce konšel na tu přísahu, kterúž sem králi 
JMti učinil, s. t. : To mi svědomo, když neboštík pan Bavor Veselický kupil dvuor 
u pana Jiříka Ealvacha, i řekl jemu, že to chce spravovati Ealvachovi panem čern- 
čickým. A prosil mě pan Ealvach, abych s ním ku panu čemčickému jel, a že on 
pan čemčický měl Ealvachovi na to jistotu udělati. A pan čemčický pověděl, že 
mi se toho nezdá učiniti. A s tím sme jeli preč. Neb jest řekl, že to dědictví nenie. 

Jan písař z Nového Města páně Černčického u. p. n. k. s. t.: 
To mi jest dobře v paměti, že sem já tu ceduli psal, kterúž má pan Beneš Sen- 
dražský, v níž jsú zapsáni rukojmie, kteříž byli za neboštíka pana Bavora Veselíc- 
kého ku panu Černčickému, jak ta cedule pana Benešova vysvědčuje, že se k tomu 
přiznávají.*) 

R. IV. 1. B. 4. a. *) STédomi Jana písaře je smřežoTáno, a po strané k néma připsáno : nKemá 
6ten býti'' 



Svědomí k roku SvcUosti 1. 1510. 266 

1594. 

Mezi panem Dépoltem z Lobkovic 8 jedné, a Janem Vratislavem z Mitrovic s strany druhé. 

1510, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tiburcím. Blažek z Štěpánova u. p. n.k. 
s. t. : Když byl jat Jíra na Dobříš, ješto chodil po myslivosti na lesiech Dobříšských, 
člověk páně Yratislavuov ze Lhoty, s ručnicí, i znal se takto : že já podle myslivosti 
choditi musím, a nemám od pána svého služby žádné, než toliko to, což zastřelím, 
dá mi od toho. A při tom se také znal, že zastřelil jednu laň u poušti. A potom 
když byl dán na Chlumec do vazby, když i dal jest jednu kopu grošuov českých 
Jíra, tehdy jest hned z vazby puštěn. 

Fabián z Dobříše [sv. p.]. 
Mathůš z Dobříše [sv. p.]. 
Řehoř z Knína [sv. p.]. 

Jan rychtář z Drašetic, páně Špitálského člověk, u. p. n. k. oc: 
Svědom sem toho, když sme chodili s Vávrou z Borotic po lesie páně Špitálského, 
uslyšeli sme, ano na druhé cestě hadrují se ouředník Dobříšský Němec s Jírou 
HlavĎovým ze Lhoty. Němec jemu řekl: Vystříhal sem tě z toho dávno, aby ne- 
chodil viece na myslivost, aby toho prázden byl. A on jest pověděl : že já jíti musím, 
když mi pán velí. Tehdy Jíra mne a Vávry z Borotic prosil, když viděl, že ho chce 
vzieti do vězenie na Dobříš, abychme ho vyručili. A ouředník ho na rukojmie dáti 
nechtěl. Pak ouředník páně Děpoltuov Němec vzal mu ručnici a tesák, a v tom 
ved ho na Dobříš. A on Jíra prosil mne, abych pověděl votci a Maštovi, aby ku 
panu Janovi Vratislavovi šli do Mníšku a pověděli, že jest jat, aby jej pán vypravil. 
Podržavše ho na Dobříši, vedli ho na Chlumec. 

Vávra z Borotic rychtář u. p. n. k. oc: Svědom sem toho, když sme 
chodili po lese, vopatrujíce les panu Špitálskému, našli sme Jíru, páně Vratislavského 
člověka, an jej ouředníci Děpoltovi jali a ručnici mu vzali. I prosil nás Jíra, páně 
Vratislavuov člověk, abychme zaň slíbili. A nám se toho nezdálo učiniti. Potom prosil 
rychtáře Jana z Drašetic, aby poslal k Maštovi a k votci téhož Jíry, aby jej vy- 
jednali a pánu dali znáti, že jest jat na Dobříš. Ouředník Němec páně Děpoltuov 
řekl Jírovi: Žeť sem říkal, aby po lesiech nechodil, než aby toho prázden byl. 
Jíra jemu votpor udělal, že musím choditi, že mi pán velí. 

Sabbato ante Tiburcii. Kříž Němec z Druhlic, ouředník 
1 e s u o v D o b ř í s k ý c h u. p. n. k. s. t. : Jest mi to dobře vědomo, jak sem 
v ouřadě, že Vratislav ze Mníšku nehonil okolo poustevníkuov s tenaty na lesích 
Dobříských, a také jest mi to dobře v paměti, že Jíra ze Lhoty, člověk Vratislavuov, 
chodil po myslivosti. I mluvil sem já s ním v Kníně, aby nechodil. Potom sem jej 

ArchÍT Český XIII. 84 



266 />. XIII. Registra soudu komorního. 

našel, an chodí po myslivosti. I vzal sem jej na Dobříš s ručnicí z rozkázánie pána 
svého JMti. A potom sem k němu mluvil : Máš-li jakú službu od pána svého ? A on 
pověděl, že nemá, než což zastřelím, vod toho mi zaplatí. A také jest mi to dobře 
vědomo, že jest chodil vod votce svého ze Lhoty na myslivost na lesy Dobříské. 

Filip ouředník z Oubenic u. p. n. k. s. t. : Jest mi to v paměti, že 
ode XL let sů nehonili vokolo poušti zvěři tu ze Mníšku. Postihl mne pak Jíra ze 
Lhoty, páně Vratislavuov člověk, jeda z Prahy, i pověděl mi, že bych raděj své 
věci hledal než myslivosti ; neb služby od pána svého nemám, než což zastřelím, vod 
toho mi zaplatí. 

V pondělí po svatém Tiburcí [15. dubna]. Řehoř písař Do- 
bří šský u. p. n. k. s. t. : Jakož sem vzal od listu II groše česká, kterýž sem psal, aby 
hned Jíra puštěn byl, kterýž jest byl na Chlumci u vězení, když jest ta kopa grošuov 
dána Blažkovi, ouředníku na Dobříši. Ty dva groše česká vzal sem bez povolenie 
pána svého i Blažka ouředníka. A když hned na zajtřie po novém léthě ten den, 
teď rok minul, Jíra člověk páně Vratislavuov seděl u vězení na Dobříši. 

Němec Kříž z Druh li c u. p. n. k. s. t. : Jest mi to dobře v paměti, 
že sem Jíru člověka Vratislavova na den Nového létha, rok minul již tomu, jal 
na myslivosti na lesiech Dobříšských. 

R. IV. 1. B. 10. a. a 13. a. 

1595. 

Mezi Janem z Kamenné Lhoty s jedné, a Janem, Kristoforem a Šfastným nedielnými bra- 

třími z Oudimé etc. s strany druhé. 1510, 13. dubna. 

Sabbato ante Tiburcii. Tuoma rychtář z Kasanic, páně Heř- 
manuov z Bohdanče člověk, u. p. n. k. oc: Prosil mne a Petra, páně Svad- 
buova člověka přikázaného, Jan z Kamenné Lhoty, abychom s nimi šli před pana 
Svadbu na Zbraslavice. Tu na Zbraslavicích stala se smlúva mezi Janem z Kamenné 
Lhoty s jedné, a Kristoforem a Šťastným, nedielnými bratřími z Oudimě, s strany 
druhé, a že pohnal Kristof Jana z Kamenné Lhoty pro třidseti vajstavkuov, které 
vysekal v Dalíku lesu Kristoforovém a Šťastného z Oudimé. A na Zbraslavicích na 
zámku páně Svadbově smluvili se vo to, aby třidceti nechal zase vajstavkuov mladých 
dubových. Potom prosil Jan z Kamenné Lhoty mne Thuomy z Kasanic a Petra 
Ptáčka, páně Svadbova přikázaného člověka, a Mathouše z Krasonovic, abychom s ním 
šli do toho lesu Dalíku, nalezlo-li by se to, což se na Zbraslavicích smluvilo. I na- 
lezlo se jest třidseti dubových vajstavkuov a nad to ještě dvadceti viece. 

Petr Ptáček z Vlkové, člověk páně Svadbuov, u. p. n. k. oc: Že 
svědom sem toho, co se smlúvy tkne té, kteráž se stala mezi Janem z Kamenné 
Lhoty a s Žíšovským před panem Svadbou na Zbraslavicích vo vajstavky dubové, 



Svédomí k rohu Svátosti I 1510. 267 

že třidcet vajstavkuov Jan z Kamenné Lhoty měl nechati Žíšovským. I nechal, i ještě 
viece dvadcíti, přivolal k tomu mne a Thuomy z Easanic a Mathouše z ErasoĎovic 
YO svědomie, abychme seznali to, jest-lí necháno třídcetí vajstavkuov. 

Mathouš z Malovid, člověk svobodný, u. p. n. k. oc: Svědom sem 
toho. že Jan z Kamenné Lhoty prosil mne, abych s jinými vyšel na majto Žíšovské. 
V tom majtě nalezlo se třidseti vajstavkuov mladých dubových a nad to ještě viece 
dvadset jiných. 

R. IV. 1. B. 11. a. 

1596. 

Mezi pauem Wolfem z Gutšteina s jedné, a panem Dépoltem z Lobkovic s strany druhé. 

1510, 13. dubna. 

Sabbato ante Tiburcii. Vácslav hutník z Žebráka, člověk krá- 
lovský, u. p. n. k. oc: Jest mi to dobře svědomo, že u Hrádku u Zálužie pro clo 
brali páni Kukšteinové i jiní páni koně, vozy s vobilím, když kto projel clo. I já 
sem také z rozkázánie panie hrabinky Zyguny Její Mti bral koně s vozem i s ječ- 
menem, to dobře pamatuji vod let vot dvadcíti. 

Burian z Žebráku, člověk krále JMti, u. p. n. k. oc: To jest mi 
dobře vědomo, že jest bráněna a vosazena bayvala silnice u Hrádku Zálužského, 
kdyby kto projel clo, tudy že jemu pobrali na hrad Žebrák koně, vozy s vobilím; 
a to v paměti mám vod pětimecítma leth. 

R. rv. 1. B. 12. a. 

1597. 

Mezi Albrechtem z Yřesovic s jedné, a panem Dépoltem z Lobkovic s strany druhé. 

IĎIO, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tyburcí. Venci z Habrovic, člověk 
páně Oboječkuov, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že Vít ze Všebořic, člověk 
páně Albrechtuov, kupil jest v naší vsi v Habroviciech ovec za devět kop míšeňských 
v bílém dni. 

Jiřík z Šebořice, člověk Ottuov Gelbluov v Hrbovicích, u. p. 
n. k. s. t. : Přijel haytman páně Popelóv z Bíliny do Šebořice do dvoru k šafářovi. 
I řekl ten haytman: Ukažte mi ty vovce! A on ukázal. A ten haytman řekl: Nu, 
milý šafáři, ty vovce žádného znamení nemají; ty vovce pána mého nejsú. 

Urban, člověk páně Ottuov Gelbluov z Hrbovic, u. p. n. k. 
s. t: Přijel byl haytman z Bíliny páně Popeluov do Šebořic do dvoru, i vohlédá 
vovce. Tehdy řekl, že ta vovce žádná pána mého není. 

Matěj vovčák z předměstí Teplického, člověk páně Děpoltuov, 
u. p. n. k. oc: Takto se stala škoda pánu našemu Popeloví. A já sem toho času 

84* 



268 D. XIII. Registra soudu komorního, 

byl holomkem u pana Popela ten čas, když se jemu škoda stala na vovcech. Tebdy 
jest nás poslal pán s panem Janem haytmanem. I přijeli sme tu k Vítovi do Šeboíic, 
ptajíce se po páně vovcech. A on pověděl tak, že sem já koupil vovce od vovčáka. 
Tehdy pověděl: Děte do vovčína a pohledle, sou-li pána vašeho které. Tehdy sme 
šli, i našli sme jích šest a XL těch vovec, kteréž jest našemu pánu vzal a nočně 
se ukradl. Když sme ven vyšli, tehdy sme mu řekli, aby ty vovce navrátil pánu 
našemu. Tehdy on řekl: Tak mně se nezdá toho učiniti. Tehda mu pověděl pan 
haytman hned takto zase : aby těch ovec neutrácel nikam, leč se páni vo to některak 
smluví. Tehdy on pověděl takto: Kdy ten vovčák přijde, že já chci vašemu pánu 
dáti znáti, panu Popeloví, a že já těch peněz jemu nevydám, kteréž sem jemu po- 
zuostal, že sem já za půl osmy kopy je koupil od něho, i čtyři kopy sem jemu dal 
a půl čtvrtý kopy jemu sem zuostal. 

R. IV. 1. B. 9. b. a 17. a. 

1598. 

Mezi Vilémem z Byčic s jedné, a purkmistrem, konšely i vší obcí města Prachatic. 

IĎIO, 13. dubna. 

V sobotu po Svátosti. Jan Rosa z Jinína u. p. n. k. s. t: Poslal 
mne pan Vilém, pán muoj, s Tuomú sousedem mým do Prachatic s listem k purk- 
mistru, — a ty časy Vratislav byl purkmistrem, Hatláků syn — kterýž psal jim 
pán muoj o Květoně, člověka svého. I tuto dal nám odpověď tayž purkmistr: Jakož 
nám pán váš píše o Květoně, abychme jej z vězenie pustili, povězte tak pánu svému, 
že se chcem o to s pánem naším raditi a chcem pánu vašemu po svém poslu od- 
pověď dáti. Také jest mi to vědomo, že tayž Květon rodil se v Miloňovicích pod 
panem Chmelíkem; neb jest on toho v držení byl, a já sem témuž KvětoĎovi 
kmotrem. Taky jest mi otec Květouuov pravil, že sou Prachatičtí Květoně u vodě vězili. 

Tuoma z Jinína u. p. n. k. s. t. : Poslal mne pan Vilém s Janem Bosů 
do Prachatic s listem. I dali sme ten list purgmistru, a on nám tuto odpověď dal: 
Povězte pánu svému, jakož nám píše o Květoně Kučeru, abychme jeho pustili z vě- 
zenie, chcem se o to raditi s pánem svým a dáme pánu vašemu odpověď po svém 
poslu. Také jest mi to vědomo, že se jest Kučera v Miloňovicích rodil za pana 
ChmeUka, a otec jeho podnes sedí v Jiníně na gruntu pána našeho; a votec jeho 
Kučera pravil nám, že by jeho syna vězili Prachatičtí u vodě. 

Zdeněk Malovec z Chaynova na Witmberce, najvyšší písař 
královstvie Českého, na tu přísahu, kterůž jest králi JMti i vší zemi učinil, s. t. : 
To mi v paměti, když byl sjezd v Piesku, tu jest Vilém z Byčic přišel ku panu 
z Bozmberka JMti, žádaje JMti, žě mu Prachatičtí člověka vsadili, aby mu puštěn 



Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 269 

byl. A pan z Rožmberka JMt pověděl : Milý pane Viléme, chd se na tu yěc zeptati, 
jaká jest to věc, a když zviem, chciť na to odpověď dáti. 

R. IV. I. G. 6. b. a B. 7. b. SroT. gTédomí 5. 1666 na str. 228. 

1599. 

Mezi Eristofem, Šfastným a Janem [bratiPími z Oudimč] s jedné, a Janem z Kamenné Lhoty 

s strany [druhé]. 1510, [13. dubna]. 

Jan Svadba z Otradovic oc: Jest mi to svědomo, že jest měl vystaviti 
Jan z Kamenné Jjohoty XXXti vajstavkóv bratřím z Oudimě, a hajný jich Žíšovských 
při tom býti měl, aby je vyznamenal. 

R. IV. L C. 6. a. SroT. STědomí & 1696 na str. 266. 

1600. 

Mezi Víškem z Veselice s jedné, a Janem Čemčic z Kácova s strany druhé. 1510, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tiburcím. Kateřina z Králové Hradce, 
Jiřík Kalvach z Seče a Vácslav Nejedlý z Hradce konšel [svědčili 
skoro slovně tak, jako pod č. 1593 na str. 264]. 

K rV. 1. C. 7. a. Na listé C. 8. STědomi tato po druhé jsou sapsána. 

1601. 
Mezi Jindřichem z Běšin s jedné, a Apolonem z Žehobec s strany druhé. 1510, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tyburcí. ]\fatěj z Bělčic u. p. n. k. s. t: 
To mi v paměti, že na den svaté Maří Magdaleny nynie minulé jsú zabiti v Homo- 
syně dva člověky panu Apolonovi. A to jest vědomo tomu všemu městečku Bělčic 
i té vsi Homosyně, a tomu všemu kraji jest to vědomo. A o těch, ktož sú je zbili, 
až do dnešnieho dne nic nevieme. A ten den na Velikú Matku boží nynie minulu 
[15. srpna] šla Lída Vrabcova preč, a od té chvíle nic o ní nevieme. 

Matěj z Bělčic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že ten den na svatů 
Maří Magdalenu Vrabec s rychtářem oba z Hornosyna zamordovali sú dva člo- 
věky panu Apolonovi, a udělavše to, i šli preč, a od té doby o nich nic nevieme. 
A to jest svědomo tomu městečku i té vsi i tomu všemu kraji. A sama Vrabcova 
šla preč na Velikú Matku boží, a od té chvíle o ní nic nevieme. 

Matúš z Bělčic u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že na den svaté Maří 
Magdaleny nynie minulé zamordováni jsú dva člověky páně Apolonova od Vrabcova 
syna a od rychtáře tu ze vsi Hornosyna. A ten den hned šli preč a neviděl jich 
žádný. Ale to jest svědomo tomu městečku i té vsi i tomu kraji všemu. A Vrabcova 
žena Lída šla preč na Velikú Matku boží nynie minulu. 

Jan z Hornosyna u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že jsú zamordováni 



270 D. XIIL Begistra sotulu komorního, 

dva člověky panu Apolonovi od Vrabcova syna a od rychtáře. A to jest tomu všemu 
kraji vědomo. A ti, kteříž je zmordovali, ušli preč. A od té doby nic o nich ne- 
vieme. A Lída, žena Vrabcova, také ušla preč na Velikú Matku boží. A od té doby 
nic o ní nevieme. A to jest tomu městečku všemu vědomo i kraji. 

R. rV. 1. C. 19. b. 

1602. 

Mezi Vilémem Koutským z Koutuov s jedné, a Zigmundem Baršem z Eamenice s strany 

druhé. 1510, 18. dubna. 

Sabbato ante Tiburcii. Mikuláš z Eladerub u. p. n. k. s. t.: To 
mi svědomo, když sú se sjeli u Michala v Tayně pan Vilém Koutský a pan Zigmund 
Bareš, i tu jest otázku učinil pan Vilém, co se písaře páně Baršova dotyce: Nu, 
pane Barši, poněvadž se k němu znáš, chceš-li mi jej postaviti před pány Jich Mtí 
a vladykami na hradě Pražském? A tu jej pan Bareš řekl postaviti před pány Jich 
Mtí na hradě Pražském. A na tom se rozešli. 

Václav Bazek z Nebovid: Jest mi to dobře vědomo, že pan Vilém 
Eoutský páně Zigmundova Barše Petra z Lithomyšle písaře vsaditi kázal před ně- 
kterým časem do šatlavy v Starém městě Pražském. A to beru k své vieře k své 
duši, že jest to v pravdě. 

R. IV. 1. G. 21. a. a D. 3. b. 

1603. 

Mezí Johanku z Světí, méštkú Menšieho města Pražského, s jedné, a Dorotou, Pehmovú dceru 

z Nuremberka, s strany druhé. 1510, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tiburcím. JiříkŠedívek zMaléStrany^ 
u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, když sem držel rychtářství na Malé Straně, 
přišla jest ke mně paní Johanka Soumarová, zpravující mě, kterak by svého zlo- 
děje a čeledína, kteráž jí pokradla, tu našla na Malé Straně, žádajíc, abych ji 
právem vzal. A já šel s ní až k bráně, i vzal sem ji a kázal sem jí pacholku 
vésti do vězení. A ona mě prosila velikú prosbu, abych mluvil se paní Johanku, 
aby jí nedávala do šatlavy, aby jí nesvlékla starostová. A já sem zavolal paní Jo- 
hanky a mluvil sem k ní: Poněvadž se ona s tebú chce smluviti a tvú škodu na- 
praviti a nepřít, proč by toho neučinila? I šla jest paní Johanka i ta jistá Duora 
do domu mého ke mně. Tu ji vinila přede mnů. Najprv pravila, že jí vzala hotových 
peněz jednu kopu grošuov; a k té se jest znala. A sukni, čepec, roušky; a ona se 
k tomu ke všemu znala přede mnú. I udělala jest počet s ní, sčetši to všecko na 
penieze, bez některého groše málo VI kop. Ale toho v paměti nemám, bez kolika 
grošuov. A ta jest chtěla, aby jí uručila. I neměla kým. I proto jest vzata do 
kázně. A potom se vyručila, a já ji dal na rukojmie. 

R. IV. 1. o. 21. b. 



Svědomí k roku Svátosti I 1510. 271 

1604. 

Mezi panem Burianem z Švamberka s jedné, a Jiříkem z Kolovrath 8 strany druhé. 

1510, 13. dubna. 

V sobotu před svatým Tiburcím. Přech z Police u. p. s. t.: To 
mi v pamětí, když jsem byl ouředníkem u pana Buriana Labuti a když sme přijeli 
do Prahy, ješto měl pojímati dceru páně Košáteckého, pannu Elšku, i jednáno bylo 
skrze pana Mikuláše a mne, aby nětco pan Košátecký jmenoval po dceři své. 
A pan Jetřich nebožtík pověděl, že pan strýc nemá co po ní dáti. A já sem řekl: 
Kterak by to bylo, milý pane, poněvadž ste dali panu Švihovskému po druhé sestře 
tři sta kop grošuov českých, čím by pak toto bylo? Však jest toto také jeho dcera. 
A nebožtík pan Jetřich řekl: Pan Košátecký jest nic nedal, než my přátelé řekli 
sme je dáti panu Švihovskému těch tři sta kop, a vezme od nás neb nevezme! 

v 

Tehda jest řekl pan Jetřich neboštík : Gemu se to pan Burian brání, ana bude 
mieti za tisíc kop šatuov a klenotuov. A tak se ta věc dokonala, žě pan Košátecký 
dal se panem Jetřichem panu Labufovi dceru svú, a pan Labuf šel na zajtří po 
zdávání ke dskám a zapsal jí na svém statku puol druhého tisíce. 

R. IV. 1. D. 1. a. 

1605. 

Mezi Jiříkem z Kosíkova s jedné, a Markétu z Libčic s strany druhé. 1510, [13. dubna]. 

Jan Meč, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t: 
Jest mi to dobře vědomo a v paměti mám, když jest byl Zigmund z Bezdězic ne- 
mocen, a prosil mne Jiřík z Kosíkova, abych s ním šel k Zigmundovi z Bezdězic. 
I šel sem, a tu jest on Zigmund přede muú vyznal v nemoci své leže, že jest panie 
Markétha z Libčic dlužná Jiříkovi z Kosíkova třidseti kop míšeňských a jednu kopu 
bez osmi grošuov bílých. A dala mu Jiříkovi na to V kop míšeňských bez devieti 
grošuov alb. Tu sem já také při tom byl ; neb jest ty penieze, těch V kop míšeňských 
bez IX grošuov bílých, poslala po Zigmundovi z Bezdězic jemu Jiříkovi z Kosíkova. 

R. IV. 1. D. 1. b. 

1606. 

Mezi Albrechtem z Vřesovic na Gayersperce, a Dépoltem z Lobkovic. 1510, [13. dubna]. 

Heynrych Hanušuov Glacuov vovčák u. p. n. k. t. oc: Sem toho 
jistotně a dobře svědom, že Jorg vovčák před léthy, již na štvrté létho [j]de, jsa u pana 
Děpolta na Bielině ovčákem, když jest od něho odšel z Bieliny, vzal jest sebů své 
vlastní vovce, kteréž jest za své penieze koupil od heytmana Teplicského, a ještě 
mu za ně jednu kopu a XII grošuov dlužen zuostal. S těmi ovcemi přibral se a vehnal 
je do pana Voboječkovy vsi do Habrovic k Francovi, a to že se stalo s volí jiných 



272 D. XIIL Registra soudu komorního. 

sousedóv. A tu je u něho měl čtyři dni a prodal jest je všecky Vítovi ze Všebořic. 
Potom pan Děpolt, když již ty vovce prodány byly tomu Vítovi, poslal jest k němu 
k Vítovi heytmana svého z Bieliny na ohledání. A on ohledav ty ovce pověděl: Nenie 
to žádná vovce, která by pána mého byla. A těch všech ovcí, kteréž toho Jirka 
vovčáka byly, bylo jich XLV. A ty všecky jmenovanému Vítovi prodal. 

Mates Hykš z Habrovic, Januov Voboječkuov člověk, u. p. n. 
k. oc: Já jiného svědom nejsem než toho, když jest Jorg vovčák z Bieliny přihnal 
k nám ovce, toho já neviem, čí sú byly, jeho-li čili jiného. Byly sú tu u nás ve vsi 
na tři dni a všecko byly bielé. Tu třetí den, mám za to, hnal jest je z naší vsi 
k sobě Vít do Všebořic páně Kysperského člověk, a Jorg vovčák pomáhal je hnáti. 
Ale koupil-li je Vít ty vovce čili nic, toho já neviem; neb sem při tom nebyl; než 
slyšal sem, že je o ně tržil. 

R. IV. 1. D. 8. a. SroT. STědomí č. 1697 na str. 267. 

1607. 

Mezi Bohuslavem z Benešova s jedné, a Kristofem z Hermštorfu s strany druhé. 1510, 14. dubna. 

Dominico Tiburcii. Kněz Jakub, farář z Kruhu, na ten závazek, 
který učinil biskupu při přijímání svého kněžstvie, svědčil takto : Jest mi to vědomo, 
když na ztravě sem byl u pana Václava Tomše, pergmajstra starého, že často mezi 
Bohuslavem z Benešova a mezi Kristofem z Hermštorfu zmienky bývaly vo Nelžejo- 
vice. Tehdy jest Kristof říkal Bohuslavovi: že já nežádám viece nic od tebe, než 
svých osm set, a kterýchž sem vzal nad to sto kop vod Petra z Popovic, že já jich 
nežádám a chci je zase jemu rád dáti, když budu mieti zase svých osm seth kop. 

Feria IV. post Tiburcii [17. dubna]. Martin, služebník páně 
pergmistruov, u. p. n. k. s. t. : Když sem byl služebníkem u pana Kryštofa 
z Hermštorfu, když jest byl týž Kryštof puojčil peněz na Nelžejovice Bohuslavovi 
osm seth kop míšeňských, a týž Bohuslav měl sto kop u Petra z Popovic, i řiekával 
Kryštof tak Bohuslavovi: Když já koli budu mieti svů summu, kterúž sem za tě 
dal, tehdy já tobě tvých sto kop zase dám; neb já tvého nic nežádám. 

Feria V. post Tiburcii [18. dubna]. Václav Tomš, starý perg- 
mistr, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest 
dobře v paměti, když jest u mne trávil některý čas Kryštof z Hermštorfu s Bohu- 
slavem z Benešova, i bývala mezi nimi zmienka o Nelžejovice, i řiekal Kryštof Bohu- 
slavovi, že sem dal za tu poustku za Nelžejovice osm seth, an za to nestojí. A Bohuslav 
mu řekl: Všakť sem zdal sto kop na Petrovi z Popovic viece. A Kryštof řekl zase 
Bohuslavovi : Ptaj kupce s jedné strany a já z druhé ; přijdu-li já zase k svým osmi 
stuom anebo svým jist budu, že já tobě těch sto kop zase vrátím, kteréž sem vzal 
od Petra z Popovic; a tvého nic nežádám. 

R. IV. 1. B. 11. b. 



Svědomí k rohu Svátosti I 1510. 273 

1608. 

Mezi Apolonem z Žehobec s jedné, a Jindřichem z Běšin s strany druhé. 1510, 14. dubna. 

V neděli den svatého Tiburcí. Řieha mlynář, člověk pana 
Zdenka Malovce 9C pod Leletici, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když 
sem šel do Lnář, i sešel sem se s rychtářem Březským, a on mi řekl: Poď se mnú 
k Vrabci, prosím tebe, jest mi nětco dlužen. A když sme tam přišli, uzřeli sme, 
ana pláče nevěsta jeho, a starý Vrabec seděl svěsiv hlavu smuten. I řekl jim: Co 
se to děje, že pláčete? A starý Vrabec řekl: Zle se stalo. Zabil rychtář z Homo- 
syna Havla kožišnika a Selíka, a muoj syn dědka. A já sem řekl : Milý, kteraks toho 
v svém domu dopustil, aby se to stalo? A on řekl starý Vrabec: Nebyl sem při 
tom, spal sem. A týž Vrabec řekl: A když Selíka zabil, i hnal na nebožtíka kožiš- 
nika s oštípem. A on ho prosil pro Buoh, pro Matku boží, aby ho nezabíjel : Dávám 
se ! A on mu řekl : Takový z kurvy synu nešlechetný, nechci na tě mieti viece péče 
ani na tvélio pána. I promrštil jej oštípem, až jej k stěně přitkl. A dieru sem viděl 
v stěně. A co se dotýče mlýna páně rytieřova,*) slyšel sem, že sú mu mlýn vy- 
brali, ale neviem kto. 

Petr rychtář z Březí u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když sem se 
potkal s Řiehou, an jde do Lnář, prosil sem ho, aby se mnú šel k starému Vrab- 
covi, že mi nětco dlužen. A když sme tam přišli, uzřeli sme, ana jeho nevěsta pláče. 
I řekl sem: Co se vám stalo, že jste tak smutni? A Vrabec starý řekl: Což máme 
veselí býti ? Zle se stalo. I otázal sem se, co. Zabil rychtář kožišnika a Selíka, a muoj 
syn dědka, nešťastný lotr. A Řieha řekl : Zle ste udělali, že ste takového mordu do- 
pustili. A Vrabec řekl: Já sem spal, než kožišník se dával rychtářovi. A ukazoval 
nám starý Vrabec dieru v stěně, ješto toho kožišnika promrštil oštípem k stěně. 
A také mi to svědomo, že mlýn panu rytieřovi vybit, ale neviem kto. 

R. rv. 1. B. 12. b. *) PŮTodné SelikoTa, ale přeškrtnuto. — Snr. STědomi č. 1601 na str. 269. 

1609. 

Mezi Oíkou, jako ji Uršilú pohánějí, s jedné, a Anuú z Rysmburgka s strany druhé. 

1510, [14. dubna]. 

Václav Nejedlý z Hradce u. p. n. k. s. t. : Jest mi to svědomo, že 
paní Oíka měla list na L kop grošuov českých na pana Jindřicha Donáta, a ten list 
panie Ofce samé svědčil. I ležala jest u mne tiem listem. 

Jan Evka, služebník pana Černčického, u. p. n. k. s. t: Eterú 
ceduli pan Přimskay dal mně, že já se v tom nepamatuji a neviem, co jemu svědčiti. 

R. rv. 1. B. 14. a. Srv. náleiy 6. 1525 a 1526 na str. 197 a 199. 

ArchW Četký XIII. 35 



274 D. XlII. Begistra saiAdu kotnomiho, 

1610. 

Mezi purgmistrem a konšely i yšie obce města Kadaně s jedné, a panem Janem Hasišteinským 

z Lobkovic B strany druhé oc. 1510, 14. dubna. 

V neděli den svatého Tiburcí. Fenczel Eeslar z Kadaně u. p. 
n. k. s. t. : To mi jest svědomo, že když by kterýkolivěk zločinec smrt zaslúžil, že jsú 
jej páni Kadaňští trestali sami; neb jsú moc měli a mají, kromě ktož by násile 
udělal panně a palič byl a falešnú minci dělal, ty je pán sám trestal. A co se pří- 
sahy dotejče, to mi tak svědomo jest, že najprve přísahají panu Janovi Hasistein- 
skému a jeho dědicnom na ínístě krále JMti, a potom pnrgmistru a konšelnom i všie 
obce města Kadaně. A také jsem slyšel od některých, kteří jsů tu prve nežli já, že 
jsú páni Kadaňští s plné rady své vždycky od staradávna VIII přísežných a XXIV 
sapii sadívali pro obecné dobré. A co se jakéhožkoli sněmu aneb sjezdu dotyce do 
jiných měst královských, že jsú páni Kadaňští vždycky podle nich jeli, kdežkolivěk 
potřebí bylo, a to vedle měst královských, jakož od staradávna bývalo. 

Nikl Heller z Kadaně u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že jsem slyšel 
od otce svého, že páni Kadaňští sami trestali zločincuov, krom tří, totižto ktož by 
násile pannám udělal, pálil a falešnú minci udělal, ty je pán JMt sám trestal. A také 
to jsem slyšel od otce svého, co se přísahy dotejče, že jsú najprv pánu přísahu uči- 
nili a jeho dědicnom na místě krále JMti, a potom pnrgmistru a konšelnom i všie 
obce města Kadaně. A což se Vin a XXIV přísežných dotýče, ty páni Kadaňští 
sami sadili. A což se sjezduov dotejče neb sněmuov, tu také vždycky od staradávna 
podle jiných měst královských jezdili, když jim kolivěk dáno bylo věděti. 

Nikl Klaucz z Kadaně u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že páni Ka- 
daňští vždycky sami trestali zlých lidí a zločincuov. A což se přísahy dotejče, tu 
vždycky najprv pánu JMti a jeho dědicnom přísahu udělali a potom všie obci města 
Kadaně. A také jsem slyšel od otce svého, že co se těch VIII a XXIV přísežných 
dotejče, tu páni Kadaňští je sami sadívali po témž dni po přísaze, a že s tím pán nic 
neměl činiti. A co se sněmuov aneb souduov dotejče, když jim kolivěk bylo dáno 
věděti, že vždycky jezdívali podle jiných měst královských vedle starodávnieho obyčeje. 

Johanu Borz z Kadaně u. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že páni Ka- 
daňští vždycky sami moc měli a mají, kteřížto by to zaslúžili, krom těch tří, ktož 
by násile panně udělal, druhé ktož by vohněm pálil, třetí falešnú minci udělal, ty 
tři zlé skutky pán sám trestal na místě královském. Druhé, co se přísahy dotejče, 
tu vždycky najprv pánu JMti a dědicnom jeho přísahu činili na místě královským, 
a potom konšelnom i všie obce města Kadaně. Třetie když pán JMt novů raddu 
obnovuje, podle starodávnieho obyčeje, potom najprvnější neděli purgmistr a radda 
dá zvolati všecku obec, tu sobě volí těch VIII a XXIV k obecnému dobrému 



Svědomí k roku Svátosti 1. 1510. 275 

Čtvrté když jesti kolivěk král JMt je obeslal aneb země, žé jsú vždycky jeli k sněmům 
a k souduom kdežkoli podle jiných měst královských vedle starodávního obyčeje. 

Walten Noerl z Kadaně a. p. n. k. s. t. : To mi svědomo, že páni Ea- 
daňští vždycky sami moc měli a mají trestati, kteříž by toho zaslúžili, krom těch 
tří kusuov: ktož by násile panně udělal, druhé ktož by vohněm hubil neb pálil, 
třetí ktož by falešnú minci dělal; ty tři zlé skutky od pána jsú trestány na místě 
královským. Druhé mi svědomo, co se přísahy dotejče, tu páni Kadaňští vždycky 
najprv pánu JMti a dědicuom jeho přísahu činili na místě královským, a potom 
konšeluom i všie obce města Kadaně. Třetí mi svědomo, když pán JMt novů raddu 
obnovuje neb sadí podle starodávnieho obyčeje, potom hned najprvnější neděle potom 
purgmistr a radda dá provolati a zvoniti na všecku obec. Tu sobě volí Vin a XXIV 
přísežných k obecnému dobrému tomu městu, čtvrté jest mi svědomo, když je ko- 
livěk král JMt aneb země obeslali k sněmu aneb k soudu aneb kdežkoli, že jsú vždycky 
jeli podle jiných měst královských vedle starodávnieho obyčeje. 

Eristof Erausyanek z Eadaně [sv. p.]. 
Tomas Wiszenmilner z Eadaně [sv. p.]. 
Mottes Eybenstecker z Eadaně [sv. p.]. 
Erharth Eromer z Eadaně [sv. p.]. 
Baltazar Jeseň z Eadaně [sv. p.]. 
Jakub Hezlar z Eadaně [sv. p.]. 
Mottes Fogeler z Eadaně [sv. p.]. 
Mottes Tupaur z Eadaně [sv. p.]. 

Mottes Fechter z Eadaně u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že páni 
EadaĎští vždycky moc měli a mají trestati ty, kteříž by toho zaslůžili, krom těch 
tří kusuov, totižto ktož by násile panně udělal, druhé ktož by vohněm pálil a hubil, 
třetí ktož by falešnú minci dělal, ty tři zlé skutky od pána JMti trestány jsú na 
místě královským. A také mi svědomo, co se přísahy dotejče, že tu páni Eadaňští 
vždycky najprv pánu JMti a JMti dědicuom přísahu učinili na místě královským 
a potom konšeluom i všie obce města Eadaně. A také mi to jest svědomo, když 
pán JMt novů radu obnovoval neb sadil vedle starodávnieho obyčeje, a to vždycky 
jednu v roce, potom hned najprvnější neděli po tom sazení té raddy tehdy purg- 
mistr a radda dali zvoniti a provolati na všecku obec, na chudého i bohatého, tu 
samí sobě volili těch VIII přísežních a XXIV k obecnému dobrému tomu městu. 
A také mi vědomo, když jsú kolik pánuov Eadaňských král JMt aneb země obe- 
slali k sněmu aneb k soudu aneb kdežkoli do kterého města, že jsú vždycky je- 
zdívali neb jeli vedle jiných měst královských vedle starodávnieho obyčeje. 

K IV. 1. D. 13. a.— D. 16. a. 

36* 



276 D. XIIL Registra soudu komorního, 

1611. 

Mezi Bavorem z Hustieřan 8 jedné, a Václavem Donátem z Tčchlovic s strany druhé. 

1510, 15. dubna. 

V pondělí po svatém Tiburcí MDX®. Havel z Habřiny u. p. n. k. 
s. t. : To mi svědomo, že paní Markéta, sestra pána mého, pana Bavora z Hustieřan, 
prosila jest téhož pána mého pana Bavora, aby jí lidi puojčil a vozuov šesti s 
koňmi i s klisnami. A pán puojčil. I jeli sme na Přím, i brali sme truhly, svršky, 
peřiny i jiné potřeby. A jest tomu na X let. A to jsme vezli na Neznašov, a tu 
jest sobě to vše zamkla v komoře své. 

Štěpán z Habřiny [sv. p.]. 

R. IV. 1. A. 1. a. 

1612. 
Mezi Martinem Pehmem, kupcem z Malé Strany, s jedné, a Janem Škorní. 1510, 15. dubna. 

V pondělí po Svátosti. Gregor šerméř z Malé strany u. p. n. k. 
s, t. : To mi svědomo, že jest mne Martin Pehm prosil, abych s ním šel k Škor- 

v 

ůovi, abychme sě tázali o těch patnádct kop, kteréž jest J^n Škorně vzal na rathauze 
Malostranském ; a měl za groš dáti bílých peněz jemu Martinovi, neb již dotčené pe- 
nieze byly sú groše. A Martin chtěje míti peniezy ty, napomenul Jana Škorni z nich. 
A Škorně jemu pověděl: Dal sem je Zígovi ševci, a on Zíga řekl jest je tobě dáti. 
Martin Pehm zase odpověděl, že Zíga mně nic nedal. Tehdy Jan Škorně řekl : Podtaie 
k němu Zígovi ševci. I šli sme, já. Škorně a Martin Pehm, a ns^lezli sme ho 
u Ambrožky na Malé Straně v světnici. Tehdy Škorně řek jemu Zígovi: Proč si 
Martinovi těch patnásti kop nedal? Zíga jemu žádné odpovědi nechtěl dáti před námi. 
Jan Škorně řek Zígovi: Znáš-li sě k tomu, že sem já tobě těch patnácte kop dal? 
A on nic neodpověděl. A my s tím šli pryč. Potom Škorně přišed na Malostranský 
rynk, řekl: Chtěl mne Zíga v nětco uvésti, ale já toho bohdá neučiním. 
R rv. 1. D. 6. a. 

1613. 

Mezi panem Haškem Zvieřetickým z Wartmberka s jedné, a panem Janem Lickem z Rysm- 

burka s strany druhé. 1510, 16. dubna. 

V úterý po svatém Tiburcí. Jan z Wartmberka s. t.: To mi v pa- 
měti, že sem vzal summy po manželce své od nebožtíka pana Petra Bydžovského 
neb puol pátá sta kop neb pět set kop grošuov českých; toho nepamatuji dobře. 
Než já sem mu na to řádnú kvitancí udělal. A to beru k své vieře a na mú duši. 

R. rv. 1. B. 14. b. 



Svědomí k rohu Svátosti 1. 1510. 277 

1614. 
Mezi Mikulášem z Jenišovic s jedné, a Václavem služebníkem z Solopisk s strany druhé. 

1510, 16. dubna. 

V úterý po svatém Tyburcf. Beneš Mírek z Solopisk s. t.:Když 
jest byla přisouzena manželka Václava Mírka z Solopisk ten pondělí po svatém 
Martině, tu jest ji hned doluov pojal. A když bylo v zámku, tu jest poslala po 
Mikuláše z Jenišovic, aby za ni slíbil k muži jejiemu, žě se jemu postaví na den 
jmenovitý. Tu jest za ni slíbil Mikuláš z Jenišovic k Václavovi Mírkovi z Solopisk 
na postavení do dvú neděl jmenovitě a pod tři sta kop grošuov českých. A potom 
když již slíbil, rozčítal sobě, kdy se dostanu ty dvě neděle, a pravil jest, že to 
bude na svatého Vondřeje. A Václav Mírek řekl: Já neviem, kdy bude svatého 
Vondřeje; než tak, jakož's mi slíbil do dvú neděl, učiň tomu dosti. A potom když 
bylo dole, chodil sem po ni, aby přišla k muži svému do hospody k Hrbkovi, Tu 
sů k ní mluvili přátelé muže jejieho, aby se muži svému zachovávala věrněji nežli 
prve, aby se již jeho nic nebála a tresktání žádného pro ten odchod, že jest pány 
JMtmi a nálezem jich v tom slušně opatřena, že se muž tvuoj podle nálezu toho k tobě 
tak jistě zachová. A ona jest řekla, že to chce ráda učiniti. A také sem při tom byl, 
když jest ji stavěl pan Mikuláš panu Václavovi Mírkovi na hraniciech. Tu jest k němu 
mluvil Václav Mírek: Tieži se tebe, pane Mikuláši, před těmito dobrými lidmi, 
chceš-li mi ten základ dáti, kterýž si mi propadl, tři sta kop grošuov českých, žes 
mi manželky mé nepostavil, tak jakž si slíbil ve dvú nedělí, čili nic? Neb já tebe 
z něho napomínati budu právem, poněvadž si mi tomu dosti neučinil, neb já ji od 
tebe nynie nepřijímám. A on jest tak pověděl: Dámf na to odpověď, až se poradím 
s přátely. Tu jest s ní muž její tu noc ležal. A také jest při tom prosila manželka 
Václavova Mírkova muže svého, aby jí odpustil hned zase jeti s mateří. A při tom jest 
prosila i jiných dobrých lidí za přímluvu k muži svému, že zase hned přijede, což 
sobě jediné šathy své vezme. A on jest jim tak odpověděl: I nechť jede! A potom 
když sem jel ku panu Janovi Čabelickému na Tayn, aby ji vydal muži jejímu podle 
zřízení zemského a pánuov JMtí nálezu, a pan Čabelický tak jest pověděl: Já jí 
jemu nehájím a po ni sem k němu neposielal. Potom jest se mnú mluvila tajně, pro- 
seci mne za to, abych se přimluvil k muži jejiemu, aby od pana Cabelického vzal 
pět aneb šest seth kop grošuov za ty škody, kteréž jest skrze ni muž její vzal. A já sem 
jí tak pověděl: Já na to vyslán nejsem, abych já tebe prodával, než na to, aby se 
mnú domuov jela hned. A tak sem jí řekl: Viem, že by se k tomu pan Čabelický 
neseznal, by to chtěl učiniti, že ty to klamáš. A ona jest tak řekla: Zavolajte ho 
sem, zviete, že se k tomu sezná. A potom sem ho zavolal a o to sme tu spolu 
mluvili, a pan Čabelický jí řekl : Kdyby bylo okolo padesáti kop, ještě bych něco řekl, 
ač bych za padesáth kop mohl několik fasunkuov kurev kupiti. A tu sem já jí řekl : 



278 D. XHL Registra soudu komorního. 

A ty vždycky jedno šaydy strojíš ; však sem to pověděl, že sem na to nepřijel, abych 
tebe prodával. Než stroj se hned a poď se mnú doluov! A ona se strojila a mne 
prosila, abych jí odpustil, aby pána požehnala, aby mi dal ty šaty, kterých jest mi 
nadělil. Potom když měla se mnú doluov jíti, žehnala pána a objala jest jej a cos 
sobě spolu šeptali. A potom řekla, že puojde po roušku do sklepu. I šla jest, a pan 
čabelický hned za ní, a tu tam oba zuostala. A potud sem se jí a pána doptati ne- 
mohl na žádném. A purkrabie k nám poslal, chceme-li doluov jíti, že hned zámek 
zamkne. A my sme šli hned doluov z zámku. 

R. rv. 1. D. 4. a. Syědomí to je zmřežoYáno, a po straíié poinamenáno : ^Non terminatam''. SroY. 
nálei & 1466 Btr. 168 a SYědomí & 1560 a 1661 8tr. 280. 

1615. 

Mezi Václavem Andělem z Ronovce s jedné, a Pavlem Choltickým z Oujezda s strany druhé. 

1510, 16. dubna. 

Feria III. ante Georgii. Václav nádenník v Semíně u. p. n. k. 
s. t. : Když sem byl u pana Václava Anděla na Benešovicích, chodil sem mu po 
myslivosti. Potom pan Pavel Choltický potkal mě na svých lukách, tázal se mne, 
odkud sem. Já sem pověděl, že sem z Benešovic od pana Václava Anděla. Tu jest 
mi ptáky pobral a slibem mne zavazoval. Ihned ten den stavěl sem se na Cholticích 
s Přeloučským rychtářem a jinými sousedy odtudž z Přeloučí. Tu jest mluveno bylo 
ku panu Pavlovi, aby mě propustil. A on mě propustiti nechtěl, až podruhé sem mu 
se stavěl v neděli. Tu jest ho doma samého nebylo, než úředník na jeho místě. Tu 
jest pan Diviš, bratr jeho páně Pavluov, stál, když mě úředník na jeho páně Pavlově 
místě propouštěl. I řekl jest týž pan Diviš: Však jest on jej ruku dáním zavazoval, 
také ty jej ruku dáním propusť. I propustil mě ruku dáním. 

R. IV. 1. K 28. b. 

1616. 

Mezi Mikulášem mladším Trčkou z Lípy oc s jedné, a panem Vilémem Švihovským z Ryzm- 

berka [se] strany druhé. 15 10, 20. dubna. 

V sobotu po svatém Tiburcí. Laurin, služebník páněTrčkuov, 
u. p. n. k. s. t. : To mi v paměti, že jest přišel posel od pana Viléma Švihovského 
z Ryzmberka s listem královským na Lichumburk ve čtvrtek u vigiljí svatého Pavla 
a Petra večer, kdež v tom listu královském stojí, že pan Vilém pána mého viniti 
chce z nevydání Lazara žida Roudnického. 

R. rv. 1. C. 6. b. 



Nálezy k roku 1510 o Svátosti. 279 

Puohonové a nálezové k roku Svátosti létha MD desátého. 

Tito z pántwv v sovdu sedSli: 

Pan Vilém z PemSteina na HelfenSteinS oc, najvySSí hofmistr krdhvstine 
Českého, pan Jem Novohradský z Kolovraih, pan Jam z Šternberka^ pan Jiřík 
KonopiStský z Šternberka^ pan Bohuslav z Švamberka, pan Jaroslav z Šellenherka, 
pan Břetislav Šrnhovský z Ryzmberka, pan Hynek Bořita z Martinic*) pan Václav 
Popel z Lobkovic. 

Tito z vhdyk v soudu sedéli: 

Tobiáš z Sulevic, purkrahie KarUteinský, Jan Svadha z OtradoviCj Bohuslav 
Chrt z Ertína, purkrahie hradu Pražského, Bohuslav Břekovec starší z Ostromeče, 
Jan Bepa z Nevekhva, Beneš Castolar z Hořovic, Václav Vrabský, Voldřich Mor 
lovec z Chaynova, MathiአLibák oc prokurátor, Václav Zdrvba z Hustiřan, Vilém 
Doubravský, Štépán Andél z JRonovce, Václav Lithovský z Svinař, Mikuláš Pe- 
czyngar z Bydiína, Diviš ŽeuŠický z Nestajova, Zigmund Zápský z Záp. 

R. m. 1. 12. a; 84. a; 60. a; 76. b; 86. a; 105. a; 168. b; 206. b; 225. a; 243. b; 259. a. a 304. b. 
*) V posledním zápisn dodáno: „krále LadTÍka JMtí dvoru mariálek". 

1617. 

Mezi Annou z Rysinburka a Uršilou z Eoncdorfu o nevydání svrchkův a peněz. 1510, 10. dubna. 

Anna z Rysmburgka poháněla Uršily, kteráž se menuje, píše a nazývá Ofkú 
z Kunczdorfu. Viniti ji chce z nevydánie svrškuov, klenotuov a peněz hotových oc. 
Vložen puohon léta MDIX® ve čtvrtek u vigiljí svatého Bartholoměje [23. srpna]. 

V té při mezi paní Annu z Rysmburgka puovodem s jedné, a Uršilú, kteráž 
se menuje, píše a nazývá Ofkú z Kunczdorfu, pohnánu s strany druhé. Kdež ji viní 
z nevydánie svrchkuov, klenotuov a peněz hotových, kteréž jest vyzdvihla od pana 
Jana Černčicského z Kácova po nálezu panském, jmenovitě kalich, koflík, lžíci stří- 
brná jednu, dva a třidceti zlatých a nóbl groše, prsteny na šuuoře s turkusy, rubíny, 
diamanty, šubu kuní modrým suknem pošitú, peřin sedm po dvú cíchau, prostěradla, 
konve, medenice, moždíře, mísy cínové a taléře s pouzdrem oc, tak jakož týž nález 
plněji a šíře v sobě zavírá. K kterýmžto svrchkóm, klenotem a penězóm hotovým 
nadepsaná Anna po panu Alšovi z Rysmburgka, strýci svém, právo a spravedlnost 
má lepší nežli ona Uršila, a pokládá je sobě dvě stě kop grošuov českých. Proti 
tomu Uršila pohnaná odpírajíc pravila, že o ty svrchky, klenoty a peníze v puohonu 
jmenované rozsudek předešlý pánem JMtí ona paní Anna má. A na to týž rozsudek 
ukázala. Dále pravila, kdož by maje o nětco rozsudek, poháněl z toho podruhé, že 
ten puohon učiní na zmatek. A na to zřiezenie ukázala zemské, při tom pánuov 



280 Z). XlII. Registra soudu komorního, 

JMtí žádající zachována býti. Proti tomu zase paní Anna z Rysmburgka pravila, že 
o tyto věci v puohonu menované nikda rozsudku jest neměla, než o jiné, kteréž 
obvlášf v témž předešlém rozsudku položeny jsú, a že tito svrchkové, klenotové 
i penieze v témž předešlém puohonu postaveny nejsů a nebyly, a že je z nich jí 
nevinila ani poháněla. A na to týž nález ukázala. Tu JMt pán, pan Vilém z Pem- 
šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- 
kami, krále JMti raddami, vyslyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, takto 
o tom vypověděli: Poněvadž ona Anna puovod ty svrchky v puohonu jmenované 
osobuje sobě právem bratra svého kněze Samuelovým, a týž kněz Samuel prve jest 
týchž svrchkuov odsouzen : i z té příčiny jí Ofce dává se za právo. Stalo se v středu 
před svatým Valerianem. 

R. m. 1. 14. b. SroY. nálezy č. 1497, 1525 a 1626 a SYědomí 0.1609 na str. 177, 197, 199 a 273. 

1618. 

Mezi Kateřinou z Sulic a JiDdřichem Amchou z Borovnice o rčení. 1510, 10. dubna. 

Katheřina z Sulic pohnala Jindřiclia Amchu z Borovnice a na Svojšicích. 
Vinila jej ze rčenie, a to takového, že jest jí řekl sto kop těch dáti oc. Vložen 
puohon léta MDIX° v sobotu po svatém Františku [6. října]. 

V té při mezi Katheřinú z Sulic puovodem s jedné, a Jindřichem Amchú 
z Borovnice na Svojšicích pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinila ze rčenie, kdež 
jest jí řekl sto kop těch dáti, když statku Mlíkovic postupoval sirotku, kterýchžto 
sto kop grošuov míšeňských jí odkázal oustně nebožtík Jiřík Voděradský z Hrušová, 
manžel jejie, před dobrými lidmi. A tomu rčení nadepsaný Amcha dosti učiniti ne- 
chce. A na to ukázala svědomie, a při něm žádala zachována býti. Proti tomu on 
Amcha odpieraje pravil, že ona Katheřina podle svého puohonu nic neprovozuje, a že 
jinač pohánie a jinač provozuje. A také že toho neprovodí, by nebožtík Jiřík Vodě- 
radský, manžel jejie, jí těch sto kop odkázal, a že jest jí on Amcha nic nepřiřiekal. 
A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině 
oc, najvyšší hofinistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
slyševše obů stran pře líčenie, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž ona Katheřina 
puovod to jest dostatečně provedla, že on Amcha svrchu psaný jie Kateřině těch sto 
kop grošuov míšeňských dáti řekl: i z té příčiny dává se jí Katheřině za právo, 
aby tajž Jindřich Amcha často psané Katheřině těch sto kop grošuov míšeňských od 
dneška ve dvú nedelech pořád zběhlých dal. A chce-li on Amcha o těch sto kop 
k komu hleděti, právo se mu nezavierá. Dala památné. Stalo se létha MDX* v středu 
před svatým Valerianem. 

R. III. 1. 60. b. 



Nálezy z rohu, 1510 o Svátosti. 281 

1619. 

Mezi Jiříkem Jiskrou z Únětic a Sebastiánem z Waitmile o postavení úředníka pro dluh. 

1510, 10. dubna. 

Jifík Jiskra z Unětic pohnal pana Sebastiana z Waytmille na Mostském hradě, 
aby služebníka a úředníka svého Václava Jehnátko, jím se ujistě, postavil před naj- 
v}'šším panem hofmistrem královstvie českého a raddami krále JMti. Vinil ho ze 
sta zlatých a z jedenácti zlatých vše uherských. Vložen puohon léta MDIX v sobotu 
po svatém Jiří [28. dubna]. 

V té při mezi Jiříkem Jiskru z Unětic puovodem s jedné, a Václavem Je- 
hňátkem, pro kteréhož pan Sebastian z Waytmille pohnán jest, aby jej postavil, 
s strany druhé. Jakož on Jiskra téhož Jehnátko vinil ze sta a Xlti zlatých vše 
uherských dluhu někdy Tobiášovi Jiskroví, bratru jeho Jiříkovu vlastniemu a nediel- 
nému, spravedlivě povinného, k kterémužto dluhu, těm sto a XI zlatým uherským, on 
Jiřík po již menovaném Tobiášovi, bratru svém, právo a spravedlnost má oc, tak 
Jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Václav Jehnátko 
pohnaný pravil, že neodpírá tomu, by jemu Tobiášovi někdy té summy dlužen nebyl ; 
ale že jest týž Tobiáš ten dluh na Anně, mateři jeho Jehuátkově manželce,*) přejal 
a na nie o ten dluh přestal; a táž Anna, mátie jeho Jehňátkovy manželky, že ten 
dluh jemu Tobiášovi zaplatila, a že jest on Thobiáš list, kterýž jest [měl] na tu summu 
toho dluhu, měl vrátiti jmenované Anně. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt 
pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, 
se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše obú stran pře líčení i svědomí 
nalezli: Poněvadž on Václav Jehnátko to svědomím pokázal, že je ten dluh v puo- 
honu menovaný jeho ženy mátie Anna svrchu psaná zaplatila, i z té příčiny on 
Jehnátko jemu Jiříkovi Jiskroví tiem dluhem vedle jeho puohonu povinovat nenie. 
Dal památné. Stalo se léta MDX® v středu před svatým Valerianem. 

R. ni 1. 107. &. SroT. SYédomí i. 1585 na str. 258. 
*) Cti : na Anně, mateři jeho (Jehňátkovy) manželky. 

1620. 

Mezi Janem Lickem z Risenburka a Haškem Zvířetickým z Wartemberka o nevrácení peněz. 

1510, 10. dubna. 

Pan Jan Licek z Rysmburgka, syn někdy pana Mikuláše Licka odtudž z Rysm- 
burka, pohnal pana Haška z Watmbergka a na Bydžově. Vinil ho jakožto držitele 
statku nebožtíka pana Petra z Wartmbergka, bratra svého, z nevrácení dvů seth 
zlatých oc. Vložen puohon léta MDIX den svatého Vavřince [10. srpna]. 

V té při mezi panem Janem Lickem z Rysmburka, synem někdy pana Miku- 
láše Ldcka odtudž z Rysmburka, puovodem s jedné, a panem Haškem z Wartmbergka 
na Bydžově pohnaným s strany druhé. Kdežto vinil jej jakožto držitele statku někdy 

ArchiT Čeilcý XIII. 36 



282 * D. XIIL Registra soudu komorního 

pana Petra z Wartmbergka, bratra jeho, z nevrácenie dvú seth zlatých vše uherských, 
a dvů zlatých rýnských, kteréž jest již menovaný pan Petr z Wartmbergka od Vá- 
clava z Chvojence, úředníka desk zemských, vyzdvihnuti kázal; kterúžto summu 
zlatých on pan Petr jemu panu Janovi Lickovi vrátiti povinovat byl podle smlouvy 
mezi paní Elškú, mateří jeho páně Janovů, a jinými jeho páně Janovými poručníky 
otcovskými učiněnou [sic] oc, tak jakož táž smlouva to v sobě plněji zavírá. A na to 
ukázal svědomie a smlouvu mezi poručníky nadepsaného sirotka z Rysmburgka uči- 
něnou. Proti tomu on pan Hašek pohnaný odpíraje pravil, že jest věc známá, že 
jest nebožtík pan Petr, jeho páně Haškuov bratr, dvě stě zlatých a XVte zlatých 
uherských a dva zlatá rýnská u desk položil, ale že jest jej potom nebožtík pan 
z Šellenberka z poručenie jeho páně Petrova vyzdvihl; ale by to zlatí sirotčí byli, 
že toho žádné svědomie neukazuje, ale že sú snad jeho páně Petrovi byli; a tudy 
že se jemu panu Haškovi zdá, že jemu panu Lickovi tou summou podle puohonu 
jeho povinovat nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj- 
vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, vyšly- 
ševše puohon, odpor i svědomí a smlouvu svrchu dotčenu nalezli: Poněvadž on pan 
Jan Licek puovod svým svědomím dostatečně provedl, že ta summa v puohonu meno- 
vaná těch dvě stě a XVte zlatých uherských a dva zlatá rýnská, kteréž byl pan 
Petr k sobě vzal, jeho páně Lickovy puovodovy jsů; z té příčiny dává se jemu puo- 
vodovi k té summě zlatých podle jeho puohonu za právo, a on pan Hašek aby mu 
těch dvě stě zlatých uherských a XVte zlatých uherských a dva zlatá rýnská dal 
ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu před svatým Tiburcím. 

R. in. 1. 170. a. SroY. svědomí & 1618 na str. 276. 

1621. 
Mezi Janem Lickem z Risenburka a Haškem z Wartmberka o nevydání peněz. 1510, 10. dubna. 

Pan Jan Licek tajž z Rysmburka pohnal pana Haška z Wartmbergka; vinil 
ho jakožto držitele statku nebožtíka pana Petra z Wartmberka, bratra jeho, z ne- 
vydánie puol druhého sta kop grošuov českých oc. Vložen puohon léta MDIX 
v pátek den svatého Vavřince [10. srpna]. 

V té při mezi panem Janem Lickem z Rysmburgka s jedné, a panem Haškem 
Bydžovským z Watmberka s strany druhé. Kdež ho vinil jakožto držitele statku ne- 
božtíka pana Petra z Wartmberka, bratra jeho, z nevydánie puol druhého sta kop 
grošuov českých, kteréž jest po nebožtíku panu Mikulášovi Lickovi, otci jeho páně 
Janovu, vyupomínal a k sobě přijal, k kterýmžto puol druhého sta kopám grošuov 
českým on pan Jan právo a spravedlnost má podle smlouvy, mezi paní Elškú ma- 
teří páně Janovů a mezi jinými jeho páně Janovými poručníky otcovskými učiněnou 
[sic] oc, tak jakož táž smlouva to v sobě plněji zavírá. A na to ukázal svědomie 



^v 



Nálezy z rohu 1510 o Svátosti. 283 

a smlouvu, kterúž sú otcovští téhož sirotka poručníci mezí sebú učinili; ukázal také 
ceduli, kdež paní Elška, spolu poručnice sirotčí a mátie puovoda, dluhy sirotčie 
oznamuje. Proti tomu pan Hašek pohnaný pravil, že on to páně Hořicského i také 
její paní Elščino svědomie zamítá a dostatečné že nenie, a to proto, že jsúce po- 
ručníci sirotčí tak dobře jako nebožtík pan Petr, jeho páně Haškuov bratr, byl, 
i dávají na pana Petra již na mrtvého svědomie, ješto pan Hořicský již od sirotka 
z poručenstvie kvitován, a paní Elška vkročivši v statek sirotčí a jsúci držitelem 
statku jeho, a což slyším, že i s sirotkem se spolčila, statku toho a viece nežli si- 
rotek užívá, i dávají na pana Petra na umrlého spoluporučníka svědomí; kdež pan 
Hašek ničehéhož svědom nenie, než což se doptává, a že jest věc vědomá, že pan 
Petr nebožtík z těch peněz, kteréž byl k sobě přijal, na sirotčí potřeby vydával, 
a také že jiným ničímž nan na pana Haška a nebolito na nebožtíka pana Petra 
žádnými kvitancími ani jiným svědomím neprovozují, než jí mateři sirotčí, ale sama 
o sobě což jest přijala, nic nesvědčí. A že by to věc byla veliká, by pan Hašek na 
miestě sirotka měl dluhy platiti na takové svědomí bez počtu, že by statkem si- 
rotkuov bratra svého bezpečen nebyl. A nad to i toto pověděl, poněvadž ti svědkové 
k prvnie při jsúce pohnáni, že i k druhé svědčí, ješto jest to upHemo proti řádu 
a na zmatek, prose v tom ve všem JMtí pánuov za opatřenie. Zase proti tomu 
puovod dal mluviti, že z té summy, což jest nebožtík pan Petr z těch dluhuov si- 
rotčích vyupomínal a k sobě přijal, panu Janovi Březenskému pět seth kop grošuov 
českých vydal, a vostatek summy vyupomínané že jest u pana Petra zuostalo tak 
zůplna, jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině 
oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
slyševše s obú stran pře líčení, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž on pan Jan 
Licek puovod podle svého puohonu toho dostatečně neprovozuje, by nebožtík pan 
Petr, jeho páně Haškuov bratr, tu summu v puohonu dotčenu vyupomínal aneb 
k sobě přijal: z té příčiny on pan Hašek jemu panu Lickovi puovodovi tou summú, 
těmi puol druhého sta kopami grošuov českými, vedle tohoto puohonu povinovat 
nenie. A poněvadž poručníci jeho páně Lickovi živi jsú, chce-li on pan Licek k nim 
oč hleděti, právo mu se nezavierá. A chtie-li dále tíž poručníci k komu oč hleděti, 
právo se jim také nezavírá. Dal památné. Stalo se v středu před svatým Valerianem. 

R. m 1. 170. b. Srov. sTědomí c. 1613 na str. 276. 

1622. 

Mezí Janem Černčickým z Kácova a Benešem z Sendražic o rukojemství za věno. 1510, 10. dubna. 

Pan Jan z Kácova a na Novém Městě pohnal Beneše z Sendražic. Vinil ho 
jakožto jednoho rukojmí jeho dielu, kdež jest za věno slíbil za Bavora z Veselíce 
za sto kop grošuov a XXV kop grošuov českých, kteréž jest urukoval Salomeně 

36* 



284 D. XIIL Registra sowdu komorního 

z Radovesic. A on pan Jan z Kácova jest příjemci na jejím miestě jeho rukojmí. 
Vložen puohon léta MDIX® v středu před svatým Divišem [3. října]. 

V té při mezi panem Janem z Eácova puovodem s jedné, a Benešem z Sen- 
dražic pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil jako jednoho rukojmí jeho dielu, 
kdež jest za věno slíbil za Bavora z Veselice za sto kop grošuov a XXV kop 
grošuov českých, kteréž jest urukoval Salomeně z Radovesic. A on pan Jan z Ká- 
cova jest příjemci na jejím miestě jeho rukojmí. A na to ukázal svědomí. Proti tomu 
on Beneš pohnaný odpíraje pravil, poněvadž jediného jeho žene, a viec rukojmí jest 
a jich nežene, že se svědkové nesrovnávají v tom, kolik jest rukojmí, a také že týž 
puovod summy, což by se na jeho Beneše z Sendražic pohnaného diel dostalo, v puo- 
honu nepoložil. I JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfensteině oc, najvyšší 
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, z příčin před- 
pověděných tento puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se v středu před svatým 
Valerianem. 

R. m. 1. 171. b. SroT. svédomí 6. 1693 na str. 264. 

1623. 

Mezi Janem z Kácova a Víškem z Veselice o rukojemství za véno. 1510, 10. dubna. 

Pan Jan z Kácova a na Novém Městě pohnal Víska z Veselice. Vinil ho 
jako j ednoho rukojmie, jakož nahoře psáno stojí. Vložen puohon létha MDIX® v středu 
před svatým Divišem [3. října]. Též tento puohon jest také zdvižen pro příčiny 
svrchupsané jako i první. 

R. in. 1. 171. b. SroY. předcházející nález 6. 1622 a STédomí č. 1600 na str. 269. 

1624. 

Mezi Janem z Kácova a Vilémem z Veselice o rukojemství za věno. 1510, 10. dubua. 

Pan Jan z Kácova tayž pohnal Viléma z Veselice. Vinil ho ut supra. Vložen 
puohon léta MDIX® v středu před svatým Divišem [3. října]. Zdvižen také též pro 
ty příčiny svrchu psané, kteréž při tom puohonu prvním, kdež týž pan Jan pohnal 
pana Beneše z Sendražic, položeny jsú. 

R. m. 1. 172. a. SroY. nálezy o. 1622 a 1623. 

1625. 

Mezi Mikulášem Trčkou mladším z Lípy a nejv. mincmistrem Bernartem z Waldšteina o dosti- 

ttčinění slibu. 1510, 10. dubna. 

Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Lichtmburce pohnal pana Bernartha 
z Waldšteina oc, najvyššího mincmaystra královstvie Českého. Vinil ho z toho^ jakož 
jest byl nebožtík pan Bohuše Kostka námluvu učinil o les Sauský s týmž panem 



Nálezy z roku 1610 o Svátosti. 286 

Trčkú, aby maycen nebyl. Vložen puohon léta MDIX® ve čtvrtek den svatého Fran- 
tiška [4. října]. 

V té při mezi panem Mikulášem Trčkú mladším z Lípy a na Lichtmburce 
puovodem s jedné, a panem Bernarthem z Waldšteina oc pohnaným s strany druhé. 
Kdežto týž pan Mikuláš vinil jej pana Bemarta z Waldšteina z toho, jakož jest byl 
nebožtík pan Bohuše Kostka námluvu učinil o les Sauský s týmž panem Trčkú, aby 
maycen nebyl, že jest se měl týž pan Bemart k tomu skutečně přičiniti a to zjednati, 
aby to jemu panu Trčkovi napraveno bylo, a to beze všeho fortele rukou dáním 
slíbil jest on pan mincmajstr učiniti. Ale po častém napomínání ještě se jest tomu 
dosti nestalo, kdež nadepsaný pan Trčka to sobě dvě stě kop grošuov českých po- 
kládá. A na to ukázal smlouvu, kterúž s panem kancléřem má a s panem Bernartem 
z Waldšteina. Proti tomu on pan Bernart odpíraje pravil, že k tomu se zná, že jest 
se řekl k králi JMti skutečně přičiniti a zjednati; ale poněvadž v té smlouvě to 
položeno nenie, do kterého času by to jednati neb zjednati měli, a také poněvadž 
on pan Trčka toho lesu majtiti neměl a majtil, že jest z té příčiny zjednati nemohl. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr krá- 
lovstvie českého, se pány a vladykarai, krále JMti raddami, slyševše puohon, odpor, 
smlouvu, takto o tom vypověděli : Poněvadž on pan Bernarth pohnaný k té smlouvě 
se zná, aby tomu vedle puohonu toho dosti učinil konečně mezi nynějším časem 
a svatým Martinem najprv příštím. Pakli by toho pro tu příčinu, kterúž jest pan 
Bernarth oznámil, zjednati nemohli na králi JMti, tehdy aby oboje strana na den 
svatého Martina najprv příštího před pány JMti v soudu komorním stáli a tu aby 
pokázali to, že jest pan Trčka les ten majtil. A tu JMt páni strany slyšíce, v tom 
se spravedlivě k nim mieti ráčie. A jakož Václav Řepnice na miestě páně kancléřově 
ohlásil se a pověděl, že takováž pře jest jeho páně kancléřova s ním s panem Trčkú 
puovodem, protož též strany oboje zde v soudu komorním před JMti pány aby na 
ten čas stály, a tu JMt strany slyšíce, k nim se také spravedlivě mieti ráčie. Dal 
památné. Stalo se v středu před svatým Valerianem. 

R. m. 1. 209. b. 

1626. 

Mezi Pavlem z Jemníku a Máňou z Lukavce o vrácení úroků. 1510, 10. dubna. 

Pavel z Jemníku pohnal Máni z Lukavce. Vinil ji z toho, že mu úrokuov 
přišlých navrátiti nechce, kteréž jest k sobě nebožtík Bušek muž jejie přijímal. Vložen 
puohon létha MDIX° v středu den svatého Jana stětí [29. srpna]. 

V té při mezi Pavlem z Jemníku puovodem s jedné, a Máni z Lukavce po- 
hnánu s strany druhé. Kdež ji vinil z toho, že mu úrokuov přišlých navrátiti nechce, 
kteréž jest k sobě nebožtík Bušek, muž jejie, přijímal na summy jeho Pavlovy 



286 D. Xm. Registra soudu komorního. 

v hlavních listech položené, kteréžto listy byl jemu Buškovi k věrné ruce schovati 
dal, ješto těch úrokuov přišlých na již dotčené listy svěřené pokládá sobě pět set 
kop grošuov českých. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj- 
vyšší hofmistr královstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše 
obů stran pře líčení oc: Poněvadž se i po listech i po svědciech shledává, že jest 
viece osob těch, kteří po něm po Buškovi z Hodkova statek jeho pozuostalý brali, 
nežli nadepsaná Máňa pohnaná, a on puovod pohnal ji Máni samu toliko, z té příčiny 
ten puohon zdvihli sú. Dala památné. Stalo se v středu před svatým Valerianem. 

R. m 1. 243. b. SroY. SYědomí & 1567 na str. 227. 

1627. 

Mezi Pavlem z Jemníku a Máňou z Lukavce o vrácení některých listfi. 1510, 10. dubna. 

Pavel z Jemníku pohnal Máni z Lukavce. Vinil ji jakožto držitele statku po 
někdy Janovi Buškovi z Hodkova, muži jejím, z nevrácení dvú listuov, kšaftu 
a dobré vuole. Vložen puohon léta MDIX^ ve středu den Stětie svatého Jana [29. srpna]. 

V té při mezi Pavlem z Jemníku puovodem s jedné, a paní Manou z Lu- 
kavce pohnánu s strany druhé. Kdež ji vinil jakožto držitele statku po někdy Janovi 
Huškovi z Hodkova, muži jejím, z nevrácenie dvú listuov, kšaftu a dobré vuole, ješto 
on Pavel týž kšaft a dobru vuoli jemu nebožtíkovi Buškovi k věrné ruce schovati dal, 
když ven z země jeti měl; kterýžto kšaft a ta dobrá vuole nadepsanému Pavlovi 
svědčí od někdy Katheřiny, Křížanovy dcery z Hrádku, kterýmžto kšaftem a tou 
dobrou volí jemu svuoj statek oddala, ješto toho kšaftu a té dobré vuole nevrácenie 
pokládá sobě pět set kop grošuov českých. A na to ukázal svědomie, žádaje při 
témž svědomí opatřen býti. Proti tomu Máňa pohnaná odpírajíc pravila, že ona dr- 
žitelem statku nebožtíka Buška manžela svého nenie, a jestliže jest co statku po 
témž manželu svém vzala, že sú jiní, jimž nalézalo, také statek jeho Buškuov po- 
zuostalý brali, a ti že sú také od téhož Pavla puovoda měli pohnáni býti, a žě jest 
ona toho listu a té dobré vuole nikda k sobě nepřijímala. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž se i po listech i po svědciech shledává, 
že jest viece osob těch, kteříž po něm po Buškovi z Hodkova statek jeho pozuostalý 
brali, nežli nadepsaná Mána pohnaná, a on Pavel puovod ji Mánu pohnal samu to- 
liko, z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Stalo se v středu před svatým Valerianem. 

R. IIL L 244. a. SroY. předcházející nález & 1626. 

1628. 

Mezi Petrem Gnínským Trachem z Proch a Kunátem Pesíkem z Komárova spolu s Votíkem 
z Šlovic a Kateřinou z Rakovníka o vydání peněz a věcí stříbrných. 1510, 10. dubna. 

Petr Gnínský Trach z Proch pohnal Kunathu Pešíka z Komárova, tudíž Vo- 



Nálezy z rohu 1510 o Svátosti. 287 

tíká z Šlovic a Kateřinu z Rakovníka, manželku někdy Jiříka z Násile, hejtmana na 
hrádku Křivoklátu. Vinil je z nevydánie šesti seth kop grošuov českých oc. Vložen 
puohon léta MDIX° v středu den svatého Ambrože [4. dubna], 

V té při mezi Petrem Gnínským Trachem z Proch puovodem s jedné, a Ku- 
náthem Pesíkem z Komárova, tudiež Votíkem z Šlovic a Katheřinú z Rakovníka, 
manželku někdy Jiříka z Násile, hejtmana na hrádku E3ivoklátu, poručníky statku 
nebožtíka Jiříka z Násile, hejtmana na hrádku Křivoklátu, pohnanými s strany druhé. 
Kdež týž Petr vinil již menované z nevydánie šesti set kop grošuov českých, z šesti 
koflíkuov střiebmých pozlacených s přikry vadly, z XXIV Ižic střiebmých, kteréžto věci 
jemu náležejí Petrovi, a k nim právo a spravedlnost má po Katheřině Tuchořské 
z Řešetářova, sestře vlastní někdy Macka odtudž z Rešetářova, a to dáním již me- 
nované Katheřiny, jakožto dánie jejie to v sobě plněji zavírá; kteréžto penieze 
a klenoty svrchu psané on Macek nadepsanému Jiříkovi z Násile k věrné ruce dal 
schovati; kteréžto klenoty krom těch šesti seth kop grošuov českých napřed měno- 
váných svrchu dotčený Petr dvě stě kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal 
dánie též Katheřiny z Tuchořic. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že toho 
on puovod ničímž nepokazuje, by Katheřina sestra Mackova byla, ani toho pokazuje, 
by jí to Macek dal; a také on Pesík a Otík pohnaní pravili, že poručníci žádní 
nejsú od Jiříka z Násile učiněni, než toliko k raddě jsú přidáni k Katheřině z Ra- 
kovníka. A na to ukázali kšaft nebožtíka Jiříka z Násile. Tu JMt pán, pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany i také s obů stran pře líčenie, 
kšaft, kdež tiem kšaftem se doličuje, že oni Kunáth, Pesík a Votík z Šlovic poru- 
čníci nejsú, než toliko k raddě přidáni jie Katheřině z Rakovníka: i z té příčiny 
JMt ten puohon zdvihli sů. Než zdá-li se jemu Petrovi puovodovi o to k Kathe- 
řině z Rakovníka, manželce někdy Jiříka z Násile, jakožto mocné poručnici statku 
a dětí již menovaného Jiříka z Násile hleděti, právo se jemu nezavierá. Dala pa- 
mátné. Stalo se v středu před svatým Valerianem. 

R. m. 1. 244. b. 

1629. 

Mezi Zdislavem ze Žlunic a Benešem Mírkem z Solopisk o rukojemství za dluh. 

1510. 10. dubna. 

Zdislav ze Žlunic pohnal Beneše Mírka z Solopisk. Vinil ho z nedodánie tří 
kop grošuov českých dielu jeho, za kteréž jest rukojmí za Bohuslava Vlka z Vít- 
kova někdy k Matějovi ze Žlunic a k Janovi z Rutnbergka. Vložen puohon léta 
MDIX*^ v středu po svatém Diviši [10. října]. 

V té při mezi Zdislavem ze Žlunic puovodem s jedné, a Benešem Mírkem 



288 D. XlIL Registra soudu komorního. 

z Solopisk pohnaným s strany druhé. Kdež jej vinil z nedodánie III kop grošuov 
českých dielu jeho, za kteréž jest rukojmí za Bohuslava Vlka z Vítkova někdy 
k Matějovi ze Žlunic a k Janovi z Rutnbergka, k kterýmžto třem kopám grošuov 
českým nadepsaný Zdislav právo a spravedlnost má po jichž *) menovaných Matějovi 
a Janovi. A na to ukázal kšaft jeho Jana z Rotnbergka, kdež jemu puovodovi všecek 
statek svuoj movitý i nemovitý dává a odkazuje, a také list na týž dluh ukázal, a puovod 
k dluhu se zná a neodpírá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pemšteina na Helfenšteině 
oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, 
nalezli: Poněvadž on Beneš pohnaný k dluhu se zná a neodpírá, z té příčiny aby 
jemu puovodovi ty tíí kopy grošuov čeSkých v puohonu menované dielu jeho dal, 
a to od dnešního dne ve dvů nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se 
v středu před svatým Valerianem. 

R. m. 1. 260. b. *; Čti : již. 

1630. 
Mezi bratHmi z Chýš a Kateřinou z Tuchořic o rčení. 1510, 10. dubna. 

Václav a Jindřich vlastní a nedielní bratří z Chýš a z Egrberka, mocní 
poručníci sirotkuov a statku někdy Jana z Chýš a z Egrberka, bratra jich, pohnali 
KatheHnu z Tuchořic. Vinili ji ze rčenie, a to takového, že jest řekla před lidmi 
statku svého, kterýž má při dětech a sirotcích pozuostalých po nadepsaném Janovi 
z Chýš, někdy muži 5vém, nechati. Vložen puohon léta MDIX v sobotu po svatém 
Vavřinci [11. srpna]. 

V té při mezi Václavem a Jindřichem vlastními a nedielnými bratry z Chýš 
a z Egrberka, mocnými poručníky sirotkuov a statku někdy Jana z Chýš a z Egr- 
berka, bratra jich, puovody s jedné, a Katheřinú z Tuchořic pohnánu s strany druhé. 
Kdež ji vinili ze rčenie, a to takového, že jest řekla před lidmi statku svého, kterýž 
má při dětech svých a sirotcích pozuostalých po nadepsaném Janovi z Chýš, někdy 
muži svém, nechati a od nich jeho neodtrhovati ani komu jinému téhož statku dá- 
vati, i tomu rčení dosti učiniti zanedbává; kteréžto rčenie nadepsaní puovodové po- 
kládají tisíc kop grošuov českých. A na to ukázali svědomie. Proti tomu pohnaná 
odpírajíc pravila napřed, že oni puovodové mají bratra třetieho nedielného, a po- 
něvadž třetí bratr jich také nepohánie, zdá se jie, že k tomuto puohonu odpoviedati 
povinna nenie; a dále že ti jich puovoduov svědci ani sami s sebú ani s puohonem 
se nesrovnávají; a k tomu, jakož pohnali, že jest řekla statek při sirotcích nechati, 
kterýž po panu Janovi někdy manželu svém má, že toho oni puovodové neprovozují 
ničímž, by ona po témž panu Janovi jaký statek měla, a naprosto že nemá po něm 
statku žádného, a věno že statek nenie, a tudy že jim puovodóm nic povinovata nenie. 
Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr krá- 



NcUeay b rohu 1510 o Svátosti. 289 

loTstvie českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše s obú stran 
pře líčenie i svědomí, nalezli: Poněvadž oni puovodové toho rčenie podle puohonu 
svého neprovozují, z té příčiny ona Katheřina pohnaná jim Václavovi a Jindřichovi 
puovodóm tiem rčením povinna nenie. Dala památné. Stalo se v středu před svatým 
Valerianem. 

R. m. 1. 806. b. 

1631. 
Mezi bratřími z Eraselova a Václavem Přechem z Češtic o honění velké zvěři. 1510, 11. dubna. 

Buryan, Jindřich a Jan, Václav, Markvart, Zdeslav a Mikuláš vlastní a ne- 
dielní bratři z Kraselova pohnali Václava Příška z Češtic tudiež seděním. Viniti ho 
chtie z honu a pro ten hon z padesáti kop grošuov českých podle zřiezenie zem- 
ského, že jest proti témuž zřiezení zemskému zvěř velikú honil. Vložen puohon léta 
MDIX° ve čtvrtek po svatém Diviši [11. října.]. 

V té při mezi Buryanem, Jindřichem, Janem, Václavem, Markvartem, Zdeslavem 
a Mikulášem vlastními a nedielnými bratřími z Kraselova puovody s jedné, a Vác- 
lavem Příškem z Češtic tudiež seděním pohnaným s strany druhé. Kdežto oni bratři 
vinie ho Příška z honu a pro ten hon z padesáti kop grošuov českých podle zřie- 
zení zemského, že jest proti témuž zřiezení zemskému zvěř velikú honil na lesiech 
jejich Kraselovských, povolenie k tomu od nadepsaných bratří z Kraselova nemaje ni- 
žádného. A na to ukázali svědomie a zřiezenie zemské. Proti tomu on Václav Příšek 
pohnaný odpieraje pravil, že se jich puovoduov svědkové v svém svědomí nesrovná- 
vají, a že jest on Příšek nehonil na gruntích Kraselovských, než na Perštainarových 
gruntích. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na 
Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále 
JMti raddami, slyševše puohon, odpory a jich s obů stran pře líčenie, takto nalézti 
ráčili: Poněvadž oni bratří Kraselovští to jsů dostatečně provedli, že on Václav 
Příšek na jich gruntích Kraselovských zvěř jest honil a k tomu před některými do- 
brými lidmi se seznal sám k tomu, z té příčiny dává se jim bratřím za právo, 
tak aby týž Václav Příšek jim bratřím Kraselovským těch padesáte kop grošuov 
českých v puohonu jmenovaných od dneška ve dvú nedělí pořád zběhlých dal. Dali 
památné. Stalo se ve čtvrtek den [sic] svatého Valeriana. 

R. m. 1. 35. a. SroT. STědomí 6. 1548 a 1569 na str. 216 a 240. 

1632. 

Mezi Novoměstským měšťanem Janem Zvon arem z Kostela a Ctiborem z Chřenovic o dosti- 

učinění slibu. 1510, 11. dubna. 

Jan Zvonař z Kostela, měštěnín Nového města Pražského, pohnal Ctibora 
z Chřenovic. Vinil ho z dosti neučinění slibu, kdež jest slíbil za Vaňka rychtáře 

Archir Český XIII. 87 



290 D. XIIL Registra soudu komorního, 

a konšely i všecku obec městečka Eanoberku a za osadnie za summu za pět a XLti 
kop grošuov míšeňských. Vložen puohon léta MDIX ve čtvrtek před svatým Divišem 
[4. Hjna]. 

V té při mezi Janem Zvonařem z Kostela, měštěnínem Nového města Praž- 
ského, puovodem s jedné, a Ctiborem z Chřenovic pohnaným s strany druhé. Kdežto 
vinil jej Ctibora z toho, že jest slíbil za Vaňka rychtáře a konšely i všicku obec 
městečka Kamberku a za osadnie za summu za pět a XLti kop .grošuov míšeňských, 
za kteroužto summu koupili u nadepsaného Jana zvon, a ten měli v plném roce 
pořád zběhlém platiti podle smlouvy cedulemi řezanými mezi nimi učiněné a jeho 
Ctiborovu pečetí tvrzené. I nenie mu XXI kop a Xti grošuov vše míšeňských dodáno. 
A on Ctibor slíbiv za to, tomu dosti učiniti zanedbává, tak jakož puohon pilněji 
svědčí. A na to ukázal svědomie. Tu JMt pán pan Vilém z Pernšteina na Helfen- 
šteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti 
raddami, slyševše puohon i svědomí, nalezli: Poněvadž on Ctibor pohnaný k tomu 
slibu i dluhu se zná, z té příčiny jemu Janovi puovodovi za právo dávají, aby témuž 
Janovi on Ctibor ten dluh těch XXI kop a X grošuov vše míšeňských nedodaných 
od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých dal a zaplatil. Dal památné. Stalo 
se ve čtvrtek den [sic] svatého Valeriana. 

R. m. 1. 172. a. 

1633. 

Mezi Zikmundem Baršem z Kamenice a Vilémem Koutským z Koutův o pych pro vsazení 

služebníka do šatlavy. 1510, 11. dubna. 

Zigmund Bareš z Kamenice pohnal Viléma z Koutuov. Vinil ho z pychu 
a pro ten pych oc, že jest mu dal služebníka a písaře jeho vsaditi do šatlav5% 
Vložen puohon léta MDIX v úterý den svatého Havla [16. října]. 

V té při mezi Zigmundem Baršem z Kamenice puovodem s jedné, a Vilémem 
z Koutuov pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil z pychu a pro ten pych oc, že 
jest mu dal služebníka a písaře jeho vsaditi do šatlavy, jemu naň prve nic neža- 
lovav. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Vilém z Koutuov pohnaný odpíraje 
pravil, že jest prve o túž věc pohnán byl, a na ten předešlý puohon dal se s ním 
s Vilémem v smlouvu, a z té příčiny se jemu zdá, že jest k němu o ten pych po 
druhé měl poslati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší 
hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše 
s obú stran pře líčenie: Poněvadž on Zigmund Bareš tomu jest neodepřel, aby na 
předešlý puohon s ním s Vilémem k smlouvě se nepoddal, a ten se jest poddáním 
z toho vyvedl, a potom když jest smlouva se nedokonala, jeho Viléma Koutského se 
nedotázal, chtěl-li by mu ten pych napraviti, tak jakož jest k němu Vilémovi k té při 



Nálezy e roku 1510 o Svátosti* 291 

předešlé posielal, a přes to jej pohnal, takové dotázky k němu neučiniv ani poselstvie : 
z té příčiny páni JMt ten puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den 
[sic] svatého Valeriana. 

R. IDL 1. 260. a. SroT. STědomí & 1606 na str. 270. 

1634. 

Mezi Václavem Mírkem z Solopisk a Mikulášem z JeniSovic o základ přepadený. 

1510, 11. dubna. 

Václav Mírek z Solopisk pohnal Mikuláše z Jenišovic a na Křešicích. Vinil 
jej ze tří set kop grošuov českých základu přepadeného. Vložen puohon léta MDIX 
v sobotu před svatým Řehořem [10. března]. 

V té při mezi Václavem Mírkem z Solopisk puovodem s jedné, a Mikulášem 
z Jenišovic na Křešicích pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinil ze tří set kop 
grošuov českých základu přepadeného proto, kdež vyručil od něho Johanku z Ko- 
chanova, manželku jeho Mírkovu, pod tů summú, aby mu ji zase postavil ve dvů 
nedělí; i tomu jest neučinil dosti, a jie tak, jakž jest jie vyručil, na ten čas nepo- 
stavil. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Mikuláš pohnaný pravil, že se k tomu 
zná, že jest ji tu Johanku pastorkyni svú od téhož Mírka vyručil pod ten základ 
tři sta kop grošuov českých na čas určitý, a jmenovitě aby mu ji na den svatého 
Ondřeje [30. listopadu] postavil a dovezl; ale že jest tomu všemu dosti učinil a ji 
na ten den postavil. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán pan Vilém 
z Pemšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány 
a vladykami, krále JM